Olympijský stadion v Londýně: dokument o stavbě a proměně stadionu pro hry 2012

Dokument z produkce National Geographic zachycuje průběh stavby unikátního centra letních olympijských her v Londýně v roce 2012. Jde o historicky první podobnou konstrukci navrženou tak, aby se dala demontovat.

V centru olympijského dění stojí stadion pro 80 000 diváků, který se stal dějištěm všech atletických disciplín, zahajovacího i závěrečného ceremoniálu. Stavba tohoto sportovního stánku byla o to složitější, že přichází se zcela novou konstrukcí.

Základní informace o dokumentu

Pořad se soustředí na otázku, zda bude možné stadion po skončení her zmenšit nebo kompletně demontovat a zda se podaří naplnit myšlenku dlouhodobě využitelné olympijské stavby.

Olympijský park ve Stratfordu

Průmyslová oblast Stratford ve východním Londýně nepatřila dříve k místům, jimiž by se britská metropole chlubila. Zanedbané, zpustlé a zaprášené části města se každý raději zdaleka vyhnul.

Teď se právě sem soustředí olympijské dění, protože kromě několika stadionů tady vyrostla i olympijská vesnička a mediální centrum. Až zhasne olympijský oheň, začne Olympijský park sloužit Londýňanům.

Za revitalizaci této oblasti East Endu si tak Londýn zaslouží už teď zlatou medaili. Východní Londýn prošel kvůli olympijským hrám již druhou rozsáhlou revitalizací ve své historii.

První rekonstrukce zacelila rány způsobené za druhé světové války letadly německé Luftwaffe, pro něž byly zdejší průmyslové závody častým cílem. Do říčky Lea, která dnešní olympijský areál přetíná na dvě poloviny, tehdy nákladní auta svážela sutiny z rozbombardovaných staveb.

Stratford byl průmyslovou zónou s čoudícími komíny ze zapáchajících továrniček, které vařily z kostí mýdlo, udily ryby či barvily látky, a chudými obytnými čtvrtěmi dělníků.

Brownfieldy, doprava a ekologická řešení

Olympijský park se rozprostřel mezi dvěma hlavními východolondýnskými dopravními tepnami, rychlostními silnicemi A11 a A12. Urbanistické řešení celého areálu respektuje tok říčky Lea a mnoha kanálů, s nimiž je propojena.

Kdysi sloužily k přepravě surovin a zboží, teď po nich lodě přivážely stavební materiál. Lodní doprava je jen jedním příkladem ekologického přístupu pořadatelů londýnské olympiády.

Dalším je samotné využití brownfieldů, zpustlých průmyslových oblastí. Přes devadesát procent materiálu z původních objektů se stavbařům podařilo recyklovat, to znamená přímo v místě je znovu použít pro terénní úpravy nebo nové stavby.

Fakt je, že skoro dvě třetiny stavebního materiálu se do areálu dostává po železnici a řece.

Díky Olympijskému parku se londýnská zeleň rozšířila o další oázu o velikosti tří stovek fotbalových hřišť. Zahradní architekti na ně rozmístili trávníky i mokřadní rostliny a vysázeli dvě tisícovky stromů převážně původních druhů, jako jsou jasan, olše, vrba, bříza, líska, topol a platan.

Park se stává i útočištěm volně žijících živočichů, zvláště mnoha druhů ptáků včetně ledňáčků a také třeba vyder. Ke zvelebení této lokality přispělo i 22 km cyklotras a stezek pro pěší.

Park se také stal významným protipovodňovým prvkem. Výrazně snížil riziko povodní, což ocení kolem čtyřiceti tisíc domácností v okolních městských částech Canning Town a West Ham.

Olympijský stadion pro 80 000 diváků

Hlavní dominantou areálu je elegantní Olympijský stadion, který pojme 80 000 diváků. Odehrají se na něm zahajovací i závěrečný ceremoniál a většina soutěží v atletice.

Ze tří stran ho obklopují vodní toky, přes něž vede k branám stadionu několik nově postavených mostů. Tribuny vyztužují bílé ocelové oblouky, jejichž konstrukce při pohledu zvenčí připomíná - možná záměrně - královskou korunu.

Stadion sestává ze dvou na sobě umístěných částí. Spodní tvoří železobetonová konstrukce s 25 000 místy pro diváky. Dalších 55 000 sedadel je umístěno v horním, demontovatelném prstenci.

Pořadatelé her se tak chtěli vyhnout budování velkolepých staveb, které po olympiádě obvykle nenacházejí další uplatnění a většinu roku se v nich jen prohání vítr.

Konstrukce stadionu je proto jednoduchá, vnitřní vybavení bude sloužit pouze sportovcům. Stánky s občerstvením najdou diváci mezi prstencem stadionu a vodní plochou, která ho obklopuje.

Stadion jako obří stavebnice

Je to první olympijský stadion navržený tak, aby se dal zmenšit či kompletně demontovat. Používá šroubované spoje - jako obří stavebnice Merkur - a po hrách může být poměrně jednoduše zmenšen.

Do příští letní olympiády v Londýně zbývají ještě necelé dva roky, ale přípravy jsou už v plném proudu. Stačily dva roky a bývalá průmyslová zóna, kde se kdysi třeba vařilo z kostí mýdlo, udily ryby, barvil textil, se změnila k nepoznání.

Teď se otočte napravo - vidíte elegantní olympijský stadión s 80 tisíci sedadly vyztužený bílými ocelovými oblouky. Při pohledu zvenčí připomín trochu nedbale odloženou královskou korunu.

Stavba vyžadovala novátorská technická řešení i osobní přístup každého pracovníka. Byl to geniální nápad nebo hazard? Neovlivní projekt za 486 miliónu liber rozmary počasí, novátorská konstrukce nebo finanční hrozby v ekonomické krizi?

To byly hrozby provázející přípravy.

Budoucnost stadionu po hrách

Po hrách by měl být sportovní svatostánek zmenšen. Pořadatelé tak chtěli zabránit tomu, aby po skončení olympijských soutěží zůstala obrovská stavba bez pravidelného využití.

Po hrách byl stadion skutečně přestavěn pro víceúčelové využití. Původně měl kapacitu 80 000 lidí, později byl upraven na 66 000 sedadel, přičemž kapacita pro fotbal byla omezena na 60 000 diváků.

Stadion je nyní především domovem klubu West Ham United, který se stal jeho hlavním nájemcem od sezony 2016. Stadion využívá také UK Athletics, které zde každoročně pořádá London Grand Prix, někdy označovaný jako London Anniversary Games.

Olympijský park jako kompaktní areál

Na první pohled je Olympijský park nesmírně přehledný a kompaktní - od jižní brány po severní cíp jen nějaké 2,5 nebo 3 kilometry.

Vzdálenosti mezi házenkářskou halou, plaveckým stadiónem a atletickým oválem se měří na desítky, možná stovky metrů. Příjemné prostředí ocení sportovci, kteří se za pár minut dostanou z vesničky na stadiony, po skončení olympiády obyvatelé této části města.

Olympijský park sám o sobě vyvolává umělecký zážitek. Navíc v jeho prostorách vznikla řada děl, jež jeho hodnotu ještě zvyšují.

Aquatics Centre: bazén ve tvaru vlny

Za nejúžasnější sportoviště Olympijského parku je považováno Aquatics Centre z dílny Zahy Hadidové, britské architektky s iráckými kořeny.

Skrývá se pod 160 m dlouhou střechou, jež má tvar vlny, která jako by vystříkla z bazénů. Z jedné strany připomíná hlavu vorvaně, shora zase rejnoka.

Střechu drží jen tři pilíře, stavba nemá jediný pravý úhel a aspiruje na to, aby se stala další architektonickou pýchou Londýna.

Zadání organizačního týmu znělo jednoznačně: Nejrychlejší bazén světa. Plavci by v něm měli lámat rekordy díky klidné hladině bez vln, které zpomalují.

Bazén proto nelemují stěny, ale odvodňovací kanál, aby nedocházelo ke zpětnému rázu. Závodní padesátka rozdělená na deset drah je hluboká tři a široká 25 m.

Plavat se však bude jen v osmi drahách, krajní mají pohlcovat nežádoucí vlnění. Během závodů nepoběží filtrace vody, aby nevyvolávala protiproud, a teplota vzduchu bude o stupeň vyšší než šestadvacetistupňová teplota vody, aby plavci nepocítili šok, když se zanoří.

Při stavbě akvacentra bylo použito 180 000 kachlíků v obou plaveckých padesátkách, závodní a tréninkové, a pětadvacítce pro skokany. Skokanské můstky pohltily 460 t betonu, celá stavba vodního areálu spolykala 9000 t oceli.

Aquatics Centre bude dějištěm závodů v plavání, synchronizovaném plavání, skocích do vody a moderním pětiboji.

Basketbalová hala z přemístitelné konstrukce

Stavitelským počinem je také basketbalová hala, v níž se kromě košíkové budou hrát i finálová utkání v házené.

Má podobu prostého až strohého kvádru, zhotoveného ze silné nafouklé blány z PVC, která je napnuta na kovový rám. Uvnitř hýří barvami, zvenku svítí čistě bíle.

Technologicky zajímavá stavba je navíc přemístitelná.

Líbí se mi nápad s halou na košíkovou postavenou ze stavebnicových dílů. Až padne poslední koš, tak ji zase rozmontují a pošlou tam, kde o ni bude zájem.

Velodrom a rychlá cyklistická dráha

Rekordy by měly padat také na olympijském velodromu, jehož střecha napodobuje konstrukci kola.

Pylony stadionu museli stavbaři zapustit 20 m pod zem, aby mohli pevně ukotvit cyklistickou dráhu.

Dřívější prohlášení organizátorů, že je nejrychlejší na světě, potvrdily předolympijské závody žen, které na ní zajely čtyři rekordní časy.

ArcelorMittal Orbit

Nejviditelnější je obří ocelová konstrukce, dost možná budoucí symbol této části Londýna.

Obrovskou plastiku navrhl výtvarník Anish Kapoor a nese název Arcelor Mittal Orbit podle autora krajana Lakšmího Mittala, indického ocelářského magnáta, který stavbu z největší části zaplatí.

Kapoorovo dílo z 1400 t trubkové oceli stočené do nepravidelných smyček je vysoké 115 m a ponese ve vrchní části vyhlídkovou terasu, kam výtah vyveze až 700 návštěvníků za hodinu.

Olympijská vesnice a nové bydlení

Tři tisíce moderních bytů v olympijské vesnici by se měly stát hlavním dědictvím londýnské olympiády a základem nově se rodící čtvrti.

Jejich poloha v atraktivním okolí by měla přispět k tomu, že se promění v dobrou adresu a vyhledávanou lokalitu.

Díky olympiádě se východní Londýn během posledních pár roků dočkal větších investic než za uplynulých padesát let.

Výstavba a každodenní práce na staveništi

Mohlo by se zdát, že olympijské hry v Londýně jsou ještě daleko, ne však pro organizátory. Ti už dnes promýšlejí každý detail, aby vše fungovalo, jak má - doprava, infrastruktura, bezpečnost i zábava.

Už teď se například ví, že celý olympijský areál by mělo obsluhovat deset linek metra, vlaky, autobusy, ale i nově budované linky nadzemní dráhy.

Území Olympijského parku je celé oplocené. Bagr nalevo před sebou hrne hlínu, na jiném místě už sázejí stromky. Jeřáby kompletují střechu plaveckého areálu a dělník ve fosforeskující vestě myje cestu od bláta.

Od paní učitelky se dozvídáme, že svou malou olympiádu tu mají i týmy stavějící jednotlivá sportoviště. Soutěží, který bude ohleduplnější vůči životnímu prostředí.

Olympijský park se rozprostřel mezi dvěma hlavními východolondýnskými dopravními tepnami, rychlostními silnicemi A11 a A12.

Ke říčce Lee, která přetíná areál na dvě poloviny, se kdysi svážela sutina z německou luftwaffe vybombardovaného Londýna.

Přes všechnu tu příští olympijskou krásu a noblesu, která mě obklopuje, mi je těch, kteří si tu museli zabalit svá fidlátka a přestěhovat se jinam, trochu líto.

„Dva z táborů byly stejně nelegální a pro třetí jsme našli místo jinde,“ dozvídám se.

Otázky, které dokument otevírá

• Dokáže se stadion po hrách zmenšit bez ztráty své funkčnosti?
• Je demontovatelná konstrukce skutečně hospodárnější než klasický stadion?
• Odolá novátorská konstrukce rozmarům počasí?
• Neohrozí projekt za 486 miliónu liber finanční hrozby v ekonomické krizi?
• Najdou olympijská sportoviště dlouhodobé využití?
• Promění revitalizace brownfieldů východní Londýn v trvalou součást městského života?

Právě spojení technických řešení, ekologické obnovy, dopravní infrastruktury a budoucího využití činí z londýnského olympijského stadionu pozoruhodný stavební projekt.

tags: #olympijsky #stadion #v #londyne #dokument #download