Turistické trasy: proč se chodí vpravo a jak se bezpečně pohybovat pěšky

Turistické trasy vedou často po stezkách, lesních cestách, místních komunikacích i úsecích, kde se potkávají chodci, cyklisté, bruslaři, rodiny s kočárky a lidé se psy. Každý účastník by měl znát základní pravidla pohybu a respektovat ostatní, protože čím je trasa frekventovanější, tím jsou pravidla a jejich dodržování důležitější.

Chůze je jednou z nejdostupnějších forem pohybu a pro seniory představuje nejen způsob, jak se dostat z místa na místo, ale i příležitost k aktivnímu životu. Pravidelná procházka může zlepšit náladu, zvýšit sebevědomí a poskytnout pocit svobody.

Na které straně turistické trasy chodit

Na běžné cyklostezce mají všichni jezdit a chodit vpravo. Na cyklostezce pro pěší a cyklisty se jezdí či chodí vpravo.

Pravidla směru pohybu však závisí na typu komunikace a dopravním značení. Pokud je stezka pro pěší a cyklisty rozdělená, cyklisté mají svůj oddělený pruh a chodci také. Je zřejmé, že každý by měl používat ten svůj.

Na stezce, která je prostorově oddělená od chodníku, byste se měli držet v části určené cyklistům. Vyjet na část určenou pro chodce můžete jen při míjení překážky. Totéž platí v opačném gardu pro chodce.

Na společné stezce pro chodce a cyklisty, kde není žádným piktogramem ani vodorovným dopravním značením určeno, kdo má kde chodit a kudy jezdit, je nejdůležitější vzájemná ohleduplnost a předvídatelné chování.

Jenomže jediná konkrétní právní norma zní: Cyklista nesmí ohrozit chodce a chodec nesmí ohrozit cyklistu.

Dalo by se logicky předpokládat, že i když právní předpisy nestanovují konkrétní strany pro pohyb jednotlivých účastníků na neoznačené smíšené stezce, bylo by vhodné, aby se cyklisté drželi pravé strany ve směru jízdy a chodci šli po levé straně, aby se vzájemně lépe viděli, podobně jako při chůzi na silnici bez chodníku.

Tento princip také vychází z obecného pravidla provozu na pozemních komunikacích, kdy se jezdí vpravo. Tento způsob užití stezky je i bezpečnější pro chodce, neboť mají možnost vidět proti sobě přijíždějícího cyklistu, zatímco pokud jde chodec vpravo, cyklista jede vpravo, musí cyklista při míjení chodce objet, kdy tento nemusí za sebou přijíždějícího cyklistu zaznamenat.

Současně je třeba zdůraznit, že pro chodce není obecně stanovena povinnost pohybovat se po chodníku vpravo. Toto je zákonem o silničním provozu vymezeno pouze pro chůzi po přechodu pro chodce, když v ust. § 54 odst. 1 zákona o silničním provozu je mimo jiné dáno, že na přechodu pro chodce se chodí vpravo.

Jak se liší jednotlivé druhy stezek

Cyklostezka je základním prostředím pro pohyb začínajícího městského cyklisty. Existují tři druhy: 1) stezka pro cyklisty, 2) stezka pro chodce a cyklisty společná, 3) stezka pro chodce a cyklisty dělená.

Typ stezkyZákladní pravidlo
Stezka pro cyklistyChodci na ni běžně nevstupují a cyklisté jedou vpravo.
Stezka pro chodce a cyklisty společnáChodci i cyklisté sdílejí jeden prostor a nesmějí se vzájemně ohrozit.
Stezka pro chodce a cyklisty dělenáKaždý používá pruh určený pro svou skupinu.

Na smíšené stezce, tedy té, která je určena pro chodce i cyklisty, už se tyto dvě skupiny uživatelů musejí „srovnat“, a tak je dodržování pravidel i vzájemná tolerance mnohem důležitější.

Smíšených cyklostezek je v Plzni mnoho kilometrů a převažují zejména v údolích řek (takzvané plzeňské greenways). Jen jeden krátký úsek na Mikulášském náměstí má kromě standardního vodorovného značení, tedy piktogramů kola, chodce, popřípadě výstražného trojúhelníku před křížením komunikace, ještě bílou střední dělicí čáru.

Na smíšené stezce platí i bez střední dělicí čáry základní pravidlo pravostranného pohybu a předjíždění zleva. Mnohého cyklistu i chodce to tak svádí jet či jít prostředkem stezky. Přitom pravidla o směru jízdy a předjíždění platí i na stezce pro pěší a cyklisty se smíšeným provozem.

  • Na cyklostezce pro pěší a cyklisty se jezdí či chodí vpravo.
  • In-line bruslaři se na cyklostezce pohybují stejně jako cyklisté a pěší.
  • Na cyklostezce se předjíždí zleva stejně jako na pozemní komunikaci.
  • Cyklista nesmí ohrozit chodce jdoucího po stezce.

Právní úprava pohybu na společné stezce

Právní úprava pohybu chodců a cyklistů na společných cyklostezkách v České republice je založena především na principu vzájemné ohleduplnosti a nekonfrontačního sdílení společného prostoru.

Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, je za pozemní komunikaci označena dopravní cesta určená k užití silničními a jinými vozidly a chodci, včetně pevných zařízení nutných pro zajištění tohoto užití a jeho bezpečnosti.

Dále jsou pozemní komunikace zákonem o pozemních komunikacích děleny na kategorie, kdy jednou z těchto kategorií jsou místní pozemní komunikace a tyto jsou dále rozděleny na jednotlivé třídy. Jednou z těchto tříd je místní komunikace IV. třídy, která je komunikací nepřístupnou provozu silničních motorových vozidel nebo na které je umožněn smíšený provoz.

Do této kategorie a třídy spadají smíšené stezky pro chodce a cyklisty. Jedná se tedy o pozemní komunikaci.

Jelikož pozemní komunikace označená dopravní značkou C 9a - stezka pro chodce a cyklisty společná není chodníkem, platí pro chodce pohybující se po takto označené smíšené stezce ust. § 53 odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), v platném a účinném znění.

Toto ustanovení lze tedy analogicky užít pro pohyb chodců po smíšené stezce pro chodce a cyklisty, jelikož stezka není chodníkem.

Dále je v ust. § 57 odst. 2 stanoveno, že na jízdním kole se na pozemní komunikace jezdí vpravo. Z uvedených zákonných ustanovení lze dovodit, že chodci by se na smíšené stezce pro chodce a cyklisty, nerozdělené dělící čárou, měli pohybovat vlevo a cyklisté vpravo.

Jiný výklad uvádí, že pro případy, kdy směr chůze či jízdy nevyplývá z místní či přechodné úpravy, nemají chodci povinnost pohybovat se na stezce vpravo, a to na rozdíl od cyklistů, jimž to ukládá ustanovení § 57 odst. 2 zákona o silničním provozu.

Uživatelé se zpravidla pohybují vpravo, rychlejší míjejí pomalejší zleva.

Technické podmínky TP 179 slouží pro navrhování komunikací pro cyklisty. Jsou to v podstatě oborové předpisy vydávané pro oblast pozemních komunikací a mohly by být považovány za vnitřní předpis ministerstva.

Pro jiné subjekty či jiné státní orgány by mohly být závazné například tehdy, pokud to stanoví obecně závazný právní předpis, přičemž z právního hlediska může být stanovení závaznosti takových dokumentů neveřejného charakteru problematické.

Žádná norma konkrétně ten pohyb neupravuje. Pokud bychom chtěli dojít k nějaké úpravě, museli bychom se prokousat jednotlivými ustanoveními jednotlivých zákonů.

Na společné stezce proto není vhodné vytvářet konflikty kvůli tomu, zda má chodec stát vlevo nebo vpravo. Základním právním pravidlem zůstává, že chodec ani cyklista se při užívání stezky nesmí vzájemně ohrozit.

Bezpečné míjení a předjíždění

Vždy platí, že míjení i předjíždění vyžaduje určitou toleranci a také předvídavost.

Kolo, i to s elektropohonem, není slyšet, a tak pokud cyklista předjíždí, měl by raději nechat bezpečný odstup od předjížděného.

Chodce míjíme vždy tak, abychom je neohrozili. Chodce, kteří jsou stejným směrem, k nimž se přibližujete zezadu a chcete je předjet, je dobré upozornit na vaši přítomnost vždy při míjení s menším než metrovým rozestupem.

Správný postup pro předjíždění chodce na úzké stezce je zazvonit už z větší vzdálenosti (20-30 metrů) a zpomalit, nebo alespoň přestat šlapat.

Když vám chodec uvolní místo, můžete projet na volnoběh, když nereaguje, musíte zvonit a zvolňovat až do případné jízdy krokem. Samozřejmostí je poděkování při míjení.

Zvláštní pozornost by měla být věnována předjíždění malých dětí a lidí, kteří se po stezce pohybují se psy.

In-line bruslaři by si měli uvědomit, že při jízdě s odrážením do stran zabírají široký pruh a pro mnohdy rychlejšího cyklistu pak nebývá lehké je předjet.

Právě u in-line bruslařů či maminek s kočárky je důležité, aby se pohybovali vpravo a nechali cyklistům dostatečný prostor pro bezpečné předjíždění.

Účastníci by neměli vytvářet velké skupiny, které by zabíraly celou šířku stezky a blokovaly pohyb ostatních. Chodci by se měli chovat předvídatelně, neměli by nečekaně měnit směr chůze či dělat prudké pohyby, aby neomezili či neohrozili cyklisty.

Chodec nesmí ohrozit cyklistu např. tím, že jde „roztažen“ přes celou cestu. Platí to ale i opačně. Cyklista nesmí ohrozit chodce.

Zvonek, slovní upozornění a sluchátka

Právě pro jízdu na smíšených stezkách bychom na kole měli mít zvonek. I když není součástí povinné výbavy kola, pro bezpečné míjení chodců na stezce je důležitý.

Z neslyšného kola, které se vynoří překvapenému chodci zpoza zad, zazvoněním zvonku vznikne jasně identifikovatelný objekt, jenž se blíží.

Pokud zvonek cyklista nemá, musí dbát zvýšené opatrnosti, nebo zvolit slovní komunikaci.

Vždy je ale lepší možným kolizím předcházet předvídáním chování ostatních na stezce. Například tomu, že jiný cyklista, chodec nebo bruslař neslyší, protože má sluchátka na uších.

Samostatnou kapitolou jsou chodci či bruslaři vybavení sluchátky. Při chůzi se vyhýbejte mobilnímu telefonu a raději se soustřeďte na okolí.

Bezpečné míjení chodců a cyklistů

Chodci na chodníku, silnici a turistické cestě

Podle pravidel silničního provozu je chodcem každý, kdo vstoupil na chodník nebo na silnici. A je jedno, zda tam stojí, anebo jde.

Chodcem je ale i osoba, která tlačí nebo táhne sáňky, dětský kočárek, vozík pro invalidy nebo ruční vozík o celkové šířce nepřevyšující 60 cm.

Chodec se může pohybovat na lyžích, na kolečkových bruslích, na vozíku pro invalidy, může vést jízdní kolo, motocykl o objemu válců do 50 cm3 nebo vede psa.

Chodec musí pro chůzi užít chodník, a tam kde chodník není nebo je neschůdný, může k chůzi využít silnici.

Pokud jde chodec po silnici, musí jít po levé krajnici, a nemá-li silnice krajnici, pak při levém okraji vozovky. Takto mohou jít maximálně dva chodci vedle sebe.

Chodec musí užívat především chodníku nebo stezky pro chodce. Kde není chodník, nebo je-li neschůdný, chodí se po levé krajnici, a kde není krajnice, nebo je-li neschůdná, chodí se co nejblíže při levém okraji vozovky.

Vlevo jdeme proti autům, tj. vidíme je přijíždět, a jak jedou, jak rychle, jak daleko od krajnice apod.

Výjimkou je vedení jízdního kola po silnici. Vede-li chodec kolo po silnici, pak jde po pravé krajnici nebo při pravém okraji vozovky. Kolo je přitom na straně blíže k vozovce.

Vede-li chodec kolo po chodníku, neměl by jím ohrožovat okolní chodce. Je tedy lépe vést kolo blíž k vozovce. Zároveň chrání i sám sebe.

Při chůzi s kolem musí alespoň jedna ruka držet kolo za řídítka.

Kočárky, vozíky, psi a osoby se zdravotním omezením

Tlačí-li nebo táhne-li chodec ruční vozík, jehož šířka není větší jak 60 cm, chodí stejně jako ostatní chodci buď na chodníku, po levé krajnici, nebo při levém okraji vozovky.

Jestliže osoba tlačí nebo táhne ruční vozík, jehož šířka převyšuje 60 cm, pak se už nejedná o chodce, ale o řidiče nemotorového vozidla. Platí tedy pro něj všechna pravidla, jako pro řidiče.

S takovým vozíkem však nesmí jít po chodníku, ale co nejvíce při pravém okraji vozovky a nesmí být pod vlivem alkoholu. Ruční vozík musí být vybaven červenými kulatými odrazkami, vyznačujícími jeho obrysovou šířku.

Osoba pohybující se pomocí ručního nebo motorového vozíku pro invalidy nesmí na chodníku nebo na stezce pro chodce ohrozit ostatní chodce. Nemůže-li užít chodník, smí užít pravé krajnice nebo pravého okraje vozovky.

Povinnost ohleduplnosti lze vztáhnout i na takovou poměrně častou činnost, jako je vedení psa. Vodítko psa nesmí křížit pěší dráhu chodců.

Pro pohyb psů na smíšených stezkách pro chodce a cyklisty platí ustanovení § 60 odst. 11 zákona o silničním provozu, které říká, že vlastník nebo držitel domácích zvířat je povinen zabránit pobíhání těchto zvířat po pozemní komunikaci.

Turistické skupiny a organizované útvary chodců

Organizovaný útvar chodců jdoucí nejvýše ve dvojstupu smí jít po chodníku, a to vpravo.

Jestliže šíře chodníků neumožňuje chůzi ve dvojicích, je nezbytné jít za sebou. V okamžiku, kdy situace na chodníku umožňuje opět chůzi ve dvojicích, se útvar opět zformuje - seřadí se a pokračuje v chůzi ve dvojicích.

Tam, kde není chodník, se organizovaný útvar chodců pohybuje v pravém a při okraji vozovky a jde tak, aby netvořil zbytečně překážku pro vozidla, která jedou stejným směrem.

Útvar jde ve dvojicích s minimálními mezerami tak, aby tvořil kompaktní celek. Útvar má minimální mezery mezi dvojicemi, také dvojice jdou blízko vedle sebe s malým rozestupem.

Útvar tvoří celek, který je dobře identifikovatelný zejména pro řidiče.

Za snížené viditelnosti musí být organizovaný útvar chodců označen vpředu po obou stranách neoslňujícím bílým světlem a vzadu po obou stranách neoslňujícím červeným světlem.

V zákoně o silničním provozu jsou vyjmenovány typy komunikací, po kterých se nikdy nesmí útvar chodců pohybovat - dálnice a silnice pro motorová vozidla.

Ale i komunikace zařazené do třídy I. nebo II. třídy nejsou z důvodu vysoké intenzity dopravy vhodné pro chůzi. Je doporučeno vybírat raději silnice III. třídy nebo místní komunikace.

Nejvhodnější pro pohyb organizovaného útvaru je stezka pro chodce, eventuálně stezka pro cyklisty a chodce, kde se útvar nesetká se silniční motorovou dopravou.

Stejně tak vhodné jsou turistické stezky nebo účelové komunikace. Případně je vhodné se seznámit s intenzitami nákladní dopravy na úseku, kde se organizovaný útvar chodců bude pohybovat.

Pokud by v úseku byla vysoká intenzita nákladní dopravy, je vhodnější zvolit jinou trasu.

Bezpečné přecházení silnice

Bezpečné přecházení přes komunikaci je odpovědností každého účastníka silničního provozu. Dodržováním pravidel, vzájemnou ohleduplností a zvýšenou opatrností lze výrazně snížit riziko nehod.

Rizikové přecházení vzniká zejména tehdy, když chodec vstupuje do vozovky mimo vyznačený přechod, bez rozhlédnutí, nebo nedbá aktuální dopravní situace.

Nejčastější příčiny nehod zahrnují nepozornost, například kvůli používání mobilního telefonu, přecházení „na červenou“ a náhlé vběhnutí do vozovky.

Mezi rizikové situace patří také špatné počasí, snížená viditelnost, nepřehledné úseky silnic nebo rušná dopravní špička.

Přechod pro chodce je určený k bezpečnému překonání vozovky. Jeho správné využívání výrazně snižuje riziko střetu s vozidlem.

Je-li blíže než 50 m křižovatka s řízeným provozem, přechod pro chodce, místo pro přecházení vozovky, nadchod nebo podchod vyznačený dopravní značkou „Přechod pro chodce“, „Podchod nebo nadchod“, musí chodec přecházet jen na těchto místech.

Nejsou-li v dohledu tato místa, musí chodec silnici přejít bez zdržování kolmo.

Místo pro přejití vozovky zvolte tak, abyste využili svou znalost o délce brzdné dráhy vozidel. Vstupujte do vozovky jen tehdy, neblíží-li se k vám žádné vozidlo nebo je s ohledem na vaši rychlost chůze dostatečně vzdáleno.

Svou bezpečnost při přecházení vozovky zvyšte tím, že nebudete do vozovky vstupovat v nepřehledných místech.

Ve městech je takovým místem řada stojících vozidel nebo odpadkových kontejnerů na kraji vozovky u chodníku, rohy ulic a třeba i dav lidí.

Řidiči mají na přechodu povinnost umožnit chodci bezpečně přejít, pokud je chodec na přechodu nebo jej zjevně hodlá použít.

Podle zákona mají chodci na přechodu přednost před vozidly, ovšem pouze tehdy, pokud na přechod vstoupí za bezpečné situace a nedonutí řidiče k náhlému brzdění. Tato přednost chodců tedy není zcela absolutní.

Chodec nemá na přechodu pro chodce absolutní přednost; žádné takové pravidlo neexistuje.

Řidiči jsou povinni snížit rychlost v blízkosti přechodu a umožnit chodci bezpečně přejít.

Řada řidičů vozidel nepamatuje na svou povinnost, že nesmějí ohrozit, ale ani omezit chodce přecházejícího po přechodu nebo zjevně se jej chystajícího přejít.

Velmi nebezpečnou chybou na vícepruhové silnici je, pokud nesníží rychlost jízdy nebo nezastaví vozidlo před přechodem pro chodce, učiní-li tak řidiči ostatních vozidel jedoucích stejným směrem.

Především v situacích, kdy je výhled na přechod zakryt rozměrnějším vozidlem ve vedlejším pruhu, měl by řidič počítat s přecházejícím chodcem.

Semafory, tramvaje a vozidla s právem přednostní jízdy

Na přechodech pro chodce, které jsou řízeny dopravními semafory, je situace jednodušší.

Dbejte zvýšené opatrnosti, vstupujete-li na světelně řízené křižovatce na přechod pro chodce až za skupinou již přecházejících chodců.

Odbočující řidiči obvykle upírají pozornost na tuto skupinu a vás jako jednotlivce mohou přehlédnout.

Chodník v blízkosti přechodu pro chodce nevyužívejte k debatě.

Chodec nesmí vstupovat na přechod pro chodce nebo na vozovku, přijíždějí-li vozidla s právem přednostní jízdy vybavená modrými či modročervenými majáky, jako jsou například hasiči, sanitka nebo policie.

Chodec musí dát vždy přednost všem vozidlům IZS „s majákem“ a tramvajím.

V takovémto případě není vhodné vstupovat na přechod pro chodce, zastavit se na něm a nechat tramvaj projet.

Přijíždějící řidič automobilu vás může snadno přehlédnout a srazit.

Platí však i opačný příklad. Řidič automobilu vám zastavením umožní přecházet po přechodu pro chodce silnici, vy pokračujete dál přes tramvajový pás, kde vás projíždějící tramvaj zachytí.

Řidič tramvaje nejen, že má před chodcem přednost, ale po zpozorování chodce v kolejišti už mu dlouhá brzdná dráha tramvaje neumožní střetu zabránit.

Řidiči by měli pamatovat i na to, že v případě vstupu chodce na přechod na signál pro chodce „Volno“, má i po rozsvícení znamení „Stůj“ právo dokončit přecházení k nejbližšímu světelnému zařízení pro chodce.

Viditelnost chodců za šera a tmy

Chodci jsou nejzranitelnější skupinou účastníků silničního provozu.

Senioři mají často omezenou pohyblivost, pomalejší reakce a horší schopnost odhadnout rychlost či vzdálenost přijíždějícího vozidla. To vše zvyšuje riziko nehody především při přecházení.

Chodec, který si neuvědomí, že mu nestačí pouze vidět přijíždějící vozidlo, ale musí hlavně on sám být viděn, si zahrává s vlastním zdravím, resp. přímo se svým životem.

Zvláštní zmínku si zaslouží respektování základního pravidla bezpečnosti na silnicích „Vidět a být viděn“.

Viditelnost lze zvýšit vhodnou barvou oblečení a doplňky z fluorescenčních a reflexních materiálů, které zvyšují světelný kontrast vůči pozadí a prodlužují tak vzdálenost, na jakou může řidič chodce nebo cyklistu zaznamenat.

  • Fluorescenční materiály zvyšují viditelnost za denního světla a za soumraku, ve tmě však svou funkci ztrácejí.
  • Nejčastěji používanými barvami jsou jasně žlutá, zelená a oranžová.
  • Reflexní materiály odrážejí světlo v úzkém kuželu zpět ke zdroji, a to až na vzdálenost kolem 200 metrů.
  • Reflexní materiál je v noci vidět na 3x větší vzdálenost než bílé oblečení a více než na 10x větší vzdálenost než oblečení modré.

Chodci mají povinnost, pokud se pohybují mimo obec za snížené viditelnosti po krajnici nebo okraji vozovky v místě, které není osvětleno veřejným osvětlením, mít na sobě prvky z retroreflexního materiálu umístěné tak, aby byly viditelné pro ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích.

Vhodné jsou reflexní pásky, které umístíme nad pravé zápěstí a nad pravý kotník.

Nejen za snížené viditelnosti je důležité, aby byl chodec dobře vidět.

Není nutná přímo reflexní vesta, ale ta je nejúčinnější. Postačí reflexní prvky, které jsou součástí oblečení nebo reflexní proužky.

Tyto umisťujeme vždy na tu část těla, která se nejvíce hýbe, tedy na zápěstí a kotníky.

Světla aut svítí na silnici, tj. chodcům od bot do pasu. Proto je nutné věnovat více pozornosti barvě kalhot, sukní apod. než oblečení horní části trupu.

Rizika turistických tras pro seniory

Chůze podporuje zdraví kloubů, posiluje svalstvo a může zpomalit některé projevy stárnutí.

Chůze je pro seniory nejen nástrojem k udržení zdraví, ale i příležitostí k objevování okolí, setkávání s lidmi a užívání si přírody.

V roli chodce však senioři čelí specifickým výzvám, které je nutné vnímat a řešit nejen na individuální úrovni, ale i celospolečensky.

V roce 2024 bylo na našich komunikacích usmrceno 35 chodců starších 65 let.

Senioři jako chodci bývají ohroženi několika faktory. K nejčastějším patří například stav chodníků, nerovné povrchy, výmoly nebo neoznačené překážky, které mohou být příčinou pádů.

Mezi další nebezpečí patří rychlá a hustá automobilová doprava, nedostatek přechodů či krátké intervaly na semaforech, což snižuje jistotu při přecházení silnice.

Patří sem i snížená schopnost vidět a být viděn, zvláště v šeru či za zhoršených povětrnostních podmínek.

Existuje několik jednoduchých tipů, které mohou pomoci snížit rizika - nosíte-li brýle, pravidelně je kontrolujte a čistěte, abyste dobře viděli.

Vybírejte si dobře osvětlené trasy a využívejte přechody pro chodce.

Noste reflexní prvky, zejména v podzimních a zimních měsících, kdy je brzy tma.

Při chůzi se vyhýbejte mobilnímu telefonu a raději se soustřeďte na okolí.

Města by měla klást důraz na kvalitní infrastrukturu pro chodce, zejména pro seniory. Patří sem údržba chodníků, dostatek laviček k odpočinku, srozumitelné značení a bezpečné přechody.

Chůze po silnici a nepřehledné úseky

Každý z nás musí čas od času jít po silnici.

Vlevo jdeme proti autům, tj. vidíme je přijíždět, a jak jedou, jak rychle, jak daleko od krajnice apod. Auta mohou přijet ale také zezadu, toto se stane, když auta jedoucí naším směrem předjíždějí nebo objíždějí překážku.

Zatáčka, zúžená silnice, snížená viditelnost, chybějící krajnice apod. jsou nejčastější příčinou těsného průjezdu aut kolem chodců, někdy bohužel i střetů.

Nejvyšší riziko představuje chůze po vnitřní straně zatáčky. Řidič má v zatáčce malý výhled a může jet hodně u krajnice.

Pokud to je možné, jdeme mimo silnici, trávou, lesem apod.

Nejde-li to, může být lepší včas, ještě před zatáčkou, kde je dostatečný výhled, přejít na druhou stranu a pokračovat po vnější straně zatáčky, i když po špatné straně.

Je však potřeba se ohlížet vzad a sledovat provoz za sebou.

Pokud se blíží velké auto, například kamion nebo autobus, větrný vír kolem něj by nás mohl odfouknout jako silný vítr a třeba i strhnout pod kola auta.

Když to jde, uhneme mimo silnici nebo se alespoň zastavíme.

Někdy je lepší přejít na druhou stranu silnice, i když nepůjdeme vlevo. Na druhou stranu je lepší přejít v situaci, že bychom museli projít úsekem, kde není kam uhnout či uskočit.

Pokud je zúžený úsek krátký, třeba na mostě, je lepší počkat, až nepojedou žádná auta.

Řidiči aut musí jet více u kraje vozovky, a tedy hodně těsně okolo nás.

Pěší zóny, obytné zóny a chodníky s povolenou jízdou cyklistů

V pěší zóně a na chodníku s povolenou jízdou cyklistů požívají chodci vyšší ochrany než na cyklostezkách.

Chodci sice musí umožnit cyklistovi jízdu, ten ale musí dbát zvýšené ohleduplnosti vůči chodcům a v případě nutnosti i zastavit.

Maximální rychlost v pěších zónách a na legalizovaných chodnících je 20 km/h.

Umožňují-li to prostorové podmínky, objíždíme chodce s více než metrovým odstupem.

Pokud je pěší zóna natolik zalidněná, že se už dá jet pouze rychlostí chůze, doporučujeme kolo vést, i když tak cyklista zabere více místa.

Zvláštní pozornost je třeba věnovat vjezdům či východům z domů, které se na legalizovaných chodnících vyskytnou spíš než na cyklostezce.

Není-li chodník podél domů dělený, stejně se z bezpečnostních důvodů raději držíme spíše na straně u vozovky.

Pozor musíme dát i na další nepřehledná místa - rohy domů, zaparkovaná auta, různé budky, reklamní panely či jiný mobiliář.

Ze­jména mějme na paměti, že dítě nebo pes se mohou nečekaně vynořit i z míst, kde bychom dospělého člověka nepřehlédli.

Obytná zóna se od běžné klidné uličky liší jen v maximální rychlosti 20 km/h a když z ní vyjíždíte, dáváte přednost všem vozidlům.

V obytné zóně si smí na ulici hrát děti a je třeba zde počítat s vyšší frekvencí chodců, v případě nutnosti máte povinnost i zastavit.

V tomto jsou pravidla velmi podobná pěší zóně.

Jízdu po chodníku mají povolenu pouze děti do 10 let, pokud se tedy nejedná o chodník s povolenou jízdou cyklistů.

Ať už se jedná o dítě, nebo o dospělého, který na chodníku nemá co dělat, je nutno říct, že se jedná o pěší prostor a je třeba se zde chovat co nejohleduplněji, vždy předpokládat přítomnost chodců a být připraven kdykoliv na místě zastavit a seskočit z kola.

Křížení turistické trasy s komunikací

Při jízdě po cyklostezce můžete křížit jiné komunikace po přejezdech pro cyklisty.

V případě přednosti si rozhodně nepleťte přejezd pro cyklisty s přechodem pro chodce.

Na rozdíl od řady jiných zemí nemají v Česku cyklisté na přejezdech přednost a musí počkat, až auta přejedou.

Jediná výjimka, kdy řidič cyklistovi při odbočování přednost dává, je na světelné křižovatce, má-li cyklista zelenou.

V některých případech ale dává odbočující řidič ze zákona přednost pouze chodcům a cyklistům ne.

Není neobvyklé, že společná stezka pro chodce a cyklisty kříží silnici pouze přechodem pro chodce.

Interpretace, zda je na takovém přechodu nutné sesedat, se různí. Policie většinově sesedání vyžaduje.

Přerušení cyklostezky přechodem pro chodce je nešťastné řešení, na něž řada cyklistů reaguje tak, že se na přechodu chovají jako při vjíždění na komunikaci, tedy dávají přednost všem ostatním vozidlům.

Při jízdě v klidných ulicích musíte dodržovat na křižovatkách přednost zprava, pokud není značením upravena přednost jinak.

Přijede-li naráz ke křižovatce více vozidel, projíždějí postupně.

Ani v případech, kdy máte přednost, nespoléhejte slepě na to, že vás ostatní vidí, a sledujte, zda vás skutečně řidič pouští, nebo ne.

Přednost se dává při vjezdu do vozovky z místa ležícího mimo silnici - z cesty, pěšiny, dvora, chodníku, cyklostezky, pěší zóny nebo obytné zóny.

Přednost se dává také při vjezdu z účelové komunikace.

Když si nejste jistí, jestli má auto na asfaltce zprava přednost dát, nebo dostat, je bezpečnější počítat s tím, že vám tam vjede, a raději zastavit.

Praktická pravidla pro plánování turistické trasy

Turistické stezky nebo účelové komunikace jsou vhodné pro pěší výlety, protože se na nich chodci obvykle nesetkají s intenzivní silniční motorovou dopravou.

Pro turistické a sportovní využití je třeba vybírat trasy podle druhu přesunu a místních podmínek.

Je vhodné předem posoudit povrch, šířku cesty, přehlednost, množství chodců, výskyt cyklistů a případná místa, kde trasa kříží silnici.

Vhodnější jsou komunikace III. třídy nebo místní komunikace než silnice I. a II. třídy, které nejsou z důvodu vysoké intenzity dopravy vhodné pro chůzi.

Při plánování organizované skupiny je vhodné seznámit se s intenzitami nákladní dopravy na úseku, kde se bude útvar chodců pohybovat.

Pokud by v úseku byla vysoká intenzita nákladní dopravy, je vhodnější zvolit jinou trasu.

Na turistické trase se vyplatí počítat s tím, že ostatní uživatelé nemusí být stejně zdatní jako vy. I vy jste jednou začínali.

Ohleduplnost platí také vůči běžkařům, lyžařům a dalším návštěvníkům přírody. Je třeba respektovat jejich právo užívat stejnou cestu a neohrozit například běžkaře ve stopě.

V praxi pomáhá držet se předvídatelné strany, nepohybovat se uprostřed stezky, neblokovat celou její šířku a při míjení zpomalit.

Mezinárodní inspirace pro společné stezky

Možná by stálo za úvahu vzít si inspiraci ze zahraničí, kde jsou tyto normy už dávno stanoveny daleko pevněji.

Německý model

  • Oddělené pruhy: Cyklisté vpravo, chodci vlevo s jasným barevným rozlišením.
  • Rychlostní limit: 25 km/h pro cyklisty na smíšených stezkách.
  • Sankce: Pokuta až 55 € za jízdu po chodcovském pruhu.

Nizozemský přístup

  • Červený asfalt: Jednoznačné vizuální odlišení cyklopruhů.
  • Hierarchie uživatelů: Chodci mají přednost na společných stezkách, ale musí neprodleně uvolnit prostor cyklistům.

S rostoucí popularitou cyklistiky a aktivního způsobu dopravy obecně lze očekávat, že společných stezek pro chodce a cyklisty bude přibývat, a tím naroste i nutnost jasné právní úpravy jejich používání.

Kontrola pravidel před výletem

  1. Zjistěte, zda vede trasa po chodníku, turistické stezce, cyklostezce nebo smíšené stezce.
  2. Na dělené stezce používejte pouze pruh určený chodcům.
  3. Na běžné smíšené stezce se pohybujte předvídatelně a držte se vpravo, pokud místní úprava nestanoví jinak.
  4. Na silnici choďte po levé krajnici nebo co nejblíže levému okraji vozovky.
  5. Při vedení kola po silnici jděte po pravé krajnici a kolo mějte blíže k vozovce.
  6. Při míjení cyklistů, bruslařů, kočárků a psů zpomalte a ponechte dostatečný prostor.
  7. Před přecházením se rozhlédněte a nepředpokládejte, že řidič vás vidí.
  8. Za tmy a snížené viditelnosti používejte reflexní prvky.
  9. Na nepřehledných úsecích zvolte bezpečnější stranu nebo vyčkejte, až vozidla projedou.
  10. Nevstupujte na dálnice ani na silnice pro motorová vozidla.

Držet se zákona znamená především navzájem se neohrožovat. Na turistických trasách je proto důležitá nejen správná strana pohybu, ale také schopnost předvídat, včas zpomalit, upozornit ostatní a přizpůsobit trasu skutečným podmínkám.

tags: #turisticke #trasy #chuze #vpravo