Střídavá výchova mezi Novým Zélandem, Německem a Slovenskem

Střídavá péče v zahraničí, tedy střídavá péče mezi dvěma státy, přináší specifické právní i praktické otázky. Rodiče dnes stále častěji žijí v různých zemích a řeší, zda je možné, aby dítě střídavě pobývalo v obou státech - například v Česku a na Slovensku.

Výraz „střídavá péče“ používáme pro zjednodušení - jde o střídání obou rodičů v péči o dítě. Od roku 2026 zákon opustil pojem „střídavá péče“ a nově užívá pojem „péče rodičů s určením rozsahu péče každého rodiče o dítě“.

Střídavá péče mezi dvěma státy a nejlepší zájem dítěte

Střídání rodičů v péči o dítě je soudy obecně preferovaný způsob uspořádání poměrů dětí a rodičů, kteří spolu nežijí. Střídavá péče rodičů, kteří žijí v různých státech, je právně možná. Vždy se však posuzuje nejlepší zájem dítěte v konkrétním případě.

Pokud by střídavá péče byla pro dítě nepřiměřenou zátěží, soud by o ní nerozhodl, například pokud je dotčené dítě emočně labilní, je vysoce fixováno pouze na jednoho z rodičů, vyžaduje speciální a intenzivnější péči a pozornost nebo trpí poruchou autistického spektra.

Stejně tak soud o rovnoměrném střídání nerozhodne, pokud rodiče žijí velmi daleko od sebe a tato vzdálenost by mohla zásadně narušit školní docházku dítěte, jeho rozvoj či poškodit jeho sociální vazby.

Dítě ve dvou státech: praktické dopady střídavé péče

Pokud má dítě fungovat ve dvou státech, znamená to často výraznou zátěž. Střídavá péče mezi dvěma státy v praxi přináší například dvě bydliště, permanentní střídání školního prostředí, rozdílné učební nároky, dva sety volnočasových aktivit, časově náročné cestování mezi státy, někdy i dva pediatry či zdravotní systémy.

Při rozhodování o modelu péče rodičů žijících v jiných státech o dítě zahajující školní docházku se posuzuje zejména následující:

• zda začlenění dítěte do dvou školních kolektivů je v jeho nejlepším zájmu, zejména odolnost dítěte,
• zachování vztahu dítěte k oběma rodičům,
• reálná proveditelnost, tedy vzdálenost, škola a režim.

Přesto platí, že svěření dítěte do výlučné péče jednoho rodiče je výjimečné opatření. Přichází v úvahu proto, aby nebyla zásadním způsobem narušena školní docházka dítěte či jeho rozvoj prostřednictvím mimoškolních aktivit.

Nový Zéland, Německo a Slovensko jako odlišná prostředí

Nový Zéland je stát v jihozápadní části Tichého oceánu. Tvoří ho dva velké ostrovy, Severní a Jižní, a další menší ostrůvky. Nachází se přibližně 1600 km od jihovýchodního pobřeží Austrálie.

Nový Zéland leží v jihozápadní části Tichého oceánu. Tvoří ho dva velké a dva menší ostrovy. Právě Jižní ostrov se v maorštině, jazyce původních obyvatel, kteří ostrovy osídlili, jmenuje Aotearoa, což znamená země dlouhého bílého oblaku. A tento název se v moderní maorštině používá i pro celý Nový Zéland.

V dávné minulosti Nový Zéland byl součástí velkého kontinentu zvaného Gondwana, který také zahrnoval současné oblasti Austrálie, Antarktidy, Jižní Afriky a Indie. Geologické pohyby zapříčinily, že zhruba před 70 miliony let se Nový Zéland osamostatnil. Proto vývoj rostlin a zvířat probíhal jinak než v jiných regionech světa.

V současnosti na Novém Zélandu existuje mnoho druhů rostlin a živočichů, které se nevyskytují v jiných částech světa. Z asi 2000 druhů cévnatých rostlin vyskytujících se na ostrovech jsou endemické druhy zastoupeny až z 80 %, včetně všech jehličnanů.

Nový Zéland je také oblastí, kde zemětřesení nejsou ničím neobvyklým. Vydáme se na ostrov, který je jednou velkou aktivní sopkou.

Rozdílné prostředí Nového Zélandu, Německa a Slovenska může mít význam pro každodenní režim dítěte, jeho školní docházku, zdravotní péči, dopravu, jazykové prostředí i sociální vazby. Samotná vzdálenost mezi státy proto není jediným kritériem; rozhodující je, zda lze konkrétní režim dlouhodobě a bezpečně uskutečnit.

Škola dítěte při mezinárodní střídavé péči

Spor o to, do které školy dítě nastoupí, patří mezi časté konflikty mezi rodiči po rozchodu.

Volba základní školy je významnou záležitostí nezletilého dítěte, o které rozhodne soud v případě, že se na ní rodiče nedohodnou. V případě neshod může tedy kterýkoli z rodičů podat návrh na rozhodnutí soudu. Záležitost lze upravit i prozatímním rozhodnutím.

Otázka, zda může mít dítě dvě školy, proto není pouze organizační. Soud musí posoudit, zda paralelní školní docházka odpovídá nejlepšímu zájmu dítěte, zda je slučitelná s jeho vzdělávacími potřebami a zda nenarušuje jeho stabilitu.

Praktický příklad: střídavá péče v zahraničí a spor o školu dítěte

Úskalí střídavé péče v zahraničí ilustruje případ nedávno řešený Ústavním soudem. Otec, Čech, a matka, Slovenka, spolu žili v České republice, kde se jim narodila dcera. Po rozchodu se matka odstěhovala na Slovensko a péče o dítě byla upravena jako střídavá v režimu „týden/týden“.

Dívka tak fungovala ve dvou státech - měla dvě bydliště i dvě mateřské školy. Zásadní problém nastal při nástupu do základní školy.

Rodiče se nedokázali dohodnout, ve kterém státě má dítě zahájit školní docházku. Otec prosazoval českou školu, zatímco matka chtěla zachovat dosavadní model střídavé péče i za cenu paralelní školní docházky.

Jinými slovy, šlo o typický spor o školu dítěte v mezinárodním kontextu. Samotné dítě přitom uvádělo, že by zvládlo navštěvovat dvě školy - tedy fungovat ve školním režimu ve dvou státech.

Otec se proto obrátil na soud s návrhem na předběžné opatření. Soud prvního stupně návrhu vyhověl a rozhodl, že dítě zatím nastoupí do základní školy v České republice. Současně upravil režim péče tak, aby byla školní docházka reálně zvládnutelná, omezením pobytu u matky na víkendy.

Odvolací soud však toto rozhodnutí zrušil. Zdůraznil, že dítě již v minulosti zvládalo fungování ve dvou předškolních zařízeních a že omezení kontaktu s matkou by pro něj mohlo být výrazně zatěžující. Připustil, že i varianta „dvojí školní docházky“ může být nejvhodnější.

Věcí se následně zabýval i Ústavní soud, který se rozhodl nezasáhnout a ponechal další posuzování na obecných soudech. Ty tak budou muset finálně vyhodnotit, zda je střídavá péče ve dvou státech a případná paralelní školní docházka v konkrétním případě skutečně v nejlepším zájmu dítěte - nebo zda je třeba spor o školu dítěte vyřešit určením jediné školy.

Co musí rodiče při střídání států prakticky řešit

Mezinárodní střídavá péče vyžaduje dlouhodobě funkční dohodu rodičů. Nestačí pouze určit, kde bude dítě trávit jednotlivé týdny nebo víkendy.

• Je třeba zajistit dvě bydliště a předávání dítěte.
• Rodiče musí koordinovat školní docházku a rozdílné učební nároky.
• Je nutné sladit volnočasové aktivity v obou státech.
• Rodiče musí řešit časově náročné cestování mezi státy.
• V některých případech je třeba koordinovat dva pediatry či zdravotní systémy.
• Je třeba chránit vztah dítěte k oběma rodičům a jeho sociální vazby.

Pokud rodiče žijí velmi daleko od sebe, může být rovnoměrné střídání prakticky neproveditelné. Vzdálenost může zásadně narušit školní docházku dítěte, jeho rozvoj či jeho sociální vazby.

Naopak samotná skutečnost, že dítě pobývá ve dvou státech, automaticky neznamená, že střídavá péče není možná. Rozhodující jsou konkrétní vzdálenosti, dopravní možnosti, věk dítěte, jeho odolnost, školní režim, zdravotní potřeby a schopnost rodičů spolupracovat.

Česká komunita na Novém Zélandu

Dle oficiálního sčítání lidu z roku 2018 žilo na Novém Zélandu 1740 osob českého původu. Podle aktuálních údajů Úřadu pro imigraci, Immigration New Zealand, má počet Čechů pobývajících na Novém Zélandu za poslední desetiletí, kromě pandemie COVID-19, stoupající tendenci.

K tomu přispívá program Working Holiday Scheme, který každoročně umožňuje mladým českým občanům pracovat a cestovat na Novém Zélandu. Tento program se těší velké oblibě a roční kvóta pro české občany je vždy velmi rychle vyčerpaná.

Pro rodiče, kteří žijí na Novém Zélandu a druhý rodič pobývá v Německu, na Slovensku nebo v jiné evropské zemi, může být mezinárodní péče spojena také s otázkami pobytového oprávnění, cestovních dokladů, cestování dítěte a komunikace se školou či zdravotnickými zařízeními.

Mezi charakteristické zástupce endemických zvířat na Novém Zélandu patří pták kiwi, symbol země Nový Zéland, papoušci kea a kakapo a plaz hatérie.

Pravděpodobně do konce 13. století oblasti Nového Zélandu byly neobývané lidmi a jinými savci. První osadníci, kteří přišli na ostrovy, byli členové polynéských kmenů Maori a s nimi druhy krys, myší a dalších hlodavců, kteří postrádali přirozené nepřátele a začali nezvratně měnit původní ekosystém Nového Zélandu.

Největší změny nastaly s příchodem britského kapitána jménem James Cook v roce 1769 a zahájením kolonizace Nového Zélandu Evropany.

Ochrana přírody a každodenní podmínky na Novém Zélandu

Protože mnoho rostlinných a živočišných druhů je ohroženo vyhynutím, existuje řada vládních opatření na ochranu toho nejcennějšího.

Do boje za ohrožené druhy byl povolán DOC, Department of Conservation, ústřední vládní organizace odpovědná za ochranu přírodního dědictví.

Její součástí je jednotka pohraniční stráže - Biosecurity Act, která omezuje dovoz nových zvířat na ostrovy, rostlin nebo semen. Například v mezinárodním příletovém terminálu je kontrolován stav obuvi, turistické vybavení, zásoby a všechno, co by mohlo potenciálně narušit vodní a pozemní ekosystém Nového Zélandu.

Pro rodiny cestující mezi Novým Zélandem a evropskými státy mohou být významné také dlouhé přesuny, rozdílné časové pásmo a nutnost plánovat předávání dítěte s dostatečným předstihem. Tyto okolnosti mohou ovlivnit, zda je týdenní střídání skutečně proveditelné, nebo zda bude vhodnější jiný režim péče.

Jazyk, kultura a adaptace dítěte

Na Novém Zélandu žijí lidé v kulturně i jazykově odlišném prostředí. Původní obyvatelé ostrovů, Maoři, vytvořili vlastní tradice, jazyk a kulturní dědictví.

Maoři nám předvedou svůj tradiční tanec haka. Ten před lety proslavil i reprezentaci Nového Zélandu v rugby.

Kromě pohádkové přírody, známé i z mnoha slavných filmů, můžeme obdivovat také původní maorskou vesnici.

Pokud dítě střídá Nový Zéland s Německem nebo Slovenskem, může se setkávat s více jazyky, školními systémy a kulturními zvyklostmi. Soud proto posuzuje nejen formální možnost péče, ale také to, zda dítě dokáže změny dlouhodobě zvládat bez nepřiměřené psychické a organizační zátěže.

Rozhodování soudu a právní pomoc

Soud při rozhodování sleduje nejlepší zájem dítěte v konkrétním případě. Zohledňuje jeho věk, zdravotní a psychické potřeby, vztah k oběma rodičům, dosavadní způsob života, školní docházku, sociální vazby a reálnou proveditelnost navrženého režimu.

Výlučná péče jednoho rodiče proto není automatickým řešením každého případu, kdy rodiče žijí v různých státech. Přichází v úvahu zejména tehdy, pokud by střídání zásadním způsobem narušilo školní docházku dítěte nebo jeho rozvoj prostřednictvím mimoškolních aktivit.

V případě neshody o škole může kterýkoli z rodičů podat návrh, aby o významné záležitosti nezletilého dítěte rozhodl soud. V naléhavých situacích lze využít také prozatímní rozhodnutí nebo předběžné opatření.

Naše advokátní kancelář poskytuje právní pomoc v oblasti rodinného práva, včetně sporů o péči o děti s mezinárodním prvkem.

tags: #stridava #vychova #novy #zeland #nemecko #slovensko