Turistická značka slouží ke snadné orientaci turistů v krajině. Na území České republiky se s ní můžete setkat také v okolí starých těžebních dolů, lomů a dalších míst spojených s hornictvím.
V Česku se můžeme pochlubit jednou z nejhustších sítí turistického značení. Při výpravě mimo civilizaci se tak lze spolehlivě orientovat díky jednoduchému, ale praktickému systému značení, který může návštěvníka dovést i k důlním dílům nebo k místům, kde se v minulosti těžila surovina.
Jak vypadá česká turistická značka
Klasická turistická značka má tři pruhy - dva krajní bílé, aby byla dobře vidět, a uprostřed barevný pruh. Barevný je vždy střední pruh a pod ním i nad ním najdete bílý pás.
Pěší trasy jsou značeny pásovými značkami, které se skládají ze tří vodorovných pásů. Prostřední pás, který určuje barvu značené trasy, je červený, modrý, zelený nebo žlutý. Oba krajní pásy jsou bílé a mají za úkol značku ještě více zviditelnit.
Značky se většinou nacházejí na stromech, sloupech, patnících, zkrátka všude, kde je značka dobře viditelná. Značka, ať už v přírodě nebo na mapách, je symbol, jehož cílem je poskytnout turistům informace o směru cesty, vzdálenostech, průchodnosti terénu, místech zájmu či dalších důležitých údajích.
Co znamenají barvy turistických tras
Barva turistické značky určuje typ a význam trasy, nikoli její přesnou náročnost. Neříká však, jak bude cesta náročná.
- Červená značka: Je to královna dálkových tras. Spojuje důležitá místa v regionu. Co čekat: Pořádný horský záhul. Dlouhé kilometry, parádní výhledy, ale také náročné stoupání a propocené triko.
- Modrá značka: Představuje ideální zlatou střední cestu. Co čekat: Příjemný celodenní výlet.
- Zelená značka: Tuhle značku potkáte hlavně na kratších trasách. Často slouží jako spojka mezi červenou a modrou značkou, nebo vás zavede do klidnějších bočních údolí a lesních zákoutí, kam tolik lidí nechodí.
- Žlutá značka: Tato barva nikam nespěchá.
Barva tedy pomáhá rozlišit jednotlivé trasy a jejich vedení, ale sama o sobě není spolehlivým ukazatelem převýšení, délky ani fyzické náročnosti. Při cestě k těžebnímu dolu je proto důležité sledovat také mapu, délku úseku, terén a informace na rozcestnících.
Turistické značky u těžebních dolů
Staré doly se často nacházejí v lesích, údolích nebo na okrajích obcí, kde může turistická trasa vést v jejich blízkosti. Samotná barevná pásová značka obvykle neoznačuje druh těžby ani historický význam dolu. Informuje především o průběhu turistické trasy.
V okolí těžebních míst se proto vyplatí věnovat pozornost i dalším typům značení. Krátké významové odbočky jsou značeny speciálními značkami odbočka k vrcholu nebo vyhlídce, ke zřícenině hradu, ke studánce a k jinému zajímavému objektu.
Kromě klasických pásových turistických značek můžete narazit také na speciální značky pro odbočení, odbočení ke studánce nebo odbočky vedoucí k zajímavým místům poblíž vaší trasy.
Pokud je starý důl součástí naučné stezky, mohou trasu doplňovat informační tabule. Samostatnou kapitolou jsou pak naučné stezky, které jsou většinou doplněny o informační tabule a jsou realizovány ve spolupráci s dalšími organizacemi, jako jsou ochránci přírody, obce apod.
Naučné stezky jsou značeny bílým čtvercem s šikmým zeleným pruhem. Jejich obsah může návštěvníka seznámit s geologií, historií těžby, vývojem krajiny nebo s bezpečnostními riziky spojenými se vstupem do okolí důlních děl.
Příklad důlní lokality u turistické trasy
Here, near the blue tourist trail, is the old Cudrovice mine.
According to geological maps of mining works (link cannot be inserted), limestone was the extracted raw material, Zlatodol is a bit further away near Albrechtovice.
Tento příklad ukazuje, že turistická trasa může vést v blízkosti starého důlního díla, aniž by samotná pásová značka podrobně vysvětlovala jeho historii. Informace o těžené surovině nebo o poloze dalších důlních míst je proto nutné hledat v mapách, na informačních tabulích nebo v popisu konkrétní lokality.
Jak číst rozcestníky u dolů a lomů
Na českých horách se vyplatí nesledovat jen značky na stromech, ale také rozcestníky. Najdete na nich název místa, nadmořskou výšku, směr trasy i vzdálenost k dalším bodům.
Ty jsou umísťovány na rozcestnících značených tras a slouží k lepší orientaci a výběru vhodné trasy. Najdete na nich délku trasy v kilometrech, případně další užitečné informace.
První řádek směrovky označuje nejbližší další místo se směrovkami do vzdálenosti 4 kilometry, druhý řádek navádí k dalšímu významnému místu ve vzdálenosti 8-12 kilometrů a třetí řádek pak významné místo do vzdálenosti 25 kilometrů.
Směrovka je doplněna o barevnou šipku, která vás informuje o tom, jakou barvu turistických značek máte následovat, abyste se na dané místo dostali.
U těžebního dolu může být v názvu rozcestníku uveden důl, lom, štola, halda, důlní cesta nebo jiný místní název spojený s hornickou minulostí. Samotný název však nenahrazuje informace o průchodnosti a bezpečnosti místa.
Odbočky, šipky a významové značky
V ostrých lomech cesty nebo při jejím odbočení na jinou komunikaci je pásová značka doplněna na šipku.
Na společném úseku několika značených tras se používá vícebarevná značka, pro místní trasy je někdy použito místní značky. Na koncích značených tras najdete koncovou značku a různé krátké významové odbočky jsou značeny speciálními značkami odbočka k vrcholu nebo vyhlídce, ke zřícenině hradu, ke studánce a k jinému zajímavému objektu.
Můžete se také setkat s místním značením, které nevyužívá pásového značení, ale je nahrazeno úhlopříčně rozdělenými čtverci. Polovina čtverce je vždy bílá a druhá v jedné ze čtyř barev turistického značení.
Místní značení se používá pro okruhy, které jsou krátké a dále se nevětví. U krátké odbočky k důlní památce se proto můžete setkat s jiným typem značky než na hlavní pěší trase.
Bezpečnost v okolí starých dolů
Turistické značení určuje směr cesty, ale neznamená automaticky, že je možné vstoupit do každého prostoru v okolí dolu. Staré šachty, štoly, lomy a propadliny mohou být nestabilní nebo jinak nebezpečné.
Řada majitelů soukromých pozemků si nepřeje, aby přes jeho pozemek, louku či les vedla značená trasa. Což musíme respektovat.
Značené trasy jsou vždy obousměrné. Vždy jde o to, aby byly značky snadno čitelné a dobře viditelné. Proto narazíte na různé typy značení v závislosti na tom, na jakém objektu je značka umístěna a kde se daný objekt nachází.
Pokud trasa vede kolem starého dolu, je vhodné zůstat na vyznačené cestě, respektovat zákazové a výstražné tabule a nevstupovat do šachet, štol ani oplocených prostor. Turistická značka je navigační prvek, nikoli povolení k průzkumu důlního díla.
Historie turistického značení v českých zemích
Vůbec první značení na území tehdejšího Uherska vyznačil Sitnianský klub v roce 1874. Značení se nacházelo v okolí Hodruše ve Štiavnických vrších, tedy na území dnešního Slovenska.
První značené trasy na území českých zemích vznikly až o deset let později v roce 1884. Vytvořila je Pohorská jednotka Radhošť v Beskydech. Na rozdíl od dnešních pásových značek se dříve používaly značky tvarové.
Jako první značená ryze česká trasa bývá uváděna červená trasa vedoucí ze Štěchovic ke Svatojánským proudům z roku 1889.
První pěší turistická trasa KČT vznikla 11. května 1889, kdy „označovací družstvo“ spojilo červenou značkou Štěchovice a Svatojánské proudy. Ještě v tomto roce byly vyznačeny další trasy na Karlštejn, Skalku a Rač a délka tras tak dosáhla 55,5 km.
Rok 1912 pak přinesl první značenou dálkovou trasu, vedoucí přes Brdy na Šumavu. Značení tras se ukázalo jako velice praktické, a tak se postupně začala vytvářet celá síť turistických tras.
Značené trasy pak rychle přibývaly, v roce 1920 jich bylo v tehdejším Československu 25 000 km, v roce 1938 již 40 000 km.
Rychlý rozvoj nakonec zbrzdila druhá světová válka. Během válečných let se o dosavadní značení nikdo nestaral, takže značky postupně mizely a zároveň nikdo nevytvářel žádné nové.
Druhá světová válka a dále léta 1950-54 ale znamenaly krizové období pro značení. V roce 1954 vydala vláda Usnesení o nové organizaci turistiky a cestovného ruchu v ČSSR a v roce 1958 pak ÚV ČSTV Směrnici o jednotném značení turistických tras v Československu.
Vše se změnilo v roce 1954, kdy získal Československý svaz tělesné výchovy a sportu monopol na značení turistických tras. Celá síť se postupně obnovovala a přibývaly stále nové a delší trasy.
Značení získalo v rámci financování tělovýchovy pravidelný příjem na úhradu materiálu a cestovních nákladů značkařů. Síť značených tras se postupně zvětšovala.
Svaz fungoval až do roku 1990, kdy svou samostatnou činnost obnovil Klub českých turistů, který se o značení na našem území stará dodnes.
Brzy po roce 1989 bylo provedeno i vyznačení sítě turistických tras v dlouhá léta nepřístupném pásmu při rakouské a německé hranici a její celkový rozsah na území České republiky tak překročil 37 000 km.
Rozsah a údržba sítě
Značení turistických tras a jejich pravidelná údržba patří k jedné z nejdůležitějších aktivit členů KČT. Ti se již od roku 1889 věnují značení pěších tras a od roku 1997 také značení pro lyžaře a cyklisty.
Na konci roku 2008 bylo v České republice vyznačeno celkem 40782 km pěších tras. Je v tom zahrnuto i 3093 km lyžařských tras (563 km vyznačených lyžařskou značkou a zbytek přelepkou lyžaře na směrovkách pěších tras).
Je na nich vyvěšeno 60 572 směrovek a tabulek, instalováno 3262 směrovníků a 1641 vývěsních laminovaných map ve stojanech nebo rámech.
Společně s jinými organizacemi se členové KČT podílejí i na značení tras pro cyklisty. V loňském roce jejich celková délka v ČR dosáhla již 32 516 km.
U vyznačených tras pak KČT zajišťuje svými členy (stejně jako u tras pěších) pravidelnou údržbu.
Značky jsou vytvářeny pomocí speciálních šablon, díky kterým je značení jednotné na celém našem území. Každá nově vytvořená nebo opravená značka by měla vydržet alespoň 3 roky.
Po uplynutí tří let by se měla daná trasa znovu projít a značky obnovit tak, aby vydržely další tři roky. Nejde tak jen o malování samotné značky, ale také o úpravu okolí, větví a porostů tak, aby byla zaručena její dobrá viditelnost.
Kdo turistické značky udržuje
Největší dík patří všem dobrovolníkům „značkařům“, kteří již od samého počátku turistického značení bezplatně značí většinu tras.
Věk značkařů se zvyšuje a počet aktivních se zmenšuje. Přestože práce značkaře je zajímavá, v přírodě a finančně oceněná - není o ní v mladé generaci zájem.
Značkaři jsou většinou mladí důchodci ve věku 60- 75 let.
Abyste se stali pomocným značkařem stačí, abyste absolvovali „zaučovacích“ 10 kilometrů pod vedením instruktora značení nebo vedoucího značkaře. Poté už se můžete začít podílet na rozvoji a udržování sítě turistického značení.
Pokud pak splníte ještě absolventskou zkoušku, můžete se stát samostatným vedoucím značkařem.
Na předsedy vedoucích oblastí je stále kladeno mnoho administrativní činnosti. Ti pak nemají dostatek času na vlastí značení, ale především na organizovaní.
Turistické značení ve Středočeském kraji
Středočeský kraj je svojí rozlohou největší v ČR. Na jeho území se nachází 5. 764 km turistických a cyklo tras. To je nejvíce v ČR.
Tyto trasy jsou využívány nejen Středočechy, ale ve stejné míře i Pražany a samozřejmě i ostatními turisty. Z hlediska zatíženosti se dovolujeme říci, že je největší v republice.
Existuje zde i řada dalších specifikací jako jsou např. velká výstavba v okolí Prahy, poměrně velký vojenský prostor, CHKO atd.
Středočeská sekce značení v minulém roce splnila všechny plánované úkoly. Druhým rokem probíhá výměna sponzorských tabulek společnosti České lesy, která by měla skončit v srpnu 2015.
Při této příležitosti dochází k plošnému upevňovaní tabulek a směrovek na lišty.
Údržba tras se zde provádí pomocí grantů. V minulém roce to bylo pomocí třech odborů středočeské oblasti. Ti potom nemohou o nic více žádat.
Lyžařské, cyklistické a jezdecké značení
Značení lyžařských tras se v podstatě neliší od značení tras pěších, používá se stejných druhů značek, stejné tabulky i směrovky, zachovávají se i jejich rozměry.
Odlišná je pouze barva krajních pásů značek, která je oranžová. Vnitřní pás pak může být červený, modrý, zelený nebo bílý.
Klasické pásové značení je tvořeno z dvou bílých pruhů a jednoho barevného středového. V případě lyžařských a cyklistických tras jsou bílé pruhy nahrazeny oranžovou a žlutou barvou.
Bílé pásy jsou nahrazeny oranžovými a vnitřní pás využívá červenou, modrou, zelenou a bílou barvu.
Podobně na tom jsou také cyklistické trasy vedoucí terénem. Naleznete zde stejnou paletu barev vnitřního pásu jako u lyžařských značek, pouze s tím rozdílem, že horní a spodní pásy jsou vyvedeny ve žluté barvě.
Cyklistické trasy dělíme na cyklotrasy a cykloturistické trasy. Cyklotrasy jsou ty, které vedou po silnicích, dobrých místních a účelových komunikacích.
Cykloturistické trasy jsou ty, které vedou většinou po horších polních či lesních cestách nebo terénem. Jsou vyznačeny pásovými značkami o rozměru 14×14 cm, které mají krajní pásy žluté a prostřední je červený, modrý, zelený nebo bílý.
Jedná se tedy o podobné značení jako u tras pěších nebo lyžařských, jen základní barva je žlutá a značky jsou přibližně jednou tak velké, aby byly pro cyklisty lépe viditelné.
Aby toho nebylo málo, přibyly v roce 2005 také jezdecké značky, které jsou určeny pro jezdce na koních. Barevně se neliší od těch klasických pěších, jen je vnitřní barevný pruh nahrazen kruhem v barvě odpovídající zvolené trase.
Naučné stezky s hornickou tematikou
Kromě turistických tras můžeme na Slovensku najít i naučné stezky, které jsou označeny speciální značkou.
V Národním parku Nízké Tatry najdeme například Naučnou stezku Demänovská dolina. Ta začíná u Mikulášské chaty, měří 13 km a vede přes Vrbické pleso až k horní hranici lesa.
Během cesty se turisté dozvědí více o fauně, flóře, koloběhu vody v přírodě, ale také o historii hornictví, salašnictví a Slovenském národním povstání.
Jednou z nich je Naučná stezka Hrebienok, která začíná ve Starém Smokovci (část Hrebienok), měří 4 km a má 9 zastávek.
Tato stezka poskytuje informace o historii Hrebienku, vzniku tatranských dolin a složení žulového podloží.
Další zastávky informují o tatranských lesích, Studeném potoce a vegetačních stupních. Stezka končí u Rainerovy útulny, odkud vede krásná cesta k vodopádům Studeného potoka.
Mapy a plánování cesty k dolu
Bez ohledu na to, zda se chystáte na lehkou turistiku, vysokohorskou túru nebo naučnou stezku, mapy jsou nepostradatelným pomocníkem při plánování výletu.
Mapa obsahuje legendu, která vysvětluje všechny značky. Trasy jsou na mapě označeny stejnými barvami jako v terénu, což usnadňuje orientaci.
Při jízdě po značených trasách je dobré mít představu, kam chceme dojet, naplánovat si cestu a zjistit, jaké trasy můžeme využít.
Osvědčený způsob je trasu si naplánovat na internetové mapě mapy.cz a mapu i itinerář si můžeme vytisknout, nebo exportovat do GPS.
Vždy je ale vhodné mít sebou na trase i tištěnou mapu (nejlépe vydanou KČT, kde jsou aktuální značené trasy).
Při plánování návštěvy starého dolu je vhodné ověřit, zda se nachází přímo na značené trase, nebo zda k němu vede pouze krátká odbočka. Důležité je také zjistit, zda je lokalita přístupná veřejnosti a zda cesta nevede přes soukromý pozemek nebo chráněné území.
Slovenské turistické značení
Věděli jste, že Slovensko má více než 15 500 km značených turistických tras pro pěší turistiku?
Kromě více než 15 500 km značených pěších tras má Slovensko také téměř 500 km značených tras pro lyžařskou turistiku.
O značení se na Slovensku stará KST - Klub slovenských turistů. Společně s Českou republikou patříme ke světové špičce, protože máme jednu z nejdokonalejších a nejhustších sítí turistického značení nejen v Evropě, ale i ve světě.
Většina turistických tras na Slovensku je značena pásovými značkami, které se skládají ze tří vodorovných pruhů. Střední pruh mění barvu podle významu trasy, zatímco horní a dolní pruh jsou bílé pro lepší viditelnost.
Tyto značky mají čtvercový tvar o velikosti přibližně 10 × 10 cm. Na turistické trasy nás nasměrují rozcestníky, v Tatrách známé jako tzv. „hříbky“.
Jediným rozdílem je způsob značení délky trasy. U nás se udává délka trasy v kilometrech, na Slovensku zase v časových údajích.
České značení ve světě
České turistické značení nenajdete pouze v Česku. V průběhu let se naši značkaři vydali také do zahraničí.
Práci českých značkařů tak najdete třeba v rumunském Banátu nebo na Podkarpatské Rusi. Své zkušenosti předali také v Brazílii, kde společně s místními zájemci o turistické značení vyznačili 60 kilometrů u města Bataypora.
Dlouholeté zkušenosti pak předali také v Albánii nebo v oblasti filipínské sopky Kanlaon.
České osvědčené standardy se tak postupem času dostávají do celého světa, což mimo jiné vypovídá o kvalitě českého turistického značení a usilovné práci jeho tvůrců.
Turistické značení v dalších zemích
Turistické značení najdete po celém světě, někde se značí velice podobně, někde zase úplně jinak. Rozdíly jsou hlavně v počtu turistických tras a hustotě vytvořených značek.
Česká republika se řadí mezi státy s nejlepší a nejpočetnější sítí turistických značek.
Pokud se podíváme na sousední Slovensko, nenajdeme ve způsobu značení téměř žádné rozdíly. Není se čemu divit, jelikož jsme využívali stejné značení po celou dobu existence Československa.
Podobně je na tom také Polsko, to využívá téměř stejný systém, pouze je paleta barev pro značení trasy doplněna o černou barvu.
Praktické je využívání bílého vykřičníku nad značkou, který upozorňuje na náhlou změnu směru trasy. Pro značení délky trasy využívají kilometry v nížinách a časový údaj v horách.
Pokud se vydáte do Rumunska a budete se chtít projít po nějaké turistické trasy, raději si trasu pečlivě promyslete a na značení se moc nespoléhejte.
Značení je tu velmi nesystematické, zanedbané a mnohdy ani není k nalezení. Jestliže se chcete spolehnout na kvalitní značení, můžete se vydat do oblasti Východních Karpat, kde se značením vypomáhali čeští značkaři pod Klubem českých turistů.
Zajímavý systém využívají ve Francii. Trasy jsou zde značeny pomocí geometrických tvarů. Naleznete zde také značky doplněné o křížek nad značkou.
Křížek značí, že zde trasa končí a turista pravděpodobně minul předcházející odbočku.
Na našem území můžete narazit také na evropské dálkové trasy. Jde o dlouhé trasy, které mají za cíl vytvořit mezinárodní evropskou síť turistických tras.
Takové trasy jsou v České republice vyznačeny běžným páskovým značením a jsou doplněny o číslo evropské trasy.
tags: #turisticke #znacky #tezebni #dul