Jindřich Eckert patří k nejvýznamnějším fotografům 19. století v Čechách. Jeho snímky zachytily podobu Prahy, české krajiny, historických staveb i míst, která později zanikla nebo se zásadně proměnila.
Snímky Jindřicha Eckerta mají nesmírný dokumentační význam. Díky nim například víme, jak vypadal parník Praha při své první plavbě v srpnu 1865, staré Emauzy a Podskalí v místě dnešního Palackého náměstí, Újezdská brána před zbořením, Karlův most zničený povodní roku 1890, rozestavěné Národní muzeum, Strakova akademie anebo katedrála svatého Víta na Pražském hradě, případně Vyšehradská skála před proražením tunelu a před stavbou baziliky.
Život Jindřicha Eckerta
Jindřich Eckert se narodil v Praze, s rodiči bydlel na Malé Straně v domě U zlatého šneka, absolvoval Stavovský polytechnický institut Království českého a devět let pracoval jako celní úředník.
Ačkoli jeho tatínek pocházel ze saského města Crimmitschu, doma se mluvilo německy a německé jméno měl i ateliér, Jindřich Eckert se počítal k Čechům.
Jeho životní dráha se tedy původně neubírala přímo k fotografii. Po studiu působil devět let jako celní úředník, teprve později se rozhodl věnovat novému oboru, který se v 19. století rychle rozvíjel.
První ateliér na Újezdě
15. července 1863 si na zahradě domu na Újezdě pod Nebozízkem otevřel svůj první portrétní ateliér.
Otevření ateliéru představovalo důležitý krok v jeho profesní kariéře. Portrétní fotografie tehdy umožňovala zachytit podobu jednotlivců i rodin a zároveň vytvářela základ pro další rozvoj fotografické činnosti.
Už roku 1871 Eckert vydal soubor fotografií Prahy, v roce 1879 byl jmenován c. k. dvorním fotografem, rok nato komorním fotografem korunního prince Rudolfa, později následníka trůnu arcivévody Františka Ferdinanda.
Fotograf Prahy a české krajiny
Eckert jako první v Čechách fotografoval umělecké a přírodní krásy naší krajiny, díky němu tedy například víme, jak v té době vypadala Šumava nebo Krkonoše.
Jeho práce se neomezovala na portrétní ateliér. Fotografoval městské prostředí, historické stavby, přírodní scenérie i významné proměny krajiny. Jeho záběr tak zahrnoval jak Prahu, tak vzdálenější oblasti Čech.
Fotografie Šumavy a Krkonoš mají význam nejen jako ukázky tehdejší fotografické tvorby, ale také jako svědectví o podobě české krajiny v 19. století. Eckertovy snímky zachycují prostředí ještě před mnoha pozdějšími změnami a umožňují porovnávat historickou podobu krajiny s její současností.
Dokumentace proměn Prahy
Největší dokumentační hodnotu mají Eckertovy fotografie míst, která se v průběhu desetiletí proměnila, byla přestavěna nebo úplně zanikla.
- parník Praha při své první plavbě v srpnu 1865;
- staré Emauzy a Podskalí v místě dnešního Palackého náměstí;
- Újezdská brána před zbořením;
- Karlův most zničený povodní roku 1890;
- rozestavěné Národní muzeum;
- Strakova akademie;
- katedrála svatého Víta na Pražském hradě;
- Vyšehradská skála před proražením tunelu a před stavbou baziliky.
Tyto záběry zachycují Prahu v různých okamžicích jejího vývoje. Některé fotografie připomínají stavby před demolicí, jiné dokumentují budovy během výstavby a další zachycují následky přírodních událostí.
Zvláštní význam má fotografie Karlova mostu zničeného povodní roku 1890. Eckert tak nezachytil pouze běžnou podobu města, ale také následky mimořádné události, která výrazně zasáhla jednu z nejvýznamnějších pražských památek.
Pražské ghetto a asanace Starého Města
V 90. letech 19. století Eckert často fotografoval ghetto a další části Starého Města, určené k asanaci.
Tyto fotografie mají mimořádnou historickou hodnotu, protože zachycují městské prostředí před rozsáhlými zásahy. Dokumentují domy, ulice a části pražského Starého Města v době, kdy byly určeny k asanaci.
Eckertovy snímky tak umožňují poznat podobu míst, která by jinak zůstala známá pouze z písemných popisů nebo z pozdějších stavebních plánů. Zároveň představují důležitý záznam každodenního městského prostředí 19. století.
Památková dokumentace a Muzeum města Prahy
Snímky, které pořídil v době svého členství v památkové komisi a stovky dalších, které zapůjčil z předchozích let své tvorby, se staly součástí sbírek Muzea města Prahy.
Zařazení těchto fotografií do sbírek Muzea města Prahy zajistilo jejich uchování a zpřístupnilo je jako pramen k dějinám města. Vedle umělecké hodnoty tak získaly také význam pro památkovou péči, historický výzkum a poznání vývoje Prahy.
Profesní uznání a veřejné působení
Za svou fotografickou činnost získal desítky medailí a cen, podílel se na činnosti fotografických organizací a prvních fotografických časopisů, a oslava 25 let jeho ateliéru roku 1888 byla významnou společenskou událostí.
Jeho jmenování c. k. dvorním fotografem roku 1879 a komorním fotografem korunního prince Rudolfa rok nato potvrzuje vysoké společenské postavení, kterého v oboru dosáhl.
Oslava 25 let jeho ateliéru roku 1888 zároveň ukázala, že Eckert nebyl pouze úspěšným provozovatelem fotografického podniku. Jeho práce byla vnímána jako významná součást kulturního a společenského života.
Soukromý život
V soukromém životě to měl složité, manželka Henriette zemřela ve 41 letech, ze dvou dcer přežila jediná, Ludmila.
Vedle profesních úspěchů tedy Jindřich Eckert prožil také těžké osobní ztráty. Jeho rodinný život poznamenala smrt manželky Henriette i skutečnost, že ze dvou dcer přežila pouze Ludmila.
Význam Eckertova díla
Jindřich Eckert spojil portrétní fotografii s rozsáhlou dokumentací Prahy, historických památek a české krajiny. Jeho fotografie zachycují stavby před zbořením, městské části před asanací, památky během proměn i krajinu v době, kdy ji fotografové teprve začínali systematicky zaznamenávat.
Díky jeho práci dnes víme, jak vypadala Šumava nebo Krkonoše, staré Emauzy a Podskalí v místě dnešního Palackého náměstí, Újezdská brána před zbořením nebo Vyšehradská skála před proražením tunelu a před stavbou baziliky.
Jeho fotografie proto nejsou pouze portréty či obrazy historických míst. Jsou také svědectvím o vývoji města, proměnách krajiny, ničivých událostech a zániku části historické zástavby.