Hárání je přirozený biologický proces, při kterém feny procházejí reprodukčním cyklem. Je to vlastně „psí menstruace". Během hárání dochází k hormonálním změnám a fyzickým projevům, jako je krvácení z pochvy a změny v chování vaší psí společnice.
Hárání feny je přirozeným procesem, ale také může všechny majitele psích holčiček pěkně potrápit. Hárání provází změny chování u vašeho mazlíčka, skvrny na koberci či nábytku nebo strach z nechtěného zabřeznutí.
Je koupání během hárání bezpečné?
Háravé feny by se neměly koupat ve špinavé vodě. Pouze v době hárání je pochva otevřená a mohlo by dojít ke vstupu infekce. Proto se koupání u háravých fen nedoporučuje.
Na otázku, zda se může háravá fena koupat, tedy neexistuje úplně stejná odpověď pro každou situaci. Rozhodující je především čistota vody, její proudění, zdravotní stav feny, počasí a možnost důkladného osušení.
| Prostředí | Doporučení | Hlavní důvod |
|---|---|---|
| Špinavý rybník nebo stojatá voda | Nekoupat | Hrozí infekce, sinice a další problémy spojené se znečištěnou vodou. |
| Čistá řeka nebo potok s proudící vodou | Riziko je menší, ale koupání není bez rizika | Voda se rychleji obměňuje, přesto může dojít ke vstupu infekce. |
| Vana | Jen v nutném případě a opatrně | Fenu je nutné udržet v teple a důkladně vysušit. |
| Nutné umytí před výstavou | Lze provést šetrně | Je třeba použít jemný psí šampon a zabránit prochladnutí či zapaření srsti. |
Koupání v rybníku
V přírodních vodních zdrojích určitě ne (a to ani v létě) - hrozí infekce, ve vaně opatrně, aby pak nenastydla.
Rybník může představovat větší riziko než čistý vodní tok, zejména v létě, kdy se ve stojaté vodě mohou přemnožit sinice, řasy a další mikroorganismy. Podobně jako lidé také psi mívají alergické reakce po koupání ve stojaté vodě, kde se přemnožily sinice.
„Doporučuji raději využívat vodní toky, kde voda rychleji teče a potíže tohoto typu tam tolik nehrozí. Pochopitelně pro vznik zapařenin je jedno, kde se pes koupe. To se může koupat i doma ve vaně a dopadne to úplně stejně,“ konstatuje MVDr.
No já osobně bych v rybníku, v létě, kdy je plný zeleně nekoupala žádného psa, natož háravku. A myslím si, že jsem dost vzpamatovaná.
Pokud je v létě jakákoli vodní plocha zanesena škodlivými sinicemi a řasami nebo hnilobou, psa do takto znečištěné vody neposílejte. To nemá nic společného pouze s háráním feny, protože zdravotní riziko představuje taková voda pro každého psa.
Koupání v řece nebo potoku
Ve vaně klidně, v létě v řece či potoku, kde je pohyb vody ano, v rybníku bych to neriskovala.
Naše zkušenost se s doporučením rozchází. Chodíme na procházku kolem řeky, všechny naše feny chodily do vody i během hárání. Teď je sice do vody neposílám, ale nijak důsledně jim v tom nebráním.
S jejich temperamentem by nesměly z vodítka. Proto riskuji s tím, že v relativně čisté řece příliš choroboplodných bakterií nebude a že většina toho, co přežije ve studené vodě, nepřežije v teplokrevném živočichovi.
Takový přístup však neznamená, že je koupání v řece během hárání zcela bezpečné. Čistota vody se může měnit, proud může být nebezpečný a po koupání stále hrozí podráždění nebo zapaření kůže, pokud srst zůstane dlouho mokrá.
Koupání ve vaně
Ve vaně klidně, v létě v řece či potoku, kde je pohyb vody ano, v rybníku bych to neriskovala.
Jiný názor zní: ve vaně opatrně, aby pak nenastydla. Prakticky to znamená, že domácí koupání lze v případě potřeby provést, ale mělo by být krátké, šetrné a zakončené důkladným osušením.
Pokud je nutné fenu vykoupat například delší dobu před výstavou, není důvod odkládat hygienu za každou cenu. Použijte jemný psí šampon, vyhněte se parfémovaným a dráždivým přípravkům a dbejte na to, aby voda nepronikala zbytečně do pohlavních orgánů.
Čištění vulvy: Používejte jemné neparfémované vlhčené ubrousky pro psy, případně čistý bavlněný hadřík s vodou.
Koupání: Pokud je to nutné, použijte jemný psí šampon.
Ovšem to, že pes rád plave, neznamená, že se smířil s koupáním ve vaně. Naše holky jsou vášniví plavci. Ale sprchování nemusí. Ještě tak opláchnout nohy. Ale jakmile vezmu šampón! Brrr!
Proč může být během hárání riziko vyšší?
Hárání je období reprodukčního cyklu feny, během kterého je připravena k páření. Trvá obvykle 2-3 týdny a většina fen hárá dvakrát ročně.
Hárání, odborně nazývané také estrální cyklus, je přirozený biologický proces, kterým prochází každá pohlavně dospělá fena. Za háráním stojí hormonální změny. Hlavními aktéry jsou dva hormony - estrogen a progesteron.
U většiny fen je první hárání trochu nevyzpytatelné. Může probíhat jinak než další cykly a často se objevuje ve formě tzv. tichého hárání (silent heat).
Proestrus (počátek hárání): Během této fáze začíná hárání a jeho nástup je patrný díky tělesným změnám fenky. Její vulva se výrazně zvětší a může docházet ke krvácení. Tato část cyklu obvykle trvá kolem 9 dní.
Estrus (vlastní říje): Po první části cyklu nastává fáze, kdy fena projevuje zájem o psy. Její vulva se začne zmenšovat a krvavý výtok se mění na tekutější. Pokud se k ní přiblíží pes, bude připravená k páření a bude klidně stát. Tato část cyklu trvá obvykle opět kolem 9 dní a dochází k ovulaci.
Plodné dny feny přicházejí během druhé fáze cyklu - estru (říje). V tomto období dochází k ovulaci a fena je připravena na krytí.
Proto je během hárání důležitější než koupání samotné zabránit nežádoucímu páření. Pokud nechcete, aby vaše fena měla štěňata, je nejlepší ji v tomto období pečlivě hlídat a nepouštět ji ven bez dohledu.
Jak fenu během hárání udržovat čistou
Při hárání je důležité věnovat pozornost především hygieně feny. Ona sama se pravděpodobně bude olizovat a čistit, ale i tak je zapotřebí její pohlavní orgány alespoň jednou denně omýt.
Čisté prostředí: V místech, kde fena odpočívá, používejte pratelné deky nebo jednorázové podložky.
Hárací kalhotky: Chrání domov před znečištěním a fenu před podrážděním. Dbejte, aby feně dobře seděly a byly pravidelně měněny.
Hárací kalhotky jsou v popisovaném případě hodně riskantní, koledujete si o pyometru. Spíše bych se věnoval opravdu častému venčení a na důležitá místa dal barevné deky.
Já mám tedy feny dvě a rozhodně mi nikdy nic takového nezkusila předvést ani jedna. Naopak - myjí se navzájem, uklidí i většinu kapiček po zemi.
V době, kdy jsem měla psa a fenu a fenu dávala v exponovaném týdnu hlídat, tak asi tři dny špinila dost v baráku, kde jsou koberce, tak dostala vysloužilé kalhotky, ideálně s nohavičkami, aby to dýchalo, bylo vzdušné a zároveň zachytilo špinění.
Nic, co nedýchá, bych dlouhodobě rozhodně nenasadila, zvlášť při prvním hárání.
Jak postupovat, když se fena pomočují nebo nestíhá venčení
Některé feny se během hárání mohou chovat jinak než obvykle. Hárání feny lze připodobnit ženskému menstruačnímu cyklu, tudíž není neobvyklé, když je fenka nervózní a neklidná.
Chování feny během hárání se může měnit. Často jsou fenky citlivější, podrážděné nebo dokonce agresivní.
První hárání je pro fenku hodně náročné jak na psychiku, tak i fyzicky a některé se s tím prostě neumí poprat, zvláště v začátku.
Není nic neobvyklého, že „prvničky“, ale i starší fenky v pokročilém věku v začátku hárání nestíhají venčení.
Současně však močení v pelechu, posteli nebo doma nemusí být pouze důsledkem hárání. Ke psu, který močí do postele, ať hárá nebo ne, bych přistupovala jako k nečistotnému psu.
Pokud se pomočování opakuje, fena močí výrazně častěji, více pije, působí unaveně nebo má jiné neobvyklé příznaky, je vhodné vyšetření u veterináře. Případně i při zánětu močových cest psi mohou reagovat jako při hárající feně.
Jak zabránit nežádoucímu krytí
Když vaše fena začne hárat, její vůně přitahuje psy ze širokého okolí. To může být pro vás i vaši fenku stresující období, zejména pokud nechcete neplánovaná štěňata nebo čelit neustálému obtěžování cizími psy.
Psi mají výjimečně citlivý čich a díky feromonům dokáží zachytit hárající fenu až na několik kilometrů.
Vodítko vždy a všude: Fenu během venčení nikdy nepouštějte na volno.
Pokud nechcete štěňata, nepouštějte k fence žádné psy. Na procházkách ji mějte jenom na vodítku a vyhýbejte se ostatním psům.
Vyhýbejte se místům s vysokou koncentrací psů. Pokud je to možné, venčete fenku na méně frekventovaných místech, kde je menší šance, že narazíte na volně pobíhající psy.
Kontrola plotu a zabezpečení zahrady. Pokud máte vlastní zahradu, ujistěte se, že plot je dostatečně pevný, aby zabránil nečekaným návštěvám zamilovaných psů.
Žádná přírodní metoda ani hárací kalhotky nenabízí stoprocentní ochranu před krytím.
Co může pomoci s pachem
Během tohoto období fena uvolňuje feromony, které lákají psy i na dálku. Proto je důležité vědět, jak tyto pachy regulovat.
Častější koupání a mytí srsti. Pravidelné mytí pomáhá snižovat intenzitu pachu a udržuje fenku v čistotě.
U této rady je však nutné rozlišovat mezi šetrným omytím a častým celkovým koupáním. Nadměrné používání šamponu může podráždit kůži a koupání ve znečištěné vodě nepředstavuje vhodný způsob ochrany.
Jablečný ocet je známý svými dezodoračními účinky. Stačí smíchat jednu část jablečného octa s třemi díly vody a touto směsí jemně otřít srst feny, především v oblasti zad a břicha.
Rozmarýn má silné antibakteriální a deodorizační vlastnosti. Připravte odvar z hrsti sušeného rozmarýnu v litru vody, nechte vychladnout a použijte ho k jemnému omytí feny.
Šalvěj je další bylinka s přírodními dezodoračními a antiseptickými účinky. Můžete si připravit domácí sprej smícháním šalvějového odvaru s vodou a několika kapkami esenciálního oleje z levandule.
Kokosový olej je skvělý nejen na péči o srst, ale může pomoci i s pachovou neutralizací. Přidejte do něj pár kapek esenciálního oleje z citronové trávy nebo máty peprné, což jsou vůně, které psům nejsou příjemné.
Jakýkoli přípravek nanášený na srst musí být pro psa bezpečný a nesmí přijít do kontaktu s vulvou ani sliznicemi. Pokud se objeví podráždění, používání okamžitě ukončete.
Na co si dát pozor po koupání
„V srsti se voda drží poměrně dlouho, a když si pes s vlhkou srstí lehne a zapaří se, může dojít k zánětu. Ten psa bolí a svědí, on si to začne lízat a během pouhých 24 hodin je schopen si to rozlízat do značných rozměrů,“ popisuje častou zkušenost veterinářů MVDr. Miroslav Svatoš.
Důležité je dohlédnout po koupání psa na to, aby jeho kožich důkladně proschl.
Psy s hustou srstí, kteří schnou velmi pomalu, mívají kožní problémy, zapařeniny. Objevují se především v letním období.
Jsou to zarudlá svědivá místa, způsobená pomnožením bakterií a kvasinek ve vlhké srsti. Pes má sklony si srst vykusovat a původně malé ložisko může skončit až rozsáhlými mokvavými plochami.
Malé plochy lze vysušit, ošetřit dezinfekcí. Při větším rozsahu je někdy třeba postižené místo oholit, léčbu vážnějších zapařenin je lépe konzultovat s veterinářem.
Psy, náchylné k zapařeninám, je nutné vytřít po koupání ručníkem.
„Zcela zásadní je zabránit lízání, to je základ. Veterinář vám poradí, jak se o ránu starat, a podle jejího rozsahu nasadí buď lokální preparáty, nebo i celkovou léčbu antibiotiky,“ říká zvěrolékař.
Prochladnutí, zánět močových cest a zápal plic
Prochladnutí psům ve vodě obvykle nehrozí. Většina psů, když jim je chladno, sama z vody vyleze.
Prochladnutí hrozí pouze u mladých zvířat a u psů, kteří se nemohou usušit v teple.
Štěňata je po koupání nutné osušit a vzít vždy doschnout do tepla.
Jiné problémy, jako je zánět močových cest nebo zápal plic, za normálních okolností nehrozí. V extrémních podmínkách je nelze vyloučit.
Záleží na věku psa, kondici a na tom, nakolik je pes zvyklý na nepříznivé počasí.
Bezpečnost při plavání
Riziko utonutí je i u psů. Znám několik případů, kdy pes, jinak dobrý plavec, utonul v jezu nebo v divokém proudu za velké vody.
Skákání do vody je efektní, ale trochu nebezpečné. Hlavně v rybnících mohou být pod hladinou staré kůly k uvazování lodí nebo zapíchnuté větve, o které se pes může zranit. Proto nepodporuji, aby psi do vody skákali.
Pes se může dostat do problémů také při honění kachen, aportování nebo souboji s jiným psem o hračku. Tragicky dopadl i souboj dvou psů o aport. Jeden druhého podržel pod vodou.
Vodní proud, jez, hluboká voda, kluzký břeh a překážky pod hladinou mohou být nebezpečné i pro psa, který běžně plave dobře. Při záchraně tonoucího psa navíc nesmí člověk ohrozit vlastní život.
Umí každý pes plavat?
Základní plavací pohyby jsou vrozené. Ale jako většinu vrozených vloh i plavání se musí pes učit správně používat.
Vztah k vodě závisí do značné míry na plemeni. Jsou psi vodomilní a psi s rezervovaným přístupem k většímu množství vody.
Mezi známé vodomily patří všichni retrívři a vodní psi, většina španělů, novofoundlanďani.
Mezi ohaři a ovčáky jsou nadšenější a méně nadšení plavci, vodu většinou nemilují dogovitá plemena, chrti. Ale je to poměrně individuální.
Někde jsem se dočetla, že zhruba 5 % psů jsou „neplavci“. Nevěřila bych tomu, dokud jsem nepoznala Nicka a jeho vztah k vodě.
Nick byl velmi odvážný, fyzicky zdatný pes. Jako malý do vody nechtěl. První rok jsme ho nechali, že se to třeba po roce věku samo spraví. Nespravilo.
Pokud jsme ho do vody lákali ze břehu, podíval se na nás jako na šílence: „Vy jste v bezpečí na břehu a já půjdu DO VODY?! Zbláznili jste se?“ říkal jednoznačně jeho pohled.
Tak jsem zkoušela všechny myslitelné triky. Osvědčilo se mi psa do vody nenutit, jen lákat.
Několik lidí se pokusilo vzít psa na hloubku v náručí a tam ho pustit a nechat doplavat na břeh. Nedoporučuji to. Pes se sice na krátkou vzdálenost neutopí, ale ten zážitek v něm upevní strach z vody.
Navíc narušíte jeho důvěru ve vás. Znám několik psů, které se snažili páníčci naučit plavat tímto způsobem. Jediný následek je, že psa u vody nepřivolají, ani když ho do vody dávat nechtějí.
Je nutné se smířit s tím, že jsou psí neplavci a psi, kteří vstup do vody zásadně odmítají.
Jak učit psa plavat
Na to není jednoznačný recept. Pár metod jsem popsala. Osvědčilo se mi psa do vody nenutit, jen lákat.
Vhodné je začít na mělčině, v klidné vodě bez proudu a v prostředí, kde se pes cítí bezpečně. Pomoci může hračka, pamlsek nebo příklad jiného psa, který vodu dobře zvládá.
Tracy měla od mala k vodě nedůvěru. I loužím se pečlivě vyhýbala, aby si neumáčela packy.
Tak jsme trpělivě měsíc po měsíci lákali Tracy do vody. Na hračku, kterou páníček házel kousíček od břehu. Páníček lezl do vody a lákal ji za sebou nebo na hračku, ostatní psi před ní aportovali.
Postupně si namočila tlapky, pak břicho. Pak, když měla aport na jeden krok, se za ním vrhla na hlubokou vodu a zpět doplavala.
Teprve po několika měsících trpělivé práce doplave tak 2 metry pro aport na vodě. Plavat umí dobře, ale stále potřebovala čas.
Na druhé straně je plavání velmi zdravý sport pro lidi i pro psy. Zlepšuje kondici, posiluje svaly a nezatěžuje klouby.
Kdy koupání vynechat a kdy kontaktovat veterináře
Koupání vynechte, pokud je voda viditelně znečištěná, zapáchá, obsahuje zelený povlak, sinice, řasy nebo uhynulé živočichy.
Opatrnost je namístě také u velmi mladých, nemocných, vyčerpaných nebo starších fen a v chladném počasí. Fenu nenechávejte po koupání dlouho ve vlhku.
Pokud se u hárající fenky objeví výrazný zápach výtoku nebo viditelná bolest v oblasti břicha, pak navštivte veterináře.
Fenu doporučuji sledovat, jestli začne víc pít, bude mít nechutenství, nebo výtok bude žluto-zelený až zelený, tak jděte k veterináři.
Závažná infekce dělohy, která postihuje zejména starší a nekastrované feny, může vzniknout několik týdnů po hárání. Projevuje se výtokem, horečkou, letargií a v pokročilých stádiích i zvracením.
Nepravidelné cykly nebo změny v průběhu hárání mohou signalizovat zdravotní problém - například cystické onemocnění vaječníků nebo pyometru (infekci dělohy).
Pokud máte jakékoliv pochybnosti - jednejte raději hned, i když se vám „jen něco nezdá“, než pozdě.
Co dalšího může ovlivnit průběh hárání
První hárání se obvykle objevuje mezi 6. až 12. měsícem života, v závislosti na plemeni.
První hárání se u malých a středních plemen dostavuje mezi 7 až 10 měsícem věku fenky a u velkých plemen se dostavuje později mezi 12. až 18. měsícem.
Malá plemena pohlavně dospívají už kolem 6. Střední a velká plemena mezi 8. až 12. měsícem.
První hárání může proběhnout v tichosti nebo být velmi nenápadné. U mladých fen může cyklus trvat déle a krvácení může být silnější.
Typický cyklus trvá 12 až 21 dní, ale některé feny mohou hárat i do 30 dnů, zejména pokud jsou mladé, v přechodu mezi cykly nebo v seniorském věku.
V průměru feny hárají dvakrát ročně, přibližně každých 6 měsíců.
Každá fena je jiná. Některé zvládají cyklus bez problémů, jiné jsou přecitlivělejší, náročnější na péči či emocionální podporu.
Kastrace a sterilizace
Pokud nechcete, aby vaše fena procházela pravidelným háráním, případně neplánujete chov, jednou z možností je kastrace.
Kastrace je chirurgický zákrok, při kterém jsou odstraněny vaječníky feny. Tímto zákrokem dojde k zastavení reprodukčních schopností feny, a je tak eliminováno riziko nechtěné březosti. Po této operaci bude tedy fenka neplodná a nebude ani hárat.
Sterilizace je méně častý zákrok, při kterém se podváží vejcovody. Fena sice nemůže otěhotnět, ale hormonální cykly i hárání přetrvávají.
O vhodnosti zákroku, jeho načasování a možných rizicích je potřeba rozhodovat společně s veterinárním lékařem podle věku, plemene, zdravotního stavu a plánovaného využití feny.
Upozornění: Informace uvedené v tomto článku mají pouze informativní charakter. Nenahrazují odbornou konzultaci, vyšetření ani léčbu veterinárním lékařem.