Živočichové v národním parku Arches

Národní park Arches leží na východě amerického státu Utah, na sever od města Moab. Je známý především četnými pískovcovými oblouky, okny, průhledy, pilíři, věžemi a rozlehlou pouštní krajinou, ale navzdory drsným podmínkám je také domovem překvapivě pestré fauny.

Fauna v Arches je i přes drsné pouštní podmínky velmi pestrá. Desert animals have a variety of adaptations for dealing with the temperature and moisture stresses present in Arches.

Podmínky, které utvářejí život v Arches

Klima je zde aridní temperátní, s velkými rozdíly mezi létem a zimou i mezi dnem a nocí. V letních měsících zde teplota dosahuje až 40 °C, v zimě klesá až pod bod mrazu. Teplotní rozdíly mezi dnem a nocí mohou překonat až 40 stupňů.

Srážky dosahují v této oblasti ročně sotva 222 mm, v období od listopadu do března mohou přicházet i v podobě sněhových přeháněk. Oblast Arches leží v klimaticky extrémním podnebí s letními vedry, zimními mrazy a nízkým množstvím srážek (ročně pouze 250 mm).

Počasí v Arches je typické pro vysokohorskou poušť, což znamená extrémní teplotní výkyvy. Jaro (duben a květen) a podzim (září a říjen) jsou nejpříjemnějšími obdobími s denními teplotami kolem 21 až 27. Léto přináší spalující horka přesahující 38 a odpolední monzunové bouřky, které mohou způsobit bleskové povodně.

Voda je přesto hlavním tvůrcem skalní architektury i jejím „vandalským“ ničitelem. Při kolísání teplot kolem nuly stupňů voda v puklinách střídavě mrzne a taje, čímž je neustále rozšiřuje.

Právě kombinace vysokých teplot, nízké vlhkosti, omezeného množství vody a výrazných teplotních změn ovlivňuje každodenní život zdejších živočichů. Většina z nich musí hledat úkryt před poledním žárem, šetřit vodou a přizpůsobovat dobu aktivity ročnímu období.

Noční, soumračná a denní aktivita

Most desert animals are nocturnal, being most active at night. Noční aktivita je přizpůsobením jak predaci, tak vysokým letním denním teplotám.

Zvířata, která jsou nejaktivnější za úsvitu a za soumraku, se označují jako „crepuscular“. Tyto části dne jsou chladnější než poledne. Polotma činí kořist méně nápadnou, přesto je viditelnost dostatečná k nalezení potravy.

Některá zvířata jsou soumračná především proto, že jejich kořist je aktivní za soumraku. Mnoho druhů proto nevyužívá jediný neměnný režim, ale mění dobu aktivity podle počasí a ročního období.

A few desert animals are primarily active during the day, or “diurnal.” These include rock squirrels, antelope squirrels, chipmunks, lizards, snakes, hawks, and eagles.

Mnoho živočichů má určité teplotní rozmezí, ve kterém je aktivní, a proto podle sezóny mění dobu, kdy vyhledává potravu, pohybuje se nebo loví.

Hadi a ještěři

Hadi a ještěři patří k nejlépe přizpůsobeným obyvatelům pouštní krajiny. Dokážou využívat teplo okolí, ukrývat se ve skalních štěrbinách a měnit dobu aktivity podle aktuální teploty.

Snakes and lizards go into an inactive state of torpor during the winter, are active during the day during the late spring and early fall, and become crepuscular during the heat of summer.

V zimě proto upadají do neaktivního stavu zvaného torpor. Na konci jara a na začátku podzimu mohou být aktivní během dne, zatímco v nejteplejší části léta se jejich aktivita přesouvá spíše k úsvitu a soumraku.

Skalní stěny, rozvolněné porosty borovic a jalovců, pískovcové kulisy i pukliny poskytují plazům dostatek úkrytů. Otevřená skalnatá místa jim zároveň umožňují využívat sluneční teplo.

Jelenec ušatý

Mezi nejčastější zástupce patří jelenec ušatý. Jeho výskyt v Arches souvisí především s mozaikou skal, křovin, travnatých ploch a porostů borovice pinyon a jalovce utahského.

Dominantním společenstvem jsou borové a jalovcové křoviny (Pinyon-juniper woodland), nechybí tedy ani stromy a keře, jejichž porosty jsou zde však dosti rozvolněné.

Rozvolněná vegetace poskytuje jelenům potravu i možnost rychle zpozorovat nebezpečí. Zvířata se mohou pohybovat mezi jednotlivými skupinami keřů a stromů, skalními útvary a údolími, kde se podmínky v průběhu dne liší.

Ovce tlustorohá

Dalším výrazným obyvatelem parku je ovce tlustorohá, která se obratně pohybuje po strmých skalách. Skalnatý terén, jenž lidem často ztěžuje chůzi, pro ni představuje přirozené prostředí.

Na jednom z petroglyfů jsou vyryti koně a jezdci obklopeni ovcemi tlustorohými a zvířaty podobnými psům. Přítomnost ovcí tlustorohých v historickém skalním umění připomíná, že tato zvířata byla součástí zdejší krajiny po dlouhou dobu.

Strmé pískovcové stěny a skalní římsy mohou poskytovat únikové trasy i místa, na která se predátoři obtížně dostávají. V členitém terénu mohou ovce využívat výškové rozdíly, skály a nepřístupné svahy.

Kojot prérijní

Kojot prérijní patří mezi nejčastější zástupce fauny Arches. Jako přizpůsobivý predátor i oportunistický všežravec dokáže využívat různé typy prostředí od otevřených plání přes rozvolněné křoviny až po okolí skalních útvarů.

Jeho aktivita může souviset s aktivitou kořisti a s teplotou. Pouštní živočichové často vyhledávají chladnější část dne a kojot může využívat soumrak nebo noc k pohybu a hledání potravy.

Veverky, chipmunkové a další drobní savci

Mezi denní živočichy patří veverky skalní, antilopí veverky a chipmunkové. Pohybují se po skalách, v okolí křovin a mezi pískovcovými útvary, kde hledají potravu a úkryty.

Jejich denní aktivita je možná díky tomu, že dokážou využívat stín, skalní štěrbiny a další mikrostanoviště. V největším horku se však i denní druhy mohou stáhnout do úkrytu a pokračovat v aktivitě až později.

Skalnatý povrch Arches poskytuje drobným savcům množství míst k ukrytí. Pukliny a balvany mohou sloužit jako ochrana před predátory, zatímco rozptýlená vegetace nabízí potravu.

Draví ptáci

Mezi denní živočichy patří také jestřábi a orli. Otevřená pouštní krajina a vysoké skalní útvary jim umožňují vyhledávat kořist z výšky a využívat vzdušné proudy nad kaňony a skalními stěnami.

V Arches se střídají otevřené plošiny s výraznými skalními věžemi, oblouky a hřebeny. Taková krajina nabízí dravcům rozhled i místa, odkud mohou sledovat pohyb menších savců a plazů.

Na liduprázdných planinách a v odlehlejších částech parku mohou ptáci využívat klidnější prostředí než v blízkosti nejnavštěvovanějších vyhlídek a stezek.

Hmyz a další bezobratlí

Mnoho druhů hmyzu mění dobu aktivity podle teploty a vlhkosti. Některé druhy jsou aktivní v noci, jiné za úsvitu a za soumraku a další během dne.

Many insects alter their times of activity.

V pouštním prostředí mohou bezobratlí reagovat na sezónní deště i na krátká období příznivějších podmínek. Po deštích se v krajině objevuje více potravy a může se zvýšit aktivita celé potravní sítě.

Voda a okolí vodních toků

Vody je v Arches málo, přesto má zásadní význam pro všechny zdejší živočichy. V těsné blízkosti vodních toků však neschází ani typická pobřežní vegetace s topoly (Populus fremontii) a orobinci (Typha spp.).

Porosty podél vody vytvářejí odlišné mikroklima než rozpálené otevřené skály. Nabízejí stín, úkryty i potravní zdroje a představují významná místa pro pohyb živočichů.

Za sezónních dešťů může voda krátkodobě zaplnit koryta, prohlubně a tůně. Odpolední monzunové bouřky však mohou způsobit bleskové povodně, takže i zdánlivě suchá území mohou být náhle nebezpečná.

Rostliny jako potrava a úkryt

Flóra se musela přizpůsobit nedostatku vody. Dominantou jsou borovice pinyon a jalovec utahský, které vytvářejí typický ráz krajiny.

Zdejší květenu tvoří z velké části jednoleté druhy. Za nepříznivých podmínek mohou jejich semena přetrvávat v půdě i několik let, pak vykvetou v krátké době po sezónních deštích během jara nebo koncem léta.

Najdeme zde ale i rostliny vytrvalé, které se dokázaly adaptovat na aridní podmínky této oblasti, ať už to jsou juky (Yucca angustissima, Y. harrimaniae), devět zdejších druhů kaktusů (z rodů Echinocereus, Opuntia, Sclerocactus) nebo několik druhů pcháčů (Cirsium spp.), četné ale tady jsou třeba i mechorosty.

Z jehličnanů se tu vyskytuje například borovice Pinus edulis, jalovec Juniperus osteosperma, mezi keři uvidíme zajímavý chvojník Ephedra viridis, hvězdnicovitý metlovitě větvený keř Ericameria nauseosa, zaujme také růžovitá Purshia tridentata nebo i růže Rosa woodsii.

Rozvolněné porosty poskytují úkryt drobným savcům, plazům i bezobratlým a zároveň vytvářejí místa s různou mírou zastínění. V okolí skal a vegetace se tak během dne střídají chladnější a teplejší stanoviště.

Mechorosty a lišejníky jako součást prostředí

Významnou součástí zdejší vegetace jsou i mechorosty a lišejníky. Mechy mohou tolerovat dlouhé období naprosté dehydratace, můžeme se proto s nimi setkat i na stanovištích velmi suchých, rostou i na místních exponovaných skalách.

Nejvíce jich však samozřejmě objevíme ve stinných kaňonech a na severně orientovaných svazích. Nejběžnějším druhem je zde děrkavka kulatá (Grimmia orbicularis), kterou známe i z Evropy.

Mechorosty a lišejníky přispívají k rozmanitosti mikrostanovišť na skalách a v půdě. Mohou být součástí potravních vztahů drobných bezobratlých a pomáhají vytvářet podmínky pro další organismy.

Skalní oblouky a zvířata

Kromě klenutých oblouků a bran se v oblasti Arches tyčí různé pilíře, věže nebo úzké skalní stěny podobné hradbám, jimž se říká kulisy. K vidění jsou rovněž osamocené balancující balvany, tzv. viklany.

Národní park Arches, charakteristický skalními oblouky, okny a průhledy, patří k nejznámějším. Národní park Arches ležící poblíž řeky Colorado je místem s nejvyšším výskytem skalních oblouků a mostů na Zemi.

I když se v Národním parku Arches nachází přes 2000 kamenných oblouků, mnoho z nich nějak vyniká a některé se staly i symboly parku.

Skalní útvary národního parku neustále podléhají zkáze a mnoho pískovcových oblouků neodvratně čeká jejich zhroucení. Od roku 1970 už kvůli zvětrávání spadlo 43 oblouků.

Pro živočichy však skály nejsou pouze působivou kulisou. Pukliny, převisy, římsy a balvany poskytují úkryty před teplem i predátory, vyvýšená místa k pozorování a členitý prostor pro pohyb.

Nejvýznamnější lokality pro pozorování fauny

Devil’s Garden

Devil’s Garden, neboli Ďáblova zahrada je jednou z nejvýznamnějších lokalit parku. Nachází se zde mnoho skalních oblouků, ale i věží a skalních stěn.

Právě členitost tohoto území vytváří množství úkrytů a různých mikrostanovišť. K mnohým skalním útvarům je potřeba od silnice vedoucí skrz národní park ujít i několik kilometrů.

Windows Section

The Windows je jedna z nejpůsobivějších oblastí NP Arches. Někdy se také označuje „Window section“.

Skupina zvaná Severní a Jižní okno nabízí jedinečné průhledy na další skalní monolity. Některé otvory jsou tak veliké, že by jimi mohlo proletět letadlo.

V okolí skalních oken se střídají sluncem rozpálené plochy se zastíněnými místy. Takové rozdíly jsou významné pro plazy, drobné savce, hmyz i ptáky.

Okolí návštěvnického centra a hlavní silnice

Pohyb po národním parku Arches je nejjednodušší po hlavní silnici Arches Scenic Drive, která měří zhruba 30. Tato asfaltová cesta vás provede kolem nejdůležitějších vyhlídek a parkovišť, odkud začínají jednotlivé stezky.

Nejlepším začátkem návštěvy je centrální návštěvnické centrum, které se nachází hned za vstupní branou. Před budovou je k dispozici stanice na doplňování pitné vody, což je v poušti kriticky důležité.

V okolí silnice a parkovišť je možné spatřit živočichy, kteří využívají rozvolněnou vegetaci a skalní úkryty. V nejrušnějších částech je však vhodné očekávat menší pravděpodobnost pozorování plachých druhů.

Jak se při pozorování chovat

Ochrana půdy: Choďte pouze po značených cestách nebo po tvrdé skále.

Voda je život: Mějte u sebe alespoň 4 vody na osobu a den.

Signál: Většina území parku je bez mobilního signálu.

Pohonné hmoty: V parku není žádná čerpací stanice.

Pro pozorování živočichů je vhodné vyrazit brzy ráno nebo později odpoledne, kdy je krajina méně rozpálená. V létě se mnoho druhů přes den ukrývá a jejich aktivitu lze snáze zaznamenat za úsvitu, za soumraku nebo v noci.

Je nutné respektovat odstup od zvířat a nesnažit se je lákat potravou. Krmení může změnit jejich přirozené chování a přivést je do blízkosti silnic nebo lidí.

Při pohybu mimo hlavní trasu je důležité počítat s absencí mobilního signálu, vysokými teplotami a náhlými změnami počasí. Odpolední monzunové bouřky mohou způsobit bleskové povodně.

Vzhledem k odlehlosti parku v utažské poušti a absenci veřejné dopravy je jedinou rozumnou volbou pro návštěvu vlastní nebo vypůjčené vozidlo.

Historie ochrany krajiny

Národní park Arches byl původně vyhlášen jako národní památka 12. dubna 1929 prezidentem Herbertem Hooverem. Důvodem byla snaha ochránit unikátní geologické útvary, které nemají ve světě obdoby.

Statutu národního parku se oblast dočkala až 12. listopadu 1971 po schválení Kongresem.

Osídlení bylo na území Arches už po poslední době ledové před 10 000 lety a nativní obyvatelé se své půdy nevzdali. Historie oblasti sahá tisíce let do minulosti, kdy zde žili původní obyvatelé z kultury Pueblo a kmeny Ute a Paiute, po nichž se dochovaly vzácné petroglyfy.

Na konci doby ledové zde objevili druhy křemene ideální pro výrobu kamenných nástrojů a dodnes je možné objevit po nich hromady zanechaných fragmentů.

V době o poznání současnější, asi před 2 000 lety, tu žili předci Pueblanů a indiánů Fremont. Uchylovali se sem jen v ta roční období, kdy měli k dispozici dostatek vody a zanechali po sobě různé doklady přítomnosti, včetně zmíněného skalního umění.

Výjevy zahrnují piktogramy, jež jsou na skále namalované, a petroglyfy, které jsou do skály vytesané.

Geologické prostředí a jeho význam pro živočichy

Všechna skalní města v národním parku Arches jsou z pískovců, které se jako křemičité písky ukládaly asi před 300 miliony let na dně dávného moře.

Dlouhodobě působící tlak vrstvy slisoval, jednotlivá zrna spojil křemičitý nebo vápenitý tmel a celá souvrství prostoupily oxidy železa, které pískovcům dodaly působivou rudou barvu.

Moře několikrát vyschlo a znovu území zaplavilo. Z těchto období zůstaly mezi vrstvami pískovců i vrstvy solí.

Solná hmota je relativně lehká a plastická a tlak nadložních vrstev ji vytlačuje vzhůru do takzvaných solných dómů. Ty nadzvedávají a vyklenují nadložní horniny, v našem případě pískovce, a tvoří v nich série puklin.

Pukliny pak otevřely cestu erozi, rozšiřovaly se na trhliny, škvíry, soutěsky a údolí. Zvětrávání nakonec oddělilo jednotlivé skalní bloky a tenké skalní stěny, tzv. kulisy.

Celá neuvěřitelná krajina parku Arches vděčí za svůj vznik silné vrstvě soli, která se zde uložila před 300 miliony lety při vypařování pravěkého moře.

🚫 Oblouk vs. Lidé si často pletou oblouk (arch) a přírodní most (bridge). Zatímco oblouky vznikají v důsledku mrazu, vody v trhlinách a chemického zvětrávání pískovce, přírodní mosty jsou formovány tekoucí vodou (potokem nebo řekou), která si proráží cestu skrz skálu.

Členité geologické prostředí vytváří pro živočichy síť rozdílných podmínek. Na osluněných skalách se mohou vyhřívat plazi, ve stínu puklin se ukrývají drobní savci a v okolí vysokých stěn mohou lovit draví ptáci.

Nejznámější útvary a jejich okolí

Delicate Arch

Delicate Arch je nejznámějším útvarem parku. Jemně uhlazený oblouk, který je vysoký 14 metrů a široký 11 metrů, je asi nejfotografovanějším objektem v parku.

Tato trasa vede k nejslavnějšímu oblouku světa. Stezka měří celkem 5 (tam i zpět) a je středně náročná kvůli stoupání na otevřeném slunci.

Odměnou je pohled na 20 vysoký solitérní oblouk s panoramatem hor La Sal v pozadí.

Delicate Arch je ukrytý v otevřené skalnaté krajině, kde je během dne málo přirozeného stínu. Pro pozorování živočichů proto bývá vhodnější okolí stezky mimo nejteplejší část dne.

Landscape Arch

Právě zde se nachází Landscape Arch, nejdelší kamenný oblouk, který můžeme na západní polokouli spatřit.

Jeho štíhlý oblouk je dlouhý necelých sto metrů, což pro představu znamená, že by se pod ním mohl hrát fotbal. Celkem je dlouhý 93 metrů a dosahuje výšky 32 metrů.

Co ovšem oblouku přebývá na délce, to mu chybí na mohutnosti - je široký jen necelé dva metry.

V roce 1991 odpadl ze spodní části oblouku masivní kus skály, což ještě zúžilo zbývající pískovcový pás. Z bezpečnostních důvodů byla turistická stezka vedoucí přímo pod obloukem odkloněna.

Skalní útvary v parku nejsou neměnné. V roce 1991 se návštěvníkům naskytl šokující pohled (a poslech), když se z Landscape Arch s ohlušujícím hřmotem zřítil obří kus pískovce o délce 21.

Double Arch

Double Arch je útvar tvořený rovnou ze dvou kamenných oblouků, které spolu vytvářejí působivý kamenný útvar.

Opět jsme se ale pokusili vyhnout proudu turistů a zamířili k formaci s názvem Double O Arch. Nejdřív je potřeba se vydrápat po celkem strmé skále, pak následuje přechod po pískovcovém hřebenu - asi dva metry širokém pásu hladké, několik metrů vysoké skály, kterou neocení lidé se závratí.

V této části parku je třeba dbát zvýšené opatrnosti, protože silný vítr může pohyb po úzkých skalních hřebenech výrazně ztížit.

Balanced Rock

Balanced Rock je „balancující“ skála. Útvar, který je vysoký 39 metrů, totiž připomíná obrovský balvan balancující na kamenném podstavci.

Kousek odsud se nacházela další „balancující“ skála. Ta se však v 70.

Okolí osamocených balvanů, skalních pilířů a věží nabízí podobně jako další části parku přirozené úkryty a vyvýšená místa. Křehkost těchto útvarů zároveň vyžaduje, aby návštěvníci zůstávali na vyznačených trasách.

Stezky vhodné pro vnímání přírody

Delicate Arch Trail

Většina ikonických míst v Arches je přístupná pouze pěšky. Tato trasa vede k nejslavnějšímu oblouku světa.

Stezka měří celkem 5 (tam i zpět) a je středně náročná kvůli stoupání na otevřeném slunci.

Devil’s Garden Trail

Nejdelší a nejnáročnější udržovaná stezka v parku nabízí koncentraci mnoha oblouků na jednom místě. Celý okruh má 13.

Během cesty uvidíte mimo jiné Landscape Arch, což je s délkou 88 jeden z nejdelších oblouků na světě.

Trasa prochází členitým skalním prostředím s množstvím oblouků, stěn a úkrytů. Při klidném pohybu a mimo nejrušnější dobu zde lze vnímat rozdíly mezi otevřenými a zastíněnými stanovišti.

Windows Section Trail

Velmi snadná a krátká trasa o délce 2, která je ideální pro rodiny. Uvidíte Severní a Jižní okno a také Turret Arch.

Cesta je relativně rovná a nabízí fascinující perspektivy na obří skalní otvory.

Double Arch Trail

Krátká procházka dlouhá pouze 1 vás zavede pod úpatí dvou gigantických oblouků, které sdílejí stejnou základnu.

Je to jedno z mála míst, kde můžete stát přímo pod klenbou a vnímat její obrovské měřítko.

Praktické podmínky pro pozorování

Čtyřicet kilometrů asfaltové vozovky pokrývá prakticky všechny podstatné půvaby parku, což je pro americké národní parky typické.

K mnohým skalním útvarům je potřeba od silnice vedoucí skrz národní park ujít i několik kilometrů. Záleží oblouk od oblouku, skalní město od skalního města.

Příprava je v pouštním prostředí klíčová. Voda je život: Mějte u sebe alespoň 4 vody na osobu a den.

Všem návštěvníkům důrazně doporučuji stáhnout si do mobilu oficiální aplikaci NPS (National Park Service), která funguje i offline. Můžete si v ní stáhnout mapy a audioprůvodce přímo pro Arches.

Většina území parku je bez mobilního signálu. V parku není žádná čerpací stanice.

Možnosti kempování přímo v parku jsou velmi omezené a poptávka extrémně převyšuje nabídku. Vzhledem k tomu, že přímo v parku Arches žádné hotely ani lodge neexistují, drtivá většina návštěvníků využívá ubytování v přilehlém městě Moab.

Pro klidnější pozorování je vhodné vyhledávat méně exponované úseky stezek, vyrazit mimo poledne a sledovat okolí bez hluku a prudkých pohybů. Největší šanci na setkání s aktivními živočichy obvykle poskytují ranní, večerní a noční hodiny, zatímco v horkém létě může být přes den většina fauny skrytá.

tags: #zivocichove #v #narodnim #parku #arches