Na západní straně náměstí 1. máje v Chomutově, za sloupem Nejsvětější Trojice, uzavírá budova bývalého zámku historické centrum města.
Při pohledu na samotnou stavbu to asi napadne málokoho, pozornost spíš upoutá ze stěn „přečnívající“ kostel, než vcelku nenápadná budova. Ta má přitom za sebou bohatou historii.
Chomutovská radnice je složitý stavební komplex tvořený raně gotickým kostelem svaté Kateřiny a budovami bývalé komendy řádu německých rytířů a renesančního zámku v centru města Chomutova. Od roku 1963 je areál chráněn jako kulturní památka.
Od panského dvorce ke komendě německých rytířů
Počátky prvního panského sídla sahají do přelomu 12. a 13. století. První písemná zpráva o Chomutově pochází z r. 1252.
Smlouvou z 29. března „Frideric de Chomutov filius nacheratí“ neboli Friderik z Chomutova, syn Načeratův, daroval městečko - „oppidum Chomutov“ - řádu německých rytířů.
Počátky komendy německých rytířů v Chomutově se vztahují k donaci Bedřicha z Chomutova, syna Načeradcova, z roku 1252. Tehdy daroval Bedřich Chomutov se vším příslušenstvím domu „Německým bratřím špitálu Panny Marie“.
Přemysl Otakar II. byl velkým příznivcem německých rytířů, ale až za devět let potvrdil v Žatci (roku 1291) tento velkorysý odkaz.
Součástí panského dvorce byl také původní kostel sv. Kateřiny. V roce 1281 již nepochybně stál kostel i komenda.
Hradbou uzavřenou komendu tvořilo několik staveb, kromě kostela také velký řádový dům, malý řádový dům - sídlo komtura a několik hospodářských budov.
Nejstarší částí komendy je kostel svaté Kateřiny, ke kterému němečtí rytíři přistavěli polygonální presbytář dokončený v osmdesátých letech 13. století.
Na západní straně se ke kostelu příčně připojila budova vlastní komendy s půdorysem o rozměrech 43 × 13 m.
V její severní zdi se zachovalo zazděné hrotité kružbové okno a také několik čtverhranných střílnovitých okének v přízemí.
V novověké části radnice jižně od příčné lodi kostela se nachází zbytky masivního gotického zdiva ze 13. století, které jsou považovány za pozůstatek tzv. Malého domu, kde měl sídlit komtur.
Komenda byla sto padesát let střediskem bohatého řádového panství a nadlouho i sídlem zemského komtura.
Němečtí rytíři brzy vybudovali z Chomutova svou nejvýznamnější državu v českých zemích a zdejší komenda se stalo později dokonce i sídlem zemského komtura.
Význam chomutovské komendy ještě stoupl, když se Chomutov stal roku 1335 sídlem zemského komtura.
Ten bydlel nejprve v samostatném „provinčním domě“ a teprve od roku 1404 byla spojena hodnost zemského komtura s hodností komtura chomutovské komendy.
Růst panství a kolonizace Chomutovska
O město Chomutov se řád pečlivě staral a dal mu četné výsady.
Majetek chomutovské komendy stále rostl. Například roku 1325 koupila od postoloprtských benediktinů řadu obcí a předtím roku 1281 získala komenda několik obcí od Chotěbora z Račic.
Tím vzniklo na svou dobu velmi kompaktní a poměrně rozsáhlé panství, na němž měla komenda od roku 1381 koupený hrad Neustein, který později zanikl.
V době svého vrcholu měla tedy chomutovská komenda v držení dva hrady a dalších 29 vesnic.
Němečtí rytíři prováděli na tomto území od počátku rozsáhlou kolonizaci a povolávali sem z Říše německé obyvatelstvo.
Tím se toto území postupně poněmčilo.
Správa komendy byla vždy poměrně dobrá, takže Chomutov byl jedinou nezadluženou komendou, i když také zdejší rytíři žili rozmařile.
Známí chomutovští komturové
Z chomutovských komturů jsou známi: Johan Schauenfort (1318-1326), Bedřich ze Salzy (1332), Kunrát ze Cvikova (1355-1364), Jindřich (1368), Mikuláš (1376), Kartuš (1382), Mikuláš (1383), Klaus (1396), Jetřich ze Šumburka (1400), Klaus z Polznic (1403), Albrecht z Doupova (1404), Jan z Egerberka (1408), který byl pro nepořádný život sesazen, a v letech 1409-1411 Václav z Prahy.
Konec řádového panství
Na počátku 15. století se přiblížil konec řádového panství na Chomutovsku.
Známá porážka řádu u Grunwaldu 15. července 1410 Poláky měla ohlas i v českých zemích.
Využil jí král Václav IV. a v roce 1411 zabavil veškerý majetek řádu v Čechách s odůvodněním, že řád má zaplatit Polsku 100 000 grošů.
Zabaveno bylo i zboží chomutovské komendy, které roku 1417 obdržel milec krále Václava IV. Štěpán Harnischmeister.
Od r. 1411 již město Chomutov nespravoval řád, ale sídlil zde královský hejtman a později zástavní pán.
V dalších téměř osmdesáti letech se ve městě vystřídala řada zástavních držitelů a z řádové komendy se stal hrad, který byl sídlem chomutovské vrchnosti.
Kostel spolu s komendou byl poškozen při požáru města v roce 1408 a při dobytí města husity v roce 1421.
Při dobytí města husitských vojskem v roce 1421 byl poškozen, ale již následujícího roku ho pánové z Valdenburku nechali opravit.
Po husitských válkách byla zmenšena a po požáru v roce 1525, kdy bylo hospodářské zázemí hradu rozparcelováno, na jejím místě vznikla nová Horní brána.
Přestavba komendy na zámek
Po Jakoubkovi z Vřesovic získal Chomutov Jan Calta z Kamenné Hory a po něm do r. 1560 rod Veitmílů.
V roce 1488 získal Chomutov do dědičného držení Beneš z Veitmile († 1496), který začal s pozdně gotickou přestavbou vedenou chebským stavitelem Hansem Schafferem.
Za Veitmílů došlo od r. 1480 při pozdně gotické přestavbě na zámek k zásadní proměně velkého domu, který ztratil vysoká lomená gotická okna a byly změněny výškové úrovně pater.
Také věž a loď kostela sv. Kateřiny byly upraveny pro bydlení.
Bylo přistavěno do náměstí mířící zámecké křídlo, datované nárožním štítem do roku 1520.
Bývalý velký dům komendy byl obohacen sklípkovými klenbami, záclonovými okny a střešními vikýři.
Ve druhém patře byl zřízen velký sál, zvaný později „Lutherův“.
V úpravách, tentokrát již v renesančním slohu, pokračoval také Benešův syn Šebestián z Veitmile († 1549).
Nedokončený zámek v roce 1525 vyhořel, ale Šebestián brzy zahájil obnovu dokončenou okolo roku 1540.
Během pozdně gotické přestavby se zmenšil kostel, protože jeho loď byla rozdělena do dvou místností.
K její severní straně byla připojena přístavba se dvěma dochovanými klíčovými střílnami.
Ve stejné době bylo zřejmě zrušeno opevnění směrem k městu.
Během opravy po požáru z roku 1525 nechal Šebestián z Veitmile postavit severozápadní křídlo s renesanční portálem zdobeným mimo jiné erby Veitmilů a Glaců ze Starého Dvora.
Sály v původní komendě získaly nové klenby.
V západním nároží hospodářské části byla na přelomu 14. a 15. století postavena obdélná věž.
Jejich umístění vyvrací hypotézy o raně gotickém původu kleneb ve sklepení.
Renesanční zámek za Lobkoviců
V letech 1560-1571 Chomutov patřil arcivévodovi Ferdinandu Tyrolskému, od kterého jej získal Bohuslav Felix Hasištejnský z Lobkovic.
Po jeho smrti jej zdědil syn Bohuslav Jáchym Hasištejnský z Lobkovic, který na zámku provedl menší úpravy a v roce 1588 jej vyměnil se svým příbuzným Jiřím Popelem z Lobkovic, který v započatých úpravách pokračoval.
Za Lobkowiczů prošel zámek dalšími úpravami.
Kostel sv. Kateřiny byl proměněn v rodové mauzoleum vestavěním krypty, malířskou výzdobou ve formě epitafu na severní stěně presbyteria a erbovní výzdobou nad vítězným obloukem a okolo oratoří.
Interiéry zámku byly vymalovány.
Do dnešních dnů se zachovala výzdoba tzv. „klenotnice“ Tobiášovou legendou.
Jiří Popel z Lobkovic navíc zvýšil severní stranu o druhé patro a vysokou mansardu.
V r. 1588 získal Chomutov výměnou Jiří Popel z Lobkowicz, obránce katolické víry.
Při protestantském povstání v r. 1591, vyvolaném působením Popelem povolaných jezuitů, byl zámek vypleněn a poškozen.
V roce 1594 byl odsouzen ke ztrátě majetku a doživotnímu vězení.
Když Jiří Popel upadl v nemilost císařovu a Chomutov mu byl konfiskován, dostal se pod přímou královskou správu.
Požár a proměna zámku v radnici
Roku 1598 město vyhořelo a těžce poškozen byl také zámek.
Při požáru shořelo přibližně sedmdesát svazků lobkovické knihovny, ale 443 knih bylo v blíže nejasné době převezeno (před požárem či po něm) do Roudnice nad Labem, protože obsah knihovny získal, navzdory konfiskaci majetku Jiřího Popela, jeho příbuzný Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic.
Vyhořelý a poškozený zámek byl postupně do roku 1627 přestavěn na radnici.
Když v roce 1605 císař Rudolf II. městu povolil vykoupení se z poddanství, přestal být zámek panským sídlem, ale po opravě začal sloužit jako radnice.
Na počátku 17. stol. zámek ztratil funkci panského sídla a stal se městskou radnicí.
V roce 1687 je zaznamenán další požár radnice.
Plán opravy poškozené stavby vyhotovil stavitel z Prahy a vlastní opravu prováděli tesař Michal Vogel a stavitel Johan Müller ze Žatce.
Z této opravy je dochován dnešní krov radnice.
Kostel svaté Kateřiny jako součást areálu
V roce 1782 byl Josefem II. zrušen kostel svaté Kateřiny a město ho upravilo na sýpku.
Zrušení jezuitského řádu v roce 1773 mělo za následek i zrušení kaple.
Mauzoleum Bohuslava Felixe z Lobkowicz z roku 1583 bylo zničeno a pověstný perlový oltář byl odkoupen rodem Lobkowiczů za 1000 zlatých.
Čtyři oltáře, lavice a zpovědnice byly rozprodány farním úřadům.
Dne 15. října 1790 prodává krajský úřad v Žatci ve prospěch náboženského fondu ve veřejné dražbě zavřený a ke světské potřebě odsvěcený kostel sv. Kateřiny primátorovi Chomutova Klingerovi pro potřeby města.
Věžice z kostelní střechy byla přemístěna na krov radnice včetně zvonu.
Náhrobníky rodu Lobkowiczů byly odvezeny, náhrobní kameny rodu Veitmíle umístěny do radniční zdi a některé zazděny do hřbitovní zdi.
Interiér kostela byl pak využíván jako skladiště, rozdělené dřevěnými podlahami do tří úrovní.
Využíván byl jako sýpka, skladiště a nejnižší podlaží jako vozovna.
Roku 1846 bylo zbořeno poškozené severozápadní křídlo s bohatě zdobeným renesančním portálem a znovu postaveno bylo až v roce 1899.
V polovině 19. století byl z průčelí radnice odstraněn významný renesanční portál, jehož dochované prvky jsou vystaveny.
Od konce 19. století se objevují požadavky na rehabilitaci kostela sv. Kateřiny.
Roku 1899 provedl vídeňský architekt Weber několik plánů na obnovu.
Na konci 19. století došlo k úpravám interiéru radnice.
Přízemí bylo upraveno pro spořitelnu.
Obnova kostela a historického areálu
Jako skladiště však kaple sloužila až do roku 1990.
V roce 1991 byly zahájeny zajišťovací práce, statické zabezpečení - utažení táhel nad klenutím, opravy krovu a střešní krytiny.
Projekt na opravu kostela byl vypracován v roce 1993 a byl postupně doplňován v souvislosti s objevy dalších skutečností, které nebyly do vyklizení interiéru a provedení archeologického průzkumu patrné.
Restaurátorské práce v interiéru byly zahájeny v roce 1995, ukončeny v roce 2000.
Interiér kostela byl slavnostně otevřen 14. listopadu 2000 za přítomnosti předsedy Poslanecké sněmovny Václava Klause a slouží k výstavní činnosti.
V roce 2002 byla ukončena poslední etapa revitalizace kostela sv. Kateřiny čištěním a restaurováním obvodového pískovcového pláště presbyteria.
V roce 1930 bylo zvýšeno dvorní křídlo radnice kancelářskou nástavbou v prostoru velkého renesančního „Lutherova sálu“, který byl zničen při požáru v roce 1598.
V přízemí byly v r. 1923 upraveny sály expozice Městského muzea.
Pod radnicí byl zřízen v roce 1944 protiletecký kryt, který byl pak počátkem 60. let 20. stol. přestavěn na kryt Civilní obrany.
Roku 1966 žádala rada MěNV v Chomutově zajištění stavby kaple sv. Kateřiny u radnice buď trvalým ohrazením nebo, pokud nedojde k zahájení oprav, měla být provedena částečná demolice stavby.
Architektura chomutovského zámku
Dvojkřídlý patrový objekt stojící na nepravidelném půdorysu pochází z 2. pol. 13. st. a původně sloužil jako komenda řádu německých rytířů.
Objekt byl několikrát přestavovaný goticky i renesančně a na přelomu 16. a 17. století byl upraven na radnici.
Podoba a funkce areálu se několikrát změnily - z panského sídla s kostelem na sídlo církevní instituce - řádovou komendu, později na zámek, přestavěný nakonec na radnici.
Stavební proměny gotického řádového domu s kostelem na zámek, v průběhu staletí několikrát přestavovaný, přinesly neopakovatelnou kombinaci stavebních slohů, zachovaných autentických stavebních prvků, romantických zákoutí a překvapivých pohledů.
Za Veitmílů došlo při pozdně gotické přestavbě k zásadní proměně velkého domu, který ztratil vysoká lomená gotická okna a byly změněny výškové úrovně pater.
Bývalý velký dům komendy byl obohacen sklípkovými klenbami, záclonovými okny a střešními vikýři.
V západním nároží hospodářské části byla na přelomu 14. a 15. století postavena obdélná věž.
Její umístění vyvrací hypotézy o raně gotickém původu kleneb ve sklepení.
K její severní straně byla připojena přístavba se dvěma dochovanými klíčovými střílnami.
Během pozdně gotické přestavby se zmenšil kostel, protože jeho loď byla rozdělena do dvou místností.
Během opravy po požáru z roku 1525 vzniklo severozápadní křídlo s renesančním portálem zdobeným mimo jiné erby Veitmilů a Glaců ze Starého Dvora.
Jiří Popel z Lobkovic navíc zvýšil severní stranu o druhé patro a vysokou mansardu.
Dnes je areál cenný právě tím, že v jednom městském komplexu spojuje raně gotický kostel, pozůstatky řádové komendy, pozdně gotické stavební úpravy, renesanční zámeckou přestavbu a pozdější radniční architekturu.
Klenotnice a výzdoba s Tobiášovou legendou
Do dnešních dnů se zachovala výzdoba tzv. „klenotnice“ Tobiášovou legendou.
Při příležitosti Dnů evropského dědictví a Dne památek jsou pravidelně zpřístupněny i reprezentační prostory primátora města a klenotnice s výmalbou Tobiášovy legendy.
Kostel sv. Kateřiny byl za Lobkowiczů proměněn v rodové mauzoleum vestavěním krypty, malířskou výzdobou ve formě epitafu na severní stěně presbyteria a erbovní výzdobou nad vítězným obloukem a okolo oratoří.
Kostel prošel nákladnou rekonstrukcí a jeho vnitřní prostor odkrývá jedinečné spojení gotického a renesančního uměleckého výrazu, umocněného duchovním obsahem prostoru, téměř již odsouzeného ke zkáze.
Výmalba klenotnice patří k pozoruhodným prvkům chomutovského areálu a doplňuje obraz zámku jako někdejšího šlechtického sídla.
Oblastní muzeum a dnešní využití
V současné době se v objektu nachází oblastní muzeum.
Muzeum využívá historicky nejvýznamnější prostory starobylé radnice, vzniklé z původního sídla řádu německých rytířů, zakladatelů města.
Všechny prostory jsou využity pro stálé expozice a krátkodobé výstavy, pouze z malé části pro správu muzea.
Výstavní prostory Oblastního muzea v Chomutově jsou součástí souboru nejstarších staveb Chomutova, vybudovaných na místě doloženého osídlení.
Jejich zdi jsou od počátku svědky osudů města a jeho obyvatel, symbolem trvání, místem posvátným.
V budově staré radnice je v současnosti sídlo primátora a městské samosprávy s obřadní síní a s expozicí Oblastního muzea v přízemí.
Sídlí zde též Odbor kanceláře starosty, Odbor rozvoje a investic města a je zde také obřadní síň.
V přízemí byly v r. 1923 upraveny sály expozice Městského muzea.
Původní muzejní prostory, užívané od 30. let 20. století, byly v nedávné době propojeny novým točitým schodištěm s gotickým kostelem sv. Kateřiny, nejstarší stavební památkou z doby kolem r. 1260.
Interiér kostela byl slavnostně otevřen 14. listopadu 2000 a slouží k výstavní činnosti.
Mnišský dvorek, sklepy a pověst o strážci města
Líbezný Mnišský dvorek, prostor jako stvořený pro klidné posezení mezi kamennými plastikami uprostřed rušného města, připomíná prastarou pověst o strážci města.
Tzv. Mnišský dvorek byl opraven a vnitřní prostory expozic adaptovány a vzájemně propojeny.
Jednou z možností, jak areál poznat, je virtuální prohlídka, která zahrnuje náměstí 1. máje, kostel sv. Kateřiny, Fialův pohyblivý betlém, Mnišský dvorek a historické sklepy.
Jedna z chomutovských pověstí vypráví o mnichovi v bílé róbě, který vychází z prostoru pod radnicí.
Dříve - před 19. stoletím - bývala dlažba dvora mnohem níže než dnes.
Mnich v bílém rouchu odtud vychází.
Nese hlavu pod paží a pomalu kráčí z radnice přes náměstí ke kostelu sv. Ignáce a zpět.
Současně se objevuje ve světlíku nad radniční branou a zvedá ruku jako varování.
Lidé říkají, že vždy, když byl spatřen, zuřil ve městě velký požár.
Chomutovská radnice v historickém centru
Areál radnice s kostelem sv. Kateřiny se nachází na hlavním náměstí v Chomutově, na západním okraji Náměstí 1. máje.
Chomutovský zámek je snadno dostupný pěšky z centra města.
Historický komplex dnes není samostatným zámkem v podobě izolovaného šlechtického sídla, ale součástí městské radnice a muzejního areálu.
Jeho význam spočívá v dlouhém stavebním i dějinném vývoji: od původního panského dvorce přes komendu německých rytířů a gotický hrad až k renesančnímu zámku a městské radnici.
Návštěva umožňuje sledovat proměny jednoho místa v průběhu staletí a zároveň poznat autentické prvky gotické, pozdně gotické i renesanční architektury.
V okolí Chomutova se nacházejí také další historické památky, například Hrad Hasištejn, Zámek Červený Hrádek, Zámek Klášterec nad Ohří, Zámek Jezeří a Horní hrad neboli Hauenštejn.
tags: #chomutov #zamek #klenotnice