Atlantský oceán: poloha, vznik, hloubka, moře, proudy a význam pro svět

Atlantský oceán je druhý největší oceán světa a rozkládá se na ploše zhruba 106,5 milionu km² včetně přilehlých moří.

Odděluje Evropu a Afriku od obou Amerik, táhne se od Severního ledového oceánu až k Antarktidě a zabírá asi pětinu zemského povrchu.

Právě přes něj vedla cesta, která spojila Starý a Nový svět - a proto se mu říká most mezi světy.

Atlantský oceán, jednoslovně Atlantik, je vodní plocha mezi kontinenty Afrikou, Evropou a Amerikou, prostírající se symetricky po obou stranách rovníku, převážně na západní polokouli.

V každém případě je Atlantik druhým největším z pěti světových oceánů.

Jeho celková rozloha zaujímá přibližně pětinu zemského povrchu, což včetně okrajových moří činí cca 106,5 mil. km² a 82,4 mil. km² bez okrajových moří[1] (resp. 76,8 mil. km² při vyčlenění Jižního oceánu).

Do Atlantiku přitéká voda z asi čtyřikrát většího území, než je tomu u Tichého nebo Indického oceánu.

Objem Atlantiku je i s objemem přilehlých moří 354,7 mil. km³, resp. 323,6 mil. km³ bez nich.

Délka jeho pobřeží je uváděna 111 866 km.

Na jihu je podle některých pojetí ukončen až pevninou Antarktidy (např. podle Národní zeměpisné společnosti), anebo (podle Mezinárodní hydrografické organizace) sahá pouze k jižní 60. rovnoběžce, kde hraničí s Jižním oceánem.

V současné době rozlišujeme pět oceánů: Atlantský, Tichý, Indický, Severní ledový a Jižní.

Hranice posledního jmenovaného byla stanovena až v roce 2000, a to přibližně na 60.

Pokud se podíváme do oceánografické historie, rozdělení světového oceánu do pěti oceánských celků již jednou v historii nalezneme.

V roce 1845 tak učinila britská Královská geografická společnost.

Světový oceán se dělil na Atlantský, Tichý, Indický, Arktický a Antarktický.

Ke změně došlo až rozhodnutím Mezinárodního hydrografického byra v roce 1953, kdy byly definovány pouze čtyři oceány: Atlantský, Tichý, Indický a Severní ledový.

V roce 1970 uveřejnila Mořská hydrografická služba nové členění světového oceánu.

Zůstalo při rozlišování čtyř oceánů, podrobněji ovšem byly rozpracovány hranice jednotlivých oceánů, moří a jejich částí.

V roce 2000 došlo ke zmenšení Tichého, Atlantského a Indického oceánu a na jejich jižní části ohraničené přibližně 60.

Co je Atlantský oceán?

Atlantský oceán je druhý největší oceán světa a rozkládá se na ploše zhruba 106,5 milionu km² včetně přilehlých moří.

Odděluje Evropu a Afriku od obou Amerik, táhne se od Severního ledového oceánu až k Antarktidě a zabírá asi pětinu zemského povrchu.

Právě přes něj vedla cesta, která spojila Starý a Nový svět - a proto se mu říká most mezi světy.

Od svého většího bratra, jímž je Tichý oceán, se liší v jedné zásadní věci: Atlantik se rozšiřuje.

Zatímco Pacifik se každým rokem o kousek zmenšuje, Atlantský oceán se rozestupuje rychlostí zhruba dva až čtyři centimetry ročně - tedy asi tak rychle, jako vám rostou nehty.

Uprostřed něj leží obří podmořské pohoří, které je nejdelší horské pásmo na planetě, a přesto ho z lodi nikdy neuvidíte.

Jméno dostal oceán podle titána Atlanta.

Podle české Wikipedie pochází název z řecké mytologie, kde Atlas jako obr podpíral nebeskou klenbu.

Poprvé se výraz „Atlantis thalassa“, tedy Atlasovo moře, objevuje u historika Hérodota v 5. století př. n. l.

Název Atlantského oceánu je dáván do souvislostí s mýtem o bájné Atlantidě.

Užívání tohoto názvu je doloženo u Eratosthenes ve 3. st. př. n. l.

Kde leží Atlantský oceán a jak je velký?

Atlantský oceán leží mezi Evropou a Afrikou na východě a Severní a Jižní Amerikou na západě.

Ve tvaru protáhlého písmene S se táhne od Arktidy až k Antarktidě přes celých 16 000 kilometrů.

S rozlohou 106,5 milionu km² je druhý největší oceán planety - menší než Pacifik, ale větší než Indický oceán.

Na rozdíl od Tichého oceánu, který je kompaktní a téměř kruhový, má Atlantik podobu úzkého, dlouhého koridoru.

To je jeho definiční rys: je to oceán, který spíš spojuje, než odděluje.

V nejužším místě, mezi brazilským výběžkem u Natalu a pobřežím Libérie, měří jen zhruba 2 850 kilometrů - letadlo tuhle vzdálenost překoná za necelé čtyři hodiny.

Naopak v nejširším místě, mezi Mexickým zálivem a severozápadní Afrikou, se roztahuje na zhruba 9 600 kilometrů.

Na východě se oceán navíc otevírá do Středomoří jediným přirozeným hrdlem - Gibraltarským průlivem, které v nejužším místě měří pouhých čtrnáct kilometrů.

Rovník rozděluje oceán na dvě části, které se chovají odlišně.

Severní Atlantik je rušnější, teplejší a hospodářsky nejvytíženější kus oceánu na světě - vedou přes něj nejfrekventovanější lodní i letecké trasy planety.

Jižní Atlantik je studenější, prázdnější a drsnější; čím blíž k Antarktidě, tím divočejší vody, které námořníci znají jako „řvoucí čtyřicítky“.

Zvláštností Atlantiku je, že do něj ústí nejvíc říční vody ze všech oceánů.

Sbírá vodu z povodí, které je čtyřikrát větší než u Tichého oceánu: teče do něj Amazonka, Kongo, Mississippi, Niger, Orinoko, ale i Labe, Rýn a Loira.

Voda ze středu Evropy tak nakonec skončí právě tady.

Jak hluboký je Atlantský oceán? Portorický příkop a prohlubeň Milwaukee

Atlantský oceán je průměrně hluboký 3 332 metrů, počítáno včetně mělkých přilehlých moří; bez nich vychází průměr 3 926 metrů.

Nejhlubší známé místo se jmenuje prohlubeň Milwaukee a leží v Portorickém příkopu severně od ostrova Portoriko.

Nejnovější měření mu přisuzují hloubku okolo 8 376 metrů.

S tou hloubkou je to zajímavé.

Starší encyklopedie a učebnice běžně uvádějí 8 605 nebo 8 648 metrů a tato čísla dodnes kolují po internetu.

Přesnější sonarová měření z expedice Five Deeps, která v letech 2018-2019 systematicky proměřila nejhlubší body všech pěti oceánů, ale došla k hodnotě přibližně 8 376 metrů.

Rozdíl přes dvě stě metrů není chyba měřičů: starší údaje pocházejí z dob, kdy se hloubka odhadovala z ozvěny jediného paprsku, zatímco dnešní multi-paprskové sonary mapují dno v pásech a umí najít skutečné minimum.

I tak je Atlantik ve srovnání s Pacifikem mělký.

Mariánský příkop v Tichém oceánu klesá pod 10 900 metrů, tedy o víc než dva a půl kilometru hlouběji.

Důvod je geologický: Atlantik má jen málo subdukčních zón, tedy míst, kde se jedna deska podsouvá pod druhou a vzniká hluboký příkop.

Portorický příkop je jednou z mála výjimek, a proto je také jedinou opravdovou propastí tohoto oceánu.

Většina Atlantiku má podobu rozlehlých abysálních plání v hloubkách 3 000 až 5 500 metrů.

Jsou to nejplošší útvary na Zemi - na tisíce kilometrů se výška dna změní méně než o metr na kilometr.

Tato monotónní krajina pokrytá jemným bahnem je pravým opakem dramatického příkopu a tvoří většinu dna oceánu.

Středoatlantský hřbet: nejdelší pohoří planety leží pod vodou

Středoatlantský hřbet je podmořské pohoří dlouhé asi 11 300 kilometrů, které se táhne ve tvaru písmene S od Islandu až k 58. rovnoběžce jižní šířky.

Je to místo, kde se rodí nová zemská kůra: dvě tektonické desky se tu od sebe vzdalují a mezerou mezi nimi vystupuje magma.

Jde o nejdelší souvislé horské pásmo na Zemi.

Představa je až absurdní: největší pohoří světa, delší než Andy, Skalnaté hory a Himálaj dohromady, a přesto ho z paluby lodi nikdy nespatříte.

Vrcholy hřbetu se zvedají dva až tři kilometry nad okolní dno, ale i tak jim zbývají další dva kilometry k hladině.

Jen na několika místech vystoupí nad vodu - a tam vznikají ostrovy.

Nejznámějším takovým místem je Island.

Celý ostrov je vlastně kus Středoatlantského hřbetu, který vyrostl nad hladinu díky horké skvrně v plášti.

V národním parku Þingvellir se dá projít roklí, jejíž jedna stěna patří americké desce a druhá euroasijské - jinými slovy, můžete se tam projít mezi kontinenty.

Právě tady se Atlantik doslova rozestupuje.

Podobně vznikly i Faerské ostrovy, Azory nebo osamělá Tristan da Cunha, nejizolovanější obydlený ostrov světa.

V roce 1977 objevili vědci v okolí oceánských hřbetů něco, co převrátilo biologii naruby: hydrotermální průduchy, komíny chrlící vodu horkou přes 300 °C, kolem nichž žijí celá společenstva tvorů nezávislá na slunečním světle.

Místo fotosyntézy tu bakterie využívají sirovodík.

Byl to první důkaz, že život na Zemi nepotřebuje ke svému fungování Slunce - a hlavní argument pro to, že by mohl existovat i pod ledem Jupiterova měsíce Europa.

Jak vznikl Atlantský oceán? Rozpad Pangey

Atlantský oceán vznikl rozpadem prakontinentu Pangey zhruba před 180 miliony let, v období jury.

Do té doby tvořila veškerá souš planety jediný blok a dnešní americké pobřeží těsně přiléhalo k africkému a evropskému.

Když se Pangea začala trhat, do vzniklé pukliny vtekla voda - a ta puklina se rozšiřuje dodnes.

Vznik oceánu nebyl jednorázová událost, ale postupný rozjezd od severu k jihu.

Nejdřív, asi před 180 miliony let, se otevřel střední Atlantik mezi severní Afrikou a Severní Amerikou.

Jižní Atlantik následoval přibližně před 140 až 130 miliony let, kdy se Jižní Amerika odpoutala od Afriky.

Nejmladší je severní část mezi Grónskem a Evropou, které je zhruba 60 milionů let - z geologického hlediska včerejšek.

Právě proto tak nápadně sedí obrysy Jižní Ameriky a Afriky do sebe jako dva díly puzzle.

Této podobnosti si všiml už na počátku 20. století německý meteorolog Alfred Wegener a postavil na ní teorii kontinentálního driftu.

Současníci se mu vysmáli, protože neuměl vysvětlit, co by kontinenty pohánělo.

Trvalo půl století, než objev oceánských hřbetů a magnetických pruhů na dně Atlantiku dal Wegenerovi za pravdu.

Dno oceánu totiž nese magnetický záznam přepólování zemského pole v symetrických pruzích po obou stranách hřbetu - jako letokruhy, které dokazují, že kůra tu skutečně roste.

Rychlost rozestupu jsou dva až čtyři centimetry ročně.

Zní to jako nic, ale za milion let je to čtyřicet kilometrů.

New York a Lisabon se od sebe za váš život vzdálí zhruba o dva metry.

Až se Atlantik za dalších sto milionů let možná začne zavírat, protože i oceány mají svůj životní cyklus, bude to konec příběhu, který začal trháním Pangey.

Golfský proud: teplovodní tepna, která ohřívá Evropu

Golfský proud je mohutný teplý mořský proud, který vynáší vodu z Mexického zálivu podél východního pobřeží USA a dál přes Atlantik k Evropě.

U Floridy jím protéká asi 30 milionů m³ vody za sekundu, tedy víc než všemi řekami světa dohromady.

Právě díky němu je západní Evropa výrazně teplejší, než by podle své zeměpisné šířky měla být.

Porovnání je názorné.

Londýn leží na 51. rovnoběžce, stejně jako kanadský Calgary nebo ruský Kursk.

Oslo leží severněji než jižní cíp Grónska.

A přesto v Londýně kvetou palmy v parcích a norské fjordy ani v zimě nezamrzají, zatímco na stejné šířce v Kanadě je půl roku sníh.

Rozdíl dělá právě tenhle proud: přenáší do severního Atlantiku obrovské množství tepla a pak ho nad Evropou předává vzduchu.

Golfský proud je jen viditelnou částí většího systému, kterému vědci říkají AMOC - atlantská meridionální převratná cirkulace.

Funguje jako gigantický dopravní pás: teplá a slaná voda putuje u hladiny na sever, tam se ochladí, zhoustne, klesne do hloubky a jako studený hlubinný proud se vrací na jih.

Pohonem téhle mašiny je rozdíl v hustotě vody - a hustota závisí na teplotě a slanosti.

A právě tady je problém.

Tající grónský led vlévá do severního Atlantiku sladkou vodu, která slanost snižuje.

Méně slaná voda je lehčí a hůř klesá do hloubky - a dopravní pás zpomaluje.

Měření naznačují, že AMOC je dnes slabší než kdykoli za poslední tisíciletí.

Kdyby se zastavil úplně, Evropu by nečekalo tropické oteplení, ale paradoxně ochlazení o několik stupňů.

Je to jeden z takzvaných bodů zvratu klimatického systému - a jeden z mála, který by se dotkl přímo Evropy.

Jaká je voda v Atlantiku? Teplota, slanost a barva

Voda v Atlantském oceánu je nejslanější ze všech oceánů - obsahuje 33 až 37 gramů solí na litr, v subtropech místy až 37,3 ‰.

Teplota u hladiny kolísá od bodu mrazu při pólech po zhruba 28 °C v tropech.

Typická sytě modrá až ocelově šedá barva vzniká tím, jak voda pohlcuje červenou složku světla a rozptyluje modrou.

Vlny Atlantiku narážejí na skalnaté pobřeží.

Právě takhle vypadá voda, která je nejslanější ze všech oceánů.

Proč je zrovna Atlantik tak slaný?

Vypadá to jako paradox - přitéká do něj přece nejvíc říční, tedy sladké vody.

Vysvětlení je v tom, kolik se z něj vody odpaří.

Atlantik je úzký a obklopený rozsáhlými suchými oblastmi, od Sahary po Arábii, a v subtropech se z jeho hladiny odpařuje ohromné množství vody.

Pasáty pak tuhle vlhkost odnesou vzduchem přes úzkou Panamskou šíji do Tichého oceánu, kde spadne jako déšť.

Atlantik tak neustále ztrácí sladkou vodu ve prospěch Pacifiku a sůl v něm zůstává.

Je to jeden z důvodů, proč vůbec funguje AMOC: bez téhle nadměrné slanosti by voda na severu nebyla dost těžká, aby klesla.

Slanost není všude stejná.

Nejvyšší je v subtropech kolem 25. rovnoběžky, kde se nejvíc odpařuje.

U rovníku klesá, protože tam hodně prší.

A nejnižší je v okrajových mořích, kam ústí velké řeky - Baltské moře má u hladiny místy jen 3 až 8 ‰, což je téměř sladká voda.

Naopak Středozemní moře, které se skoro nestíhá doplňovat, atakuje 39 ‰.

Hladina oceánu není nehybná.

Dvakrát denně ji zvedá a spouští příliv a odliv, a nikde na světě není tenhle jev tak dramatický jako v Atlantiku.

V zálivu Fundy na kanadském pobřeží dosahuje rozdíl mezi přílivem a odlivem až šestnácti metrů - to je výška pětipatrového domu.

Lodě, které při přílivu klidně kotví u mola, sedí o šest hodin později na dně v bahně.

Jaká moře, zálivy a ostrovy patří k Atlantiku?

K Atlantskému oceánu patří řada okrajových moří a zálivů: Středozemní, Karibské, Severní, Baltské a Sargasové moře, dále Mexický a Guinejský záliv, Biskajský záliv nebo Labradorské moře.

Právě přilehlá moře dělají rozdíl mezi rozlohou 82,4 a 106,5 milionu km² - a jsou to většinou mělké okraje, kde se odehrává většina rybolovu i lodní dopravy.

Severní a Baltské moře navíc propojuje úžina Kattegat, důležitá vodní brána do Skandinávie.

Nejzajímavější vstupní branou je Gibraltar.

Průliv široký v nejužším místě jen 14 kilometrů propojuje Atlantik se Středozemním mořem a proudí tudy voda ve dvou patrech: u hladiny teče atlantská voda dovnitř, u dna se vrací těžká slaná voda ven.

Kdyby se průliv uzavřel, Středozemní moře by se za pár tisíc let vypařilo - a jednou už se to skutečně stalo.

Na jihu pak Panamský průplav od roku 1914 zkracuje cestu do Pacifiku o 13 000 kilometrů.

Ostrovy Atlantiku se dělí na dva druhy.

Ty sopečné vyrostly přímo na hřbetu nebo nad horkou skvrnou - patří k nim Kanárské ostrovy, Kapverdy, Azory nebo Madeira.

Ty pevninské jsou odlomené kusy kontinentů: Irsko, Britské ostrovy nebo Newfoundland.

Zvláštní kapitolou je Grónsko, největší ostrov světa, jehož tající ledovec dnes rozhoduje o osudu Golfského proudu.

Jaká zvířata žijí v Atlantském oceánu?

V roce 1977 objevili vědci v okolí oceánských hřbetů něco, co převrátilo biologii naruby: hydrotermální průduchy, komíny chrlící vodu horkou přes 300 °C, kolem nichž žijí celá společenstva tvorů nezávislá na slunečním světle.

Místo fotosyntézy tu bakterie využívají sirovodík.

Byl to první důkaz, že život na Zemi nepotřebuje ke svému fungování Slunce - a hlavní argument pro to, že by mohl existovat i pod ledem Jupiterova měsíce Europa.

Sargasové moře a Bermudský trojúhelník: dvě záhady Atlantiku

Dále můžeme jmenovat moře Sargassové.

Toto moře je jistým unikátem mezi moři, neboť nemá pevně vymezené hranice.

Je to prostor, který nevymezuje pobřeží, ale oceánské proudy.

V Atlantiku bývá spojováno i s pověstmi o Bermudském trojúhelníku.

Objevování Atlantiku: od Féničanů přes Vikingy po Kolumba

Od 8. století pronikali na oceán přes Island, Grónsko až do Ameriky severští Vikingové.

V 15. století se zde podél západních břehů Afriky plavili portugalští mořeplavci Bartolomeo Diaz a Vasco da Gama.

Součástí velkých oceánů jsou menší moře, zálivy nebo zátoky.

V případě moří jsou jejich hranice povětšinou definovány pevninou, ostrovy či mořským valem.

Zálivy vnikají do pevniny, nebývají ovšem od oceánu odděleny podmořským valem či ostrovy.

Z historických důvodů ovšem není toto terminologické pravidlo vždy dodržováno a některé zálivy jsou nazývány mořem (např. Baffinovo moře, Baffinův záliv).

Tato jazyková nejednotnost a další faktory pravděpodobně zapříčinily, že publikace o mořích a oceánech neuvádějí jednotný seznam všech moří v českém jazyce ani jejich přesný počet.

Původ názvů jednotlivých moří je rozličný.

Často bývají pojmenována podle přilehlých pevnin (Japonské, Norské, Jihočínské aj.), popřípadě nesou jméno mořeplavce či badatele, který je objevil (Barentsovo, Beringovo, Wedellovo, Rossovo aj.).

Některým z nich dala jméno vlastnost jejich vod.

Například Rudé moře, které je mimo jiné též nejteplejším mořem na světě, je lokálně krvavě zbarveno přítomností červené řasy, Žluté moře má žlutohnědou barvu způsobenou jílovitou suspenzí.

Součástí velkých oceánů jsou menší moře, zálivy nebo zátoky.

V případě moří jsou jejich hranice povětšinou definovány pevninou, ostrovy či mořským valem.

Atlantský vs. Tichý oceán: srovnání dvou obrů

Na rozdíl od Tichého oceánu, který je kompaktní a téměř kruhový, má Atlantik podobu úzkého, dlouhého koridoru.

To je jeho definiční rys: je to oceán, který spíš spojuje, než odděluje.

Od svého většího bratra, jímž je Tichý oceán, se liší v jedné zásadní věci: Atlantik se rozšiřuje.

Zatímco Pacifik se každým rokem o kousek zmenšuje, Atlantský oceán se rozestupuje rychlostí zhruba dva až čtyři centimetry ročně - tedy asi tak rychle, jako vám rostou nehty.

I tak je Atlantik ve srovnání s Pacifikem mělký.

Mariánský příkop v Tichém oceánu klesá pod 10 900 metrů, tedy o víc než dva a půl kilometru hlouběji.

Atlantik je v průměru nejslanějším ze všech ostatních oceánů.

Salinita povrchové vody v otevřeném oceánu se pohybuje od 3,3-3,7 % a mění se v závislosti na zeměpisné šířce a ročním období.

Hodnoty slanosti povrchu ovlivňuje odpařování, srážky, přítok řek a tání mořského ledu.

Ačkoli nejnižší hodnoty slanosti jsou těsně severně od rovníku (kvůli silným tropickým dešťům), obecně bývají nejnižší hodnoty i ve vysokých zeměpisných šířkách a podél pobřeží, kam ústí velké řeky.

Význam Atlantiku pro klima a lidstvo

Na březích severního Atlantiku leží většina nejvyspělejších zemí světa.

Atlantský oceán je tak protkán sítí celosvětově nejpoužívanějších mořských tras mezi východní a západní polokoulí.

Pobřeží Atlantiku patří k nejhustěji osídleným místům planety.

Leží na něm Lisabon, New York, Rio de Janeiro, Dakar i Kapské Město - a přes 40 % lidstva žije do 150 kilometrů od jeho břehů nebo břehů jeho moří.

Golfský proud je mohutný teplý mořský proud, který vynáší vodu z Mexického zálivu podél východního pobřeží USA a dál přes Atlantik k Evropě.

Právě díky němu je západní Evropa výrazně teplejší, než by podle své zeměpisné šířky měla být.

Právě tady je problém.

Tající grónský led vlévá do severního Atlantiku sladkou vodu, která slanost snižuje.

Méně slaná voda je lehčí a hůř klesá do hloubky - a dopravní pás zpomaluje.

Měření naznačují, že AMOC je dnes slabší než kdykoli za poslední tisíciletí.

Kdyby se zastavil úplně, Evropu by nečekalo tropické oteplení, ale paradoxně ochlazení o několik stupňů.

Je to jeden z takzvaných bodů zvratu klimatického systému - a jeden z mála, který by se dotkl přímo Evropy.

Co ohrožuje Atlantský oceán?

A právě tady je problém.

Tající grónský led vlévá do severního Atlantiku sladkou vodu, která slanost snižuje.

Méně slaná voda je lehčí a hůř klesá do hloubky - a dopravní pás zpomaluje.

Měření naznačují, že AMOC je dnes slabší než kdykoli za poslední tisíciletí.

Kdyby se zastavil úplně, Evropu by nečekalo tropické oteplení, ale paradoxně ochlazení o několik stupňů.

Je to jeden z takzvaných bodů zvratu klimatického systému - a jeden z mála, který by se dotkl přímo Evropy.

Atlantský oceán v kultuře, mýtech a symbolice

Slovo oceán pochází z řeckého „Ókeanós“, jména Titána a mýtické řeky, která podle starověkých představ obklopovala celý svět.

Po staletí lidé věřili, že jde o jediný vodní prstenec, který tvoří přirozenou hranici pevniny.

Až v době zámořských objevů začali Evropané mapovat jednotlivé části a dávat jim samostatné názvy.

Tyto názvy vycházely nejen z geografie, ale i z mytologie a pocitů, které mořeplavci při svých cestách zažívali.

To, co kdysi působilo jako jednotná masa vody, se postupně změnilo v mozaiku oceánů a moří, jejichž jména dnes bereme jako samozřejmá.

Názvy moří jsou také otázkou politiky a identity.

V roce 2025 tehdejší americký prezident Donald Trump navrhl přejmenovat Mexický záliv na „Gulf of America“.

Tvrdil, že nový název má vyjadřovat americkou sílu a jednotu.

Mexiko, Kuba i většina států však tento krok odmítly a OSN i mezinárodní instituce nadále používají tradiční název Gulf of Mexico.

Spor ukázal, že názvy nejsou neutrální - odrážejí historii, hrdost i geopolitické ambice.

Poklady Atlantiku: perly, perleť a korály ve špercích

Pobřeží Atlantiku i jeho moře po staletí patřily k důležitým zdrojům surovin, obchodu a inspirace.

Jeho hlubiny dodnes vydávají perly, perleť a korály.

Časté dotazy

Je Atlantik druhý největší oceán? Ano, Atlantský oceán je druhý největší oceán světa.

Jak hluboký je nejhlubší bod Atlantiku? Nejnovější měření přisuzují prohlubni Milwaukee v Portorickém příkopu hloubku okolo 8 376 metrů.

Proč je Atlantik tak slaný? Atlantik je úzký a obklopený rozsáhlými suchými oblastmi, a v subtropech se z jeho hladiny odpařuje ohromné množství vody.

Jaký proud ohřívá Evropu? Golfský proud přenáší do severního Atlantiku obrovské množství tepla a pak ho nad Evropou předává vzduchu.

tags: #atlantsky #ocean #vsechna #more