Kostel svatého Rocha, portugalsky Igreja de São Roque, patří k nejvýznamnějším památkám lisabonské čtvrti Bairro Alto. Zvenčí působí nenápadně, téměř stroze, uvnitř však ukrývá mimořádně bohatou výzdobu, vzácné kaple, propracované mozaiky a působivou barokní architekturu.
Bairro Alto (v překladu Horní Město) bezesporu patří k nejzajímavějším čtvrtím Lisabonu. Leží na jednom ze sedmi lisabonských pahorků v historickém centru města a díky tomu, že přečkalo ničivé zemětřesení v roce 1755 téměř bez újmy, jsou tu dodnes k vidění některé původní stavby z 16. století, kdy začala hlavní výstavba čtvrti.
Bairro Alto vás ale zláká hlavně svou atmosférou. Malebné pravoúhlé uličky byly původně domovem menších obchodníků, ty však vzhledem k atraktivitě lokality postupně začaly vytlačovat zámožnější rodiny. Místní s oblibou tvrdí, že toho v Bairro Alto možná není až tolik k vidění, ale zato je tady co zažít!
Kde kostel svatého Rocha najdete
Nejvýznamnější stavbou čtvrti je kostel sv. Rocha (Igreja de São Roque) z 16. století, který byl vůbec prvním jezuitským kostelem v zemi.
Kostel se nachází v historickém centru Lisabonu, v blízkosti vyhlídky a zahrad svatého Rocha. GPS souřadnice: 38°42’48.2″N 9°08’36.4″W, tedy 38.713387, -9.143444.
Celodenní putování po pahorkatém Lisabonu dá člověku poměrně zabrat. Proto určitě uvítáte možnost nechat se do čtvrti pohodlně vyvézt jednou ze dvou historických pozemních lanovek.
Elevador da Glória a Elevador da Bica svým vzhledem připomínají ikonickou tramvaj č. 28 a ulice Lisabonu brázdí už od konce 19. století. Zpočátku využívaly pohon s vodní převahou a v roce 1915 se dočkaly elektrifikace. Od roku 2002 obě lanovky figurují na seznamu národních památek a právem se mezi turisty těší velké oblibě.
Elevador da Glória startuje svou cestu na náměstí Praça dos Restauradores a vyveze vás k zahradám sv. Rocha.
Lanovka na své trase sice urazí pouhých 250 metrů, během nich ale překoná převýšení více než 40 metrů, a to už je pěkně strmý kopec. Jedna asi tříminutová cesta vás při koupi jízdenek u řidiče vyjde poměrně draho - na necelé 4 eura.
Vhodnou alternativou je proto koupě turistické karty Lisboa Card, se kterou můžete neomezeně cestovat městskou hromadnou dopravou (včetně všech pozemních lanovek, výtahu Santa Justa i tramvaje č. 28), navštívit hlavní turistické atrakce a u řady dalších získat slevu až 50 %.
Historie kostela a jeho jezuitské kořeny
Kostel svatého Rocha vznikl jako morová kaple v době velké epidemie roku 1505. Kopec, který si později oblíbili jezuité, byl během morové epidemie zpustošující Lisabon v roce 1505 obrovským hřbitovem a byly na něj přiváženy oběti moru.
Tehdy (v roce 1506) se obyvatelé města rozhodli zřídit na kopci svatostánek a církevní vrchnost rozhodla o uložení ostatků sv. Rocha, patrona obětí moru.
Jezuité se do Portugalska dostali za vlády krále Jana III. Portugalského. Nemovitosti, které jim byly k dispozici k bydlení, brzy přestaly mnichům stačit a začali intenzivně usilovat o vybudování vlastního sídla a kostela.
Dlouhá jednání přinesla jezuitům úspěch. Král podlehl jejich přesvědčování a předal svatostánek sv. Rocha do řádu Tovaryšstva Ježíšova.
Jezuité téměř okamžitě začali realizovat další část plánu, která předpokládala demolici stávající svatyně a stavbu kostela, který by naplnil jejich ambice.
Smlouva podepsaná mezi králem a řádem zavazovala jezuity ponechat sv. Rocha jako patrona nového kostela a zasvětil mu alespoň jednu z kaplí.
Práce začaly rychle a tak byl postaven první jezuitský kostel v Portugalsku a jeden z prvních na světě. Stal se hlavním sídlem jezuitů v zemi a sloužil jako takový přes 200 let, dokud nebyli jezuité z Portugalska vyhnáni a řád byl definitivně rozpuštěn papežem Klementem XIV.
Po vyhnání jezuitů kostel změnil svou roli, ale jeho sakrální význam nezanikl. Kostel svatého Rocha je nejen cennou barokní památkou, ale také silnou připomínkou dějin, v nichž se víra stala zdrojem útěchy v dobách nejistoty.
Nenápadné průčelí a překvapení uvnitř
Zvenčí je chrám prostý, téměř nezdobený.
Blížíme se k fasádě kostela sv. Rocha, možná se budeš cítit trochu zklamaný a budeš se divit, proč jsem trval na tom, abych sem přišel. Někteří docela elegantně říkají, že budova kostela zvenčí má „surovou formu“.
Nebojme se však přímo říci, že zvenčí je prostě nezajímavý, nudný a ničím nevýrazný, a proto často přehlížený. Absolutně nic nenasvědčuje tomu, co je uvnitř. Inu, opět platí přísloví: Nesuď knihu podle obalu.
Kostel je někdy lidově označován jako rotunda, ve skutečnosti však jde o barokní centrální stavbu na elipsovitém půdorysu, zaklenutou kupolí s lucernou.
Budova oválného půdorysu. Stěny člení zdvojené toskánské pilastry, nesoucí úseky kladí, za nimiž obíhá profilovaná hlavní římsa.
Fasádu člení pilastry nesoucí profilované kladí a výraznou římsu. Okna jsou zaklenutá lehce stlačenými oblouky, profilované šambrány se dole zalamují do uch.
Ostění hlavního portálu s ušima, ve vlysu letopočet výstavby kostela 1680. V rozeklaném frontonu supraporty osazena kartuš se staroměstským znakem a nápisem „S. P. Q. A. U. P. EX VOTO EREXIT ANNO MDCLXXX“.
Vstupní portál je obdélný, pískovcový a zasazený do edikuly s rozeklaným frontonem, na jehož úsecích sedí dva pískovcoví barokní andílci. V tympanonu je pískovcová kartuš se lví maskou ve vrcholu a oválným štítem se znakem Starého Města pražského.
V nadpraží portálu je do obdélného pole vtesán zlacený votivní nápis s datací fundace, sevřený po stranách předstupujícími úseky s reliéfními rozetkami.
Zvoncovitá střecha vrcholí lucernou. Z vrcholu střechy vyrůstá omítaná zděná drobná lucerna nad oválným půdorysem, prolomená šesticí obdélných oken. Lucernu chrání zvoncová stříška vrcholící hrotnicí s makovicí a kovaným zlaceným patriarším křížem.
Architektura oválného chrámu
Zhruba orientovaný kostel je vystavěn nad oválným půdorysem. Na jihovýchodní straně se k obrysu pojí přízemní kvadratická sakristie.
V literatuře bývá jako koncepční vzor kostela uváděna staroměstská pozdně renesanční Vlašská kaple, podobně jako kaple sv. Marie Magdalény pod Letnou z pol. 17. stol. obměňující schémata známá např. ze Serliova teoretického díla.
Autorské připsání projektu Jeanu B. Matheyovi se jeví spíše jako východisko z nouze, aniž by bylo dostatečně zdůvodněno, proč nelze za autora návrhu považovat Johanna Baptista Heinritze.
Kaple sice opakovala některé matheyovské základní motivy, avšak množství detailů potvrzuje přinejmenším silný podíl provádějícího stavitele na úpravě projektu a jejich sice dobrá, nikoliv však špičková úroveň, zpochybňují matheyovskou atribuci a naopak spíše zdůrazňují Heinritzův podstatný, ne-li absolutní podíl na výsledku.
Zdivo kostela je omítané, posazené na pískovcovém soklu s profilovanou horní hranou, z něhož vystupují sokly jednotlivých pilastrů členících plášť stavby.
Vnějšek pokrývají dvojice pilastrů s římsovými hlavicemi, upravenými roku 1847, nesoucími společné úseky kladí, prorůstající do bohatě profilované korunní římsy.
Podélnou orientaci kostela, akcentovanou hlavním vstupem na západě a oltářní nikou uvnitř na východě, podtrhuje rozvržení pilastrů.
Vstup i vnitřní oltářní výklenek lemují široce rozestoupené dvojice pilastrů, mezi nimiž jsou vsazena slepá obdélná, půlkruhově završená okna s profilovanými štukovými šambránami s dvojicemi závěsků v dolních rozích.
Východní pole je širší, nahoře opatřené proporčně rozšířeným obdobným slepým oknem s půlkruhovým záklenkem.
Na bocích objektu jsou dvojice pilastrů sesazeny k sobě a okna se šambránami, identickými s ostěním slepých oken, jsou rozložena v osách polí vymezených pilastry.
Okna mají zevně kolmá, dovnitř se rozšiřující ostění a kovové okenní konstrukce z let 1907-1908 a z přelomu 20. a 21. století se zasklením šestibokých okenních tabulek do olova.
Okenní konstrukce jsou z části novodobými replikami starších oken z 19. století.
V severo- a jihozápadním poli vnějšího pláště jsou v přízemí slepá kvadratická okna s původními pískovcovými profilovanými rámy s vysazenými horními nárožími.
Střešní prejzový plášť překrývá kupoli v interiéru a jeho okapy podepírá série železných profilovaných konzol.
Interiér a prostorové řešení
Nápadným rysem stavby je diametrální nesoulad mezi kompozicí vnějšku a vnitřní struktury.
Uvnitř je kostel vybudován na důmyslné sestavě osmi mohutných, zhruba stejně dimenzovaných, vtažených pilířů s lichoběžníkovým půdorysem, předstupujících před plášť kaple.
Tyto pilíře jsou sepjaty půlkruhovými arkádami, nad nimiž obíhá vnitřní profilovaná korunní římsa, na kterou dosedá jednotná kupole ve středu otevřená oválným okulusem do lucerny.
Korunní římsu iluzivně podpírají pilastry na vysokých soklech s korintskými zlacenými hlavicemi. Čelo každého vtaženého pilíře přikrývá vždy jen jediný pilastr, barevně imitující růžový mramor.
Mezi čtveřicí severních a jižních pilířů jsou pod úrovní oken rozepjaty dvě trojice dalších půlkruhových arkád, nesoucích horní ochoz s kuželkovými balustrádami.
Ochoz je dostupný vřetenovými schodišti vloženými do západoseverozápadního a východojihovýchodního pilíře. Obdélné nástupy na schodiště v přízemí jsou přitom situovány do bočních stran pilířů.
Niky pod ochozem tvoří kaplové výklenky. Nároží a kouty výklenků kryjí štukové pilastry s římsovými hlavicemi.
V patách valených kleneb nik i ochozu jsou na úzkých bočních stranách trojúhelné výseče. V kaplích ani v ochozu nad obdélnými průchody v pilířích nejsou vynucené konfliktem průchodů s patou klenby, ale mají ryze dekorativní původ.
Sled kaplí a ochozu je na východní straně přerušen vysokou oltářní nikou, opět překrytou valenou klenbou.
Malovaný strop a iluze architektury
Dispoziční řešení interiéru bylo navrženo tak, aby kostel fungoval jako ideální hlediště pro kázání. Tento styl stavby získal dokonce název „jezuitský styl“ a stal se vzorem pro další chrámy.
Na plochém stropě kostela je trojrozměrná malba, založená na iluzi a optickém klamu, v architektuře známá jako „trompe-l'œil“ nebo „klamání oka“.
Stojíte na správném místě, kolem středu kostela, a podívejte se nahoru. Oklamete vlastní oči a uvidíte trojrozměrnou iluzi valené klenby podepřené čtyřmi velkými, bohatě zdobenými oblouky a vnitřek tří obrovských kupolí s okny, na jedné z nich se z balkónu vykloní i muž.
Bohužel pod centrální kupoli přidali jezuité velký medailon s vyobrazením „Oslavení kříže“, což podle mého názoru trochu kazí trojrozměrný efekt.
Kaple svatého Jana Křtitele
Uvnitř kostela je osm kaplí. Všechny jsou krásné, ale jedna z nich je světový unikát.
Tato kaple sv. Jana Křtitele (Capela de São João Baptista) patří k nejpůsobivějším částem chrámu.
Její realizaci zadali jezuité umělcům z Itálie. K její výrobě byly použity nejdražší materiály dostupné v té době na světě: slonovina, zlato, stříbro, porfyr, achát a lapis lazuli.
Na realizaci pracovaly stovky umělců a řemeslníků. Kaple byla celá vyrobena a instalována v kostele Sant'Antonio dei Portoghesi v Římě.
Po požehnání papežem byla rozebrána, zabalena na tři lodě, převezena do Lisabonu a znovu složena.
Když byla postavena, byla to nejdražší kaple v Evropě. Její stavba byla financována především zlatem a bohatstvím, které do Portugalska proudilo z Brazílie.
Když se rozhlédnete po kapli, všimněte si maleb na bočních panelech, středovém panelu a podlaze.
Zatímco na podlaze si toho pozorný pozorovatel všimne, na ostatních obrazech je opravdu těžké vidět, že to ve skutečnosti obrazy nejsou!
Jedná se o extrémně složité mozaiky. Vyrábějí se z drobných, barevných drobků o velikosti asi dva až pět milimetrů.
S přihlédnutím k barevným nuancím, perspektivě a určité „jemnosti“ samotného obrazu je snadné si uvědomit měřítko mistrovství těchto děl.
Hlavní oltář a další vybavení
Dominantou interiéru je hlavní oltář, jehož architekturu navrhl roku 1879 Antonín Baum při obnově kostela.
Portálový hlavní oltář vznikl roku 1879 podle návrhu architekta Antonína Bauma. Oltářní retábl je zakončen vzdutou profilovanou římsou, na níž stojí krucifix provázený dvěma anděly od řezbáře Eduarda Veselého.
Jeho novobarokní architektura tvoří rám staršímu obrazu z druhé poloviny 18. století, údajně od Ignáce Raaba, s morovými světci sv. Rozálií, Rochem a Šebestiánem, orodujícími u Panny Marie na nebesích.
V oltářním rámu je vsazen cenný obraz z roku 1754 od Ignáce Raaba. Zobrazuje trojici světců vzývaných při morových epidemiích - svatého Rocha, svatého Šebestiána a svatou Rozálii - kteří se obracejí k Panně Marii.
Dva boční oltáře jsou portálové, s dvojicí pozlacených sloupů s korintskými hlavicemi, které kontrastují s tmavým povrchem ostatních částí oltářní architektury.
Retábly obou oltářů zakončují mohutné, konkávně prohnuté římsy a řezbářsky zdobené nástavce.
Na severním oltáři se nachází barokní olejomalba s námětem sv. Josefa s Ježíškem, retábl pravého oltáře Panny Marie nese obraz Madony s dítětem, namalovaný před rokem 1884 Janem Heřmanem.
Zdá se, že architektura obou oltářů pochází z některé z mladších obnov interiéru kostela na konci 19. nebo na počátku 20. století, přičemž byly využity části starších barokních oltářů.
Podobně byla asi obnovena také kazatelna na jižní straně lodi. Její polygonální řečniště, zdobené pozlacenými rozetami a spočívající na sloupku s volutovou hlavicí, je zřejmě mladší než barokní stříška s andílky a křížem na obláčcích.
Na římsových konzolách na pilířích arkád stojí pět soch světců: sv. Antonín Paduánský, sv. Rozálie, sv. Jan Nepomucký, sv. Juda Tadeáš a sv. Jan Křtitel.
Soubor není jednotný, vznikl zjevně postupně z děl různého původu. Skulptura sv. Jana Křtitele je podle Františka Ekerta švýcarské provenience a kostelu sv. Rocha byla darována roku 1880.
Také ostatní sochy byly vytvořeny ve druhé polovině 19. století, pouze u sv. Jana Nepomuckého nelze vyloučit starší dobu vzniku.
Křtitelnice, varhany a dochované detaily
U jednoho z arkádových pilířů stojí cínová křtitelnice, datovaná drobným rytým letopočtem do roku 1892.
Její polygonální nádoba na třech nohách je zdobena lvími hlavičkami s kruhovými úchyty a uzavřena víkem s postavou sv. Jana Křtitele.
Tento objekt zřejmě nahradil křtitelnici roudnického zvonaře Matouše Voříška z roku 1595, popsanou Františkem Ekertem v roce 1884 a novější literaturou dosud mylně uváděnou jako součást inventáře kostela sv. Rocha.
Křtitelnice je dnes ve sbírkách Muzea hlavního města Prahy.
Patrně novobarokní kostelní lavice s bočnicemi zdobenými reliéfním rozvilinovým dekorem byly novodobě opraveny a jejich soubor doplněn novými lavicemi obdobného tvaru, ale bez rozvilinové výzdoby.
Před oltářem P. Marie stojí dřevěné klekátko s vyřezanými ornamenty v secesním duchu.
Varhany z roku 1913 jsou dílem firmy Josefa Hubičky. Jejich drobná pravoúhlá skříň s novobarokními prvky je zasazena do dřevěného balustrového zábradlí kruchty.
Na vratech hlavního vchodu do kostela se dochovaly původní barokní prvky: mřížka někdejšího kruhového průhledu, klika a úchyt s rytým kováním, do jehož rozvilin jsou zakomponováni dva putti, a na vnitřní straně závěsy opět s rozvilinovým kováním.
Pás, lemující zevně hranu levého křídla, zdobí rytý oválek s ornamenty a datem: 1714.
Freska Josefa Stettera
Z někdejší malířské výzdoby kostela se dochovala již jen jediná nástěnná malba z roku 1752, podle data na ní uvedeného, která nad vstupem do sakristie vyplňuje jednu z lunet slepých arkád.
Je na ní vyobrazen symbol Nejsvětější Trojice, adorovaný množstvím postav, které jsou pro poškozený stav díla dnes již špatně čitelné.
Doplňují je několikrát vepsaná slova z litanie k Bohu Otci „LIBERA NOS DOMINE“.
Trojúhelník se symbolem Boží prozřetelnosti obíhá text „DEUS/ DE COELO PROSPEXIT/ SUPER FILIOS HOMINUM“.
V dolní části obrazu je uveden jeho autor, pražský malíř Josef Stetter (†1777) „A FAME/ PESTE/ ET BELLO/ JOSEPH STETTER“.
Další nápis, obsahující kryptogram, lemuje v bílém pásu spodní okraj malby.
Sakristie a zvonice
Sakristie na jihovýchodní straně kostela má čtvercový půdorys. Byla přistavěna druhotně na místě starší, nedochované sakristie.
Její pozdější vznik potvrzuje absence kamenného soklu, průběh pilastrů vnějšího pláště původní kaple v interiéru sakristie a odlišný materiál použitý pro novobarokní vstupní portál do sakristie z roku 1874.
Ten opakuje schéma barokních prvků, má obdélné ostění podobné, jen jemněji profilované a vysazená horní nároží.
V portálu jsou osazeny kazetové dveře z 20. století a novodobá kovová mříž.
Do jižního koutu sakristie bylo vezděno otopné zařízení, jehož komín prorůstá prejzový plášť polovalbové nízké střechy.
V ose jihovýchodní zdi je obdélné okénko s dovnitř rozevřeným ostěním a novodobou mříží. Interiér sakristie završuje nepravá klášterní klenba.
Jižně od kostela stojí otevřená betonová zvonice se dvěma zvony Josef a Maria z roku 1952, odlitými firmou Zukov z České u Brna se zvonařskými značkami Rudolfa Manouška.
Na bocích zvonů jsou dedikační české nápisy, upomínající, že zvony na paměť Štěpána Kysely a k poctě Panny Marie a sv. Josefa věnovali kostelu manželé J. a M. Pospíšilovi v roce 1924.
Opravy a stavební vývoj
Roku 1714 byla kaple vybavena novými vstupními dveřmi, pobitými železnými pásy a ornamentálním kováním.
V roce 1766 měl údajně malíř Josef Stern namalovat fresku jižně od kněžiště kaple, roku 1776 byla vymalována dochovaná alegorická freska nad vstupem do kaple a teprve z téhož roku pochází i signovaná malba na jižní straně presbytáře od Josefa Stettera.
Podle opisu listiny z makovice kostelní vížky byla v roce 1792 opravena střecha kostela s lucernou, vyspravena okna kaple a provedeny další drobnější úpravy.
Dne 10. 10. 1839 bylo ke kapli od kostela sv. Kříže přeneseno sídlo žižkovské farnosti, samotný kostel byl na farní oficiálně povýšen roku 1842.
Roku 1847 byla kaple přestavována, včetně dílčích zásahů do podoby článků vnějšího pláště, úpravy oken lucerny a přístavby sakristie, údajně stavitelem Jiřím Reysmannem.
Současně byly za částku 600 zlatých obnoveny oltáře v kapli.
V roce 1854 byla pořízena nová křížová cesta, namalovaná podle Hellichových předloh.
S objektem nepřímo souvisela výstavba nové dřevěné zvonice u vchodu na hřbitov, kterou za 81 zlatých postavil tesař Martin Kotter podle plánu ing. Josefa Novotného.
Na zvonici pak byl zavěšen nový zvon odlitý firmou Karel Bellmann z Prahy.
Roku 1874 byl probourán vnější vchod do sakristie za 165 zlatých.
V roce 1875 byla opravena střecha kostela s lucernou za 405 zlatých, roku 1878 kostel zevně nabílili, znovu vyspravili střechu a uvnitř rozšířili kruchtu nad vstupem.
Roku 1879 byl opět obnoven interiér a pořízen novobarokní hlavní oltář podle návrhu Antona Bauma, realizovaného dílnou Eduarda Veselého.
V kupoli namaloval údajně malíř Nacovský obrazy čtyř evangelistů.
Do kostela byla přesunuta renesanční cínová křtitelnice od Matouše Voříška z Roudnice nad Labem, odlitá roku 1595.
Opravy toho roku stály celkem 5 470 zlatých.
V roce 1904 byla při čištění interiéru obnažena barokní výmalba a obnovena akademickým malířem Bartoňkem za 1 170 zlatých, zatímco v kaplích a sakristii byla provedena dekorativní výmalba.
V letech 1907-1908 se znovu renovovaly oltáře a kazatelna, zevně pak byl opraven kamenný sokl a portál.
Následně byla vyspravena střešní krytina, opravována okna a vyměněny dubové dveře.
Roku 1913 instalovala na kruchtě firma Josefa Hubičky nové varhany v ceně 3 300 zlatých.
V roce 1921 byl do zvonice zavěšen nový zvon za 3 250 Kč, roku 1925 se realizovaly menší vnitřní opravy a roku 1926 byl obnoven hlavní oltář a restaurován jeho obraz malířem Františkem S. Novákem.
Roku 1928 opravili vnější průčelí stavby, otloukli staré nesoudržné a nanesli nové omítky.
Práce provedla firma Ladislava Suka, zatímco kamenické dílo při opravě soklu a portálu účtoval za 5 000 Kč sochař Josef Vála.
V roce 1932 byla obnovena vnitřní výmalba, roku 1943 částečně opraveny fasády.
Roku 1952 náhradou za rekvírované zvony byly pořízeny tři nové zvony v ceně 50 000 Kčs.
Poslední celková oprava vnějšího pláště proběhla v letech 2004-2005. Zahrnovala obnovu vnějších omítek, změnu vnější barevnosti, prejzovou krytinu místo plechové, instalaci kovaných prosklených vitrážových dvoukřídlých dveří za hlavním vstupem a restaurování vstupních vrat.
Další místa v Bairro Alto
Co se týče pamětihodností, Bairro Alto se úplně nemůže poměřovat se zbytkem historického centra. Přesto i tady narazíte na místa, která rozhodně stojí za návštěvu.
Minout byste neměli ani zdejší muzeum farmacie, které podrobně a šikovně mapuje historický vývoj lékárnictví od dávných dob Mezopotámie, starověkého Egypta, Řecka a Říma až po současnost.
Expozice zobrazuje zásadní farmaceutické objevy minulého století, například výrobu penicilinu a antibiotik nebo nejnovější poznatky z oblasti molekulární struktury DNA.
K nakouknutí jsou také přenosné lékárničky kosmonautů z raketoplánu Endeavour z roku 2000 nebo léky a strava kosmonautů z ruské vesmírné stanice Mir.
Bairro Alto je také líhní moderního umění. Přesvědčit se o tom můžete třeba v multikulturní galerii Zé dos Bois, která funguje od roku 1994 a sídlí v historické vile Palácio Baronesa de Almeida.
Galerie propaguje především nekonvenční tvorbu, kterou zde můžete vidět snad ve všech podobách - od výtvarného umění, tance a hudby po divadlo a film.
Na své si přijdou také milovníci módy. Netradiční obchod, v němž se často konají zajímavé workshopy a který se ve večerních hodinách proměňuje ve stylový bar, si tady otevřela světově uznávaná módní návrhářka Fátima Lopes.
Na hranici Bairro Alto a sousední čtvrti Príncipe Real sídlí v prostorách zámečku Ribeiro da Cunha poměrně nová a inovativní nákupní galerie Embaixada.
Od běžných obchodních center se liší tím, že všechny zdejší obchody nabízí pouze kvalitní ručně vyráběné zboží.
Bairro Alto po setmění
Čtvrť se však proslavila především svým nočním životem.
V nepřeberném množství restaurací, klubů a barů si svůj šálek čaje najde snad každý, hraje se tu totiž vše od jazzu přes rock, rap, elektronickou hudbu až po tradiční fado a lidé se baví také přímo na ulici.
Většina barů mívá otevřeno do 3 hodin ráno, kluby pak poslední hosty vyhánějí za úsvitu.
K nejznámějším a nejoblíbenějším podnikům patří třeba klub Frágil, kde hraje taneční hudba pro všechny věkové kategorie, nebo sklepní indie klub Incógnito.
Jen pozor, v těch nejprofláknutějších klubech bývá přeplněno a může se stát, že si nejen na vstup vystojíte pořádnou frontu.
A když vás přepadne hlad, nemusíte chodit daleko. V nepřeberném množství restaurací, klubů a barů si svůj šálek čaje najde snad každý.
Praktické informace k návštěvě
Kostel svatého Rocha je obvykle přístupný zejména během bohoslužeb, kdy se jeho prostor znovu naplňuje modlitbou - podobně jako před více než třemi stoletími.
Pokud máte městskou kartu Lisabonská karta, pak máte nárok na 40% slevu na vstupné do Muzea sv. Rocha.
Pro návštěvu je vhodné spojit kostel s procházkou po Bairro Alto, výjezdem lanovkou Elevador da Glória nebo Elevador da Bica a návštěvou nedalekých vyhlídek.
Ty vůbec nejhezčí si užijete z vyhlídkové terasy Miradouro de Santa Catarina, odkud lze pozorovat třeba východ slunce nad řekou Tajo.
Výhledy na hrad sv. Jiří a řeku Tajo doplňují návštěvu historického centra a umožňují vnímat polohu Bairro Alto na jednom z lisabonských pahorků.
Možnosti ubytování v okolí
Pro usnadnění hledání ubytování sem dám pár zajímavých návrhů z historického centra Lisabonu. Neberte je jako „jen ty nejlepší“.
Jsou zajímavou nabídkou a mohou být dobrou volbou nebo dobrým výchozím bodem pro další průzkum.
- Solar dos Poetas
- Bairro Alto Suites
- Casa das Janelas com Vista
Kliknutím na některý z těchto hotelů se dostanete na podrobnosti nabídky a seznam podobných nabídek. Díky tomu okamžitě získáte přístup k seznamu zajímavých ubytování, které si pak můžete filtrovat a procházet podle svých preferencí.