Česká architektura je v Londýně přítomná několika různými způsoby: prostřednictvím výrazných staveb československé diplomacie, práce českých architektů usazených v britské metropoli i současných mezinárodních projektů českých studií.
Nejvýraznějším symbolem této přítomnosti je brutalistický komplex československého velvyslanectví v Kensington Palace Gardens. Na jeho podobě se podíleli Jan Šrámek, Jan Bočan a Karel Štěpánský. Novější kapitolu představuje londýnské působení Evy Jiřičné a návrh multifunkční arény London Colosseum od studia CHYBIK + KRISTOF.
Československá ambasáda v Kensington Palace Gardens
V roce 1956 vypršela nájemní smlouva na pozemek na Grosvenor Place, kde stály dvě budovy, které Československá republika od konce první světové války využívala jako sídlo svého velvyslanectví.
Ministerstvo zahraničí se po několika provizoriích rozhodlo vybudovat pro diplomatickou misi v Londýně novostavbu ambasády.
Československá republika si pro ni pronajala pozemek na rozhraní čtvrtí Kensington a Notting Hill na nároží ulice Kensington Palace Gardens.
Přestěhováním z Grosvenor Place velvyslanectví opustilo sousedství Buckinghamského paláce a londýnské vládní čtvrti.
Soukromá ulice Kensington Palace Gardens ale představuje patrně nejexkluzivnější adresu ve městě, kde sídlí nejbohatší a nejvlivnější příslušníci londýnské společnosti.
Československo tak získalo více než důstojnou náhradu.
Brutalistická betonová ambasáda se nachází na adrese Kensington Palace Gardens.
To je uzavřená oblast plná dosti nazdobených historických domů.
Kensington Palace Gardens je privátní ulice, kde se nachází několik ambasád, domy Lakšmí Mittala a dalších nejbohatších lidí světa a taky Kensingtonský palác, kde bydlí méně významní členové královské rodiny - a česká ambasáda stojí na jejím rohu.
Takže ano, je to tady trochu jako pěst na oko a pro mě je neustálým zdrojem fascinace, že na královské půdě takovou stavbu v 60. letech povolili.
Zvlášť když je známo, že v královské rodině nemají tuhle architekturu vůbec rádi.
Nějak s tím žijí.
Vodí se sem exkurze.
Všichni v okolí tu budovu znají.
Zastavují se u výstavy, kterou na plotě dělá České centrum.
Míjejí ji po cestě do Hyde Parku, s dětmi nebo se psem.
Jan Šrámek a jeho spolupracovníci
Jan Šrámek (narozen 14. března 1924) je známý jako jeden z autorů odbavovací haly Hlavního nádraží či paláce ČKD v Praze, na nichž pracoval se svou manželkou architektkou Alenou Šrámkovou.
Je také spoluautorem několika československých ambasád: v Pekingu, v Brazílii, v Londýně, v Sofii a ve Stockholmu.
Novou londýnskou ambasádu vytvořil architekt Jan Šrámek a jeho spolupracovníci Jan Bočan a Karel Štěpánský z ateliéru Beta Projektového ústavu hlavního města Prahy.
Práce na projektu začaly v roce 1965, stavba byla dokončena roku 1970.
Šrámek měl za sebou v té době už spoluautorství odbavovací haly letiště v Ruzyni.
Později vytvořil například bývalou budovu ČKD na Můstku a ve spolupráci s Bočanem odbavovací halu Hlavního nádraží v Praze.
Šrámkových služeb hodně využívalo i československé ministerstvo zahraničních věcí.
V týmu Karla Filsaka se podílel na stavbě československých velvyslanectví v Pekingu a Brasílii.
Před londýnskou realizací vytvořil ještě československou ambasádu v Sofii.
Od roku 1966 vedl v Projektovém ústavu hlavního města Prahy vlastní ateliér Beta, v němž působili mimo jiné architekti Jan Bočan, Zdeněk Rothbauer a Karel Štěpánský.
Londýn představoval první realizaci Šrámkova ateliéru pro československou diplomacii.
Šrámkův tým souběžně vytvářel interiéry československé stálé mise v Ženevě.
Začátkem 70. let pak vybudoval československé ambasády v Nairobi a Stockholmu.
Ambasádu v centru Londýna navrhl ve spolupráci s Janem Bočanem a Karlem Štěpánským v roce 1966.
Na dopracování návrhu se podílel skotský architekt Robert Matthew.
V 1969 bylo postaveno, v roce 1971 získala stavba medaili Královského institutu britských architektů RIBA.
Současná podoba budovy je dílem architektů Jana Šrámka, Jana Bočana a Karla Štepánského, kteří na projektu spolupracovali s britskou firmou Johnson - Marshall and Partners.
Vývoj projektu a ocenění RIBA
Stavba londýnské ambasády představovala ve své době moderní tvůrčí počin.
Čeští architekti v ní opustili socialistický realismus předešlého desetiletí a přihlásili se k myšlenkám ve světě tehdy módního brutalismu.
Stavba velvyslanectví probíhala v době, kdy byl v podobném architektonickém duchu dokončován komplex staveb nového kulturního centra Londýna na jižním břehu Temže.
Autor budovy Royal Festival Hall, která tvořila nejvýznamnější objekt tohoto komplexu, Robert Matthew spolupracoval s českými architekty při konečné realizaci ambasády.
Autorita uznávané osobnosti přispěla k tomu, že londýnské velvyslanectví získalo roku 1971 nejprestižnější britskou architektonickou cenu RIBA (Royal Institute of British Architects) za nejlepší stavbu vytvořenou ve Velké Británii zahraničními architekty.
Společně s dalšími jedenácti stavbami v jednotlivých britských regionech byla projektu v roce 1971 Královským institutem britských architektů (RIBA) udělena výroční cena.
Porota pro oblast Londýna tehdy vybírala z 33 nominací na území aglomerace a pro projekt československého velvyslanectví se rozhodla jednomyslně.
Dvě budovy, dvě funkce
Areál se skládá ze dvou částí: reprezentativní plné uměleckých děl a autorského designu, v níž Rostislav Švácha vidí v betonu provedené ozvuky baroka či kubismu.
A druhé budovy, kde jsou kanceláře a diplomatické byty.
Londýnské velvyslanectví rozčlenil Šrámek se svými spolupracovníky do dvou objektů.
Menší, obrácený do ulice Kensington Palace Gardens, sloužil pracovním potřebám ambasády.
Prvními dvěma podlažími prostupoval velký sál určený reprezentačním účelům.
Společenským setkáním sloužily také ostatní prostory přízemí a mezipatra.
Ve dvou horních podlažích byly umístěny kanceláře.
Větší objekt, obrácený do ulice Notting Hill Gate, měl především obytnou funkci.
Čtyři patra zaplňovaly byty zaměstnanců, velká část z nich měla mezonetový charakter.
Přízemí bylo tvořeno úřadovnami konzulátu a menšími reprezentačními prostory.
Mezipatro sloužilo kancelářím obchodního oddělení velvyslanectví.
V pátém patře byla umístěna společná jídelna.
Do suterénů budov byly umístěny šatny, garáže, prostorný kinosál a spojovací chodby mezi oběma objekty.
| Část komplexu | Původní funkce |
|---|---|
| Menší budova u Kensington Palace Gardens | Reprezentační prostory, společenský sál a kanceláře |
| Větší budova u Notting Hill Gate | Byty zaměstnanců, konzulát a obchodní oddělení |
| Suterény | Šatny, garáže, kinosál a spojovací chodby |
Brutalismus, beton a sklo
Objekty velvyslanectví byly vybudovány ze železobetonových panelů, skla, které vytvořilo dlouhé řady oken, a dřevěných přepážek členících interiéry.
Strohá architektura odmítla dekorativní výzdobu.
Estetický účinek stavby spočíval na působení hrubých betonových ploch a skla.
Tvůrci se nesnažili zkrášlovat budovy dekorativními ornamenty, ale stopami vznikajícími v průběhu stavbu, které se tradiční umělecké slohy snažily odstranit.
O výzdobu se tak staraly nezakryté spáry mezi panely nebo rýhy, jež zůstaly v betonu po sbíječkách a odstraněném bednění.
Kdo žije v brutalistické budově, měl by mít rád beton.
K nové stavbě z betonu bych dneska asi měl ekologické výhrady.
Ale tenhle beton mám rád.
A není to ani ten slitý cementový povrch.
Má v sobě kamínky, připomíná přírodu.
Britskou pláž.
Anebo skotský svetr, možná upletený z koňských žíní spíš než z merino vlny - kouše, ale má krásný hrubý vzor a je teplý a houževnatý.
Konstrukce je na pohled, oproti místním ikonám stylu - třeba Národnímu divadlu, Hayward Gallery nebo i Matthewově Royal Festival Hall - ještě poměrně lehká, členitá, nijak zvlášť masivní.
Krásné jsou například monumentální nádrže na vodu na střeše, díky nimž budova skoro připomíná parník.
Ale užívám si vlastně každý pohled na ten hrubý beton, na hru materiálů, betonu, oblázků a skla.
Mám rád ty vitríny, jednoduchost, soulad a množství linií, čistou geometrii mřížky - a ještě víc to, jak včas ujede do nepravidelnosti.
Architektonický breakbeat.
Ze stejného principu vychází i celkové zasazení stavby do okolí: pravidelný rastr, výrazné konstrukční členění a kombinace materiálů vytvářejí budovu, která se od okolních historických domů záměrně odlišuje.
Brutalistická architektura postupně zdegenerovala ve výstavbě socialistických sídlišť z prefabrikovaných panelů.
V 50. a 60. letech ale představovala nejmodernější trend ve světovém stavitelství.
Vycházela z pozdní tvorby asi nejslavnějšího architekta 20. století Le Corbusiera a věnovali se jí esa tehdejší architektury Američan Louis Kahn nebo Japonci Kunio Maekawa a Kenzo Tange.
Přestože se u nás dnes panelové stavby chápou jako atribut komunistické éry, britská veřejnost vnímala v době vzniku londýnskou ambasádu jako ukázku toho, jak se Československo oprošťuje od socialistického realismu ve prospěch západních uměleckých trendů.
Umělecká výzdoba a autorský interiér
Výzdoba ambasády nezůstala omezena pouze na brutalisticky strohé působení betonu.
Doplnily ji obrazy, skulptury, reliéfy, grafiky a tapisérie v interiérech a částečně i exteriérech.
Umělecká díla působila silně abstraktně, a tak organicky a nenápadně zapadla do celku.
Šrámkův ateliér poskytl prostor tehdy začínajícím výtvarníkům, kteří dnes patří k nejslavnějším jménům českého moderního umění, a jejichž díla diváci najdou ve sbírkách Národní galerie.
Na výzdobě londýnského velvyslanectví se podíleli například Stanislav Kolíbal, Adriena Šimotová, Aleš Veselý, Jiří John nebo Eva Kmentová.
Děti málokdy odolají a lezou na tu krásnou betonovou strukturu od Stanislava Kolíbala, jejíž vlny zevnitř vlastnoručně vyzdobil sbíječkou.
Menší, ale krásnější reprezentační budova, kde se nachází třeba skleněný lustr od Reného Roubíčka a většina dalších uměleckých děl, připadla Slovensku.
Původně byly na ambasádě i autorské interiéry, dokonce i v bytech.
Ve většině bytů jsou původní dveře s aluminiovým kováním a zárubně, které vedou až ke stropu, to je působivé.
Ze stejného tmavého dřeva je taky původní vestavěný nábytek.
Uvnitř člověk občas najde různé zvláštní přihrádky.
U některých není moc poznat, na co jsou, takže si říkáme, že tam se asi původně schovávala odposlouchávací zařízení.
Samozřejmě to s sebou přináší určité problémy.
Třeba, když je stěna jenom z nábytku, je skrz ni všechno slyšet.
A asi se změnily rozměry ramínek, takže se tam standardní ramínka nevejdou.
Mezonetové byty mají kuchyňky zhruba na jeden hrnec a schody - ne úplně skvělou věc pro malé děti…
A tak, prostě klasické luxusní problémy prvního světa.
Byty obecně zařizují buď hospodáři nebo sami obyvatelé, a ti všichni se na ambasádách po několika letech střídají.
Takže se tam klidně míchá Ikea představa o rustikálním bydlení a nějaké ty polstrované pozůstatky devadesátek.
Původní efekt, jako zůstával nedávno třeba ještě na ambasádě v Berlíně, interiéry asi ztratily.
Rekonstrukce a každodenní provoz
Zevnitř si užívám pásová okna.
A táhne od nich?
Jedna z velkých výhrad k budovám 60. a 70. Jde z nich chlad a samozřejmě neizolují jako zeď.
Severní strana domu se nikdy pořádně nevytopí.
Ale po rekonstrukci, která tu proběhla v roce 2017, táhne minimálně - dřív se tu prostě posouvalo v rámu jednoduché sklo - a určitě míň než ve standardním britském bytě.
Svou podobu rekonstrukce navrhoval už na začátku tisíciletí jeden z architektů ambasády Jan Bočan a podle jeho návrhu se měla zateplit a zabalit do kovové konstrukce.
Co se ale v budově nejvíc změnilo, je způsob jejího používání.
Ačkoli byla navržená v době tání a architekti se jí chtěli přihlásit k západním trendům, pořád vcházela ze zadání „compoundu“, víceméně izolovaného objektu na nepřátelském území, ze kterého není nutné příliš vycházet.
Venku mohl zaměstnance někdo sledovat nebo naopak mohli přičichnout k západnímu životnímu stylu.
Pracovali a žili co nejvíc uvnitř.
Měli tu kanceláře, ale i „závodní“ jídelnu, terasu, kino, garáže, trávník.
To je samozřejmě absurdní, jako každé dělení majetku řezem - ten komplexní organismus se prostě rozetnul, takže například ČR má v suterénu kino, ale SR zůstala šatna, která k němu patří.
Po rozpadu Československa byl komplex ambasády rozdělen mezi oba nástupnické státy.
Původní budovu velvyslanectví získala Slovenská republika.
Z objektu určeného pro byty, obchodní a konzulární oddělení se stalo velvyslanectví České republiky.
Výtvarně bohatší stavba zůstala Slovenské republice, ale i česká ambasáda obsahuje řadu zajímavých prvků jako třeba abstraktní reliéfy na obvodových zdech od Stanislava Kolíbala.
Vzhledem k tomu, že bytový dům nebyl původně koncipován pro úřední a reprezentační potřeby velvyslanectví, musí čeští diplomaté čelit řadě provozních problémů.
Nyní prošla i slovenská část rekonstrukcí.
Budova, v které sídlí Velvyslanectví ČR, se na konci ulice Kensington Palace Gardens nachází od konce šedesátých let minulého století.
Před vznikem ČR v roce 1993 budova sloužila jako součást komplexu tehdejšího československého velvyslanectví.
Tento komplex byl k 31. prosinci 1992 rozdělen mezi nástupnické státy federace - ČR a SR.
Čeští architekti a designéři v Londýně
Eva Jiřičná
Známá česká architektka a designérka Eva Jiřičná byla zvolena do správní rady Design Musea v Londýně.
Návrh na její jmenování byl s ohledem na její mimořádný přínos architektuře a významný vliv ve světě designu nominační komisí schválen jednomyslně.
Eva Jiřičná žije a pracuje v Londýně již více než 45 let.
V roce 1984 tam založila vlastní ateliér - Eva Jiricna Architects Limited.
V roce 1999 spolu s Petrem Vágnerem otevřela ateliér AI - DESIGN v Praze.
Obě studia poskytují komplexní služby, včetně návrhů veřejných i soukromých budov, mostů, rekonstrukcí, kompletních řešení interiérů, výstav, nábytku i dalších unikátních předmětů.
Eva Jiřičná je světově uznávaná architektka a designérka českého původu.
Ke klientům ateliérů patří významné firmy a instituce z celého světa, například Amec, Harrods, Boodle & Dunthorne, Pražský hrad, Royal Academy of Arts, Victoria and Albert Museum, Sekyra Group, British Council, Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně a další.
Studia získala četná mezinárodní ocenění za design a jejich práce jsou publikovány v médiích.
Jednu z nejvýznamnějších českých architektek Evu Jiřičnou doporučili k nominaci manželé Michaela a Zdeněk Bakala, kteří jsou dlouhodobými podporovateli a partnery Design Musea.
Muzeum designu se nachází v Kensingtonu v Londýně a věnuje se průmyslovému, užitému a grafickému designu, módě a architektuře.
Design Museum v Londýně a manžele Bakalovy spojuje také spolupráce na projektu Kaplicky Internship.
Program, který organizuje rodinná nadace Bakala Foundation, nabízí studentům a čerstvým absolventům architektonických oborů z českých univerzit možnost strávit tři měsíce na placené stáži v jednom z prestižních londýnských studií.
Vedle Design Musea je partnerem programu také Nadační fond Kaplicky Centre.
Eva Jiřičná usedla v historicky první porotě soutěžního programu Kaplicky Internship v roce 2015.
CHYBIK + KRISTOF
České studio Chybik+Kristof představilo návrh největší sportovní arény ve Velké Británii.
Londýnské Colosseum má pojmout až 25 tisíc diváků a hostit NBA Europe, box i velké e-sportové turnaje.
Česká architektura míří na další prestižní adresu.
Studio Chybik+Kristof představilo návrh multifunkční arény London Colosseum, která by se po dokončení stala největší sportovní halou ve Velké Británii.
Projekt pro až 25 tisíc diváků má vyrůst ve Stratfordu ve východním Londýně, tedy v oblasti známé především díky olympijským hrám z roku 2012.
Londýn dlouhodobě postrádá moderní arénu schopnou hostit největší sportovní a kulturní akce současnosti.
Právě tuto mezeru chce zaplnit projekt developerské společnosti Jericho Estates, na němž pracují čeští architekti z kanceláře Chybik+Kristof.
Nová hala má být připravena na zápasy plánované soutěže NBA Europe, světové boxerské galavečery i velké e-sportové turnaje.
Díky variabilnímu uspořádání lze kapacitu měnit od 18 do 25 tisíc návštěvníků podle typu akce.
Pokud by byl záměr realizován v navržené podobě, šlo by o největší sportovní halu ve Velké Británii.
Architekti chtějí vytvořit víc než jen sportovní halu.
Součástí projektu bude také multifunkční věž s kancelářemi, konferenčními prostory, hotelem i bytovými jednotkami.
Cílem je propojit sport, kulturu a běžný městský život do jednoho funkčního celku.
„Současné arény by neměly být izolovanými objekty, ale přirozenou součástí města,“ vysvětluje pro Hrot architekt Ondřej Chybík.
Studio podle něj navazuje na zkušenosti z návrhu Horácké arény v Jihlavě, která pracuje s podobným konceptem otevřeného multifunkčního prostoru.
„Projekt London Colosseum ukazuje, jak může současně pojatá aréna propojovat sport, kulturu i každodenní městský život do jednoho fungujícího celku,“ říká architekt Ondřej Chybík.
Studio podle něj navazuje na zkušenosti z Horácké arény v Jihlavě, která pracuje s podobným principem víceúčelového městského prostoru.
Na projektu se výrazně podílí také londýnská kancelář studia, kterou Chybik+Kristof otevřeli před dvěma lety.
Podle Stuarta Blowera z londýnské pobočky jde o projekt mezinárodního významu, který může přinést dlouhodobý pozitivní dopad i pro místní komunitu.
„Jde o záměr mezinárodního významu, který potvrzuje trvající důvěru v Londýn jako globální destinaci pro špičkové sportovní a kulturní akce,“ říká Stuart Blower z londýnské pobočky studia CHYBIK + KRISTOF.
Podle něj má být důležitý také dopad projektu na okolní čtvrť a jeho sociální i environmentální hodnota.
Návrh počítá s variabilním uspořádáním hlediště.
Kapacita se má podle typu akce měnit zhruba od osmnácti do pětadvaceti tisíc diváků.
Provozovatel by tak mohl arénu přizpůsobit jak velkým sportovním utkáním, tak menším akcím, včetně e-sportu.
Studio projekt označuje za jeden z nejambicióznějších plánů sportovní infrastruktury v Londýně od olympijských her v roce 2012.
Součástí návrhu není pouze samotná hala.
Projekt počítá také s multifunkční věží, v níž mají vzniknout konferenční prostory, kanceláře, hotel i byty.
Podle architektů má aréna fungovat jako součást města, nikoli jako izolovaný objekt využívaný jen během velkých akcí.
CHYBIK + KRISTOF založili v roce 2010 architekti Ondřej Chybík a Michal Krištof.
Dnes má tým přes 70 lidí a kanceláře v Praze, Brně, Bratislavě i Londýně.
Studio dnes působí v Praze, Brně, Bratislavě a Londýně a pracuje také na projektech ve Vídni, Berlíně nebo Tiraně.
Vedle českých projektů pracují také v Berlíně, Vídni nebo Tiraně.
Mezi jejich nejznámější realizace patří vinařství Lahofer, rekonstrukce brněnského autobusového nádraží Zvonařka nebo právě Horácká aréna v Jihlavě.
Studio bylo nominováno na cenu Miese van der Rohe a zařadilo se i do prestižního evropského výběru Europe 40 Under 40.
Projekt London Colosseum tak potvrzuje rostoucí mezinárodní ambice české architektury.
Česká architektura v mezinárodním Londýně
V Londýně najdeme vedle nám známých gotiky, baroka, klasicismu a modernismu také tudorovskou, gregoriánskou, viktoriánskou či eduardovskou architekturu.
Ponoříme-li se však ještě hlouběji mezi zdi vznešených budov či obyčejných stavení, nalezneme i drobné perly, které do kosmopolitního města vnášejí ducha celého světa.
Podhoubím pro vznik takových staveb byla globální expanze Britského impéria.
Určitou úlohu hrála i takzvaná Velká cesta Evropou, na kterou se v 17. a 18. století vydávali mladí angličtí aristokraté, aby si na kontinentu doplnili vzdělání, navázali diplomatické vztahy či shromáždili kolekci uměleckých předmětů do svých paláců.
Cestování, komunikace, vzdělávání, nové vjemy i rozvoj technologií přispěly k prvotním architektonickým výtvorům, které se vymykaly historickému rázu architektury Londýna.
Londýn jako jedno z globálních center světového dění nepůsobí jen na ostatní města, ale sám vstřebává různé vlivy z ostatních kultur.
Značná část těchto výjimečných staveb se časem dostala na seznam budov historického významu.
Tento status budovám zajišťuje větší ochranu (například před developery) a jejich přítomnost ve městě pomáhá vytvářet diverzitu v architektuře i nové impulzy v dynamice dalšího rozvoje metropole.
V tomto prostředí česká ambasáda nepůsobí jako izolovaný import, ale jako výrazný příklad toho, jak může mezinárodní architektura vstoupit do historicky citlivého městského prostoru.
Současná práce českých studií v Londýně na tuto tradici navazuje jinými prostředky: Eva Jiřičná zde vybudovala dlouhodobou profesní základnu a CHYBIK + KRISTOF zde rozvíjejí současné projekty s mezinárodním dosahem.
Epizoda 41: Česká republika: Architektonické divy Prahy
Další výrazné stavby různých kultur v Londýně a okolí
Mešita Shah Jahan, Woking
Mešita Shah Jahan ve Wokingu byla první účelově vybudovanou mešitou ve Velké Británii.
Stavba byla iniciována maďarsko-britským lingvistou a orientalistou Gottliebem Wilhelmem Leitnerem (který se za svůj život naučil 50 jazyků!).
Mešita byla postavena za finančního přispění sultánky Šáhdžahán Begum pro studenty Orientálního institutu, založeného Leitnerem v roce 1881.
Budova je vyhotovená v novodobém indo-saracénském architektonickém stylu.
Mešita Shah Jahan je na seznamu budov historického významu I. stupně.
Buddhapadipa Temple, Wimbledon
Buddhistický chrám Buddhapadipa je první stavbou tohoto typu ve Velké Británii.
Stavba chrámu v typickém thajském stylu začala v roce 1979 za finančního přispění thajské vlády, která taktéž chrámu darovala sochu Buddhy zhotovenou z černého bronzu.
Tato socha, jež se dnes nachází uvnitř chrámu, je stará přibližně 600-800 let a pochází z období Sukhothai (1238-1438).
Slavnostního otevření chrámu se v roce 1982 zhostila princezna Kallajanivaddana, starší sestra tehdejšího thajského krále Rámy IX.
Na pozemku najdeme okrasné jezírko, květinovou zahradu i sad.
Chrám Shri Swaminaryan Hindu Mandir, Neasden
V roce 1992 začaly první diskuse indických a anglických architektů se stavebními experty.
Jejich úkolem bylo zajistit, aby indický architektonický design, založený na náboženském textu zvaném Vastu šástra, splňoval všechny potřebné náležitosti spojené s tradiční indickou chrámovou stavbou a zároveň prošel přísným procesem k úspěšnému získání stavebního povolení v londýnské čtvrti Neasden.
Na čtrnácti různých místech po celé Indii pracovalo zhruba 1500 řemeslníků, kteří pod dohledem 169 uměleckých mistrů vytesali 26 300 různých kusů.
Po přepravě lodí do Londýna trvalo dva a půl roku složit všechny kusy dohromady tak, aby vznikl první velký hinduistický chrám na území Velké Británie.
Ruský dům, Chelsea
Ruský dům, zkonstruovaný pro londýnskou výstavu v Crystal Palace, byl k vidění v Sydenhamu mezi lety 1890-1900.
Po výstavě odkoupil Ruský dům architekt F. G. Williams, který ho přestěhoval do čtvrti Chelsea, kde dům nejen postavil na podstavec, ale také zasadil do okolní přístavby.
Dřevěný dům ze solidního dubu je ukázkou obydlí obyčejně stavěného na ruském venkově a používaného jako sezonní či celoročně obyvatelná chata.
Ruský dům je na seznamu budov historického významu II. stupně.
Turecké lázně, City of London
Budova je postavená v tureckém stylu a sloužila jako hamam až do roku 1954.
Turecké lázně přežily německé nálety, bombové útoky IRA i velkou obnovu londýnské čtvrti City.
V současné době po renovaci interiérů studiem Russell Sage slouží jako luxusní noční klub s názvem Victorian Bathhouse, A Camm & Hooper Venue.
Ruská ortodoxní katedrála, Knightsbridge
Bývalý anglikánský kostel byl postaven v polovině devatenáctého století, ale už v roce 1892 ho přestavěl architekt Charles Townsend.
Západní fasáda je tudíž téměř přesnou kopií italského románského kostela.
Kostel poté připadl ruské ortodoxní farnosti.
Beduínský stan, City of London
Přímo v srdci Londýna, ve čtvrti City, se na dvoře kostela sv. Ethelburghy nachází neobyčejný stan utkaný z kozích srstí.
Navrhl ho architekt Keith Critchlow, který se zabývá sakrální geometrií religiózních staveb.
Jeho design obsahuje konstrukční techniky beduínů (kočovníků z pouští severní Afriky či Arabského poloostrova).
Proto prostor ve stanu slouží jako bezpečné místo k dialogu a umožňuje klást obtížné otázky a následné diskuse o náboženstvích.
Beduínský stan oficiálně otevřel princ Charles v květnu roku 2006.
Další místa
- Chrám Sri Guru Singh Sabha, Southall
- Himálajský palác, Southall
- Pomník Sira Richarda Francise Burtona, Mortlake
- Ye Olde Swiss Cottage, Swiss Cottage
- Mauzoleum Kilmorey, Twickenham
Česká architektura v Londýně tak zahrnuje diplomatickou reprezentaci, brutalistickou památku, dlouhodobou práci českých tvůrců i ambiciózní současné projekty.