Značení turistických tras v Polsku: barvy, pravidla a nejkrásnější oblasti

Polsko vyniká hustou sítí značených turistických tras. Ať už se po nich vydáte kamkoliv, budete nadšeni z překrásných výhledů, netknuté přírody i kvalitního turistického zázemí.

Hledáte netradiční místa pro letní osvěžení? Milujete procházky v přírodě i náročnější horské túry? Pak je pro vás Polsko ideální dovolenkovou destinací.

Zdejší nádherná krajina je protkaná 76 tisíci kilometry turistických tras, které vás dovedou na mnoho zajímavých míst.

Jak funguje turistické značení v Polsku

Sousední Polsko například i používá kromě nám obvyklých barev i černou, která je pro kratší spojnice.

Podobné značky se používají na Slovensku, v rumunském Banátu, v Chorvatsku na ostrově Krk kolem Bašky nebo na ostrově Žirje.

České turistické značky patří k nejpropracovanějším na světě - a má k tomu dobré historické důvody.

Česko křižuje více než 44 tisíc kilometrů pěších a lyžařských turistických tras s 67 tisíci směrovkami a více než 40 tisíc kilometrů cyklotras.

Díky Klubu českých turistů jsou trasy jednotně značené, pravidelně udržované a aktualizované.

Turistické značení má v našich luzích a hájích velkou tradici a patří ke světové špičce.

Barvy turistických tras

Až do první světové války se pro turistické značení používala výhradně červená.

Později se začalo značit i barvou modrou a od roku 1916 se používaly čtyři barvy, jak je známe dnes.

Značky mají svou logiku: červeně jsou vyznačené dálkové nebo hřebenové trasy, zkrátka ty nejnáročnější.

Modré značky lemují významnější trasy, zelená barva je určená pro místní trasy a žlutá vás bude provázet na zkratkách, spojnicích a kratších cestách.

Polské značení se od českého systému v některých detailech liší. Kromě obvyklých barev se v Polsku používá také černá barva pro kratší spojnice.

Pásové značky a směrovky

Všichni určitě znáte pěší turistické značky vyznačené v terénu pásovými značkami.

Ty se skládají ze tří vodorovných pásů - dvou bílých a prostředního, který určuje barvu značené trasy.

Je buď červený, modrý, zelený nebo žlutý.

První značky byly o něco větší než dnes: střední pruh měl šířku 10 centimetrů a lemovaly ho tenčí bílé pruhy se šířkou čtyř centimetrů.

Dnešní značky mají rozměry 10 x 10 cm, všechny vodorovné pruhy jsou stejně široké, prostřední udává barvu trasy a krajní bílé slouží k tomu, aby byly lépe vidět.

V ostrých lomech cesty nebo při jejím odbočení na jinou komunikaci je pásová značka doplněna na šipku.

Konec značené trasy symbolizuje místo pruhu čtvereček, odbočka k hradu nebo zajímavému místu vypadá jako L a vrchol či vyhlídku připomíná trojúhelníček.

Na společném úseku několika značených tras se používá vícebarevná značka, pro místní trasy je někdy použito místní značky.

Na koncích značených tras najdete koncovou značku a různé krátké významové odbočky jsou značeny speciálními značkami odbočka k vrcholu nebo vyhlídce, ke zřícenině hradu, ke studánce a k jinému zajímavému objektu.

Turistická infrastruktura podél tras

Na důležitějších křižovatkách, v obcích a u zajímavých lokalit značky doplňují rozcestníky.

Na nich jsou tabulky s názvem místa a informací o nadmořské výšce, krátké texty a také směrovky k dalším místům na trasách.

Ve městech, vesnicích, na křižovatkách s jinou značenou trasou a na dalších turisticky významných místech je malované značení doplněno tabulkami a směrovkami.

Z tabulky se dozvíte název místa, popř.

Turistické směrovníky se instalují na význačných místech a jsou od sebe vzdáleny obvykle max. 4 km.

Na význačných místech se instalují mapy o rozměrech 180x120 cm se zobrazením příslušné oblasti.

Na turisticky frekventovaných místech a na kříženích se značenými trasami i jinde - je malované značení doplněno informačními tabulemi a směrovkami.

Turistická informační místa

Místa, kde turistická trasa začíná, končí, nebo se křižuje s jinou trasou, se nazývají turistická informační místa - TIM.

Podmínkou je instalace tabulky.

Informační tabule se umisťují také k významným místům, kterými nelze vést průběžné značené trasy.

Tabule informuje turistu o historii nebo zajímavosti místa.

Součástí systému jsou také informační místa na značené trase.

Údržba a obnova značení

Značení turistických tras a jejich pravidelná údržba patří k jedné z nejdůležitějších aktivit členů KČT.

Ti se již od roku 1889 věnují značení pěších tras a od roku 1997 také značení pro lyžaře a cyklisty.

S kontrolami tras a obnovou značek pomáhá Klubu českých turistů přibližně 1750 dobrovolníků.

Trasy se kontrolují každé tři roky; obnovují se chybějící značky, prořezává se porost kolem nich a mapuje se schůdnost cest.

Pokud značky vyblednou, obnovují se v tříletých cyklech.

Obnova značení se provádí v tříletém cyklu.

K základní výbavě značkařů proto nepatří jen barvy a štětce, ale také šablony pro značky, škrabky, zahradnické nůžky nebo pilky.

Značení v terénu z bezpečnostních důvodů provádí dvojice.

Vše musí zastat pouze dva značkaři.

Značkařské družstvo z roku 1902 tvořili Arch. Pasovský - tehdejší předseda KČT a mecenáš.

Značkařská družstva obvykle připravují barvy a nářadí, kontrolují trasu a zajišťují její pravidelnou obnovu.

Jedno družstvo zvládne přibližně 5 - 6 km značené trasy, včetně cesty zpět, přípravy barev a nářadí.

Jak se stát značkařem

Pokud vás tato činnost láká a sami byste se chtěli stát značkařem, není to zas tak jednoduché.

Značkařem se stane ten, kdo v doprovodu vedoucího či instruktora z řad KČT značení provede vyznačkování (obnovu) značené trasy v délce minimálně 10 km.

Tím získá kvalifikaci zaškoleného značkaře, která ovšem neumožňuje samostatné značkování v terénu.

Při splnění požadovaného minima v délce 10 km se stává pomocným značkařem.

Pokud byste sami chtěli vést skupinu značkařů, můžete v dalším roce od roku, kdy se stanete zaškoleným značkařem, absolvovat školení a po úspěšně složených zkouškách se stát vedoucím značkařem.

Při úspěšném splnění závěrečné zkoušky se stává samostatným vedoucím značkařem.

Kvalifikaci lze doplnit případně dalšími specializovanými školeními, např. pro tzv. TIM, vyvěšování tabulek a směrovek apod.), školení mapaře apod.

Co značení poškozuje

Značení turistických tras ničí přírodní podmínky i lidská činnost.

Silné deště a přívalová voda odnáší lávky a způsobuje erozi cest.

V zimních měsících může být značení zakryté sněhem.

Dalším problémem je záměrné ničení značení.

U tabulek je jejich násilná deformace nebo stržení a odcizení.

Části značení jsou zničeny vandaly.

Značení si každoročně vezme také těžba dřeva.

Na katru i turistické značení.

Není tak velký problém tyto závady odstranit, pokud se o nich značkaři včas dozvědí.

Vítáme proto každou informaci o takto „vytěženém“ značení.

Tyto informace již poskytuje na adrese www.turistickeznaceni.cz.

O nápravu se mohou zasloužit také obce, občanská sdružení a další organizace.

Turistické značení v Polsku a okolních zemích

Sousední Polsko používá systém, který je českému turistovi dobře srozumitelný, protože se opírá o barevné pásové značky.

Rozdílem je především používání černé barvy pro kratší spojnice.

Podobné značky se používají na Slovensku, v rumunském Banátu, v Chorvatsku na ostrově Krk kolem Bašky nebo na ostrově Žirje.

Od roku 2007 se české značky rozšířily na území bývalého prvorepublikového Československa na Podkarpatské Rusi; na směrových tabulkách se tam objevuje cyrilice i latinka.

Nejdál do světa se naše značky dostaly do Brazílie do oblasti kolem města Batayporã, které založil Jan Antonín Baťa.

V roce 2023 se k zemím s českým systémem turistických značek připojilo Mongolsko.

Jak číst časy na zahraničních směrovkách

Turisté zvyklí na české směrovky někdy v zahraničí bloudí, váhají anebo nestíhají, protože se leckde nepoužívá údaj o vzdálenosti v kilometrech, ale v čase.

Leckde - třeba u sousedů na Slovensku, v Polsku, Rakousku, Německu ale také ve Francii, Itálii a jinde v Evropě i ve světě - se totiž nepoužívá údaj o vzdálenosti v kilometrech, ale v čase.

Pro výpočet času se využívá evropský standart DIN 33466 a tedy koeficienty:

K výslednému času se připočítávají ještě rezervní minuty navíc podle vzdálenosti.

• když je cíl blíž než 45 minut chůze, připočítává se rezervních pět minut,
• když je na jeho dosažení potřeba hodina až dvě, přidává se patnáct minut,
• když je dál než dvě hodiny, rezerva je 30 minut.

Pokud v cestě jsou ferraty, ledovce nebo extrémně strmé výstupy, čas se ještě o něco prodlužuje.

Nejkrásnější turistické oblasti Polska

Polské Tatry

Nejvyšší polské pohoří vás zve na své horské trasy.

Míjet na nich budete průzračná plesa, skalnaté vrcholy a rozkvetlé louky.

Výhodou polských Tater je, že tu objevíte jak kratší turistické stezky vhodné pro rodiny s dětmi nebo seniory, tak náročnější výšlapy, které udělají radost všem protřelým horalům.

Zdaleka nejznámější přírodní atrakcí polských Tater je pleso Morskie Oko, které s horami v pozadí vytváří úchvatnou podívanou.

Odvážlivci odsud mohou vyšplhat až na nejvyšší horu Polska - Rysy (2 503 m n. m.) anebo si troufnout na vůbec nejobtížnější polskou túru zvanou Orlí prť.

Polské Krkonoše

Polská strana Krkonoš se stala velmi populární destinací.

Spousta zajímavých atrakcí, lázeňská městečka Karpacz a Świeradów-Zdrój nebo celá řada dechberoucích přírodních úkazů - to jsou hlavní lákadla, která vábí davy turistů.

Ať už se těšíte na procházky krásnou přírodou anebo si chcete dát pořádně do těla, v tomto horském regionu si přijdete na své.

Na vašich toulkách vám budou dělat společnost působivé vodopády, ledovcová jezera i malebná městečka, kde se po návratu z výletu posilníte v jedné z kaváren či restaurací.

Na vycházku se vydejte třeba ke Krkavčím skalám, zavítejte do města Jelení Hora anebo obdivujte unikátní dřevěný kostel Wang.

Cesta Česko-polského přátelství je nejznámnější magistrálou Krkonoš.

Po většinu své 28 kilometrů dlouhé trasy nabízí hřebenovka nádherné výhledy současně na polskou i českou stranu hor a vede přes nejvyšší hřebeny Krkonoš.

Baltské pobřeží

Pobřeží Baltského moře je příslibem báječné dovolené u vody se spoustou atrakcí v okolí.

Relax na širokých písčitých plážích můžete prokládat pěší turistikou, a dopřát si tak na dovolené i trochu zdravého pohybu.

U Baltu se rozkládají hned dva nádherné národní parky.

První z nich, Wolinský národní park, vás okouzlí fascinujícími bílými útesy zvedajícími se nad pobřežím.

Vyšlápnete si tu na vyhlídky Kawcza Góra či Gosan, naplánujete výlet k Tyrkysovému jezeru nebo proniknete do divoké přírody v zubří oboře.

Druhým cenným pobřežním územím je Sloviňský národní park, který skýtá mnohá překvapení.

Najdete tu unikátní pohyblivé písečné duny, které připomínají pustou pouštní krajinu.

V biosférické rezervaci UNESCO objevíte třeba obří dunu Łącka góra, městečko Leba nebo vesnici Kluki se skanzenem.

Polské Beskydy

Polské Beskydy představují autentický kout přírody, který nelze nemilovat.

Značené turistické stezky vedou nádhernou krajinou skrze husté lesy, zlatavé louky poseté horskými květinami a malebné pastviny se starými osadami.

Nuda tady rozhodně nehrozí, polské Beskydy jsou plné zajímavých míst, která si získají vaše srdce.

Vypravit se můžete po hřebenovce na česko-polské hranici, která spojuje Velký Stožek a Velkou Čantoryji s populární rozhlednou.

Za výlet stojí také lesopark Niespodzianek u města Ustroń nebo Czerniańskie jezero, kolem kterého se můžete projít svěží přírodu s mnoha krásnými výhledy.

Čekají vás tu samozřejmě také výšlapy na vrcholy, třeba na nejvyšší horu Skrzyczne (1 257 m n. m.) nebo druhou nejvyšší Beraní horu (1220 m n. m.).

Mazurská jezera

Oblast Mazurských jezer patří mezi nejpozoruhodnější polské oblasti.

Tento přírodní ráj tvoří asi 2 000 ledovcových jezer propojených kanály a říčkami.

Jezera jsou skvělou příležitostí k relaxaci, výletům na lodičkách a vodním sportům.

Krásná krajina v okolí navíc přímo vybízí k nenáročným procházkám podél klidné hladiny jezer.

Některá jezera můžete obejít kolem dokola a cestou pozorovat vzácné ptactvo a lodičky plující všemi směry.

Když se budete chtít osvěžit, stačí kdykoliv během procházky skočit do průzračné jezerní vody.

Mezi proslulá jezera regionu patří jezera Śniardwy, Mamry, Niegocin nebo Dobskie.

Za návštěvu stojí i přilehlá romantická městečka, ve kterých to v sezóně tepe životem.

Navštivte třeba populární letoviska Mikołajki, Giżycko nebo Olštýn.

Další typy značených tras

Lyžařské trasy

Značení lyžařských tras se v podstatě neliší od značení tras pěších, používá se stejných druhů značek, stejné tabulky i směrovky, zachovávají se i jejich rozměry.

Odlišná je pouze barva krajních pásů značek, která je oranžová.

Vnitřní pás pak může být červený, modrý, zelený nebo bílý.

V zimě mají běžkaři k dispozici přibližně 550 kilometrů tras.

Cyklistické trasy

Cyklistické trasy dělíme na cyklotrasy a cykloturistické trasy.

Cyklotrasy jsou ty, které vedou po silnicích, dobrých místních a účelových komunikacích.

Jejich značení je podobné jako u silničního značení pro motorová vozidla.

Používají se tři základní cykloznačky: Návěst před křižovatkou, Směrová tabule a Směrová tabulka.

Na všech najdete symbol kola, číslo dané trasy a na směrových tabulích i kilometrové vzdálenosti k dalším cílům na trase.

Cykloturistické trasy jsou ty, které vedou většinou po horších polních či lesních cestách nebo terénem.

Jsou vyznačeny pásovými značkami o rozměru 14×14 cm, které mají krajní pásy žluté a prostřední je červený, modrý, zelený nebo bílý.

Mohou být také doplněny na šipku.

Jedná se tedy o podobné značení jako u tras pěších nebo lyžařských, jen základní barva je žlutá a značky jsou přibližně jednou tak velké, aby byly pro cyklisty lépe viditelné.

Pásové značení je doplněno směrovkami, které oproti těm pěším mají opět žlutý podklad, jen dvě řádky textu a v záhlaví napsáno „Cyklotrasa KČT č.

Pro cyklisty se používá dvojí značení cest - silniční a terénní.

Značená síť cyklotras používá jedno až čtyřmístná čísla podle důležitosti tras.

Hipostezky a naučné stezky

Do systému patří i jezdecké stezky (hipostezky) pro jezdce na koních - jedná se o barevný kruh v bílém čtverci.

Odlišné jsou také naučné stezky značené bílým čtvercem se šikmým zeleným pruhem.

Naučná stezka prochází údolím řeky Sázavy a po svazích vrchu Medník.

Začíná i končí na železniční zastávce Petrov u Prahy.

Tipy na značené trasy a oblasti v Česku

První pěší turistická trasa KČT vznikla 11. května 1889, kdy „označovací družstvo“ spojilo červenou značkou Štěchovice a Svatojánské proudy.

Ještě v tomto roce byly vyznačeny další trasy na Karlštejn, Skalku a Rač a délka tras tak dosáhla 55,5 km.

V roce 1889 vznikla také druhá trasa: má číslo 0001 a její nejstarší úsek, nazvaný podle zakladatele KČT Cesta Vojty Náprstka, vede z Berouna přes obec Svatý Jan pod Skalou do Karlštejna.

Nejstarší dosud existující značenou turistickou trasou je Cesta Vojty Náprstka.

Mezi nejstarší trasy patřila také Krakonošova stezka, vybudovaná v letech 1889-1894 z Bedřichova do Horní Rokytnice, Posázavská stezka, Riegrova stezka údolím Jizery, Palackého stezka a také první dálková trasa přes Brdy na Šumavu; ta byla dokončena v roce 1912.

Riegrovou stezkou se můžete projít cestou ze Železného Brodu do Semil.

Cesta vede skrz romantické údolí Jizery a skalnatým kaňonem Galerie Jizery.

Své jméno má po slavném semilském rodákovi doktoru Františku Ladislavu Riegrovi.

Palackého stezka vede nejkrásnějším úsekem údolí řeky Kamenice.

Červeně značená Palackého cesta zavede turisty z Tanvaldu přes Velké Hamry a Plavy do romantického údolí horské řeky Kamenice, která se tu divoce prodírá mezi skalami až k soutoku s Jizerou ve Spálově.

Hřebenovka - hřebenová trasa Českým Švýcarskem je součástí celkové hřebenovky od Pradědu k Aši.

Tato část vede od Štozeckého sedla k lávce Šébr, až po Tisou, tj. cca 101 km.

Naučná stezka musela být uzavřena z důvodu nestability skalních útvarů a rizika zřícení horniny.

Naučná stezka Svatojánské proudy vede romantickým hlubokým skalnatým údolím řeky Vltavy, úsekem bývalých Svatojánských proudů, nyní zatopených Štěchovickou přehradní nádrží.

Nejdelší hřebenová trasa v Česku vede v pohraničním horském pásu, odkud pokračuje do Německa, kde končí ve městě Žitava.

Stezka Českem je prvním oficiálním přechodem Česka, jedná se o dálkovou trasu podél českých hranic připravenou partou nadšenců, kteří sami chodí po horách.

Je jen na vás, kdy, kde a jak se po ní vydáte.

Můžete ji jít vcelku po vzoru světových treků anebo po jednotlivých úsecích, buď severní nebo jižní trasou, za západu na východ, či naopak, sami, nebo s partou.

Červená, modrá, zelená nebo žlutá - vyberte si svou barvu a vyrazte.

Česká krajina je prošpikovaná hustou sítí turistických tras, které vás zavedou na vrcholy hor, k vyhlídkám, památkám, lesním jezírkům i do zapomenutých údolí.

Ať už jdete na odpolední procházku nebo na několikatýdenní dálkovou pouť, jedna věc je jistá: na těchto stezkách čeká svoboda, klid, a často i nečekaná dobrodružství.

tags: #znaceni #turistickych #tras #polsko