Mezinárodní zásady žurnalistické etiky: Paříž a profesní standardy novinářů

Mezinárodní principy profesní etiky v žurnalistice byly připraveny na konzultačních setkáních řady mezinárodních a regionálních odborných novinářských organizací.

Mezinárodní principy byly přijaty na poradních setkáních řady organizací v letech 1978 až 1983, nejprve v Praze a poté v Paříži, a podařilo se dohodnout na mezinárodních principech novinářské etiky.

Vznik a význam mezinárodních principů

Mezinárodní principy novinářské etiky byly přijaty na IV. poradním setkání mezinárodních a regionálních odborných novinářských organizací.

Jedním z pilířů mediální etiky je myšlenka svobody tisku.

Tato hodnota navazuje na osvícenské pojetí člověka jako samostatně se rozhodující bytosti, nadané kritickým rozumem.

Svoboda slova ale otázku nezávislosti nevyčerpává, naopak.

Klade velké množství otázek o střetu zájmů nebo angažovanosti novinářů.

Co více, imperativ nezávislosti se týká i vztahu novináře a jeho zaměstnavatele, média.

Důležitou součástí imperativu nezávislosti je i oddělení redakčních a obchodních procesů v mediálních institucích.

Mezinárodní standardy profesní etiky navazují na představu, že novinářská práce nespočívá pouze v předávání informací, ale také v ochraně veřejného práva na pravdivé, úplné, nezávislé a pluralitní informace.

Právo každého na přístup k informacím a myšlenkám, opakovaně potvrzené v článku 19 Všeobecné deklarace lidských práv, tvoří základ poslání novináře.

Novinřská odpovědnost vůči veřejnosti má přednost před jakoukoli jinou odpovědností, zejména vůči zaměstnavatelům a veřejným orgánům.

Novinařina je profese, která vyžaduje čas, prostředky a nástroje k výkonu - vše nezbytné pro její nezávislost.

Globální charta etiky pro novináře

Globální etický kodex novinářů Mezinárodní federace novinářů (IFJ) byla přijat na 30. světovém kongresu IFJ v Tunisu dne 12. června 2019.

Globální charta etiky pro žurnalisty Mezinárodní federace novinářů, přijata v roce 2019, rozvíjí původní kodex z Bordeaux.

Charta je založena na hlavních dokumentech mezinárodního práva, zejména na Všeobecné deklaraci lidských práv.

Obsahuje preambuli a 16 článků a vymezuje etické povinnosti a práva novinářů.

Tento mezinárodní dokument stanovuje pravidla jednání novinářů při vyhledávání, redigování, předávání, šíření a komentování zpráv a informací i při popisu událostí, a to v jakémkoli médiu.

Právo veřejnosti na pravdu

Respektování faktů a práva veřejnosti na pravdu je první povinností novináře.

Při plnění této povinnosti novinář vždy hájí zásady svobody při poctivém sběru a zveřejňování zpráv a právo na spravedlivý komentář a kritiku.

Novinář musí jasně rozlišovat faktické informace od komentáře a kritiky.

Novinář informuje pouze o skutečnostech, jejichž původ zná.

Novinář nesmí zamlčovat podstatné informace ani falšovat dokumenty.

Musí dbát na věrné reprodukování prohlášení a dalšího materiálu, který neveřejné osoby zveřejňují na sociálních sítích.

Ověřování informací a oprava chyb

Při šíření informací nesmí pojem naléhavosti nebo bezprostřednosti převážit nad ověřením faktů, zdrojů nebo nabídnutím možnosti odpovědi.

Novinář se musí včasným, výslovným, úplným a transparentním způsobem co nejlépe pokusit opravit jakékoli chyby nebo zveřejněné informace, o nichž se zjistí, že jsou nepřesné.

Nic neomlouvá nedostatečné ověření zprávy nebo její nepřesnost.

Poctivé získávání informací

Novinář používá k získávání informací, snímků, dokumentů a údajů pouze poctivé metody.

Vždy se hlásí ke svému postavení novináře a zdrží se používání skrytých obrazových a zvukových záznamů, s výjimkou případů, kdy je pro něj nemožné shromáždit informace, které jsou v převažujícím veřejném zájmu.

Novinář má požadovat volný přístup ke všem zdrojům informací a právo svobodně vyšetřovat všechny skutečnosti veřejného zájmu.

Ochrana zdrojů a důvěrnost

Novinář zachovává profesní tajemství týkající se zdroje informace získané důvěrně.

Ochrana zdrojů patří k podmínkám, které umožňují novinářům získávat informace důležité pro veřejnost.

Soukromí a důstojnost osob

Novinář bude respektovat soukromí.

Respektuje důstojnost jmenovaných nebo zastupovaných osob a informuje dotazovaného, zda je rozhovor a další materiál určen ke zveřejnění.

Musí věnovat zvláštní pozornost nezkušeným a zranitelným respondentům.

Zákaz diskriminace a podněcování nenávisti

Novináři musí zajistit, aby šíření informací nebo názorů nepřispívalo k nenávisti nebo předsudkům.

Musí se co nejvíce snažit, aby neusnadňovali šíření diskriminace na základě geografického, sociálního nebo etnického původu, rasy, pohlaví, sexuální orientace, jazyka, náboženství, zdravotního postižení, politických a jiných názorů.

Plagiátorství, zkreslování a pomluva

Novinář považuje za závažné profesní pochybení plagiátorství, zkreslování faktů, pomluvu, nactiutrhání a nepodložená obvinění.

Vztah k policii a bezpečnostním službám

Novinář se zdrží činnosti jako pomocník policie nebo jiných bezpečnostních služeb.

Může být požadováno pouze poskytnutí informací, které již byly zveřejněny v některém médiu.

Solidarita s kolegy

Novinář bude projevovat solidaritu se svými kolegy, aniž by se vzdal své svobody vyšetřování, povinnosti informovat a práva účastnit se kritiky, komentáře, satiry a redakční volby.

Střet zájmů a osobní prospěch

Novinář nesmí využívat svobodu tisku k uspokojování jiných zájmů a musí se zdržet jakýchkoli nespravedlivých výhod nebo osobního prospěchu z důvodu šíření nebo nešíření informací.

Vyhne se jakékoli situaci, která by ho mohla při výkonu jeho profese přivést do střetu zájmů - nebo ji ukončí.

Vyvaruje se jakékoli záměny své činnosti s činností reklamní nebo propagační.

Musí se zdržet jakékoli formy obchodování zasvěcených osob a manipulace s trhem.

Nezávislost novináře mohou korumpovat i drobné dárky či výhody.

Z behaviorálních výzkumů víme, že lidé mají tendenci lépe hodnotit ty obsahy, které jsou třeba i jen symbolicky spojené s těmi, kdo je platí.

I proto mnohá světová média, anebo i agentury, například Associated Press, mají striktní omezení pro lístky zdarma, dárky a podobné výhody.

Obecné pravidlo by mělo znít: nepřijímat vůbec nic.

V ideálním případě by médium měla novináři například zaplatit jeho služební cestu i tehdy, když se účastní oficiálního doprovodu politického reprezentanta země.

Nezávislost novináře

Novinář nebude vykonávat žádnou činnost nebo angažmá, které by mohly ohrozit jeho nezávislost.

Novinář však respektuje metody sběru a šíření informací, které svobodně přijal, například „off the record“, anonymitu nebo embargo, pokud jsou tyto závazky jasné a nezpochybnitelné.

Novináři hodní toho jména považují za svou povinnost věrně dodržovat výše uvedené zásady.

Nemohou být nuceni vykonávat profesionální úkon nebo vyjadřovat názor, který je v rozporu s jejich profesním přesvědčením nebo svědomím.

Nezávislost jako základní etická zásada

„Novinář/ka nesmí podnikat žádnou činnost nebo jednání, jež by ohrozilo jeho/její nezávislost,“ praví Globální charta etiky pro žurnalisty Mezinrodní federace novinářů, přijata v roce 2019 a rozvíjející původní kodex z Bordeaux.

Toto ustanovení je jedním ze základních pravidel, které lze nalézt ve většině oborových norem.

Podle výzkumu, jenž v roce 1995 uskutečnila Tiina Laitila, se požadavek nezávislosti novinářů a médií objevuje v 84 % evropských kodexů.

Vedle pravdivosti, včasné opravy chyb, zákazu diskriminace podle rasy, etnicity či pohlaví, respektu k soukromí, zákazu úplatků a čerpání výhod a poctivosti prostředků jde o dominantní zásadu novinářské práce.

Nezávislost vyplývá i z ideálu médií jako čtvrté moci v demokracii, neboť je nezbytná k naplnění watchdog funkce tisku.

Nezávislost médií a novinářů vychází z představy, že média mají přinášet obsahy, především zprávy, ale i názory, jež budou pravdivé, úplné, nestranné a vyvážené.

Aby nedocházelo k deformaci veřejné diskuze, ale naopak aby novináři veřejný prostor vyvažovali, poskytovali hlas těm, kteří jsou z veřejné sféry vyloučeni nebo marginalizováni, musí se spoléhat především na vlastní kvalifikovaný úsudek, čili být autonomní, a neměli by podléhat vnějším vlivům či tlakům.

Nezávislost novináře nicméně neznamená, že jeho profese je hodnotově neutrální.

Žurnalistická etika je bytostně spojena s ideou demokracie a konceptem lidských práv, na jejichž realizaci se novinář podílí - konkrétně na realizaci práva na informace a svobody projevu.

Že je toto lidské právo v českém ústavním pořádku zařazeno jako politické právo, zdůrazňuje politickou dimenzi novinářů jako „čtvrté moci“ v demokracii.

Novinář tedy není jen pasivním přenašečem informací, ale aktivním obráncem demokracie.

Co může ohrožovat nezávislost žurnalistiky

Co vše může narušovat nezávislost žurnalistické profese?

Podle teoretika médií J. Herberta Altschulla existují čtyři dimenze možných vlivů na obsah zpráv, neboli čtyři vzorce vztahů mezi těmi, kteří média financují, a zprávami.

Všechny tyto dimenze by měli mít novináři na paměti a ač třeba nebude nikdy možné dosáhnout jejich plné kontroly, žurnalistická každodennost by měla být rámována neustálou reflexí podmínek novinářské práce a kritického hodnocení těchto vlivů.

Žádné noviny, časopis nebo stanice nepřekračuje hranice autonomie přijatelné pro ty, kteří hradí výdaje, jež jim umožňují přežít.

Musíme pamatovat na to, že tyto hranice nejsou vyryty do kamene.

Jsou velmi flexibilní a na každém místě na Zemi se v čase měnily.

A přesto se až do nedávna věnovalo jen málo pozornosti souvislosti mezi těmito detaily financování a zpravodajským produktem, jenž novináři dodávají.

Jiný pohled nabízí P. J. Shoemakerová, která strukturuje možné vlivy na žurnalistickou práci do vrstev, začínající na individuální úrovni, vedoucí přes mediální rutiny a organizační vlivy až po vnější vlivy a účinek ideologie.

Tento pohled je důležitý proto, že přesahuje omezené ekonomické či regulační pojetí vlivu a ukazuje, že nezávislost novináře ohrožují například i oborové zvyklosti, jeho vlastní postoje či nereflektovaná společenská ideologie.

Nezávislost tedy nelze omezit pouze na problém odvislosti od vlivů politických, zájmových či finančních, ale i na automatismus rutiny, profesní „fachidiotství“ či slepotu vůči zkreslením vznikajícím uplatňováním oborových hodnot, jako je třeba rychlost, včasnost a aktuálnost.

Podobně problém cenzury jakožto „omezení, potlačení nebo zákazu forem řeči a mediálního obsahu, které jsou považovány za odporující obecnému dobru“ nelze omezovat jen na státní cenzuru.

I poskytovatelé služeb, jako je Google, či další instituce a skupiny mohou předběžně či následně omezovat mediální obsah - například vulgarismy, pornografii nebo násilí.

Žurnalistika a demokratická odpovědnost

Žurnalistická etika je spojena s představou médií jako veřejné instituce, která pomáhá občanům orientovat se ve společenských otázkách a účastnit se demokratického života.

Nezávislost médií je nezbytná k naplnění watchdog funkce tisku.

V posledních desetiletích ale dochází k novinářské „kulturní revoluci“ vlivem nástupu nových technologií, které redukují úroveň schopností požadovaných po mediálních pracovnících, reorganizací newsroomů do týmů na základě korporátního modelu a přesunu k tržnímu přístupu.

V rámci market-driven journalism cíl uspokojit zákazníka nahrazuje občanský a politický rozměr žurnalistiky a zpráva je degradována na pouhou informaci.

Mezi teoretickým účelem žurnalistiky a skutečnou žurnalistickou praxí již dlouho existuje napětí, ale kulturní revoluce v redakcích znamená, že se opouští samotná mise.

Základní otázka etiky žurnalistiky - „Jak nejlépe realizovat cíl umožnit občanům více se zapojit do demokratického života?“ - byla nahrazena tržně orientovanou otázkou: „Jak můžeme vyhovět tomu, co čtenáři a zákazníci marketingu říkají, že jsou jejich informační a zábavní potřeby?“

O čtenářích jako občanech se dnes mluví jen velmi málo.

Spíše se o čtenářích hovoří jako o zákaznících a o novinách jako o produktu.

Žurnalistická rozhodnutí se stále více přijímají nikoliv na základě odborných znalostí novinářů o tom, co je důležité pro veřejnost vědět, ale na základě průzkumu trhu o tom, jaké věci zákazníci nebo potenciální zákazníci chtějí vědět.

Historická zkušenost a české prostředí

V Československu byl dlouho tisk cenzurován a před rokem 1989 existovala žurnalistika oficiálně pouze ve své stranické podobě.

Česká televize jako první kodifikovala profesní pravidla a 27. září 1995 Rada ČT schválila Status ČT, jehož součástí je i kodex ČT.

To znamená, že se oddělovaly zprávy a názory.

Etický kodex Syndikátu novinářů České republiky patří mezi dokumenty, které v českém prostředí rozpracovávají základní zásady profesní etiky.

Tento kodex je souhrnné pojmenování psaných i nepsaných norem, které lze uplatnit v žurnalistice.

Jsou to takzvaná vodítka pro novináře, jak se rozhodovat v každodenních etických otázkách.

Etika umělé inteligence v médiích

Umělá inteligence, od základní automatizace až po analytické a kreativní systémy, představuje novou kategorii technologií s mimořádnou schopností zasahovat do lidského myšlení, vědění a kreativity.

Je významným posunem ve shromažďování informací, hledání pravdy, vyprávění příběhů a šíření myšlenek.

Proto zásadně promění technické, ekonomické a sociální podmínky žurnalistiky a redakční práce.

Systémy umělé inteligence mohou v závislosti na svém návrhu, správě a použití proměnit globální informační prostředí.

Současně však představují strukturální výzvu pro právo na informace.

Právo na informace zahrnuje svobodu vyhledávat, přijímat a získávat spolehlivé informace.

Je zakotveno v mezinárodním právním rámci, včetně Všeobecné deklarace lidských práv, Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a Mezinárodního partnerství pro informace a demokracii.

Sociální role žurnalistiky a médií, která slouží jako důvěryhodní prostředníci pro společnost a jednotlivce, je základním pilířem demokracie a posiluje právo na informace pro všechny.

Systémy umělé inteligence mohou médiím významně pomoci při plnění této role, ale pouze tehdy, pokud se používají transparentně, spravedlivě a odpovědně v redakčním prostředí, které pevně dodržuje novinářskou etiku.

Veřejné právo na vysoce kvalitní, úplné, svobodné, nezávislé a pluralitní informace, které připomíná Všeobecná deklarace lidských práv a francouzská ústava, vede novináře při výkonu jejich práce.

Činnost žurnalistiky spočívá ve vyhledávání, ověřování, uvádění do kontextu, prioritizaci, formování, komentování a zveřejňování vysoce kvalitních informací a nesmí být zaměňována s komunikací.

Žurnalistika vyžaduje čas a zdroje bez ohledu na použité médium.

Fyzická a morální bezpečnost je základem novinářské nezávislosti.

Je zakázána jakákoli nespravedlivá nebo korupční metoda získávání informací.

Praktické zásady pro práci s technologiemi

• Ověřování: naléhavost zveřejnění nesmí převážit nad ověřením faktů a zdrojů.
• Transparentnost: používání technologií musí probíhat transparentně a odpovědně.
• Nezávislost: technologické nástroje nesmějí vést k podřízení redakční práce obchodním nebo jiným zájmům.
• Odpovědnost: za zveřejněný obsah odpovídá redakce a novinář.
• Právo na opravu: nepřesné informace je nutné opravit včasným, výslovným, úplným a transparentním způsobem.

Sebereflexe jako podmínka profesní integrity

Aby neplatilo, že novináři jsou „pištci, kteří pískají podle toho, kdo je platí“, je třeba provádět sebereflexivní činnost, jakousi „psychoanalýzu“ profese.

Podobně jako psychoanalýza má odkrývat skryté a potlačené podmínky našich představ, měl by novinář kriticky hledat všechny možné vlivy, jež ho vedou k tomu, aby daný obsah zpracoval právě tak, jak činí - a aktivně je přehodnocovat.

Jestliže není možné se zbavit všech omezení žurnalistické práce, je potřeba je alespoň odhalit a přiznat.

Tato „psychoanalýza“ tedy ve své minimální variantě má vést k naprosté transparentnosti zájmů.

Mezinárodní zásady profesní etiky proto nelze chápat pouze jako seznam zákazů.

Jsou také vodítkem pro každodenní rozhodování, ověřování vlastních motivací, rozlišování faktů od komentářů, ochranu zdrojů a udržování odpovědnosti vůči veřejnosti.

tags: #mezinarodni #zasady #zurnalisticke #etiky #pariz