Ledoborec Jamal: arktická turistika i strategická loď Severní mořské cesty

Ledoborec Jamal patří mezi nejznámější ruská jaderná plavidla a proslul především arktickými turistickými plavbami. Jeho úloha však není omezena pouze na cestování k severnímu pólu.

Celá flotila ruských ledoborců slouží primárně pro celoroční údržbu strategické Severní mořské cesty a arktických přístavů. I s použitím těchto plavidel je tato cesta na ruský Dálný východ mnohem levnější a rychlejší než přes Suez.

Jamal a jeho místo mezi ruskými jadernými ledoborci

Jaderné ledoborce používají palivo s vysokou hustotou energie, což jim umožňuje vydržet na vodě mnoho měsíců.

Díky malému objemu reaktoru a paliva mají více prostoru pro zásoby a materiál.

Není neobvyklé, aby se jaderný ledoborec vrátil do přístavu pro zásoby až téměř za rok.

Časté doplňování paliva v arktických přístavech je pro ledoborce s klasickými motory velkou nevýhodou.

Díky velkému výkonu jaderného reaktoru lze navíc lámat výrazně silnější led, některá jaderná plavidla zvládají až 2,9 m silnou ledovou pokrývku.

Jamal patří do třídy Arktika, která vznikla jako jedna z nejvýznamnějších tříd sovětských a ruských atomových ledoborců.

Jaderný ledoborec Arktika byl prvním ledoborcem stejnojmenné třídy se sesterskými loděmi Sibir, Rossija, Sovetskij Sojuz, Jamal a 50 Let Pobedy.

V té bylo postaveno celkem 6 lodí - Arktika (1975) a Sibiř (1977), které byly o několika metrů kratší než ledoborce Rusko, Sovětský svaz a Jamal.

Technická konstrukce ledoborců třídy Arktika

Trupy ledoborců třídy Arktika jsou dvojité.

Vnější je tlustý 2,5 cm a v části, která láme led, je zesílený na dvojnásobek.

Mezi stěny trupů je možné napustit přítěž vody, která v některých situacích usnadňuje lámání ledu.

Ledoborce led nerozrážejí do stran, mají trup řešený tak, že na led najíždějí, svou vahou jej zlámou, a teprve poté jej „roztlačí“ pod nerozlámaný led po stranách.

U ledoborce musí mít hnací motor takovou sílu, aby zvedl příď lodě na led.

Příď tedy musí být ze spodu sešikmena, aby to šlo lehce.

Čím je hmotnost lodě větší, tím lépe led rozbije a může se tedy ještě na přídi přídavná nádrž naplnit vodou, aby hmotnost lodě stoupla.

Takhle to jde, pokud není led silnější jak půl metru.

Pokud je led tlustší, tak loď rozbíjí led nárazy.

Pokud se nemohou prolamovat kontinuálně, couvají, pak se rozjedou, prolomí, zase couvnou.

Rozměry a výkon třídy Arktika

Jaderný ledoborec Arktika byl 147,9 m dlouhé a 29,9 m široké plavidlo s výtlakem 23 460 tun.

Byl vybaven dvěma modernizovanými reaktory OK-900A s výkonem 171 MWt, které poskytovaly lodnímu šroubu 54 MW výkonu.

Také 50 Let Pobedy patří do třídy atomových ledoborců Arktida.

Loď měří 159,6 metrů, šířka 30 metrů, výška 17,2 metrů.

Je schopen prolomit skoro 3 metry tlustý led, protože má speciální tvar trupu, tloušťku pláště 100 mm a váhu 26 000 tun.

Má dva reaktory o výkonu 171 MW, které dodávají energii pro pohonné parní turbíny o celkovém výkonu 75 tisíc koní.

Díky tomu se „50 let vítězství“ může ledem prodírat rychlostí skoro 20 km/h, na volném moři pak až 40 km/h.

Jamal jako turistický ledoborec

O něco menší atomový ledoborec Jamal slouží jenom na arktickou turistiku.

Trochu zjednodušené.

Postavit takovéhle monstrum a provozovat je jen pro účely turismu by bylo těžce ztrátové.

Jednou ze dvou výjimečných událostí u ledoborce Rossija byla v roce 1990 doprava prvních turistů na severní pól.

Od této doby v létě podobné cesty zajišťovaly ledoborce Sovetskij Soyuz, Jamal a 50 Let Pobedy.

Turistické plavby na palubě Jamalu proto využívají plavidlo, které bylo navrženo především pro náročnou práci v arktických vodách.

Jeho hlavní úkoly souvisejí s doprovodem obchodních lodí, udržováním plavebních koridorů a podporou zásobování odlehlých oblastí.

Žraločí tlama na přídi

Jamal je známý výrazným nátěrem v podobě žraločí tlamy.

Tento motiv z něj vytvořil jedno z nejlépe rozpoznatelných plavidel ruské arktické flotily.

Vizuální podoba lodi výrazně přispěla k její popularitě mezi účastníky polárních expedic i mezi veřejností.

Co turistická plavba na Jamalu znamená

Takový výlet musí být ohromný zážitek.

Plavba na palubě jaderného ledoborce umožňuje cestujícím pozorovat práci mohutného plavidla přímo v prostředí, pro které bylo zkonstruováno.

Ledoborec se pohybuje v oblastech, kde standardní lodní doprava často není možná bez podpory speciální techniky.

Část Severní mořské cesty je během poloviny roku neprůjezdná a i v létě vyžaduje údržbu pomocí ledoborců.

Turistická plavba proto není pouze běžnou cestou po moři, ale také ukázkou provozu arktické infrastruktury.

Severní mořská cesta

Námořní trasa podél celého severního a východního pobřeží Ruska je známa už od 16. století, kdy se hledala cesta do Číny, s níž evropské země stále více obchodovaly.

Navíc byla do té doby nejvýhodnější cesta okolo Afriky obsazena Portugalci, což zbytek evropských zemí donutilo hledat jinou trasu.

Průzkum ale brzdily arktické ledy a mnoha obchodním lodím jejich osud zpečetily navždy.

Část této trasy je navíc během poloviny roku neprůjezdná a i v létě vyžaduje údržbu pomocí ledoborců.

V souvislosti s politickým napětím v afrických zemích a na Blízkém Východě její význam dnes roste.

Výhodou severní trasy je její kratší délka a odpadající poplatky za průjezd Suezským průplavem i zde běžné časové prodlevy.

Srovnáme-li délku cesty mezi Hamburkem a Tokiem, získáme tato čísla: Severomořskou cestou přes Behringovu úžinu - 12 456 km, nejkratší cestou Suezským průplavem - 19 932 km, Atlantikem přes Panamský průplav - 22 356 km a Kapskou cestou přes Indický oceán - 26 176 km.

Význam Jamalu pro ruskou Arktidu

Severní cesta je pro Rusko klíčová.

Projekty v arktické oblasti nyní představují 10 % z celkových investic Ruska.

Využití severní cesty se předpokládá také při transportu zkapalněného zemního plynu (LNG).

S rozvojem Severní mořské cesty v současné době souvisí hledání nových nalezišť ropy a nerostných surovin.

Přepravě těchto surovin z bohatých nalezišť ale brání silné vrstvy sněhu a ledu.

Dalším problémem je řídké osídlení i otázka zásobování těžařských stanic energiemi a potravinami, popř. i problematická dostupnost lékařské péče.

Většinu těchto potíží mohou částečně pomoci vyřešit jaderné ledoborce, které mají oproti klasickým ledoborcům mnoho výhod.

Nové projekty ledoborců jsou plánovány pro zajištění dopravy uhlovodíků těžených na poloostrovu Jamal a Gydském poloostrovu a ze šelfových ložisek v Karském moři.

Těžená paliva budou dodávána na asijsko-pacifický trh.

Jamal se tak nachází v centru systému, kde se spojuje námořní doprava, energetika, těžba surovin, zásobování a arktický turismus.

Historie jaderných ledoborců

Prvním jaderným ledoborcem v historii byl Lenin, který zahájil svůj provoz v roce 1959.

Stal se tak prvním civilním jaderným plavidlem na světě.

V plavbě pokračoval až do roku 1989.

Díky svým schopnostem stál u zrodu nového odvětví lodního stavitelství.

Mezi lety 1975 až 2006 vzniklo dalších osm ledoborců a jeden námořní nákladní člun Sevmorput.

O pohon těchto plavidel se starají jaderné reaktory společnosti OKBM Afrikantov, která vyvinula celkem pět typů: OK-150, OK-900, OK-900A, KLT-40 a KLT-40M.

Brzy jistě přibude i RITM-200.

Lenin jako předchůdce Jamalu

Jaderný ledoborec Lenin byl 134 metrů dlouhá a 27,6 metrů široká loď o výtlaku 16 000 tun.

Posádku tvořilo 240 mužů a pohon obstarávaly tři jaderné reaktory OK-150, každý s tepelným výkonem 90 MWt.

Zajímavé je, že nikdy neběžely všechny tři najednou.

Při tvorbě projektu nového plavidla přišli konstruktéři na to, že k pohonu by plně stačily pouze dva reaktory OK-150, ale kdyby přidali jeden navíc, nijak by se požadavky na stínění reaktorů a rozměry reaktorového oddílu nezměnily.

Jediné, v čem by byla přítomnost třetího reaktoru vidět, by tak byla hmotnost.

Proto se konstruktéři rozhodli umístit na palubu tři reaktory a prodloužit tak pobyt plavidla na vodě a dobu mezi výměnami paliva.

Od roku 2005 Lenin slouží jako muzeum v Murmansku.

Během provozu doprovázel ledovými poli Arktického oceánu celkem 3 700 plavidel.

Arktika, Sibir a Rossija

V roce 1977 dosáhla Arktika jako první hladinová loď severního pólu.

V roce 2000 strávila na moři bez přistání přesně rok.

Nakonec odpracovala celkem 175 000 hodin, přičemž reaktor byl původně projektován na 100 000 provozních hodin.

Během svého působení urazila přes milion námořních mil (tj. přes 1,8 milionu km) a v provozu byla celkem 25 let.

Po vyřazení z provozu v roce 2008 opět posloužila vědcům pro zkoumání dalšího prodlužování životnosti jaderných ledoborců.

Do provozu šel Sibir v roce 1977 a hned rok poté vykonal významnou plavbu, kdy doprovázel nákladní loď Kapitan Myševskij po celé trase Severní mořské cesty.

V roce 1987 dobyl severní pól.

V roce 1990 dopravil ledoborec Rossija první turisty na severní pól.

V roce 1994 ledoborec Rossija pomáhal konvoji lodí uvězněnému v ledu.

Jamal není pouze turistickou atrakcí

O něco menší atomový ledoborec Jamal slouží jenom na arktickou turistiku.

Postavit takovéhle monstrum a provozovat je jen pro účely turismu by bylo těžce ztrátové.

Celá flotila ruských ledoborců slouží primárně pro celoroční údržbu strategické severní mořské cesty a arktických přístavů.

Jamal může být využíván pro turistické plavby v letní části roku, jeho konstrukce a energetický systém však vycházejí z potřeb celoročního provozu v Arktidě.

Turistické využití je proto pouze jednou z viditelných funkcí plavidla, nikoli důvodem jeho existence.

Novější generace: projekt 22220 a Leader

Ledoborce projektu 22220 jsou nyní největší jaderná plavidla na světě.

Jejich délka je 173 metrů a šířka trupu činí 34 metrů.

Výtlak těchto ledoborců je 33 500 tun.

Celé plavidlo je poháněno jaderným reaktorem RITM-200 se 7letou palivovou kampaní.

Množství paliva v jaderném reaktoru je ekvivalentní 540 000 tunám speciálního arktického naftového paliva.

Ledoborce projektu 22220 se připojí ke stávajícím ledoborcům třídy LK-60 (Arktika, Sibiř a Ural).

Projekt Leader bude disponovat jaderným zařízením s výkonem 120 MWe.

Loď tak vyvine maximální rychlost až 22 uzlů na klidné vodě.

Výtlak nového typu ledoborce bude úctyhodných 70 000 tun s délkou a šířkou trupu 200 a téměř 50 metrů.

Díky masivnímu trupu bude ledoborec schopný rozbíjet led o tloušťce až 4,5 metrů.

První loď z plánovaných pěti třídy Leader má být v provozu v roce 2027.

První z lodí třídy Leader, označované také číslem 10510, ponese jméno Rusko.

Nové lodě mají zajišťovat prostupnost Severní mořské cesty, námořní trasy z Evropy do Asie podél severních ruských břehů.

Rusko usiluje o celoroční splavnost trasy i pro běžné nákladní lodě bez ohledu na počasí.

Leader bude poháněn dvěma jadernými reaktory o celkovém instalovaném výkonu 120 megawattů.

Plavidla budou 209 metrů dlouhá a necelých 48 metrů široká.

S výtlakem téměř sedmdesát tisíc tun dokážou prorazit led o tloušťce až 4,3 metru.

Díky jadernému pohonu mohou být na cestě bez doplnění paliva až dva roky.

Rozšiřování arktické infrastruktury

Ruský prezident Vladimir Putin nedávno podepsal zakázku týkající se strategického rozvoje ruské arktické zóny a zajištění národní bezpečnosti do roku 2035.

Zakázka předpokládá výstavbu alespoň pěti nových jaderných ledoborců projektu série 22220.

Plavidla jsou potřebná pro zajištění celoroční dopravy po Severním moři.

Zakázka, zveřejněná 26. října 2020, stanoví, že Rusko vybuduje 16 záchranných a vlečných plavidel různé velikosti a kapacity.

Kromě těchto užitkových plavidel postaví tři hydrografické lodě a dvě pilotní pokročilá plavidla.

Vývoj novějšího ledoborce Leader byl potvrzen podepsáním zakázky mezi dceřinou společností Rosatomu-FSUE Atomflot a stavitelem lodí, společností Zvezda LLC.

Ruská státní jaderná společnost Rosatom sdělila, že podepsaná zakázka také umožnuje rozvoj využívání ložiska olova a zinku v oblasti Pavlovskoye na jižním ostrově Nové Země v Archangelské oblasti.

Součástí zakázky je také modernizace přístavů a rozvoj transportní infrastruktury a přístavních budov.

Podle specifikací návrhu se stane oblast Pavlovskoye jednou z největších producentů olova a zinku na světě.

Proč jaderné ledoborce provozuje především Rusko

Jaderné ledoborce provozuje Rusko jako jediná země světa.

Severní mořská cesta je jediným možným přístupem do mnoha destinací severního pobřeží Ruska a byly roky kdy nerozmrzla vůbec, ale zásoby tam bylo nutné dodat.

Kanada Daleký sever nijak extrémně od moře nevyužívá a USA kromě Aljašky s ním nesousedí.

Ruská poloha, rozsah arktického pobřeží a potřeba zásobování vzdálených oblastí vytvářejí pro jaderné ledoborce mimořádně vhodné podmínky.

Americký prezident Donald Trump ale nedávno nařídil americké Pobřežní stráži, aby přehodnotila své plány obnovy flotily ledoborců.

Bezpečnost a náklady jaderného pohonu

Jaderný pohon poskytuje dlouhý dojezd, vysoký výkon a omezuje potřebu doplňování paliva.

Drahá je totiž nejen operace s palivem, ale zejména neustálé inspekce jaderného zařízení a příliš velká (speciálně školená a tudíž i drahá) posádka ve srovnání s konvenčními loděmi.

Problémy s reaktory byly- a kolikrát velmi nebezpečné.

S jaderným ledoborcem Lenin jsou spojeny dvě události většího významu.

První je z roku 1965, kdy při údržbě a výměně paliva došlo k zdeformování některých palivových tyčí.

Pozdější vyšetřování ukázalo, že šlo o chybu obsluhy, která vypustila chladicí vodu před tím, než vytáhla všechny palivové kazety.

K druhé události došlo v roce 1967, kdy ve smyčce primárního okruhu vznikla trhlina.

V té době byl téměř dokončen vývoj nového námořního reaktoru OK-900, a proto se rozhodlo, že původní reaktory se vyjmou a tento nový typ je nahradí.

Od tohoto okamžiku ledoborec Lenin sloužil bez problémů až do roku 1989, kdy byl z provozu vyřazen a natrvalo zakotven v Murmansku.

Na ledoborci Arktika došlo v roce 2007 k požáru, který poškodil několik kabin posádky.

Toto neštěstí se obešlo bez ztrát na životech a bez radiačního ohrožení.

Jaderný ledoborec jako technická a turistická atrakce

Ledoborce jsou úžasné lodě, které si zaslouží pozornost.

Jamal spojuje několik funkcí, které se na první pohled mohou zdát neslučitelné.

Je mohutným technickým prostředkem pro provoz v polárních vodách, součástí ruské dopravní a bezpečnostní infrastruktury a současně dějištěm výjimečných turistických plaveb.

Jeho význam proto nelze posuzovat pouze podle počtu turistů na palubě.

Jamal představuje jednu z nejviditelnějších podob ruské přítomnosti v Arktidě a zároveň ukazuje, jak se strategické dopravní lodě mohou stát objektem cestovního ruchu.

tags: #ledoborec #jamal #turismus