Zmizení zelené turistické značky v okolí Vysokého Újezdu a Loděnice může turistovi výrazně zkomplikovat orientaci. Většina turistů má ráda ten příjemně bezpečný pocit, když je na túře vede značka. Nemusejí přemýšlet, kudy dál, prostě se nechají vést. Je to samozřejmost, kterou si naplno uvědomí až ve chvíli, kdy značení zmizí.
Turistická značka je zavedený grafický symbol, který v krajině i ve městech naviguje nejen pěší turisty, ale také cyklisty nebo lyžaře. Umisťuje se v odpovídající výšce na kmeny stromů, sloupy elektrického vedení, na skály a kameny a podobně, tak, aby byla dobře viditelná pro příchozí v daném směru.
Pokud se značka mezi Vysokým Újezdem a Loděnicí ztratí, je důležité nespoléhat pouze na paměť nebo na předpoklad, že další značení bude brzy následovat. Značení může zakrýt bujné listoví, poškodit polom, zničit pokácený strom nebo překrýt lidská činnost.
Proč turistická značka někdy zmizí
Občas při turistice můžeme narazit na různé závady, které jsou způsobeny nejen činností vandalů (utržené a zohýbané směrovky či přemalované značky, posprejované mapy, atd.) ale také přirozenými procesy, například zarůstání značek nálety, chátrání, apod.
Když se s parťákem zapovídáme a přehlédneme odbočku a když značka chybí nebo je „neviditelná“. Někdy strom se značkou pokáceli, jindy se stal obětí polomu, problém může spočívat v příliš bujném listoví, pod kterým se značka ukrývá a potěší turisty zase až na podzim, anebo že značka „roste" se stromem, roztahuje se, barvy časem přestávají být vidět.
Přestože se značkaři KČT snaží turistické trasy obnovovat každé tři roky, někdy není možné závady odstraňovat okamžitě. Každou trasu by měli značkaři procházet nejméně jednou za tři roky, všechny značky přitom znovu namalovat, vyřezat křoví, zkontrolovat stav map, směrovek a rozcestníků. To je však ideální stav, kterému brání nedostatek peněz.
Jen v našem Ústeckém kraji máme přes 3000 km značených tras, které z velké části vedou v náročném horském terénu. Proto velmi vítáme, když budete při turistice závady sami hlásit.
Jak poznat, že se turista stále drží správné trasy
Značka je tvořena třemi stejně širokými vodorovnými pásy: prostřední je barevný, nad ním i pod ním mají pásy barvu bílou. Změnu směru ukazují šipky ve stejnobarevném provedení.
Česká turistická značka má mnoho variant, liší se podle účelu, kterému slouží. Jinak vypadá značení pro pěší, jinak pro lyžaře (běžkaře), jinak pro cyklisty. Základem je ale pásová značka zhruba o velikosti 10 x 10 cm, která se skládá z jednoho barevného pruhu mezi dvěma pruhy bílými.
V České republice se používají čtyři barvy (červená, modrá, zelená a žlutá). Novější trasy jsou už značeny podle podle systému čtyř barev od červené k žluté. Nemusí to však být stoprocentní pravidlo, protože se udržují i barvy zděděné z hluboké minulosti, kdy KČT začal všechny cesty značit červeně.
U vícebarevné značky se nedublují středové bílé pásy a barvy jsou odshora důsledně seřazeny od červené ke žluté.
| Prvek značení | Význam |
|---|---|
| Barevný pás mezi dvěma bílými pásy | Základní turistická značka |
| Šipka ve stejnobarevném provedení | Změna směru |
| Útěchová značka | Potvrzení správného směru na dlouhém úseku bez křižovatky |
| Volavka | Velká značka na místě, kde může turista ztratit směr |
| Směrovník | Informace o místním názvu a dalším směru pochodu |
Útěchová značka potvrzuje správný směr
Co turistovi říká útěchová značka? „Útěchovou značku používáme ve chvíli, kdy značená trasa vede dlouho po cestě, kde není žádná křižovatka. Turista začne být nejistý a říká si, jestli jde správně. Proto po 250 metrech namalujeme tzv. útěchovou značku, která ho ujistí, že je na správné trase,“ přibližuje poetiku českého turistického značení předseda Klubu českých turistů Pavel Přílepek.
Záleží na situaci: maximální vzdálenost od předchozí značky by měla být čtvrt kilometru. V takovém případě jde o tzv. značku útěchy, která má za úkol v dlouhém přehledném úseku bez odboček rozptýlit naši nejistotu, když už jsme dlouho žádnou neviděli.
Pokud jsou ale na trase odbočky nebo ji křižují jiné cesty, je značek víc. Na rozcestí bývají dvě značky - naváděcí, která je viditelná při příchodu, a druhá potvrzovací za odbočkou. Odbočení například do hustého porostu bývá označeno tzv.
Volavka upozorňuje na pokračování trasy
Útěchu má turistovi přinést i volavka. „Jde o značku třikrát větší, než je standardní značení. Používáme ji tam, kde trasa vychází z lesa a vede dál po louce. Turista dojde do prostřed louky a neví, kudy dál. Z druhé strany na něj ale už volá volavka: Turisto, pojď tudy.“
Právě na přechodech mezi lesem, loukou, rozptýlenou zástavbou a otevřenou krajinou může být orientace obtížnější. Pokud zelená značka u Vysokého Újezdu nebo Loděnice chybí, je vhodné hledat nejen další strom, ale také sloupy, kameny, skály, směrovníky a výrazná místa, kde se trasa mění.
Směrovníky a rozcestníky pomáhají při ztrátě značení
Na rozcestích a turisticky významných místech, nejdéle po 4 kilometrech, se umisťují směrovníky s tabulkami místního názvu a dalšího směru pochodu k dalšímu takovému místu.
K systému turistického značení samozřejmě patří plechové turistické směrovky, které informují o tom, kam která značená trasa vede a jak je dlouhá.
Kilometráže jednotlivých tras vycházejí z evidenčních map a na směrovníky bývají natištěné předem. Pokud chybí samotná zelená značka, může směrovník pomoci ověřit, zda se turista nachází u správného rozcestí a kterým směrem má pokračovat.
Další druhy turistického značení
Na cestách často narazíme na značky, které nejsou tvořeny pruhy. U místního značení je čtverec rozdělený úhlopříčkou. Vznikají tak dva trojúhelníky, z nichž jeden je bílý a druhý může být stejně jako klasické turistické značky červený, modrý, zelený nebo žlutý.
Místní značení se obvykle využívají pro krátké okruhy, které nás například provedou nejkrásnějšími vyhlídkami v blízkosti obce nebo jinými místními zajímavostmi.
Naučná stezka bývá značena bílým čtvercem se šikmým zeleným pruhem. Značka může být doplněna číslicí stanoviště, na němž najdeme informace o přírodních nebo jiných zajímavostech v okolí.
Němé značky Krkonoš jsou vyřezané z plechu do patřičného tvaru (každá chata nebo cíl má svůj vlastní symbol) a červeně natřené. Z dnešního pohledu představují romantickou raritu.
Co dělat, když značení zmizí
- Vraťte se k poslednímu místu, kde byla značka bezpečně viditelná.
- Ověřte, zda jste nepřehlédli odbočku, šipku nebo potvrzovací značku za rozcestím.
- Prohledejte okolí ve směru trasy, zejména stromy, kameny, skály a sloupy.
- Pokud cesta vede dlouho bez křižovatky, hledejte útěchovou značku.
- Na louce nebo při výstupu z lesa hledejte větší značku typu volavka.
- Využijte směrovník, mapu a evidenci trasy.
- Pokud závadu nenajdete, nahlaste ji Klubu českých turistů.
Turistická značka si nemůže namalovat každý jak chce a kdy chce. Značení je zavedený metodický systém a má svoje pravidla. Na jejich dodržování dbá Klub českých turistů, který pravidelně pořádá školení nových značkařů.
Možnost má každý z nás, ale to neznamená, že návrh bude opravdu přijatý a cesta označena. Nápadů totiž přichází neúměrné množství a vůbec nejvíc od obcí z propagačních důvodů, často dokonce požadují vyznačit hned několik okruhů ve svém okolí.
Kdo turistické trasy značí a obnovuje
Počet značkařů se u nás pohybuje kolem 1400. Stát se jím není jen tak: značení tras podléhá obsáhlé státní normě, takže zájemce nejdřív čeká studium a praxe pod patronací KČT.
Pomocným značkařem se může stát nejdříve až po destikilometrovém zácviku, samostaným vedoucím značkařem až po absolvování semináře a úspěšně složené zkoušce.
Značení pěších tras totiž provádějí od prvopočátků do dnešních dob jako dobrovolníci bezplatně, hradí se jim jen cestovné.
Ročně přijde značení dobrovolníky bez nároku na mzdu na částku okolo 15 milionů korun a Karel Markvart mluví o paradoxu: „Značky jsou pro stát a podnikatele nesmírně lukrativní záležitostí, turisté na výletech hrubým odhadem utratí tři a půl miliardy korun. Nám nevydělají nic.
Historie českého turistického značení
České turistické značení, které vzniklo v roce 1889 a dnes patří k nejlépe fungujícím systémům na světě, nemělo za cíl jen zabránit lidem, aby zabloudili. Cílem značkařů vždy bylo dovést turisty na krásná místa.
První turistické trasy v Čechách vyznačila Pohorská jednota Radhošť kolem roku 1884. Klub českých turistů (KČT) začal značené trasy budovat od roku 1889, tedy krátce po svém vzniku (r. 1888), což bylo ještě za Rakouska - Uherska.
První vedla ze Štěchovic ke Svatojánským proudům (dnes je pod hladinou přehrady). V té době ještě nefungovaly prostředky moderní zábavy a tak se turistika stala oblíbenou zábavou lidových mas.
Rychlý rozvoj turistických tras probíhal zejména za první republiky. Vznikl tím základ pro rodící se cestovní ruch, jehož rozvoj však zastavila zejména druhá světová válka.
Následkem dalšího poválečného vývoje přišel úpadek a stagnace. Zanikla například slavná dálková horská Hřebenovka (Kammweg), která propojovala české příhraničí se sousedním Německem (v roce 2025 byla Hřebenovka v České republice opět z velké části obnovena).
Obrat k lepšímu nastal v roce 1954, kdy monopol na značení získal ČSTV (Klub českých turistů byl z politických důvodů dočasně zrušen), pod kterým byla síť značených cest obnovena a dále rozšiřována.
Systém byl navíc doplňován směrovkami (TIM - turistické informační místo) a velkoplošnými mapami. Začaly být také vydávány příruční skládané mapy s turistickými trasami, které postupně pokryly celé území Československa.
Rozsah značené sítě
KČT se od osmdesátých let 19. století věnoval rozvoji turistických tras soustavně, takže v dnešní době u nás máme zhruba 42 000 kilometrů značených pěších cest.
V Evropě nenajdeme hustější síť; kdybychom je chtěli všechny projít, bylo by to jako obejít Zemi okolo rovníku (40 075 km).
Malování pásových značek v téměř v dnešní podobě se v Českých zemích ujal hned od počátku Klub českých turistů - pouze prostřední barevný pás tehdy býval širší než okolní bílé.
První značená cesta byla červená, vedla ze Štěchovic ke Svatojánským proudům, a dokonce se uvádí přesné datum jejího otevření: 11. května 1889.
Jako nejstarší je dnes proto uváděna až ta druhá z konce roku 1889. Nazývá se Cesta Vojty Náprstka (in memoriam uveden do Síně slávy české turistiky), vede z Berouna přes Svatý Jan pod Skalou na Karlštejn a je součástí stávající červené turistické značené trasy 0001.
Právě trasa 0001 je jednička i v tomto ohledu. V délce 202,5 km spojuje obec Kalínova Ves (část Zvíkovce) na Křivoklátsku s Chřenovicemi ve středním Posázaví.
Kromě Cesty Vojty Náprstka zahrnuje například i Pražany velmi vyhledávaný zhruba sedmikilometrový úsek z Pikovic do Kamenného Přívozu známý jako Posázavská stezka.
Bezpečnost při cestě v okolí Loděnice
Zmizení značky nemusí být jediným problémem, který může pohyb v krajině komplikovat. Jednotky HZS Beroun a SDH Loděnice, Rudná a Vysoký Újezd zasahovaly 14. října 2021 odpoledne u požáru rekreačního objektu v místní části Loděnice - Jánská.
Při příjezdu jednotek na místo zásahu bylo zjištěno, že jednopodlažní chata je zasažena plamenným hořením a požár se rovněž šíří do okolního lesního porostu.
K hašení požáru byly nasazeny 3 útočné proudy D25 na dopravním vedení C52 z hadicových košů, průzkumem v dýchací technice byla vyloučena přítomnost osob.
Při hašení využily jednotky také hasicí hřeby a termovizní kamery. Místní dobrovolné jednotce byla nařízena dohlídka do ranních hodin druhého dne.
Škoda, kterou požár způsobil, byla vyčíslena na 500 000 korun. Příčina požáru je předmětem dalšího vyšetřování.
Pokud je v okolí vidět kouř, čerstvé poškození porostu, požár nebo jiná bezprostřední hrozba, je nutné dát přednost bezpečnosti před pokračováním po trase.
Rozdíl mezi jednotlivými omezeními turistických tras
Z důvodu havarijního stavu mostu v údolí Rakovnického potoka mezi Roztoky a Křivoklátem je přerušena žlutá turistická trasa pod vyhlídkou Paraplíčko a není tak možný přístup na vyhlídku ze strany od Roztok.
Toto omezení se týká konkrétní žluté trasy mezi Roztoky a Křivoklátem, nikoli automaticky zelené turistické značky mezi Vysokým Újezdem a Loděnicí. Odlišné závady nebo uzavírky je proto nutné posuzovat podle konkrétního úseku, barvy trasy a důvodu omezení.
Byla schválena nová Režimová a bezpečnostní opatření pro VÚj Boletice, která začnou platit dnem 1.1.2023. Najdete je mj. na našich webside www.vojujezd-boletice.cz v části „informace pro turisty“.
Změna je zejména v tom, že vzhledem k mezinárodní situaci je nutné cvičit vojáky i o sobotách a nedělích. Proto jsou uvedeným dnem (1.1.2023) zrušeny všechny turistické trasy v Boleticích.
Toto opatření se vztahuje k VÚj Boletice a nelze je bez dalšího vztáhnout na značení v okolí Vysokého Újezdu a Loděnice. Předejte prosím informaci svým známým.
Proč má smysl závadu nahlásit
Z dnešního pohledu se dá říci, že právě turistická značka je nejcennějším produktem české turistiky. Do velké míry rozhoduje o tom, kam a v jakém počtu se lidé vydávají a v jaké míře využívají služby cestovního ruchu.
Značení samotné je stále výsledkem práce dobrovolných značkařů Klubu českých turistů, přestože zejména v poslední době můžeme sledovat intenzivní snahu různých podnikatelských subjektů udělat si ze značení výnosný byznys.
Proto velmi vítáme, když budete při turistice závady sami hlásit. Při hlášení je užitečné uvést co nejpřesnější místo, barvu trasy, směr pochodu, poslední viditelnou značku a popis problému.
Takové informace mohou pomoci odlišit přehlédnutou odbočku od skutečně chybějícího značení a urychlit kontrolu trasy.
Tak to vydá na samostatnou kapitolu a tu najdete v naší knihovně. Pokud jde o značené trasy, doporučujeme v ní kliknout na Pěší stezky a Pražské a středočeské naučné stezky. Ale najdete tam i spoustu dalších zajímavých tipů na výlety a procházky, kdy vám budou živoucí značky a informační tabule dělat kvalifikovaní a příjemní průvodci...