Vodní turistika podle druhu vody: výběr plavidla, obtížnost a vybavení

Vodní turistika je jedna z forem turistiky, která jako prostředek k přesunu z jednoho místa na jiné využívá různé druhy plavidel, jako jsou rafty, pramice nebo kánoe.

Pokud nevyhledáváte pouze adrenalinová vodácká dobrodružství a chcete strávit klidnou, pohodově aktivní dovolenou, sáhněte po jakékoli „letní řece“. Poznávejte svět z paluby kanoe - sami, v páru, s rodinou nebo s přáteli. Proud zanese vaši loď do nádherné přírody, malebných městeček a vesnic mimo hlavní turistické trasy, kudy navíc často doslova kráčela historie.

Volba plavidla i vybavení však musí odpovídat druhu vody, obtížnosti toku, zkušenostem posádky a plánovanému způsobu plavby. Dynamické vlastnosti lodí, rychlost, obratnost a stabilita, si často navzájem odporují.

Druhy vody vhodné pro vodní turistiku

Vodní toky se posuzují podle přehlednosti, průtoku, spádu a nebezpečných míst. Obtížnost se vztahuje vždy k optimálnímu vodnímu stavu. Při jiných vodních stavech se může někdy obtížnost výrazně zvýšit.

V naší zemi se používá tzv. klasifikace, která rozlišuje klidnou, mírně proudící a divokou vodu. Klasifikace vodních toků se může v jednotlivých zemích výrazně lišit, což platí hlavně o Rusku nebo Americe.

Úseky označené WW I - II jsou dobře zvládnutelné vodáky se základními dovednostmi v ovládání lodě. Úseky zařazené do skupiny WW III již nelze doporučit ke sjíždění na otevřených lodích.

Obtížnost řeky se může výrazně vymykat od uváděné klasifikace. Je proto nutné věnovat zvýšenou pozornost aktuálnímu vodnímu stavu a místním podmínkám. Podcenění se může zle nevyplatit.

Klidná a mírně proudící voda

Klidná plavba s mnoha zastávkami na koupání, slunění a vodní hry je typická pro letní řeky a mírně proudící úseky. Sluncem prohřátá voda, písčité i oblázkové pláže nebo skály nad řekou vytvářejí podmínky pro pohodovou dovolenou.

Občas přijde i výzva v podobě zpěněných peřejí, ale neobávejte se - průvodci se o vás postarají, naučí vás základům pádlování i řízení kanoe.

Na klidnějších řekách se uplatní především otevřené turistické kánoe, pramice, rafty a nafukovací kánoe. Vhodné plavidlo by mělo poskytovat dostatečnou stabilitu, prostor pro zavazadla a snadné ovládání.

Tekoucí voda a peřeje

Ve vodní turistice používáme především lodě slalomového typu. Oproti závodní slalomové lodi je turistická loď poněkud vyšší, aby měla vyšší výtlak, tím i nosnost.

Pro proudící mělčí vody se hodí loď s prohnutým kýlem, s širokým plochým, nebo oblým dnem. Je snadněji ovladatelná, točivá, stabilní, zvláště na tekoucí vodě. Je odolnější proti bočním proudům, zato je pomalejší a hůře drží přímý směr.

Otevřené kánoe se podle konstrukce nejčastěji používají do WW III, avšak úseky WW III již nelze doporučit ke sjíždění na otevřených lodích bez odpovídajícího vybavení, zkušeností a zajištění posádky.

Divoká a extrémní voda

Pro divokou vodu se používají převážně kajaky, které se postupně diferencují podle dalšího určení. Kajak je velmi rychlá a obratná loď, poskytující požitek z jízdy v peřejnatých úsecích, na technicky náročných tocích.

Pro jízdu v extrémních podmínkách na horských tocích se v současnosti využívá kajaků z polyethylenu. Tento materiál spolu s vyztuženou přídí zvyšuje značně odolnost proti otěru, nárazu.

Pro úzké potoky jsou vyráběny zkrácené kajaky. Pro divokou vodu jsou zvláště v Americe používány otevřené lodě (C1 i C2), které jsou dokonale vycpané velkými nafukovacími vaky proti zalití lodi.

Jezdec (jezdci) sedí - klečí poněkud výše a mohou jak sjíždět toky velkých obtížností, tak provádět eskymácké obraty.

Jak tvar lodi ovlivňuje jízdu na různých druzích vody

Základními fyzikálními a chemickými vlastnostmi lodí jsou podle forem a povrchu především pevnost, pružnost, odolnost proti otěru, hmotnost, odolnost proti UV části spektra slunečního záření, odolnost proti změnám teploty vzduchu, vody atp.

Z těchto vlastností se potom tvar lodě ukazuje jako rozhodující pro limitaci hydrodynamických vlastností. U každé lodi hodnotíme tři základní hydrodynamické vlastnosti: rychlost, obratnost a stabilitu.

Tvar lodě, který tyto vlastnosti výrazně ovlivňuje, je daný délkou, šířkou, podélným a příčným profilem.

• Pro rychlou loď je nejvýhodnější takový příčný profil, který klade nejmenší čelní odpor, tzv. Obr.
• Pro obratnou loď je to zase příčný profil, který má nejmenší odpor při pohybu do stran - tzv. „U“ profil.
• Turistická loď pak klade velké požadavky i na stabilitu.
• Tomu odpovídá obdélníkový nebo téměř obdélníkový profil.

Tvar každé lodi je kompromisem mezi snahou o co největší stabilitu, obratnost a rychlost. Konstruktér lodi buď upřednostní jednu z těchto vlastností, nebo zvolí kompromis.

Delší a užší loď je rychlejší, zato méně obratná a méně stabilní. Čím širší je loď a plošší dno, tím je větší její stabilita.

Kýl a směr jízdy

Čím je kýl rovnější, tím je loď rychlejší, čím je prohnutější, tím je loď obratnější, ale pomalejší.

Loď s prohnutým kýlem se lehce ovládá při přejezdu proudu a při traverzu. Bod otáčení lodě se rychlostí posunuje vzad a pomáhá držet loď v přímém směru. Příď však vystupuje z vody a zvyšuje se čelní odpor.

Rovný kýl drží lodi přímý směr i při bočních podnětech, jako jsou vítr a proud. Loď jede rychleji, drží směr a bez pádlování jede déle setrvačností. Bez náklonů je loď neobratná.

Na obrázku 27 je typická dlouhá loď s rovným kýlem, plochým dnem nebo dnem tvaru V. Ta je poměrně rychlá, snadno udržuje přímý směr, je však obtížně točivá a zvláště ve vlnách méně stabilní.

Tyto tvary jsou tzv. rychlostního typu. Loď s prohnutým kýlem, s širokým plochým, nebo oblým dnem je snadněji ovladatelná, točivá, stabilní, zvláště na tekoucí vodě.

Stabilita lodi

Každá loď má v závislosti na profilu určitou stabilitu a v určitém místě tzv. mrtvý bod.

• Nejstabilnější je profil obdélníkový nebo s plochým dnem.
• Menší stabilitu má profil kruhový nebo klínový.
• Stabilní kanoe jsou široké přes 95 cm.
• 85 cm a méně jsou kanoe úzké, labilní.

V rovnovážné poloze působí na loď hmotnost jezdce i lodě pomyslně v těžišti hmotném (T). Proti této síle působí jako reakce vztlak v těžišti výtlaku (V), nedochází k momentům otáčení a loď je v rovnováze.

Při náklonu se T posune do strany, V rovněž. Síly nepůsobí proti sobě, ale vytvářejí dvojici sil, moment otáčení.

Pokud tento moment vrací loď zpět do polohy, kdy jsou síly v rovnováze, loď se nachází v poloze stabilní. Ve chvíli, kdy se síla těžiště přesune dále od středu lodě, než činí vzdálenost síly reakční, dochází k překlápění, loď je v poloze labilní.

Stabilita lodě je nepřímo závislá na výšce T od hladiny. Ovlivňuje ji rovněž tvar ponořené části závisející na tvaru příčného profilu.

Při náklonu do strany se stabilita lodě s plochým dnem nezmenšuje až do mrtvého bodu, kdy se dostane na zaoblený bok a rychle se pak zvrhává. Půlkruhový profil si při náklonech zachovává stejnou vratkost, nemá mrtvý bod.

Obratnost a rychlost

Obratností lodě je míněna nejen její rychlost, s jakou se otáčí kolem svislé osy, ale i pohyb lodě do stran.

U přídě i zádi vzniká odpor vody proti bočnímu směru pohybu. Odpor se zmenšuje tam, kde se příčný profil blíží půlkruhovému profilu.

Na opačné straně vzniká sání srážející se vodou za lodí, roste s ponořeným profilem, zmenšuje se prohnutím kýlu. Čím hladší povrch, tím menší odpor.

Obdobná pravidla platí i při posuzování rychlosti lodě. Rychlost lodě se zmenšuje velikostí profilu středního.

Loď v jízdě naráží na vodu, překonává její odpor a vytváří u přídě vlnu. Rozražená vlna svírá loď z obou stran a drží ji relativně stabilně ve směru jízdy, zvláště tzv. „V“ profil.

Od poloviny lodě k zádi voda ustupuje do stran, vzniká boční podtlak, záď se stává pohyblivější. Tím se bod otáčení lodě dostává před plošný i hmotnostní střed lodi.

Loď se při otáčení otáčí nejprve pomalu, po uvedení do postranního pohybu se rychlost otáčení zvětšuje. Otáčení zrychlíme odklonem.

Kanoe pro klidnou vodu i peřeje

Nejoblíbenější druh lodí, který je vhodný zejména pro vícedenní plavby, jsou kánoe. Jsou většinou určené pro dvě, maximálně tři osoby a je v nich dostatek místa i pro potřebné vybavení.

Kánoe vznikly v severní Americe a původně je vyráběli ze dřeva američtí Indiáni. Později pak kánoe pronikly i do Evropy.

Nejužívanějšími druhy lodí ve vodní turistice i v ostatních formách vodáckého sportu jsou kanoe a kajaky, nafukovací a skládací plavidla, pramice.

• kanoe pro jednotlivce, pro dvojici, pro trojici a více;
• turistická s otevřenou palubou;
• kajak pro jednotlivce a pro dvojici;
• skládací a nafukovací plavidla;
• pramice;
• nafukovací raftové čluny.

Otevřené kanoe

Zcela otevřené kanoe jsou velmi oblíbené mezi nejširší vodáckou veřejností. Postrádají palubu, dobře se do nich naskládají zavazadla, mají velký výtlak.

Jejich použití je zejména při vícedenní vodní turistice, v oblasti rekreačního „sportu pro všechny“.

Nevýhodou je, že zcela postačují pouze při použití do I. (resp. lehčího II.) stupně obtížnosti.

Otevřená kanoe je vhodná pro klidnější řeky, rodinné výpravy, vícedenní putování a rekreační plavbu s větším množstvím zavazadel. Na náročnější vodě však voda snadněji vniká do lodi.

Polokryté kanoe

Polokryté kanoe mají přední i zadní špičky, respektive luby, pevně kryté.

Bývají uzpůsobeny na upevnění krycí zástěry na celý povrch lodě pro jízdu v peřejnaté vodě až do IV. stupně obtížnosti nebo proti nepříznivému počasí.

Bez krycí zástěry je možno i s naloženou lodí sjíždět menší peřeje až do stupně II. WW.

Celokryté kanoe

Celokryté lodě s palubou ze stejného materiálu jako je dno lodi, pouze s méně vrstvami tkaniny, slouží výhradně pro slalom a sjezd a pro náročnější formy vodáckého sportu rekreačního, popřípadě pro expedice.

Volba délky kanoe

Důležitá je délka lodi a to především délka a tvar její ponořené části, které určují její jízdní vlastnosti.

Kajaky pro proudící a divokou vodu

Kajak je uzavřený typ lodě, určený obvykle pouze pro jednoho člověka. Na rozdíl od kánoí nejsou vhodné pro začátečníky a jsou skvělé například na sjíždění divoké vody.

Dalším rozdílem je to, že se u nich používají oboustranná pádla. Existuje několik typů kajaků, například rychlostní, sjezdové, mořské, slalomové nebo na divokou vodu.

U nás převažují kajaky jednomístné. Kajak pro jednotlivce bývá dlouhý do 4 m, 70 cm široký a vysoký do 40 cm.

Dvou místný kajak se v našich zemích používá zřídka.

Modifikace kajaků

Univerzální tvar kajaků je určen pro všeobecné použití a pro učení začátečníků. Vyznačují se velkým výtlakem přes 250 l, mají kulaté boky, které se nezařezávají do vody, velký límec a pohodlné sezení.

Umožňují jízdu i méně technicky vybaveným jezdcům. Je vhodný do velmi vodnatých terénů.

Krátká varianta, topolino, je určena pro úzké toky s častými překážkami.

Playboat je loď pro surfování na vlnách, pro hry ve válcích a podobné aktivity. Mají menší výtlak, ostřejší zadní hrany, nižší záď, zvednuté špičky.

Vyžadují vyšší technickou úroveň jezdce.

Lodě pro rodeo jsou speciální kajaky s prohnutými palubami, extrémně nízkým výtlakem, ostrými hranami, jsou krátké a ploché, dovolují podélné obraty.

Vyznačují se velkou manévrovací schopností. Extrémním a dnes stále oblíbenějším odvětvím kanoistiky je vodní rodeo.

V nabídce většiny výrobců jsou dnes jak kajaky klasické, tak kajaky určené na extrémní vodu či rodeo.

Rafty a pramice

Rafty

Rafty označujeme nafukovací sportovní plavidla určená pro větší počet osob. Jejich kapacita se většinou pohybuje mezi 4 až 12 osobami.

Jsou vhodné pro extrémnější vody, ale i pro komerční využití. V drtivé většině je posádka ovládá pouze poněkud delšími kanoistickými pádly, někdy se ale používají i vesla nebo závěsný motor.

Na rafty jsou ze všech nafukovacích plavidel kladeny nejvyšší bezpečnostní nároky.

Jedná se o nafukovací čluny, do kterých se vejde několik lidí, až 6 osob, a jejich řízení je velmi snadné. Díky jednoduchému ovládání jsou rafty vhodné i pro úplné začátečníky, kteří se sjížděním vody ještě nemají žádné zkušenosti.

Jejich výhodou je nízká hmotnost a dobrá skladnost, na druhou stranu mají trochu horší jízdní vlastnosti.

Nejjednodušší modely mají uzavřenou konstrukci a pevné dno. Ty jsou po naplnění vodou obtížně použitelné.

Rafty s otevřenou zádí jsou konstruovány tak, že z nich voda může zádí postupně odtéct. Záď u nich bývá buď zcela otevřená, nebo u dražších modelů oddělena přepážkou s vylévacím komínkem.

Konstrukční řešení s uzavřenou zádí a průtočným dnem mají dražší a špičkové expediční rafty. Ty jsou vybaveny tzv. samovylévacím dnem, někdy i pouze síťovým - trampolínou.

Pramice

Pramice jsou otevřená plavidla, do nichž se vejde až osm lidí.

Jsou ideální pro začátečníky a velmi často se využívají například na dětských táborech nebo na kurzech vodáckých oddílů mládeže.

Většinou bývají vyrobeny z laminátu. Nevýhodou pramic je někdy jejich vyšší hmotnost, naopak plusem je dobrá stabilita a odolnost.

Materiály a konstrukce lodí

Dřevěné žebrované kanoe

Historicky rozlišujeme u kanoí tři hlavní skupiny, které se liší svým tvarem, konstrukcí i technologií výroby.

První historickou skupinu tvoří žebrové kanoe. Jako nosný prvek je využito dřevěné kostry s luby, příček, kýlové latě a oblouků.

Materiálem je obvykle jasan. Povrch lodě může být potažen přelakovaným plátnem nebo pouze přelakován.

Nedostatkem takto vyrobených lodí byla malá odolnost proti poškození, pracnost výroby a obtížnost oprav při túře.

Laminátové a kompozitové lodě

Od poloviny šedesátých let nabývá rozhodujícího významu druhá skupina - kanoe skořepinová.

Skořepinové lodě jsou vytvořeny samonosnou skořepinou, zhotovenou z několika vrstev tkaniny.

Tkanina tvořená pramenci vláken o průměru 3,5 - 20 mm nebo též kompozit odolává převážné části mechanického namáhání. Přenos napětí do vláken obstarává tzv. matrice, u nás nejčastěji polyesterová nebo epoxidová pryskyřice.

Rozšířeným materiálem je u nás pro svoji cenovou dostupnost i pro relativně vyhovující mechanické vlastnosti laminát, tvořený skelnou tkaninou prosycenou polyesterovou pryskyřicí.

U laminátové kanoe se zpravidla pro zvýšení tuhosti používá dřevěné, duralové nebo laminátové výztuže.

Výhody laminátových lodí jsou proti dřevěným žebrovaným zcela jednoznačné. Je to jejich pružnost, pevnost, snadná údržba a opravy.

Je však třeba tyto lodě zajišťovat proti utopení.

Pro výrazné zvýšení pevnosti, minimálně dvojnásobné, se místo skelných vláken používá kevlar.

Kevlarové vlákno je i mírně lehčí, avšak výrazně dražší. Opravy kevlaru jsou obtížnější.

Při použití výztuže z uhlíkových vláken - karbonu dosáhneme ještě větší pevnosti a menší hmotnosti, ale výrobky jsou značně křehké.

Proto bývají kombinovány s kevlarem, skelným vláknem či doplňovány tvrzenými pěnami, například Airex a polyuretan.

Plastové lodě

V 90. letech dominuje výroba plastových lodí. Ve výrobě nezávodních lodí je nejvýraznější použití plastů.

Polyetylén je termoplastický, dobře zpracovatelný a recyklovatelný materiál.

Výroba lodí a ostatních doplňků je řešena tlakovou nebo rotační technologií.

Při tlakové technologii jsou PE granule rovnoměrně natavovány přes 125 °C a přetlakem pak napouštěny do formy.

Při rotační technologii jsou PE granule nasypávány do pomalu rotující formy a zvolna natavovány do uvedené teploty, aby pak přesně vyplnily žádaný tvar.

Jednovrstvý polyetylén využívá vnitřní vazby molekul nikoliv do řetězců, ale do sítě.

Materiál je houževnatý, homogenní, pevný proti otěru i proražení. Je relativně levný a recyklovatelný.

Pevnosti se dosahuje buď větší tloušťkou vrstev namáhaných partií, jako jsou dno a špička, nebo kombinací s polyuretanovými vzpěrami.

Lodě jsou těžší, špatně opravitelné, při větším poškození jsou k odepsání. Materiál sám o sobě ve vodě neplave.

V porovnání s kompozity vyniká větší životností.

Sendvičový PE tvoří dvě tenčí vrstvy PE vyplňované pěněnými materiály. Výrazně roste pevnost materiálu, klesá hmotnost a materiál plave.

ABS-sendvič tvoří tvrzený PU jako výplň dvěma ABS vrstvám, tedy akryl-butadien-styrolu.

Materiál má výbornou pevnost, pružnost a tvarovou paměť. Poškozená místa se po nahřátí horkovzdušnou pistolí vrací do původní polohy.

Dále je hladký a plave. Lodě jsou mírně těžší než kompozitové a jsou drahé.

Výrobní názvy jsou Royalex, Airex, Royalite a další.

Nafukovací kanoe

Oblíbené jsou i nafukovací kánoe. Jejich konstrukce, určení a jízdní vlastnosti jsou opět velmi odlišné.

Využitelnost jejich stability na většině málo vodnatých českých řek je však diskutabilní. Zbytek jízdních vlastností a jejich menší odolnost a životnost je zde spíše znevýhodňuje.

Jejich hlavní výhodou je mnohem jednodušší transport a relativně vysoká bezpečnost.

Výbava podle druhu vody

Vodácké vybavení se skládá z výzbroje a výstroje. Výzbrojí rozumíme lodě, pádla, krycí deky či zástěry, lana a ostatní vybavení sloužící k provozování vodní turistiky a ostatních vodáckých aktivit.

Základem výzbroje je loď s příslušenstvím. Každý začínající i pokročilý vodák by se měl seznámit s vlastnostmi lodí a hlavními požadavky, specifickými pro jednotlivé typy lodí.

Sedačky a klekačky

Sedačka zajišťuje pohodlné sezení. Při klečení zajišťuje kontakt jezdce a co nejpevnější spojení s lodí.

Sedačky jsou upevněny na konzolách na bocích.

Klekačky se sedačkou a upevňujícím popruhem umožňují dokonalé ovládání lodě, bezpečnou jízdu a dokonalý kontakt s lodí, zejména v náklonech a při jízdě v těžké vodě.

Zakleknutím na obě kolena se značně zvyšuje stabilita lodě.

Klekačka je měkká, nejlépe polyuretanová podložka pod klečící koleno, často v podobě zarážky proti posunu vpřed.

Je doplněna popruhem, který vychází ze středu lodě, přechází přes stehno a je upnutý na vnitřním boku lodě.

Mohou být nahrazeny plechovými či laminátovými pásy.

Krycí deky a špricdeky

Krycí deky nebo též zástěry se používají jako ochrana proti vniknutí vody do lodi shora a ze stran při jízdě v peřejích nebo při převržení, popřípadě proti dešti a chladu.

Zvýšený otvor, často dvojitý, upevněný nad pasem vodáka, nazýváme komín.

Pro první dva typy lodí se používá jako materiál pogumované plátno, pro zavřené lodě rovněž. Dražší, ale dokonalejší zástěry jsou zhotoveny z neoprenu.

V přední části se nachází oko či popruh pro rychlé stržení špricdeky z límce lodě při převržení.

Krycí deka může být vyrobena přímo jako pokračování vodácké bundy.

Krycí deky se upevňují k lodi několika způsoby.

• Nejjednodušším upevněním je zaklesnutí komínu do límce paluby zavřené, celokryté lodě pomocí gumy provlečené okrajem deky.
• Na polokrytou loď je možnost upevnění obdobná nebo ocelovým či silonovým lankem s napínákem.
• Na otevřenou loď je připevněna pomocí silonového vlasce provlečeného oky zástěry do drážky boční lišty.

Pádla

Kanoistická pádla se skládají z horní hlavice, hrušky, žerdě, dříku a listu.

Pádla se vyrábějí z různých materiálů. Často je používaná i kombinace různých materiálů.

Výběr materiálu ovlivňuje určení pádla, požadovaná odolnost a cena.

Dnes pro běžné použití převládají pádla, jejichž dřík tvoří duralová trubka potažená plastem a jejichž list je vyroben z rázuvzdorného plastu.

Délka pádla by se měla pohybovat v rozmezí od ramene po bradu.

Kajakářské pádlo tvoří žerď, na jejíž obou koncích jsou listy, jejichž příčné osy jsou vzájemně přetočeny o 75-90⁰.

Žerď by měla být dostatečně pevná, aby dobře přenášela sílu záběru na listy ve správném směru a přitom přiměřeně pružná, aby co nejvíce pohlcovala rázy.

V místech uchopení pádla by měla mít žerď oválný průřez. Oválný průřez v místě úchopu nebo alespoň nálitky na žerdi umožňuje lepší ovládání listu při záběru.

Kajakářská pádla se rozlišují na levá a pravá, podle toho, v které ruce jezdec drží pádlo pevně.

Úchop by měl být souměrný. V jedné z dlaní by nemělo docházet k protáčení žerdi.

Rozložení posádky a ovládání lodi

S umístěním sedaček a celkovým rozložením zatížení lodi souvisí její ovladatelnost na různých druzích vody.

Je-li loď přetížena vpředu, je příď potopena, klade větší odpor, lehká záď klouže do stran a musíme neustále korigovat směr jízdy.

Při singlování v turistické lodi doporučujeme, když to konstrukce lodi umožňuje, opačný posaz, tedy klek s opřením o přední sedačku.

Loď je tak mnohem lépe podélně vyvážena a lépe se ovládá než při posazu před zadní sedačkou.

Pozici pádlujícího na přídi nazýváme „háček“. Pádlující vzadu se označuje jako „zadák“.

Zadák musí často korigovat směr lodi. Háček spíše dále od špice, zadák blíže k lodi.

Základní bezpečnost na vodě

Výběr lodě a vybavení se musí přizpůsobit řece, vodnímu stavu, dostupnosti toku a schopnostem posádky.

Plovací vesta s helmou by se měly používat již od obtížnosti WW I. Helma se používá i na klidné vodě jako prevence před úrazem.

Helma chrání spánky, čelo a týl hlavy. Plave na hladině.

Plovací vesta má rychlý odtok vody. Má výtlak minimálně 60N, respektive 14N na každých 10kg váhy.

Plovací vesta musí v vodním prostředí nadnášet tělo, ale nestahovat. Musí pevně obepínat tělo, ale nestahovat.

Obuv musí být pevně uchycena k chodidlu. Obuv je vhodné používat jak na lodi, tak na břehu.

Postup při převržení

Při převržení je důležité nepanikařit.

Loď opouštíme vypadnutím z lodě, přičemž jednou rukou držíme pádlo.

Po vypadnutí kontrolujeme, zda je náš spolujezdec také v pořádku.

Loď musí zůstat dnem nahoru. Pokud je výše proti proudu, táhneme ji k nejbližšímu bezpečnému místu.

Vodák musí vždy vyhodnotit, zda je bezpečnější držet se lodi, doplavat ke břehu nebo nejprve pomoci spolujezdci.

Plavební bezpečnost

Bezpečnostní a legislativní pravidla upravuje zákon č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě, vyhláška k zákonu č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě, a Řád plavební bezpečnosti.

Většina řek a potoků, které vodáci sjíždějí, patří do II. kategorie.

Vodní cesty II. kategorie se člení na sledované vodní cesty a nesledované vodní cesty.

Pravidla provozu se vztahují i na vodáky a koupající se.

Je třeba respektovat provoz ostatních plavidel, proud, jezy, překážky a možnosti bezpečného obratu.

Při předjíždění musí vodák přiměřeně snížit rychlost plavby. Každý manévr musí umožnit provést obrat bez nebezpečí.

Pro lodě, které plují opačným směrem, je vhodné volit takový průjezd, aby byl co nejméně častý. Do překážky je bezpečnější narazit přídí než bokem.

Při jízdě s lodí směrem k překážce je nutné zachovat kontrolu nad směrem pohybu a neprodleně posoudit možnosti úniku.

Technika pádlování na různých druzích vody

Škála na tekoucí vodě užívaných druhů záběru je velmi široká. Základní technika je důležitá k bezpečné jízdě na klidné vodě i v proudu.

Záběr vpřed

Základní záběr vpřed je hnací silou lodi vpřed.

Důležitá je délka záběru, pokrčení loketního kloubu v úhlu až 30 stupňů a zanoření listu bez předčasného tahu.

Záběr začíná přibližně 10 - 25 cm od boku lodi.

Po zasazení celého listu do vody dochází k takzvanému tažení.

Při záběru dochází k postupnému narovnávání trupu ve všech rovinách, zejména zad, tedy velkého trapézového svalu.

Spodní i horní paže se v průběhu tahu postupně pokrčují. Pohyb ruky kopíruje oblast kyčelního kloubu.

Obě paže jsou napjaté, ale uvolněně, ne křečovitě.

Ke konci záběru list pádla kopíruje oblouk vedený od zádi k lodi záběrovou stranou a záběr končí na úrovni trupu.