Jubilejní zemská výstava v Praze 1891: průmysl, technika a sebevědomí českého národa

Jubilejní zemská výstava v Praze se konala od 15. května do 18. října 1891 v Královské oboře, na místě dnešního pražského Výstaviště. Přídomek „jubilejní“ získala podle průmyslové výstavy z roku 1791, kterou uspořádali čeští stavové v Klementinu na počest korunovace císaře Leopolda II. českým králem.

Výstava představila tehdejší české země jako prostor rozvinutého průmyslu, zemědělství, technických inovací, kultury a společenského života. Současně se stala výrazným projevem sebevědomí emancipujícího se českého národa, zejména poté, co po sporech opustili přípravný výbor Němci a akce zůstala zcela v rukou Čechů.

Proč se výstava nazývala jubilejní

Jubilejní proto, že se měla uskutečnit ke kulatému výročí první pražské výstavy. Ta se konala v roce 1791 v areálu Klementina při slavnostní korunovaci císaře Leopolda II.

Výstava z roku 1891 měla připomenout sté výročí první průmyslové výstavy v pražském Klementinu roku 1791. Její název tak odkazoval nejen k historickému výročí, ale také k dlouhodobému rozvoji hospodářství a průmyslu v českých zemích.

Po úspěchu světové výstavy v Paříži v roce 1889 a po nezdaru výstavy vídeňské bylo rozhodnuto o uspořádání tzv. jubilejní výstavy také v českých zemích.

Iniciativa pražské obchodní komory

Velkou zásluhu na uskutečnění výstavy měla pražská obchodní komora a její předseda Bohumil Bondy. Roku 1887 vznikla z jeho popudu komise, která nakonec ustanovila zřízení stálé výstavní budovy v bubenečském parku.

O rok později se rozhodlo o termínu výstavy a jejím názvu. Při její přípravě se uvažovalo o několika lokalitách, nakonec ale výbor, jehož členem byl i vynálezce František Křižík, rozhodl o výstavbě nového areálu v Holešovicích.

Jako výstavní prostor přicházelo v úvahu čerstvě dokončené Rudolfinum, ale nakonec padla volba na Královskou oboru. S myšlenkou uspořádat výstavu v oboře přišel sochař Václav Vítězslav Chytrý, který měl ateliér v ulici Nad Královskou oborou, a tento návrh výstavní výbor schválil.

Na tomto místě je zapotřebí dodat, že výstavní výbor byl složen z Čechů i Němců a že Němci pro spory s Čechy výbor brzy opustili. Ve výboru vedle příslušníků české šlechty zasedli například František Křižík nebo vydavatel Jan Otto.

Odřeknutím účasti německých podnikatelů se z výstavy stala demonstrace českých schopností a podnikavosti nejen v oblasti hospodářské, ale i kulturní, společenské a umělecké.

Příprava a financování výstavy

Podnik si vyžadoval postavení mnoha budov, což se ovšem potkalo s velkou nepřízní počasí. Přípravu výstavy řídilo 25 členů výboru, mj. Matějka, Jan Koula, Josef Smolík, Zikmund Winter a další.

Předsedou Výkonného výboru byl Karel Max hrabě Zedtwitz. Za tu dobu bylo podáno 21 300 podání.

Rozpočet výstavy s příjmy a výdaji činil 1 132 000 zl. K financování přispěla subvence ve výši 100 000 zl. poskytnutá sněmem Království českého a množství finančních sbírek v celkové výši 474 690 zl.

Výstava měla také fond zárukový, který vznikl v souvislosti s provedením jubilejní výstavy. Na financování se podíleli vystavovatelé, jejichž příspěvky se odvíjely od ročního obratu vystavovatele.

Výstavní areál v Královské oboře

Stavba výstaviště v Královské oboře byla zahájena podle návrhu architektů Antonína Wiehla a Bedřicha Münzbergera na jaře roku 1890. Místem výstaviště byla vybrána Královská obora.

Vyměřovací práce začaly v březnu 1890. V květnu 1890 započala stavba výstavních budov. Začala se stavět Strojovna a vyrůstat konstrukce Průmyslového paláce.

Areál výstaviště, který navrhl architekt František Thomayer, zabral téměř pětinu Stromovky. Hlavní projektanti výstavy Bedřich Münzberger a Antonín Wiehl zastavěli společně s Františkem Thomayerem, který se staral o sadovou úpravu, plochu o rozloze 300 000 metrů čtverečních.

Na ploše zhruba 300 000 metrů čtverečních zde bylo postaveno na 150 budov, jimž dominoval Průmyslový palác. Areál čítal 106 číslovaných pavilonů a 4 nečíslované.

Povodeň a obtížná výstavba

Stavbu provázely některé obtíže. Nejprve zatopila prostor výstaviště rozvodněná Vltava a krátce před otevřením začali stávkovat tesaři.

V září ale postihla Prahu ničivá povodeň, která zatopila dvě třetiny staveniště a způsobila pád konstrukce Průmyslového paláce. Povodeň zasáhla v Praze i část Karlova mostu a způsobila značné škody na výstavišti.

Katastrofa jen podnítila úsilí a areál se podařilo dokončit včas. Navzdory povodni v září 1890 a silným mrazům na přelomu let 1890 a 1891 byla výstava slavnostně zahájena 15. května 1891.

Práce byly přerušeny, ale poškozené části se podařilo obnovit. Stavba některých budov a pavilónů, jako například papíren, pokračovala i v zimě. Používalo se mrazuvzdorné vápno a kotel na ohřev vody pro výrobu malty.

Průmyslový palác jako technický symbol

Vyrostlo na ní 150 budov, kterým dominoval Průmyslový palác - první montovaná ocelová konstrukce kombinovaná se sklem u nás.

Ten byl první montovanou ocelovou konstrukcí kombinovanou se sklem v českých zemích. Průmyslový palác byl otevřen 15. března 1891.

Byl největší a nejnákladnější budovou výstaviště. Navrhli jej architekti Bedřich Münzberger a František Prášil.

Průmyslový palác vznikl ze železných konstrukcí. Ocelové oblouky měly rozpětí 38 m. Náklady na palác dosáhly 500 000 zlatých.

Střední část paláce a jeho křídla vytvořily monumentální vstupní prostor celého výstaviště. Konstrukční řešení umožnilo rychlou montáž a zároveň nabídlo velkorysý vnitřní prostor pro technické a průmyslové exponáty.

Tímto způsobem nýtované konstrukce by měla být nyní postavena i replika jeho levého křídla, které zničil rozsáhlý požár na podzim roku 2008.

Vstupní brána a architektura pavilonů

Impozantní byla i dřevěná vstupní brána, ozdobená znaky čtyřiceti českých měst - na výstavišti stála až do roku 1952.

Z jeho dílny pocházela i monumentální vstupní brána výstaviště, která byla v roce 1952 z bezpečnostních důvodů stržena.

Jednotlivé pavilony měly různorodou podobu. Vedle moderních technických staveb se objevovaly historizující stavby, lidová architektura, šlechtické myslivny i reprezentativní výstavní síně.

S těmito moderními vymoženostmi kontrastoval historizující styl některých staveb, které projektoval hlavní architekt výstavy Antonín Wiehl.

O výtvarnou stránku Jubilejní výstavy se postarali umělci generace Národního divadla v čele s Vojtěchem Hynaisem.

Průmysl, řemesla a hospodářství

Akce byla přehlídkou tehdejšího českého zemědělství a průmyslu, ale také společenského života v Čechách.

Ukázala rozsah a vyspělost českého průmyslu i zemědělství a její úspěšnost byla obrovským posílením sebevědomí a povzbuzením na cestě národní emancipace.

Na výstavě největší plochu zaujali živnostníci. Velký průmysl obsadil hlavně strojovnu a některé přilehlé výstavní kouty. Na výstavě byla zastoupena všechna tehdejší průmyslová odvětví kromě výroby automobilů a obráběcích strojů.

Vystavovaly se především parní stroje, cukrovarnické stroje, lihovarnické stroje, pivovarnické stroje, Ringhoferova továrna ze Smíchova vystavovala vagony. Na výstavišti byly poprvé všechny tyto stroje k vidění pohromadě.

V pavilonech mohli návštěvníci zhlédnout expozice z lesnictví, rybářství, papírenství či cukrovarnictví, nechyběly ani náhledy do dějin šlechtických rodů.

Výstavními odvětvími byly také včelařství a další odvětví českého hospodářství, keramické i průmyslové chemie. Vystavovaly korporace a spolky, na výstavě bylo zastoupeno výtvarné umění i archeologické vykopávky.

Cukrovarnictví

Jedním z nejrozvinutějších průmyslových odvětví, představených na jubilejní výstavě, bylo cukrovarnictví. Šlo o typicky český průmysl, využívající řadu domácích technologií a vynálezů.

Tam byl jen český kapitál, z Čech se cukr exportoval.

Expozice cukrovarnictví představovala průmyslové stroje, výrobní postupy i produkty. Mezi vystavenými předměty se objevila také homole cukru.

Strojovna a firmy

Na zahraničním věhlasu výstavy se nejvíce podílela expozice ve Strojovně, kde vystavovaly mimo jiné firmy Emil Škoda, Plzeň, Daněk a spol., František Ringhoffer či závod Františka Křižíka.

Velkou pozornost přitahovaly továrny a podniky spojené se strojírenstvím a elektrotechnickým průmyslem. Zastoupena byla továrna na stroje, Pražská akciová strojírna, dříve Ruston a spol., mostárna Pražské akciové strojírny a elektrotechnický závod Františka Křižíka.

Expozice průmyslových podniků významně přispěla na slávě jubilejní výstavy za hranicemi monarchie.

Elektrifikace a technické novinky

Druhou novinkou byl elektrotechnický průmysl. Výstava byla řadou elektrotechnických novinek vybavena.

Na tom měl největší zásluhu František Křižík, který osvětloval celou výstavu a také zajišťoval dopravu. Instaloval v Praze první tramvaj, která jezdila z Letné na výstaviště.

Díky české vynalézavosti a podnikavosti získala Praha první elektrickou dráhu v českých zemích, dvě pozemní lanovky, Petřínskou rozhlednu či areál Výstaviště.

Vedle již zmíněné elektrické dráhy byla od Vltavy na Letenský vrch postavena lanovka.

Elektrická dráha umožnila návštěvníkům pohodlnější spojení mezi městem a výstavištěm. Technická infrastruktura se tak stala stejně důležitou součástí výstavy jako samotné pavilony.

Křižíkova fontána

K největším atrakcím patřila bezesporu Křižíkova fontána. Hlavní atrakcí pro návštěvníky výstavy se však stala fontána, kterou navrhl „český Edison“ František Křižík.

Celý princip fungoval na proudící vodě, skleněných deskách, zbarvených sklech a elektrických lampách s parabolickými zrcadly.

Každá lampa měla pohyblivý rám a jeho otáčení vytvářelo spolu s proudící vodou kýžené světelné efekty.

Fontána spojovala vodní prvek s elektrickým osvětlením a barevnými skly. Pro návštěvníky představovala působivou ukázku toho, jak lze techniku využít k vytvoření divadelní a vizuální podívané.

Dodnes je fontána, která byla ke stému výročí své existence v roce 1991 zmodernizována, evropským unikátem.

Petřínská rozhledna a inspirace Paříží

Během Jubilejní zemské výstavy byla také 20. srpna otevřena Petřínská rozhledna, imitace Eiffelovy věže, kterou členové Klubu českých turistů „okoukali“ na Světové výstavě v Paříži v roce 1889.

Na Petříně byla souběžně s výstavou smontována železná rozhledna, která byla volnou kopií slavné Eiffelovky.

Rozhledna se stala jedním z nejvýraznějších trvalých odkazů výstavy. Její podoba připomínala pařížskou světovou výstavu a zároveň ukazovala schopnost českých stavitelů a techniků rychle převzít a přizpůsobit aktuální evropské impulzy.

Na Petříně je také zrcadlové bludiště.

Šlechtické pavilony a panské čtvrti

V takzvané panské čtvrti se nacházely pavilony šlechtických rodin, kde vystavovali například hrabě Černín, Harrach, kníže Lobkowicz nebo arcivévoda František Ferdinand d’Este.

Šlechtické pavilóny se nacházely nalevo od Strojovny v tzv. panské čtvrti.

Z šlechtických podnikatelských rodin vystavovali například český místodržitel hrabě Thun, kníže Hanavský, hrabě Karel Buquoy.

Jejich pavilony měly podobu loveckých zámečků a mysliven a chlubily se expozicemi lesního a polního hospodářství, které doplňovaly rodové zajímavosti.

Expozice se věnovaly lesnímu hospodářství, rybářství a těžbě nerostů. Součástí byly také předměty spojené s dějinami rodů, někdy také zajímavé až excentrické exponáty.

Za pozornost stál například zkrvavený oděv Viléma Slavaty vystavovaný hrabětem Černínem. Šlo o oděv Viléma Slavaty vyhozeného z okna Pražského hradu roku 1618.

Česká chalupa a historické expozice

Obrovskou pozornost vzbudil skanzen České chalupy, který byl modelován jako ukázka české lidové architektury.

Česká chalupa obsahovala výstavu zaměřenou na český venkov. Architektonický návrh vytvořil Antonín Wiehl.

Expozice se zaměřovala na předměty denní potřeby venkovského lidu a později se stala základem Polabského národopisného muzea.

České chalupy se staly základem další, národopisné výstavy.

Pavilón Retrospektivní výstavy, též Pavilón královského hlavního města Prahy, připomínal městské dějiny včetně zbraní, zbroje a lidových památek.

V pavilonu se představovaly historické předměty i archeologické nálezy. V jeho tradici dnes pokračuje také pražské Lapidárium Národního muzea.

Atrakce, občerstvení a společenský život

Kromě toho stálo na výstavišti množství malých stánků, atrakcí, restaurací, vináren a pivnic, ba dokonce i japonská čajovna.

Vedle výstavních objektů byla na Jubilejní zemské výstavě též řada restaurací a stánků, například americký bar s černošskou obsluhou, Van Houtenův kakaový stánek, balkánská vinárna či turecká kavárna.

Mezi další podniky patřila třeboňská pivnice knížete J. A., amerikánská restaurace nebo japonská čajovna.

S Jubilejní výstavou zavanul do provinční Prahy mezinárodní duch. Nabídka občerstvení a zábavy představovala návštěvníkům nejen domácí podniky, ale také stylizované podoby zahraničních kaváren, barů a vináren.

Balónová aréna

Balónová aréna se nalézala za Strojovnou. V Balónové aréně se vedle příležitostných produkcí se slony a šelmami vypouštěly balónové koše s lidmi.

Vzduchoplavcům umožňovala zhlédnout okolí výstaviště z výše až 300 metrů. Mezi účinkujícími byli Eduard Surcouf, Louis Godard a Eugéne Taupin.

Balónová aréna tak spojovala populární podívanou s tehdejším zájmem o nové možnosti létání a pozorování krajiny z výšky.

Další program

Výstavu doprovázely výstavní vlaky, výstavní slavnosti a různé zábavní podniky.

V areálu se konaly průvody, divadelní představení a besedy. Sokolové přispěli k celé akci uspořádáním II. sletu.

Pronajali si od města pozemek, kde postavili tribuny pro 7000 diváků, šatny a další potřebné stavby. Na slet přijeli účastníci 51 zvláštními vlaky.

Slavnostní zahájení a návštěva císaře

Zemskou výstavu slavnostně zahájil arcivévoda Karel Ludvík 15. května 1891. Událost doprovázely Dvořákovy fanfáry a úvodní projev pronesl arcivévoda Karel Ludvík.

Slavnostního zahájení se účastnili představitelé českého sněmu, české šlechty a podnikatelů. Císař František Josef I. byl požádán, aby nad výstavou přijal protektorát.

Výstavu navštívil také císař František Josef I., který přijel zvláštním vlakem z Vídně. Během návštěvy výstavy a vedle Prahy navštívil i Liberec.

Její ohlas byl mimořádný - více než 8700 vystavovatelů představilo svou produkci dvěma a půl milionu návštěvníků včetně císaře Františka Josefa I. a řady dalších významných osobností monarchie.

Výstava jako projev české emancipace

Praha - Jubilejní zemská výstava v roce 1891, to byl obrovský projev sebevědomí a úspěchu emancipujícího se českého národa.

Výstava se stala symbolem úspěchu českého státu. Symbolické také bylo, že v den, kdy se otevírala výstava, byla za účasti nejvyšších zemských představitelů i reprezentantů císařského domu otevírána nová budova Národního muzea na Václavském náměstí.

V tentýž den zahajovala činnost Česká akademie věd a umění, právě v budově Národního muzea, pod jehož střechou pak desetiletí sídlila. Akademie vznikla díky daru a angažmá Josefa Hlávky.

Výstava ukázala, že česká společnost dokáže samostatně připravit rozsáhlý podnik s vlastními finančními, organizačními, technickými i kulturními kapacitami.

Její úspěch zbavil český národ nedůvěry ve vlastní schopnosti a síly. Posílil aktivitu a přesvědčení, že podnikavost a dovednost jsou ukryty v českém národě.

Především šlo o akci, kterou uspořádali Češi bez účasti Němců a jejich mentorování. Uvědomili si tím svoji vlastní sílu.

Druhý důsledek byl v tom, že této akce se hojně zúčastnila Morava. Ne tím, že by vystavovala - šlo o českou zemskou výstavu - ale tím, že výstavu navštívila.

Třetí efekt spočíval v tom, že se v této době lámala česká politika a že z české politické scény v tomto roce, 1891, mizeli staročeši a na jejich místo přicházeli mladočeši.

Každodenní provoz a organizace

Výstava vyžadovala rozsáhlou organizační práci. Při významných událostech během výstavy zasedal výbor permanentně.

Výbor zajišťoval údržbu cest a výplaty mezd stavebních dělníků. Spolupracoval se Zemskou bankou království českého.

Jednotliví členové a další výbory dohlíželi na rovnoměrné zastoupení vystavovaných expozic, na komunikaci se sdělovacími prostředky, na organizaci dopravy a na zajišťování instalace exponátů.

Výbor se věnoval také přípravě výstavních vlaků, slavností a zábavních podniků. Jeho činnost pokračovala i v době, kdy již výstava probíhala.

Obuvník Josef Krákora a výstavní exponáty

Výstava nepředstavovala pouze velké továrny, stroje a architekturu. Prostor dostali také živnostníci a řemeslníci, jejichž práce ukazovala kvalitu české výroby.

Ve sbírce textilu a módy UPM tuto významnou událost připomíná trojice krásných šněrovacích dámských botek z kozinky a černé lakové kůže s hedvábnou podšívkou, zdobené vykrajovaným a prošívaným ornamentem.

Cesta k jejich určení však byla velice dlouhá. Muzeum získalo botky darem od Františky Krákorové v roce 1950 s jedinou informací, že je vyrobil její tchán Josef Krákora, pražský obuvník.

Jako krásný exponát se uplatnily na řadě akcí doma i v zahraničí včetně významné výstavy Žena doby secese v roce 1976 a Česká móda Od valčíku po tango v roce 1994.

Jednotlivé páry putovaly do Berlína, Dortmundu, Budapešti i Bruselu, dostaly se až do Tokia.

Mezitím v roce 1997 anglická specialistka na obuv sl. June Swann prohlásila, že mají tak mimořádnou kvalitu, že musely být vyrobeny k výstavním účelům.

Definitivní řešení ovšem nalezl až pravnuk Josefa Krákory, ing. Antonín Hykš, který doložil v roce 2019, že boty byly vystaveny právě na Zemské jubilejní výstavě v Praze v roce 1891.

Jeho dokumentace uvádí obuvníka Krákoru nejen mezi vystavujícími, ale i mezi vyznamenanými, když za své boty získal Státní stříbrnou medaili.

Podnik Josefa Krákory

Ing. Josef Krákora (1845-1900) svou firmu založil v roce 1868 v Myslíkově ul. 1343/18.

Byla úspěšná, už v roce 1877 byla oceněna na obuvnické výstavě, pořádané Jednotou pro povzbuzení průmyslu v Čechách.

Josef Krákora byl členem pražského Sokola a vyráběl a prodával za co nejmírnější ceny „boty sokolské a holeně výletní“.

Svůj Obuvnický závod pro pány a dámy v roce 1886 přestěhoval do domu čp. 723 zvaného „U kruhu“ v Palackého ulici, který zakoupil.

V obchodě mu pomáhala jeho manželka Barbora.

Josef Krákora se zúčastnil i další velké akce, Národopisné výstavy českoslovanské v roce 1895, kde jeho boty získaly také stříbrnou medaili.

Svou salónní obuv zde vystavil již také syn Josefa Krákory Ladislav.

Jeho obuv, vytvořená v duchu tehdy se rozvíjející „českoslovanské svéráznosti“ na chodské motivy, byla velice oceňovaná a s pochvalným komentářem uveřejněná v Obuvnických listech.

Podnikavost se ovšem v rodině neztratila a její stopy jsou ještě dnes patrné. Dcera Josefa Krákory Rudolfa se provdala za Antonína Paříka, výrobce pánského prádla, který se v roce 1919 stal spoluzakladatelem firmy Triola.

V rodině se zachovala tradice, že název vymyslela paní Paříková, když se vložila do uvažování trojice zakladatelů a navrhla název nového podniku „Triola“.

Fotografie, plakáty a dokumentace výstavy

Výstava přitahovala také fotografy a ilustrátory. Několika fotografy vznikla první fotografická reportáž v české historii.

Dobové události se pravidelně objevovaly na stránkách ilustrovaného časopisu Praha.

Dochovaly se plakáty k Jubilejní výstavě 1891 od Vojtěcha Hynaise, fotografie Průmyslového paláce, levého křídla Průmyslového paláce, vitríny pražských obuvníků na Jubilejní výstavě 1891 a vyznamenání Josefa Krákory - státní stříbrná medaile.

Mezi další dokumenty patří sborník oceněných vystavovatelů-obuvníků, dobové inzeráty Josefa Krákory v časopise Sokol v roce 1886 a v novinách Nový Paleček v lednu 1892 a únoru 1893.

Dokumentace zachycuje také boty Ladislava Krákory s chodskými motivy, portrét Josefa Krákory narozeného v roce 1845 a portrét Barbory Krákorové narozené v roce 1845.

Výstava a rozvoj moderní Prahy

Díky jejich vynalézavosti a podnikavosti získala Praha první elektrickou dráhu v českých zemích, dvě pozemní lanovky, Petřínskou rozhlednu či areál Výstaviště.

Výstava změnila nejen podobu Královské obory, ale také dopravní a společenské možnosti hlavního města. Do Prahy přivedla nové technologie, návštěvníky z různých částí monarchie, zahraniční inspirace i nové formy zábavy.

Zvláštní vlaky přivážely návštěvníky a výstavní exponáty. Výstaviště se stalo místem, kde se setkávaly technika, podnikání, kulturní reprezentace a masová návštěvnost.

Ukončení výstavy a její návštěvnost

Jubilejní zemská výstava trvala plných pět měsíců. Dne 18. října 1891 byla výstava ukončena.

Navštívilo ji téměř dva a půl milionu návštěvníků. Obě výstavy, původní z roku 1891 i novodobá výstava z roku 1991, navštívil zhruba stejný počet návštěvníků - asi 2,5 milionu.

Na výstavu přijížděli návštěvníci z Prahy, českých zemí i dalších částí monarchie. Její návštěvnost potvrdila, že průmyslová a zemská výstava se mohla stát významnou masovou událostí.

Odkaz výstavy v roce 1991

Přesně sto let poté se na výstavu pokusila navázat nepříliš úspěšná Všeobecná československá výstava.

Novodobá Všeobecná československá výstava, která se konala od 15. května do 28. října 1991, měla představit Československo jako zemi, která i po dlouhé izolaci může a umí navázat na ojedinělou tradici.

Kvůli ní byly tehdy na Výstavišti provedeny rozsáhlé stavební úpravy, přibyly nové objekty - například Křižíkovy pavilóny či divadla Pyramida a Spirála - a opravena byla Křižíkova fontána.

Fontána byla ke stému výročí své existence v roce 1991 zmodernizována.

Výstava z roku 1991 tak připomněla původní výstavní areál i technickou tradici spojenou s Františkem Křižíkem, Průmyslovým palácem, Petřínskou rozhlednou a dalšími stavbami.

tags: #zemske #vystavy #pariz #jubilejni