Australasie jsou nejen klokani a psi dingo. Jsou to zvláštní druhy ptáků, ráj plazů a moře plná málo známých tvorů.
Na Nový Zéland vkročila první lidská noha až na začátku našeho letopočtu, asi kolem roku 100. Do té doby bylo toto souostroví zcela izolováno, a tak se zde vyvinula spousta nových a unikátních živočichů.
Dodnes je Nový Zéland, i když je jeho divočina narušena, domovem mnoha původních ptačích a plazích druhů. Než sem přišel člověk a jako obvykle nechtěně přivezl savce, například krysy, vyskytovala se zde divočina složená pouze z plazů, ptáků a mořských živočichů.
Novozélandská hatérie, pozůstatek druhohorního světa
Jeden z obyvatel Nového Zélandu, který se vyskytuje převážně na Severním ostrově, je na Zemi přes 100 milionů let a stále zde žije.
Tuatara hatérie novozélandská je posledním zástupcem řádu druhohorních plazů, ne však dinosaurů.
Hatérie je dlouhá 50-80 centimetrů. Samci váží až 1 kilogram, samice zhruba půl kilogramu.
| Vlastnost | Údaj |
|---|---|
| Délka | 50-80 centimetrů |
| Hmotnost samce | až 1 kilogram |
| Hmotnost samice | zhruba půl kilogramu |
| Vývojová historie | přes 100 milionů let |
Tři oči a vnímání světla
Hatérie mají vlastně tři oči: dvě zcela takové, jako máme my, a třetí, které vnímá množství světla.
V mládí je u hatérií třetí oko vidět, později ale zaroste šupinami.
Tento rys patří k nejpozoruhodnějším znakům novozélandské hatérie a připomíná její velmi starobylý původ.
Hatérie v novozélandské divočině
Džungle Severního ostrova obývá řada evolučně pozoruhodných živočichů.
Jedním z nich je kivi hnědý, zranitelný druh ptáka vysoký až 45 centimetrů, který nelétá.
Kivi má čtyři prsty, přičemž jeden z nich je obvykle velice zakrnělý.
Samice kiviho za normálních okolností kladou pouze jedno vejce, zahrabou ho do nory a po většinu z doby asi 70 dní, kdy o něj pečují, hladoví.
O vejce se stará samec.
Kivi je aktivní zejména v noci, kdy loví svou oblíbenou kořist: červy a žížaly.
Buřňák temný a neobvyklé soužití s hatérií
Nepřítelem tuatary hatérie novozélandské je například buřňák.
Buřňáci sídlí v norách hatérií, kde kladou vejce.
Jde o velice vzácnou symbiózu, která trvá jen velmi krátkou dobu; později jsou tuatary schopny vejce buřňáků sežrat.
Buřňák temný (Puffinus griseus) neohromí svými rozměry ani vzhledem.
Nenápadný pták dorůstá délky kolem 45 centimetrů, má rozpětí kolem jednoho metru a váží od půl do tři čtvrtě kilogramu.
Hnízdí na Novém Zélandu a zimuje v Japonsku, na Aljašce či v Kalifornii.
Daleká cesta přes Tichý oceán
Mořský pták buřňák temný podniká ze svých novozélandských hnízdišť dalekou pouť Tichým oceánem.
Uletí při ní 65 000 kilometrů.
Tuto vzdálenost urazí za 200 dní.
Američtí vědci v čele se Scottem Shafferem označili na jaře roku 2005 třiatřicet buřňáků šestigramovým zařízením, jež umožňuje zaznamenat údaje o pohybu ptáků během jejich toulek dálavami Tichého oceánu.
Na podzim odebrali toto zařízení 19 buřňákům, kteří se vrátili zpět na novozélandská hnízdiště.
Buřňáci opsali na svých cestách gigantickou osmičku nad celým Pacifikem.
Urazili přitom 65 000 kilometrů.
Rekordman mezi sledovanými buřňáky uletěl za jediný den 910 kilometrů.
Potrava a potápění
Po celou dobu se ptáci živili tím, co nabízí oceán.
Lovili ryby, sépie a drobné korýše.
Za kořistí se potápěli až do hloubky 68 metrů.
Buřňáci podnikají nesmírně namáhavou cestu a musí neustále doplňovat energii.
Pokud se dostanou na místo, které jim nenabízí dostatek kořisti, ocitnou se ve vážných nesnázích.
Zimoviště v různých částech Pacifiku
Každý pták udělal na své cestě jednu jedinou zastávku.
Někteří se zdrželi v Japonsku, jiní zimovali na Aljašce a další upřednostnili Kalifornii.
| Oblast | Význam pro buřňáky |
|---|---|
| Nový Zéland | hnízdiště |
| Japonsko | zimoviště nebo zastávka |
| Aljaška | zimoviště nebo zastávka |
| Kalifornie | zimoviště nebo zastávka |
Populace buřňáků a její ohrožení
Dnes odhadují vědci velikost celosvětové populace buřňáků na 20 milionů kusů.
V mnoha lokalitách však jejich stavy povážlivě klesají.
Zvláště znatelný je úbytek buřňáků, kteří si vybírají za zimoviště Kalifornii.
Důvod jejich úbytku lze snadno vytušit.
Buřňáci podnikají nesmírně namáhavou cestu a musí neustále doplňovat energii.
Pokud se dostanou na místo, které jim nenabízí dostatek kořisti, ocitnou se ve vážných nesnázích.
Shafferův tým bude ve sledování buřňáků pokračovat.
Vědce například zajímá, zda si jednotliví buřňáci vybírají pro zimní zastávku stále stejné lokality, nebo zda svá zimoviště mění.
Další obyvatelé Severního ostrova
Kivi hnědý
Džungle Severního ostrova obývá jeden tvor, který je označován jako evoluční zvláštnost: kivi hnědý.
Je to zranitelný druh ptáka, až 45 centimetrů vysoký a nelétavý.
Kivi má čtyři prsty, jeden z nich je obvykle velice zakrnělý.
Samice kladou za normálních okolností pouze jedno vejce, zahrabou ho do nory a po většinu z doby asi 70 dní, kdy o něj pečují, hladoví.
O vejce se stará samec.
Kivi je aktivní zejména v noci, kdy loví červy a žížaly.
Kivi hnědý se většinou stával kořistí Maorů, tedy původních obyvatel Nového Zélandu.
Ganet nad mořskými útesy
Dalším obyvatelem Severního ostrova je například ganet.
Tento nádherný pták je bílý, křídla jemně černají, hlava je žlutá a kolem očí jsou opět černé proužky.
Tito ptáci se vyskytují nad mořskými útesy západní části Severního ostrova.
Mořský život kolem ostrova
I vody okolo Severního ostrova Nového Zélandu oplývají podivuhodnou divočinou.
Cookovým průlivem proplouvají pražmy, malé červené rybky.
Okolo Velkého bariérového ostrova se vyskytuje barakuda.
Soltýn barakuda má až 40 kilogramů a měří od 45 centimetrů do 2,5 metru.
V 18. století naměřené rekordy však odhadují její délku na více než 4,4 metru.
Barakudy se živí kanici, štítníky a vůbec všemi různými rybami, které se v jejich okolí vyskytují.
Kromě Severního ostrova se vyskytují i ve všech jiných tropických a subtropických mořích.
Kauri jako úkryt živočichů
Na severu Severního ostrova rostou stromy nazývané kauri, typické pro tuto oblast.
Jde o úkryt mnoha živočichů.
Ve středu a na jihu Nového Zélandu lze najít také člověkem dovezená zvířata, například ovce.