Tišnovsko: nový turistický cíl plný tras, památek a vyhlídek

Sedněte na kolo a opřete se do pedálů. Pokořte jednu z nejdelších cyklotras, kterou region Tišnovsko nabízí. Zčásti vede po vedlejších silnicích, zčásti off road po nezpevněném povrchu. Vaši zdatnost prověří zejména stoupání k rozhledně Babylon u Kozárova.

Od tišnovského vlakového nádraží, kde je také možnost parkování, vyrazíme po žluté turistické značce historickým centrem Tišnova. Projedeme přes náměstí Míru s honosnou radnicí až na křižovatku s ulicí Riegrovou. Odsud se vydáme po zelené turistické značce do Železného. Riegrova ulice bývala kdysi lázeňskou promenádou vedoucí ke Kuthanovu sanatoriu (dnes nemocnice). U nového hřbitova se napojíme na krátkou cyklostezku vedoucí souběžně se silnicí do Železného. Na konci zahneme vpravo k výrobnímu areálu Vitar. Objedeme ho zprava a mírným klesáním po zpevněné cyklostezce sjedeme do Drásova.

V Drásově je několikrát do měsíce přístupná zahradní železnice s expozicí úzkokolejných vozidel a úzkokolejného drážního příslušenství na rozchodu 600 mm. Návštěvníci se mohou svézt úzkokolejným vláčkem a pohladit si některou z přítomných drážních koček. Z Drásova pokračujeme po cyklotrase do Všechovic a následně do Skaličky. Tento úsek vede po silnici.

V lesích nad obcí Skalička se nachází Památník partyzánské roty generála Luži připomínající dramatické události z konce 2. světové války. Na tomto místě si členové partyzánského oddílu vybudovali úkryt, který byl koncem války odhalen a vyhlazen. Ze Skaličky vyrazíme směrem k Hlubokým Dvorům.

Po cestě budeme projíždět kolem zříceniny hradu Trmačov. K vidění jsou zbytky věže a základy gotického hradu z přelomu 13. a 14. století. Svými rozměry 22 x 27 metrů se řadí mezi nejmenší moravské hrady tzv. bergfritového typu. Zanikl buď za husitských nebo za česko - uherských válek v 15.

Z Hlubokých Dvorů pokračujeme po silnici k obci Žernovník, kde se nachází stejnojmenná rozhledna. Z vyhlídkové plošiny je krásný rozhled do širého okolí. Je možné spatřit Pálavu i Dukovany.

Dále se vydáme po cyklotrase přes Dlouhou Lhotu na Kozárov. Stoupání z Dlouhé Lhoty na Kozárov patří k nejnáročnějším úsekům na trase. Následuje off road sjezd po modré turistické značce do městyse Lomnice.

Středem jeho památkové zóny je náměstí s kostelem, radnicí a barokním sousoším morového sloupu. Barokní zámek, původně gotický hrad pánů z Lomnice, dnes slouží jako škola. Před druhou světovou válkou žila v obci početná židovská komunita. Poslední úsek trasy z Lomnice do Tišnova je oddychový. Trasa vede po asfaltu z větší části mimo silnici.

Klášter Porta Coeli

Ženský cisterciácký klášter Porta coeli (brána nebes) v Předklášteří byl založen r. 1233 královnou Konstancií, vdovou po Přemyslu Otakaru I., a svému původnímu účelu slouží i dnes. Bohatě zdobený gotický portál je unikátní uměleckou prací v celé střední Evropě. Jedinečná je i neporušená šestidílná žebrová klenba nad kněžištěm. Porta Coeli je od r. 2010 prohlášena národní kulturní památkou.

Klášter je přístupný po celý rok, prohlídka je v hodinových intervalech. Část budov slouží k expozicím Podhoráckého muzea: dějiny kláštera, minerály a historické interiéry. Od letní sezony 2012 si zde můžete také vypůjčit audioprůvodce. Viz také www.portacoeli.cz.

Pernštejn a další hrady

Pernštejn je jeden z nejvýznamnějších moravských hradů. Od poloviny 13. století byl sídlem Pernštejnů, kteří po dlouhá staletí hráli důležitou roli v politickém dění českého království. Pod hradbami roste pověstmi opředený více než 500 let starý tis. Od roku 1995 je hrad Pernštejn národní kulturní památkou.

Ke střežení Tišnovska sloužily také mnohé další hrady, dnes jen volně přístupné zříceniny - Čepička (2b), Lúčka (2c), Rysov (2d), Víckov (2e), Košíkov (2f) nebo Trmačov (2g).

Doubravník, Lomnice a technické památky

Památkovou zónu Doubravník tvoří historické jádro obce s farním kostelem, zbytky opevnění, farou a obytnými domy. Kostel Povýšení sv. kříže byl vybudován z bílého mramoru pány z Pernštejna v pozdně gotickém a renesančním slohu jako jejich rodová hrobka. Návštěvník zde najde mimo jiné i zvláště cennou renesanční kazatelnu a vzácné barokní varhany od Jana Výmoly z roku 1760. V pseudogotické hrobce Mitrovských je uloženo 19 sarkofágů. Od letní sezóny 2012 si v Doubravníku můžete vypůjčit audioprůvodce a projít si okruh městysem s výkladem.

Středem památkové zóny Lomnice je náměstí s kostelem, radnicí a barokním sousoším morového sloupu. Původně raně gotický hrad pánů z Lomnice, přestavěný barokně uherskými Serenyi, dnes slouží jako škola. Téměř tisíc kamenných náhrobků na židovském hřbitově dokládá někdejší rozsáhlé židovské osídlení, synagoga v židovské čtvrti dnes slouží kulturním účelům. Raritou je v Česku zřejmě jediná socha krále piva Gambrina ve výklenku bývalého pivovaru. Na náměstí začíná Stezka Járy Cimrmana i nově vyznačená stezka do Borače pojmenovaná po romanopisci Josefu Uhrovi. Od letní sezóny 2012 si v Lomnici můžete vypůjčit audioprůvodce.

Toto největší inženýrské dílo na trati Brno - Havlíčkův Brod zvané most Míru bylo postaveno v letech 1939 - 1953. Velký oblouk o rozpětí 120 metrů je největším železobetonovým obloukem v České republice. Most má délku 300 m a je 30 m vysoký. Při jeho stavbě bylo poprvé v dějinách mostního stavitelství u nás použito trubkové lešení, na které bylo spotřebováno 170 km trubek.

Z dnes už kuriozní litinové tabulky, umístěné na konstrukci mostu, se návštěvník Borače dozví, že most byl postaven mostárnou Mor. Slezské železářské společnosti v Přívoze, že dovolené zatížení mostu je vozem o váze 6 000 kg, parním válcem o váze 14 000 kg, nebo tlačenicí lidí 400 kg na m2. Tento ocelový příhradový most z roku 1910 má dolní mostovku, jež je vynášena kamennými břežními opěrami. Je dnes již ojedinělým zajímavým dokladem historického vývoje mostního stavitelství, životního způsobu a prostředí společnosti počátku 20.století.

Dřevěné mosty a vápenictví

Dřevěný krytý most v Černvíru (7a), významná kulturní památka lidového stavitelství a nejstarší památka svého typu na Moravě, byl postaven roku 1718. Jsou zde zachovány dva trámy s letopočtem vzniku mostu. Střecha mostu je pokryta štípaným šindelem. V nedávné době most prošel rozsáhlou rekonstrukcí. U mostu je instalován informační panel. Podobnou konstrukci má krytý dřevěný most pod hradem Pernštejnem (7b).

V Lažánkách se vápenec těžil od středověku. Byl používán pro tavbu železné rudy v osadě Šmelcovna. Později vápno sloužilo při výrobě cukru, největší věhlas však mělo lažánecké vápno stavební. První tzv. „zemní vápenky“ na jednorázové domácí pálení byly malé pece částečně zapuštěné do země. Později v době zvýšené poptávky vznikla za vesnicí v lokalitě Kosová kolonie 12 pecí, kde se pálilo celoročně. Lažánecké vápenictví upadlo po roce 1948, poslední dvě vápenice byly v provozu do roku 1970. Dnes zašlou slávu lažáneckých vápeníků připomínají zbytky poslední Družstevní svépomocné pece v Táboře a zděné torzo kruhové Havílkovy pece v Chrástkách.

Tišnov v historii, architektuře a turistice

Barokní měšťanský dům ze 17. století během své bohaté historie sloužil jako zájezdní hostinec i pivovar. Od roku 1870 jej vlastnil tišnovský starosta František Müller, který zde provozoval koželužnu. Za války měl v domě svou kancelář německý důstojník. Dnešní muzeum svým návštěvníkům nabízí stálou expozici věnovanou historii a přírodě Tišnova a okolí, krátkodobé výstavy, přednášky a koncerty. Součástí muzea je také kavárna.

První písemná zmínka o Tišnově je z roku 1233; jeho historie je po staletí spjata s klášterem Porta coeli. Dnes se může Tišnov kromě barokních domů, původně gotického farního chrámu sv. Václava nebo rázovitých uzoučkých uliček (například Koželužská měří na šířku pouze 77,5 cm) pochlubit také zajímavými ukázkami architektury 20. století. Mezi ně patří novorenesanční radnice se sgrafity s motivy z historie města, pozdně secesní vily na bývalé lázeňské promenádě, které si „zahrály“ v populárním seriálu Četnické humoresky (vila Franke, Jarochova vila), Kuthanovo sanatorium (dnešní nemocnice) či funkcionalistická budova městské spořitelny (dnes Komerční banka). Od letní sezóny 2012 si můžete v tišnovském Turistickém informačním centru vypůjčit audioprůvodce a projít si s podrobnějším výkladem okruh městem.

„Devadesát let je hodně,“ říká předseda Klubu českých turistů (KČT) Tišnov František Mach. Devět desítek let možná přinese místnímu odboru ocenění: zařazení do Síně slávy české turistiky. „Jednou z podmínek je mít kulaté výročí. Druhou, aby klub byl založen před rokem 1938 čili za první republiky. A další takový požadavek ústředí Klubu českých turistů je vydat publikaci o své činnosti,“ vysvětlil Mach s tím, že dohledávání historie o aktivitách tišnovských turistů není lehká záležitost.

Snahy o založení KČT v Tišnově se objevují od konce 19. století. Přestože v listopadu 1896 byly schváleny stanovy, klub založen nebyl. Začátky organizované turistiky ve městě se datují kolem roku 1920 a jejich iniciátorem či hlavním organizátorem byl Eduard Herzlík, nadšený turista a znalec tišnovského okolí.

„Vlastní odbor Klubu československých turistů v Tišnově byl založen roku 1929 a řízen Brněnskou župou Klubu československých turistů. Přesné datum založení jsme bohužel nenašli. Prvním předsedou se stal Josef Jeřábek, účetní pojišťovny, jednatelem byl hoteliér Antonín Franke,“ prozradil František Mach. Jak zároveň doplnil, v roce svého založení měl odbor 88 členů.

V roce 1933 byla z iniciativy Antonína Frankeho vybudována na Klucanině dřevěná rozhledna z borových trámů. Město pro tyto účely darovalo 18 metrů krychlového dřeva. „Nedílnou součástí aktivit turistů byl vznik vyhlídkových bodů na kopci. Nad sanatoriem vznikla Lávka starosty Řezáče a pod vrcholem Klucaniny vyhlídkové místo U Jelena. Cesta vedla z hradčanského nádraží kolem bílého jelena k rozhledně s cílem na náměstí, u hotelu Franke. Což je dnešní hotel Květnice. Cílem bylo do města a jeho okolí přitáhnout co nejvíce veřejnosti,“ pokračuje v popisu střípků z dějin KČT Tišnov František Mach.

Aktivity turistů spojené se stavbou rozhledny na Klucanině vyvrcholily v roce 1934 v rámci jubilejních oslav Tišnovska. V témže roce 5. a 6. V roce 1938 vydal Zemský cizinecký svaz, opět z podnětu Antonína Frankeho, obsáhlou brožuru Tišnov - průvodce městem a okolím a ze stejného období pochází i dvoustránkový propagační leták KČST se znakem odboru. Jen o tři roky později byla úředně zastavena činnost Sokola, a tím i turistů.

Svoji aktivitu obnovil odbor ve větším rozsahu až v roce 1948; byl začleněn do Jednotné tělovýchovné organizace Sokol a pracoval jako oddíl v rámci Sokola Tišnov. V roce 1952 vznikl zásluhou předsedy krajského odboru turistiky dr. Vahaly v Tišnově samostatný odbor turistiky při Okresním národním výboru, čímž byla ve městě oživena organizovaná turistika. Rok nato došlo ke sjednocení tělovýchovy a v Tišnově byla utvořena jediná tělovýchovná organizace Tatran. Zpočátku byla činnost zaměřena dvěma směry - na pěší turistiku a pobyt v přírodě.

V témže roce dochází k rozvoji pěší a značkařské turistiky, přičemž o značení a údržbu turistických cest se starali prakticky po celém bývalém tišnovském okrese profesor Jindřich Kocián a Miroslav Šváb. Po vzniku Československého svazu tělesné výchovy v roce 1957 byl odbor turistiky jedním z oddílů TJ Baník Tišnov.

„V roce 1969 byl obnoven oddíl mládeže zásluhou Karla Formánka, který dělal ve školách nábory. Právě se jménem Karla Formánka je spojena další více než třicetiletá historie turistiky v Tišnově a v okrese. V sedmdesátých letech jsem se svými kamarády Mirkem Novotným, Lojzou Zemanem, Jindrou Humpolíkem nebo Milanem Najmanem začal provozovat turistiku v Turistickém oddíle mládeže (TOM). Nejprve neoficiálně, od roku 1971 už jako registrovaní. Oddíl měl 14 členů a získávali jsme odznaky turista ČSR a Mladá stopa, připravovali jsme se na turistické závody, pracovali s mapou či buzolou, uzlovali, poznávali rostliny, učili se první pomoc. Kromě vycházek bylo aktivit v klubovně hodně,“ zavzpomínal předseda KČT Tišnov.

O činnosti TOM se vedly dvě kroniky. 1969 až 1974 se bohužel ztratila, druhá po roce 1974 se dochovala díky Františku Olbortovi a je v klubu dodnes. „Turistika byla pro mě něco nového, navíc rodiče mi to dovolili. Sportovně jsem nadaný nebyl a ani jsem neměl zájem soutěžit. I když později jsem se k nějakým závodům dostal. V roce 1978 dostali tišnovští turisté nabídku zajistit letní tábory v Brumově. „Jako dvacetiletí jsme pod hlavičkou Klubu českých turistů připravovali ve stanovém táboře v Brumově dva turnusy, ze začátku byly i tři.

S turistikou v Tišnově bylo po řadu let spojeno lyžování. Odbor se v roce 1979 přejmenoval na Odbor turistiky a lyžování TJ Baník s cílem rozšířit řady aktivních lyžařů z Tišnova a Předklášteří a posílit tak snahy o vybudování lyžařského areálu na Klínku. a 4 žáky, přičemž tito byli velmi aktivní díky spartakiádním akcím. V letech 1986 až 1989 byla turistická činnost oddílu hodně formální, uskutečňovaly se spíše obvyklé akce jako letní tábor a dálkový pochod Tišnovská padesátka. Bylo to dáno tím, že mladší generace zakládala rodiny a starší aktivně v odboru činnost nevyvíjeli.

V říjnu 1990 „přišel“ návrh na odchod z TJ Baník, na osamostatnění. K němu došlo 1. ledna 1991 a odbor byl organizačně začleněn do Jihomoravské oblasti KČT. Velice důležitou a dobrovolnickou aktivitou turistů je tvorba nových a obnova stávajících turistických značek a tras. Členové KČT Tišnov mají na starosti asi 365 kilometrů značených tras. Momentálně je do práce značkařů zapojeno 22 osob.

„Je to obrovský balík úkolů, který na sebe vzal Lojza Zeman. O oblast Tišnovska pečuje už dlouhá léta. Značkaři jsou lidé, kteří spíše než že by šli na vycházky, provádí značení, protože značkařská činnost zabírá hodně času. Ročně se reviduje jedna třetina svěřených tras, a než se označí čtyři kilometry nějakého úseku, může to zabrat třeba i celý den,“ poznamenal František Mach, který je ve vedení klubu od roku 2014. Podle slov předsedy klubu se jedná o proškolené značkaře, kteří absolvují na toto téma kurzy a mají k aktivitě oprávnění od ústředí KČT. To jim také poskytuje materiální vybavení a proplácí cestovní náklady.

„Značky se obnovují ob tři roky. Samozřejmě se malují i značky nové, například z důvodu přírodní kalamity, kdy je do oblasti vstup zakázán, takže musí být označena oklika, nebo vznikne nový turistický bod, jako jsou třeba rozhledny a jiné zajímavé turistické cíle. Mnohdy je děláme na podnět lidí. Klub českých turistů Tišnov má v současnosti 75 členů. Přihlásit se může každý, kdo má o turistiku zájem. Tito organizují a zapojují se do dálkových pochodů, výletů, cyklozájezdů nebo lyžařských vyjížděk po Vysočině.

Tišnovská padesátka patří k tradičním akcím tišnovských turistů. Dálkový a turistický pochod se šel poprvé v roce 1970 a jeho účastníci, tehdy jen členové odboru, při něm zdolali 50 kilometrů. První oficiální ročník se připomíná až v roce 1971. Zájemcům byly nabídnuty „výšlapy“ na 50 a 25 kilometrů. Historicky první T50 vedla po trase Nedvědice, Skorotice, Černovice, Bedřichov a přes Lomnici zpět do Tišnova a po několik let se opakovala.

Účast byla 220 lidí, z toho 70 na té kratší trati. Od roku 1973 je pochod v celostátním kalendáři dálkových pochodů a v 70. letech se účast pohybovala kolem 400 a 500 osob. V počátcích měla Tišnovská padesátka dvě trasy, nyní devět včetně těch pro cyklisty. Zájemci prý mohli jít v rámci „padesátky“ také 100 kilometrů. Zatímco desátý ročník nabídl trasy dlouhé 75, 50, 35, 25 a 15 kilometrů, v roce 1981 přibyla i dálková trasa 100 kilometrů. Ušla ji 36 vytrvalců.

Záleží na počasí. V roce 1994 nás překvapilo velmi špatné počasí, dokonce vydatně sněžilo. Naopak rok 2015 se vydařil, na trasy 45. ročníku Tišnovské padesátky se vydalo 527 osob. Zatím nejúspěšnější v dosavadní historii Tišnovské padesátky byl loňský ročník, zaznamenali jsme 817 účastníků. společně absolvovali pěšky nebo na kolech více než 15 tisíc kilometrů. Tímto zveme na další, již 49. ročník našeho pochodu. Konat se bude 12. 1. 10. 31. 7.

Projekt navazuje na úvodní marketingový projekt realizovaný 2006 - 2008 ECEAT, kdy vznikly základní specifické produkty Tišnovsko - nebeskou branou. Projekt využívá aktivit partnerů. Doplňuje a rozšiřuje informační a navigační systém pro turisty (návěští na hranicích regionu, infotabule, místní značení). Vytváří další produkty v jazykových mutacích (tištěné skládačky, internet) včetně území NATURA 2000. Existující stránky www.regiontisnovsko.cz budou rozšířeny, podrobeny SEO a napojeny na sociální sítě. Vzniknou podpůrné prostředky nonverbální komunikace (samolepky, vlajky, videospot), dále marketingová strategie určující propagační kampaň (placená tištěná a webová reklama, distribuce prostřednictvím TIC, sociální sítě). Mimo to žadatel organizuje a hradí Hudební léto a účast na Regiontouru. Projekt realizují zaměstnanci, vznikne 0,25 prac. místa (provoz. fáze), dodávky externě na základě VŘ.

Další výlety po Tišnovsku

VYCHÁZKOVÉ TRASY MIKROREGIONU PORTA Jde o krátké výlety většinou 2,5 - 4 km. S ohledem na měřítko nebylo možné tyto výlety vyznačit přímo do mapy v tomto letáku, ale je v ní označen jejich začátek . Podrobné mapky jednotlivých tras si můžete stáhnout na webu www.

Poslední výlet v rámci omezení pohybu jsme absolvovali minulou sobotu na Tišnovsku. Řikonín je velmi malou obcí s 35 obyvateli a najdeme ji ve východní části Českomoravské vrchoviny, západním směrem od Tišnova a severovýchodním směrem od Velké Bíteše. Obec se rozkládá na levém břehu řeky Libochovky a je obklopena pěknými lesy. Jižním směrem od obce je v oblasti lesa a na břehu Libochovky několik chat.

Nachází se za obcí u silnice směřjící k nádraží. Směrovky jsou umístěny na okraji odbočující polní cesty na kmenu staré jabloně. Prochází tudy zeleně značená turistická cesta. Ta směřuje jedním směrem do údolí Libochovky a odtud pak na Kutiny, Rojetín, Níhovský rybník, Březské a končí ve Velké Bíteši.

Nepatrné zbytky zdejší žďárecké tvrze, místními nazývané Hrádek, leží na pravém břehu Libochovky na horní hraně skalnaté stráně pět set metrů východně od zdejšího hřbitova. Lokalita Rojetínský hadec se nachází asi půl kilometru východně od obce Rojetín v jihozápadní stráni nad údolím Rojetínského potoka. Zřícenina hradu Víckov se nachází v kraji Vysočina. Romantické zříceniny hradu Víckov stojí na ostrohu nad údolím říčky Loučky (Bobrůvky). Nachází se v romantickém údolí říčky Libochovky, těsně při soutoku s říčkou Haldou.

Kutiny jsou malou osadou, která vznikla v období druhé kolonizace a katastrem spadala pod obec Lubné. Dnešné rekreační areál se nachází na trojmezí katastrů Lubné, Řikonín a Kuřimská Nová Ves. Kutinami v současné době prochází zeleně značená turistická cesta. Přírodní památka Kutiny (49°17′7,357″ s. Nachází se severozápadně od obce na zalesněném hřebeni výrazně vystupujícím nad údolím z jedné strany říčky Bobrůvky a z druhé strany Kozlího potoka.

tags: #tisnovsko #novy #turisticky #cil