Národní park Křivoklátsko: park se stejným názvem jako chráněná krajinná oblast

Křivoklátsko je území, které má stejný název jako jedna z českých chráněných krajinných oblastí a zároveň se v jeho nejcennější části dlouhodobě zvažuje vznik národního parku. Příroda Křivoklátska je chráněna v kategorii chráněná krajinná oblast již od roku 1978.

Navrhovaný národní park Křivoklátsko by měl vzniknout v centrální části CHKO Křivoklátsko, tedy v území s typickým reliéfem a geologickou stavbou, s výskytem přirozených listnatých lesů a převahou lesních ekosystémů člověkem málo pozměněných. Národní park by měl zahrnovat 16 % nejcennějšího území stávající chráněné krajinné oblasti.

Proč se na Křivoklátsku zvažuje národní park

Hlavním důvodem pro vyhlášení národního parku Křivoklátsko (dále jen „NP Křivoklátsko“) je zajištění komplexní ochrany přírodovědně nejcennějšího území oblasti Křivoklátska.

Lesní porosty v oblasti Křivoklátska jsou svým charakterem v českém vnitrozemí ojedinělé a jsou domovem nebývale pestré škály hub, rostlin a živočichů.

Pro zachování pestrosti zdejší přírody je důležité ponechat část území samovolnému vývoji a přírodním procesům - právě takový přístup ochrana formou národního parku zajistí.

To však ochranný režim plynoucí z kategorie chráněné krajinné oblasti (dále jen „CHKO“) ve větším rozsahu neumožňuje.

V případě NP je dlouhodobým cílem zachování a postupná obnova přirozených ekosystémů včetně nerušeného průběhu přírodních procesů na převažující ploše území NP bez zásahu člověka.

Zatímco v NP je prioritou ochrana a obnova přírody, díky které se upravují i postupy veškerého hospodaření s územím, v CHKO se hospodaří tak, aby se neponičily doposud zachované části.

Rozdíl mezi CHKO a národním parkem

Jak asi všichni tuší, v obou případech je vyhlášení těchto území poháněno zejména snahou chránit zdejší přírodu, ovšem rozdíl spočívá v cíli ochrany.

Národním parkem rozumíme rozsáhlé území, které je jedinečné alespoň v národním měřítku.

Dle zákona 114/1992 Sb., O ochraně přírody a krajiny jsou NP definovány jako rozsáhlá území s typickým reliéfem a geologickou stavbou a převažujícím výskytem přirozených nebo člověkem málo pozměněných ekosystémů, jedinečná a významná v národním či mezinárodním měřítku z hlediska ekologického, vědeckého, vzdělávacího nebo osvětového.

Kategorií CHKO jsou vyhlašovány právě oblasti s jedinečným utvářením krajiny, charakteristickým reliéfem - mnohdy s hojným zastoupením dřevin - a dochovanými památkami historického osídlení.

Zákon je definuje jako rozsáhlá území s harmonicky utvářenou krajinou, charakteristicky vyvinutým reliéfem, významným podílem přirozených ekosystémů lesních a trvalých travních porostů, s hojným zastoupením dřevin, popřípadě s dochovanými památkami historického osídlení.

Historie ochrany Křivoklátska

V poslední době často skloňované Křivoklátsko bylo vyhlášeno chráněnou krajinnou oblastí už v roce 1978.

Přesně o třicet let později se začalo uvažovat o přechodu na vyšší stupeň ochrany, tedy národní park.

Vyhlášení národního parku Křivoklátsko na části území CHKO se zvažuje dlouhodobě.

O zvýšení ochrany nejcennější části Křivoklátska, která zabírá asi šestinu zdejší chráněné oblasti, se mluví už od roku 2008, kdy ministerstvo životního prostředí schválilo záměr vyhlásit tam národní park.

Proti byli tehdy lesníci i obce, které stávající ochranu považovaly za dostatečnou.

Letos v červnu ovšem vedení regionu dalo najevo, že ohledně nejvyšší možné ochrany již tak pevný odmítavý postoj nemá, a svolilo k zahájení jednání.

Ministerstvo životního prostředí zahájí v nejbližší době proces vyhlašování národního parku Křivoklátsko.

Co má národní park chránit

Nový národní park bude chránit zdejší rozmanité lesy, skály a suťoviska, stepi, neprostupná údolí, kaňon řeky Berounky, domov desítek ohrožených rostlin a živočichů.

Návrh zahrnuje také kaňon řeky Berounky, skály a suťoviska, stepi i neprostupná, hluboce zařízlá údolí.

Předmětem ochrany NP Křivoklátsko budou přírodní ekosystémy vázané na svahy, vrcholové plošiny a boční údolí navazující na řeku Berounku, včetně unikátních skalních výchozů.

Pro budoucí NP Křivoklátsko jsou zásadní lesní ekosystémy - bučiny, dubohabřiny, teplomilné doubravy, kyselé doubravy, suťové lesy a potoční luhy.

Stav těchto lesních ekosystémů na více než polovině území národního parku odpovídá přirozeným, člověkem málo pozměněným ekosystémům.

V obdobném rozsahu a podmínkách jako na Křivoklátsku se jinde v České republice nevyskytují.

Křivoklátsko představuje rozsáhlý lesní komplex ve vnitrozemí České republiky s nebývale pestrým složením stromů a velkým podílem přírodních porostů.

Řeka Berounka, členitý reliéf a lesní krajina

Příroda Křivoklátska je neobyčejně rozmanitá.

Řeka Berounka s přítoky a velká členitost a nepřístupnost území podmiňují existenci rozličné fauny a flory.

Národní park je navrhován v centrální části CHKO Křivoklátsko, v území s typickým reliéfem a geologickou stavbou, s výskytem přirozených listnatých lesů a převahou lesních ekosystémů člověkem málo pozměněných.

Hranice parku je navrhovaná tak, aby zahrnovala především pozemky ve vlastnictví státu.

Národní park se v maximální možné míře vyhýbá zastavěným územím sídel či větším zemědělsky obhospodařovaným plochám.

V národním parku by leželo zastavěné území jen obce Karlova Ves.

Rostliny, houby a živočichové

Ze zvířecí říše tu žije například několik druhů brouků, které u nás jinde nenajdeme, domov tu má mlok skvrnitý, výr velký, roste tu třeba ohrožený tis červený.

Jedinečnosti a pestrosti Křivoklátska si je vědom i Tomáš Tesař, náměstek ministryně životního prostředí.

„V současnosti existují v Křivoklátsku vynikající podmínky pro život mnoha kriticky i silně ohrožených živočichů, kteří jsou na svoje životní prostředí silně fixováni.

V Křivoklátsku můžeme pozorovat raky, hnízdící i stěhovavé ptáky, sovy a čápy, z hmyzu pak tesaříky nebo motýly,“ pochvaluje si náměstek pestrost v oblasti a dodává, že i milovníci flóry si zde najdou svoje - mohou obdivovat vodní rostliny, vzrostlé stromy i kriticky ohrožené rostliny, které najdeme téměř jen na Křivoklátsku.

Díky rozmanitosti zdejšího prostředí se zde můžeme setkat s řadou vzácných a chráněných druhů rostlin i živočichů.

Roste tu houba pevníkovec hladký, vzácný druh vázaný na dřevo jalovců a tisu, korálovec bukový, který upřednostňuje přirozené lesy pralesního charakteru.

Z chráněných rostlin pak třeba koniklec luční český, vstavač osmahlý či tařice skalní.

Maloplošná chráněná území

V chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko je nyní 27 maloplošných chráněných území - 4 národní přírodní rezervace, 16 přírodních rezervací a 7 přírodních památek.

Ty se částečně překrývají s 16 evropsky významnými lokalitami.

Nejcennější části jsou dále chráněny soustavou 27 maloplošných zvláště chráněných území.

Dosavadní ochrana přírodních lesních ekosystémů se koncentruje na území národních přírodních rezervací Týřov, Velká Pleš a Vůznice a na ně navazující I. zóny CHKO Křivoklátsko.

V současné CHKO je ve 3 národních přírodní rezervacích, které by měly patřit do navrženého NP Křivoklátsko.

Lesní hospodaření a přirozená obnova

V národním parku jsou plošně naprosto dominantní lesní ekosystémy.

V národním parku na státních pozemcích hospodaří přímo jeho správa a péče o území je soustředěna na ochranu přírody a její uvedení do stavu, kdy se bude moci obnovovat přirozenou cestou, bez zásahu člověka.

V NP tak státní pozemky spravují přímo orgány ochrany přírody, v CHKO hospodaří na státních pozemcích státní podniky, které jsou koncipovány jako podnikatelský subjekt.

Vzhledem k tomu že i nyní území spravují státní organizace, tak po vzniku NP se toho ve vztahu k místním moc nezmění.

Hlavním problémem těchto lesů je struktura věkových tříd, kdy se na jedné ploše nachází pouze stejně staří jedinci jediného druhu stromu.

Dále pak vysazování smrků či borovic, které jsou pro tuto lokalitu nevhodné.

Dalším typickým rysem hospodářských lesů je absence mrtvého dřeva a starých stromů, neboť po dosažení určitého věku jsou stromy pokáceny.

Zřízením nového národního parku na území Křivoklátska a s ním i nových bezzásahových a přírodě blízkých zón začíná proces návratu přírody do naší krajiny.

Lesnický park Křivoklátsko není národní park

Lesnický park Křivoklátsko není kategorií ochrany přírody.

Jedná se o společnost založenou vlastníky deklarující určitý šetrný způsob hospodaření zohledňující částečně cíle ochrany přírody.

Zonace a pravidla ochrany

Území národních parků se člení podle cílů ochrany a stavu ekosystémů na 4 zóny ochrany přírody.

Zákon o ochraně přírody a krajiny vymezuje v národních parcích čtyři zóny: přírodní (bezzásahová, kam turisté nemají přístup), přírodě blízké (zásahy v omezené míře), soustředěné péče (zlepšování stavu ekosystémů narušených člověkem) a kulturní krajiny (obce v NP a jejich okolí).

První (přírodní) zóna je pod nejpřísnější ochranou, v jejímž rámci jsou zakázány veškeré lidské zásahy.

Ve druhé zóně, která obklopuje tu první, jsou pak povoleny omezené a dočasné zásahy - například proti kůrovci.

Dále zde najdeme zónu soustředěné péče o přírodu, kde převažují člověkem významně pozměněné ekosystémy, a zde se snažíme zvyšovat biodiverzitu.

Pokud se na území národního parku nacházejí i obce, jsou součástí zóny kulturní krajiny.

Zonace však na sebe neváže zákaz vstupu.

K tomu slouží klidová území, kam je běžným návštěvníkům vstup povolen pouze po vyznačených trasách.

Na Křivoklátsku se vymezení klidového území předpokládá na území dnešních národních přírodních rezervací, kde je už dnes povolen pouze vstup po značených cestách.

Co se změní pro návštěvníky

Podstatou ochrany přírody v navrhovaném NP Křivoklátsku nejsou takové fenomény, které by vyžadovaly samy o sobě omezení návštěvníky.

Tesař vyvrací kolující mýty o vstupu a zásahu člověka do krajiny v chráněných oblastech.

„Přestože se jednotlivá pravidla mohou na různých místech lišit, doporučuji mít při pohybu v národním parku na paměti, že se pohybujeme v oblasti, která má být co nejméně rušena.

Lidově řečeno bychom se měli chovat jako lidé - dodržovat pokyny na informačních tabulích, nechodit mimo značené trasy nebo nevjíždět motorovými vozidly za zákazové značky a neničit prostředí kolem sebe.

V NP je omezen pouze vstup do nejcennějších oblastí - tzv. klidových území.

V klidových územích národního parku je zakázáno pohybovat se mimo cesty nebo trasy vyhrazené orgánem ochrany přírody, s danými výjimkami, které jsou definované zákonem 114/1992.

Pokud si správně každý turista pamatuje, NP nijak drasticky neovlivňuje chování v tamější přírodě.

Samozřejmě, každý máme své svědomí a měli bychom se chovat šetrně k přírodě vně i uvnitř chráněných územích.

Turistické trasy, cyklistika a jízda na koni

Současné značené turistické, cyklistické a koňské stezky v navrhovaném národním parku zůstanou zachovány.

Lesní zákon nepovoluje jen jízdu na kole a koni mimo lesní cesty a vyznačené trasy.

V NP je ale navíc potřeba, aby tyto cesty byly vyhrazeny přímo správou parku.

Toto omezení se ale netýká vlastníků a nájemců nemovitostí v souvislosti s jejich užíváním.

Vášniví turisté si během svých toulek přírodou jistě všimli tabulí nebo pruhového značení na stromech, které se v těchto oblastech vyskytují.

Tato značení představují zóny s odstupňovanou ochranou - nejpřísnější pravidla ochrany platí v první zóně.

Sběr lesních plodů a pohyb místních obyvatel

Místní budou stále moci využívat samovýrobu palivového dřeva.

Pokud místní občané pracují jako zaměstnanci nebo podnikatelé v lesnických činnostech, tak potřeby takových služeb v NP budou po dlouhou dobu srovnatelné s dnešním stavem.

Ostatní využívání lesa bude stejné pro místní jako pro jakéhokoliv návštěvníka.

Sběr hub, borůvek či jiných lesních plodin je povoleno v souladu s lesním zákonem.

Trestný je pouze sběr, který by poničil les.

Vodáctví a rybolov

Vodáci také nemusí mít strach.

V navrhovaném území národního parku leží pouze krátký úsek řeky Berounky, kde by omezování vodáctví postrádalo smysl.

I ta bude v dostatečné míře možná.

Bude pro ni vymezena dostatečná plocha, aby pokrývala potřebu v současném rozsahu.

Co se týče rybolovu, v NP vyhlašuje rybářské revíry Ministerstvo životního prostředí.

Ani jeden ze současných rybářských revírů většinově neleží na území navrhovaného národního parku Křivoklátsko.

Myslivost a stav spárkaté zvěře

Křivoklátsko je tradiční mysliveckou oblastí.

Honitby zasahující na území navrženého NP jsou s naprostou převahou honitby státní, provozované ve vlastní režii správců nebo pronajaté jiným subjektům.

Ani Křivoklátsko se neliší od zbytku České republiky, kde se setkáváme s nepřirozeně vysokými stavy spárkaté zvěře.

Ta okusem, loupáním i jinak limituje přirozenou obnovu lesa a eliminuje obzvláště některé druhy semenáčků - například jedle.

V národním parku bude honitby spravovat personál správy národního parku.

U honiteb částečně zasahujících do národního parku bude možné jejich zachování.

Na území navrhovaného NP jsou nyní honitby, kde myslivost vykonávají přímo státní podniky, jako jsou např. Lesy ČR.

Pak jsou tu honitby, které tyto podniky pronajímají jiným subjektům a těch je převážná většina.

V NP se honitby nepronajímají, výkon práva myslivosti zajišťuje personál správy NP.

Obce a zapojení místních

Všechny obce, které jsou na území národního parku, mají svého zástupce v Radě národního parku.

Díky tomu jsou účastni na projednání všech důležitých strategií a dokumentů vztahujících se ke správě NP - jedná se například o vymezení zón s odlišnou péčí, stanovení zásad péče o národní park.

Obce v Národních parcích mají k dispozici možnost čerpání finančních zdrojů z Národního programu Životní prostředí.

Stát má nástroje, jak sídlům v národních parcích pomoct vyrovnat se s náporem turistů.

Existuje například národní program podpory infrastruktury v obcích dotčených národním parkem.

Dodává, že se pro místní obyvatele s vyhlášením národního parku jinak nic nezmění.

Obavy z nárůstu turistů

Klíčové bude jednání s obcemi, kterých se z pohledu lidí případné vyhlášení parku dotkne nejvíce.

Její starostka Iveta Kohoutová je ale proti - obává se, že by vyhlášení národního parku přivedlo do oblasti masu turistů.

V přírodě tehdy nechávali odpadky a zdaleka nestačila parkovací místa.

„Přírodě by to spíš uškodilo.

Musela by se vytvořit nová infrastruktura, obci také vzniknou velké náklady na úklid,“ říká.

O vyhlášení národního parku nemá zájem ani Libuše Vokounová, starostka městysu Křivoklát, který má s parkem těsně sousedit.

Považuje to za zbytečnost, místo je podle ní chráněné už dost.

I ona se obává toho, jaký zájem by mohl u lidí nový národní park vyvolat.

„Křivoklát na to není stavěný.

Naopak starostka blízkých Račic Pavlína Plimlová by proti vyhlášení parku nebyla.

Proces vyhlašování národního parku

Vyhlašování národního parku je dlouhodobý proces, na jehož začátku je předjednávání tzn. seznámení dotčených krajů a obcí (a jejich prostřednictvím i občanů) s tezemi národního parku.

Po předjednání námětu následuje dopracování podkladových materiálů a dopracování vlastního návrhu na základě získaných podnětů.

Následně je záměr na vyhlášení oficiálně oznámen a dále projednáván procesem podle zákona.

Po oznámení záměru mají kraje, obce i občané možnost podávat k němu připomínky, které jsou vypořádávány ve správním řízení.

Po dopracování záměru do podoby návrhu zákona pak prochází standardním legislativním procesem.

Zakončením procesu je schválení návrhu formou zákona.

Křivoklátsko v systému českých národních parků

V České republice máme v současné době čtyři národní parky: Krkonošský národní park, Národní park Šumava, Národní park České Švýcarsko a Národní park Podyjí.

Krkonošský národní park je nejstarší, Národní park Šumava je největší, Národní park Podyjí je nejmenší a Národní park České Švýcarsko je nejmladší.

Nejstarší je Krkonošský národní park, založený v roce 1963, a nejmladším je Národní park České Švýcarsko, vyhlášený 1. 1.

Vedle národních parků je v Česku ještě 26 chráněných krajinných oblastí.

Zatímco v Česku najdete 26 chráněných krajinných oblastí o celkové rozloze 11 381,77 km2, což je více než rozloha Jihočeského kraje, množství národních párků byste spočítali na prstech jedné ruky.

Momentálně jsou čtyři - Národní park Šumava, Krkonošský národní park, Národní park České Švýcarsko a Národní park Podyjí.

Další by měl v budoucnu vzniknout na Křivoklátsku.

Význam chráněných území

Role chráněných území v zachování přírodního, kulturního a historického dědictví je nezpochybnitelná a nezastupitelná.

Jaký by byl náš život, výlety, prázdniny a dovolené bez lesů?

Díky lesům máme krásnou krajinu a lesy nám navíc nabízejí spousty skvělých zážitků.

Divoká příroda a panenská území, domovy vzácných živočichů a rostlin, filmové kulisy i místa s řadou nej: to jsou chráněná území naší přírody, od rozsáhlých národních parků až po malé přírodní památky.

Jak vyplývá z hodnotící zprávy (2019) mezivládního panelu OSN pro biodiverzitu a ekosystémové služby, současné globální trendy ekonomického a demografického vývoje jsou neudržitelné.

Ze zmíněné zprávy rovněž vyplývá, že hlavní příčinou tohoto vymírání je ekonomické využívání půdy a krajiny, jež vede k zániku přirozených biotopů.

Chceme-li předejít ekologické katastrofě, nemůžeme využívat krajinu pouze k ekonomickým účelům, ale musíme rovněž chránit její ekosystémy a biologické funkce.

Všechny Národní parky i CHKO v ČR pokrývají pouze 22% území státu.

Ponecháno přírodě však bohužel není ani 2% území ČR.

Je proto třeba vyhlásit nové Národní parky či CHKO a především rozšířit jejich 1. a 2.

Křivoklátsko patří k nejméně poničeným a proto neobyčejně cenným oblastem, které jsou pro návrat divoké přírody mimořádně vhodné.

Ač se může zdát, že přísnější ochrana způsobí omezování našich pravomocí se v krásné přírodě Křivoklátska pohybovat, opak je pravdou.

Musíme si uvědomit, že aby takhle krásná zůstala i pro naše děti a jejich děti, musíme ji chránit, a to i třeba s mírnými ústupky z naší strany.

tags: #narodni #park #ktery #ma #stejne #jmeno