Výroba vstupních čipů: lze v ČR zkopírovat RFID čip od domu?

Vstupní čipy u bytových domů mohou fungovat velmi rozdílně. Některé systémy pouze přečtou identifikátor uložený v čipu, jiné používají paměť chráněnou heslem nebo kryptografický čip, který se čtečkou provádí ověřovací operaci.

Proto nelze obecně říct, že každý RFID čip lze jednoduše překopírovat, ani že kopírování nikdy nefunguje. Rozhodující je konkrétní typ nosiče, frekvence, způsob ověřování a nastavení přístupového systému v daném domě.

Jak vstupní RFID systém obvykle funguje

Ak ide o rfid, tak ten cip obsahuje akurat jednoznacny identifikator, ktory je dany spravidla od vyroby.

Jednoznačný identifikátor má systém uložený a na základě toho identifikuje držitele karty.

Nejčastěji používané vstupní karty přiložením ke čtečce opravdu jen oznámí své ID. Celá bezpečnost je založena na naději, že ID karty nekoliduje s něčím jiným - jinou kartou pro jiný systém - a na délce ID.

V takovém případě čtečka neověřuje, zda je konkrétní čip pravý, ale porovnává přečtený identifikátor s databází povolených identifikátorů. Pokud nový nosič dokáže předat stejný identifikátor a systém neprovádí další kontrolu, může se při kompatibilním řešení chovat stejně jako originál.

Niektoré su aktivne, niektoré su naozaj primitivne. Zalezi na tom, co to je za kartu, resp. aka „aplikacia“ je na tom cipe.

Rozdíl mezi LF a HF čipy

Vstupní čipy se často rozdělují podle používané frekvence na nízkofrekvenční LF a vysokofrekvenční HF systémy.

LF čipy na 125 kHz

Běžně rozšířené LF čipy používající rádiový signál s nízkou frekvencí se dnes dají zkopírovat na zařízení, které stojí zhruba sedm tisíc korun - samotný „žeton“, na který se původní čip překopíruje, vyjde na pár korun.

Zařízení pro nízkofrekvenční systémy mohou číst ID technologií HID, T55XX, Indala a dalších nízkofrekvenčních karet.

U některých řešení lze prostřednictvím karty T55XX zapsat ID, HID nebo Indala a vytvořit tak odpovídající nosič.

U jednoduchých LF systémů proto může být kopie technicky poměrně snadná. Samotná dostupnost klonovacího zařízení však ještě neznamená, že bude fungovat s konkrétním čipem používaným ve vašem domě.

HF čipy na 13,56 MHz

Modernější 13,56 MHz bývají zašifrované, s tím si málo kdo poradí.

„Zkopírovat kryptovaný čip používající vysokou frekvenci je mnohem složitější, v současnosti to pořád ještě zabere několik hodin,“ říká Tomáš Kaltmeyer, který se zabývá zabezpečovacími systémy.

V praxi podle něho představují HF čipy zatím přijatelné riziko.

Také u vysokofrekvenčních čipů ovšem časem dochází k prolomení ochrany.

Mifare není jeden konkrétní typ čipu

Mifare je výrobce, má spoustu různých typů karet.

Označení Mifare samo o sobě neříká, zda je konkrétní systém snadno kopírovatelný. Do této rodiny patří jednoduché typy i řešení s pokročilejší kryptografickou ochranou.

Mifare Classic

Mifare Classic mají jak UID (4 nebo 7B), tak zapisovatelnou oblast chráněnou heslem.

Jenže ta kryptografie byla slabá a není dnes problém heslo zjistit skoro v reálném čase (max desítky vteřin).

Existují metody jak to zabezpečení vylepšit na offline i online úrovni.

Třeba počitadlem vstupů s kryptografickým podpisem ze strany terminálu.

To znamená, že nestačí pouze napodobit identifikátor. Systém může kontrolovat také data uložená v paměti, kryptografické odpovědi nebo správnou návaznost mezi čipem a čtečkou.

Mifare DESFire a DESFire EV1

Také se používají Mifare DESfire (teoreticky prolomitelné) a DESfire EV1 (zatím bezpečné).

U kryptografických čipů je kopírování podstatně obtížnější než u nosičů, které pouze vysílají pevně dané ID. Čtečka může po přiložení požadovat podpisovou operaci a ověřovat výsledek pomocí klíčů uložených v systému.

Mifare Ultralight

Existují i „jízdenkové“ Mifare Ultralight (nezabezpečené, write only bity na procvaknutí) a Ultralight C (zabezpečené, jednodušší než DESfire EV1 a bezpečné).

HID iClass a aktivní čipy

HID je pak konkurenční výrobce karet iClass.

U některých systémů se nepoužívá pouze prostý identifikátor, ale čip s kryptografickými funkcemi.

Ty karty jsou aktivní, obsahují kryptografický čip. Jsou napájené paraziticky z rádiového pole čtečky.

Neznamená to tedy, že by běžný vstupní čip musel mít vlastní baterii jako dálkový ovladač automobilu.

A byly by výrazně dražší.

Teoreticky by dveře mohly používat aktivní karty. Podobně jako zámky u aut, ale předpokládám, že to není, co se normálně dělá.

U bezpečnějšího řešení může čip po přiložení ke čtečce provést podpisovou operaci a čtečka následně ověří certifikát dané karty s veřejným klíčem.

Pak už nestačí zkopírovat pouze číslo, které čtečka přečte. Nový nosič by musel správně reagovat na kryptografické výzvy systému.

Co znamená „UID Mifare“

UID je identifikátor čipu. U některých přístupových systémů je právě UID jediným údajem, který se při vstupu kontroluje.

Pokud systém používá pouze UID, může být za určitých podmínek možné vytvořit nosič se stejným identifikátorem. Záleží však na tom, zda čtečka kontroluje také další data, zda používá konkrétní aplikační sektor a zda podporuje daný typ karty.

Analog card mode může u některých zařízení napodobovat UID karet Mifare řady S50, Ultralight nebo DESFire.

To samo o sobě není důkazem, že zařízení otevře konkrétní domovní dveře. Popis takového zařízení obvykle uvádí podporované technologie obecně, zatímco skutečný výsledek závisí na konfiguraci konkrétní čtečky a přístupového systému.

Co mohou umět některá klonovací zařízení

U zařízení určených pro vysokofrekvenční systémy se uvádějí například tyto funkce:

• čtení běžné karty M1 S50 a dalších karet 14443A Class B;
• analýza zranitelnosti PRNG a sektoru 0;
• využití zranitelnosti nested (mfoc) pro řešení celé karty;
• napodobení UID karet Mifare S50, Ultralight a DESFire;
• napodobení dat celých sektorů M1 S50 podle použité čtečky;
• získání dat pro výpočet tajného klíče podle konkrétní čtečky;
• pasivní zachycení komunikace mezi kartou M1 S50 a čtečkou;
• analýza tajného klíče;
• zachycení kompletní komunikace čtečky karet 14443A Class B;
• použití čtečky pro ladění a analýzu chování systému.

U nízkofrekvenčních systémů se uvádějí například tyto funkce:

• čtení ID karet HID, T55XX, Indala a dalších LF karet;
• zápis ID do karty T55XX;
• napodobení karet HID, Indala a dalších podporovaných typů;
• zadání ID karty HID a napodobení určeného typu;
• napodobení modulačních schémat ASK, FSK a PSK;
• pasivní zachycení komunikace v režimu Silent.

Takové funkce jsou určeny také pro ladění a behaviorální analýzu čteček. Jejich praktická použitelnost je podmíněna kompatibilitou s konkrétním systémem.

Je kopírování čipu od paneláku v ČR reálné?

V ČR je technicky reálné zkopírovat některé typy vstupních čipů. Nejjednodušší bývají systémy, které pouze používají identifikátor, zejména některé LF čipy na frekvenci 125 kHz.

U čipů na frekvenci 13,56 MHz je situace různorodá. Některé mohou být chráněné slabším zabezpečením, jiné používají modernější kryptografii a jejich kopírování je výrazně složitější nebo prakticky neproveditelné běžným způsobem.

Většinou tedy neplatí jednoduchý předpoklad, že „Mifare“ automaticky znamená snadno kopírovatelný čip. Stejně tak neplatí, že každý čip s frekvencí 13,56 MHz je automaticky bezpečný.

V praxi je nutné zjistit konkrétní technologii čipu a způsob, jakým ji používá přístupový systém.

Rozdíl mezi klonováním a registrací nového čipu

Správný postup není klonovat ale zaregistrovat nový RFID čip.

Nový čip může správce přidat do databáze domu jako další oprávněný nosič. Tím zůstává zachována možnost evidovat, komu jednotlivé čipy patří, a při ztrátě konkrétní čip zablokovat.

Při problémech vymažeme celou databázi a nahrajeme jednotlivé čipy znovu (při ztrátě nebo poškození mažeme jen ten konkrétní...).

Pokud se vyrobí neautorizovaná kopie, správce ji nemusí znát ani evidovat. Při ztrátě originálu pak může zůstat aktivní i jeho kopie, pokud systém neumí zablokovat všechny odpovídající nosiče.

Proč může být neautorizované kopírování problém

To sice ano, ale vycházím ze situace, kdy dveře nejsou mé a panelák také ne.

Uživatel může vlastnit fyzický čip, ale z toho automaticky neplyne vlastnictví přístupového systému ani neomezené oprávnění vytvářet další nosiče.

Podobně jako u klíčů platí i u čipů, že patent představuje určitou technickou a právní ochranu.

Na dotaz, zda můžete kopírovat čipy odpovídám, ne, nemůžete.

Naopak, nezabránit, musí to povolit, jinak by si (museli) mohli systém překódovat, čipy povyměňovat a naúčtovat si náklady.

Navíc každý čip je jedinečný, „klonování“ čipů, je vlastně podvod, každý takový držitel se prokazuje být někým jiným a celé to vlastně postrádá smysl.

Konkrétní pravidla se mohou lišit podle domu, správce, SVJ a interního nastavení systému. Technickou možnost kopírování proto nelze zaměňovat za souhlas s jeho použitím.

Rizika snadno kopírovatelných čipů

Čipové systémy u vstupních dveří do domu stále častěji nahrazují klasické zámky, které už nesplňují současné požadavky na zabezpečení.

Důležité však je zvolit systém, který neumožňuje snadné kopírování čipů.

Odborníci sestavili osm potenciálních rizik, která představují snadno kopírovatelné čipy.

Podle zkušeností většině domácností používajících zastaralou technologii hrozí minimálně polovina z nich.

• Ovládání vchodových dveří z bytu („bzučák“) bylo z bezpečnostních důvodů zrušeno.
• Abychom nemuseli chodit často otevírat, rozdáváme častějším návštěvníkům čipy.
• Po domě se tak pohybují cizí lidé.
• Dítě ztratí čip, rodič vyrobí kopii, ale správci nic nehlásí.
• Riziko zneužití roste v případě ztráty poblíž domu, kdy vetřelec může porovnat označení výrobce na přívěsku čipu a na čtečce na vstupních dveřích.
• Majitel bytu si přidělá další kopie čipů pro příbuzné, přátele, řemeslníky.
• O desítky procent roste počet těch, kdo mohou nekontrolovaně vstupovat do domu.
• Opraváři a služby jako poštovní doručovatel, řemeslníci zajišťující rekonstrukci bytu, pečovatelky, výtaháři a jiní disponují dalšími kopiemi klíčů, o kterých nemíváme přehled.
• Spolužáci ze základní, střední i vysoké školy patří vlastně do první skupiny - jsou ale v rizikovém věku 13-20 let, kdy podle statistik páchají nejvíce přestupků a trestných činů.
• Pronajatý byt se stává noclehárnou.

Zvláštním případem je představa univerzálního čipu používaného například poštovními doručovateli. Na tom čipu není nahraného nic, jen má své ID, které skutečně může být zaregistrováno do více (kompatibilních) systémů.

V praxi to tak ale často nefunguje, neboť systémů je spousta a uživatelé jsou neznalí.

Reálně má pak doručovatelka těch čipů několik, protože ho dostane místo klíče.

Jak získat další čip bezpečnou cestou

Správný postup je požádat správce objektu nebo SVJ o registraci nového čipu.

Čipy používáme na mnoha vchodových dveřích paneláků; na každý byt máme dva čipy, hrazené z FO, pokud je více členů domácností, tak podle jejich počtu s tím, že třetí a další čip si platí sami, nemáme s tím problém, osobně řeším tyto případy.

Požádejte předsedu SVJ o řešení, při „normálním jednání s ním“ nemůže být problém.

Výroba, duplikování, programování či kopírování dveřních RFID čipů, klíčenek, žetonů, tagů a vstupních karet, či parkovacích karet a garážových karet se v praxi nabízí také jako služba na základě originálu.

Správce objektu Vám nechce nebo nemůže dát další „klíčenku“.

Přístupovou informaci uložíme do čipu, nebo plastové karty.

Žeton můžete mít na klíčích a kartičku v peněžence.

Umíme pracovat s většinou běžně používaných bezkontaktních klíčenek na frekvencích LF 125 kHz i Mifare 13,56 MHz.

Tzv. Low frequency (LF) i High Frequency (HF).

Modernější 13,56 MHz bývají zašifrované, s tím si málo kdo poradí.

Místo karty či žetonu lze vyrobit například speciální prsteny, samolepky, náramky, přívěsky aj.

Nejprve je vhodné ověřit typ originálního nosiče a kompatibilitu náhradního čipu. Níže prosím nahrajte fotografie původního čipu z obou stran, abychom se předem ujistili, že Vaše zařízení lze klonovat.

Tím, že předem zkontrolujeme fotky vašeho zařízení, se ujistíme o vyrobitelnosti duplikátu.

V takovém případě bychom po Vás nic nechtěli, případně Vám vrátili již zaplacené peníze.

Co je důležité ověřit před pořízením náhradního nosiče

• zda jde o LF systém na 125 kHz, nebo HF systém na 13,56 MHz;
• zda čtečka kontroluje pouze UID, nebo také data uložená v paměti;
• zda je použitý typ karty Mifare Classic, Ultralight, DESFire, HID iClass nebo jiný systém;
• zda přístupový systém používá kryptografické ověřování;
• zda správce umožňuje registraci dalšího čipu;
• zda bude nový nosič kompatibilní s konkrétní čtečkou;
• zda lze ztracený nebo poškozený čip samostatně vymazat z databáze.

Pokud je cílem pouze funkční záloha vlastního čipu, je vhodnější požádat o oficiálně registrovaný další nosič než vytvářet neautorizovaný klon.

Klíč k lepšímu zámku stojí kolem 100 Kč.

tags: #vyrova #vstupnich #cipu