V současné době nemusíme mít křídla, ani nemusíme být finančními magnáty, abychom se dokázali v krátkém čase dostat na požadované místo. Můžeme se přitom vyhnout několikahodinové cestě v nepohodlné poloze v autě či v autobuse. Řešením je letecká doprava.
Přestože letecká přeprava není žádnou novinkou, stále existuje skupina lidí, která má k tomuto způsobu dopravy jisté předsudky. Ať už jsou to obavy o vlastní bezpečnost či mýty o tom, že takový způsob dopravy není nic pro naše peněženky. Určitě je nás víc, co sice registrujeme, že existují tzv. klasické aerolinky, a také nízkonákladová letecká doprava, ale podrobněji se k nim vyjádřit neumíme.
Na začátku si uděláme krátkou exkurzi do dějin nízkonákladové letecké dopravy. Počátky komerčního letectví a nízkonákladové letecké dopravy, která se velmi často označuje také jako „low cost“, „low fare“ či „no frills“, jsou mladšího data, než je letectví samotné.
Počátky komerčního a nízkonákladového létání
Touha vznést se ze země a překonat zemskou gravitaci se táhne s lidstvem po celou dobu jeho historie. Počátky komerčního letectví a nízkonákladové letecké dopravy (velmi často se pro ni používá označní „no frills“, „low cost“ nebo „low fare“, v češtině nízkonákladová nebo nízkotarifová), o které je má bakalářská práce, jsou však o mnoho mladší.
Letecká doprava se rozvíjela hlavně díky technickému pokroku v průběhu druhé světové války. Společnosti, jejichž hlavní náplní je doprava nákladů a pošty, vznikaly v meziválečném období. Hlavní rozvoj nového způsobu cestování nastal po druhé světové válce a souvisel s nástupem tzv. proudového leteckého věku.
Letecká doprava vznikla zejména díky technickému pokroku letectví během první světové války. Z národních dopravců se stávaly opravdové značky kvality a státy, které byly jejich vlastníky, na ně byly hrdé.
Jako v mnoha jiných případech i zde přišel podnět z USA. Ve Spojených státech amerických je cestování letadlem běžnou záležitostí. Je to prakticky jediná možnost jak překonat vzdálenosti mezi velkými městy, pokud člověk nechce trávit mnoho hodin v autobusech nebo ve vlacích, které se v této zemi navíc netěší velké oblibě.
Mohli bychom říci, že létání je v tomto státě běžnějším způsobem cestování než v Evropě. Toto tvrzení je opřené o diferenciaci obyvatelstva podle kupní síly. S nadsázkou tedy platí, že v USA cestují chudí lidé.
Pacific Southwest Airlines a vznik modelu Southwest
V roce 1949 vznikla v USA letecká společnost Pacific Southwest Airlines, která zavedla jisté prvky nízkonákladové dopravy.
Již v roce 1949 vznikla ve Spojených státech amerických letecká společnost Pacific Southwest Airlines, která zaváděla určité prvky nízkonákladové dopravy. O několik let později, v roce 1967, byla Rollinem W. Kingem a Herbertem D. Kelleherem založena dnes největší nízkonákladová letecká společnost světa Southwest Airlines (v době založení Air Southwest).
V roce 1967 Rollin W. King a Herbert D. Kelleher založili dnes největší nízkonákladovou leteckou společnost světa Southwest Airlines (původní název Air Southwest).
O jejich setkání koluje historka, že jednou v texaské restauraci v San Antoniu seděl zakladatel a šéf malé společnosti Southwest Airlines Herbert Kelleher u stolu se svým klientem, texaským obchodníkem Rollinem Kingem. Společně se u oběda bavili o tom, jak by mohla vypadat velmi levná letecká přeprava. Nápady si zapisovali na ubrousek.
Principy, které tehdy napsali na tento kus „papíru“, se využívají dodnes. Hlavní teze zněly: „Proč vyhazovat peníze za Lufthansu? Neplaťte zbytečně mnoho za jídlo na palubě, které je údajně zdarma!“
V té době procházel americký trh letecké dopravy silnou regulací, a některé již zavedené letecké společnosti se vzniku nové konkurence obávaly a snažily se mu zabránit i soudní cestou. V prvních letech společnost sice vykazovala ztrátu a potýkala se s finančními problémy, ale již v roce 1973 se dostala do černých čísel, ve kterých zůstala až do současnosti.
Herbert D. Kelleher během svého působení v čele společnosti vytvořil zcela originální image Southwest Airlines a v roce 1998 byl dopravce označen americkým magazínem Fortune jako „nejlepší místo k práci ve Spojených státech amerických“.
Avšak v listopadu 2007 se zejména díky silné konkurenci management Southwest Airlines rozhodl opustit motto „one size fits all“, které dlouhá desetiletí zastával a vytvořil nový produkt „Business Select“, spočívající v určitých výhodách pro obchodní cestující. V rámci této novinky cestující obdrží například více bodů do věrnostního programu společnosti nebo uvítací koktejl po vstupu na palubu letounu.
V současné době však image společnosti dostala určité trhliny. Americký Federální letecký úřad (FAA) totiž v březnu letošního roku rozhodl udělit společnosti rekordně vysokou pokutu. Hlavním důvodem byl fakt, že na trupu šesti Boeingů společnosti byly zjištěny praskliny, které ohrožovaly bezpečnost cestujících a posádek.
Ve zprávě, kterou FAA uveřejnila, bylo uvedeno, že Southwest Airlines v období mezi červnem 2006 a březnem 2007 podnikla skoro 60 tisíc letů bez toho, aniž by provedla nutné prohlídky trupu strojů.

Fredderic A. Laker a evropské kořeny nízkých tarifů
Kontinentální letecká doprava v Evropě zaznamenala prudký rozvoj zejména po rozpadu východního bloku. I předtím se sice dalo letecky cestovat po Evropě, ale možnosti byly omezené.
Kontinentální letecká doprava v Evropě zaznamenala prudký rozvoj zejména po rozpadu východního bloku a „spojení“ západní a východní Evropy.
Za snížením cen letenek v Evropě stojí hlavně nízkonákladové letecké společnosti. I když ještě na přelomu dvacátého a jedenadvacátého století byla běžná cena za letenku např. na lince Praha - Londýn 8000.- Kč, dnes je možné letenku na stejnou trasu pořídit i za cenu nižší než 1000.- Kč.
Za tímto rapidním snižováním cen stojí právě nízkonákladové letecké společnosti, jejich konkurenční boj s „klasickými“ leteckými společnostmi a také nový model podnikání, který do letecké dopravy přinesly.
Na evropský trh přišel s ideou nízkonákladové dopravy v 70. letech britský podnikatel Fredderic A. Laker.
Na evropském kontinentu přišel s ideou nízkonákladové letecké dopravy v 70. letech britský podnikatel sir Fredderic A. Laker (1922-2006).
V roce 1953 založil první leteckou společnost Channel Air Bridge, která se zabývala přepravou automobilů z britského Southend do francouzského Calais. Později tuto firmu prodal British United Airways, kde se stal ředitelem.
V polovině 60. let opustil tuto společnost a založil aerolinie Laker Airways. V polovině šedesátých let tuto společnost opustil a založil aerolinie Laker Airways.
Na počátku 70. let obdržely britské úřady od sira Lakera žádost o povolení k levným letům z Velké Británie do USA za, v té době neuvěřitelně nízkou cenu, 32,50,- liber za jednosměrnou letenku. Avšak silná omezení v letecké dopravě zatím nedovolila spustit společnosti tento smělý plán.
V roce 1977 z letiště Londýn Gatwick odletělo první letadlo britských barev do New Yorku. Éra nízkonákladových transatlantických letů začala díky liknavosti a byrokracii úřadů, které neustále odkládaly udělení licence pro jejich provoz, až v roce 1977.
Dne 29. září tohoto roku z letiště Londýn Gatwick odstartoval stroj McDonell Douglas DC-10-10 v barvách britské společnosti na let do New Yorku. Laker Airways létala pod značkou SkyTrain a cenu za jednosměrnou letenku stanovila na 59,- liber z Londýna do New Yorku a na 99,- liber při cestě opačným směrem, což bylo na tu dobu nevídané.
Cena zpáteční letenky byla, oproti cenám „klasických“ přepravců, třetinová. Občerstvení bylo samozřejmě za poplatek.
Laker Airways létaly pod značkou Skytrain, přičemž letenky byly opravdu levné. F. Lakerovi se však nepodařilo získat povolení britského úřadu pro civilní letectví a tak v 80. letech přišel bankrot.
Aby mohla společnost snížit své náklady na provoz na minimální hodnotu a nabízet tak levné letenky, vyvinula mnoho převratných technických způsobů, jak toho docílit.
Tento fakt, a také to, že ostatní dopravci na nástup Laker Airways nedokázali rychle a pružně zareagovat, způsobil, že společnost brzy vydělala na letech přes Atlantický oceán asi milion liber.
To siru Lakerovi dovolilo zavést další „levné“ lety. Kromě linky do New Yorku také lety v roce 1978 do Los Angeles (2x denně), v roce 1980 do Miami (2x denně) a v roce 1981 do Tampy (3x týdně).
Domovskými letišti ve Velké Británii pak byly zmiňovaný Londýn-Gatwick, Manchester a Glasgow-Prestwick. V tuto dobu byla společnost čtvrtým největším transatlantickým leteckým dopravcem, který poskytoval pravidelné spojení.
Na vrcholu své slávy management společnosti připravoval otevření přímé linky z Londýna do Sydney. Avšak díky přístupu australské vlády, která byla vlastníkem australského národního dopravce Qantas Airways, jenž měl na linku z Londýna do Sydney spolu s British Airways monopol, nebyla tato linka nikdy skutečně otevřena.
Stejně tak Laker Airways neuspěla ani v soutěži o lukrativní linku z Londýna do Hong Kongu, kterou na sklonku 70. let vypsala britská vláda.
Stejně jako „klasičtí“ dopravci v USA se i konzervativní letecké společnosti ve Velké Británii na počátku 80. let pustily do nekompromisního konkurenčního boje a snažily se na linkách, kde si s Laker Airways přímo konkurovaly, také snížit cenu letenky na pro ně nejnižší možnou hranici.
British Airways například nabídla svým zákazníkům lepší servis při ceně 118,- liber, Pan American World Airways snížily ceny o 66 %.
To vše, a také nepřipravenost evropského dopravního průmyslu na nový druh cestování letadlem, zapříčinilo postupný pád Laker Airways.
Ještě v roce 1981 zahájila společnost „levné“ lety pod označením Metro na lince Manchester - Curych. Na rok 1984 plánoval sir Laker vytvoření sítě „levných“ letů v Evropě, a pro tento účel objednal u společnosti Airbus Industrie 10 letadel Airbus A300.
Avšak 6. února 1982 přišel bankrot, přičemž společnost po sobě zanechala dluhy 250 milionů liber.
Sir Fredderic Laker se v 80. letech ještě několikrát pokoušel obnovit lety, avšak pokaždé narazil na stejný problém, nepodařilo se mu totiž získat povolení britského úřadu pro civilní letectví.

Ryanair a evropský nízkonákladový boom
Po krachu Laker Airways nastal na trhu nízkonákladových leteckých společností klid. Nízkonákladové lety se opět vrátily na výsluní až v roce 1985, kdy byla Christy Ryanem, Tony Ryanem a Liamem Lonegranem v Irsku založena společnost Ryanair.
V současné době je to největší nízkonákladový dopravce v Evropě.
Smělý plán zakladatelů Ryanairu, kteří s letadlem pro patnáct osob chtěli narušit monopolní postavení British Airways a Aer Lingus na letech mezi Irskem a Velkou Británií, zprvu nebyl úspěšný.
Dopravce se nejprve zaměřil na lety mezi Waterfordem a Londýnem. Později nabízela linku mezi Dublinem a Londýnem.
V roce 1988 získala první proudové letadlo a na svých palubách zavedla třídu Bussines class.
Velkou změnou pro společnost byl rok 1990, kdy zejména díky rychlému a nekontrolovanému růstu společnost vykázala ztrátu ve výši 20 milionů liber.
To vedlo k restrukturalizaci společnosti. Michael O'Leary se nechal inspirovat úspěšnou americkou Sothwest Airlines a zavedl nízkonákladový model přepravy.
Tento fakt donutil vlastníky Ryanairu k rozsáhlé a důsledné restrukturalizaci. Z úspěšné americké Southwest Airlines se podnikání aerolinií převedlo na tzv. nízkonákladový model.
Avšak hned od počátku svého působení na evropském nízkonákladovém trhu tato Ryanair musel čelit několika tlakům.
Ryanair díky oblibě cestujících posílil svou pozici na silně konkurenční trase mezi Dublinem a Londýnem.
Poprvé položil v roce 1995 na lopatky, v počtu přepravených cestujících, své největší rivaly Aer Lingus a British Airways.
Roku 1995 poprvé překonal v počtu přepravených cestujících své hlavní rivaly - Aer Lingus a British Airways.
Když EU v polovině 90. let odstranila překážky ve vnitřním prostoru pro leteckou dopravu a létat se tak mohlo v rámci celého Společenství, Ryanair obsadil během tohoto nízkonákladového „boomu“ první místo.
Poté, co Evropská unie ve druhé polovině 90. let odstranila překážky ve vnitřním prostoru v rámci letecké dopravy, a společnosti tak díky této deregulaci evropského leteckého trhu mohly nabízet své služby v rámci celého společenství, Ryanair se zařadil na první místo v „nízkonákladovém leteckém boomu“, který nastal.
Aerolinie nedlouho poté otevřely své první trasy vedoucí mimo britské ostrovy a o nějaký čas později založily i svou první kontinentální základnu na letišti Brusel-Charleroi.
V roce 2002 společnost podala u amerického výrobce letadel Boeing největší objednávku letadel v dějinách Irska. V roce 2003 byla navíc podepsána mezi Boeingem a dopravcem další smlouva o dodání 100 strojů shodného typu.
Během následujících let Ryanair rozšířil síť svých základen až na 15 a dále pokračoval i v objednávání velkého objemu letadel.
Když jeden ze zakladatelů společnosti Tony Ryan na podzim 2007 zemřel, řekl irský premiér Berie Ahren, že jeho přínos letecké dopravě byl „nesmírný“.

Rozšíření nízkonákladového modelu do Česka
V roce 2005 v rámci letního letového řádu však management společnosti oznámil otevření nové linky mezi brněnským mezinárodním letištěm v Tuřanech a londýnským Stanstedem.
Za první rok provozu využilo této linky skoro 115 tisíc cestujících.
Poté, co vedení společnosti zjistilo, že i přes velký počet nízkonákladových leteckých dopravců v České republice není český trh s letenkami stále přehlcen a stále zde existuje prostor pro zavedení nových linek, oznámilo otevření linky mezi Prahou a Dublinem s platností od zimního letového řádu 2007/2008.
Do budoucna se v souvislosti s další expanzí tohoto dopravce hovoří o využití letiště v Karlových Varech.
Rozvoj nízkonákladového létání v Česku souvisel s celkovým otevřením evropského leteckého trhu a s rostoucí dostupností letecké dopravy pro běžné cestující. České regiony přitom získaly přímé spojení s významnými evropskými městy také prostřednictvím menších letišť.
| Období | Událost |
|---|---|
| 1949 | Vznikla Pacific Southwest Airlines. |
| 1967 | Rollin W. King a Herbert D. Kelleher založili Southwest Airlines. |
| 1977 | Laker Airways zahájila lety mezi Londýnem a New Yorkem pod značkou SkyTrain. |
| 1982 | Laker Airways přišla o provoz a zanechala dluhy 250 milionů liber. |
| 1985 | V Irsku byla založena společnost Ryanair. |
| 1990 | Ryanair vykázal ztrátu ve výši 20 milionů liber a prošel restrukturalizací. |
| 1995 | Ryanair poprvé překonal Aer Lingus a British Airways v počtu přepravených cestujících. |
| 2005 | Ryanair oznámil otevření linky mezi Brnem-Tuřany a Londýnem-Stanstedem. |
| 2007/2008 | Ryanair oznámil otevření linky mezi Prahou a Dublinem. |
Proč jsou nízkonákladové lety levnější
Přejděme však k podstatě věci, proč jsou nízkonákladové lety levnější než lety klasickými aerolinkami? Poznejme obě strany mince.
Klasický mýtus, že když je něco vyjádřeno předponou nízko-, méně-, málo-, či slovem levné, tak nám automaticky v mysli naskočí představa, že to je i méně kvalitní, případně něčím nedokonalé.
V případě nízkonákladové letecké dopravy to může být představa, že jde o přepravu letadly, které neodpovídají přísným bezpečnostním podmínkám.
Avšak jako první chci vyvrátit mýtus, že nízkonákladová přeprava značí horší technický stav letadel. Evropské letecké společnosti disponují mladým a kvalitním letovým parkem. Jejich úspory nejdou na úkor bezpečnosti.
Náklady totiž šetří v jiných sférách. Naznačme si alespoň v bodech, na čem tedy dokáží nízkonákladové společnosti nejvíce ušetřit.
- V první řadě používají většinou jen jednu třídu.
- Nízkonákladové společnosti poskytují v ceně letenky pouze služby přímo spojené s přepravou.
- Pokud chcete na palubě jídlo, deku, polštáře, časopisy a noviny, doprovod samostatně letícího dítěte, změnu data letu a podobně, tak si budete muset připlatit.
- Šetří i tím, že létají na menší a vzdálenější letiště.
- Většina nízkonákladových společností využívá zejména regionální letiště, na kterých jsou poplatky za vzlet, přistání a služby nižší.
- Většinou tyto společnosti létají velmi brzy ráno, kdy je ve vzduchu „menší provoz“.
- Tím, že se přistává na menších letištích, jsou kratší procedury spojené s bezpečnostními prohlídkami.
- Letadla jsou na zemi max. 30 minut, což umožňuje využívat letadlo naplno.
- Stroje jsou díky kratšímu pobytu na zemi méně náchylné na technické problémy a společnost nemusí platit ubytování a stravu pro posádku.
- V letadlech je volné sezení, čili pasažéři si mohou sednout kamkoliv, což zkracuje čas nástupu.
- Zaměstnanci plní více funkcí najednou.
Ne všechny výše uvedené body dodržují všechny nízkonákladové společnosti. Existují i takové, které nabízejí službu automatické rezervace sedadel, nebo používají více typů letadel.
„Low costy“ se ujaly. „Zbytečný komfort na palubě? Nač?“ Tímto se otevřelo nebe i pro ty, pro které byl takový způsob dopravy jen jistou chimérou.

Cena letenky a skryté náklady
Výhodou nízkonákladových společností je zejména cena letenky, která je výrazně nižší než při letu klasickými aerolinkami.
Takovou letenku je však vhodné si pořídit v případě, že let plánujete dopředu. Protože pokud se rozhodnete, že chcete letět za pár dní, tak můžete za letenku zaplatit i více než v případě klasické společnosti.
Doporučuje se sledovat mimořádné nabídky a okamžitě na ně reagovat, protože společnosti často nabízejí reklamní ceny za zpáteční letenky.
Výrazně nízké ceny však nejednou platí pouze pro určitý počet letenek. Zbývající místa jsou podstatně dražší.
Každý „špás“ něco stojí. A létání, i když ho velké společnosti prodražují, není levný.
Náklady na leteckou přepravu se nedají oklamat, i když cestující ochudíte o denní tisk, hudbu a jídlo „zdarma“.
Možná vás vyšla levněji letenka, ale zaplatili jste více buď za zavazadla, nebo za transfer z letiště, které bylo daleko od metropole, do níž jste se chtěli dostat, nebo prostě za něco úplně jiného.
Jisté komplikace pro vaši peněženku mohou nastat i při přepravě zavazadel. Například Ryanair si účtuje vyšší ceny za zavazadla, která nelze vzít jako příruční.
Ceníky poplatků kopírují většinou ostatní nízkonákladové letecké společnosti, proto se i jinde dá očekávat zdražení.
Do října 2009 stála přeprava zavazadel u Ryanairu nejméně 12 eur, případně 10 eur, a to jen tehdy, pokud si cestující zaplatil tento poplatek dopředu přes internet.
Od 1. října 2009 zaplatí za zavazadla nejméně 15 eur za každou cestu. Zvýšila se i cena za přepravu zavazadel při platbě na letišti: na 30 eur za kufr.
Ryanair zároveň umožňuje klientům cestovat i se dvěma kusy zavazadel, namísto povoleného jednoho kusu. Za druhý kufr však zaplatíte nejméně 35 eur.
| Poplatek nebo cena | Uvedená hodnota |
|---|---|
| Jednosměrná letenka Laker Airways Londýn-New York | 59,- liber |
| Jednosměrná letenka opačným směrem | 99,- liber |
| Nejnižší cena zavazadla u Ryanairu před 1. říjnem 2009 | 12 eur |
| Nejnižší cena při online platbě před 1. říjnem 2009 | 10 eur |
| Nejnižší cena zavazadla od 1. října 2009 | 15 eur za každou cestu |
| Platba za zavazadlo na letišti | 30 eur za kufr |
| Nejnižší cena za druhý kufr | 35 eur |
Rezervace, odbavení a přestupy
Zbývající místa jsou podstatně dražší, případně aerolinie ušetří tak, že cestující nedostává letenku, ale pouze rezervační číslo, čímž se snižují vysoké náklady spojené s materiálem a distribucí jejich tištěných verzí.
Jako další výhodu při koupi letenky lze ocenit i to, že si ji každý může pořídit z pohodlí svého domova, a to prostřednictvím internetu.
V letadlech je volné sezení, čili pasažéři si mohou sednout kamkoliv, což zkracuje čas nástupu. Zde mají výhodu hlavně ti, co nastupují do letadla jako první, proto se vyplatí přijít na letiště včas a s dostatečným předstihem před samotným odletem letadla (většinou to bývá 40 min.
Pokud člověk cestuje s přestupem, tak je jen na něm, jak si vše zorganizuje. Je třeba si koupit každou letenku zvlášť a v místě mezipřistání si vyzvednout zavazadla a nechat je opět znovu odbavit.
Nízkonákladové společnosti působící na trhu
V současnosti lze služby „low cast“ využívat u těchto leteckých společností - Ryanair, EasyJet, Wizz Air, Jet2, Bmibaby, British Airways či Smart Wings.
Rozšíření nabídky těchto dopravců změnilo možnosti cestování z českých letišť i do českých regionů. Nízkonákladový model přinesl přímé linky, konkurenční tlak na tradiční aerolinie a širší výběr pro cestující, kteří dávají přednost ceně před palubním komfortem.
Vývoj nízkonákladového létání mimo Evropu
V Asii začaly vznikat společnosti využívající nízkonákladový model letecké přepravy až po přelomu tisíciletí. Výhodnou oblastí se pro nízkonákladové dopravce stala také jihovýchodní Asie a tamní moderní letiště.
Během několika let se v této oblasti stala jedničkou na nízkonákladovém leteckém trhu malajská společnost Air Asia. Tyto aerolinie si v regionu vytvořily velmi silnou pozici a postupně expandovaly i do ostatních zemí.
Majitel Air Asia, miliardář Datuk Tony Fernandes, v první polovině roku 2007 také oznámil vznik nízkonákladového dálkového dopravce s názvem Air Asia X.
Dalším „levným“ asijským gigantem je thajská One-Two-Go, která si s Air Asia na některých linkách konkuruje. Nejtvrdší střety se odehrávají na lince mezi Bangkokem a Kuala Lumpurem, což jsou základny obou společností.
Nového druhu letecké dopravy se snaží využít i komunistická Čína, kde je údajně více než jedna miliarda potencionálních zákazníků „levného“ létání.
Jiné čínské aerolinie, Oasis Hongkong Airlines, se staly vůbec prvním nízkotarifovým dálkovým dopravcem v Asii, a předběhly tak malajské Air Asia X.
Na 26. října 2006 naplánovaly start linky Hongkong - Londýn-Gatwick. Cena za nejlevnější zpáteční letenku, včetně letištních poplatků, byla stanovena na zhruba 10 850,- Kč.
Avšak díky ruským úřadům, které nepovolily této společnosti přelet nad svým územím, skončilo zahájení „low cost“ letů mezi Dálným východem a Evropou fiaskem.
Trasa letu do a z Evropy musela být operativně přepracována a její nová podoba prodlužovala let o více než hodinu.
I když ještě v červnu 2007 Oasis Hongkong Airlines oznámily otevření nové linky z Hongkongu do Vancouveru, o necelý rok později, 9. dubna 2008, zastavily všechny své lety.
Tuto situaci zapříčinily zejména rostoucí ceny ropy, zvyšující se letištní poplatky na domácím letišti v Hongkongu, ale i tvrdá konkurence.
Své pozice v Asii si chtějí uhájit i „klasičtí“, již zavedení dopravci. Ti, stejně jako „klasické“ aerolinie v Evropě a v USA, zakládají své dceřinné nízkonákladové společnosti.
V Japonsku využily koncept „levného“ létání například společnosti Skymark nebo Air Do.
Na australském kontinentu ovládla nízkonákladový letecký trh společnost Virgin Blue, založená britským obchodníkem Richardem Bransonem. Tento dopravce se postupem času vypracoval na druhou největší leteckou společnost na tomto kontinentu.
První, Qantas Airways, zareagoval na její vznik založením „low cost“ společnosti Jetstar, ze které se v budoucnu má stát první globální nízkonákladový dopravce na světě.
V Africe je nízkonákladová letecká doprava z důvodu většího počtu méně vyspělých a rozvinutých zemí dosti zaostalá. Africký trh je tedy takřka nedotčený, a proto postupem času jej tak začali z druhé strany moře zaplňovat evropští nízkonákladoví dopravci.
Linky mezi některými evropskými destinacemi a Marokem otevřel také irský dopravce Ryanair. Opačným směrem mezi Marokem a Velkou Británií nabízí linku zmiňovaný dopravce Atlas Blue.
Odolnost nízkonákladového modelu
Z médií se na nás neustále hrnou zprávy, kdy nebe uzavíral sopečný prach zuřící islandské sopky, což jen dokazuje, jaký je člověk vůči přírodě bezmocný.
Christian Blaabjerg, hlavní stratég Saxo Bank, v jedné ze svých zpráv komentoval možný dopad činnosti islandské sopky na letectví: „Sopečný popel z Islandu vyvinul tlak na již tak trpící odvětví letecké dopravy v Evropě. Mezi společnostmi existují velké rozdíly - některé starší dříve státem vlastněné letecké společnosti jsou pod silným tlakem, protože nezměnily svoje náklady včas a skutečně tak visí na okraji sopky.
Na druhé straně však existují společnosti, které buď snížily svoje náklady včas, nebo jsou přímo založeny na nízkých nákladech. Toto jsou pravděpodobní zítřejší vítězové v odvětví letecké dopravy“.
Změny, které byly provedeny a neustále se v letecké dopravě provádějí, se netýkají jen samotných cestujících, ale i pilotů.
S krachem leteckých společností se mnohé lety ruší, nebo se nasazují menší letadla a pilotů, kterých byl kdysi nedostatek, je dnes najednou hodně.
Navzdory problémům však nízkonákladové společnosti ukázaly cestu, kterou se může letecká doprava schůdně ubírat.
Myslím si, že pokud se chce člověk co nejvýhodněji a v co nejkratší době dostat na požadované místo, jsou pro něj lety „low cost“ schůdnou cestou.
Kdo si nepotrpí na přehnaný luxus a let považuje za prostředek pro uskutečnění své cesty a nikoli za cíl, tak nevidím důvod, proč nabídky nízkonákladových společností nevyužít.
Jak fungují nízkonákladové letecké společnosti
tags: #historie #nizkonakladovych #leteckych #spolecnosti