Světová obchodní organizace a světový cestovní ruch

Označení WTO se používá pro dvě různé mezinárodní organizace: Světovou obchodní organizaci a Světovou organizaci cestovního ruchu. Přestože se jejich působnost liší, obě organizace se významně podílejí na fungování mezinárodních vztahů, obchodu a cestovního ruchu.

Světová obchodní organizace

Světová obchodní organizace (WTO) vznikla k 1. lednu 1995 jako nástupce Všeobecné dohody o clech a o obchodu (GATT) a je jediným mezinárodním orgánem zabývajícím se pravidly globálního obchodu mezi státy.

Dohoda o zřízení WTO byla schválena 15. dubna 1994 v Marrakéši během Uruguayského kola jednání GATT.

První pokus o zavedení pravidel řídících mezinárodní obchodní vztahy byl učiněn bezprostředně po druhé světové válce. Pravidla liberalizace mezinárodního obchodu byla dále revidována a modernizována v průběhu osmi kol jednání smluvních stran.

Osmé, nejvýznamnější - tzv. Uruguayské kolo jednání o obchodu probíhalo v letech 1986-1994 a jeho nejdůležitějším výsledkem bylo založení Světové obchodní organizace (WTO).

WTO byla formálně založena Marakéšskou smlouvou uzavřenou 15. 4. 1994, která vstoupila v platnost 1. 1.

Principy a dohody uzavřené v rámci GATT byly přijaty WTO, které byla udělena pravomoc je dále rozšiřovat.

Česká republika je členem WTO od počátku jejího vzniku.

Počet členů organizace se neustále zvyšuje; k 9. červenci 2024 jich bylo 164.

V době založení bylo účastníky smlouvy 24 států a EU. Postupně do této celosvětové obchodní organizace vstupovaly další státy a v současnosti má WTO 164 členů a 23 pozorovatelů.

Členy nemusí být vždy státy, ale také jednotná celní území (tedy celní unie nebo přímo celní území).

Poslání a hlavní funkce WTO

Hlavním posláním WTO je podpora fungování mezinárodního obchodu na základě daných pravidel, nestranné urovnávání sporů mezi vládami a organizace obchodních jednání.

Organizace poskytuje obecný institucionální rámec pro vedení obchodních operací mezi členskými státy.

Hlavním cílem všech přijatých pravidel a smluv, kterými se musí účastníci smlouvy řídit při vzájemném obchodu, je zjednodušení přístupu na národní trhy a liberalizace obchodní politiky.

Systém práv a povinností, který WTO vytvořila, hraje zásadní roli v rozvoji obchodu v globální světové ekonomice.

Organizace poskytuje fórum pro další kola obchodních jednání mezi členskými státy, řeší obchodní spory a prověřuje obchodní politiku členských zemí.

Postupným snižováním cel a odstraňováním obchodních bariér WTO přispívá k růstu životní úrovně, poklesu nezaměstnanosti, optimálnímu využití přírodních zdrojů v souladu s pravidly trvale udržitelného rozvoje a k ochraně životního prostředí.

Velmi důležitou roli WTO hraje při poskytování pomoci rozvojovým a zejména nejchudším zemím světa.

Dohody a oblasti působnosti

Základem činnosti Světové obchodní organizace WTO jsou dohody, které byly sjednány během tzv. Uruguayského kola, tvořící právní základ pravidel mezinárodního obchodu.

Mezinárodní obchod zbožím je upraven dohodou GATT novelizovanou v roce 1994 a dále mnohostrannými dohodami o specifických oblastech - například o zemědělství, o antidumpingu, o technických překážkách obchodu, o sanitárních a fytosanitárních opatřeních nebo o subvencích a vyrovnávacích opatřeních.

Někteří členové podepsali také plurilaterální dohody o vládních zakázkách a o civilním letectví.

Obchod se službami je upraven od roku 1995 v rámci Všeobecné dohody o obchodu se službami (GATS).

Během jednání v Marrakéši v dubnu 1994 bylo přijato Rozhodnutí o obchodu a životním prostředí, kterým byl založen Výbor pro obchod a životní prostředí (Committee on Trade and Environment - CTE).

Rozvojová agenda z Doha

V současnosti probíhající kolo multilaterálních jednání o liberalizaci mezinárodního obchodu, tzv. „Rozvojová agenda z Doha“ (Doha Development Agenda - DDA) bylo zahájeno již v roce 2001 na IV. ministerské konferenci v Doha a jeho hlavním cílem je snížení obchodních bariér, zjednodušení mezinárodní obchodní výměny a dosažení větší prosperity jednotlivých členských zemí WTO.

Mezi nejvýznamnější projednávané oblasti DDA patří liberalizace obchodu zemědělských produktů, nezemědělských výrobků a služeb.

Specifickým rysem DDA je rozvojová dimenze, jejíž podstatou je poskytnutí větších výhod rozvojovým a nejméně rozvinutým zemím s cílem urychlení jejich hlubšího zapojení do systému světového obchodu.

Negociace formálně zastřešuje Výbor pro obchodní vyjednávání (TNC), kterému předsedá generální ředitel WTO.

Vlastní negociace jsou vedeny v rámci speciálně vytvořených TNC podřízených orgánů i dalších orgánů existujících již před zahájením negociací v rámci DDA.

Organizační struktura Světové obchodní organizace

Nejvyšší orgánem WTO je konference ministrů, která se má scházet jednou za dva roky.

Nejvyšším orgánem WTO je konference ministrů, která se má scházet jednou za dva roky.

Detailní informace o WTO je možné získat na webových stránkách této organizace.

Světová organizace cestovního ruchu

Světová organizace cestovního ruchu (World Tourism Organization, WTO) je vrcholovou vládní mezinárodní organizací pro cestovní ruch.

Světová organizace cestovního ruchu (WTO) je vedoucí mezinárodní organizací cestovního ruchu.

Vznikla přeměnou organizace nevládního charakteru IUOTO (International Union of Official Travel Organisations) na mezinárodní organizaci mezivládní povahy v roce 1974.

V tomto roce se členem WTO stala i tehdejší ČSSR, a to tím, že v souladu se stanovami WTO jako řádný člen IUOTO formálně prohlásila, že přijímá stanovy organizace a bere na sebe členské povinnosti.

Česká republika je členem WTO jako pokračovatel v členství bývalé ČSSR, resp. ČSFR.

V roce 2003 došlo k přeměně WTO v přidruženou organizaci (specializovanou agenturu, resp. WTO v současné době sdružuje 142 států jako řádných a plnoprávných členů a dále na 350 přidružených členů (pozorovatelů), kterými jsou zástupci soukromého sektoru, vzdělávací instituce, asociace cestovního ruchu, lokální vlády apod.

Členy jsou státy - členové OSN.

Organizace vznikla v r. 1947.

Stala se specializovanou agenturou OSN - po dlouhých jednáních Valného shromáždění OSN v r. -

WTO v současné době sdružuje 142 států jako řádných a plnoprávných členů a dále na 350 přidružených členů (pozorovatelů), kterými jsou zástupci soukromého sektoru, vzdělávací instituce, asociace cestovního ruchu, lokální vlády apod.

Sídlí v Madridu.

Základním úkolem této mezivládní organizace je propagace, podpora a rozvoj mezinárodního cestovního ruchu s cílem napomáhat hospodářskému rozvoji členských zemí, mezinárodnímu porozumění a všeobecnému respektování a dodržování lidských práv a základních svobod.

Činnost Světové organizace cestovního ruchu

WTO je činná např.:

• V globálním marketingu, vypracovává dlouhé prognózy, vývojové trendy, připravuje dlouhodobé a střednědobé plány světového turismu jako celku i podle jednotlivých makroregionů
• Vyhlašuje a podporuje plošné programy pro oblasti ve stadiu začínajícího turismu, převážně v ekonomicky slabších zemích, např. Hedvábná stezka
• Organizuje a finančně podporuje vzdělávání a výchovu odborníků cestovního ruchu, semináře, stáže apod., pro nové členy, rozvojové státy atd.
• Usiluje o zvyšování prestiže turismu ve vztahu k vrcholových organizacím, vůči jednotlivým státům

Orgány Světové organizace cestovního ruchu

Valné shromáždění je nejvyšším orgánem WTO, tvořeným delegáty zastupujícími řádné členy organizace, který zasedá každé dva roky.

Valné shromáždění může vydat rozhodnutí k jakékoli záležitosti spadající do působnosti organizace.

Schvaluje rozpočet a finanční předpisy organizace, volí členy Výkonné rady, jmenuje Generálního tajemníka, dle potřeby ustanovuje odborné a regionální orgány apod.

Zatím poslední, XV. zasedání Valného shromáždění se konalo v říjnu 2003 v čínském Pekingu.

Nejvyšším exekutivním orgánem WTO je Výkonná rada, která se schází minimálně dvakrát ročně.

Její členové jsou voleni Valným shromážděním na čtyři roky.

Výkonná rada volí z řad svých členů předsedu a dva místopředsedy, jejichž funkční období je jednoleté.

ČR byla členem Výkonné rady v letech 1999 - 2003 a do budoucna bude usilovat o opětovnou kandidaturu do tohoto orgánu.

Sekretariát sestává z generálního tajemníka a personálu potřebného pro vedení administrativy organizace.

Pomocnými orgány Valného shromáždění jsou regionální komise.

V rámci WTO působí šest regionálních komisí: pro Afriku, Ameriku, Východní Asii a Pacifik, Evropu, Střední Východ a Jižní Asii.

Scházejí se obvykle jednou ročně.

Jejich úkolem je umožnit členským státům udržovat styk se Sekretariátem a mezi sebou navzájem v období mezi zasedáními Valného shromáždění, kterému adresují své návrhy a připomínky.

Předsednickou zemí Regionální komise pro Evropu je pro období let 2003 - 2005 Švýcarsko.

Hlavním představitelem Regionální komise pro Evropu je pan Luigi Cabrini.

42. zasedání komise se bude konat v Itálii a San Marinu ve dnech 19. - 21.

V rámci WTO dále působí specializované výbory, jejichž úkolem je podpora programových aktivit WTO v oblasti statistiky, kvality, udržitelného rozvoje, vzdělávání, financí atd.

Česká republika byla do roku 2003 členem Výboru pro kvalitu v cestovním ruchu.

Mezinárodní metodika měření cestovního ruchu

Již od 80. let minulého století začaly probíhat na úrovni nadnárodních organizací výzkumné práce na zavedení mezinárodně srovnatelného standardu pro měření celkových ekonomických přínosů cestovního ruchu.

Základem pro srovnatelné měření významu cestovního ruchu bylo uplatnění kompatibilního systému získávání statistických informací jednotlivými státy.

Výsledkem pracovní skupiny pod vedením Organisation for Economic Cooperation and Development (OECD) byly tzv. ekonomické účty cestovního ruchu (Tourism economic account).

Zároveň i Světová organizace cestovního ruchu (World Tourism Organization, WTO) organizovala práce na přesnějším definování ukazatelů cestovního ruchu.

Výsledkem byl dokument OSN a WTO „Doporučení ke statistice cestovního ruchu“.

Tyto základní metodické rámce se potom staly podkladem pro tzv. satelitní účet cestovního ruchu (Tourism Satellite Account).

Ve spolupráci WTO, statistické divize OSN a OECD byly formulovány první návrhy a doporučení a následně potvrzeny na mezinárodní konferenci o cestovním ruchu v Ottawě v červnu 1991.

Na konferenci byla přijata rezoluce, která definovala potřebu jednotné statistiky cestovního ruchu a WTO za tím účelem vytvořila Řídící výbor, který dopracoval programy přijaté rezoluce k zlepšení statistiky cestovního ruchu a koordinoval spolupráci s dalšími mezinárodními i národními institucemi.

Na podkladě zprávy WTO o přijatých programech uspořádala v roce 1993 Statistická komise při OSN své 27. zasedání, na kterém bylo oficiálně přijato Doporučení k statistice cestovního ruchu (Recommendations on Tourism Statistics) a Standardní mezinárodní klasifikace činností Cestovního ruchu (Standard International Classification of Tourism Activities).

V přijatém dokumentu byly také formulovány cíle a postupy, na kterých se podílely i další organizace, zejména OECD a WTTC.

Výsledkem spolupráce těchto organizací bylo zpracování metodického nástroje k měření přínosů cestovního ruchu, nazvaného satelitní účet cestovního ruchu.

K sjednocení metodiky satelitního účtu předložila WTO v červenci 1995 svůj vlastní návrh, který do značné míry čerpal z práce Statistics Canada a z ekonomických účtů cestovního ruchu používaných organizací OECD.

Další návrhy a upřesnění byly předkládány v letech 1996 a 1997.

V září 1999 byla po Světové konferenci o měření ekonomického dopadu cestovního ruchu vytvořena pracovní skupina WTO-OECD-EUROSTAT (statistický úřad Evropské unie).

Jejím úkolem bylo zavedení společné koncepce pro rozvoj metodiky TSA v souladu se závěry Světové konference v Nice.

Práce těchto tří institucí byla předložena k projednání Komisi pro statistiku OSN, která ji dne 1. března 2000 schválila.

Na jednání o TSA v New Yorku byl dokument schválen delegáty zhruba ze 100 zemí.

Výsledkem spolupráce WTO, OECD, EUROSTATu, WTTC i řady dalších mezinárodních organizací, např. Mezinárodní organizace práce (ILO), Mezinárodní asociace hotelů a restaurací (IH&RA) a dalších, bylo vytvoření mezinárodních standardů pro měření ekonomických přínosů cestovního ruchu, které schválila Komise pro statistiku OSN.

Co je satelitní účet cestovního ruchu

Satelitní účet cestovního ruchu, označovaný jako Tourism Satellite Account neboli TSA, je metodický nástroj k měření ekonomických přínosů cestovního ruchu.

Základní struktura TSA je založena na obecné rovnováze existující v národním hospodářství, tedy rovnováze mezi poptávkou a nabídkou produktu vytvářeného odvětvím cestovního ruchu.

V kontextu makroekonomické analýzy lze nejlépe zkoumat vztah mezi nabídkou a poptávkou podle obecného rámce národních účtů a konkrétněji podle tabulek dodávek a užití.

TSA má se systémem národních účtů stejné základní pojmy, definice, třídění a principy tvorby.

Oblasti sledované v TSA

• poptávka vytvářená různými formami cestovního ruchu, členěná podle typů návštěvníků a jejich cest a podle pořizovaných výrobků a služeb
• základní makroekonomické proměnné z pohledu nabídky cestovního ruchu
• zaměstnanost, tvorba hrubého fixního kapitálu a nefinančních investic v cestovním ruchu
• dovozy a vývozy spojené s cestovním ruchem
• příjmy a výdaje vládních institucí, vytváření osobních příjmů a příjmů z podnikání spojených s cestovním ruchem

Důvodem vytvoření satelitního účtu je snaha umožnit podrobnou analýzu poptávky po výrobcích a službách, které souvisejí s cestovním ruchem, ukázat na jejich provázanost v oblasti poptávky a nabídky a popsat, jak nabídka cestovního ruchu funguje ve vztahu k ostatním hospodářským činnostem.

Mezinárodní doporučení nabízejí rámec, který mohou země využít při sestavování satelitních účtů pro cestovní ruch.

V obecnější rovině by měl satelitní účet umožnit lepší mezinárodní porovnání statistických údajů o cestovním ruchu.

Základní definice cestovního ruchu

Pro mezinárodní srovnání je nutná jednotná metodická základna.

Níže uvedené definice jsou mezinárodně uznávané, případně s národními specifiky, která jsou v rámci mezinárodních doporučení povolena.

Cestovní ruch

Cestovní ruch je mezinárodně definován jako činnost osob cestujících do míst a pobývajících v místech mimo své obvyklé prostředí po dobu kratší než jeden ucelený rok, za účelem trávení volného času a služebních cest (osoba nesmí být odměňována ze zdrojů navštíveného místa).

Obvyklé prostředí

Obvyklé prostředí je poměrně obtížně definovatelné, v jednotlivých zemích je chápáno odlišně.

Podle mezinárodní definice je za něj považováno bydliště respondenta (trvalé i přechodné), dále přímé okolí tohoto bydliště, pracoviště, škola a jiná často navštěvovaná místa.

Pojem obvyklého prostředí má dva rozměry, blízkost a periodicitu (frekvenci návštěvy).

Součástí obvyklého prostředí je jednak okolí bydliště respondenta, i když může být navštěvováno jen zřídka a jednak místa, která jsou navštěvována často (v našem pojetí častěji než jednou týdně) a pravidelně, přestože mohou být značně vzdálena od bydliště.

Státní hranice nejsou při definici obvyklého prostředí rozhodující.

Návštěvník, jednodenní návštěvník a turista

Návštěvník je účastník cestovního ruchu.

Návštěvníci se dělí na jednodenní návštěvníky (někdy nazýváni také exkurzionisté) a turisty.

Jednodenní návštěvník se účastní cestovního ruchu bez přenocování.

Turista je účastník cestovního ruchu, který alespoň jednou přenocuje mimo své obvyklé prostředí.

Druhý domov

Druhý domov je rekreační zařízení (chata, chalupa).

Některá rekreační zařízení spadají do obvyklého prostředí a tudíž se návštěvy takovýchto druhých domovů vylučují z cestovního ruchu.

Formy cestovního ruchu

Příjezdový cestovní ruch

Příjezdový cestovní ruch (také aktivní) zahrnuje návštěvu a pobyt nerezidentů na ekonomickém území sledované země.

Spotřeba příjezdového cestovního ruchu je chápana jako celkový objem prostředků vydaných na cestovní ruch nerezidenty a plynoucích do navštívené země.

To znamená, že započítávána je i ta část výdajů, které jsou zaplaceny mimo ekonomické území (ve vlastní zemi nerezidenta), ale směřující formou různých plateb do sledované země (např. zájezd).

Domácí cestovní ruch

Domácí cestovní ruch je CR domácích návštěvníků na ekonomickém území sledované země.

Pro potřeby TSA je však nutné chápat domácí cestovní ruch, resp. jeho spotřebu šířeji.

Spotřeba domácího cestovního ruchu je spotřeba rezidentských návštěvníků ve sledované zemi.

Konečný cíl cesty návštěvníka může být ve sledované zemi nebo mimo ni, ale příslušná spotřeba se musí realizovat v této zemi.

Výjezdový cestovní ruch

Výjezdový cestovní ruch (také pasivní) zahrnuje návštěvu a pobyt rezidentů mimo ekonomické území sledované země.

Spotřeba výjezdového cestovního ruchu je chápána jako spotřeba rezidentských návštěvníků mimo ekonomické území vlastní země.

Nezahrnuje výrobky zakoupené na cestu nebo po cestě ve vlastní zemi (spotřeba domácího cestovního ruchu).

Vnitřní a zahraniční cestovní ruch

Vnitřní (interní) cestovní ruch (domácí a příjezdový) je CR rezidentů i nerezidentů na ekonomickém území sledované země.

Zahraniční cestovní ruch zahrnuje příjezdový a výjezdový CR.

Výdaje související s cestovním ruchem

Celkové výdaje (domácí i zahraniční) zahrnují výdaje za zájezd, dále ubytování, stravování, dopravu mimo zájezd, nákupy zboží při cestě nebo se k ní přímo vztahující (fotoaparát, opalovací krém apod.) a ostatní výdaje (vstupné, pojištění apod.).

Nezahrnují nákupy zboží za účelem jeho dalšího prodeje, kapitálové investice, hotovost předanou příbuzným po dobu cesty, která není platbou za turistické zboží a služby, dary pro instituce apod.

Pro potřeby TSA se započítávají i výdaje v případě dovolené na vlastní chatě či chalupě nebo u příbuzných a známých.

Činnosti a produkty cestovního ruchu

Charakteristické činnosti

Charakteristické činnosti cestovního ruchu jsou ty výrobní činnosti, jejichž hlavní produkce je charakteristická pro cestovní ruch a jež by ve většině zemí přestaly při nepřítomnosti návštěvníků existovat ve významném množství nebo by se jejich spotřeba výrazně snížila.

Tyto činnosti jsou tedy na cestovním ruchu velmi závislé.

Činnosti související s cestovním ruchem

Činnosti související s cestovním ruchem jsou takové, u kterých by při nepřítomnosti návštěvníků (neexistenci cestovního ruchu) byl zaznamenán pokles produkce, přičemž mohou být odlišné pro jednotlivé státy.

Nespecifické činnosti

Nespecifické činnosti jsou zbytkovou kategorií, kde nehraje z hlediska produkce cestovní ruch větší roli.

Metodická základna TSA

TSA má se systémem národních účtů stejné základní pojmy, definice, třídění a principy tvorby.

Základní struktura TSA je založena na obecné rovnováze existující v národním hospodářství, tedy rovnováze mezi poptávkou a nabídkou produktu vytvářeného odvětvím cestovního ruchu.

V kontextu makroekonomické analýzy lze nejlépe zkoumat vztah mezi nabídkou a poptávkou podle obecného rámce národních účtů a konkrétněji podle tabulek dodávek a užití.

Základní dokumenty k TSA

Tourism Satellite Account: Recommended Methodological Framework

Manuál byl vytvořen světovými i evropskými organizacemi (EUROSTAT, WTO, OECD, OSN) za účelem sjednocení metodiky při tvorbě TSA a pro snadnější mezinárodní srovnávání vlivu cestovního ruchu v jednotlivých státech.

Obsahuje základní postupy a doporučení, ale i podrobné rozdělení produktů podle klasifikace CPC (klasifikace OSN obdobná naší SKP), a to na charakteristické, související a nespecifické produkty.

Tento materiál je k dispozici i v českém překladu.

European Implementation Manual on Tourism Satellite Account

Tato publikace byla vypracována Eurostatem jako rozšíření předchozí, z níž metodologicky vychází.

Zaměřuje se spíše na techniku zpracování satelitního účtu cestovního ruchu.

V ČSÚ je k dispozici pouze v anglickém originálu.

Evropský systém účtů ESA 1995

Jelikož metodika TSA vychází z národního účetnictví, je metodická stránka na mezinárodní úrovni upravována také jinými publikacemi jako např.:

Tento obsáhlý materiál vypracovaný Eurostatem obsahuje metodiku tvorby systému národních účtů.

Je v něm velké množství definic mnoha ekonomických pojmů.

Satelitní účet cestovního ruchu ze systému národních účtů vychází, a proto lze tento materiál využít i pro TSA.

V ČSÚ je k dispozici i v českém překladu.

V současnosti se připravuje jeho novelizace.

Zdroje dat pro TSA

Nabídková část

Jako hlavní zdroj v nabídkové části jsou využívána data statistiky národních účtů, a to údaje o produkci, mezispotřebě, daních, dotacích, dovozu a tvorbě hrubého fixního kapitálu.

Určitým problémem je časové zpoždění a pro potřeby cestovního ruchu málo podrobné členění těchto ukazatelů.

Z těchto důvodů je v řadě případů nutné využívat odhady, což sebou nese riziko nepřesností, které je tím větší, čím hrubší členění ukazatelů poskytují používané zdroje.

Poptávková část

Poptávkovou část cestovního ruchu by měly pokrývat údaje získávané ze šetření v domácnostech (výjezdový a domácí cestovní ruch) a na hranicích (příjezdový cestovní ruch).

Vzhledem k velké finanční náročnosti a v některých případech problematickému provedení těchto šetření je organizují pouze některé státy, ostatní volí různá náhradní řešení.

Další zdroje informací

Pro doplnění hlavních informačních pramenů slouží celá řada zdrojů.

Světová organizace cestovního ruchu - World Tourism Organisation (WTO)- je vrcholovou vládní mezinárodní organizací pro cestovní ruch.

Výsledkem spolupráce WTO, statistické divize OSN a OECD byly formulovány první návrhy a doporučení pro jednotnou statistiku cestovního ruchu.

Na tvorbě mezinárodních standardů se podílely také EUROSTAT, WTTC, ILO, IH&RA a další mezinárodní organizace.

Rozlišení obou organizací

Světová obchodní organizace vytváří pravidla pro mezinárodní obchod, zatímco Světová organizace cestovního ruchu se zaměřuje na rozvoj cestovního ruchu, podporu spolupráce a sjednocování statistických metod.

tags: #wto #svetova #turisticka