Cestováním od světa neutíkám, cestováním svět doháním

Vždycky jsem měl sen procestovat svět. Stále mám.

Myšlenka na delší cestu, během které člověk není časově limitován a může alespoň trochu více poznat země, které navštíví, dokáže v hlavě hlodat několik let. Najít odvahu opustit vše doma a vyrazit vstříc neznámému je však krok, který se nemusí podařit udělat hned.

Myšlenka na cestu může mít mnoho podob. Může jít o koupi letenky kolem světa a plán, že se člověk vrátí za rok. Někoho láká dát výpověď, koupit letenku do cizí země a začít psát blog o své cestě. Ve 27 letech může život působit nudně a může se objevit touha dělat vzrušující věci, dokud je ještě čas.

Proč člověk začne přemýšlet o cestě kolem světa

Všichni píšou „do it!“ s různými tipy. Gaučsurfing také často provází podobný plán. Zdá se, že to ke couchsurfingu patří.

Člověka přirozeně zajímají příběhy lidí, kteří se rozhodli všechno opustit a vyrazit. Poznávají nové lidi, zkouší nová jídla či věci a dostávají se na místa, která by jinak možná nikdy nenavštívili. Někteří z nich přesně tohle chtěli a udělali, což se jim nedá vyčítat.

Zároveň se může ukázat, že po návratu domů si člověk nepamatuje úplně všechno. Některá navštívená místa mu nemusí připadat speciální a může se bát vrátit se domů. Po dlouhém období plném pohybu, nových lidí a nečekaných situací se najednou může zdát běžný život nudný.

Ne každá cesta ale musí být útěkem od domova, práce nebo běžného života. Rád cestuji, ale vyhovuje mi průběžné cestování.

Odvaha opustit jistotu

Již několik let nám v hlavě hlodala myšlenka nějaké delší cesty. Cesty, kde bychom nebyli časově limitováni a mohli alespoň trochu více poznat země, které navštívíme.

Ale najít odvahu, opustit vše tady u nás doma a vyrazit vstříc neznámému, to byl krok, který ne a ne udělat.

Až naše cesta do Laosu, kde čas nic neznamená, a setkání s několika cestovateli - jedinci i dvojicemi, kteří tu odvahu měli, nás konečně přesvědčilo a nakoplo.

Uvědomili jsme si, že když to neuděláme nebo se aspoň nepokusíme, bude to jedna z věcí, kterých bychom na stará kolena litovali.

Rozhodnutí a první přípravy

A tak jsme po návratu do ČR oznámili naše rozhodnutí rodinám a zaměstnavatelům, čímž byly veškeré přípravy, na které jsme si nechali necelého třičtvrtě roku, odstartovány.

Čas běžel jak voda, my jsme si stihli zatím střihnout svatbu a s ní spojené zařizování, a tak na ostré přípravy došlo v podstatě až na konci srpna.

To už jsme měli jasnější představu o trase i o podobě akce, kterou jsme nazvali jednoduše …do světa (2014-2015).

Prostě pojedeme na východ, dokud nedojdou finance. A budeme-li mít štěstí, vrátíme se domů ze západu.

Načrtli jsme si ideální trasu, které jsme se snažili zhruba držet, a ona se v průběhu sama formovala jasněji.

Cesta, která se mění podle okolností

Plán trasy může být důležitý, ale nemusí zůstat neměnný. Načrtnutá ideální trasa se může v průběhu cesty formovat jasněji a přizpůsobovat aktuálním možnostem.

Když se nám v Indii podařilo získat roční Work and Holiday víza na Nový Zéland, bylo definitivně rozhodnuto i o tom, že první etapa výpravy nás dovede právě do země hobitů, kde potom na nějaký čas zakotvíme.

Taková změna neznamenala konec cestování. Znamenala další etapu, ve které se volné putování spojilo s dočasným zázemím a prací.

1. Nejprve vznikla myšlenka delší cesty.
2. Potom přišlo rozhodnutí opustit dosavadní jistoty.
3. Následovalo oznámení rodinám a zaměstnavatelům.
4. Přípravy se rozběhly během necelého třičtvrtě roku.
5. Trasa se postupně zpřesňovala podle okolností.
6. Získání ročního Work and Holiday víza rozhodlo o první etapě na Novém Zélandu.

Nejdelší cesta nemusí znamenat cestovat bez přestávky

Ahoj, taky jsem si pohrával s myšlenkou na rok vyrazit cestovat. Nakonec to dopadlo maličko jinak.

V létě jsme vyrazili s přítelkyní do Norska a pět týdnů se toulali od severu k jihu stopem, dokud nás to bavilo.

Pak na chvíli návrat do Čech a dál vlastním autem na jih. Rakousko, Slovinsko, Chorvatsko.

Když začalo být ošklivě, opět jsme udělali otočku do Čech a právě dnes vyrážíme na měsíc s batohem do Thajska.

Je to skoro 5 měsíců, kdy jsme ukončili práci, vrátili pronajatý byt a začali se takhle toulat.

Svoboda, únava a potřeba vlastního zázemí

Taková cesta může přinést svobodu, jakou běžná dovolená nenabízí. Člověk se nemusí vracet podle předem stanoveného termínu a může pokračovat, dokud ho daný způsob života baví.

Ale už mi nějak chybí práce a šrumec okolo, jednání, kolegové, radost z dobře odvedenýho projektu.

A taky nějaký vlastní zázemí.

Už si nedovedu dost dobře představit, že bych měl celý měsíce trávit sezením v kanceláři a těšením se na dovolenou, která je v nedohlednu.

Právě v tom spočívá rozdíl mezi představou o cestování a jeho skutečným prožíváním. Dlouhá cesta může ukázat, jak silně člověku vyhovuje pohyb, ale také jak důležitá je práce, vlastní prostor, kolegové nebo pocit dobře dokončeného projektu.

Co si člověk z dlouhé cesty odnáší

Dlouhé cestování není jen seznam navštívených zemí. Je to poznávání nových lidí, zkoušení nových jídel či věcí, zastavení na místech, která člověk neznal, a hledání vlastního tempa.

Někdy může být nejdůležitější právě možnost rozhodnout se, že se člověk vrátí. Jindy může být zásadní pokračovat dál, dokud má finance, energii nebo chuť.

Cestováním se člověk nemusí snažit utéct před světem. Může se naopak snažit svět dohnat, poznat ho vlastním tempem a zjistit, jaké místo v něm sám chce mít.

O tom, jak jsme válčili se zemědělskými pracemi nebo spaním v autě, a jak později vypadal náš návrat domů, si budete moci přečíst v rámci následujících akcí.

tags: #cestovanim #od #sveta #neutikam #cestovanim #svet