Pokud vás více než fantazijní dobrodružství nebo romantické novely láká cestopisná kniha zaměřená na soulad člověka a krajiny, oceníte dnešní recenzovaný titul. Nakladatelství Mladá fronta vydalo knihu Roberta Macfarlana Podzemí: Cesta hlubinami času.
Jeskyně, katakomby, podzemná mestečká, korytá „bezhviezdnych" riek či priestory ukryté v oceánskych hlbinách a ľadovcových kryhách... Temnota, chlad a neznámo, pocit opustenosti i nepríjemná predstava smrti. Negatívnych konotácií, ktoré v nás podzemie evokuje, je neúrekom, no nie vždy sú celkom na mieste. Podzemie je totiž fascinujúce miesto, ktoré priam hmýri životom a rôznorodou aktivitou.
O čem kniha Podzemí pojednává
Robert Macfarlane to nevidené, ukryté v hlbinách, dlhé mesiace zaujato skúmal a svoje zážitky, neraz nebezpečné, lyricky opísal. Éterické opisy prostredia - krasových jaskýň, banských šácht či ľadovcových mlynov - prepájal s mytológiou, cestopisné úseky obohacoval o poznatky z biológie, geológie či histórie a svojským spôsobom - putovaním z miesta na miesto - približoval všakovaké spôsoby využitia podzemia.
Autor s sebou bere čtenáře na své výpravy, ukazuje mu rozličná kouzla a umění přírody; dumá nad chováním civilizace a jejím osudem a jak už je pro jeho knihy typické hledá mezi přírodou a moderním člověkem spojitosti.
Někteří literární kritici popisují jeho knihy jako objevné psaní, které je zrodem žánru žádajícího vlastní kategorii.
Struktura knihy a jednotlivá místa
Kniha je rozdělena do tří částí - síní. První přivádí čtenáře do Británie, kde jej učí umění vidět. Druhá část putuje Evropou (podzemím Paříže, italskými řekami i slovinskými vrchovinami). Třetí část vede mezi severské přízraky Norska, Finska a Grónska.
| Část knihy | Oblast a tematické prostředí |
|---|---|
| První část | Británie a umění vidět |
| Druhá část | Podzemí Paříže, italské řeky a slovinské vrchoviny |
| Třetí část | Norsko, Finsko a Grónsko |
Podzemí vás bude lákať vydať sa na cesty, preskúmať svet, miesta, ktoré sú väčšinou skryté, no zároveň vás donúti zamyslieť sa nad tým, aký obrovský dosah má človek na prírodu.
Podzemí jako cestopis
Osobně jsem však při čtení měla podobný pocit jako posluchačka Cílkových přednášek a společný tón jejich přátelství je mi tak mnohem bližší. Nesmíte si ale představovat zcela klasickou speleologickou výpravu.
Kniha je pro mne ze všeho nejvíce cestopisem, neboť přináší stejný druh poznání jako objevování nových míst bez cestovní kanceláře - seznamujete se s místy a lidmi, kteří jsou spolu propojeni určitými návyky, ochutnáváte kulturu i atmosféru, které vás přivádí na nové myšlenky a mnohdy pomáhají otevřít oči.
Autor by byl výborným reportérem, neboť text kapitol skutečně má tu moc přenést svého čtenáře na popisované místo - jako byste viděli, slyšeli, cítili a skutečně prožívali to, co jej na cestách potkalo. Jako byste byli členy výpravy a rozprávěli s norskými rybáři nebo se vydali na párty v katakombách Paříže.
Propojení přírody, vědy a historie
Éterické opisy prostředí Macfarlane propojuje s mytologií, zatímco cestopisné úseky doplňuje poznatky z biologie, geologie či historie. Díky tomu podzemí nepůsobí pouze jako kulisa dobrodružné cesty, ale také jako prostor, v němž se střetávají přírodní procesy, lidská minulost a současná civilizace.
Autor s sebou bere čtenáře na své výpravy, ukazuje mu rozličná kouzla a umění přírody; dumá nad chováním civilizace a jejím osudem a jak už je pro jeho knihy typické hledá mezi přírodou a moderním člověkem spojitosti.
Podzemie vás bude lákať vydať sa na cesty, preskúmať svet, miesta, ktoré sú väčšinou skryté, no zároveň vás donúti zamyslieť sa nad tým, aký obrovský dosah má človek na prírodu.
Styl Roberta Macfarlana
Občas som sa v jeho preskackavom štýle strácala, no i napriek tomu si myslím, že Macfarlane vytvoril niečo úchvatné - fascinujúce aj hrozivé, lákavé aj desivé.
Dle mého názoru se jedná o příjemné a zajímavé čtení, které ale doporučuji neuspěchat. Číst s klidem a věnovat pozornost jednotlivým částem textu.
Macfarlane získal za titul Podzemí ocenění za nejlepší knihu o přírodě (2019).
Předmluva Václava Cílka
Předmluvu Být v krajině k českému překladu napsal Václav Cílek, který v o autorovi uvádí: „Dívám se na něj jako na keltského barda s mimikry sice přirozeného, ale jinak úctyhodného profesora na jedné z nejslavnějších univerzit světa.“
Osobně jsem však při čtení měla podobný pocit jako posluchačka Cílkových přednášek a společný tón jejich přátelství je mi tak mnohem bližší.
Komu může kniha vyhovovat
Pokud vás více než fantazijní dobrodružství nebo romantické novely láká cestopisná kniha zaměřená na soulad člověka a krajiny, oceníte dnešní recenzovaný titul.
Nesmíte si ale představovat zcela klasickou speleologickou výpravu. Kniha je pro mne ze všeho nejvíce cestopisem, neboť přináší stejný druh poznání jako objevování nových míst bez cestovní kanceláře.
Co o sobě říci? V etapách relaxace (od programu motorová myš) pak není nad šálek lahodného maté a dobrou knihu s uchvacujícím příběhem.
Další informace o knize a ukázku k přečtení najdete na stránkách vydavatelství - zde.