Loděnice pod lanovkou: historie krajiny, lomů a železniční dopravy

Obec Loděnice a její okolí jsou spojeny s potokem, železnicí, těžbou vápence i s lanovou dráhou, která po desetiletí ovlivňovala zdejší průmyslovou krajinu. Místní názvy dodnes připomínají lomy, cesty, vrchy, údolí a místa spojená s někdejší těžbou a dopravou kamene.

Historie Loděnice však není pouze dějinami průmyslu. Patří k ní také proměny vodního toku, ničivé povodně, staré názvy krajinných míst, železniční spojení s okolními obcemi a dlouhá tradice výroby vápna.

Jméno Loděnice a původ názvu potoka

Psaní a vyslovování Loděnice bývá spojováno s otázkou vzniku názvů Loděnic od výroby lodí. Pověsti o loděnicích přetrvala mnohá staletí, avšak o výrobě lodí není žádného sebemenšího dokladu.

Výklad vzniku jména Loděnice od porostu, tj. od lodějů a lodyh, patří mezi další uváděné možnosti. Vznik názvu Loděnic se však dodnes nepodařilo uspokojivě vyjasnit.

Výklad, podle kterého název původně označoval vodní tok a později přešel na pevné lidské osídlení, je nejpravděpodobnější. Názvů obcí, na které přešly názvy vodních toků, není u nás málo. Patří mezi ně Skalice, Kamenice, Sázava, Doubrava, Bystřice a řada dalších.

Loděnický potok a název Kačák

Původní název potoka je Loděnice. Tento název se objevuje v úředních záznamech a ve starých mapách.

V její blízkosti začali potoku říkat Kačický potok. Název zlidověl a rozšířil se na celý tok. V souvislosti s názvem obce se stal název Kačák tím přiléhavějším a působivějším.

Do Loděnického potoka přitékají malé stružky tekoucí z okolních vrchů. Za běžného stavu jde o drobné vodní toky, při prudkých deštích se však jejich význam zásadně mění.

Povodně jako součást historie obce

Povodně byly metlou naší obce a celého okolí. Dlouhodobá výška ročních srážek v povodí je 538 mm, ale náhlé přívaly vody mohou způsobit vysoký vodní stav občanům i národnímu majetku.

Přívaly vod mění potok v dravou řeku. Kolem řeky byly jen pusté skály a převoz ke vsi Brod patřil k situacím, které ukazují na obtížnou prostupnost zdejší krajiny.

V polovině minulého století při povodni lidé zachránili jen holé životy. Uhynulo velké množství domácích a hospodářských zvířat. Usedlosti a stodoly byly silně poškozeny a některé zničeny. V části náměstí dosahovala voda do výše 3 metrů.

Gramofonovým závodům povodeň přinesla značné škody. Výrazně tak zasáhla nejen domácnosti a zemědělské usedlosti, ale také průmyslové podniky.

Krajina Loděnice v místních názvech

Historii území zachovává také soubor místních názvů. Některé připomínají vodu, jiné vrchy, lomy, cesty, zemědělské využití nebo průmyslovou činnost.

Těžba kamene a výroba vápna

Těžba kamene u Loděnice byla zaznamenána již v roce 1520. Tradice těžby vápence na Branžovech a jeho pálení sahá až do 18. století.

Těžba se v místech zvaných V báních, tj. vápenice, postupně rozvíjela. Význam větších lomů dokládá také Jindřich Cífka v roce 1907.

Vápencový kámen se dobýval pro různé účely. Zpracovaný materiál byl používán také v různých velikostech k povrchové úpravě silnic.

V roce 1896 byla v Loděnici založena vápenice firma Josef Procházka a spol. Pro samostatnou výrobnu hnojiv nebylo u vápenice místo, což vyřešilo další rozšíření provozu k Loděnici.

Výroba souvisela také s dalšími závody. Vápenec se vozil ke zpracování do Neštěmic, Prahy-Podolí a jinam. Později byla výroba spojena s Radotínskými cementárnami a vápenkami (RACEVA).

Výroba vápna v Loděnici pokračuje v dlouholeté tradici. Proměny provozu a těžby ovlivnily nejen hospodářství obce, ale také podobu okolních svahů, cest a údolí.

Lomy, vlečky a lanová dráha

Rozvoj lomů si vyžádal nové způsoby dopravy kamene. Dráha s lomy a vlečkou z nádraží umožnila přesun materiálu mezi dobývacími místy a železniční stanicí.

Poblíž Holých vrchů přímo v otevřeném údolí vznikaly další provozy a dopravní zařízení. Dráha z dolu na nádraží spojovala těžební prostor s místem, odkud mohl být kámen přepravován dále.

Lanové dráhy přibylo ještě 30 vagónů kamene. Její význam pro provoz nebyl zanedbatelný. Zařízení sloužilo k přepravě vytěženého materiálu a bylo součástí rozsáhlejšího systému lomů, tratí, vleček a zpracovatelských závodů.

Lanová dráha měla také vlastní technické zázemí. Stanice se skládací stanicí sloužila ke kontrole provozu a k opravám lanovky. Stanice byla značně rozšířena.

V okolí se nacházely rovněž závody, které souvisely se zpracováním nerostných surovin. K těžební infrastruktuře patřily také hrudkovny Ejpovice a závod Krušná Hora.

Provoz doplňovaly další objekty a dopravní uzly. Byl dolem č. V. v provozu, s navazujícími zařízeními pro manipulaci a přepravu materiálu.

Lomy a průmyslové provozy v okolí

V okolí Loděnice se dobýval kámen pro stavební i chemické účely. V roce 1934 byl uveden provoz, který souvisel s lomem, kde začal dobývat kámen pro chemické účely.

Některá místa byla významná také z geologického hlediska. V roce 1934 byla připomínána krápníková výzdoba růžového zbarvení.

Průmyslové využití zdejšího kamene se spojovalo s potřebami stavebnictví, výroby vápna, výroby hnojiv, cementáren a úpravou silnic.

Vápenice, lomy, dráhy a lanová zařízení vytvořily v krajině vzájemně propojený celek. Místní názvy jako V báních, Barrandovy jámy, Hluboký důl, Skalka za Loděnicí nebo místo označené názvem lanovkou připomínají, že těžba nebyla okrajovou činností, ale jedním z hlavních rysů zdejšího území.

Železnice jako spojení Loděnice s okolím

Železniční doprava významně změnila možnosti přepravy osob i materiálu. Výstavba se začala uskutečňovat až po roce 1922.

Železnice zajišťovala dopravu, posun a výpomocné tlačení vlaků do Vráže nebo do Nučic. Provoz nebyl omezen pouze na běžnou osobní dopravu, protože trať sloužila také průmyslovým potřebám.

V Dušníkách se na Prahu přestupovalo. Vráž až do roku 1939 neslo název Vráž - Svatý Jan.

V souvislosti s tratí se měnila také krajina. Na Jánskou zmizela pod náspem trati celá tehdejší Jánská.

Železniční spojení bylo důležité pro Loděnici, Vráž, Nučice i další obce. Pomáhalo přepravovat kámen z lomů, zajišťovalo pohyb vlaků a vytvářelo nový dopravní rámec pro rozvoj průmyslu.

Úvahy o trati k Berounu a Svatému Janu pod Skalou

V souvislosti s rozvojem železniční dopravy se objevovaly také další záměry. Plánované spojení přes Berounem ke stavbě roku 1896 a 20. prosince 1897 však nebylo uskutečněno.

Uvažovalo se také o trati směrem na Svatý Jan pod Skalou. Ten však nebyl uskutečněn.

Území mezi Loděnicí, Vráží, Berounem a Svatým Janem pod Skalou tak zůstalo spojeno především existující železniční sítí, průmyslovými vlečkami, lomy a místními cestami.

Každodenní provoz a železničářská hantýrka

Provoz na trati nebyl pouze technickou záležitostí. Vznikla také vlastní železničářská hantýrka, jako „jedem na cífku, na rudu, na Rakousy“.

Tyto výrazy připomínají každodenní práci lidí, kteří zajišťovali dopravu, posun, nakládku kamene a provoz na vlečkách. Lanová dráha, nádraží, důl, vápenice a železniční trať tvořily jeden pracovní a dopravní systém.

Loděnice pod lanovkou v historické krajině

Název lanovkou patří mezi místní názvy, které odkazují k technickému dílu v krajině. Vedle názvů jako U stožáru, Na drahách nebo Újezdecká pěšina vytváří obraz území, kde se pohyb lidí, kamene a železničních souprav odehrával mezi vrchy, údolími a lomy.

V báních, Branžova, Barrandovy jámy, Hluboký důl, Hřeben, Na Hůrce a Skalka za Loděnicí připomínají rozdílné podoby zdejšího terénu. Některé názvy odkazují k dobývání kamene, jiné ke stezkám, lesům, svahům, vodě nebo zemědělskému využití.

Historii obce proto nelze oddělit od okolní krajiny. Potok, povodně, vápenice, lomy, lanová dráha a železnice společně utvářely podobu Loděnice i způsob života jejích obyvatel.

tags: #lodenice #pod #lanovkou