Vintířova stezka z Bavorského lesa přes Šumavu až do Prahy

Vintířova stezka, poutní trasa nesoucí jméno středověkého mnicha, diplomata a světce, propojuje místa, kde vzkvétal kult mnicha, poustevníka, diplomata a vyjednavače Vintíře.

V minulosti vedla bavorsko-českým příhraničím po jedné z nejstarších obchodních stezek z Vintířova domovského kláštera Niederalteich v Bavorsku, vinula se podél zlatonosné řeky Otavy a končila v Blatné v jižních Čechách. Spolek Svatá Ludmila v roce 2024 inicioval prodloužení trasy až do Prahy do Břevnovského kláštera.

Nový úsek o délce 136 kilometrů prochází částí středních Čech a propojuje jihočeskou Blatnou s Břevnovským klášterem v Praze. Trasa z hranic má celkem 224 km. Trasa je navržena tak, aby poutníkům umožnila nejen fyzické putování, ale i duchovní rozjímání a poznání historických souvislostí.

Odkud Vintířova stezka vede a kam směřuje

Úplný začátek mezinárodní poutní stezky leží v německém klášteru Niederalteich, kde sv. Vintíř působil. Vintířova stezka začíná na březích Dunaje v bavorském Niederalteichu a přes podhůří Bavorského lesa šplhá na hranici Německa a České republiky, odkud se šumavskými lesy spustí do údolí Otavy, aby nakonec doputovala do Blatné.

První část stezky vede po jedné z nejstarších obchodních stezek, z Vintířova domovského kláštera Niederaltaich v Bavorsku přes Dobrou Vodu u Hartmanic až do Blatné v jižních Čechách. Do středních Čech stezka vchází v Brdech a vede přes Březnici s krásným renesančním zámkem a dál podél zlatonosného potoka, kde můžete vidět i pozůstatky po dávném rýžování zlata.

Spolek SVATÁ LUDMILA trasu prodloužil až do Prahy do Břevnovského kláštera. Turisté teď mohou nově dojít historickými cestami až do Břevnovského kláštera, kde je někdejší diplomat, světec a první obyvatel Šumavy - sv.

Na české straně stezka pokračuje přes Blatnou, Březnici, Příbram, brdské Hřebeny, Osov, Český kras, Tetín, Svatý Jan pod Skalou, Rudnou, Jinočany, Třebonice, Stodůlky, Řepy, Motol a Bílou Horu až k Břevnovskému klášteru.

Kdo byl svatý Vintíř

Inspirující osobnost sv. Vintíře jako by byla v České republice trochu pozapomenutá. Možná i proto, že Vintíř, původně syn z německé hraběcí rodiny, pobýval především na Šumavě a v Bavorském lese.

Svatý Vintíř se narodil pravděpodobně v polovině 10. století v Německu do hraběcí rodiny a v mládí žil světským životem šlechticů. Narozen nejspíš roku 955 do durynského knížecího rodu by se dal popsat jako šlechtic s vazbami na nejvyšší kruhy tehdejší evropské vládnoucí třídy.

Byl bratrancem římského císaře Jindřicha II. a podle některých pramenů měl být i švagrem uherského krále Štěpána I. Vintířova stezka a legendy kolem něj jsou však spojeny až s druhou polovinou jeho života.

Ve svých padesáti letech, někdy kolem roku 1005, se Vintíř vzdává veškerého svého majetku, stává se benediktinským řeholníkem a odchází do kláštera v Niederalteichu. V dospělosti se rozhodl stát benediktinským mnichem a pobýval především na Šumavě a v Bavorském lese.

Poté se přesunuje do oblasti kolem dnešního Rinchnachu, kde žije jako poustevník a později zde zakládá klášter. Právě on začal s mýcením neprostupných lesů a uprostřed neosídlené hraniční oblasti Bavorského lesa založil jednu z prvních osad Rinchnach, spolu se stejnojmenným klášterem.

Proto se někdy tomuto poustevníkovi přezdívá „první obyvatel Šumavy“. Zároveň byl i průkopníkem v osidlování dosud divokých částí Bavorského lesa. Právě i díky této osidlovací politice je Vintíř v oblasti Bavorského lesa dodnes tak populární.

Konec svého života stráví opět jako poustevník na hoře Březník, kde díky své skromnosti a důrazu na starost o druhé dožívá jako příkladný světec. Následně je pohřben v Břevnovském klášteře.

Jelikož je s Vintířem spojována řada zázraků, je i někdy uváděn jako svatý, přestože nebyl nikdy oficiálně kanonizován. Různé papežské buly však u něj používání přídomku svatý povolily.

Vintíř se, krom poustevničení, ale účastnil i politických jednání, a to jako důvěrník panovníků a rovněž jako diplomat. Například r. 1040 zprostředkovával mír mezi císařem Jindřichem III. a knížetem Břetislavem I.

Realita byla o něco komplikovanější a vedle své role mnicha a poustevníka byl Vintíř až do konce svého života také diplomatem a politikem, který nikdy neztratil kontakty s nejvyššími postavami císařského dvora.

Začátek stezky v Niederalteichu

Klášter Niederalteich byl založen v polovině 8. století a jedná se o jeden z nejstarších benediktinských klášterů v Německu. Právě zde Vintíř započal svoji dráhu mnišského života, a tak není překvapením, že Vintířova stezka začíná zde.

Do Niederalteichu není úplně nejjednodušší se dostat a cesta z Prahy nám zabere šest hodin. Jako nejlepší se mi zdá spojení vlakem do Železné Rudy, odtud bavorským vlakem do Deggendorfu a z Deggendorfu autobusem přímo do Niederalteichu nebo do sousedního Hengersbergu.

My volíme autobus do Hengersbergu, kde si ještě k večeři dáme výbornou pečeni se zelím a knedlíkem a k tomu dvě pasovská světlá. Z Hengersbergu pak dojdeme 3 km do Niederalteichu, kde máme zarezervované ubytování.

Před tím než se ráno vydáme na cestu, koupíme si snídani v místním pekařství Greipl a prohlédneme si kostel sv. Mořice a druhů, nejviditelnější dominantu celého kláštera. Pak už nezbývá než se vydat na cestu.

Značení trasy a praktické zkušenosti

V Bavorsku je Vintířova stezka značena symbolem motyky. Ta má symbolizovat mýcení lesa a následné obdělávání půdy, s nimiž je Vintíř díky založení kláštera Rinchnach také spojován.

Na české straně se pro značení používá velké tiskací písmeno V případně označení Vintiřova stezka na směrovnících. Po většinu času však trasa sleduje pouze běžné značení KČT.

Na celé stezce je vidět, že stezka je mnohem více projektem bavorským než českým. Značka motyky je v Bavorsku přítomná skoro pořád a vedle ní stezku lemuje i řada informačních tabulí o Vintířově životě v češtině i němčině.

Na české straně se pár značek objeví na cestě do Hartmanic, pak už ale z velké části nic. Informačních cedulí je též poskrovnu a s rostoucí vzdáleností od hranic zmizí úplně.

Do terénu proto není vhodné spoléhat pouze na značení. Slabou stránkou je chybějící turistická infrastruktura, je lepší vzít si s sebou vše, co potřebujete.

Putování Bavorským lesem

Od Niederalteichu vede stezka v rovině po asfaltových pěšinách nebo po vedlejších silnicích. Po zhruba deseti kilometrech se začíná trochu vlnit a dostává se i na lesní pěšiny.

První zastávku si uděláme ve vsi Euscherfurth, kde roste jedna z nejstarších lip v Německu. Euschertfurthská lípa má obvod kmene 270 cm a měla by dosahovat stáří přes 750 let.

Samotného Vintíře tak lípa nejspíš nepamatuje, ale generaci jeho následovníků už možná ano. Naproti lípě je hostinec U Lípy, nejstarší hostinec v okrese Deggendorf, který je prvně zmiňován už roku 1242.

Z Euschertfurthu je to kousek do Lallingu, větší vesnice na úpatí vrcholu Ranzinger Vorberg. Stoupání k vrcholu je první výraznější stoupání od Dunaje a prvním hřebenem v podhůří Bavorského lesa.

V Lallingu je kult Vintíře vidět o něco víc, jelikož zde má vlastní dům i sochu. Kousek pod vrcholem Ranzinger Vorberg se nachází Vintířův kámen - Guntherstein. Zde měl Vintíř pobývat jako poustevník poté, co odešel z klášteru Niederalteich.

Z Lallingu pokračujeme do vsi Kirchberg im Wald, kde doufáme v otevřenou hospodu. Bohužel všechny hospody mají zavřeno a sehnat nějakou otevřenou je vlastně docela problém. Buď je otevřeno až večer nebo jenom o víkendu.

Naštěstí je v Kirchbergu supermarket, tak doplňujeme kalorie alespoň v něm. Otevřenou hospodou je nakonec až Rinchnacher Hof v Rinchnachu.

Konečně si tak po nějakých 40 km můžeme dát currywurst s hranolkami a pivo. Rinchnacher Hof nabízí i ubytování a často se zde prý ubytovávají poutníci na Vintířově stezce.

Moc jiných možností prý po trase není, takže s ubytováním to tu taky není nejlehčí. Otevírací doba pár hodin denně nebo jenom o víkendu se stala běžnou záležitostí.

Rinchnach a Frauenbrünnl

Rinchnach je centrem Vintířova kultu v Bavorsku. Právě zde Vintíř zakládá benediktinský klášter zasvěcený Janu Křtiteli, který představoval jedno z prvních osídlení Bavorského lesa.

Z Rinchnachu stoupá Vintířova stezka do druhého hřebínku v podhůří Bavorského lesa ke kostelu Frauenbrünnl. I zde měl mít Vintíř jednu ze svých pousteven.

Od kostela výhledy moc nejsou, ale nad kostelem se schovává vyhlídka, z níž se otevírají krásné pohledy zpět na Rinchnach. Kdo bude mít dost energie vyškrábat se na vyhlídku, určitě by měl místa využít.

Cílem prvního dne je město Zwiesel, kam docházíme po páté odpoledne. Po nákupu zásob na další den doplníme kalorie opět vydatnou bavorskou večeří.

Přes hranici na Šumavu

Zwiesel už je na úpatí hlavního hřebene Bavorského lesa, takže záhy začíná hlavní stoupání dnešního dne. To vede od Spiegelhütte po cyklostezce směrem na bývalou osadu Gsenget na hranicích s Českou republikou.

Už při pohledu na mapu je znát, že bavorská strana hranice je mnohem více osídlená a protkaná hustší sítí turistických stezek než česká strana. Není to jenom větší množství vesnic, ale i více jednotlivých statků, samot a různých usedlostí.

Přestože lesy na bavorské straně působí jako větší divočina, každou chvíli je člověk kousek od nějakého osídlení. Na české straně je naproti tomu člověk často na zpevněné cestě, ale do nějaké osady je to přeci jenom dál.

Přechod z bavorské strany na českou tak alespoň může pomoci při představě, jak mohla česká strana Šumavy z hlediska osídlení vypadat před druhou světovou válkou, než došlo k odsunu a následnému uzavření hranic.

Na hranici u Gsengetu se rozloučíme se značkou motyky a vydáváme se po žluté směrem na Prášily, kde si dáme polévku a pivo.

Březník a Dobrá Voda

Od Prášil už Vintířova stezka míří k vrcholu Březník, kde měl Vintíř strávit v poustevně poslední léta svého života.

Podle legendy byl jeho smrti přítomen i kníže Břetislav I. a jemu měl Vintíř vyslovit přání, aby byl pohřben v břevnovském klášteře. Spojení s Vintířem připomíná na Březníku i Vintířova skála a kaple sv. Vintíře.

Od Březníku seběhneme do Dobré Vody, kde si nabereme vodu z pramene sv. Vintíře a podíváme se ke kostelu sv. Vintíře. Ten má být jediným kostelem na světě, který je zasvěcen právě Vintířovi.

Nezapomenutelný a jediný kostel sv. Vintíře v Dobré Vodě má nejen unikátní skleněné vybavení, ale také pramen, kde lze doplnit vodu.

V Dobré Vodě původně Vintířova stezka končila. Dnes naštěstí pokračuje dál, a tak můžeme seběhnout do Hartmanic, kde je možné se tematicky občerstvit v restauraci Vintíř u stejnojmenného hotelu.

Od Hartmanic údolím Otavy do Sušice

To je jedno z posledních míst, které bude mít na stezce jmenovitě přímé spojení s Vintířem. Dále stezka klesá nad Annín k často navštěvovanému kostelu sv. Mořice, aby pak pokračovala údolím Otavy směrem na Sušici.

U vsi Nuznerov začne stezka opět stoupat do kopce, což mě na nějakém padesátém kilometru ne zrovna těší. Závěrečném seběhu do Sušice už chybí ladnost i rychlost, ale nakonec přeci jenom úspěšně dorazíme.

Kdo by náhodou Sušici a okolí neznal, musím jedině doporučit. Většina turistů má spíše namířeno do nejvyšších částí Šumavy, mě ale vždy více lákalo šumavské podhůří.

A právě prostor tzv. šumavského trojhradí mezi hrady Kašperkem, Velharticemi a Rabí se Sušicí uprostřed mi přirostl k srdci nejvíc. Nádherná příroda, krásně členitý terén, bohatá historie, spousta vyhlídkových míst.

Ve směru na hrad Rabí stezka pokračuje ze Sušice údolím Otavy přes Žichovice. Podle některých pramenů na hradě nebo v jeho okolí Vintíř pobýval, takže i zde by se dala stezka dát do přímé souvislosti se samotným Vintířem.

Stezka však nevede přímo na Rabí a na hrad je nutné si udělat dvoukilometrovou zacházku. Rabí je moc pěkná zřícenina, největší v Čechách, a zároveň při jeho obléhání přišel o druhé oko Jan Žižka.

Horažďovice, Prácheň a cesta do Blatné

Před Horažďovicemi je ještě nutno zmínit kostel sv. Klimenta a zříceninu hradu Prácheň, které Vintířova stezka také prochází.

V Horažďovicích tedy výlet s Ondřejem ukončíme. Tematicky by mi konec Vintířovy stezky v Horažďovicích dával smysl. Vintíř by se dal spojit s hradem Rabí a Horažďovice by sloužily jako pohodlný dopravní uzel pro cestu ze stezky pryč.

Nicméně Vintířova stezka byla protažena až do Blatné, a tak mi nezbývá, než se za dva týdny vrátit zpět a zbytek stezky si projít v rámci jednodenního výletu.

Ze začátku trochu lituji, protože úsek severně od Horažďovic jsou otevřená pole na asfaltu nebo polních cestách. Do horkého letního dne nic extra příjemného.

Od poloviny se ale okolí stezky začíná proměňovat. Přibývají lesy, rybníky i různé skalní útvary a krajina se začíná postupně vlnit. Výhledy na šumavské hřebeny se promění ve výhledy na Třemšín a jižní část Brd.

Chanovice a Blatensko

Za vrchol celé části bych označil výhledy z rozhledny Chanovice. Rozhledna paradoxně na Vintířově stezce neleží, je potřeba k ní udělat zacházku na vrchol Chlum.

Z rozhledny jsou krásné výhledy na Blatensko, Šumavu a do Brd. V Chanovicích je též možné zavítat do zdejšího skanzenu nebo místního zámku.

Od Chanovic již Vintířova stezka pokračuje více v lesích, při čemž míjí několik skalních útvarů, například Čertův náramek a Kadovský viklan, a také rybníky.

Po více než 30 km končí úspěšně v Blatné, kde by se neměla vynechat prohlídka zdejšího zámku s anglickým parkem či kostela Nanebevzetí Panny Marie.

Symbolem tohoto města je 40metrová historická strážní věž z 16. století, která sloužila k obraně města. Z jejího vrcholu je krásný výhled na město a okolní jihočeskou krajinu.

Blatná je také známá pěstováním růží a nádherným zámkem, stojícím uprostřed rybníka. Z Blatné dojdete do Březnice, kde také můžete spatřit krásný zámek.

Z Blatné přes Brdy do Českého krasu

Naše putování začíná v Blatné. Směrem na Příbram lze pozorovat, jak se jihočeská krajina postupně mění v tu brdskou, plnou nejen lesů, ale také pozůstatků bývalých rýžovišť zlata nebo bývalých uranových a rudných dolů.

Korunou Příbrami je jedno z našich nejznámějších poutních míst - Svatá Hora. Tato barokní perla by neměla ujít vaší pozornosti.

Poté přes brdské Hřebeny a po hřebenové stezce dojdete až do Osova, kde se nachází nádherný kostel zasvěcený sv. Janu Křtiteli, který byl Vintířovým nejoblíbenějším světcem.

Cestou ještě můžete vylézt na Studený vrch a obdivovat Brdy z rozhledny. Dál vás už čeká putování krajinou Českého krasu.

Tetín

Poté je před vámi Tetín, vdovské sídlo kněžny Ludmily, která se sem uchýlila po mocenském sporu se svou snachou Drahomírou. Nakonec ji zde zastihli v roce 921 i vrahové, kteří ji na rozkaz Drahomíry uškrtili.

Na hradišti Tetín žila, a nakonec i zemřela, svatá Ludmila - první česká světice a také babička svatého Václava. Významnost poutního místa v historii dokládají hned tři kostely, které tu můžete navštívit.

Po prohlídce památek vás Tetín obdaří nádherným pohledem na řeku Berounku.

Svatý Jan pod Skalou

Pokračovat budete do obce Svatý Jan pod Skalou s vyhlídkami, pozůstatky po těžební činnosti i upomínkami na život poutníka svatého Ivana.

Krajinou Českého krasu dojdete do nedaleké obce Svatý Jan pod Skalou. Poutní místo s klášterem a jeskyní, kde žil poustevník sv. Ivan, vám přinese občerstvení duchovní i fyzické.

Zde je také kostel zasvěcený sv. Janu Křtiteli, a navíc zde stojí i bývalý klášter benediktinů, mezi které sv.

Vedle kláštera totiž nad potokem vytéká pramen Ivanka, který byl kdysi stáčen do lahví a prodáván jako minerální voda stejného jména.

Poslední úsek do Prahy

Závěrečným úsekem už se přibližujete k Praze. Přes Rudnou se dostanete do pražské části Třebonice a odtud dál pokračujete částí někdejší královské cesty, která vedla na Karlštejn a je stará víc než 700 let.

Přes Rudnou a Jinočany dojdete až k zaniklé vsi Krteň a po obnovené krteňské cestě se dále dostanete až do pražských Stodůlek a Řep.

Závěrem cesty projdete městskými částmi Stodůlky a Motol až na Bílou horu. Těsně před koncem své cesty si můžete odpočinout v Poutnické zahradě kláštera benediktinek na Bílé Hoře.

Tady se zastavte na mariánském poutním místě - v Klášteru benediktinek Bílá Hora, jehož kupole a ambity jsou zřejmě dílem Jana Blažeje Santiniho, vstupní portál zase navrhl K.I.

Pak už vás čeká jen necelá hodinka chůze k cíli vaší cesty - Břevnovskému klášteru. A to už jste téměř na dohled od cíle své pouti - Břevnovského kláštera.

Tam je pohřben sv.

Kolik dní si na stezku vyhradit

Celou 2. část Vintířovy stezky lze rozdělit do šesti denních etap, přičemž každá nabízí jedinečné zážitky. Záleží ale jen na vás, kolik a jak dlouhé úseky nakonec projdete.

S kamarádem Ondřejem jsme se rozhodli stezku projít. Putování samotnému jsme vyhradili tři dny. Každý den něco přes 50 km.

Jelikož máme nocleh zajištěný v penzionech, beru si s sebou pouze běžeckou vestu, oblečení do deště a náhradní triko. Na jídlo mám pár gelů a sušenek na den. Veškeré další jídlo jako snídaně, obědy nebo sladkosti na cestu zajistíme po trase.

Celkovou trasu lze tedy přizpůsobit pěšímu putování po denních etapách i výrazně rychlejšímu přechodu. Vzhledem k omezené nabídce občerstvení a ubytování je však vhodné plánovat jednotlivé úseky předem.

Vintířova stezka pro cyklisty

Vintířova stezka v úseku Dobrá Voda-Rabí, dlouhém přibližně 31 km, je sjízdná na kole s výjimkou dvou nebo tří úseků, a pokud ne, chvíli se jde pěšky.

Povrchy se střídají, ale zvládne je i trekingové kolo. Cyklostezky vedou souběžně.

Na celé stezce je však potřeba počítat s proměnlivým povrchem, stoupáním a omezenou turistickou infrastrukturou.

Co cestou navštívit

Pro koho je Vintířova stezka vhodná

Spojení Bavorského lesa a Šumavy tak skrze postavu Vintíře dostává ucelený rámec. Díky tomu může být Vintířova stezka zajímavou příležitostí pro poznání historie i současnosti této oblasti.

Ať už najde člověk skrze Vintíře zalíbení v dějinách raně středověké Evropy nebo chce jenom prozkoumat celý pás Bavorského lesa a Šumavy od Dunaje po Otavu, zklamán určitě nebude.

I ten, kdo chce podniknout pouze poutní cestu a rozjímat uprostřed krásné přírody nebo ten, kdo chce vidět život z obou stran česko-bavorské hranice si na Vintířově stezce přijde na své.

Úsek z Horažďovic do Blatné má smysl projít v rámci celé Vintířovy stezky nebo i jako jednodenní výlet. Přibývají lesy, rybníky i různé skalní útvary a krajina se začíná postupně vlnit.

Pro ty největší Vintířovy nadšence se nabízí pokračování z Blatné až na Břevnov, kde je Vintíř pohřben. Stezce to přidává nějakých 136 km.

Kdo by chtěl vědět o Vintířovi více, může sáhnout po knize Svatý Vintíř: Poustevník, kolonizátor a diplomat od Petra Kubína.

tags: #keltova #a #vintirova #stezka