Nekonečná pláž: pokračování příběhu z ostrova Mure

Nekonečná pláž je volným pokračováním románu Kavárnička na pobřeží od Jenny Colganové. Děj se znovu odehrává na malém skotském ostrůvku Mure, kam se Flora vrátila z Londýna, obnovila stará přátelství a otevřela útulnou kavárnu.

Když se Flora z Londýna vracela na rodný skotský ostrůvek Mure, nikdy by nevěřila, že její milovaný šéf Joel přijede za ní. Nečekala by, že si najde cestu zpět ke své rodině, obnoví stará přátelství a že otevře útulnou a úspěšnou kavárnu. A co víc, že si začne milostný románek s mužem svých snů.

Joel však musí odjet za prací do New Yorku a Flora představuje novou etapu svého života. Lásku, manželství? A na jakém záhadném projektu Joel vlastně pracuje? A opravdu pověra o velrybách u pobřeží věstí pomíjivost štěstí?

O čem kniha vypráví

Ve volném pokračování románu Kavárnička na pobřeží autorka opět s humorem a citem barvitě popisuje život na ostrůvku Mure, že by se tam člověk nejraději rozjel.

Znovu jsme na ostrově Mure, kde si Flora otevřela kavárnu namísto kariéry v právnickém prostředí. Sledujeme nejen její vztah s nepřístupným Joelem, ale i problémy Saifa, syrského lékaře léčícího ostrovany.

Malinký ostrovček, mnoho ťažkých osudov, logicky to vyvoláva otázku, či je to možné. Inu, keď sa pozriem na vlastný život, koľko neskutočna do neho šlo napchať za necelých 40 rokov obyčajného dievčaťa, aj by som tomu verila.

Kromě ústředního vztahu Flory a Joela se příběh věnuje také dalším obyvatelům ostrova. Výraznou dějovou linii představuje nelehký život doktora Saifa, arabského uprchlíka, který bojuje o svou rodinu a snaží se znovu vybudovat svůj soukromý život.

Nejvíc mě dostal příběh doktora Seida, arabského utečence, který se po několika letech shledal se svými dětmi a musel prokazovat, že je jejich otec. Smutné, dojemné ...

Flora, Joel a nejistota ve vztahu

Flora vede kavárnu, ve které má pořád narváno a přesto se skoro neuživí. Celé pobřeží tam chodí, turisti tam chodí, má narváno od rána do večera, všichni ji milují a stejně na každé druhé stránce řeší, jestli nebude muset zavřít.

V prvním díle si Flora založí prosperující kavárnu s podporou svého bratra a jeho přítele. No a najednou si nevydělá ani na chleba.

Za druhé, proč se Flora někdy chová jako pitomec, to mi nejde do hlavy. Má lásku svých snů a přitom neví, jestli má lásku svých snů...

Když se Flora z Londýna vracela na rodný skotský ostrůvek Mure, nikdy by nevěřila, že její milovaný šéf Joel přijede za ní.

Hlavní dvojice v průběhu celé knihy neví, jestli se miluje nebo ne, pár homosexuálů a jejich svatba, arabský lékař - utečenec, setkání s narvalem a řada dalších výkřiků ze tmy.

Flora a Joel neví, jestli se mají rádi nebo ne, kolik jim proboha je? Hodíme se k sobě nebo ne, řeší po celou dobu.

Flora představuje novou etapu svého života. Lásku, manželství? Joel však musí odjet za prací do New Yorku a jejich vztah tak zůstává vystavený odloučení, nejistotě a otázkám, které se neřeší rychle ani jednoduše.

Co se týče představení Charlieho jako Flořina ex mě až pobavilo (vždyť spolu ani nechodili!), autorka si sama protiřečí, když jako důvod, proč Charlie není s Florou, bylo jeho zjištění, jak silný je vztah s Joelem, a ne nůž na krk od budoucího tchána ohledně přerušení financování jeho obchodních aktivit, atd.

Další vztahy a životní osudy

Významný prostor dostávají Saif a Lorna. Smutný a komplikovaný je příběh Saifa, kterému jsem držela palce, aby se mu konečně vyjasnil soukromý život.

Opakovaně mě nebavily pasáže se Saífem a Lornou. Tak budou spolu, chtějí být spolu, nemůžou být spolu, ona chce jeho, on chce ji...

Celý děj si pro sebe ukradl Saif, který bojuje o svou rodinu a lidé se mu snaží pomoct.

Napínavá linka, která se táhne celým příběhem, je nakonec vlastně docela dobrá. Jen nechápu ty vyhrůžky, které s ní začínají.

Chápala jsem Lornu i Floru, dělaly, co mohly, a budou i ve třetím a desátém nenapsaném dílu a budou to mít nekonečně těžké.

5 rokov čelím kombinovanej posttraumatickej poruche milovaného človeka, nepretržite, neustále s tým bojujem absolútnou láskou i modernou medicínou - našla som jeho aspekty v Joelovi, Saifovi, Ibovi a vlastne i Ashovi...

Nie som si istá, či si niekto, kto nezažil, dokáže predstaviť, o čom sa v tomto prípade bavíme - démoni traumy nezmiznú ako vo väčšine filmov a kníh s titulkami a šťastnými objatiami na pláži s výhľadom do nekonečne sladkej budúcnosti.

Žiť s človekom s traumou znamená vzdať sa predvídateľnosti, bezpečia, plánov, častokrát vlastného „ja by som chcela“, minulosť, ktorú tieto postavy prežili a podpísala sa na nich, je prítomná v životoch okolo.

Keďže život poslednou stránkou nekončí, trauma dlhoročná z detstva sa terapiou a pár práškami ani láskou nad lásky nevyrieši. Mrzí ma to, ale taká je realita.

Potešilo ma, že v tomto prípade autorka nechala realitu otvorenú. Tieto príbehy sú možné.

Otevřený konec místo jednoduchého happy endu

Většina čtenářských očekávání směřuje k poklidnému romantickému příběhu s jasným a šťastným zakončením. Nekonečná pláž však takový příběh nenabízí v úplně čisté podobě.

Vadilo mi vlastně jen to, že jsem čekala příběh ještě víc poklidný, a tady nebylo všechno růžové.

Dvihla som hodnotenie práve za nedotiahnuté osudy. Pretože ma happy-endy a vlastne aj smútko-endy začínajú trošku sklamávať svojou uzavierateľnosťou v bezpečí literatúry.

Chápala som Lornu aj Floru, robili, čo mohli a budú aj v treťom a desiatom nenapísanom dieli a budú to mať nekonečne ťažké. Tak ako ja.

Asi vyzrazuji děj, ale je tu otevřený konec, nic se neuzavřelo a šťastný konec není a já přeskakovala stránky a trpěla.

Nicméně jsem se do příběhu vpravila, pro některé postavy, vlastně téměř pro všechny, zůstává děj otevřený, takže předpokládám pokračování.

První půlka mě nebavila. Děj se táhl, přeskakovaly postavy a děje, z toho mě něco vyloženě nebavilo.

Každopádně v druhé půlce se to už zlepšilo, nastaly zvraty a já knihu s chutí dočetla a dokonce jsem se málem neubránila slzám, a to se běžně u knih nedojímám.

Ale konec se mi zdál moc useknutý, na to, jak se celá kniha táhne, tak konec nic moc, čekala jsem trochu víc.

Co nemůžu popřít, ač nerada, tak mě to opravdu na konci dojalo.

Atmosféra ostrova Mure

V mysli se jí rozhostil klid a mír. Tenhle pocit zažívala pokaždé v blízkosti bytostí svého ostrova: ostrova svých předků, až po tradice dávných Vikingů a ještě hlouběji do historie k bájím a pohádkám o selkiích a stvořeních připlouvajících z moře.

Krásná, veselá obálka a optimistický, humoristicky naladěný příběh, který dává ženě naději a sílu do nového začátku.

Jenny Colganová je úžasná spisovatelka a jako všechny její knihy je i tato úžasná.

Je to vlastně pokračování knihy Kavárnička na pobřeží a je velmi krásná a romantická, což je pro mne jako milovníka romantiky dobrá zpráva, protože romantiky ubývá a Jenny Colganová nezklame.

Prostředí, ve kterém se příběh odehrává, může být jedním z hlavních důvodů, proč po knize sáhnout. Skotský ostrůvek, pobřeží, kavárna, moře a místní komunita vytvářejí kulisu, která působí útulně i přes všechna dramata.

Co může čtenáře rušit

První díl se mi líbil o dost víc. Příběh se mi už nelíbil tolik jako ten předchozí.

Jenny Colgan mám ráda a na pokračování Kavárničky na pobřeží jsem se moc těšila, ale jak jen to říct... Všechny charaktery se zploštily, střídání milostných linek mi přišlo na sílu, příběh Saifa a Lorny pro mě byl až k nedočtení.

Zbytečně moc těžkých témat na tak malém prostoru, s ohledem na jejich závažnost by stačilo jen jedno z nich pořádně propracovat.

Ústřední pár v průběhu celé knihy neví, jestli se miluje nebo ne, pár homosexuálů a jejich svatba, arabský lékař - utečenec, setkání s narvalem a řada dalších výkřiků ze tmy.

Oproti prvnímu dílu dávám o hvězdičku méně, protože ačkoli jsem v knize hledala pouze rozptýlení a nenáročné čtení pro uklidnění po stresujícím dni, bylo už i na mě chvílemi toho průhledného „sluníčkaření“ až moc - milující se homosexuálové a jejich svatba, čestné, profesionální a vnitřně citlivé sociální pracovnice skrývající před kolegy soucit ke klientům a srdceryvný příběh uprchlíků - už toho ideálního dobra bylo na jeden malý ostrov až příliš.

Homosexuálové mi nevadí, ale čeho je moc, toho je moc. Skutečně je reálné, že na malém konzervativním ostrůvku budou všichni v pohodě s tím, že se dva chlapi ve středním věku chovají jako nadržení puberťáci?

Colton je miliardář, ale nehne pro ni prstem, přestože by stačilo ji jen podpořit v kauze s vyžírkou Jane. Navíc Colton svého právníka dožene k nervovému zhroucení, ale pořád je popisován jako sympaťák.

Za co je dole hvězdička? Asi presýtená ultrabohatých postáv v dielach tejto autorky.

Některým čtenářům vadí také opakování motivů, ploché charaktery nebo dialogy, které na ně působí jalově.

Nenáročné oddechové čtení, jako všechny ostatní autorčiny knihy. Neurazí, ale nenadchne, celkově jsem měla pocit, že se děj, situace, charaktery opakují, že to píše podle jedné šablony.

Bohužel musím hodnotit jen dvěma hvězdičkami. Neskutečně se to táhlo a hlavní dvojice už nebyla hlavní, protože se více prostoru věnovalo i ostatním postavám, ale bylo ho podle mě trochu moc.

Moc mi nesedl ani styl autorky, což mě mrzí, protože prostředí, ve kterém se příběh odehrává, vyhledávám. Ani z postav jsem si nikoho neoblíbila a dialogy byly občas dost jalové.

Velmi, opravdu velmi nenáročné. Chtěla jsem něco oddychového s happyendem na vyčištění pošmourných myšlenek, ale toto nebylo ani oddychové, ani s happyendem, bylo to o ničem.

Nekonečná pláž je nekonečná nuda.

Tempo a stavba příběhu

Hodnocení tempa se mezi čtenáři výrazně liší. Někomu připadá, že se v knize pořád něco děje, jiní vnímají děj jako rozvláčný a přetížený vedlejšími liniemi.

Nekonečná pláž mě bavila víc než Kavárnička. Pořád se tam něco dělo. Nebylo to jen přeslazené, byly tam i složité životní etapy.

První půlka mě nebavila. Děj se táhl, přeskakovaly postavy a děje, z toho mě něco vyloženě nebavilo.

Poslední třetina knihy měla aspoň trošku spád, jinak bych neváhala ještě se slabším hodnocením.

Napínavá linka, která se táhne celým příběhem, je nakonec vlastně docela dobrá.

Jedna čtenářka knihu charakterizuje jako nenáročné oddechové čtení, zatímco jiná ji vnímá jako příliš komplikovanou a nedostatečně propracovanou vzhledem k množství témat.

Pro koho může být Nekonečná pláž vhodná

• pro čtenáře, kteří mají rádi Jenny Colganovou a chtějí se vrátit na ostrov Mure;
• pro milovníky romantiky, kaváren, pobřeží a malých komunit;
• pro čtenáře, kterým nevadí otevřené konce;
• pro ty, kteří hledají příběh kombinující romantiku s rodinnými, společenskými a psychologickými tématy;
• pro čtenáře, kteří ocení, když všechny těžkosti nezmizí jednoduchým happy endem.

Naopak může kniha zklamat ty, kteří očekávají především poklidné, oddechové a optimistické čtení s jasně uzavřeným koncem.

Tahle kniha mě rozčílila. Od Jenny Colganové jsem před 2 lety přečetla knížku Báječný krámek s čokoládou a teď jsem dočetla knížku Nekonečnou pláž. Bohužel jsem zjistila, že jsem se pustila do 2. dílu volného pokračování.

Asi proto, že jsem nečetla knihu, na kterou tato navazovala, jsem se trochu ztrácela, i přesto, že v úvodu bylo autorkou vše shrnuto.

V postavách jsem se nakonec zorientovala a knížku jsem dočetla.

Základní údaje

Celkově jsem z knihy rozpačitá.

tags: #zivot #je #nekonecna #plaz