Kavárna Café Louvre v Praze a Kafka v českém kulturním prostředí

Kavárna Café Louvre na Národní třídě patří k místům, která dodnes připomínají kosmopolitní kulturní život Prahy na začátku 20. století. Její historie se přirozeně spojuje s literaturou, uměním, filozofií i s prostředím, v němž se pohyboval Franz Kafka.

Kafka žil v přímém kontaktu s Čechy v každodenním životě, zajímal se o českou kulturu a měl velmi intimní, někdy dokonce obdivný vztah k českému národnímu cítění i k českému jazyku.

Kavárna Café Louvre Praha interiér

Café Louvre: historie pražské kavárny

Dveře Café Louvre se poprvé otevřely v roce 1902.

Přestože se tempo doby zrychlilo, kavárna stále trvá na zachování starých kavárenských tradic.

I dnes si tak můžete vychutnat jedinečnou atmosféru historické velké kavárny, stejně jako ji v minulosti vnímali Franz Kafka, Albert Einstein nebo T. G. Masaryk.

V roce 1902 se na Ferdinandově třídě slavnostně otevřela Grand Café Louvre a už v témže roce se tam začal scházet německý filozofický kroužek stoupenců učení Franze Bretana.

V roce 1905 byl Max Brod z filozofické skupiny vyloučen a Franz Kafka skupinu z solidarity s ním opustil.

V roce 1911 se v kavárně třikrát sešel Spolek Sursum.

Mezi jeho členy patřili například Emil Pacovský, Josef Váchal, Jan Konůpek, Jan Zrzavý, E. Frynta, M. Alšová nebo R. Medek.

V roce 1912 působil Albert Einstein na pražské německé univerzitě.

Patřil mezi pravidelné hosty úterních večerů v salonu Berty Fantové.

Dne 15. února 1925 se v Café Louvre sešlo 38 spisovatelů na ustavující schůzi československého centra PEN klubu.

Jeho prvním předsedou se stal Karel Čapek a čestným hostem první večeře PEN klubu byl prezident republiky T. G. Masaryk.

Kavárna v době Franze Kafky

V Kafkově době byly kavárny místy setkávání a rozhovorů.

Jen v centru Prahy, na Starém a Novém Městě, jich byly desítky.

Většina z nich měla stálou klientelu tvořenou určitou společenskou skupinou.

Kavárny nabízely možnost scházet se zejména Němcům, kteří tvořili malou enklávu v cizojazyčném prostředí.

Na obou stranách česko-německého rozdělení existovaly známé literární kavárny, například Arco na rohu Hybernské a Dlážděné ulice a Union na Ferdinandově, dnes Národní třídě, kde se setkávaly významné osobnosti pražského uměleckého a literárního světa z obou komunit.

Židé často působili jako prostředníci mezi oběma komunitami; k této úloze se hodili díky dobré znalosti obou jazyků hlavního města.

Kavárny sloužily k setkávání, navazování kontaktů, inspiraci, zábavě i odpočinku.

Byly také čítárnami, debatními kluby, pracovnami a zasedacími sály.

Uchovávaly místní i mezinárodní časopisy.

Vrchní číšníci byli známí tím, že tyto časopisy rozdávali významným hostům, jakmile vstoupili do kavárny.

V literární kavárně bylo možné strávit celé odpoledne u jediného šálku kávy.

Když si zákazníci nemohli dovolit nic dalšího, trpěliví číšníci jim servírovali sklenice vody.

Historická Praha kavárny Národní třída

Kafka, český jazyk a česká kultura

Kafka měl velmi intimní a někdy dokonce obdivný vztah k českému národnímu cítění, české kultuře a českému jazyku.

Nebylo to odtažité spojení založené pouze na tradičním zájmu o české dějiny a lásce k Čechám jako odkazu někdejšího provinčního patriotismu.

Kafka žil v přímém kontaktu s Čechy v každodenním životě.

Český jazyk ovládal velmi dobře, převážně pasivně, a obdivoval jeho hudebnost i odstíny významu.

Dokonce si dovoloval psychologické a etymologické poznámky k českým výrazům.

Rád četl české autory v originále a talent jednoho z nich, Vladislava Vančury, rozpoznal dříve než čeští literární kritici.

V době korespondence s Milenou Jesenskou četl české časopisy, včetně nově založeného listu Tribuna, do něhož Milena přispívala.

Překvapivě si prohlížel také odborný časopis Naše řeč a Náš skautík, časopis českého skautského hnutí.

Pražská divadla, kavárny a kulturní život

Kafka pravidelně navštěvoval Nové německé divadlo, dnes Státní operu, i Stavovské divadlo, zejména při vystoupeních slavných německých a vídeňských herců, například Pallenberga nebo Moissiho.

Příležitostně, navzdory tehdejším politickým zvyklostem, chodil také do Národního divadla na hry českých autorů, například Vrchlického, nebo jiných slovanských dramatiků, například Vojnoviče.

Dvakrát ho uchvátilo prosté lidové divadlo chasidských herců ze Lvova, kteří vystupovali v kavárně Savoy na Kozím plácku.

Při jejich druhé návštěvě Prahy Kafka navštívil až dvacet jejich představení a spřátelil se s hlavním hercem Jicchakem Löwym.

Kafka se kvůli své nemuzikálnosti cítil od hudby odcizený.

Na koncerty chodil jen zřídka, většinou na žádost Maxe Broda.

V mládí ho okouzlila baletní představení Moskevského akademického uměleckého divadla.

Oblíbil si varieté, tehdy módní, v Lucerně, která začala fungovat na začátku 20. let 20. století.

Kinematograf byl pro mladého Kafku velkým objevem.

Stal se jeho nadšeným obdivovatelem a vnímal jej jako zdroj vzdělání i zábavy.

Kafka a výtvarné umění

Kafka se o umění zajímal mimořádně intenzivně.

Po absolvování univerzity, když nebyl spokojen s vyhlídkami právnické kariéry, zvažoval, že by se umění věnoval profesionálně.

Se zájmem sledoval tvorbu řady současných umělců z německé i české komunity a s některými z nich se spřátelil.

Jedinečný večer věnovaný vizuálnímu světu Franze Kafky představili Ross Benjamin, Marie Rakušanová a Nicholas Sawicki v diskusi s Merve Emre.

Debata se zaměřila na mimořádnou Kafkovu citlivost k vizuálnímu světu.

Otázkou bylo, co upoutávalo Kafkovu pozornost, když procházel rodnou Prahou, navštěvoval kavárny, divadla, galerie a kina a vnímal proměňující se městskou krajinu počátku 20. století.

Diskutovalo se také o tom, jaké způsoby pozorování si osvojil a jak se promítly do jeho literárního díla i do nedávno znovuobjevených kreseb, které vytvářel v průběhu života.

Ross Benjamin je oceňovaný překladatel knihy Deníky Franze Kafky, kterou vydalo nakladatelství Schocken Books v roce 2023.

Marie Rakušanová z Univerzity Karlovy a Nicholas Sawicki z Lehigh University jsou autory publikace Through the Eyes of Franz Kafka: Between Image and Language, vydané v Praze nakladatelstvím Kant v roce 2024.

Publikace zahrnuje také eseje Marka Nekuly z Univerzity v Řezně a kurátorů Alexandra Kleea a Mira Halaka z muzea Belvedere.

Franz Kafka kresby Praha výstava

Kafka jako čtenář a veřejný přednášející

V mládí Kafka pilně navštěvoval literární přednášky a veřejná čtení spisovatelů, kteří byli v Praze přítomni.

Obzvlášť rád četl vlastní díla i díla jiných autorů.

Četl doma, přátelům i na veřejnosti.

Čtyři přátelé z „Pražského kruhu“ se pravidelně scházeli v jednom ze svých bytů, obvykle u Baumových, a navzájem si předčítali vlastní, často ještě nedokončené rukopisy.

Kafkovi posluchači po něm zanechali písemné pocty jeho vynikajícímu a nezaměnitelnému způsobu čtení.

Zdá se, že Kafkova neobvyklá interpunkce byla určena požadavky výrazné rytmické struktury textu.

Kafka podobně silně zapůsobil na své posluchače při přednášce o jidiš v Židovské radnici.

Kafka nebyl tak vášnivým čtenářem, jakým bývají profesionální spisovatelé.

Byl spíše velmi vybíravým čtenářem a žil v těsném kontaktu se světem knih.

Jeho knihovna nebyla nijak rozsáhlá a v podobě, v jaké ji zanechal potomstvu, obsahovala méně než 300 svazků.

Většinu z nich však četl pozorně a jejich stopy se odrážejí v denících a korespondenci, v nichž Kafka poskytuje jedinečné postřehy a kritická pozorování silných i slabých stránek spisovatelů a jejich děl.

Tyto poznámky bývají podrobné, přesto vždy charakteristické.

Kafka se věnoval především autorům, které miloval pro jejich spřízněnou literární velikost, například Flaubertovi, Kleistovi nebo Dostojevskému, a také těm, kteří sdíleli něco z jeho vlastního osudu, například Kierkegaardovi nebo Grillparzerovi.

Mezi další spisovatele, kterých si velmi vážil, patřili Goethe, Hebbel, Strindberg a Dickens.

Kafka pravidelně četl liberální německý deník Prager Tagblatt, který odebírala jeho rodina.

Četl také židovský list Selbstwehr, s nímž měl osobní vazby prostřednictvím Felixe Welt s che a Huga Bergmanna, a časopis Die neue Rundschau vydávaný ve Frankfurtu.

Není pravda, že by se Franz Kafka nezajímal o veřejné záležitosti nebo politické události.

Odkazy na ně jsou rozptýleny v autobiografických částech jeho děl, a to jak z období míru, tak z doby první světové války.

Kafka v současném kulturním programu

V roce stého výročí úmrtí Franze Kafky představí projekt Transatlantic Kafka inovativní, inspirativní a aktuální diskuse zaměřené na tohoto významného spisovatele v kontextu současné společnosti.

Projekt přinese sérii přednášek a panelových diskusí, které představí Kafkovy myšlenky v dnešním kontextu.

V červnu 2024 projekt spojil významné spisovatele, akademiky a umělce ze Spojených států a Evropy, aby vytvořili prostor pro průnik amerických a evropských pohledů na Kafkovo dílo.

Hlavní přednášku přednesla Merve Emre, profesorka tvůrčího psaní a kritiky Shapiro-Silverberg na Wesleyan University a ředitelka Shapiro Center for Creative Writing and Criticism.

Emre je přispívající autorkou časopisu The New Yorker.

Její eseje a kritiky vyšly v publikacích od The New York Review of Books, Harper’s, The New York Times Magazine a The Atlantic až po London Review of Books.

V roce 2019 získala cenu Philip Leverhulme Prize.

Muzeum úzce spolupracuje s významnými partnery, mezi něž patří Anglo-American University of Prague, Knihovna Václava Havla, American University of Paris a Harvard University.

Merve Emre je autorkou knih Paraliterary: The Making of Bad Readers in Postwar America, The Ferrante Letters a The Personality Brokers.

Kniha The Personality Brokers byla podle výběru The New York Times, The Economist, NPR, CBC a The Spectator zařazena mezi nejlepší knihy roku 2018.

V současnosti působí ve správních radách organizací Words Without Borders, Hawthornden Foundation a Connecticut Humanities.

Ross Benjamin je mezinárodně uznávaným překladatelem Kafkových Deníků.

Mezi jeho další překlady patří Hölderlinův Hyperion, Rothův Job a Kehlmannovy knihy You Should Have Left a Tyll.

V roce 2010 získal cenu Helen and Kurt Wolff Translator’s Prize za překlad knihy Michaela Maara Speak, Nabokov.

Daniel Medin je profesorem srovnávací literatury na American University of Paris.

Ve svém výzkumu se věnuje moderní próze z Německa, Rakouska a Švýcarska, se zvláštním důrazem na dílo a globální recepci Franze Kafky.

Manfred Müller je ředitelem Rakouské společnosti pro literaturu, předsedou Rakouské společnosti Franze Kafky a přednášejícím na Institutu germanistiky Vídeňské univerzity.

Zaměřuje se především na literaturu 20. a 21. století.

Hans Platzgumer je spisovatel, hudebník, skladatel a autor.

Ústředními tématy jeho literární tvorby jsou etika lidského jednání, rozhodování a vnímání odpovědnosti.

Magdaléna Platzová je česká spisovatelka žijící ve Francii.

Je autorkou několika románů, včetně své poslední knihy Život po Kafkovi z roku 2022 o Kafkově snoubence Felice Bauerové a dalších lidech z jeho blízkosti, jejichž osudy byly spojeny s předválečnou Evropou a jejími troskami.

První román Elif Batumanové, The Idiot, se dostal do finále Pulitzerovy ceny a Women’s Prize.

Pokračování Either/Or vyšlo v roce 2022.

V roce 2024 působila jako stipendistka American Academy in Rome.

Seth Rogoff je spoluorganizátorem projektu Transatlantic Kafka.

Je autorem připravovaného románu The Castle, intertextového zkoumání velkého nedokončeného díla Franze Kafky, které vyjde ve Spojených státech u nakladatelství FC2 v říjnu 2024.

Jeho předchozí romány zahrnují First, the Raven: A Preface z roku 2017, Thin Rising Vapors z roku 2018 a The Kirschbaum Lectures z roku 2023.

Působí jako univerzitní přednášející na Anglo-American University v Praze a zabývá se mediálními studii, literaturou a kulturní analýzou.

Veronika Tuckerová je literární vědkyně a překladatelka.

Vyučuje na slovanském oddělení Harvardovy univerzity.

Mezi její zájmy patří česká a německá literatura, umění a literatura disentu a teorie i praxe překladu.

Spolupracovala na výstavě From Franz Kafka to the Velvet Revolution.

Monika Zgustová je spisovatelka, překladatelka a držitelka několika významných ocenění.

Její literární díla vyšla v deseti jazycích.

Žije v Barceloně a píše pro El País, The Nation, CounterPunch a další periodika.

Jako překladatelka české a ruské literatury významně přispěla k uvedení důležitých spisovatelů 20. století do španělštiny a katalánštiny.

Kafka jako téma současného divadla

Výraznou současnou interpretací Kafkova textu Zpráva pro akademii je inscenace, která původní dílo nenápadně proměňuje v univerzálně srozumitelné a znepokojivé zkoumání toho, co znamená přizpůsobovat se jako „jiný“ člen společnosti.

Adaptace je zasazena do jihoafrického kontextu a staví do centra Rudého Petra, opici, která musí čelit existenci po skončení apartheidu a hledat způsob, jak přežít v proměněném světě.

Phala Ookeditse Phala působí jako Animateur v The Centre for the Less Good Idea, interdisciplinárním uměleckém inkubátoru v johannesburské čtvrti Maboneng.

Je oceňovaným „storiyerem“, který získal několik ocenění za práci v Jihoafrické republice, Spojených státech, České republice a Austrálii.

Phala získal magisterský titul z dramatických umění na Wits University.

Jeho tvůrčí přístup staví do popředí emocionálně a psychologicky podnětné vyprávění jako osobitě africkou estetiku.

Věnuje se inovacím a zaměřuje se na metody, které zpochybňují a narušují konvenční normy a otevírají cestu novým formám uměleckého vyjádření.

Tony Bonani Miyambo je dynamický herec a tvůrce divadla s bakalářským titulem z dramatických umění na University of the Witwatersrand.

Ve své kariéře si vybudoval všestranné portfolio v divadle i v jihoafrickém televizním průmyslu, kde působil jako producent, scenárista, herec i režisér.

Tony spolupracoval s různými produkčními společnostmi na projektech od varietních pořadů až po dlouhé dramatické formáty.

Jeho rozsáhlé jevištní zkušenosti zahrnují řadu inscenací, z nichž některé hostovaly v zahraničí.

Mezi jeho oceňovaná sólová představení patří The Cenotaph of Dan Wa Moriri, Commission Continua a mnoha cenami oceněná inscenace Kafka’s Ape.

Časová osa Café Louvre a Kafkovy Prahy

Rok nebo obdobíUdálost
1902Dveře Café Louvre se poprvé otevřely.
1902Na Ferdinandově třídě se slavnostně otevřela Grand Café Louvre.
1905Max Brod byl vyloučen z filozofické skupiny a Franz Kafka ji z solidarity s ním opustil.
1911V kavárně se třikrát sešel Spolek Sursum.
1912Albert Einstein působil na pražské německé univerzitě a patřil mezi pravidelné hosty úterních večerů v salonu Berty Fantové.
15. února 1925V Café Louvre se konala ustavující schůze československého centra PEN klubu.
2022Vyšla kniha Magdalény Platzové Život po Kafkovi.
2023Vyšly Kafkovy Deníky v překladu Rosse Benjamina.
2024Vyšla publikace Through the Eyes of Franz Kafka: Between Image and Language.
Červen 2024Projekt Transatlantic Kafka spojil významné spisovatele, akademiky a umělce ze Spojených států a Evropy.

tags: #kafka #kavarna #new #york