Jak se mění polární pás a proč jeho oteplování ovlivňuje celou planetu

Změny klimatu způsobené z velké části lidským vypouštěním skleníkových plynů proměňují planetu a s ní i podmínky pro život. Některé posuny se nejlépe ukazují na mapě: tání ledovců, stoupání hladiny oceánu, posun klimatických pásem nebo hrozba sucha.

Začít je potřeba u teploty. Mezi lety 2006 až 2015 byla průměrně vyšší téměř všude ve srovnání s obdobím 1850 až 1900, jak ukazuje následující mapa.

Mapa oteplování planety podle regionů

Polární pás se otepluje nejrychleji

Nejsilněji teplota stoupá v polárních oblastech. V Arktidě se rychle zmenšuje plocha oceánu pokrytá ledem. A to má masivní dopad na celou planetu.

Bílý sníh totiž většinu tepla ze slunečního záření odráží, zatímco tmavý povrch vody ho daleko víc absorbuje. To je jedna z nebezpečných zpětných vazeb ženoucích oteplování do stále rychlejší spirály.

Úbytek mořského ledu a zpětná vazba

Led a sníh odrážejí velkou část slunečního záření zpět do vesmíru. Jakmile jejich plocha ubývá, odhaluje se tmavší hladina oceánu, která přijímá více tepla. Oceán se tím dále otepluje a podmínky pro další tání se zhoršují.

Tento proces patří mezi zpětné vazby, které mohou změnu klimatu zesilovat. Nejde pouze o místní změnu vzhledu Arktidy, ale o proces zasahující energetickou rovnováhu celé planety.

Tání permafrostu

Zmenšuje se také oblast permafrostu, tedy věčně zmrzlé půdy. I tento proces znamená zpětnou vazbu posilující proces změny klimatu.

Z permafrostu se totiž uvolňuje metan, což je plyn způsobující skleníkový efekt ještě silněji než oxid uhličitý.

Rozmrzání permafrostu tak může do atmosféry uvolňovat další skleníkové plyny. Ty následně přispívají k oteplování, které podporuje další rozpad zmrzlé půdy.

Rozmrzající permafrost v Arktidě

Antarktida a ústup ledovců

Na opačném pólu - v Antarktidě se zrychluje pohyb ledovců, které se sunou do oceánu. Na některých místech cestují už v řádu kilometrů za rok.

I zde existuje zpětná vazba umocňující tento proces. Velká část podloží antarktického kontinentu totiž leží pod současnou hladinou oceánu. A jak led odtává, dostává se relativně teplejší voda pod stále větší část ledovce a zrychluje jeho zmenšování táním zespoda.

Podloží pod ledem proto významně ovlivňuje stabilitu ledovců. Tvar povrchu, sklon svahů, údolí i hluboké strže mohou rozhodovat o tom, zda se ledovec bude pohybovat pomaleji, nebo zda se jeho ústup urychlí.

Nejhlubší místo na pevnině leží pod antarktickým ledem

Pod Denmanovým ledovcem na Antarktidě se nachází nejhlubší kaňon na zemské pevnině. Odhalila to nová mapa tohoto kontinentu, kterou představili glaciologové z USA.

Nejnovější topografická mapa Antarktidy se jmenuje BedMachine a autoři z Kalifornské univerzity v Irvine ji představili v polovině prosince v odborném žurnálu Nature Geoscience.

Kontinentální strž se skrývá pod Denmanovým ledovcem a její dno dosahuje hloubky asi 3500 metrů pod hladinou moře. Nejnižší doposud známé místo na souši je přitom pobřeží Mrtvého moře, které se nachází pouhých 413 metrů pod hladinou.

Mapa podloží Antarktidy BedMachine

Padesát let mapování

Americký výzkum, ze kterého tento nález vzešel, přináší informace pocházející z desítek let výzkumů. Jde o shrnutí dat od devatenácti výzkumných institucí z celého světa, ta nejstarší pocházejí z roku 1967.

Většina měření vznikla díky radarovému pozorování této oblasti, ale autoři využili také další informace, například seismologické nebo batymetrické - tedy pocházející z měření hloubky moře.

„Starší mapy naznačovaly, že pod Denmanovým ledovcem se nachází mělký kaňon, ale to není možné, bylo nám jasné, že něco chybí,“ popsali vědci.

„Po zkombinování dat z radaru a pohybu ledu už víme, kolik ledu je potřeba k tomu, aby naplnil kaňon - vychází z toho, že leží asi 3500 metrů pod úrovní moře a je to tedy nejhlubší místo kdekoliv na pevnině. Protože je poměrně úzký, musí být tak hluboký,“ dodali výzkumníci.

Že je tato metodologie funkční, si vědci ověřili už na nedávném výzkumu ledu v Grónsku, kde využili stejnou metodu. Ukázalo se, že je funkční a dokáže krajinu popsat mnohem přesněji než jakýkoliv model, který se používal doposud.

Role strží a údolí

„Když použijete BedMachine, abyste se podívali do různých částí Antarktidy, najdete tam spoustu zásadních detailů, jako jsou kopečky a díry pod ledem - všechny mohou zpomalit nebo dokonce zastavit ústup ledovců,“ dodávají autoři.

Vliv údolí na stav antarktického ledu je ostatně jeden z nejzajímavějších objevů mapování. Trhliny podle vědců mohou ústup antarktického ledovce zpomalit, protože mu přinášejí stabilitu a schopnost udržet se v nich déle i při vyšších teplotách.

Naopak pozvolné svahy způsobují, že se po nich může tající led snadněji dostat do oceánu, a tak zvyšovat jeho hladinu.

Vědci by v tomto popisu Antarktidy rádi pokračovali: chtěli by do něj zahrnout také měření mořského dna, které se nachází pod ledem.

Ground-Penetrating Radar Measurements of Antarctic Ice Sheet

Úbytek polárního ledu a růst hladiny oceánu

Voda uvězněná v ledu se tak dostává do oceánu.

„Růst hladiny moří je jedním ze dvou důsledků změny klimatu, který považuji za nebezpečný. Dopady jsou totiž obrovské a proces by nebyl vratný v žádném časovém horizontu představitelném lidstvem,“ píše klimatolog James Hansen v knize Storms of My Grandchildren.

Připomíná, že ledovce se formují sněžením po tisíce let, zatímco roztát mohou v řádu staletí či dokonce desetiletí.

Ohrožená pobřeží

V malé nadmořské výšce přitom žije velké množství lidí. Oblasti jako Bangladéš, Florida nebo severní Evropa jsou bezprostředně ohroženy i při relativně malém tání.

Kdyby roztál všechen polární led, zvedla by se hladina oceánu asi o sedmdesát metrů. To by například v Evropě poslalo pod vodu Londýn, Berlín, Stockholm nebo skoro celé Nizozemsko a Dánsko.

Oblast nebo údajUváděná hodnota či dopad
Celkové roztání polárního leduzvednutí hladiny oceánu asi o sedmdesát metrů
Denmanův ledovecdno kaňonu asi 3500 metrů pod hladinou moře
Pobřeží Mrtvého moře413 metrů pod hladinou
Ohrožené oblastiBangladéš, Florida, severní Evropa

Polární změny ovlivňují vodu a srážky

Problémem jsou i změny ve srážkách. Už nyní vysychají Himálaje a Tibet, které jsou významným zdrojem vody pro velké řeky v nejhustěji osídlené oblasti Pákistánu, severní Indie a Číny.

Sušší se stává také jižní Evropa, už tak nedostatkem vody trpící Blízký východ nebo hustě osídlené pobřeží Guinejského zálivu.

Změny v polárních oblastech proto nelze oddělit od změn vodního režimu v dalších částech světa. Tání ledu, změny teplot a proměna srážek se mohou projevit v regionech vzdálených od polárního pásu tisíce kilometrů.

Riziko konfliktů o vodu

To s sebou nese i hrozbu společenských a politických konfliktů o vodní zdroje.

Právě povodí východoasijských veletoků, ale i Nilu nebo Mississippi jsou podle zprávy OSN z tohoto pohledu nejohroženější.

Čím jsou místa v mapě tmavší, tím je riziko větší.

Mapa světového rizika nedostatku vody

Posun klimatických pásem

Změny v teplotě a srážkách povedou i k posunu klimatických pásů.

Hylke Beck z Princetonské univerzity s kolegy namodeloval, jak by se do konce století proměnilo podnebí v případě nejpesimističtějšího scénáře Mezivládního panelu OSN pro klimatickou změnu (IPCC).

Konkrétně modelovali, jak by se posunuly takzvané klimatické pásy.

Proměna podnebí v Evropě

V Evropě by byl posun docela drastický: klima současné střední Evropy včetně Česka by se posunulo do Finska a severního Ruska a místo něj by tu zavládly subtropy s horkými léty typické nyní pro severní Itálii nebo Chorvatsko.

Část Španělska by se proměnila v poušť.

Sucho a rozšiřování pouští

A poušť by ovládla ještě větší části Blízkého východu, střední Asie či jižní Afriky. Rozšířila by se také na západě USA.

Sušší oblasti by mohly čelit většímu tlaku na zásoby vody, zemědělství i obyvatelstvo. Změna klimatického pásu přitom neznamená pouze změnu průměrné teploty, ale také změnu srážek, vegetace a podmínek pro život.

Proměny v Kanadě a Amazonii

Ve velkých oblastech Kanady by místo celoročně chladného subpolárního klimatu zavládlo vlhké kontinentální klima s teplými a na jihu země i horkými léty.

V části Amazonie by se pak podnebí tropického deštného pralesa proměnilo na klima typické pro savany.

V různých podnebných pásech se vyskytují určité velké ekosystémy - biomy (v češtině vyslovováno „bijomy“).

Pro biomy je typické složení vegetace (rostou zde určité rostliny, což ovlivňuje celkovou podobu krajiny) a výskyt dalších organismů (např. savany - Rozlehlé plochy, obvykle travnaté s roztroušenými stromy a keři (dřevin však ale může být i více).

Od tropického do mírného pásu se vyskytují pouště.

Mapa posunu klimatických pásem ve světě

Podmínky pro život lidí

Vědecký tým z USA, Evropy a Číny se na základě dostupných dat a modelů pokusil vytvořit mapu, na níž zaznamenal změnu v podmínkách pro život lidí.

„V závislosti na scénářích populačního růstu a oteplování se v příštích padesáti letech ocitne jedna až tři miliardy lidí mimo klimatické podmínky, které lidstvu dobře sloužily posledních šest tisíc let,“ píší autoři studie Future of the human climate niche publikované v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences.

Čím jsou v mapě oblasti červenější, tím méně vhodné pro lidstvo se podle modelu stanou.

Zeměpisná šířka, např. v souvislosti s množstvím dopadajícího slunečního záření, ovlivňuje podmínky prostředí.

Posun klimatických pásem tak může měnit nejen charakter krajiny, ale také oblasti vhodné pro bydlení, zemědělství a dostupnost vody. Zvláštní význam mají polární oblasti, protože se v nich oteplování projevuje výrazněji a jejich změny mohou následně ovlivňovat hladinu oceánu, srážky i podmínky v nižších zeměpisných šířkách.

tags: #more #polarniho #pasu