Vyhledávací systémy v cestovním ruchu jsou součástí širších informačních a rezervačních systémů, které propojují subjekty cestovního ruchu s návštěvníky. Umožňují shromažďovat, zpracovávat, ukládat, vyhledávat a poskytovat informace o destinacích, dopravě, ubytování, atraktivitách a dalších službách.
Informační toky v cestovním ruchu jsou nezbytností v současném konkurenčním prostředí. Stále větší důraz je kladen na aktuálnost, rychlost a dostupnost služeb v cestovním ruchu. Toto prostředí se dynamicky mění a informace zastarávají každou minutou.
Definice vyhledávacího systému v cestovním ruchu
Každý systém je tvořen určitou množinou prvků se společnými vazbami, která se chová jako celek.
Informační systémy jsou definovány jako „vzájemně propojené a spolupracující části, jejichž cílem je shromažďování, zpracování, ukládání a poskytování informací.“
Vyhledávací systém v cestovním ruchu lze proto chápat jako informační systém, který umožňuje uživateli najít, porovnat a případně rezervovat informace nebo služby související s cestováním a pobytem mimo místo obvyklého pobytu.
„Smyslem informačních a rezervačních systémů je organizační a datové propojení mnoha subjektů cestovního ruchu (destinační management, TIC, podnikatelské subjekty, veřejná správa a samospráva atd.) a zároveň zlepšení úrovně a komplexnosti nabídky služeb a informací.“ TIC je chápáno jako turistické informační centrum.
Jednoduše řešeno informační systém představuje potřebu informace a informační technologie představuje způsob uspokojení této potřeby.
Význam vyhledávání pro cestovní ruch
V cestovním ruchu dnešní doby jsou informační toky nezbytnou a nepostradatelnou součástí jeho realizace. Podstatnou roli hrají jak pro zprostředkovatele cestovních služeb, tak pro konečného uživatele.
Bez informací by pracovník cestovní kanceláře při přípravě zájezdů nebyl schopen zjistit údaje o destinacích, možnostech dopravy a ubytování a zároveň by zákazník nedokázal využít služeb, jako například vyhledat podružné informace o jízdních řádech, podmínkách cestovních kanceláří, pojistných podmínkách nebo letenkách.
Vyhledávací systémy pomáhají návštěvníkům orientovat se v rozsáhlé nabídce cestovního ruchu. Zároveň poskytují podnikům a organizacím nástroje pro správu nabídky, komunikaci se zákazníky, plánování a rozhodování.
Díky rychlému rozvoji moderních technologií můžeme při absenci reálného prostředí definici využít i pro virtuální cestovní ruch.

Co vyhledávací systémy v cestovním ruchu vyhledávají
Součástí informačního systému cestovního ruchu jsou počítačové systémy, síť turistických informačních center, značení turistických stezek, běžeckých tras a cyklotras, mapy, informační kiosky apod.
Patří zde i informačně-rezervační systémy, které nabízejí informace o otevíracích dobách, vstupních formalitách, možnostech ubytování a spojení dopravními prostředky s možností následné rezervace některých služeb cestovního ruchu.
Mezi nejčastěji vyhledávané a rezervované služby patří:
- ubytování;
- letenky;
- autokarové a vlakové jízdenky;
- lodní lístky;
- automobily;
- zájezdy;
- informace o otevíracích dobách;
- vstupní formality;
- jízdní řády;
- pojistné podmínky;
- informace o destinacích;
- informace o turistických atraktivitách.
Vyhledávací systém může uživateli poskytovat obrazové, textové a zvukové informace. Z hlediska účastníka je cestovní ruch bezprostředním získáváním nových informací a vjemů v různé podobě se současným ovlivněním kognitivních procesů, emocí, vzpomínek a časoprostorového kontextu vnímání cestující osoby v prostředí, které obsahuje velké množství nových informací, tj. mimo místo obvyklého pobytu.
Účastníci informačních toků
Informační toky v cestovním ruchu probíhají ve dvou rovinách.
Jednu úroveň tvoří subjekty cestovního ruchu, mezi které řadíme cestovní kanceláře a agentury, poskytovatele ubytovacích a dopravních služeb, turistická informační centra nebo například zástupce organizací cestovního ruchu.
Druhá úroveň se týká samotných příjemců služeb cestovního ruchu, tedy návštěvníků.
Mezi jednotlivými subjekty dochází k výměně informací, které putují do takzvaného primárního informačního toku, který probíhá mezi první a druhou úrovní.
Ve směru od druhé úrovně k první dochází k určité zpětné vazbě, která je považována za sekundární informační tok. Tyto informace jsou z hlediska významu celého systému velmi potřebné.
Na základě takto získaných informací mohou poskytovatelé služeb cestovního ruchu upravit nabídku tak, aby lépe vyhovovala představám příjemců o kvantitě, kvalitě či typu.
Z uvedeného vyplývá důležitost oboustranného toku informací.
| Úroveň informačního toku | Účastníci | Význam |
|---|---|---|
| První úroveň | Cestovní kanceláře a agentury, poskytovatelé ubytovacích a dopravních služeb, turistická informační centra, organizace cestovního ruchu | Poskytování informací a služeb návštěvníkům |
| Druhá úroveň | Návštěvníci a příjemci služeb cestovního ruchu | Vyhledávání a využívání informací a služeb |
| Sekundární informační tok | Návštěvníci směrem k poskytovatelům | Zpětná vazba a úprava nabídky |
Počítačové sítě vyhledávacích systémů
Informační i rezervační systémy vzhledem k lokalizaci jednotlivých subjektů cestovního ruchu fungují převážně díky počítačové síti.
Přestože existují tři jednotlivé sítě, tedy intranet, extranet a internet, ve většině organizací jsou tyto sítě vzájemně propojeny.
Intranet
Na nejnižší úrovni funguje intranet, který využívají uživatelé v rámci organizace zejména pro vyhledávání a sdílení informací.
Extranet
Na bázi extranetu funguje propojení organizace s externími dodavateli nebo odběrateli.
Internet
Nejširší působnost má třetí síť, internet, který propojí velké množství organizací cestovního ruchu s koncovým uživatelem.
Rozdělení systémů podle územního rozsahu
Vezmeme-li v úvahu plošné hledisko, pak můžeme rozdělit informační a rezervační systémy takto:
| Typ systému | Charakteristika |
|---|---|
| Lokální rezervační systémy | Individuální počítač nebo lokální počítačová síť, intranet |
| Regionální informačně-rezervační systémy | Síť počítačů propojující několik subjektů se zákazníky, extranet |
| Celostátní informačně-rezervační systémy | Síť počítačů regionální úrovně, které jsou propojeny díky internetu |
| Počítačové rezervační systémy - CRS | Síť na principu mezinárodního propojení počítačových sítí |
| Globální distribuční systémy - GDS | Síť, která propojila centrální rezervační systémy do celého světa |
Regionální informační a monitorovací systém
Významným faktorem podpory rozvoje cestovního ruchu na úrovni regionu je regionální informační a monitorovací systém pro cestovní ruch.
Jeho cílem není jen propagace regionu a nabídka a rezervace služeb pro návštěvníky, ale také podpora rozhodování destinačního managementu, místní administrativy a nadregionálních subjektů a podpora dlouhodobě udržitelného rozvoje cestovního ruchu.
Tento informační systém je nutné chápat, budovat a vnímat holisticky jako soubor mnoha částí:
- WWW stránek;
- infoboxů;
- turistických informačních center;
- značení v terénu;
- tištěných propagačních a informačních materiálů;
- nabídek a rezervací služeb.
Základním principem jeho struktury je koordinovanost jeho jednotlivých částí se současným využíváním standardů pro datové struktury a funkci jednotlivých částí.
Funkce vyhledávacích a informačních systémů
Mezi primární činnosti informačních systémů můžeme zahrnout:
- získávání informací;
- uchování a zpracování informací;
- předání informací vertikálním i horizontálním směrem v rámci organizační struktury podniku.
Pro tyto činnosti slouží takzvané informační technologie, které definujeme jako „jednotku technických a programových prostředků včetně jejich metodického a znalostního zázemí, sloužících ke zpracování a poskytování informací.“
V obecném pojetí se mohou pojmy informační systém a informační technologie lehce zaměnit. Důležité proto je uvědomit si rozdíl mezi těmito pojmy.
- Informační systém představuje potřebu informace.
- Informační technologie představuje způsob uspokojení této potřeby.
Tvrdé a měkké informační systémy
Informační systémy můžeme dělit několika způsoby dle typu problému.
Tvrdé systémy
Tvrdé systémy řeší dobře strukturované problémy, u nichž lze vztahy mezi vstupy a výstupy exaktně vyjádřit. Vstupy mají převážně kvantitativní charakter a problémy lze algoritmizovat.
Měkké systémy
Měkké systémy řeší špatně strukturované problémy, vyskytují se v nich neurčitosti, rizika a nejistoty. Vstupy nejsou vždy věrohodné a problémy nejsou algoritmizovatelné.
Podnikové informační systémy v cestovním ruchu
Podnikové informační systémy jsou vytvářeny lidmi prostřednictvím stanovených pravidel a dostupných technologických prostředků za účelem řízení podnikových procesů, rozhodování a fungování podniku.
Podnikové informační systémy mají tyto vlastnosti:
- schopnost podpory a plnění definovaných priorit;
- vnitřní integrace dat a funkcí všech oblastí řízení;
- striktní definování informační struktury podniku.
„Podnikové informační systémy jsou často označovány jako ERP Enterprise Resource Planning, takzvané plánování podnikových zdrojů.“
Mezi funkce ERP patří:
- krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé plánování zdrojů;
- řízení realizace procesů;
- plánování a organizace;
- zpracování údajů pro výstupy finančního a manažerského účetnictví.
Pro větší podniky je nutná provázanost takového systému v rámci jednotlivých úseků, aby byla eliminována chybovost a neefektivnost jednotlivých operací.
Výhodou je společný programový základ, který umožní zadávat informace, aktualizovat je a využívat všemi úseky podniku.
Většinu podnikových informačních systémů je vhodné upravit pro potřeby konkrétní organizace.
Využití informací podle organizační úrovně
Informační systém je nutné připravit na základě horizontální i vertikální komunikace v organizaci. Jednotlivé řídící stupně pracují s těmito systémy odlišným způsobem.
| Pracovníci | Využití informací |
|---|---|
| Pracovníci, kteří data pořizují a zadávají do systému, například recepční, číšník, servírka, kuchař, pracovnice úklidu a product manager CK | Základní informace k prvotnímu uspokojení potřeb zákazníka |
| Pracovníci pracující s daty, například vedoucí recepce, vedoucí provozu, vedoucí restaurace a pultoví pracovníci CK | Návrh tvorby jídelních lístků, pobytových balíčků a mimořádných nabídek |
| Manažerské řízení, například finanční ředitel, vedoucí ekonomického úseku a controlling | Plánování a řízení podniku |
| Strategické řízení, například generální ředitel a majitel podniku | Příprava strategie a vize |
Pořízení a implementace informačního systému
Pořízení informačního systému je zcela závislé na velikosti a potřebách organizace.
Existují dva základní principy, a to pořízení již vytvořeného informačního systému nebo vyhotovení zcela nového.
Životnost obou je však omezena, běžně je IS využíván po dobu kratší než 10 let vzhledem k vývoji informačních technologií i dlouhodobé strategie podniku.
V zásadě máme čtyři základní možnosti pořízení:
Vytvoření vlastního informačního systému
- Výhody: ušitý na míru potřeb a požadavků firmy, absence odhalení strategie firmy vývojáři, detailní znalost IS, snadná a rychlá reakce na potřeby uživatelů.
- Nevýhody: vysoké náklady, časová náročnost, riziko neúspěchu.
Vytvoření informačního systému externí firmou
- Výhody: možnost využití znalosti interních i externích specialistů dle potřeb podniku.
- Nevýhody: vysoké náklady, časová náročnost, riziko úniku informací při vývoji.
Nákup nového informačního systému
- Výhody: rychlá realizace, nižší náklady, možnost výběru z mnoha variant, schopnost přizpůsobení požadavkům firmy, aktualizace ze strany dodavatele.
- Nevýhody: závislost na dodavateli, jeho serióznosti a schopnosti řešení nedostatků IS.
Pronájem informačního systému
- Výhody: rychlá realizace, možnost využití nejmodernějších technologií, nižší nároky na obsluhující personál.
- Nevýhody: závislost na dodavateli, velké riziko úniku informací vzhledem k faktu, že aplikace a data z ní jsou přístupná dodavateli.
Zvolený způsob pořízení řeší odpovědi na otázky, zda je možné přizpůsobit činnost organizace informačnímu systému nebo zda se bude muset informační systém přizpůsobit organizaci podniku.
Druhou otázkou je finanční, personální a časová náročnost udržování informačního systému v chodu.
Neméně významnou roli hraje i ekonomická stránka, zejména pořizovací náklady a náklady spojené s udržováním a aktualizací.
Fáze implementace
Pokud organizace zvolí vhodný způsob pořízení IS, přistupuje k jeho implementaci, která kromě samotného zavedení IS v podniku obnáší také školení uživatelů.
Celý proces implementace můžeme definovat jako „časově omezenou součinnost dodavatele informační technologie a budoucího uživatele.“
Nezbytná je vzájemná součinnost a snaha zúčastněných stran o dosažení cíle procesu: zavedení technologické a exekutivní změny, která má za cíl naplnění požadavků a potřeb podniku kladených na nově implementovaný informační systém.
Implementace nového informačního systému do podniku se skládá z několika dílčích činností:
- studie proveditelnosti;
- globální analýza;
- detailní analýza;
- konkrétní návrh jednotlivých podsystémů a funkcí;
- zhotovení informačního systému;
- testování výstupů;
- vytvoření uživatelské a provozní dokumentace;
- spuštění do provozu;
- zkušební doba, servis a odstraňování nedostatků.
V první řadě je nutná studie proveditelnosti, tedy posouzení všech aspektů pořízení, například finanční stránky, časové dotace, funkcí systému a technické realizace.
Následuje globální analýza, kdy se provede podrobná specifikace požadavků podniku, určí se priority, struktura a celková koncepce celého návrhu.
Třetím krokem je detailní analýza a konkrétní návrh jednotlivých podsystémů a funkcí.
Zhotovení informačního systému prochází postupným vývojem, výstupy je nutno před samotnou implementací testovat.
Po splnění všech podmínek fungujícího systému se návrh může zrealizovat s pomocí vytvořené uživatelské i provozní dokumentace a metodických pokynů jednotlivých procesů.
Finální fází je samotné spuštění do provozu. Tato fáze podléhá takzvané zkušební době, po kterou se provádějí běžné údržbové práce, provádí se servis a odstraňují se případné nedostatky.
Náklady spojené s pořízením systému
- cena za hardware - nákup serverů, uživatelských stanic, tiskáren, scannerů atd.;
- cena za software - nákup operačního systému k serverům a k uživatelským stanicím a aplikační software, například kancelářský balík;
- cena za vlastní informační systém;
- cena implementace IS - instalace IS, parametrizace a přizpůsobení IS chodu podniku;
- cena za údržbu systému - odhaduje se, že tvoří 10-20 % ceny IS.
Přínosy a omezení vyhledávacích systémů
Současný trend ve vývoji informačních technologií s sebou z hlediska managementu podniku přináší také řadu negativních vlivů.
Informační technologie se neustále vyvíjejí, je kladen důraz na jejich kvalitu a užitek. Je tedy nutné si uvědomit, zda je investice do těchto systémů návratná, v jakém časovém horizontu a za jakých podmínek.
Očekávání od investice do informačních systémů jsou v rámci organizační struktury podniku odlišná.
- Majitel očekává trvalé zhodnocení investice a růst ekonomického postavení podniku na trhu.
- Vedoucí pracovníci očekávají snadnější a efektivnější řízení podniku s eliminací dalších doprovodných nákladů na údržbu a servis.
- Zaměstnanci očekávají lepší pracovní podmínky a intuitivní ovládání.
- Zákazníci požadují kvalitnější produkty nebo služby za přijatelné ceny.
Cestovní ruch je velmi dynamickým oborem, který podléhá zejména ekonomickým, geopolitickým a technologickým vlivům.
Informační a komunikační technologie se rozvíjejí, mění a nabízejí nové příležitosti. Opomenout nemůžeme ale ani hrozby, které tento agresivní nárůst přináší.
Vyhledávací systémy a definice cestovního ruchu
Cestovní ruch nebo také turismus je souhrn přechodných pobytů osob, tedy turistů, v cílových oblastech, tedy destinacích, a souhrn služeb, které jejich cestování a pobyty organizují a podporují.
Dle Nařízení EU je cestovní ruch definován jako činnost návštěvníků, kteří se zúčastní cesty na místo určení mimo své obvyklé prostředí, a to na dobu kratší jednoho roku a za jakýmkoli hlavním účelem, včetně služebního či soukromého účelu.
Do cestovního ruchu nepatří pracovní pobyty, jejichž účelem je hlavní pracovní náplň návštěvníků, protože hlavní zdroj příjmu je v místě pobytu.
Dle definice UNWTO je cestovní ruch mezinárodně definován jako činnost osob cestujících do míst a pobývajících v místech mimo své obvyklé prostředí po dobu kratší než jeden ucelený rok, za účelem trávení volného času, obchodu a za jinými účely nevztahujícími se k činnosti, za kterou jsou z navštíveného místa odměňováni.
Návštěvník je klasifikován jako turista, pokud jeho cesta zahrnuje přenocování, nebo jako jednodenní návštěvník, pokud jeho cesta nezahrnuje přenocování.
Turista ubytovaný v ubytovacím zařízení bývá označován jako host.
Obvyklé prostředí je zeměpisná oblast, nikoli nutně spojitá, v níž osoba běžně žije a která může být určena na základě překročení administrativních hranic nebo vzdálenosti od místa obvyklého bydliště, délky návštěv, jejich frekvence a účelu.
| Pojem | Definice |
|---|---|
| Cestovní ruch | Činnost návštěvníků cestujících mimo své obvyklé prostředí na dobu kratší jednoho roku. |
| Turista | Návštěvník, jehož cesta zahrnuje přenocování. |
| Jednodenní návštěvník | Návštěvník, jehož cesta nezahrnuje přenocování. |
| Host | Turista ubytovaný v ubytovacím zařízení. |
| Obvyklé prostředí | Zeměpisná oblast, v níž osoba běžně žije. |
Úloha vyhledávacích systémů pro návštěvníka
Klient služeb cestovního ruchu se nazývá turista a UNWTO jej definuje jako osobu, která pobývá nejméně 24 hodin a nejvýše jeden rok mimo svůj obvyklý domov, nemá z této destinace příjem a neruší své právní vztahy s domovem, kam se nakonec vrací.
Podle této definice mezi turisty nepatří migranti, kteří se domů nevracejí, ale ani cizí dělníci nebo brigádníci, kteří mají v cílové zemi příjem.
Naproti tomu například obchodní zástupci, účastníci kongresů a školení, vysílaní delegáti a experti se za turisty pokládají, odtud například označení kongresový turismus.
Vyhledávací systém návštěvníkovi pomáhá najít informace odpovídající jeho účelu cesty, délce pobytu, způsobu dopravy, požadovanému typu ubytování a vybraným aktivitám.
Vyhledávání turistických atraktivit
Mezi nejoblíbenější cíle rekreačních turistů patří v létě moře a v zimě vysoké hory.
Poznávací turismus nejvíce přitahují oblasti bohaté na historické, umělecké a kulturní památky, přírodní rezervace, bohatý kulturní život a mimořádné světové výstavy, festivaly, lidový folklor a podobně.
Pro cestovní ruch jsou významné přírodní i společenské atraktivity. Z hlediska vyhledávání může systém návštěvníkovi zobrazovat například informace o vodních plochách, horských oblastech, lesích, národních parcích, památkách, muzeích, galeriích, divadlech, festivalech, sportovních akcích a náboženských poutích.
Podnebí a vodní plochy
V celosvětovém srovnání mají svými hodnotami největší význam pro využití cestovním ruchem dva podnební pásy - mírný a subtropický.
V ostatních podnebných pásech jsou klimatické hodnoty pro masový cestovní ruch a dlouhodobější pobyty nevhodné kvůli extrémně vysokým teplotám, přílišné vlhkosti vzduchu nebo naopak velkému suchu.
Hlavní sezónou v subtropickém klimatickém pásu, a to hlavně v přímořských polohách, je letní období.
Z hlediska realizace cestovního ruchu se stávají stále významnějšími oblasti s vhodnými hydrologickými podmínkami.
Zpravidla vytvářejí předpoklady pro bodovou koncentraci cestovního ruchu, což platí především o minerálních pramenech s léčebnými účinky.
K historicky nejstarším centrům cestovního ruchu patří lázeňská střediska, která vznikla na podzemních vodách.
Relativně malý počet těchto středisek se díky kvalitě svých pramenů a tradici vyvinul v centra mezinárodního významu, například Vichy ve Francii, Wiesbaden v Německu a v České republice Karlovy Vary a Mariánské Lázně.
Z celosvětového srovnání zaujímá nejvýznamnější postavení Středozemní moře, k jehož pobřeží se soustřeďuje polovina mezinárodního cestovního ruchu Evropy.
Mezi nejnavštěvovanější oblasti patří jezera alpské oblasti, především ve Švýcarsku, Itálii, Rakousku a Německu.
Hory, lesy a chráněná území
Pro většinu populace vyspělých zemí žijící v nížinných oblastech jsou přitažlivé horské oblasti, protože v horách nachází relativně nedotčenou přírodu.
V horách je možné realizovat formy cestovního ruchu, pro které jsou níže položené oblasti nevhodné.
Drsné klimatické podmínky a charakter reliéfu omezují funkční využití ve vrcholových partiích na náročnou turistiku a horolezectví.
Intenzivní využití je poskytováno v nižších a středních polohách.
Ve vyspělých zemích mají lesní porosty značný význam pro letní rekreaci a turistiku městské části populace.
Živočišstvo se v cestovním ruchu uplatňuje prostřednictvím chráněné a lovné zvěře.
Nejčastější jsou cesty turistů za exotickou zvěří především do afrických národních parků a rezervací.
K nejnavštěvovanějším národním parkům patří Serengeti v Tanzanii a Krugerův národní park v Jihoafrické republice, kam jsou pořádány fotografické a turistické safari.
Návštěvnost je někdy taková, že s sebou přináší řadu negativních rysů. Proto je nutné regulovat návštěvnost k ochraně přírodních zvláštností.
Kulturní a společenské atraktivity
Společenské atraktivity jsou výsledkem činnosti prováděné v různých uměleckých i jiných hodnotách a společenských, zábavních a kulturních akcích.
Jejich hodnotu zvyšuje také skutečnost, že se vyskytují v oblastech přitažlivých i z hlediska přírodních podmínek.
Architektonická díla mají význam daný zvláštností, uměleckou a historickou hodnotou.
K nejpřitažlivějším patří architektonická díla historických slohů, moderní architektury, ale i různé užitkové stavby jako samostatné objekty nebo soustředěné do určitých komplexů.
Největší význam pro cestovní ruch mají muzea a galerie různých kategorií více či méně specializovaných.
Význam některých měst znásobují divadelní a operní představení a koncerty, také hudební a jiné festivaly.
Náboženské slavnosti a poutě měly již v minulosti masový charakter. V dnešní době jim zůstává jejich duchovní charakter, ale jinak jsou doprovázeny rysy, které jsou typické pro moderně organizovaný cestovní ruch.
Olympijské hry, světová nebo regionální mistrovství různých sportů soustřeďují do míst konání velký počet diváků.
Řadí se k nim tradiční karnevaly, býčí zápasy ve Španělsku a Mexiku a další společenské a kulturní akce.
Vyhledávací systémy jako součást moderního cestovního ruchu
Cestovní ruch je významnou ekonomickou činností v České republice.
V roce 2019 dosáhl 2,76 % podílu na tvorbě přidané hodnoty, během pandemie koronaviru v roce 2021 se stal jedním z nejvíce zasažených sektorů hospodářství a jeho podíl na tvorbě HDP ČR se propadl na 1,55 %, tedy 95,0 miliard korun.
Zaměstnanost v oboru cestovního ruchu činila 215,2 tisíce osob. Cestovní ruch v ČR zaměstnává 4 % osob.
V takto rozsáhlém a proměnlivém odvětví je aktuální vyhledávání informací nezbytné pro návštěvníky, podnikatele, veřejnou správu i destinační management.
Vyhledávací systémy umožňují propojovat nabídku s poptávkou, aktualizovat informace, podporovat rezervace, sledovat návštěvnost a upravovat služby podle zpětné vazby uživatelů.
tags: #vyhledavaci #systemy #cestovni #ruch #definice