Velký požár Londýna roku 1666: čtyři dny, které změnily City

Jedna z největších katastrof v dějinách Londýna byl bezesporu takzvaný velký londýnský požár z roku 1666, který zničil téměř celou centrální část City. Ničivý oheň propukl 2. září a město hořelo celé čtyři dny.

Požár řádil v centru londýnské City od 2. do 5. září 1666. Šlo o jednu z největších katastrof v historii Londýna, během které shořelo přes 13 tisíc domů, téměř 100 chrámů a kaplí, 4 mosty, 3 městské brány a řada významných budov, včetně původní katedrály svatého Pavla.

Londýn před požárem

Londýn má za sebou rok 1665, kdy ho decimuje mor. Ulice jsou plné nemocných, krysy se hemží mezi domy. S datem 1666 obsahujícím číslo všeobecně uznávané jako označení satana lidé věřili, že požár Londýna je spolu s epidemií moru zvěstováním posledních dní.

O Londýnu se většinou mluví jako o deštivém městě. Jenže toho roku město trápilo sucho. Celé léto roku 1666 bylo horké, a déšť ne a ne přijít. Vody bylo katastrofálně málo. Počátkem září už bylo v jednom z tehdy největších měst Evropy zaděláno na pořádný problém.

Londýnské ulice poloviny sedmnáctého století totiž vypadaly poněkud jinak, než je známe dnes.

„Jednotlivé domy byly většinou ze dřeva a zastřešené slámou. A stály těsně při sobě. Vyšší patra domů se k sobě nakláněla, místy se téměř dotýkala a někdy nad ulicemi tvořila i klenbu. Ve městě chovalo 350 tisíc obyvatel množství zvířat. Aby je nakrmili, Londýn byl plný přístřešků s uskladněnou slámou,“ popisuje tehdejší stav města London Fire Brigade.

Požár se týkal historického Londýna, tedy území asi jedné čtvereční míle, kde je nyní finanční centrum a nikdo zde prakticky nežije, podotkl Kytka.

S dnešními znalostmi by se zřejmě objevil někdo, kdo by Londýňany varoval, aby dávali velký pozor na zapalování ohňů. Jenže hasičský sbor prakticky neexistoval, požáry v té době byly častým jevem, který ale byl vždy rychle svépomocí uhašen a tak lidé neměli velké obavy.

Šíření plamenů pomohlo suché počasí a hustá nástavba, ale hlavně nedostatečná výbava tehdejších hasičů.

„Jedinou obranou byla demolice dalších domů a ulic, a to tehdy nemohlo stačit,“ uvedl Kytka.

Jak požár začal

A pak přišlo 2. září 1666. Je neděle 2. září 1666, krátce po půlnoci, když se z pekárny na Pudding Lane začne šířit plamen, který během několika hodin pohltí celé ulice.

Ničivý požár vypukl v ulici Pudding Lane v domě pekaře.

Požár vznikl v ulici Pudding Lane, v domě Tomase Farrynora, pekaře krále Karla II., který pravděpodobně zapomněl uhasit oheň v peci.

„Šlo o souhru nešťastných náhod. Byla noc ze soboty na neděli a pekař zapomněl uhasit oheň v peci, ve které pekl pro krále (Karla II.). Z rozžhavené pece někdy ve dvě hodiny ráno přeskočila jiskra, od naštípaného dříví se vzňal celý jeho dům a pak se oheň šířil rychle celou londýnskou City,“ prohlásil spolupracovník ČT Ivan Kytka.

V pekárně v ulici Pudding Lane vypukl požár. I když majitel obchodu tvrdil, že oheň uhasil, než šel spát, kolem jedné hodiny v noci už byl jeho dům učiněným peklem.

Zpočátku nikdo nepovažoval oheň v Pudding Lane za velký problém. Jenže plameny, které posiloval silný východní vítr, rychle postupovaly.

„Tohle je jen malý požár,“ mávne rukou starosta a odchází zpět do postele.

Když plameny konečně zeslábnou, nikdo si není jistý, zda jde o katastrofu, nebo začátek nové éry.

Proč se oheň šířil tak rychle

To, co vzniklo jako „nevinný“ požár málo známé pekárny, dnes svět zná jako Velký požár Londýna.

Sucho, dlouhé období bez deště, silný východní vítr a dřevěná zástavba vytvořily podmínky, v nichž se plameny mohly šířit mimořádnou rychlostí.

Domy stály těsně vedle sebe a jejich vyšší patra se místy téměř dotýkala. Dřevo, sláma, uskladněné dříví a další hořlavé materiály poskytovaly ohni dostatek paliva.

Když oheň dorazil k Temži, rychle zasáhl skladiště s produkty jako byly olej či ropa, uvádí web London Fire Brigade.

Londýnské ulice se proměnily v peklo. Oheň ničil vše, co mu stálo v cestě.

Útěk obyvatel a první reakce

Lidé ze svých domovů prchali na poslední chvíli. Starosta města nařídil evakuaci, obyvatelé s sebou brali jen to nejnutnější.

„Kolem čtvrté hodiny ráno mi Lady Battenová poslala vozík, abych odvezl své peníze, talíře a nejcennější majetek s Sirovi W. Riderovi do Bednall-greene. To jsem i učinil, jedouc s vozíkem v noční košili. Pane! Viděl jsem, jak jsou ulice přeplněné lidmi, kteří utíkají, a tahají vozy, na kterých odváží své věci,“ zapsal si den po vypuknutí požáru do dodnes dochovaného deníku Samuel Pepys, vysoký úředník anglického námořnictva a muž, který stál dlouhá léta v čele admirality a měl blízko i k britskému králi.

„Město je celé v plamenech,“ zapisuje si do deníku očitý svědek Samuel Pepys.

Lidé panikařili. Nezdálo se, že je v moci kohokoliv hrozivý požár zastavit.

Ti, kdo měli lodě, převáželi davy vyděšených Londýňanů na druhý břeh řeky.

Všude byl kouř, plameny ale byly tak mocné a rozsáhlé, že i v noci bylo v Londýně světlo jako ve dne.

Král pomáhal hasičům

Dva dny po vypuknutí požáru, 4. září 1666, již byla v plamenech polovina Londýna.

„K hasičům se přidal i sám král, který jim ve snaze uhasit plameny pomáhal nosit kýble s vodou. Oheň však navzdory jejich snaze zuřil dále,“ píše web Historic UK.

Tehdejší Londýn neměl hasičský sbor v podobě, jakou známe dnes. Lidé proto spoléhali na vlastní síly, vodu, ruční nástroje a především na ničení domů, které mohly plameny dále přenášet.

Požár katedrály svatého Pavla

Oheň ničil vše, co mu stálo v cestě. Kromě dřevěných obydlí Londýňanů hořely i dřevěné části kostelů.

Za oběť mu padla i Katedrála svatého Pavla, jedna z předchůdkyň současné barokní stavby.

„Kameny z katedrály létaly kolem jako granáty. Roztopené olovo se valilo ulicemi, jejichž chodníky zářily červeně,“ zapsal si do svého deníku přírodovědec a spisovatel John Evelyn. Brzy poté se kamenné zbytky chrámu zřítily.

Katedrálu považovali lidé z okolí za místo, které by plamenům mohlo odolat.

„Tiskaři a knihkupci z okolí proto v kryptě skladovali všechny své zásoby. Jenže plameny se dostaly po dřevěné lešení, připravené pro rekonstrukci katedrály, a když chrám začal hořet, společně s ním bylo zničeno i vše, co v něm bylo uloženo,“ píše web Museum of London.

Původní katedrála svatého Pavla patřila mezi nejvýznamnější budovy, které požár zničil.

Výbuchy jako způsob zastavení ohně

Plameny se blížily k další londýnské památce, pevnosti Tower of London. Většina města už byla zničená.

Aby se předešlo dalším škodám a požár byl konečně uhašen, velení námořnictva se rozhodlo zkrotit plameny netradičně - dalšími plameny.

„Admirál námořnictva souhlasil, že řešením je vyhodit do vzduchu domy, ke kterým se plameny blíží. Byla naděje, že zničením těchto domů se zastaví šíření ohně, který nebude mít kam ‚přeskočit‘ a co dalšího zapálit,“ uvádí se na webu London Fire Brigade.

Vojáci použili zbývající prach a odstartovali sérii explozí. Proti velkému požáru se postavil velký výbuch.

„Mezi vyděšenými lidmi zvuk explozí spustil šeptandu, že začala francouzská invaze a panika mezi lidmi se ještě zvětšila,“ píše web Historic UK.

Přesto, že Londýňané už pomalu od strachu přicházeli o rozum, plán vojáků zafungoval.

Konec požáru

Oheň trval čtyři dny, od 2. do 5. září.

A 6. září, čtvrtý den po vypuknutí požáru, se konečně oheň povedlo dostat pod kontrolu.

Napomohl tomu nejen výbuch, ale i to, že silný vítr konečně ustal, a tak požár nemělo v šíření co podporovat.

V zničeném městě sice ještě zůstalo hořet pár oddělených požárů, Velký požár Londýna byl však u konce.

Když týden po vypuknutí požáru začalo pršet, mohlo by se zdát, že to nejhorší měl Londýn za sebou. Opak byl ale pravdou.

Rozsah zkázy

Spoušť, kterou plameny napáchaly za čtyři dny, než se je povedlo dostat pod kontrolu, si lze jen těžko představit. Horší požár Londýn do té doby nezažil.

Plameny zničily velkou část City uvnitř původních městských hradeb.

Velký požár Londýna zuřil čtyři dny, zničil celkově přibližně 13 500 staveb.

„Zničeno bylo 13 200 budov, 87 kostelů a katedrála svatého Pavla,“ připomíná web London Fire Brigade.

Jiné odhady uvádějí více než 13 tisíc zničených domů, 90 kostelů a o střechu nad hlavou přišla asi šestina obyvatel města.

Požáru padly za oběť i další významné budovy a také tři vstupní brány do starého města.

Podle dalšího přehledu shořelo téměř 100 chrámů a kaplí, 4 mosty, 3 městské brány a řada významných budov.

Hodnota zničeného majetku byla odhadnuta asi na 10 milionů liber.

Škoda byla vyčíslená na deset milionů liber. V přepočtu na současné peníze jde zhruba o sumu 1,7 bilionu liber.

Zničeny byly nejen domy, ale i jejich vnitřní vybavení včetně uměleckých děl, obrazů a knih.

Kolik lidí zemřelo

Počet obětí není přesně známý.

Hovoří se o šesti, maximálně šestnácti obětech.

Přes ohromný rozsah požáru se mluví pouze o jednotkách obětí na životech.

Některé zdroje ale spekulují o možnosti až tisíců mrtvých v důsledku nadýchání kouře.

Historikové spekulují, že v centru požáru byla tak vysoká teplota, že mnozí Londýňané uhořeli na místě bez jakýchkoli stop, protože neexistovaly matriky.

Navíc se spekuluje o tom, že mnozí Londýňané zemřeli v důsledku toho, že osmdesát tisíc lidí zůstalo bez domova v chladu a trvalo dlouho, než se pro ně podařilo najít náhradní ubytování.

Život po požáru

O střechu nad hlavou přišlo sedmdesát tisíc lidí. Zůstalo jim jen to, co si stihli v náručí odnést, když prchali ze svých domovů.

Jak si poznamenal Pepys, ceny všeho se rychle vyšplhaly nahoru. Jen chleba stál po pár dnech dvojnásobek.

Král poradil lidem, kteří přišli o vše, aby si postavili nová stavení mimo zničené město, většina ale chtěla zůstat.

Se stavbou nových obydlí to však nebylo vůbec jednoduché, byl nedostatek materiálu, vše bylo drahé a na denním pořádku byly soudní spory lidí, kteří se dohadovali, kde přesně koho obydlí stálo a kde tedy mohou stavět.

Plameny sice už v ulicích města nezuřily, následující měsíce ale přinesly snad ještě krutější scény, než když bylo město v plamenech.

„Mezi lidmi se rychle šířily nemoci. Narychlo postavené přístřešky byly chatrné a když přišla zima, toho roku skutečně chladná, lidé rychle a ve velkém umírali,“ připomíná web London Fire Brigade.

Mor a nečekané důsledky

Paradox přichází až poté.

Požár měl paradoxně i pozitivní dopady - jednak uhořela většina krys, které tehdy roznášely mor.

Odborníci se shodují, že Velký požár měl kupodivu i jeden velmi pozitivní efekt. Definitivně totiž zastavil Velký mor - nákazu, která zasáhla Londýn o rok dříve a usmrtila možná až 100 tisíc lidí.

Podle některých odborníků však s sebou přinesl Velký požár Londýna i pozitivní věci.

„Bůh nás tímto ohněm trestá i očišťuje,“ zaznívá z kazatelen.

„Katastrofa otevřela cestu modernímu městu.“

Václav Hollar a podoba starého Londýna

Díky požáru se proslavil český kreslíř a barokní rytec Václav Hollar.

Díky jeho dílům byla zachována podoba Londýna před požárem alespoň na plátně.

„Je to jedno z hlavních děl, které pomáhá historikům při rekonstruování toho, jak Londýn vypadal. Ve sbírkách britských institucí jsou dodnes desítky kopií jeho rytin z té doby,“ poznamenal Kytka.

Obnova City a Christopher Wren

Londýn se skutečně mění, místo dřeva přichází kámen, ulice se rozšiřují a vznikají první systematická protipožární opatření.

Podle některých odborníků však s sebou přinesl Velký požár Londýna i pozitivní věci. Jednak v Londýně začali vznikat první hasičské sbory, lépe připravené na další podobné katastrofy.

Výstavbou nového City byl pověřen slavný architekt Christopher Wren, jehož impozantní díla včetně obnovené katedrály Svatého Pavla může návštěvník Londýna obdivovat dodnes.

Obnova zničené části metropole postupně proměnila její vzhled a vytvořila základ modernějšího města.

Připomínání požáru

V Londýně začínají připomínkové akce k příležitosti 350. výročí nejničivějšího požáru v historii britské metropole.

Plameny tehdy připravily během tří dnů o domov 80 tisíc lidí.

U Temže budou v neděli statisíce lidí sledovat dramatický výjev - na řece bude zapálena 120 metrů dlouhá plující maketa historické části Londýna.

V Londýně odstartoval „Burning festival“, v rámci něhož mohou návštěvníci projít třeba Hořící zahradou.

Řada galerií nabídne nejrůznější výstavy tematicky zaměřené na požár.

Jedna z nich mapuje proměnu slavné katedrály Svatého Pavla, další pak obnovu zničené části metropole mezi lety 1666 až 2016.

Průvodci nabízejí Londýňanům i turistům procházky po zasažených oblastech a Londýnské muzeum převypráví zájemcům příběh požáru.

Tragickou událost připomene rovněž velkolepý ohňostroj.

Nejočekávanější atrakcí je ale hořící dřevěná maketa části Londýna ze 17. století.

Další velký požár v dějinách Londýna

Druhý velký požár ve své historii prodělal Londýn při bombardování německých vzdušných sil z 29. na 30. prosince 1940.

Zápalné bomby svržené onu noc z německých bombardérů zažehly v londýnském City přes 1400 požárů.

tags: #pozar #v #londyne #roku #1666