Stěna smrti: historie, princip a nejodvážnější jízdy na dřevěné aréně

Stěna smrti je stará pouťová atrakce ve tvaru obřího dřevěného válce, po jehož vnitřním obvodu jezdí kaskadéři na motocyklech pro pobavení diváků.

Divoká jízda na hranici extrému. Tak by se dala ve zkratce shrnout fascinující, ale zároveň nebezpečná atrakce s názvem Wall of Death neboli Stěna smrti.

Diváky uchvacuje už od začátku 20. století. Historicky první stěna smrti byla představena divákům na Coney Islandu u New Yorku v roce 1911. Brzy se však rozšířila do celé Evropy, svou oblibu si získala hlavně v Anglii. K vidění byla na poutích, festivalech i v cirkusech.

Motocyklista na dřevěné stěně smrti

Co je atrakce Stěna smrti

Atrakce má tvar obřího dřevěného sudu o průměru 6 až 11 metrů, po jehož vnitřním obvodu jezdí kaskadéři na motorkách, či dokonce v menších autech, aby pobavili diváky stojící na vrcholu válce.

Jezdci využívají odstředivou sílu, podobně jako například u centrifugy. Aby se stroj udržel na stěně, musí mít dostatečnou rychlost, jinak hrozí pád, který může mít fatální následky.

Jezdcům v aréně se vše jeví téměř stejně jako na obyčejné silnici. Rozdíl se ukáže při pohledu různými směry: „Když pojedu dopředu, uvidím divákům do očí. A když si dá člověk v hledišti do pusy papír, můžu ho sebrat, aniž bych mu ublížil.“

Prvek atrakceÚdaj
Průměr dřevěné arény6 až 11 metrů
Minimální rychlost pro udržení na stěněalespoň 50 km/h
Rychlost při akrobatických vystoupeníchpřesahující 80 kilometrů v hodině
Délka představeníasi dvacet minut
Kapacita historické francouzské arény110 diváků

Historie Stěny smrti

Stěna smrti se zrodila z americké jízdní dráhy již před sto lety: První uchvátila diváky v zábavním parku na newyorském Coney Islandu v roce 1911.

A v 30. letech už bylo možné podobných atrakcí ve Spojených státech napočítat na tři stovky. Výjimkou tehdy nebyly ani velmi zvláštní jízdy, například se lvem na kapotě.

Od 20. let si stěna získávala oblibu i v Anglii a dalších evropských státech. V Evropě se objevovala na poutích, festivalech i v cirkusech a na dlouhá desetiletí se stala jedním ze symbolů pouťové zábavy.

Dnes se s touto nebezpečnou zábavou v Evropě setkáváme jen minimálně, narazit na ni ale můžeme v Indii a Bangladéši.

Motocykly, rychlost a přetížení

Výzvu představuje pro jezdce značné přetížení, které je srovnatelné s tím, co zažívají piloti stíhaček.

Výzvou pro odvážlivce zůstává značné přetížení, srovnatelné ve vysokých rychlostech s tím, jemuž čelí piloti stíhaček. Aby se stroj udržel na stěně, musí jet alespoň 50 km/h.

Jezdci často a rádi využívají především staré motocykly značek Indian Scout a BMW: „Motorka Indian Scout patřila na stěně smrti vždycky k nejoblíbenějším. Má těžiště velmi nízko, a proto se výborně ovládá. Navíc má perfektní motor,“ vysvětluje Ganslmeier.

Stroje se na dráhu vydávají bez větších úprav.

Monstrum váží 25 t a stěhují ho tři nákladní vozy. Podle tamních profesionálů prý není nejtěžší zvládnout kluzký dřevěný povrch, nýbrž přežít letní vedra ve velkém stanu, který arénu kryje.

Na bezpečnost se totiž v Indii příliš nehledí. Nenajdete tady žádné bezpečnostní sítě, vozidla už mají lepší časy dávno za sebou a jezdci nenosí ani helmy.

Akrobatické triky na kolmé stěně

Ti největší borci u toho stíhají ještě provádět nejrůznější akrobatické kousky, při kterých tuhne krev v žilách, jako je třeba jízda bez držení, vestoje nebo se zavázanýma očima.

Závodníci popírají zákony gravitace i rovnováhy a při rychlosti přesahující 80 kilometrů v hodině předvádějí na vertikální stěně ty nejsmělejší akrobatické kousky.

Nechybí ani slavná jízda dvou a více motocyklů těsně nad sebou.

Představení trvá asi dvacet minut a končí vrcholným číslem, kdy se hned čtyři motorky nacházejí nad sebou. A tam už není místo pro improvizaci - všichni jedou doslova „na centimetry“.

Globe of Death: The Ultimate Motorcycle Stunt! 🇦🇺🏍️

Stěna smrti v Indii a Bangladéši

V Indii a Bangladéši se s touto nebezpečnou zábavou lze setkat i dnes. Podmínky se však od evropských historických nebo festivalových představení mohou výrazně lišit.

Na bezpečnost se totiž v Indii příliš nehledí. Nenajdete tady žádné bezpečnostní sítě, vozidla už mají lepší časy dávno za sebou a jezdci nenosí ani helmy.

Aby se stroj udržel na stěně, musí mít dostatečnou rychlost, jinak hrozí pád, který může mít fatální následky.

Historický motodrom Steilwand

Historie stěny smrti na německém motodromu Steilwand se píše už od počátku minulého století, na děsivosti však od té doby konstrukce neztratila vůbec nic.

Pochází z roku 1928 a po celá dlouhá desetiletí zůstala v provozu. Dokonce i během druhé světové války sloužila pro zábavu vojáků.

Monstrum váží 25 t a stěhují ho tři nákladní vozy.

Podle tamních profesionálů prý není nejtěžší zvládnout kluzký dřevěný povrch, nýbrž přežít letní vedra ve velkém stanu, který arénu kryje.

Přesto odvážní jezdci považují svoji práci za splněný dětský sen. „Poprvé jsem stěnu smrti viděl, když mi bylo šest, s dědečkem v Landshutu. Od té doby jsem chtěl být jezdcem, samozřejmě jsem ale musel do školy.“

Francouzská skupina Le Mur de la Mort

Skupina Le Mur de la Mort (Stěna smrti) navazuje na slavnou pouťovou tradici ze 30. let a nabízí poslední podívanou svého druhu ve Francii.

Téměř sto let stará dráha byla postavena ve Spojených státech a do Evropy se dostala za neznámých okolností.

Prošla několika rodinami - Abbinovými, Coutardovými, Romanovými, Riviérovými a možná i dalšími - než svou bohatou pouťovou historii ukončila u Adriena Lapoumeroulie, který ji na sklonku své kariéry prodal dvěma ambiciózním divadelním hercům.

Ti si na ni vylámali zuby kolem roku 1990 ji uskladnili ve stodole v oblasti Auvergne.

Zde byla atrakce opuštěna a odsouzena k téměř jistému zániku, než ji téměř náhodou objevili současní majitelé, kteří ji během pěti let vysušili, zrenovovali a nově nalakovali.

Vzhledem k jejímu stáří a originalitě se jim povedlo nechat ji zapsat i na seznam historických památek.

Původní přístupové rampy nahradili dvěma schodišti z lešení, aby zvýšili kapacitu hlediště z 50 na současných 110 diváků.

Podle dostupných informací se jedná o jednu ze tří posledních existujících stěn smrti na světě.

Festivalová stěna smrti (Le Mur de la Mort) vznikla okolo roku 1930 ve Spojených státech. V zemi, kde se atrakce s největší pravděpodobností zrodila. Díky své jedinečné konstrukci s vnějšími přístupovými rampami představuje jednu z nejpozoruhodnějších stěn smrti.

Moderní podoba atrakce

Francouzská skupina nového cirkusu Mur De La Mort atrakci ze 30. let minulého století obnovila a cestuje s ní po světě.

Show Mortel Jus de Mortel přebírá koncept klasické stěny smrti s akrobatickými kousky na motorce, který namíchá s živou hudbou, humorem, hrou, poezií, energií a překvapením.

Z motorky hraje živá hudba a zároveň to bouchá, třaská a štípe v nose.

Ovšem ohromný sud, kde se představení odehrává, je zároveň i magickým divadlem, v němž se mísí protichůdné emoce, hluk, zápach, strach či smích.

Kolektiv Le Mur de la Mort (Stěna smrti) navazuje na slavnou pouťovou tradici padesátých let a představuje poslední představení tohoto typu ve Francii.

Rekordní jízda Richarda Gasperottiho

„Bolelo to, ale dal jsem to," byla první slova Richarda Gasperottiho, vůbec prvního e-bikera na světě, který jel po stěně smrti.

Motocyklová stěna smrti byla k vidění na pražské smíchovské náplavce v rámci festivalu Arena Divadla bratří Formanů.

Český biker Richard Gasperotti soubor oslovil během několikadenní zastávky v Praze a domluvil se na své rekordní jízdě.

„Jízdu na stěně smrti jsem chtěl vyzkoušet už jako malý kluk, kdy jsem viděl fotky v jednom časopise," říká biker, který se v minulosti nechal na kole roztáhnout za motocyklem po letišti na světový rychlostní rekord 211 km/h.

„Nikdy jsem si však nedokázal představit, jak náročná ta jízda bude," dodává extrémní sportovec známý jako Gaspi, který v minulosti sjel šest činných sopek a na kole se spustil dolů olympijskou bobovou dráhu v Sarajevu.

Proč byla jízda na elektrokole obtížnější

Jízda na elektrokole po kolmé stěně je proti motocyklu obtížnější, protože rychlost se přidává šlapáním, které rozhazuje rovnováhu, a její dávkování není zdaleka tak plynulé jako na motorce, kde stačí otočit rukojeť s plynem.

Gasperotti svou rekordní jízdu absolvoval na elektrokole Mondraker poháněném elektromotorem od Bosch eBike Systems.

„Na normálním šlapacím kole bez přípomoci elektromotoru bych se nikdy nedostal tak vysoko,” vysvětluje Gasperotti.

Pády a překonání vertikálního směru

„Nejtěžší bylo přepnout z horizontálního směru na vertikální. Je to úplně jiné vnímání reality. Druhou výzvou byl extrémně kluzký povrch dřevěných stěn. Při jedné jízdě jsem spadl ze tří metrů na záda, protože mi podklouzlo kolo," říká biker.

Zatímco zkušení cirkusoví jezdci se na svých motocyklech prohánějí po stěně i bez držení řídítek nebo se zavázanýma očima, Gasperotti prodělal čtyři těžké pády, než se mu ji podařilo plynule obkroužit.

„Normálně trvá až půl roku, než jízdu ovládnete natolik, abyste mohli přidávat další triky. Gasperotti se to naučil za jedno odpoledne a za to má můj velký respekt," říká vedoucí uskupení Raoul, který se této nebezpečné disciplíně věnuje přes třicet let.

„Bolelo to, ale dal jsem to," byla první slova Richarda Gasperottiho, vůbec prvního e-bikera na světě, který jel po stěně smrti.

Stěna smrti v Praze

Celý život žiju na kopci nad pražským Výstavištěm v Holešovicích. Se stejnými pocity jsem vyrazil na oslavy 115 let značky Harley-Davidson, které se konaly právě v této tuzemské mekce pouťové zábavy.

Jenže bylo až k nevíře, jak se organizátorům podařilo pouťovou atmosféru z Výstaviště vymýtit. Pravda, nával kolotočů je zde hlavně na přelomu února a března, ale i tak musím konstatovat, že být zde poprvé, ani bych nevěřil, že se zde nějaké poutě konají.

Nakonec si ale musím postesknout, že už kdysi zmizela i jedna z mých nejoblíbenějších atrakcí. Dlouhá léta jste totiž v Holešovicích mohli zajít na stěnu smrti.

Kdyby někdo nevěděl, tak je to kulatá dřevěná aréna, kde borci jezdí na motorkách furt dokola právě po vysoké stěně.

Ten pocit, když se okolo prožene Pérák s vykuchaným výfukem, až se před vámi prohnou palubky, je nezapomenutelný.

Stěna smrti na pražském Výstavišti

Jak se jezdec na stěně udrží

Princip atrakce spočívá v jízdě po vnitřním obvodu válcovité arény. Motocykl nebo jiné vozidlo musí jet dostatečně rychle, aby odstředivá síla umožnila pokračovat po téměř kolmé dřevěné stěně.

Jakmile rychlost klesne pod potřebnou hranici, hrozí ztráta stability a pád. Obtížnost dále zvyšuje kluzký povrch dřevěných palubek, stísněný prostor a blízkost dalších jezdců.

U zkušených profesionálů proto nejde pouze o samotné obkroužení arény. Jezdec musí zároveň přesně dávkovat rychlost, držet stopu, reagovat na ostatní motocykly a při tom provádět akrobatické prvky.

Představení končící jízdou několika motocyklů nad sebou vyžaduje přesnost na centimetry a neponechává prostor pro improvizaci.

tags: #stena #smrti #atrakce