Na břehu Ohře v Kyselce nad Ottovým pramenem a Mattoniho vodopádem ve svahu stojí kolonáda, zvaná Ottův pavilon.
Ottův pavilon je jednou z nejvýraznějších staveb bývalých lázní Kyselka. Připomíná dobu, kdy se zde spojovala lázeňská léčba, vývoz minerální vody, reprezentativní architektura a podnikatelská činnost Heinricha Mattoniho.
Ottův pramen a počátky lázní Kyselka
První zmínka o léčivých pramenech v Kyselce sahá až do 16. století, nicméně jejich blahodárné účinky musely být využívány i mnohem dříve.
Jeden z prvních důležitých kroků pro rozvoj místa nastal během 18. století, kdy za hraběte Johanna Josefa Stiebara začalo docházet ke stáčení pramenů do kameninových láhví, k čemuž sloužila výrobna lahví postavená poblíž pramene.
Rozvoj vývozu minerální vody přišel po roce 1829, kdy panství patřilo Wilhelmovi von Neubergovi, jemuž můžeme přisoudit i založení lázní.
Své výhody i nevýhody měla poloha blízko dalších lázní, Karlových Varů, které Lázním Kyselka sice pomáhaly zajišťovat hosty, ale ti zároveň tam častokrát byli posíláni jen v rámci krátkých výletů, zatímco hlavní léčba probíhala na doporučení lékaře přímo ve větším lázeňském městě.
Proměny prvního pramenného pavilonu
Nad vývěrem Bukové kyselky stál původně drobný pavilonek, který měl podobu klasického „templu“ na oktogonálním půdorysu, prolomený velkými okny a zastřešený bání s lucernou.
Zřejmě na konci 20. let 19. století byl nahrazen empírovým glorietem na kruhovém půdorysu (jakých známe z této doby z blízkých Karlových Varů vícero).
Sloupy v toskánském řádu vynášely nízkou báň s otevřeným tamburem a volným vrchlíkem.
Návštěva krále Otty a vznik první kolonády
Rozhodnutí pro stavbu Ottovy kolonády úzce souviselo s návštěvou řeckého krále Oty I., který se 23. srpna 1852 přijel podívat do Kyselky (při pobytu v Karlových Varech) k tamnímu hlavnímu léčebnému prameni.
Toto zřídlo pak bylo po tomto řeckém králi s jeho svolením čestně pojmenováno, Ottův pramen.
Panovníkovi evidentně pramen zachutnal, protože si domů do Athén objednal 450 džbánků.
Po návštěvě řeckého krále Otty v roce 1852, kdy dostal pramen své jméno na počest královského hosta, byla zahájena stavba nové dřevěné kolonády, kterou měl vyprojektovat stavitel Bernhard Grueber.
Již za rok, konkrétně 23. září 1853, byla na tomto místě s velkou slávou otevřena kolonáda, jejíž autorství bývá připisováno Bernhardovi Grueberovi.
Dokládají to i paměti hraběte Wilhelma von Neuberga.
Tento bavorský architekt totiž od roku 1845 působil v Čechách, a navíc se v tomto období účastnil přestavby nedaleko stojícího Horního hradu (Hauštejn).
Na stavbě vedle stojícího Lázeňského domu se následně projevilo jeho zaujetí pro windsorskou gotiku.
Během dalšího roku byla kolonáda doplněna o kruhový reliéf s panovníkem.
Poblíž Ottova pramene bývala známým prvkem osmiboká váza.
Lázeňský dům a rozvoj areálu
V roce 1862 byl vlevo od kolonády postaven nový lázeňský dům ve formách anglické romantické novogotiky, rovněž patrně podle Grueberova projektu.
V roce 1862 byl vedle kolonády postaven nový lázeňský dům.
Počátek dalšího rozvoje v Kyselce lze vidět od roku 1867 v souvislosti s tím, když si od tehdejšího majitele panství hraběte z Neubergu pronajal prodej kysibelské kyselky obchodník Heinrich Mattoni.
Tento rok proto bývá brán do souvislosti se založením firmy Mattoni.
V podnikání se Mattonimu dařilo, a tak roku 1873 přistoupil ke koupi Kyselky od dalšího majitele, hraběte Heřmana Černína, a začal lázně ještě víc zvelebovat a propagovat.
A nebyl sám, lázně i prameny ve svých dílech chválil i věhlasný lékař Josef Löschner.
V souvislosti s čím dál větším úspěchem lázní vzniklo v tomto areálu během následujících zhruba dvaceti let několik nových budov, které spojoval podobný styl.
A mezi nimi nechyběl ani nový pavilon Ottova pramene, který se poprvé objevil na zastavovacím regulačním plánu, který v roce 1874 vypracoval Theodor Zenker.
Plató před kolonádou a pavilonem bylo ohrazeno balustrádou se slavnostním přímým schodištěm.
Nový Ottův pavilon podle Karla Haybäcka
V letech 1897-1898 byla na místě dřevěné kolonády postavena nová kolonáda a pavilón Ottova pramene podle projektu vídeňského architekta Karla Haybäcka.
Pro výstavbu nového pavilonu nad hlavním zřídlem měl být autor vybrán za pomocí architektonické soutěže.
Ta byla zveřejněna 1. ledna 1897 v časopise Wiener Bauindustrie-Zeitung.
V jejích podmínkách bylo uvedeno mnoho detailů, například to, že přáním je vytvoření „chrámu“, jehož součástí bude i hala, stáčírna a plnírna láhví.
Dále že celá budova se má svým vzhledem začlenit do okolní přírody a také, že celková suma by neměla přesáhnout 50 000 zlatých.
Soutěž nezůstala bez odezvy a zareagovali na ni tehdy velké osobnosti z řad architektů, dorazilo 23 projektů.
K jejímu vyhodnocení byla sestavena porota, kterou tvořili stavební rada prof. architekt Julius Deininger, c. k. komerční rada architekt a stavitel Karl Schlimp a nechyběl ani samotný Mattoni.
Dne 20. května bylo v časopise zveřejněno vyhodnocení, které bylo pozoruhodné tím, že nebylo uděleno první místo.
Důvodem byla nepřipravenost projektů k okamžité stavbě, nejspíš kvůli nadměrnému finančnímu zatížení.
O druhé místo, odměněné finanční hotovostí 900 korun, se podělili dva účastníci, šlo o dvojici Theodor Schreier a Ernst Lindner s projektem Qui si sana a Alberta Hanse Pecha s projektem Trink Giesshübler.
Kromě odměněných druhou a třetí cenou bylo ovšem doporučeno, aby se přikoupily i další dva projekty, a to od Roberta Raschka a Petera Paula Branga, přičemž ten Brangův projekt byl nejvíce podobný původní kolonádě od Gruebera.
Nakonec bylo přistoupeno k tomu, že finální projekt dostal na starosti dvorní architekt Mattoniho Karl Haybäck, který se měl nejspíš inspirovat zakoupenými plány a vymyslet vlastní a méně nákladný.
Heinrich Mattoni a vídeňské inspirace
Heinrich Mattoni byl mužem, který se díky svému obchodnímu talentu dokázal vypracovat až do nejvyšších míst poblíž rakouského císaře Františka Josefa I.
Jako c. k. dvorský dodavatel se seznámil s mnoha významnými lidmi, včetně architekta Haybäcka.
Tento zcestovalý rakouský architekt pracoval pro Mattoniho již od roku 1890, což se odráží i v samotné Kyselce, kde se stal autorem několika budov, např. Villa Saxonia, Stallburg, Vilemínin dvůr.
O samotném Mattonim je také známo, že často cestoval po lázeňských místech Evropy, a to společně se svými architekty.
Hledali inspiraci a nápady, které by šly aplikovat i v jeho lázních.
Pro inspiraci k Ottovu pavilonu ale nemuseli cestovat daleko, nalezli ji přímo ve Vídni.
Haybäckovi se podařilo splnit všechny Mattoniho požadavky a 17. ledna 1898 představil plán pro nový Ottův pavilon.
Ten vycházel, jak bylo zamýšleno, ze soutěžních plánů - nejvíc byl vidět vliv Schreiera a Lindnera.
Avšak také lze vidět podobnost s pavilonem, který reprezentoval firmu Mattoni v roce 1873 na světové výstavě minerálních vod.
Stavba tohoto pavilonu, která zahrnovala kolonádu, stáčírnu i plnírnu lahví, pak byla zahájena ještě v roce 1898, což dokládá i datum poblíž vstupu.
Architektura a umělecká výzdoba
Vlastní pavilon Ottova pramene je centrální stavba na čtvercovém půdorysu, v interiéru s okosenými rohy tvořícími tak vnitřní osmibokou dispozici, zastřešený majestátní bání.
Samotný hlavní pavilon je postaven na čtvercovém půdorysu.
Obvodové stěny byly vyzděny plnými cihlami, které doplňují pískovcové kvádry a články.
Obvodový plášť je z pískovcových kvádrů, které oddělují nárožní toskánské pilastry.
Nad korunní konzolovou římsou s kladím jsou ozdobou nad pilastry kapky s letopočty.
Nad římsou zasahují do nároží dva pylony, kde jsou ve spodní části kruhové terčíky s písmenem M.
Vstupní portikus
Vstup tvoří sloupový portikus na půlkruhovém půdorysu.
Jsou zde čtyři sloupy z načervenalého granitu zakončeny toskánskými hlavicemi s kladím a konzolovou římsou.
Portikus završuje atika z pískovce s pilířky a palmetami.
Vcházelo se dvoukřídlými zdobnými skleněnými dveřmi s nadsvětlíkem, jejichž součástí byly i dřevěné dveřnice.
Mramorovanou podlahu u vstupu dotváří ve středu písmeno M.
Interiér, mramor a vitráže
V interiéru pavilonu se rozehrála grandiózní hra novobarokního dekoru s mramorovým obkladem (stucco lustro) v barevných kombinacích červeného, šedého a světlého mramoru, se zlacenými páskovými motivy, barokizujícími kartušemi, vavřínovými věnci a monogramy HM.
Interiér byl vyzdoben umělým barevným mramorem (červená, bílá, okrová, šedá).
V kupoli byly osazeny vznosné vitráže.
Báň prolomovaly půlkruhové výseče oken, které zdobily vitrážové výplně.
Architektonický projev zdůrazňuje honosnost a význam objektu, novobarokní pompéznost si zde podává ruku se secesní stylizací.
Stavbu ovlivnilo hned několik slohů - novobarokní, secesní, kubistický a novoklasicistní.
Nelze si nevšimnout ani antických vlivů.
Vztah Mattoniho k Vídni pak dokresluje báň nad pramenem, která je replikou té nad Michaelskou bránou Hofburgu.
Z atikových štítů na nás shlíží Mattoniho orlice s erbem Heinricha Mattoniho.
Socha bohyně Hygeiy, která měla být dominantou báně, byla v novém plánu vystřídána skromnější hrotnicí.
Kolonádní hala, stáčírna a plnírna lahví
Co se týkalo kolonádní haly s plnírnou lahví, tak v Haybäckovu plánu bylo vidět, že se inspiroval i od Branga.
Pro práci bylo důležité světlo, a proto sem byly zasazeny velké okenní otvory, které zdobily sdružené toskánské pilastry, nad nimiž byl triglyf, a také je dotvářela zalamovaná atika s pilířky.
Nad vstupem byl vytvořen dvouetážový edikulový štít s nápisem FÜLLHALLE, nad nímž se tyčila Mattoniho orlice.
Ta byla nejprve jednou z částí znaku rodiny Mattoni, ale posléze se dostala i do znaku samotné firmy.
U zřídla byly láhve naplněny Hechtovým stáčecím strojem a rovnou došlo i ke strojovému zazátkování.
Láhve byly následně odvezeny za pomocí lanovky do provozní budovy, kde byly doplněny o etiketu a cínový uzávěr.
Poté proběhla kontrola a láhve byly předány do beden vyplněných slámou a odeslány po železnici či silnici.
Ve svahu od Jindřichova dvora vedla na vrchol výšiny pozemní lanová dráha, vyvážející nahoru bedny s prázdnými lahvemi a po jejich naplnění v plnírně Ottova pramene je zase svážela dolů k expedici.
V roce 1901 byl Carlem Ottitzkym z Vídně vytvořen mramorový model kolonády Ottova pramene.
A ten byl následně vystaven jako hlavní lákadlo na vídeňské výstavě lázeňských měst c. k. monarchie.
Rozšíření v roce 1910
V souvislosti s novým jímáním Ottova pramene došlo v roce 1910 k rozšíření a k jižnímu štítu pavilonu byla připojena přístavba stejného architektonického výrazu, jako z druhé strany přilehlá kolonáda.
Během roku 1910 bylo z provozních důvodů přistoupeno k tomu, aby byla k pavilonu z boku přidána nová budova.
Šlo o rozšíření plnírny lahví.
Není divu, protože jen v tomto roce firma Mattoni vyvezla deset milionů lahví.
V roce 1910 byla vedle starého lázeňského domu zřízena pozemní lanovka a lázeňský dům byl přestavěn a upraven v duchu nové kolonády.
Celý prostor u pavilonu byl upraven s vodopádem spadajícím do údolí k Lázeňské restauraci a Velké kolonádě.
Zanedlouho poté začala první světová válka a lázně čekal útlum.
Úpadek lázní a změna využití
Poslední stavební rozvoj v Lázních Kyselka proběhl roku 1944 a byl navázán na Jindřichův dvůr.
Po ukončení druhé světové války byla firma Mattoni zestátněna a provozovatelem se stala firma Západočeská zřídla.
Po roce 1950 se začal využívat tento prostor jako kinosál, proto zde byla vytvořena příčka, která měla schovat přívody topení a vyčlenit promítací kabinu.
Využívání zdejších lázeňských služeb celého areálu postupně upadalo a po roce 1970 se zde již věnovali pouze dětem, které jsem přijížděli na preventivní léčebné kúry.
Klasická lázeňská pitná kúra a inhalace probíhaly v objektech Ottova pramene ještě do roku 1992, kdy sem docházely děti z dětské léčebny.
Po roce 1989 lázeňská funkce kvůli reorganizaci lázeňské péče a nepovedené privatizaci skončila úplně.
Akciová společnost Karlovarské minerální vody se zaměřila jen na zmodernizování stáčecího závodu, hlavní náplň jejího podnikání.
Chátrání památky po roce 1992
Samotný lázeňský areál čekalo střídání majitelů, což k jejich rozvoji rozhodně nevedlo.
Od roku 1992 do roku 2002 se vlastnictví vystřídali čtyři osoby, z nichž některé tvrdili, že mají pro bývalé lázně velké plány, nicméně k jejich realizaci nedošlo a na budovách se čím dál víc projevoval zub času.
Po nepovedené privatizaci v roce 1992 objekt střídal majitele, zůstal prázdný a chátral.
Například oplechování z kupole chrámu, rukou obyvatele vedlejšího domu, rychle zmizelo v roce 1999.
Kupole chrámu, rukou obyvatele vedlejšího domu v roce 1999 zmizela.
Odprodána byla za pár korun do sběrných surovin v Karlových Varech.
V letech 2004 až 2006 došlo k dražbám, v rámci jedné z nich areál za 16,5 milionů koupila společnost C.T.S. Duo (v současnosti Revitalizační investiční společnost).
Během roku 2011 Ministerstvo kultury České republiky odmítlo, aby se z objektů sejmula památková ochrana.
Obnova Ottova pavilonu
V roce 2013 byla založena obecně prospěšná společnost Lázně Kyselka, která si za cíl zvolila postupnou opravu budov v areálu.
V roce 2014 tak odstartovala i oprava Ottova pavilonu.
Práce na zajištění budov, aby se nadále nerozpadly a aby se stabilizoval jejich současný havarijní stav.
Nicméně organizace ASKORD (Asociace sdružení pro ochranu a rozvoj kulturního dědictví CŘ) je v roce 2015 obvinila, že svou práci neprovádí dostatečně a vyzvala karlovarský magistrát, aby této společnosti o. p. s. Lázně Kyselka nařídil mimo jiné zastřešení Ottovy kolonády.
Objev kolorovaných dlaždic
Ve stejném roce byly při rekonstrukci oznámen zajímavý objev kolorovaných dlaždic.
Byly nalezeny při likvidaci přizdívky.
Ottův pavilon ukrýval pod přizdívkou vzácné kolorované dlaždice v secesním stylu.
Přesná datace není známá.
Na jednom z výjevů je letopočet 1867, na dalším 1878, přesný letopočet, kdy keramické dlaždice vznikly, se restaurátoři pokusí určit dalším zkoumáním.
Jsou na nich různé motivy, například poděkování architektovi Haybäckovi a důležitá místa Rakousko-Uherské monarchie.
Další fragmenty dlaždic pak byly nalezeny pod bývalým pódiem z moderní doby.
A do budoucna existuje možnost, že se dlaždice na své původní místo vrátí.
Restaurování portiku a markýzy
V letech 2017 pokračují obnovovací práce na restaurování kamenné atiky vstupního portiku.
Obnova a restaurování secesní markýzy - stříšky původně umístěné na objektu "Mattoniho expedice a nakládka" později dodatečně přemístěné na boční stranu Ottova pavilónu k dojezdové stanici lanovky.
Z markýzy zbylo jen torzo, které bylo sundáno a převezeno k restaurování.
Kovářské a pasířské práce na výrobě kopií zdobných motivů podle původních vzorů.
Střecha a vitráže
Během rekonstrukce střechy v roce 2019 se musely kvůli napadení dřevomorky odstranit původní krovy.
Na práce byla povolána specializovaná firma z Litoměřic, která se zaměřuje na historické památky.
Na celou akci dohlíželi památkáři.
Finančně se podílel i český stát, a to díky dotačnímu programu ministerstva kultury Záchrana kulturního dědictví.
Pokračují tesařské rekonstrukční práce Ottova pramene.
V roce 2013 prošla tato vitráž rekonstrukcí a po dokončení opravy Ottova pavilonu ji čeká návrat na původní místo.
Tvoří ji jak původní části nalezené přímo v této budově a v karlovarském muzeu, tak i nové vyrobené v německém Waldsassenu.
A to z toho důvodu, že zdejší sklárna vyráběla už v době stavby pavilonu.
Celková částka za opravu vitráže se vyšplhala na 250 000 Kč.
Obnova měděné kupole
Za milionových investic OPS Lázně Kyselka, díky neskutečné a dechberoucí pasířské práci, se v roce 2025 dává zpět.
Začala rekonstrukce hlavní části střechy Ottova pavilonu.
Práce na obnově umělecky zdobené střechy budou stát víc než 4 miliony korun.
Tým řemeslníků už obnovil část interiérů.
V současné době se ale zaměřuje především na obnovu původní měděné střechy, jejíž základ tvoří montovaná ocelová konstrukce.
Obnova památky bude trvat dva roky.
Ze20ména proto, že konstrukci střechy pokryje měděný plech s replikami původních zdobených prvků.
Skupina dělníků teď ale pracuje na antikorozním nátěru základní konstrukce, snýtované z ocelových profilů.
V článku z roku 2015 bylo uvedeno, že do dvou let bude rekonstrukce pavilonu dokončena.
Nicméně práce nejsou dokončeny ani na začátku roku 2021.
Podoba kolonády a popis památky
Památkový katalog popisuje objekt jako pavilón nacházející se na návrší na pravém břehu řeky.
Novorenesanční kolonáda má sochařskou a malířskou výzdobu.
Přízemní objekt má před hlavní halou venkovní žulové schodiště zakryté plochou půlkruhovou střechou, nesenou čtyřmi kamennými pilíři.
Oproti původním plánům dvojice Schreiera a Lindnera došlo k pozměnění vstupního portikusu, ale nebylo přistoupeno k pozměnění kompozice hmot jako celku ani architektonických prvků.
Podobné lázeňské budovy lze spatřit v Budapešti ve Széchenyiho lázních, které navrhl Győző Czigler.
Ottův pavilon na Mattoniho stezce
Mattoniho stezka připomíná historické stavby i provozní zázemí někdejších lázní Kyselka.
Nad vývěrem Bukové kyselky stál původně drobný pavilonek, který měl podobu klasického „templu“ na oktogonálním půdorysu, prolomený velkými okny a zastřešený bání s lucernou.
V roce 1862 byl vlevo od kolonády postaven nový lázeňský dům ve formách anglické romantické novogotiky, rovněž patrně podle Grueberova projektu.
V letech 1897-1898 byla na místě dřevěné kolonády postavena nová kolonáda a pavilón Ottova pramene podle projektu vídeňského architekta Karla Haybäcka.
V souvislosti s novým jímáním Ottova pramene došlo v roce 1910 k rozšíření a k jižnímu štítu pavilonu byla připojena přístavba stejného architektonického výrazu, jako z druhé strany přilehlá kolonáda.
Ve svahu od Jindřichova dvora vedla na vrchol výšiny pozemní lanová dráha, vyvážející nahoru bedny s prázdnými lahvemi a po jejich naplnění v plnírně Ottova pramene je zase svážela dolů k expedici.
Platό před kolonádou a pavilonem bylo ohrazeno balustrádou se slavnostním přímým schodištěm.
Význam Ottova pavilonu
Ottův pavilon v Kyselce near Karlovy Vary was built in 1898 to honor the visit of Greek King Otto I, and continues a long tradition of medicinal springs dating back to the 16th century.
Constructed by the Mattoni company, the building is a unique architectural blend of Neo-Baroque, Art Nouveau, and other styles inspired by Vienna.
It served as a colonnade, bottling plant, and mineral water filling station, and still today evokes the rich history and prosperity of this spa town.
Ottův pramen in Kyselka is one of the alkaline mineral springs, named after the Greek King Otto I.
The water springs from the hill above the Ohří river and flows along the colonnade to a drinking fountain where you can taste it.
O jeho historickém významu svědčí nejen reprezentativní architektura, ale také spojení s výrobou, stáčením a distribucí minerální vody.
Současně jde o významnou památku, jejíž obnova vyžaduje dlouhodobou odbornou péči a respekt k dochovaným stavebním i uměleckým detailům.
