Ballova pyramida je impozantní skalní útvar, který se nachází v Tichém oceánu, asi 20 km jihovýchodně od ostrova Lord Howe u Austrálie. S výškou 562 metrů je považován za největší vulkanický komín na světě a je pozůstatkem starověké sopky vytvořené asi před 6 miliony let.
Těžko budete hledat vzdálenější a úchvatnější místo na naší planetě. Pro své strmé stěny a izolovanou polohu je Ballova pyramida jedním z nejdramatičtějších mořských útesů na světě.
Kde se Ballova pyramida nachází
Ballova pyramida leží v Tichém oceánu, přibližně 20 až 23 kilometrů jihovýchodně od Ostrova lorda Howea, který je její nejbližší pevninou. Ostrov Lorda Howea leží v jižním Pacifiku asi 700 km severovýchodně od Sydney.
Výjimečný neobydlený útvar je pojmenován po poručíkovi královského námořnictva Henry Lidgbird Ballovi, který o jeho objevení informoval v roce 1788. Na stejné cestě poručík Ball také objevil ostrov Lorda Howea, nejbližší pevninu od Ballovy pyramidy.
| Údaj | Hodnota |
|---|---|
| Výška | 562 metrů |
| Vzdálenost od Ostrova lorda Howea | 23 km |
| Délka skalního útvaru | 1100 metrů |
| Šířka skalního útvaru | 300 metrů |
| Stáří vulkanické činnosti | před 6,4 miliony lety |
| Rok zařazení na seznam UNESCO | 1982 |
Vznik a geologická stavba
Ballova pyramida je při výšce 562 metrů nejvyšším známým vulkanickým komínem světa. Jde o zbytek sopouchu štítové sopky, která byla aktivní před 6,4 miliony lety.
Eroze postupně odstranila měkčí vrstvy hornin a zanechala jen odolné čedičové jádro - ostrůvek dlouhý 1100 metrů a široký 300 metrů. Větší část bývalé sopky se však ukrývá pod mořskou hladinou.
Zde leží rozsáhlá plošina oddělená 800 metrů hlubokým příkopem od plošiny, z níž se zvedá Ostrov lorda Howea.
Ballova pyramida je ve středu podmořského šelfu obklopeného rozbouřeným mořem, což ztěžuje jakýkoli přístup.
Batymetrická vizualizace reliéfu mořského dna v okolí Ballovy pyramidy (vpravo) a Ostrova lorda Howea (vlevo).
První pokusy o výstup
Svým unikátním vzhledem a výškou přes půl kilometru vábila Ballova pyramida řadu let především dobrodruhy a horolezce.
Prvním člověkem, který pravděpodobně vystoupil na břeh, byl v roce 1882 Henry Wilkinson, geolog z australské společnosti Mines Department of New South Wales.
První zaznamenaný pokus o výstup uskutečnil už v roce 1923 dobrodruh Logan Morrisby.
V březnu 1964 se vrcholu neúspěšně pokusili dosáhnout Richard Higgins a David Roots. Výprava byla nápadem australského dobrodruha a velkého skauta Dicka Smithe a zapojili se do ní další členové skautského hnutí.
V roce 1964 se pak tým ze Sydney pokusil vylézt na vrchol pyramidy. Horolezci se však pátý den museli vrátit, protože jim docházelo jídlo a voda.
Znovu se na Ballovu pyramidu vrátili na podzim téhož roku, kdy geolog David Roots jako první objevil čerstvé pozůstatky velké strašilky z Ostrova lorda Howea, považované od 30. let za vyhynulou.
O několik měsíců později, 16. února 1965, zdolal Bryden Allen jako první na světě vrchol Ballovy pyramidy.
Ballovu pyramidu poprvé vylezli 14. února 1965 čtyři Australané ze Sydney Rock Climbing Club.
Následovala řada dalších, převážně horolezeckých, ale i přírodovědných výprav.
Obtížný přístup a ochrana území
Ballova pyramida, která je součástí australského mořského parku Lord Howe Island Marine Park, se nachází v chráněné oblasti klasifikované jako místo světového dědictví a je tudíž symbolem geologického a ekologického bohatství australského regionu.
Roku 1982 získala Ballova pyramida společně s Ostrovem lorda Howea, který je od ní vzdálen 23 km, status světového dědictví UNESCO a začal na ni platit úplný zákaz vstupu pro soukromé skupiny.
Kvůli choulostivému přírodnímu prostředí bylo pak v roce 1982 lezení zcela zakázáno a za další čtyři roky Austrálie zakázala i veškerý přístup na ostrov.
Navzdory přísným podmínkám pro vstup se na vládu australského spolkového státu Nový Jižní Wales, pod který Ballova pyramida spadá, valil neustávající proud žádostí.
Vláda Nového Jižního Walesu téměř deset let zamítala žádosti o vstup na Ballovu pyramidu, až se rozhodla problém vyřešit jednou provždy.
Zorganizovala vlastní vědeckou výpravu, která měla prokázat, že strašilka z Ostrova lorda Howea na izolované skalní věži nežije.
V roce 1990 byly přísné předpisy trochu uvolněny, určité lezení bylo znovu umožněno za přísných podmínek a povolení příslušného státního ministra.
Přístup k pyramidě je dnes extrémně omezený, aby byl zachován její křehký ekosystém, ale její křišťálově čisté vody a bohatá biodiverzita z ní činí oblíbenou destinaci pro zkušené potápěče.
Traverza nad mořem
Členové výpravy Davida Priddela museli před začátkem výstupu na Ballovu pyramidu překonat 300 metrů dlouhou traverzu podél základny ostrova těsně nad vlnami, římsa se místy zužovala na pouhých několik centimetrů...
Strašilka humří a její záhadné přežití
Navzdory svému nehostinnému vzhledu je pyramida domovem jedinečných forem života, jako je hmyz strašilka humří (Dryococelus australis), o které se předpokládalo, že vyhynula, dokud zde nebyla v roce 2001 znovu objevena.
Strašilky humří (Dryococelus australis) původně obývaly Ostrov lorda Howea. Strašilky humří byly léta považovány za druh nenávratně vyhubený.
Po posledním pozorování unikátního velkého hmyzu (až 15 cm) na ostrově Lord Howe v roce 1920 byl tento druh považován za vyhynulý.
Příběh australské strašilky Dryococelus australis v sobě nese nádech přírodovědecké záhady. Tento šestinohý hmyzí obr totiž zmizel z jediné lokality svého výskytu v roce 1920, aby se o osmdesát let později objevil o 23 kilometrů dál.
Původním domovem této podivné strašilky byl ostrov Lorda Howea v Tasmánském moři. Pro svou patnácticentimetrovou velikost a zavalité tělo dosahující váhy 25 gramů byla osadníky přezdívána „stromovým humrem“.
Jedná se bez nadsázky o nejtěžší nelétavý hmyz světa. A jak ukazují zprávy z posledních dní, je tato strašilka také hmyzem na světě nejvzácnějším.
Ve volné přírodě žije pravděpodobně jen posledních čtyřiadvacet jedinců. I když na druh, který byl posledních osmdesát let považován za vyhynulý, to zase není tak špatné skóre.
Proč strašilky z Ostrova lorda Howea zmizely
Ještě v roce 1916 dosahovaly počty strašilek Dryococelus australis na ostrově takového množství, že se o jejich budoucnost nikdo nemusel obávat.
Byly tak hojné, že je rybáři sbírali a napichovali na háčky jako návnadu.
O dva roky později ale nahnala bouře na útes ostrova britskou přepravní loď S. S. Makambo. Potápějící se plavidlo opustili nejen pasažéři, ale i krysy.
A ty na rozdíl od trosečníků, které za devět dní vyzvedla jiná loď, nikdo zpět na palubu nevzal.
Stálí obyvatelé byli na přítomnost krys víceméně zvyklí, horší už to ale bylo se strašilkami. Na krysí invazi rozhodně nebyly připraveny.
Může měřit až 15 centimetrů a ještě před 110 lety se běžně vyskytovala na Ostrově lorda Howea. Roku 1918 na jeho útesech uvízl parník SS Makambo, z něhož unikly krysy. To byl začátek konce strašilky humří. Během dvou let z ostrova vymizela a byla prohlášena za vyhynulou.
Druh byl považován za řádně vyhynulý a přežíval jen ve vzpomínkách kronikářů kolonizace a několika letitých sbírkách entomologů.
Objev mrtvých exemplářů
V roce 1964 se však skupinka horolezců vydala na „strašidelný“ ostrůvek zvaný Ballova pyramida, vzdálený třiadvacet kilometrů od ostrova Lorda Howea.
Příkrá skalní jehla dosahující výšky 562 metrů, místy pokrytá křovitou vegetací, se jim zdála jako ideální cíl.
Z této expedice pak unikly do světa zprávy o pozorování velkých seschlých hmyzích mrtvolek, které by s trochou fantazie mohly odpovídat popisu Dryococelus australis.
První důkaz o přežití strašilek humřích pořídil v roce 1964 David Root, který během pokusu o zdolání vrcholu Ballovy pyramidy nalezl a vyfotil čerstvě uhynulého jedince.
V té době neměl tušení, o jak unikátní objev se zasloužil.
V roce 1964 byl však nalezen a vyfotografován mrtvý exemplář a během následujících let objevili výzkumníci několik dalších mrtvých exemplářů.
Jen pokusy najít živé tvory byly neúspěšné.
Výprava v roce 2001
„Tam, kde je možné opakovaně nalézt mrtvá torza, se musí přece nacházet i živé exempláře,“ řekli si David Priddel a Nicholas Carlile, výzkumníci australského Úřadu pro kulturní dědictví a životní prostředí NSW.
„A travinná vegetace na útesu Ballovy pyramidy by teoreticky mohla hostit lokální populaci strašilek…“
Až v roce 2001 tým entomologů přistál na Ballově pyramidě, aby zmapoval její flóru a faunu.
Jejich společná expedice v roce 2001 ze začátku moc úspěšně nevypadá. Při šplhání po skalních výšinách se jim podaří jen nalézt spoustu cvrčků, ikonickou strašilku však nikoliv.
Teprve když naleznou pod trsem kajupetu velké množství výměšků strašilek, rozhodnou se na lokalitu vydat ještě jednou, v noci.
Po nálezu živých strašilek na jediném zeleném keři kajeputu začal závod s časem.
Jak doufali, objevili nakonec malou populaci tajemného hmyzu z ostrova Lord Howe Island - pouze 24 jedinců.
David Priddel a Margaret Humphrey sestupují z Ballovy pyramidy ráno po objevu prvních tří žijících strašilek humřích v únoru 2001.
Jediný známý biotop
Na Ballově pyramidě se strašilky humří živí výhradně kajeputem druhu Melaleuca howeana.
Tento keř je endemitem Ostrova lorda Howea a přilehlých skalisek.
Křehký a extrémně malý biotop strašilek mohl být snadno ohrožen, samotné strašilky se pak coby neobyčejně vzácný druh mohly dostat do hledáčku bezohledných sběratelů či pytláků.
Druh se tímto pozorováním sice tabulkově přesunul, a to z vyhynulých do kriticky ohrožených, nic se tím ale pro něj nezměnilo. Jeho vyhlídky do dalších let nebyly o nic radostnější.
Ballova pyramida je dodnes symbolem naděje a zároveň varováním. Vyšlo najevo, že i zdánlivě vyhynulé druhy, jako byla strašilka humří, mohou přežít v těch nejnepravděpodobnějších podmínkách.
Vlastnosti strašilky humří
Strašilky (Phasmatodea) jsou řád býložravého, převážně teplomilného hmyzu bizarních tvarů, kterými napodobují okolní prostředí.
Tvar jejich těl je dokonale skrývá před zraky predátorů.
Strašilka humří (Dryococelus australis) patří do řádu strašilek (Phasmatodea). Jde o býložravý, převážně teplomilný hmyz bizarních tvarů, kterými napodobují okolní prostředí, aby se skryly před zraky predátorů.
Na světě jich žije více než 3 600 druhů, a to na všech kontinentech s výjimkou Antarktidy.
Některé dovedou létat, většinu času přesto tráví usedle na živné rostlině.
V rámci nelétavých druhů je strašilka humří jejich největším zástupcem.
Mnoho strašilek, včetně strašilky humří, se dovede rozmnožovat i partenogeneticky, tedy bez přítomnosti samců.
Běžnější je však pohlavní rozmnožování.
Trvá 6 až 9 měsíců, než se z vajíčka vylíhne 20 mm dlouhá štíhlá nymfa, vzdáleně podobná dospělcům.
Má jasně zelenou barvu, která ji v zeleni rostlin dobře maskuje.
Jak nymfa roste a svléká starou kutikulu, postupně mění svůj vzhled a barvu.
Záchranný chov
Po objevení živých strašilek humřích na Ballově pyramidě v roce 2001 bylo rozhodnuto o vzniku záchranného chovu pro tento druh, který byl do té doby považován za vyhynulý.
Z Ballovy pyramidy tak bylo v průběhu následujíchc let odvezeno v několika etapách prozatím dvanáct jedinců.
V roce 2003 byly na Ballově pyramidě odebrány dva páry (jeden pro zoologickou zahradu, druhý pro soukromého chovatele-specialistu), aby byly početní stavy podpořeny chovem v zajetí.
První pár obřích strašilek putoval do soukromého chovu v Sydney.
Během prvních dvou týdnů v chovu nakladla samice 21 vajíček, bohužel krátce poté chovný pár uhynul.
Byla to velká rána, nicméně zklamání se proměnilo v úlevu poté, co se z nakladených vajec vylíhlo osm zdravých nymf.
Druhý pár byl svěřen do zoo v Melbourne, do péče odborníka, který svůj pár strašilek pojmenoval Adam a Eva.
Zpočátku zažil několik vypjatých dní, kdy se zdálo, že samice uhyne, ale podařilo se mu ji zachránit a založit prosperující chov.
Eva nakonec žila v Melbourne 15 měsíců a během té doby nakladla přibližně 250 vajíček, z nichž se vylíhlo 71 potomků.
Adam zde žil ještě o tři měsíce déle.
V roce 2017 pak do chovů přibyla ještě jedna samička jménem Vanessa odchycená na Ballově pyramidě, aby zvýšila genetickou pestrost strašilek v lidské péči.
Vznikla proto myšlenka na založení dalších chovných skupin v zahraničí.
Jednou z prvních evropských institucí, kam byly vzácné strašilky svěřeny, se stala zoo v britském Bristolu.
Co víc, do záchranného programu se zapojily i zoologické zahrady v San Diegu, Bristolu a Torontu.
Ty budou prý brzy schopny doplnit početní stav o dalších 13 000 vajíček.
The Lobster Life Cyle Process and Release
Strašilka humří v Zoo Praha
Přesto ji od konce letošního března můžete vidět v Zoo Praha!
Od března 2025 jsou strašilky humří k vidění v Zoo Praha v expozici nazvané Ballova pyramida.
Pražská zoo je jedna ze dvou evropských zoo (další je v Londýně), kde je jejich chovné zařízení přístupné návštěvníkům.
Strašilka humří je nejmohutnějším nelétavým hmyzem na světě a dost možná také nejohroženějším.
Nanejvýše několik desítek jedinců přežívá na nejvyšší skalní věži světa, Ballově pyramidě.
Expozici Ballova pyramida naleznete za dětským hřištěm Rezervace Bororo v prostorách bývalých sloních výběhů v blízkosti Terária.
V unikátní expozici spatříte jak samotné strašilky, donedávna považované za vyhubený druh, tak i zmenšený model skaliska, na němž přežily.
