Socha Svobody v New Yorku: historie, symbolika a praktický průvodce návštěvou

Socha Svobody je nejen symbolem města New York, ale také jedním z nejznámějších symbolů světa vůbec. Když se řekne New York, většině z nás se ihned vybaví ona Francouzka, která uhranula Ameriku.

Socha Svobody stojí na hvězdicové základně na ostrově Liberty Island v Horním newyorském zálivu a od slavnostního odhalení 28. října 1886 vítá miliony příchozích do New Yorku i do celých Spojených států. Je to jeden z nejtrvalejších amerických symbolů - a málokterý monument má za sebou tak dobrý příběh.

Ve druhé polovině 19. století se stala příslibem svobody a naděje na šťastnější budoucnost pro devět miliónů imigrantů připlouvajících do Nového světa za lepším životem. Původně byla navržena jako již do dálky zářící maják, který měl symbolizovat naději a vřelé přivítání pro cestující, kteří připlouvali do newyorského přístavu.

Socha Svobody v newyorském přístavu

Základní fakta o Soše Svobody

ÚdajInformace
Kde stojíLiberty Island v New Yorku
Slavnostní odhalení28. října 1886
Celková výška93 metrů
Výška samotné sochy46 metrů
Výška podstavce47 metrů
Počet schodů do koruny162
Počet schodů do horní části podstavce215
Celkový počet schodů od země do koruny377
Rok zápisu na seznam UNESCO1984
Počet návštěvníků v roce 2024zhruba 3,7 milionu lidí

Socha Svobody je památkou světového dědictví UNESCO, zapsanou v roce 1984. Podle nejnovějších dostupných údajů navštívilo Národní památku Socha Svobody a Ellis Island v roce 2024 zhruba 3,7 milionu lidí.

Vnější povrch měl původně barvu měděné mince, ale oxidací postupně zezelenal. Každý rok Sochu Svobody zasáhne několik úderů blesku a při silném větru se vychyluje o přibližně osm až patnáct centimetrů.

Jak vznikl nápad na Sochu Svobody

Pojďme ovšem na úplný začátek.

Významný právník a představitel francouzské opozice markýz Laboulaye na druhé straně Atlantiku v roce 1865 pořádal večeři. Pilo se, jedlo a také diskutovalo. Byli to přece Francouzi, kteří pomohli Američanům k nezávislosti a po jejich boku bojovali proti britské nadvládě.

„Svoboda přinášející světlo světu“ byla odvážným nápadem francouzského historika Édouarda de Laboulaye. Ten chtěl Američanům - nejnovějším přátelům Francie po americké revoluci - věnovat výrazný symbol ke stému výročí jejich mladé demokracie.

„Tuto památku nezávislosti společně zhotoví oba národy, spojené v bratrském díle stejně, jako byly kdysi spojeny v boji za nezávislost,“ napsal de Laboulaye v roce 1865. „Trvalou památkou tak stvrdíme přátelství mezi oběma národy, jež kdysi zpečetila krev našich otců.“

Na večírku markýze Laboulaye byl tehdy hostem i mladý alsaský sochař Frédéric Auguste Bartholdi, kterého markýzova myšlenka velmi zaujala. Proto také sochař viděl v markýzově myšlence naději na uskutečnění svého dosud nesplněného snu.

Prvotní nápad na stavbu velkolepého památníku svobody vzešel z hlavy francouzského myslitele Édouarda Reného de Laboulaye, předsedy Francouzské společnosti proti otroctví. Socha měla připomínat sté výročí americké nezávislosti, konec americké občanské války a přátelství mezi Francií a Spojenými státy.

Laboulaye zároveň doufal, že impozantní symbol svobody podpoří demokratické smýšlení také ve Francii.

Bartholdi a hledání místa v New Yorku

Od večeře u markýze uplynulo šest let a Bartholdi se vydal do USA. Jakmile vplul do New Yorku, všiml si malého ostrůvku s pevností, tehdy ještě nazývaného Bedloe´s Island. Do svých poznámek si pak zapsal, že právě tento ostrůvek je ideálním místem pro jeho dílo.

Jako hlavní sochař byl pověřen Frédéric-Auguste Bartholdi, kterého při návštěvě New Yorku zaujal malý ostrov u vjezdu do přístavu, kolem kterého tehdy proplouvaly lodě připlouvající do města.

Nakonec v USA strávil několik let. Oženil se a usilovně pracoval na uskutečnění svého snu. Říká se, že modelem pro tvář sochy byla Bartholdiho matka Charlotte.

Toto je hned na úvod velice zajímavá otázka, jelikož dosud přesně nevíme, jak to ve skutečnosti bylo. Nicméně, většina historiků se domnívá, že se francouzský sochař a architekt jménem Frédérico Bartholdi, který je podepsaný právě pod oním ikonickým vzhledem sochy, inspiroval tváří své vlastní matky.

Existují však i takové teorie, jež totéž spojují s jeho manželkou, třebaže se s ní údajně pojí spíše látkou zahalené tělo sochy.

Výstavba ve Francii a konstrukce Gustava Eiffela

Jak už to ale bývá, plán to byl sice velkolepý, ovšem peníze na výstavbu scházely. Bartholdi se vrací do Francie a s markýzem Laboulayem vytváří Franko-americkou unii, která si klade za úkol jediné, získat potřebné finanční prostředky na výstavbu sochy.

Návrh sochy převzal sochař Frédéric-Auguste Bartholdi, vnitřní konstrukci pak vytvořil Gustave Eiffel - dlouho předtím, než navrhl svou pověstnou pařížskou věž.

Samotná socha poté byla zkompletována ve Francii, kde se na práci výraznou měrou podílel i Alexandre-Gustave Eiffel, který navrhl do té doby zcela revoluční železo-podpěrnou konstrukci.

Bartholdi vytvořil několik sádrových modelů různých velikostí, jeden z nich pak nechal rozřezat na díly a každý z těchto dílů byl poté dále zvětšován. Vznikaly tak předlohy pro výrobu forem ze dřeva.

Takový počin by se mu při plánované velikosti díla zřejmě vůbec nepodařilo uskutečnit, a i kdyby ano, rozhodně by se socha v této podobě nemohla převážet přes oceán.

Socha tedy byla zhotovena po částech a ty pak byly zavěšovány na podpůrnou ocelovou síť, kterou podpírala vnitřní konstrukce budoucí sochy.

Stavba začala v roce 1875 a skončila v roce 1884. Celá socha se v Paříži kompletovala mezi lety 1881 a 1884.

Financování monumentu

Francouzům chybějí peníze a navíc zjišťují, že sochu nestihnou vyhotovit tak rychle, jak zamýšleli. Podle původního plánu totiž měli darovat sochu Američanům roku 1876 ke stému výročí vyhlášení americké nezávislosti.

Aby pokryli cenu 250 000 dolarů (dnes asi 8,3 milionu dolarů), zahájili organizátoři sbírku. Jednou z akcí byl desetiminutový hymnus s názvem „Svoboda přinášející světlo světu“.

Skladbu složil Charles Gounod a zazněla jen jednou, v pařížské opeře v roce 1876. O více než sto let později, v roce 1985, ji potomek de Laboulaye jménem Francois de Laboulaye oprášil pro americkou premiéru v newyorské Alice Tully Hall - těsně před tím, než sochu v roce 1986 znovu odhalili veřejnosti.

Francouzi proto do New Yorku posílají jako závdavek alespoň ruku s pochodní, která se stává atrakcí na Světové výstavě ve Filadelfii.

Pochodeň sochy, kterou svírá pravá paže, paže samotná a dokonce i hlava sochy, byly totiž vyrobeny mnohem dříve než zbytek díla. A to právě za účelem veřejné sbírky, jelikož se tyto části v roce 1870 vystavovaly jednak ve Francii, tak i ve Spojených státech, aby dopomohly získat veřejné finance.

Podstavec a kampaň Josepha Pulitzera

Je vcelku známou věcí, že Socha Svobody byla darem francouzského lidu obyvatelům Spojených států, nicméně se s tím pojila také jedna podmínka, a sice taková, že Spojené státy zaplatí za podstavec, na který bude socha umístěna.

Francouzi financovali samotnou sochu, zatímco Američané měli zaplatit její masivní podstavec. Právě na jeho dokončení ale dlouho chyběly peníze.

Podstavec původně navrhl Richard Morris Hunt, známý svým stylem francouzského Beaux Arts. Podstavec (89 stop / 27 metrů) dosahuje zhruba tří pětin výšky sochy a jeho stavba stála 270 000 dolarů (dnes asi 8,8 milionu dolarů).

Za tímto účelem byla zřízena veřejná sbírka, což se ovšem ukázalo jako vcelku problematické na obou stranách oceánu. Hned několikrát po dobu výstavby monumentu mezi lety 1780 až 1886 se kvůli politickým a ekonomickým problémům stavba zastavila.

Byl to Joseph Pulitzer, velká postava americké žurnalistiky, židovský novinář maďarského původu a zakladatel slavné Pulitzerovy ceny, kdo nakonec zažehnal mezinárodní ostudu.

Spustil totiž ve svých novinách Svět ohromnou kampaň: „Nečekejme na dary od milionářů. Socha není dar francouzských milionářů těm americkým.

Američané vybrali svoje kasičky a Pulitzer na stránkách novin zveřejnil jméno každého, kdo přispěl, byť jen minimální částkou.

Závěrečnou kampaň podpořil tím, že nabídl titulní stranu svých novin New York World k tomu, aby se na ní uveřejnilo jméno každého člověka, který přispěje jakoukoliv částkou. Vůbec nehrálo roli, o jaký obnos se jedná.

Enormně tím zvýšil náklad svých novin a hlavně zájem o symbol Ameriky.

Toto úsilí nakonec přineslo zisk 102 tisíc dolarů, což by se při dnešním ekvivalentu rovnalo částce okolo 2,3 milionu dolarů.

Během několika měsíců přispělo přes 120 000 lidí a podařilo se vybrat více než 100 000 USD. Peníze se nakonec vybraly a stavba byla dokončena v roce 1886.

Přeprava přes Atlantik a odhalení

Šest let nato je dílo konečně hotovo a smontováno. 4. července se v Paříži koná slavnostní ceremonie, při které je socha předána americkému lidu, a to za účasti prezidentů obou států.

Dne 4. července 1884 byla dokončená socha v Paříži oficiálně předána americkému velvyslanci.

Po řádné oslavě je socha opět rozebrána na 300 dílů, uložena do beden a poslána za oceán.

Následně ji dělníci rozebrali přibližně na 350 částí a lodí přepravili do New Yorku, kam dorazila v červnu 1885.

V New Yorku však chybí důležitá věc: podstavec, na kterém by měla socha stát.

Je 28. října 1886 a počasí v New Yorku ten den oslavám příliš nepřeje. To však nebrání v tom, aby byla socha na Liberty Island konečně odhalena.

Frédérick Bartholdi trhne za provaz, látka v barvě francouzské trikolóry se sesouvá a milion přihlížejících diváků vidí poprvé newyorskou dámu.

Není věnována žádnému generálovi ani vítězi v bitvě, jak to tehdy bývalo zvykem.

Liberty Island a jeho historie

Nutno podotknout, že místo, na kterém Sochu Svobody najdeme, se příznačně jmenuje Ostrov Svobody.

Liberty Island, jak se toto místo oficiálně nazývá, a to už od roku 1956, byl původně znám pod názvem Bedloe’s Island a spadal pod seskupení několika ostrovů, které se souhrnně nazývaly jako „ústřicové ostrovy“, přičemž není potřeba dodávat, že tak byly pojmenovány dle obrovských nalezišť ústřic, která tyto ostrovy obklopovala.

Nicméně, na začátku 20. století byla tato naleziště postupně devastována a nakonec takřka úplně zničena na úkor skládek, které se zde naopak začaly hojně objevovat.

V koloniálním období byl pak ostrov využíván jakožto karanténní stanice především pro osoby nakažené morem a neštovicemi.

Technicky vzato se dnes jedná o federální území, které je obklopeno vodami patřícími New Jersey, ovšem zdejší budovy a mola pro změnu spadají pod jurisdikci státu New York.

Ten je v současné době otevřen a zcela zrekonstruován po řádění přírodních živlů, které sochu v průběhu času několikrát poničily. Pro úplnost dodejme, že ten, který ji naposledy dal pořádně zabrat, byl hurikán Sandy, jenž se přes New York prohnal 4.

Co Socha Svobody znázorňuje

Socha Svobody zobrazuje římskou bohyni svobody Libertas.

V pravé ruce drží pochodeň vztyčenou nad hlavou jako symbol osvícení a cesty ke svobodě. V levé ruce svírá tabulku s nápisem JULY IV MDCCLXXVI, což je římskými číslicemi vyjádřeno datum 4. července 1776, den vyhlášení nezávislosti USA.

Tabulka, kterou postava třímá pod levou paží, nese datum podpisu slavné Deklarace nezávislosti. Ta je v lichoběžníkovém tvaru.

U paty sochy jsou znázorněné přetrhané řetězy a okovy, které symbolizují zrušení otroctví. Pravá noha je mírně zvednutá, jako by bohyně kráčela vpřed.

Sedm hrotů koruny odkazuje na sedm moří a sedm světadílů, zatímco rozlomená pouta u jejích nohou symbolizují svobodu.

V jedné ruce drží desku s vyrytým datem „4. července 1776“ v římských číslicích, které představuje nezávislost. V druhé pak pochodeň osvětlující cestu k poznání a naději.

Je velice obtížné si Sochu Svobody představit bez ikonické pochodně v ruce, ovšem i tato varianta se nacházela v jednom z dřívějších návrhů.

V této verzi měla socha v natažené ruce namísto pochodně řetěz a pouta, zatímco ve finální verzi přes tyto propriety přechází v sandálech.

Čepice pod korunou se zase nápadně podobá tzv. Frygické čepici, kterou získávali ve starověku římští otroci, když jim byla udělena milost a stali se tak svobodnými.

Měděný plášť, patina a rozměry

Když už jsme se zmínili o těle sochy, které je zakryto jen tenkým pláštěm, měli bychom si také říci, že tento měděný plášť je široký pouze asi jako dvě penny (mince), to znamená nějakých pět centimetrů.

Měděný plášť je přitom silný jen přibližně 2,4 mm.

Nicméně, i tak váží více než 27 tun. Z celkové váhy kolosu, která se uvádí na 205 tun, to není zrovna zanedbatelná cifra.

Váha je rozprostřená do podstavce, jenž byl vyroben z betonu pokrytého žulou, a to z toho důvodu, že samotná čistá žula byla zkrátka příliš drahá.

Měděnka neboli výsledek oxidace mědi je zcela přirozený jev, který dříve či později poznamená každou stavbu, na jejíž výstavbu byla měď použita.

V případě Sochy Svobody se zelená patina začala objevovat až od roku 1900. Lidé se obávali toho, že to je neblahé znamení brzkého zničení sochy a dokonce bylo zvažováno, že Socha Svobody dostane nový nátěr.

Známá zelená barva vznikla přirozenou oxidací mědi a současně chrání kov před dalším poškozením.

V době svého dostavění měřila socha od základního podstavce až ke svému vrcholu necelých 93 metrů, což z ní v té době činilo nejvyšší stavbu ve Spojených státech.

Byla tak o zhruba devět metrů vyšší než Brooklynský most.

Pochodeň a důvod uzavření jejího interiéru

Pochodeň je patrně tou nejvíce ikonickou částí Sochy Svobody, proto je možná trochu paradoxní, že i ona prošla postupem času jistými obměnami. A to hned třikrát.

Původně měla fungovat jako maják, o čemž již ostatně byla řeč, ale posléze se ukázalo, že záře, kterou vyzařuje, je pro tento účel příliš slabá.

Došlo proto k přepracování, které se však rovněž ukázalo jako nepříliš šťastné, jelikož pochodeň poté byla určitou dobu děravá, a tudíž nebezpečná.

Současná pochodeň je přesnou replikou Bartholdiho originálu, který byl v průběhu let vážně poškozen počasím a při výbuchu na ostrově Black Tom v roce 1916, dnes součásti Liberty State Parku v Jersey City.

Až nejnovější renovace vycházela z původního návrhu, tak jak ho zamýšlel Bertholdi.

Do pochodně se veřejnost nedostane.

Výbuch na Black Tom Islandu

Tato otázka bezpochyby vrtá hlavou celé řadě turistů, kteří každoročně Sochu Svobody navštěvují. Tato záhada se pojí s událostmi 1. světové války a konkrétně datem 30. července roku 1916.

V tento den totiž němečtí sabotéři zničili obrovský sklad výbušnin na ostrově Black Tom Island, který měl sloužit jakožto sklad zásob pro spojence.

Tento ostrov leží nedaleko Liberty Island a šrapnel z výbuchu proto zasáhl i sukni a pochodeň sochy.

Přístup do pochodně byl od té doby barred since 1916.

Báseň Emmy Lazarusové

Básnířka Emma Lazarus se proslavila mimo jiné i svým slavným sonetem s názvem Nový kolos, který nepojednává o ničem jiném než právě o Soše Svobody, přičemž ho napsala na podporu oné veřejné sbírky v roce 1883.

Podstavec zdobí slavná báseň z roku 1883 „Nový kolos“ (v originále „The New Colossus“) od Emmy Lazarusové.

Ovšem, až v roce 1903, tedy celých šestnáct let po její smrti, byla na plaketu, a to konkrétně do podstavce, přidána slavná slova „svěř mi tvé unavené, tvé chudobné,/tvé strachy schoulené masy s touhou volně dýchat/nešťastné odpadky tvých plodných břehů“, tedy citace z uvedeného díla.

Právě díky této básni se Socha Svobody ještě výrazněji spojila s představou přijetí, naděje a nového začátku pro přistěhovalce.

Socha Svobody jako symbol přistěhovalectví

Ve druhé polovině 19. století se stala příslibem svobody a naděje na šťastnější budoucnost pro devět miliónů imigrantů připlouvajících do Nového světa za lepším životem.

Socha Svobody byla v takovém případě obvykle tím prvním, co lidé mohli z „jablečného“ města zahlédnout, a to dávno předtím, než zde vyrostly všechny ty majestátní mrakodrapy, bez kterých si dnes dokážeme newyorské panorama představit už jen velice těžko.

Je to jeden z nejtrvalejších amerických symbolů a dodnes představuje ikonu svobody a vítání imigrantů.

Dnes k Národní památce Socha Svobody a nedalekému Ellis Islandu míří lidé z celého světa. Výstavy tu vyprávějí příběhy přistěhovalců, kteří následovali sochu k těmto břehům.

Socha Svobody ve filmu a populární kultuře

Socha Svobody a její okolí samozřejmě patří mezi velice oblíbené filmové lokace.

Počínaje rokem 1933 se socha objevila ve více než třech desítkách různých filmů, přičemž v tomto ohledu nikterak nezaostává ani videoherní průmysl, jelikož v rámci herních titulů se to stalo v podobném, ne-li větším počtu případů.

Socha Svobody už tak čelila náporům mimozemšťanů i jiným různým monstrům, ale i rozmarům počasí jako je zemětřesení nebo třeba tsunami.

Velkým hitem svého času byl snímek Den poté z roku 2004, který způsobil poprask tím, že se zde objevila scéna, kdy obrovská přílivová vlna zalila a poté doslova smetla sochu z podstavce.

Tyto záběry se posléze šířily internetem a hlavně sociálními sítěmi, a to obzvláště ve chvíli, když se Spojenými státy prohnal ničivý hurikán Sandy.

Konspirační teorie o Iluminátech

Dodnes jsou někteří lidé přesvědčeni o tom, že Socha Svobody byla ve skutečnosti vystavěna jako symbol demonstrace síly legendárních Iluminátů.

Pakliže netušíte, kdo to Ilumináti jsou, jedná se podle pověstí o temnou skupinu mezinárodních spiklenců, kteří jsou stejně tak známí pod jménem Svobodní zednáři.

Toto uskupení údajně dohlíží na řád celého světa a má prsty prakticky ve všem podstatném, co se na planetě Zemi děje.

Jak se dostat na Liberty Island

Z Manhattanu

Jediný způsob, jak navštívit Liberty Island a Ellis Island, jsou lodě Statue City Cruises, oficiální koncesionář uznávaný Národní správou parků (National Park Service).

Jediná cesta vede trajektem Statue City Cruises z Battery Parku. Vstupenky lze koupit online nebo v pokladně u pevnosti Castle Clinton.

Vstupenky si zarezervujte online (v přepínači zvolte výchozí bod New York-Battery Park) nebo v pokladně u Národní památky Castle Clinton v Battery Parku.

Základní vstupenka zahrnuje vstup na oba ostrovy a do jejich muzeí. K Battery Parku se nejlépe dostanete městskou hromadnou dopravou.

Z New Jersey

Statue City Cruises provozuje trajekty vyplouvající z Liberty State Parku v Jersey City.

Vstupenky si zarezervujte online (v přepínači zvolte výchozí bod New Jersey-Liberty State Park) nebo v pokladně u terminálu Central Railroad of New Jersey v Liberty State Parku.

Řidiči mohou zaparkovat poblíž trajektového terminálu na parkovišti č. 8 (v době psaní článku za 7 dolarů) nebo použít vlak PATH do stanic Grove Street či Exchange Place, případně lehkou dráhu Hudson-Bergen do stanice Liberty State Park.

Nastoupit musíte v přístavu uvedeném na zakoupené vstupence. Při zpáteční cestě ale můžete vystoupit na jiném místě, takže například vyrazíte z Manhattanu a vrátíte se do New Jersey.

Trajekty, plavba a bezpečnostní kontrola

Lodě zastavují na Liberty Island i Ellis Island. Záleží pouze na vás, kolik času na jednotlivých ostrovech strávíte.

Trajekty jezdí většinou jednou za 25 až 30 minut. Přesný jízdní řád se mění podle sezony a vyplatí se jej před návštěvou zkontrolovat na webu Statue City Cruises.

Trajekt z Battery Parku trvá asi 15 minut tam, ale zpět počítejte s půl hodinou. Z New Jersey je to naopak: 35 minut tam, 15 zpět.

Samotná plavba mezi jednotlivými přístavy trvá přibližně 15 až 25 minut. Doba plavby z Battery Parku i Jersey City je cca 15 minut.

Čas uvedený na vstupence není přesným časem odjezdu trajektu. Jde o čas, kdy se máte zařadit k bezpečnostní kontrole. Na nejbližší loď nastoupíte až po jejím absolvování.

Všichni návštěvníci by měli počítat s bezpečnostní kontrolou letištního typu u trajektových mol v Battery Parku a Liberty State Parku a s druhou kontrolou při vstupu do sochy a koruny.

Před nástupem na trajekt musíte projít bezpečnostní kontrolou. Před nástupem na trajekt musíte procházet bezpečnostní kontrolou jako na letišti, avšak dlouhé fronty se zde netvoří (čekat budete obvykle maximálně 5 minut).

Seznam zakázaných předmětů najdete na stránkách Národní správy parků.

Vstupenky a jejich možnosti

Samotný vstup na Liberty Island a do muzeí je bezplatný. Na ostrov se ale dostanete pouze placeným trajektem společnosti Statue City Cruises, který zároveň funguje jako vstupenka do celého areálu.

Ke koupi jízdenky na trajekt využijte pouze oficiální web statuecruises.com. Jde o jediného oficiálního provozovatele, jehož lodě mohou na Liberty Island a Ellis Island přistávat.

Pozor na předražené nabídky pouličních prodejců v okolí Battery Parku.

General Admission

Základní vstupenka zahrnuje:

  • zpáteční trajekt
  • Liberty Island
  • Ellis Island
  • Statue of Liberty Museum
  • Ellis Island National Museum of Immigration
  • audioprůvodce

Dovnitř podstavce ani samotné sochy se s touto vstupenkou nedostanete.

  • 25,50 USD - dospělí
  • 22,50 USD - senioři nad 62 let
  • 16,50 USD - děti do 12 let

Pedestal Reserve Ticket

Kromě všeho, co obsahuje General Admission, získáte vstup dovnitř podstavce a na venkovní vyhlídkovou galerii.

  • 25,80 USD - dospělí
  • 22,80 USD - senioři nad 62 let
  • 16,80 USD - děti do 12 let

Crown Reserve Ticket

Nejžádanější vstupenka umožňuje navíc vystoupat až do koruny Sochy svobody.

Vstupenky do koruny se rychle vyprodávají a doporučujeme koupit 3 až 6 měsíců předem.

Na jednu objednávku lze koupit maximálně čtyři a při vstupu se kontroluje jméno na rezervaci.

Děti musí měřit alespoň 106 cm a zvládnout výstup samostatně.

Ceny jsou stejné jako u vstupu do podstavce:

  • 25,80 USD - dospělí
  • 22,80 USD - senioři nad 62 let
  • 16,80 USD - děti do 12 let

Pro vstup na podstavec a do koruny si musíte zakoupit samostatné vstupenky, dostupné při rezervaci u Statue City Cruises. Správa parku doporučuje rezervovat tyto omezené vstupenky s dostatečným předstihem.

Návštěva podstavce

Na podstavec vede 215 schodů ze země až na vyhlídkovou plošinu na jeho vrcholu. Pro návštěvníky, kteří nemohou po schodech, je k dispozici výtah.

Na horní část žulového podstavce se dostanete po 215 schodech nebo výtahem. Poslední úsek na venkovní ochoz je přístupný pouze po schodech.

Z vyhlídky se naskýtají krásné pohledy na Manhattan, Staten Island i New Jersey. Výhled je otevřený do všech směrů a podle mě jde o nejlepší vyhlídkovou část celé návštěvy.

Podstavec je přístupný také návštěvníkům na vozíku, bezbariérový ale není samotný venkovní ochoz. Výhled na panorama New Yorku je dostupný i z interiéru.

Po další bezpečnostní kontrole vstoupíte do vnitřní části podstavce, kde uvidíte konstrukci monumentu a přes prosklený strop také vnitřek měděné sochy.

Přímo v podstavci najdete malé muzeum o historii výstavby Sochy svobody.

Výstup do koruny

Odvážnější návštěvníci jdou dál a zdolávají 162 schodů až do koruny sochy, odkud se otevírá široký výhled na panorama Manhattanu a dál za něj.

Do koruny stoupá 162 schodů v jedné řadě po dvojité šroubovité schodišti (a stejnou cestou zpět).

Z horní části podstavce vede do koruny dalších 162 velmi strmých schodů. Schodiště je úzké, točité a v některých místech také poměrně stísněné.

Výtah tu není a schodiště nemá klimatizaci.

Výstup proto není vhodný pro návštěvníky s klaustrofobií, závratěmi, dýchacími nebo pohybovými obtížemi.

Výhled z koruny je kvůli malým oknům omezenější než z venkovní galerie podstavce. Hlavním zážitkem je ale samotný výstup vnitřkem Sochy svobody.

Nahoře čeká 25 oken s výhledem na záliv a panorama Manhattanu; na prohlídku je vyhrazeno deset minut.

S sebou lze vzít jen pár osobních věcí - mobilní telefon a vodu v průhledné plastové láhvi.

Muzeum Sochy Svobody a Ellis Island

V roce 2019 se otevřelo prosklené Muzeum Sochy Svobody s moderními expozicemi.

Nabízí virtuální průlet vnitřkem sochy, multimediální rekonstrukci Bartholdiho ateliéru a hlavní lákadlo - sochařovu původní pochodeň.

V moderní budově poblíž přístaviště je obchod se suvenýry, kavárna, restaurace a další muzeum s maketami částí sochy jako jsou prsty u nohy, pochodeň nebo obličej.

Vstupenky k Soše Svobody zahrnují vstup do obou muzeí.

Všechna hlavní muzea jsou dostupná už se základní vstupenkou a neplatí se do nich žádné další vstupné.

Nedaleko na Ellis Islandu ožívají díky multimédiím a předmětům v Národním muzeu přistěhovalectví příběhy milionů lidí, kteří tímto odbavovacím centrem prošli cestou k americkému občanství.

Databáze navíc pomáhají návštěvníkům vyhledat jejich předky.

Lodě Statue City Cruises převážejí cestující z Liberty Islandu na Ellis Island.

Kdy je nejlepší návštěva

Socha Svobody je otevřená denně od 8:30 do 18:30. Zavřeno je na Den díkůvzdání a na Vánoce.

Jaro a podzim nabízejí mírné počasí a nejlepší výhledy na panorama New Yorku, zvláště z koruny a z trajektu.

Nejpříjemnější jsou jaro a podzim - mírné počasí a kratší fronty než v létě.

V zimě bývají teploty kolem zálivu nižší než ve městě, kde se průměrné denní teploty pohybují zhruba mezi 3 a 7 °C, s možností deště a sněhu.

Návštěvníci mohou počítat s menším množstvím lidí a kratšími frontami, měli by ale sledovat případná zrušení a uzavírky kvůli počasí.

Léto je hlavní sezonou a odpovídají tomu i davy. Průměrné denní teploty vyšplhají až ke 30 °C při vysoké vlhkosti a s možností odpoledních přeháněk, které mohou být ke konci léta místy vydatné.

Kolik času si vyhradit

Podle toho, co všechno chcete vidět, počítejte se Sochou Svobody a Ellis Islandem nejméně na tři hodiny až celý den.

Doporučený čas je 2 až 3 hodiny pouze na Liberty Island a 4 až 5 hodin včetně Ellis Islandu.

V hlavní sezoně čekejte zvlášť dlouhé fronty na bezpečnostní kontrolu a u vstupu.

Pokud chcete během jednoho dne navštívit Liberty Island i Ellis Island, vyrazte jedním z prvních ranních trajektů.

Pokud se chcete vyhnout davům a dlouhému čekání, zvláště v hlavní sezoně, navštivte sochu ve všední den a před polednem.

Jestli vás zajímá hlavně Socha svobody a podstavec, odpoledne bývá podle mé zkušenosti o něco klidnější.

Praktické tipy na cestu

Oblečení

V teplejších měsících se oblékněte lehce a vezměte si klobouk proti slunci.

V chladnějších měsících si přibalte více vrstev a větrovku na trajekt.

V zimě přidejte teplé bundy a doplňky, které vás ochrání před nižšími teplotami u zálivu.

Zavazadla a skříňky

U vstupu do památky jsou k dispozici uzamykatelné skříňky (za 25 centů).

Na vyhlídku v žulovém podstavci a do korunky můžete vstoupit pouze bez zavazadel.

Ty si můžete uschovat ve skříňkách před vchodem, které jsou fungují po vložení čtvrťáku (0,25 USD).

Platit se dá pouze v hotovosti, ale na místě je měnička, která vám rozmění z hotovosti.

Po znovuotevření skříňky dostanete čtvrťák zpět.

Na stránkách Národní správy parků najdete seznam zakázaných předmětů a informace o časech vstupu.

Jídlo, pití a toalety

Crown Café na Liberty Islandu a Ellis Café na Ellis Islandu podávají americkou klasiku včetně pizzy a hamburgerů.

Návštěvníci si mohou přinést vlastní jídlo a pití, uvnitř památky ale platí určitá omezení.

Na Liberty Island najdete poblíž kavárny fontánku s pitnou vodou zdarma, z níž si můžete načepovat vlastní lahev.

K dispozici je několik kaváren a restaurace.

Toalety zdarma jsou k dispozici přímo v soše, muzeu i u přístaviště.

Jak vidět Sochu Svobody zdarma

Pokud se vám nechce platit, Sochu svobody uvidíte z několika desítek metrů také při plavbě na Staten Island.

Loď vyplouvá každých 30 minut ze Staten Island Ferry (asi 5 minut od Battery parku) a je zdarma.

Lodě na Staten Island plují 24 hodin denně, takže si klidně můžete vychutnat i noční pohledy.

Další krásné výhledy na sochu se naskytnou přímo z Battery Parku nebo Liberty State Parku v New Jersey, odkud vyplouvají trajekty.

Výhled na Sochu Svobody ze Staten Island Ferry

Repliky Sochy Svobody

Existuje bezpočet replik sochy Svobody.

Nejznámější je však její francouzská verze na Ostrově labutí kousek od Eiffelovy věže.

To však není jediná kopie sochy Svobody v Paříži.

Další zmenšenina se nachází v Lucemburských zahradách a v pařížském Muzeu umění a řemesel pak najdete vystavený Bartholdiho model.

Často kladené otázky

Jak se dostanu na Sochu Svobody z Manhattanu?

Jediná cesta vede trajektem Statue City Cruises z Battery Parku. Vstupenky lze koupit online nebo v pokladně u pevnosti Castle Clinton. Plavba trvá přibližně 15 minut.

Kolik stojí vstup na Sochu Svobody?

Základní vstupenka zahrnuje trajekt a vstup do muzea na Liberty Islandu i Ellis Islandu. Vstup na podstavec nebo do koruny vyžaduje samostatnou vstupenku s omezenou kapacitou - rezervujte s předstihem.

Jak náročný je výstup do koruny Sochy Svobody?

Do koruny vede 162 schodů po dvojité šroubovici bez výtahu a bez klimatizace. Vzít si smíte jen telefon a vodu v průhledné láhvi. Nahoře je 25 oken s výhledem na záliv a Manhattan, prohlídka trvá deset minut.

Kdy je nejlepší Sochu Svobody navštívit?

Nejpříjemnější jsou jaro a podzim - mírné počasí a kratší fronty než v létě. V létě teploty dosahují až 30 °C a davy jsou největší. V zimě čekejte méně lidí, ale chladný vítr u zálivu a možná zrušení lodí kvůli počasí.

Co je na Ellis Islandu?

Na Ellis Islandu stojí Národní muzeum přistěhovalectví, které přibližuje příběhy milionů lidí, kteří tímto odbavovacím centrem prošli na cestě k americkému občanství. Vstup je zahrnut v základní vstupence na Sochu Svobody.

Jak dlouho trvá návštěva Sochy Svobody a Ellis Islandu?

Počítejte s nejméně třemi hodinami, v hlavní sezoně klidně s celým dnem.

tags: #socha #svobody #mesto #new #york