Trojská zámecká zahrada: barokní areál, fontány a habrový labyrint

Trojská zámecká zahrada patří k nejvýznamnějším ukázkám barokní zahradní architektury v Čechách. Zámek v Troji obklopuje rozsáhlá terasovitá zámecká zahrada italského typu s četnými fontánami, terakotovými vázami, bustami a dalšími uměleckými díly.

Park u Trojského zámku je všem volně přístupný v návštěvní hodiny a nabízí překrásný pohled nejen na zámek, ale také na okolní vinici s kapličkou sv. Kláry. Celé místo je zasazeno do rámce velkolepě komponované barokní zahrady, jejíž koncept vychází z italských vzorů.

Trojská zámecká zahrada a zámek

Kde se Trojská zámecká zahrada nachází

Pěkný barokní zámek stojí na pravém břehu řeky Vltavy v Praze-Troji. Troja se rozkládá v údolí na pravém břehu řeky Vltavy; na okolních svazích odedávna stojí zemědělské usedlosti, ale také vinice.

Jedna z nejkrásnějších barokních památek se nachází v bezprostřední blízkosti pražské zoologické zahrady. Zámek je obklopen nádhernou francouzskou zahradou. Do zahrady se vstupuje z areálu Trojského zámku, který spravuje Galerie hl. m. Prahy.

Celý zámecký areál je přístupný několika vchody. Současná hlavní brána je nad rampou v západní části parteru poblíž zámku. Původní hlavní vjezd a vchod do zahrady byl ale na jižní straně, od řeky Vltavy ke konci okrasné zahrady, v ose zámku. Menší branka je také v jihovýchodním cípu sadu směrem k řece.

Historie Trojského zámku a zahrady

Výstavba Trojského zámku a přilehlých zahrad byla zahájena v roce 1678. Toto sídlo zde nechal vybudovat hrabě Václav Vojtěch ze Šternberka, mělo sloužit jako příměstská vila, především pro pořádání slavností a letní pobyt.

Zřejmě na místě původní osady Zadního Oven­ce nechal v létech 1678 až 1685 postavit zámecký areál Václav Vojtěch ze Šterberka. Přední velmož z rodu, kterému doba pobělohorská přinesla nebývalou prosperitu, sledoval královskou a císařskou tradici rekreačního využívání kotliny.

Králům a císařům náležela levá strana; pan ze Šternberka získal pravou stranu a tam nechal postavit representační zámecký areál s bohatým hospodářským zázemím, který daleko předstihoval stavební podniky Rudolfa II. v Královské oboře.

Barokní zámeckou stavbu ve stylu římské vily navrhl a vedl Jan Baptista Mathey. Projekt vytvořil významný francouzský architekt Jean-Baptiste Mathey, původní zahrada byla dílem Jiřího Seemana. Celý areál byl dokončen v roce 1691.

V létech 1689 až 1697 byla podle jeho návrhu postavena také terasa a francouzská zahrada a v okolí zámku četné hospodářské budovy. K zámeckému areálu přímo náležela vinice s kaplí svaté Kláry.

Zahrada pokračovala směrem západním v území dnešní zoologické zahrady; zde přecházela ve štěpnici a užitkovou zahradu. Spojitost Zámeckého parku s dnešní ZOO dosud naznačuje klenutý podchod pod ulicí U trojského zámku.

Zámek se nestal panským sídlem a jako objekt representační a rekreační byl vždy poněkud nad poměry svých majitelů. Ti se dosti rychle střídali a údržba areálu byla zřejmě vždy problémem.

Mezi majiteli zámku se nakrátko objevila i císařovna Marie Terezie, aby jej odkázala Ústavu šlechtičen; ten ovšem neváhal odkaz záhy prodat. Jedním z dalších majitelů pak byl kníže Windischgrätz.

Posledním soukromým majitelem byl statkář Alois Svoboda, který v roce 1922 daroval zámek československé republice, spolu s rozlehlými pozemky pro zřízení zoologické a Botanické zahrady. V současné době je zámek spravován Galerií města Prahy.

Barokní kompozice a symbolika zahrady

Celou východní část zámeckého parku zabírá štěpnice s centrálně umístěným labyrintem. V kompozici lze vysledovat i Šternberskou osmicípou hvězdu.

Celý projekt zahrady je inspirován rodovým znakem Šternberků, a to osmicípou hvězdou. Osmička se pak opakuje v různých zahradních schématech naší zahrady Zámku Troja.

Barokní zahrada proto nekončí po sta metrech, ba často ani na hranici zahrady. Je spojena s okolním světem, je otevřená, její průhledy končí mnohdy až za horizontem.

Pro barokní zahradu je tedy příznačná výrazná osová dispozice. Nekonečné průhledy jsou znakem barokních zahrad.

Osa této trojské zahrady je skutečně ohromující - směřuje totiž přímo k majestátným Hradčanům. Celé místo je zasazeno do rámce velkolepě komponované barokní zahrady.

Celý areál zámku v Troji patří k nejreprezentativnějším dokladům barokní zahradní architektury u nás. I v něm nacházíme ideál barokní kultury, ve které je svět chápán jako otevřená a nekonečná zahrada.

V centru této zahrady pak stojí člověk - tedy ten, který svět pozoruje i vytváří. Barokní zahrada je výmluvným symbolem celého barokního humanismu. Ten není ničím jiným, než usilovným hledáním spojnice mezi božským a lidským elementem.

Rozloha jednotlivých částí areálu

Část areáluRozloha
Terasová zahrada3,35 hektaru
Přilehlá štěpnice4,32 ha
Vinice svaté Kláry3,5 ha

Okrasná zahrada a květnice

Okrasná zahrada - květnice je osově symetrická. Rozprostírá se v bezprostředním okolí zámku, tedy v horním parteru zahrady, a je osázena nízko střiženými buxusovými ploty a záhony s letničkami.

Součástí této části zahrady jsou dvě původní barokní fontány - západní a východní. Horní terasa v blízkosti zámečku je zdobena broderií ze zimostrázu a terakotovými vázami.

Zahrada pak pokračuje v dolní jižní části pod rampou, která umožňovala příjezd kočárů tažených koňmi až k zámeckému schodišti. Tato část zahrady je čtvercového tvaru a je rozdělena na osm trojúhelníkovitých polí.

Vnější pole jsou osázena okrasnými slivoněmi, tedy myrobalány, s karmínovým olistěním. Vnitřní trojúhelníkovitá pole jsou ohraničena nízce střiženými tisovými ploty. Uvnitř těchto trojúhelníkových polí jsou buxusové keře vystříhané do tvaru spirály.

Dolní parterová část zahrady s centrální kašnou je zakončena oranžérií. V dolní části zahrady je budova oranžérie, sloužící dnes k edukaci, a hospodářské a provozní budovy zámku a zahrady.

V okrasné části zahrady jsou dva vzrostlé stromy - ve východním obrazci se nad slivoněmi tyčí statný jehličnan, douglaska tisolistá. V západní části, nad buxusovými spirálami, je to mohutný dub cer.

Štěpnice a habrový labyrint

Další částí zahrady je štěpnice, tedy sad, který se nachází na východ od budovy zámku. Labyrint je součástí štěpnice, tedy užitkové části zámeckého areálu.

Sad je rozdělen do osmi nepravidelných polí připomínajících tvar hvězdy, uvnitř sadu je pak umístěn labyrint. Jednotlivá pole i labyrint jsou vytvořeny z vysokých, stříhaných habrových plotů.

Kruhový labyrint je vymodelovaný ze stříhaného habru. Ve středu labyrintu stojí solitérní líska turecká. V kružnicích jsou tam však vysazeny také ovocné stromy.

Štěpnice, ve které se pěstují staré odrůdy ovocných dřevin, je koncipována jako rozsáhlý labyrint ze stříhaného habru.

Habrový labyrint v Trojské zahradě

Neptunova fontána a vodní prvky

Uprostřed parku stojí Neptunova fontána, tedy kašna s vodotryskem, a na okraji se skrývá zahradní bludiště.

Na křížení os hlavních cest ve spodní části okrasné zahrady je umístěna Neptunova fontána, která vychází z půdorysu původní barokní fontány.

Ve středu zámecké zahrady, přímo v ose hlavního vstupu s oválným schodištěm, byla na samém počátku 18. století zbudována velkoryse tvarovaná kašna s bohatou sochařskou výzdobou.

Z dochovaných fragmentů nemůžeme zcela přesně rekonstruovat její podobu, ale s jistotou můžeme její vzory hledat v soudobých barokních fontánách v Římě. Půdorys původní fontány byl nalezen při průzkumech v roce 1978.

Ve středu kašny stříkal z mohutného skaliska silný vodotrysk, který doplňovaly tryskající prameny z chrličů bočních plastik. Centrální výjev se nedochoval celý, předpokládáme, že hlavní figurou byl sám Neptun se svou manželkou Amfitríté.

Kolem nich na lasturách plula jejich družina Tritónů a Nereidek na mořských nestvůrách a delfínech. Boční fontány v horním parteru jsou tvarovány jako skalní útvary, na kterých si můžeme všimnout podobných motivů, které jsou zachyceny i na skaliscích Tartaru.

Mezi prýštící vodou se objevují ještěrky a žáby, vodní rostliny nebo dokonce žertovný motiv kamenické opravy falešnou kamennou kramlí.

Předpokládáme, že všechny kašny byly sekány dílnou J. G. Heermanna nebo dokonce přímo samotnými sochaři.

Monumentální schodiště a divadelní výjev

Na sluneční straně se ze zámku vstupuje na parkovou terasu ústředním schodištěm, zdobeným antickým sousoším.

Hlavní sál byl spojen se zahradou monumentálním zahradním dvojramenným schodištěm, k jehož sochařské výzdobě byli roku 1685 pozváni Jiří a Pavel Hermannové z Drážďan. Asi kolem roku 1705 je doplnil Jan Brokof.

Schodiště je vyzdobeno plastikami antických bohů a bohyň znázorňujícími jejich boj s Titány, jak líčí starořecká Iliada.

Schodiště bylo zároveň samostatně konstruováno jako barokní divadlo, jeviště pro scénu pádu Gigantů do Tartaru. Architektura schodiště skrývala důmyslný vodní systém, který na poražené Giganty spouštěl vodopád, jímž se dramaticky prohluboval celý výjev.

Podle dochovaného popisu voda tryskala nejen z úst obou Gigantů na dně Tartaru, ale také ze soch olympských bohů a z dalších částí architektury schodiště.

Dolní část Tartaru fungovala jako kašna, kde se stékající voda sbírala a odtékala do zahradních fontán, nacházejících se ve spodní části terasovitě uspořádané zahrady.

Přestože se vodní systém už od konce 18. století nepoužíval, technické prvky systému přivádějícího vodu jsou stále zachovány.

Realizace celého díla a bohaté sochařské výzdoby byla zadána Johannu Georgu Heermannovi, který do Prahy přicestoval v doprovodu svých synovců Zachariase a Paula Heermannových.

Terakotové vázy a busty

Ohradní zeď kolem zahrady dodnes zdobí soubor terakotových váz, na atikách oranžérie a domku zahradníka jsou bysty antických imperátorů.

Čtveřice alegorií ročních období byla původně rozmístěna na terasové zdi nad sklepením zámku. Vázy jsou zdobeny girlandami, maskarony, atributy erbů majitelů zámku, figurálními a zoomorfními prvky.

Tak početný soubor terakotových váz a figurálních bust je v Evropě ojedinělý. Bohužel dnes je již většina váz z pálené hlíny nahrazena replikami a originální části jsou mnohokrát restaurovány a doplňovány.

Terakotové vázy a barokní busty Troja

Antické prospekty a umělecká díla

Ostře vybíhající cíp kosočtverečné východní zahrady má tvar špice šternberské hvězdy. Ze středu kosočtverce se hvězdicovitě rozbíhá osm cest.

Hlavní cesty ústí u ohradní zdi, na které jsou iluzivní prospekty s reliéfní štukovou výzdobou na motivy z antické mytologie.

Východní prospekt zobrazuje Herkulovy činy, jižní prospekt, známý pod názvem Divadlo, znázorňuje epizodu antického dramatu se scénou setkání Corony s Apolonem.

Severní prospekt se zachoval pouze v torzu s erby hraběte Vojtěcha Václava ze Šternberka a jeho choti Kláry Bernardiny z Malzanu.

Součástí zahrady jsou další menší stavby a umělecká díla - zahradní divadlo, slavnostní schodiště u zámku, prospekty s kolorovanou štukovou výzdobou, pergola se sousoším Paridův soud, terakotové vázy na rampě a ohradních zdech, poprsí imperátorů na střeše oranžérie a domku zahradníka, fontány a další umělecká díla současná i barokní.

Paridův soud

Sousoší s názvem Paridův soud přímo pro trojskou zahradu vytvořil sochař Stanislav Hanzík ve spolupráci s architektem Otomarem Kučou v roce 1989.

Mladík, který dosud nepoznal ženu, měl rozhodnout spor o krásu mezi bohyněmi Athénou, Hérou a Afrodíté. Scéna zachycuje moment, kdy se Paris rozhodl podat jablko „té nejkrásnější“, Afroditě.

Tradiční karavan

Tajemná maringotka uprostřed jablečného sadu je umělecké dílo výtvarníka Tomáše Džadoně z roku 2006.

Během pobytu ve Finsku navrhl umělec realizaci karavanu, který pojmenoval Tradiční karavan a spojil v něm původní formy života bydlení s těmi současnými.

Místo moderního designu ho konstruoval ve stylu tradiční dřevěné chalupy včetně tradičního vesnického vybavení. Džadoň při koncipování celého interiéru respektoval tradiční uspořádání pokojů, jeho dřevěný karavan je navržen tak, jak to kdysi opravdu vypadalo.

Na hlavním trámu, který se táhne napříč celým prostorem, je nápis: Džadoň Štefan a manželka 1878 (autorovi rodiče, datum je vymyšlené).

Současná umělecká díla

Instalace Zpívající fontána byla původně v roce 2019 vytvořena pro venkovní vršovickou galerii. Vyjadřuje se k problematice nedostatku vody a reaguje na klimatickou změnu naší planety.

Dnes je přemístěna do výukové zahrady, kde vybízí návštěvníky galerie ke spolupráci a péči o své okolní prostředí.

Soubor sedmi studánek do středu esovitých ornamentů ze stříhaných buxusů navrhl přední český umělec Václav Cígler v roce 2016 u příležitosti své souborné výstavy v Zámku Troja.

Kruhové objekty z cortenu naplněné vodou fungují jako zrcadla, ve kterých se odráží obloha s běžícími mraky.

Autorem moderní kované hlavní brány u vstupu od Zoologické zahrady z let 1987-1988 je Jaromír Bruthans. Vedlejší jižní ocelovou bránu ve spodních zahradách navrhl významný sochař Hugo Demartini v roce 1989.

Výzdoba Trojského zámku navazuje na zahradu

Výzdobu zámku určují jednak antické motivy, jednak horlivá oslava domu Habsburského, obojí v dobovém duchu promíseno.

Podle dosti přijatelného výkladu dalo toto schodiště jméno zámku a posléze celé obci. Bylo zdobeno antickými výjevy - a ať už tyto výjevy znázorňovaly cokoliv, všeobecně nejznámějším antickým námětem byla trójská válka.

Asi tak nějak vzniklo poněkud cizorodé místní jméno Troja, kratší a zvučnější než Zadní Ovenec.

V zámeckém interiéru můžeme obdivovat jedinečnou freskovou výzdobu a výstavy, které připravila Galerie hlavního města Prahy.

Strop a stěny ústředního sálu pokrývají fresky s námětem Apotheosy vítězství nad Turky u Vídně a oslavují tak Habsburky. Fresky namalovali nizozemští malíři Abraham a Izak Godinové.

Přilehlé místnosti pak vyzdobil italský malíř Francisco Marchetti se synem Giovannim freskami s náměty antické mytologie a oslavou stavebníků zámku.

V zámku je celkem 4000 m2 maleb, z toho 1400 m2 v hlavním sále, který slouží také ke koncertům. Jsou zde expozice Galerie hl. m. Prahy.

Stromy a rostliny v zámecké zahradě

Zahrada kombinuje okrasné dřeviny, stříhané živé ploty, ovocné stromy a vzrostlé solitéry. Významnou součástí kompozice jsou habr obecný, zimostráz vždyzelený, tis červený, slivoň myrobalán, jabloň obecná, líska turecká, douglaska tisolistá a dub cer.

Líska turecká

Líska turecká Corylus colurna L. je opadavý listnatý strom, až 20 m vysoký. Má šedobílou korkovitou borku. Koruna je kuželovitá se vztyčenými větvemi, mladé větve jsou žláznatě chlupaté.

Listy jsou pak široce vejčité a u báze široce srdčité, na líci tmavozelené, na rubu světlejší chlupaté. Kvete v únoru až březnu. Plody jsou oříšky s tvrdou skořápkou, až 2 cm velké.

Je rozšířená v jihovýchodní Evropě a v Malé Asii. U nás parkový strom.

Habr obecný

Habr obecný Carpinus betulus je opadavý listnatý strom dorůstající až 20 m výšky s nepravidelnou korunou. Kmen je hladký, svalovitý. Mladé větve jsou jemně plstnaté.

Listy jsou široce podlouhle vejčité, u báze široce srdčité, 8-12 cm dlouhé, dvakrát pilovité. Květy jsou uspořádány v jehnědy, zelené, nenápadné. Plody jsou drobné oříšky s trojlaločným listenovým obalem.

Rozšířen je v celé Evropě až po Persii. Snáší dobře řez.

Zimostráz vždyzelený

Zimostráz vždyzelený Buxus sempervirens L. je stálezelený pomalu rostoucí keř nebo strom. Větvičky jsou hranaté, světle zelené, hustě porostlé listy.

Listy jsou vstřícné, okrouhle až podlouhle vejčité, leskle zelené, 3-5 cm dlouhé. Květy jsou nenápadné, žlutozelené. Dobře snáší řez, proto se uplatňuje v nízkých plotech, spirálách a ornamentálních obrazcích.

Tis červený

Tis červený Taxus baccata je stálezelený jehličnatý strom i keř. Borka je na stromech červená odlupující se. Větve jsou široce odstávající.

Jehlice jsou dvouřadé, přisedající, 1-3 cm dlouhé, leskle tmavozelené, na rubu světle zelené. Celý strom je jedovatý.

Slivoň myrobalán

Slivoň myrobalán Prunus cerasifera nigra je opadavý listnatý strom nebo keř dorůstající 3-10 m výšky. Listy jsou karmínově červené, vejčité, jemně pilovité.

Květy jsou světle růžové. Kvete od konce března do začátku dubna. Plody jsou drobné peckovice mirabelky, tmavě červené.

Jabloň obecná

Jabloň obecná Malus pumila Mill je opadavý listnatý strom, 5-10 m vysoký. Mladé větve jsou plstnaté. Listy jsou eliptické až vejčité, 4-10 cm dlouhé, drobně vroubkované.

Květy jsou bílé, na okraji narůžovělé. Kvete v dubnu. Plody jsou kulovité malvice. Pochází z Malé Asie a Kavkazu.

Douglaska tisolistá a dub cer

Douglaska tisolistá Pseudotsuga menziesii je vždyzelený jehličnatý strom dorůstající až 50 m. Jehlice jsou převislé, 2-3 cm dlouhé. Po rozemnutí příjemně voní.

Místem původního výskytu je západ Severní Ameriky, v Evropě se pěstuje v lesích, stejně jako v parcích a zahradách.

Dub cer Quercus cerris L. je opadavý listnatý strom se široce kuželovitou korunou, až 35 m vysoký. Listy jsou laločnaté, 6-12 cm dlouhé, velmi proměnlivé. Plody jsou žaludy v „třásnité“ číšce.

Dub cer je rozšířen v jižní Evropě a Malé Asii. U nás jen v parcích.

Co lze v areálu obdivovat

  • terasovitou barokní zahradu italského typu;
  • osově symetrickou okrasnou zahradu s buxusovými ornamenty;
  • dvě původní barokní fontány v horním parteru;
  • Neptunovu fontánu s vodotryskem;
  • habrový kruhový labyrint;
  • štěpnici se starými odrůdami ovocných dřevin;
  • terakotové vázy a figurální busty;
  • monumentální dvojramenné schodiště;
  • antické prospekty s reliéfní štukovou výzdobou;
  • pergolu se sousoším Paridův soud;
  • Tradiční karavan Tomáše Džadोनě;
  • instalaci Zpívající fontána;
  • soubor sedmi studánek Václava Cíglera;
  • výhled na vinici svaté Kláry a kapličku svaté Kláry;
  • výhledovou osu směrem k Hradčanům.

Praktické informace pro návštěvu

Park u Trojského zámku je všem volně přístupný v návštěvní hodiny. Do zahrady se vstupuje z areálu Trojského zámku, který spravuje Galerie hl. m. Prahy.

Se psy je vstup do zámeckého parku povolený.

Celý zámecký areál je přístupný několika vchody. Současná hlavní brána je nad rampou v západní části parteru poblíž zámku. Menší branka je také v jihovýchodním cípu sadu směrem k řece.

Dobrý den, chci se zeptat, jestli se na zámku Troja může fotit, nebo natáčet na kameru.

Při plánování návštěvy lze Trojský zámek spojit s prohlídkou pražské zoologické zahrady nebo Botanické zahrady hlavního města Prahy. Cílem naší cesty muže být třeba právě Troja, ať už jsme pražští nebo mimopražští, Troja dokáže nabídnout mnoho zajímavého.

Dalším, bezesporu skvělým výletem v hlavním městě, je navštívení Trojského zámku ve pražské čtvrti Troja. Trojský zámek je považovaný za nejhezčí barokní zámek postavený v 17. století.

Samozřejmě je mnoho možností, jak se tam dostat. Ze stanice metra na trase C - Nádraží Holešovice, dále pojedeme autobusem č. 112.

Okolí Trojského zámku

Zámecký areál je součástí širšího kulturního a přírodního prostoru Troje. V bezprostřední blízkosti se nachází Zoo Praha a Botanická zahrada hlavního města Prahy.

Botanická zahrada Hlavního města Prahy byla založena v roce 1969 a pro veřejnost otevřena v roce 1992. K zahradě patří dnes cca 50 ha, z toho oplotěná část tvoří 27 ha. Zahrada je stále v štádiu rozvoje.

Tropický skleník Fata Morgana leží nedaleko areálu venkovních expozic Botanické zahrady v Praze Troji. Expozice má rozlohu 1750 m2.

Ve skleníku Fata Morgana v pražské Botanické zahradě se uskutečňují večerní procházky skleníkem s průvodcem. Na procházku je nutné se předem objednat.

Zoo Praha se stala nejnavštěvovanějším turistickým místem u nás. Pražská ZOO patří mezi nejlepší a nejvybavenější Zoologické zahrady v České republice.

A není ani divu. V ZOO najdeme například koně převalského, adaxy, zubry a mnohé další.

Troja se tak hodí pro celodenní výlet, při kterém lze spojit barokní architekturu, zahradní umění, botaniku, vinici, řeku i zoologické expozice.

tags: #toja #zahrada #areal #zamek