Veletržní palác v Praze představuje významné centrum Národní galerie v Praze, v jehož rozsáhlých sálech se setkává české i zahraniční výtvarné umění 19., 20. a 21. století.
Jedním z pozoruhodných děl spojených s jeho výstavním programem je obraz Koupání, který souvisí s tvorbou německých expresionistů a s jejich snahou o těsnější spojení života a umění.
Obraz Koupání ve Veletržním paláci
Praha - Národní galerie v Praze (NG) má do 13. července zapůjčeno několik děl předních představitelů německého expresionismu.
Obrazy si mohou lidé přijít prohlédnout do Veletržního paláce, kde budou vystaveny až do 13. července.
Obrazy zapůjčila vídeňská Albertina, jedna z nejvýznamnějších evropských sbírkových institucí, výměnou za půjčení děl Oskara Kokoschky pro umělcovu výstavu ve Vídni.
V Praze se představují obrazy členů umělecké skupiny Die Brücke, založené v roce 1905 - Ernsta Ludwiga Kirchnera, Karla Schmidta - Rottluffa a Emila Noldeho.
Die Brücke a spojení života s uměním
Cílem tvorby německých expresionistů bylo těsnější spojení života a umění.
Na jejich práci měla vliv německá gotická dřevořezba, později dřevořezby z Afriky a Oceánie, z moderního umění pak autentičnost a expresivita díla Vincenta van Gogha, Paula Gauguina a Edvarda Muncha a barevnost francouzských fauvistů.
Skupina Die Brücke byla založena v roce 1905 a její členové hledali bezprostřednější, výrazově silnější způsob uměleckého vyjádření.
Ernst Ludwig Kirchner
Nejaktivnějším členem Die Brücke se stal Ernst Ludwig Kirchner.
Tvořil především výjevy z velkoměstského života a intimního prostředí.
Do tohoto okruhu náleží právě obraz z Albertiny Dva akty v pokoji z roku 1914, který představuje jednu z prvních verzí tohoto námětu.
Od umírněného a lyricky křehkého projevu Kirchnera se odlišoval Karl Schmidt-Rottluff robustností, prudkou barevností i tvarovou rudimentálností svých obrazů.
Karl Schmidt-Rottluff a Emil Nolde
Obraz Zátiší se žlutým tulipánem, který umělec vytvořil v roce 1912 ve svém ateliéru v Berlíně, je významnou ukázkou tohoto umělcova směřování.
Emil Nolde v letech 1913 a 1914 získal podměty pro svou malířskou a grafickou tvorbu během svých cest po Tichomoří a Nové Guineji.
Později si zvolil ostrov Alsen v Baltické moři jako místo svého pobytu, kde také vytvořil sedm velice různých pohledů na mořskou hladinu s plachetnicemi.
Do této řady náleží také významný obraz Měsíční noc z roku 1914, který podle pořadatelů výstavy upoutá především magickou atmosférou nehybnosti ticha.
Veletržní palác jako sídlo Národní galerie
Veletržní palác je sídlem Národní galerie v Praze od roku 1976.
Stálá expozice umění Umění 19., 20. a 21. století seznamuje ve třech podlažích Veletržního paláce s vývojem českého i zahraničního výtvarného umění v kontinuitě posledních třech staletí.
Rozsáhlé výstavní sály funkcionalistické budovy umožnily dát na ploše 13 500 m² prostor pro více než 2000 exponátů.
Expozice představuje práce klíčových autorů českého výtvarného umění v monografických profilech nebo ve výběru stěžejních děl, ale také práce autorů zahraničních.
Rozsáhlá expozice českého umění 20. a 21. století je koncipována s důrazem na tvorbu klíčových uměleckých osobností a na konfrontaci jednotlivých směrů a vývojových tendencí.
Obraz doby dokreslují ukázky architektury, nábytku, uměleckého řemesla, módy, designu a scénografie.
Nechybějí ani fotografie, kresby a grafiky, soustředěné v grafických kabinetech.
Expozice představuje v originálním architektonickém řešení přes 360 exponátů ze sbírek NGP.
Architektura a historie budovy
Budova Veletržního paláce byla postavena podle projektu Oldřicha Tyla a Josefa Fuchse v letech 1925-1929.
Do roku 1951 se zde konaly vzorkové veletrhy, později palác sloužil jako sídlo několika podniků zahraničního obchodu.
V roce 1974 tuto funkcionalistickou stavbu zničil požár.
Po rekonstrukci palác slouží jak stálé expozici Národní galerie, tak také k pořádání menších veletrhů.
Klenot české funkcionalistické architektury, původně určený pro konání veletrhů, je sídlem Národní galerie Praha od roku 1976.
Palác byl postaven v letech 1925-1928 podle návrhu architektů Josefa Fuchse a Oldřicha Tyla - v té době jako největší stavba svého druhu na světě.
Tehdy sloužil společnosti Pražské vzorkové veletrhy, po druhé světové válce se pak stal palác sídlem několika společností zabývajících se zahraničním obchodem.
Do historie budovy se výrazně zapsal 14. srpen 1974, kdy byla téměř zničena obrovským požárem, jehož likvidace trvala až do 20. srpna.
V roce 1976 bylo rozhodnuto o jeho rekonstrukci, která trvala velmi dlouho - kompletní oprava budovy byla dokončena až v 90.
Další expozice ve Veletržním paláci
| Expozice | Charakteristika |
|---|---|
| 1796-1918: Umění dlouhého století | Umění období dlouhého století a důležitá témata, jako portrét, krajina, historická a náboženská tématika. |
| 1918-1938: První republika | Umělecká topografie první republiky a rozmanitost tehdejší umělecké produkce. |
| 1956-1989: Architektura všem | Architektura a životní styl mezi lety 1956-1989. |
| 1939-2021: Konec černobílé doby | Umění jako svědectví společenských, politických a ekonomických sil. |
| ATLAS | Sbírková expozice ve Veletržním paláci. |
1796-1918: Umění dlouhého století
Od listopadu 2019 je ve Veletržním paláci otevřena nová expozice s názvem "1796-1918: Umění dlouhého století".
Představuje například slavnou Pannu Gustava Klimta i díla Egona Schieleho, Edvarda Muncha, Paula Gauguina, Vincenta van Gogha či Pabla Picassa!
Koncepce expozice je založena na důležitých tématech, která jsou pro umění dané doby typická a charakteristická (portrét, krajina, historická, náboženská tématika apod.).
Takový přístup umožní vystavit i díla ze sbírek Národní galerie, která se zatím ve stálých expozicích neobjevovala, přestože patří k významným příkladům dobového umění, například díla Caspara Davida Friedricha, Lovise Corintha, Maxe Klingera, Ivana Konstantinoviče Ajvazovského, Antona Romaka a řady dalších.
Součástí expozice jsou i obrazy Gustava Klimta, Egona Schieleho, Edvarda Muncha a díla z tzv. Francouzské sbírky, která byla doposud vystavována samostatně.
1918-1938: První republika
Expozice, která pokrývá dvacetileté období po zrodu nezávislé Československé republiky, ukazuje formou jakési umělecké topografie první republiky rozmanitost tehdejší umělecké produkce i bohatý umělecký provoz.
Projekt představuje umění první republiky očima tehdejšího uměnímilovného diváka prostřednictvím stěžejních galerií, uměleckých spolků a institucí a představuje významná kulturní centra mladého státu.
V prvé řadě to je hlavní město, jakožto umělecké centrum s rušnou výstavní aktivitou představující nejen tvorbu domácích tvůrců, ale i to nejprogresivnější z celé Evropy.
Dále Brno, Zlín, Bratislava, Košice a Užhorod.
1956-1989: Architektura všem
Expozice vznikla v prosinci 2022 a zaměřuje se na architekturu a životní styl mezi lety 1956-1989.
Životní styl je fenoménem, ve kterém se protínají každodenní zkušenosti a prožitky s architekturou a designem jako tvůrčími disciplínami.
Na pozadí modernity, charakterizované přechodem k postindustriální společnosti, růstem terciárního sektoru, služeb, významným pokrokem v oblasti (tele)komunikace a audiovizuálních médií, se specifická česká situace jeví jako zvláštní případová studie s odlišnými aspekty politického vývoje studené války.
Cílem výstavy je překonat binární pohled Východ-Západ, uměle udržovaný od pádu železné opony před 30 lety, a učinit ji srozumitelnou v evropském kontextu.
1939-2021: Konec černobílé doby
Název Konec černobílé doby nepojmenovává zpracovávané období, ale je spíše heslem pro přístup zvolený při tvorbě expozice.
Expozici tvoří výlučně díla ze sbírky NGP a právě klady i nedostatky sbírkového fondu, kdy se do něj řada děl dostala a řada výstav odehrála na politickou objednávku, by měla ukázat umění v jeho maximální šíři a komplexitě jako svědectví doby, a ne jako ze společnosti, politiky a ekonomiky vyvázaný estetický fenomén.
Kategorie dvou protikladů, které černá a bílá metaforicky symbolizují, se nyní po století bojů za rovnoprávnost a tváří v tvář globálním krizím hroutí.
Stojíme před nutností překonat polaritu mezi svobodou jednotlivce a zájmem kolektivu, napětí, které utvářelo dvě hlavní společenské ideologie 20. století, a z nich vycházející dvě zcela odlišné koncepce toho, co je umění.
Cílem je ukázat, že v umění existovalo více různých pojetí umělecké kvality paralelně vedle sebe.
Základní polarity soudobého umění - oficiální a neoficiální, abstraktní a figurativní, formální a sociálně angažované - vzájemně podmiňovaly svoji existenci, zároveň však téměř nikdy neexistovaly jako černá a bílá maxima.
V chronologickém členění může návštěvník sledovat, jak rychle se představa umělecké kvality v tomto čase proměňovala, a to i u jednotlivých umělců.
Expozice prezentuje umění jako svědectví doby: výsledek nejen čistě autorských, ale i společenských, politických a ekonomických sil.
Tvoří ji více než 300 děl pouze ze sbírek NGP bez jakýchkoliv zápůjček.
Filmové, video a současné umění
Dlouho opomíjené prostory přízemní haly Veletržního paláce se od února 2015 proměnily v tzv. Prostor pro pohyblivý obraz.
Národní galerie v Praze v něm prezentuje projekty zaměřující se na film a video.
Prezidentský salonek Veletržního paláce se stal prostorem pro prezentaci nejmladší umělecké generace.
Na podzim 2025 Národní galerie Praha otevírá nový prostor NGP: Nová média.
THE STAIRS jsou poezií v pohybu napsanou islandským umělcem Egillem Sæbjörnssonem.
Samočinně generované video vzniklé přímo pro schodiště Veletržního paláce proměňuje prostor v arénu ovládanou náhodou a improvizací.
Jako takové se Sæbjörnssonovo kontemplativní dílo stává zamyšlením nad odlišnostmi a opakováním, jež řídí rutinní běh našeho života.
Program a komentované prohlídky
Na 18. května, 4. června a 2. července NG připravila odborné výklady k zapůjčeným dílům.
Ve Veletržním paláci se konají také komentované prohlídky, například „O umění zblízka: Exotika a dálky“ nebo „V expozici na hodinku: První republika“.
Program doplňují herny pro děti, speciální akce a další komentované prohlídky zaměřené na jednotlivé expozice i výstavní projekty.