Žlutá turistická trasa: význam značky, pravidla značení a zajímavé cesty

Žlutá turistická značka patří k nejznámějším prvkům českého turistického značení. Nejčastěji označuje kratší trasy, spojovací cesty a zkratky, její barva však sama o sobě nevyjadřuje náročnost cesty a neplatí ani pravidlo, že žlutá trasa je vždy nejkratší.

Česká republika má jednu z nejhustších a nejpropracovanějších sítí turistických tras pro pěší turistiku. Jednotný systém značení je v zahraničí vysoce ceněný, je patentovaný a chráněný ochrannou známkou.

Co znamená žlutá turistická značka

Žlutá barva označuje krátké trasy, spojovací cesty a zkratky. Žlutá turistická trasa často propojuje jiné značené cesty, přivádí turisty k zajímavému místu nebo umožňuje zkrátit část výletu.

Žlutá vás bude provázet na zkratkách, spojnicích a kratších cestách.

Lidé si často myslí, že barva souvisí s náročností trasy. Obecně lze říci, že jednotlivé barvy lze přiřadit k trasám různých délek a určení, ale neplatí to vždy.

To znamená, že žlutá značka nemusí vést pouze po snadném terénu. Kratší cesta může být místy prudká, kamenitá nebo jinak náročná, zatímco delší trasa může být pohodlnější. Před výpravou je proto vhodné ověřit si nejen barvu značení, ale také délku, převýšení, povrch a aktuální schůdnost trasy.

Význam jednotlivých barev turistických značek

Barva má význam především pro orientaci. V minulosti se používala jen červená a další barvy se přidávaly postupně. Až do první světové války se pro turistické značení používala výhradně červená. Později se začalo značit také modrou a od roku 1916 se používají čtyři barvy, jak je známe dnes.

Jak vypadá česká turistická značka

Pěší trasy jsou značeny pásovými značkami, které se skládají ze tří vodorovných pruhů. Prostřední pás, který určuje barvu značené trasy, je buď červený, modrý, zelený nebo žlutý.

Oba krajní pásy jsou bílé a značku zviditelňují. Pásová značka tvoří čtverec o rozměrech deset na deset centimetrů.

Pěší trasy značí takzvané pásové značky složené ze tří vodorovných pásů, které tvoří neohraničený čtverec. Na křižovatkách anebo tam, kde cesta vede zvláštním terénem či se odklání od původního směru, je pásová značka doplněna o šipku.

Ve městech a vesnicích jsou malované značky často doplněny o tabulky a směrovky. Z tabulky se vždy dozvíte název místa a většinou také nadmořskou výšku.

Doplňkové značky na žlutých trasách

V terénu se setkáte také s dalšími symboly, které upozorňují na odbočky nebo konec značené cesty.

• Trojúhelník značí odbočku k vrcholu či vyhlídce.
• Čtvereček znamená konec značené trasy.
• Půlkruh obrácený dolů označuje odbočku ke studánce nebo pramenu.
• Tvar L informuje o odbočce ke hradu nebo jiné památce.
• Zvláštní značka ve tvaru hřebene znamená odbočku k jinému zajímavému objektu.

Značka naučné stezky je stejně velká jako běžná pásová značka. Barevný pruh není vodorovný, ale úhlopříčný. Naučné stezky mají většinou několik zastavení.

Žlutá trasa v praxi: Osoblažsko

Jedna ze žlutých tras vede Osoblažskem a spojuje několik míst, přírodních zajímavostí i turistických cest. Začátek stezky je na nádraží v Městě Albrechticích.

Po chvíli kličkování mezi rodinnými domy stezka vyjde z města a míří podél silnice druhé třídy směrem k místní drůbežárně. Po chvíli putování po stezce můžeme v lesním porostu nalevo spatřit chátrající hrobku rodiny Keil von Eichenthum, to už ale stezka míří nahoru do lesa.

Stoupá se a klikatí a postupně obejde vrchol Měsíční hory (631 m. n. m.), aby klesla do údolí s odpočívadlem „u laviček“ a poté vystoupala až skoro k vrcholu hory Na malém Valštejně (684 m. n. m.).

Zde následuje rovinatější cesta k rozcestí pod Kraví horou. Zde se se stezkou kříží v ose „sever - východ“ zelená turistická stezka „Osoblažsko hornaté“ ve směru Třemešná - Biskupská kupa.

Tato stezka může sloužit jako zkratka do Petrovic nebo na samotnou Biskupskou kupu, protože žlutá stezka pokračuje dále směrem k západu a míří vstříc jedné z nejvyšších Osoblažských hor, Solné hoře (868 m. n. m.).

Stezka dále putuje přes Kutný vrch (869 m. n. m.) až k rozcestí „Hraniční cesta“, kde je možné pokračovat dále na západ a opustit tak Osoblažsko a objevovat krásy Jeseníků a oblasti Zlatých Hor.

Po chvíli budete sestupovat do údolí a ve vaší blízkosti se bude nacházet také pramen hlavní osoblažské řeky - Osoblahy.

Stezka se blíží k závěru, když dorazíte na rozcestí Petrovy boudy, kde se stýkají turistické stezky z Petrovic a od Biskupské kupy. Začíná zde také naučná stezka Zlatý roh, se kterou má žlutá stezka společnou ještě několikasetmetrovou poslední cestu.

Upozornění pro cyklisty

Celá trasa vede po asfaltových komunikacích rekreační oblastí se zvýšeným provozem motorových vozidel. Cyklisté by měli věnovat zvýšenou pozornost, především v některých zatáčkách.

Zajímavosti podél turistických tras v Orlických horách

České turistické trasy často vedou nejen krajinou, ale také kolem historických staveb, přírodních útvarů a míst spojených s místní historií.

České Petrovice - kaple na Adamu

Na okraji lesa kopce Adam stojí poblíž lyžařského vleku menší kamenná kaple. Původní dřevěná kaple byla na tomto místě postavena Antonem Beirem v roce 1821.

Za první republiky zde již od brzkého rána slavili místní muzikanti Vzkříšení. Pobožnost zde byla také sloužena na svátek Nanebevzetí Panny Marie, které je kaple zasvěcena.

České Petrovice - kostel

Kostel církve římsko-katolické stojí při silnici a je zasvěcen sv. Petru a Pavlu. Původní stavba je z roku 1734.

Na věži kostela jsou hodiny z roku 1918 s číselníky na tři strany věže.

Klášterec nad Orlicí - Jedlina

Jedlina vznikla ve druhé polovině 18. století jako osada lesních dělníků určených k práci v lesích.

Klášterec nad Orlicí - Ledříčkova skála

Přímo u toku Divoké Orlice se tyčí 60 m vysoká Ledříčkova skála. Podle tradice v ní mnoho let bydlel legendární zbojník Orlických hor - Ledříček.

Je to historicky doložená postava z první poloviny 19. století, která vynikala neobyčejnou odvahou.

Klášterec nad Orlicí - Lusthaus

Za Pašeráckou lávkou byl v roce 1820 postaven J. Kochem empírový lesní zámeček Lusthaus. Později byl využíván jako hájovna. V roce 1936 vyhořel a zcela zanikl.

Bartošovice - Pašerácká lávka

Lávka byla původně zbudována pro potřeby dřevorubců a lesních formanů svážejících dřevo z panských lesů.

Po první světové válce zažila největší pašeráckou invazi a začala se nazývat „Pašeráckou“.

Bartošovice - Zemská brána

Zemská brána je chráněný přírodní výtvor a oblíbené výletní místo. Koryto řeky je zde neobyčejně divoké, zúžené, s obrovskými kameny, přes které se divoce řítící voda tříští.

Nad řekou se klene kamenný most s jedním obloukem, který byl postaven českými a italskými kameníky v letech 1901-1903.

Kdo pečuje o turistické značky

O značení pro pěší turisty se stará Klub českých turistů. Značení jednotlivých tras provádějí už od počátků bezplatně dobrovolníci, kteří jsou vyškolení a organizovaní v klubech turistů jako značkaři.

České turistické značení má díky soustavné péči Klubu českých turistů velmi propracovanou síť turistických stezek. Tato péče trvá s přestávkami během válečných let nepřetržitě už od roku 1889.

První české trasy byly vyznačeny Pohorskou jednotou Radhošť již kolem roku 1884, Klubem českých turistů pak v roce 1889.

Co obnáší práce značkaře

Samotná práce na značkách má svá jasně daná pravidla. „Našich 1750 dobrovolníků musí během tří let projít všechny trasy, tedy každý rok třetinu.“

Jejich úkolem je obnovit všechny značky, případně doplnit chybějící, a zajistit tak jejich dobrou viditelnost.

Musí také zkontrolovat všechny směrovky a ty poškozené nebo ukradené navrhnout k výměně a doplnění. Dále mají za úkol prověřit stav vývěsních map, schůdnost tras a zajistit další práce, pokud dojde k narušení značení či schůdnosti.

Práce značkaře není jen natírání barevných pruhů. „Není to tak, jak si hodně lidí myslí; že jdete s barvou a opravujete jen ty značky, které jsou špatné. Malování je asi jen půlka práce, druhá je dřevorubectví. Značka se musí vystříhat a vyřezat, aby další tři roky byla viditelná.“

Jelikož je značení hodně závislé na počasí a poté i na volném čase značkaře, je výhodnější vytvořit dvojici třeba s rodinným příslušníkem. U dvou samostatných značkařů je domluva vždy o něco složitější.

Jednotlivce na značení většinou nevysíláme, proto je třeba zvážit případné zaškolení partnera, partnerky, kamaráda nebo kamarádky.

Tři základní druhy turistického značení

Existují tři základní druhy turistického značení, a to pěší, turistické a cykloznačení.

Pro pěší trasy se používají pásové značky. Značení lyžařských tras se v podstatě neliší od značení tras pěších. Používá se stejných druhů značek, stejné tabulky i směrovky, zachovávají se i rozměry.

Odlišná je pouze barva krajních pásů, která je oranžová. Vnitřní pás pak může být červený, modrý, zelený nebo bílý. Lyžařské směrovky mají podkladovou barvu také oranžovou.

Rozdíl mezi pěší, lyžařskou a cyklistickou trasou

Pěší značení

Pěší trasy jsou označeny čtvercovými pásovými značkami o rozměrech 10 × 10 cm. Barevný prostřední pruh určuje konkrétní trasu a bílé krajní pruhy zvyšují viditelnost.

Lyžařské značení

Úplně stejný systém značení znají i lyžaři, kteří projíždějí krajinou na běžkách. Používají se stejné druhy značek, tabulky i směrovky a zachovávají se stejné rozměry.

Rozdílem je oranžová barva krajních pásů a oranžový podklad lyžařských směrovek.

Cyklistické značení

V Česku se používají dva druhy cykloznačení, a to silniční a terénní.

Silniční značení převažuje a používá se na většině značených cyklotras. Terénní se využívá hlavně v horských oblastech a špatně přístupných místech vhodných jen pro horská kola.

Značky mají žlutou podkladovou barvu, černé ohraničení a vždy je na nich namalovaný symbol kola. Trasy jsou značeny čísly nebo logy a mohou být doplněny také piktogramy.

Terénní značení se používá hlavně na trasách určených pro horská kola. Silničním cyklistům je určeno rozšířenější značení pomocí žlutých cedulí se symbolem kola, které připomínají svým tvarem podobné směrovky, jaké se používají pro motorovou dopravu.

Číslování cyklotras

Značená síť cyklotras používá jedno až čtyřmístná čísla podle důležitosti tras.

U dálkových tras se uvádí významný cíl ve vzdálenosti kolem 25-35 km.

Jednomístnými čísly jsou vyznačeny hlavní národní dálkové cyklostezky:

• č. 1 Praha - Brno - Hodonín;
• č. 2 Labská stezka;
• č. 3 Praha - Plzeň - Folmava;
• č. 4 Cyklostezka Morava;
• č. 5 Jantarová stezka Ostrava - Brno - Mikulov;
• č. 6 Cyklostezka Ohře.

Loga, tematické trasy a piktogramy

Trasy označené logem se používají pro vyznačení evropských cyklistických tras EuroVelo a tematických tras, jako jsou například Vinařské stezky nebo některé přeshraniční dálkové trasy.

Takto značené trasy mohou vést v souběhu s číslovanými trasami nebo samostatně. Pokud vedou trasy samostatně, používají se loga místo čísla trasy. Jestliže vedou logované trasy po číslovaných trasách, používá se logo spolu s číslem trasy.

Například evropská trasa EV4 vede po národní trase č. 39, a proto na směrových tabulkách už není logo uvedeno.

Přes Českou republiku vedou čtyři evropské trasy: Trasa střední Evropou, Sluneční trasa, Balt-Jadran a Stezka železné opony.

Trasy zaměřené na nějaký tematický okruh se značí také logy. Jejich zřizovatelem ale není KČT, tyto trasy proto neudržuje. Nejznámější z nich jsou Vinařské stezky a trasy Greenways.

U některých úseků cyklotras mohou být doplňující tabulky nebo piktogramy. Patří k nim mnohdy cyklisty opomíjený příkaz „Cyklisto, veď kolo“, „Schody“, „Nebezpečná zvířata“ či „Elektrický ohradník“.

Piktogramy pak značí cyklistickou infrastrukturu v okolí a zajímavosti na trase.

Žlutá barva u jezdeckých stezek

Také pro jezdce na koních existují speciální značky. Na hipostezkách se setkáte s barevným kruhem v bílém čtverci.

Barvy se používají stejné jako pro pěší turisty a značí je KČT. Dlouhé páteřní stezky jsou značeny červeně, vedlejší větve mají modrou barvu.

Regionální a místní jezdecké trasy, popřípadě odbočky k úvazištím nebo jezdeckým stanicím, se označují zeleně a žlutě.

Jízdárenské okruhy jsou vyznačeny barevným symbolem podkovy v bílém čtverci.

Nejkrásnější turistické trasy v Česku

Dechberoucí výhledy, panenskou přírodu i zajímavá zákoutí a památky nabízejí nejkrásnější tuzemské turistické trasy.

V žebříčcích nejlepších tras najdete jak snadné trasy pro začátečníky a rodiny s kočárky, tak i cesty pro zkušené horaly.

Mezi známé výletní cíle patří výstup na Praděd, nejvyšší vrchol Jeseníků a zároveň nejznámější horský symbol Moravy a Slezska. Je magicky přitažlivý a krásný. Výstup zvládnou i příležitostní turisté.

Kopec samotný je plochý. Zvýrazňuje jej 146,5 metru vysoký televizní vysílač, viditelný desítky kilometrů daleko, který je nejvýše položeným místem v Česku.

Pod kaplí svaté Hedviky ve Vrbně pod Pradědem-Vidlích začíná 5,5 kilometru dlouhá modře značená trasa k chatě Švýcárna. Se vstupem na Medvědskou hornatinu se začnou odkrývat panoramata horských hřebenů. Cílová rovinka na Praděd vede po asfaltce.

V žebříčku nechybí trasy na vrchol Sněžky, túra na Pustevny a Radhošť, Prachovské skály, lom Velká Amerika, pochod na Karlštejn nebo výstup na severočeskou Boreň.

Nejznámější turistický pochod

Nejznámější organizovaný turistický a dálkový pochod v České republice je Pochod Praha-Prčice, jehož historie sahá do roku 1966.

Pořadatelem je odbor KČT Praha-Prčice, který vznikl roku 1991 z řad dosavadních pořadatelů pochodu.

Pochod se obvykle koná třetí květnovou sobotu. Tradičně se na túru vydávají desítky tisíc účastníků.

V jednom z ročníků se zúčastnilo 17 508 startujících. Rekordní počet účastníků byl v roce 1981, a to 35 732.

Pochod má vždy několik tras. Účastníci se vydávají na cesty v délce od 23 do 75 kilometrů.

Turistické značení v sousedních zemích

Slovensko

Způsob značení je téměř shodný jako v Česku. Liší se pouze tím, že vzdálenosti jsou uváděny v časových údajích s přesností na čtvrt hodiny, nikoliv v kilometrech.

Tato odlišnost trvala i po celou dobu Československa.

Polsko

V Polsku se používá obdobné značení jako v Česku, navíc existuje ještě černá značka.

Barvy nemají žádnou souvislost s obtížností trasy. Kromě toho se lze setkat s bílým vykřičníkem nad značkou, který má upozorňovat na náhlou změnu směru.

Rakousko

Protože značením pěších tras se v Rakousku zabývá řada organizací, není prováděno jednotným způsobem.

Z iniciativy zemských orgánů se v současnosti uplatňují, zvláště v alpském regionu, snahy o sjednocení značení.

U horských tras se na směrovkách barevným kroužkem označuje také jejich obtížnost.

Německo

Se značně rozdílnými způsoby značení se setkáváme především v západních zemích Spolkové republiky Německo, zatímco v zemích bývalé Německé demokratické republiky jsou způsoby značení více méně sjednoceny.

Jak se na žlutou trasu připravit

1. Ověřte si délku trasy, převýšení a povrch cesty.
2. Zkontrolujte, zda žlutá značka označuje hlavní cestu, spojku, zkratku nebo odbočku k zajímavému místu.
3. Sledujte směrovky a šipky především na křižovatkách.
4. Všímejte si doplňkových symbolů pro prameny, vyhlídky, vrcholy a památky.
5. Respektujte upozornění na silniční provoz, schody, nebezpečná zvířata a další rizika.
6. Při pohybu v horách počítejte s tím, že značení může být ovlivněno počasím, vegetací nebo poškozením vybavení.

Každý správný turista a cyklista by se měl vyznat ve značení tras a cyklistických stezek.

tags: #zluta #turisticka #trasa