Odhalte tajemství Šifry mistra Leonarda v Paříži: Nejzajímavější místa a skutečná trasa odhalena!

Když roku 2003 vyšla kniha Dana Browna The Da Vinci Code, stal se z ní okamžitě bestseller, jehož se brzy prodalo několik miliónů výtisků a který vedl pobouřenou církev k doporučení jej nekupovat.

Hlavní hrdina Robert Langdon, ve stejnojmenném filmu ztvárněný Tomem Hanksem, profesor náboženské symboliky na univerzitě v Harvardu, je při návštěvě Paříže vtažen do tajuplného a nebezpečného pátrání po svatém grálu.

Většina první poloviny knihy se odehrává v Paříži. Film i román využívají skutečné pařížské památky, jejich význam však někdy upravují podle potřeb příběhu.

Hotel Ritz na náměstí Vendôme

Telefon vzbudí hlavního hrdinu uprostřed noci v hotelu Ritz.

Proslulý hotel v srdci Paříže na náměstí Vêndome byl postaven na konci 19. století.

Jeho zdi zažily množství světoznámých osobností - Hemingway osobně osvobodil jeho bar od nacistů, zemřel tu Proust, zbožňovala jej Sophia Lorenová, žila tu Coco Chanel, svoji poslední večeři tu prožila princezna Diana a k významných hostům patřili i Ingrid Bergman, Zelda Fitzgerald a mnozí další.

Jméno zakladatele tohoto hotelu Césara Ritze se stalo synonymem pro luxus a snobství.

Podivuhodná cesta z hotelu do Louvru

Pro ty, kteří jen trochu znají Paříž, se v knize kromě Svatého grálu objevuje ještě jedna záhada: trasa hlavního hrdiny z hotelu do Louvru.

Seržant soudní policie Jeróme Collet, který profesora z Ritzu do Louvru převáží, však zvolí podivnou cestu.

Nejprve mine Operu Garnier, nacházející se severně od hotelu, poté projede opět náměstím Vendôme, na němž Ritz stojí.

Odtud vidí Eiffelovku, běžně skrytou za vysokými domy čtvrti Opera.

Na křižovatce s Rue de Rivoli neodbočí doleva, ale jede rovně do míst, kde stojí v noci uzamčený vchod do Tuilerijských zahrad.

Ten podivuhodně projede, překoná branku pro pěší a několik schodů dolů, a vjede doprostřed zahrad, v noci zcela uzamčených a i během dne určených jen a jen pro pěší.

Kolem kulatého jezírka na centrální ose zahrad zatočí doleva, překoná několik schodů, tentokrát nahoru, a zamčenou bránou se dostává k Arc du Carrousel.

Arc du Carrousel a Tuilerijské zahrady

Arc du Carrousel nechal postavit Napoleon Bonaparte na paměť vítězství u Slavkova a Ulmu.

Jeho dva architekti Percier a Fontaine jej koncipovali jako majestátní vchod na nádvoří Tuilerijského paláce, který však roku 1871 vyhořel.

Původně byl ozdoben jezdeckým sousoším, které Napoleon přivezl z chrámu sv. Marka v Benátkách, ale to po jeho porážce roku 1815 muselo být vráceno.

Z promenády na konci tuilerijských zahrad je dle autora možné vidět čtyři nejkrásnější muzea světa; na jihu Musée d´Orsay, postavené z budovy nádraží, na východě Louvre.

Na západě pak dle autora označuje Ramsesův obelisk Musée Jeu de Paume.

Asi jen malých detailem zůstává, že obelisk tvoří střed náměstí Concord, zatímco zmiňované muzeum se nachází v rohu Tulerijských zahrad.

Louvre: od pevnosti ke slavnému muzeu

Louvre vznikl za vlády Filipa II. Augusta jako vojenská pevnost.

Ve 14. století se tu usadil Karel V., který ji obehnal příkopem a začal přeměňovat na pohodlnou rezidenci.

Největší změny však palác doznal za vlády Františka I., který původní pevnost zboural a nahradil ji velkolepým renesančním zámkem.

Každý král pak přistavěl další a další křídla.

Roku 1791 se Louvre změnil v Ústřední umělecké muzeum, které bylo o dva roky později zpřístupněno veřejnosti.

Peiho skleněná pyramida

Za poslední velkou změnou slavného muzea stojí prezident Francois Mitterrand.

Ten požádal slavného kanadského architekta Peiho, aby vypracoval analýzu problémů v Louvru, na jejímž základě vypsal architektonickou soutěž.

Zároveň jej požádal, aby se soutěže zúčastnil.

Pei odmítl s tím, že nemá důvod se účastnit soutěží, zvláště když jejich výsledky určují politici.

Ten zvolil cestu opravdu netradiční - uprostřed tzv. Napoleonova nádvoří vystavěl 20 m vysokou skleněnou pyramidu, která slouží jako hlavní vchod do muzea.

Návštěvníci se jí dostanou na točité schodiště, které je přivede dolů k pokladnám a do tzv.

Hned na začátku filmu prochází Robert Langdon s Fachem kolem Obrácené pyramidy v Louvru, která v závěru filmu sehraje zásadní roli.

Kapitán Fache vede Roberta Langdona k místě vraždy Jacquesa Sauniera.

Skleněná pyramida a Obrácená pyramida Louvru

Filmová místa v Louvru a okolí

Most Pont du Carrousel

Sophie vyhodila čip, který měl Roberta Langdona sledovat, v mýdle z okna WC v Louvru na nákladní auto, které odjíždí pryč po mostě a svede policii na falešnou stopu.

Filmaři natáčeli z budovy Louvru, proto měli hezký nadhled na celý most Pont du Carrousel.

Před americkou ambasádou

Robert a Sophie se snaží v autíčku Smart City uniknout francouzské policii a dostat se na americkou ambasádu.

Další cesta hlavních postav

Jejich další, teď už společná cesta, spíše útěk, vede přes Rue Rivoli na velký kruhový objezd, jímž autor patrně myslí náměstí Concorde.

Poté pokračuje přes Champs-Elysées, kolem Hotelu Crillon, ve skutečnosti tvořícím jednu ze dvou budov Concordu, kolem Vítězného oblouku na sever na nádraží St. Lazare.

Tady si vezmou taxi, které je doveze k tajemné adrese na Rue Haxo, ve skutečnosti na severovýchodním okraji Paříže.

Tady jejich pařížské putování končí.

Saint-Sulpice a růžová linie

V Paříži však probíhá ještě jedna linie příběhu.

Dovnitř kostela Silase vpustí uprostřed noci na příkaz svého nadřízeného sestra Sandrine Bieilová.

Silas si objednal noční návštěvu kostela St Sulpice.

Silas hledá v kostele Saint-Sulpice základní kámen Převorství sionského.

Impozantní kostel Saint-Sulpice na stejnojmenném náměstí působí majestátně už zvenku svým průčelím s balustrádami a dvěma vysokými věžemi.

Ty vypadají na první pohled stejně, ale ta pravá je nedokončená, je nižší a méně zdobená než levá.

Dnešní fasáda kostela se liší od původního návrhu architekta Servandoniho, která byla jemnější a které dominoval zdobený fronton.

Kostel je dlouhý 113 metrů a široký 58 metrů.

Byl postavený opatstvím Saint-Germain-Des-Prés na místě, kde stával už dříve kostel z 12. století.

V 16. a 17. století byl vícekrát přestavovaný a zvětšovaný a na jeho stavbě a následných úpravách se vystřídalo šest architektů.

Gnómon a poledník

V knize je zmiňovaný především gnómon a růžová linie označující poledník.

Přestože Brown popisuje tento obelisk jako pozůstatek původního pohanského chrámu, instalovali jej tu až v 19. století vědci z Pařížské observatoře.

Poledník půlí bílý mramorový obelisk, stojící u stěny kostela a sloužící jako gnómón.

Ten tady byl vytvořen v roce 1744 astronomy z pařížské observatoře na základě žádosti místního faráře, který si přál sám přesně určovat dobu jarní rovnodennosti a tedy i velikonoc.

Na měděnou linii v podlaze, vedoucí jižním směrem, která až do roku 1888 sloužila jako poledník, dopadají vždy 21. 3. přesně v poledne čočkou v okně sluneční paprsky.

Každý den prochází sluneční paprsek čočkou, umístěnou v okně jižního transeptu, a v závislosti na roční době se dotkne mosazné linie v různé vzdálenosti od obelisku.

O jarní rovnodennosti dosahuje k destičce, vsazené do podlahy.

Velká část návštěvníků kostela hledá ze všeho nejdříve tenkou mosaznou linii, která kostel protíná napříč ze severu na jih.

Kaple svatých Andělů

Kapli sv. Andělů, která je první vpravo od vstupu do kostela, vyzdobil v letech 1849 - 1861 Eugène Delacroix.

Další pařížská místa spojená s příběhem

Rue de la Bruyère

Bydlí v sparťansky zařízeném bytě v luxusní rezidenci na Rue de la Bruyere, asi 350 m jižně od Pigalle.

Tato mohutná stavba, o 17 metrů kratší než Notre Dame, ale o 10 m širší, vznikala po dobu 143 let a podílelo se na ní šest architektů.

Sídlo Sira Teabinga

Robert a Sophie si jedou pro radu k historikovi Siru Teabingovi.

Rue Haxo a konec pařížského putování

Tajemná adresa na Rue Haxo se ve skutečnosti nachází na severovýchodním okraji Paříže.