Českou republiku sice dělí od Londýna přes tisíc kilometrů, britská metropole však má své místo v českých dějinách a naopak Češi zanechali v metropoli nad Temží výrazné stopy.
České osobnosti se v Londýně uplatnily jako politici, umělci, architekti, vojáci i kulturní organizátoři. Jejich odkaz lze sledovat od historických rytin Václava Hollara přes sochařskou tvorbu Františka Bělského až po moderní stavby Jana Kaplického a Evy Jiřičné.
Česko-britské vztahy v Londýně
Dlouhé měsíce zde během první světové války strávil první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk.
Na počátku druhé světové války ve zdejší čtvrti Putney sídlil prezident Edvard Beneš.
V metropoli nad Temží působil dlouhé měsíce během první světové války jeden ze zakladatelů Československa Tomáš Garrigue Masaryk.
A netrávil zde čas jen jednáním o budoucím osudu Čechů a Slováků, ale také se v roce 1915 spolu s Robertem Setonem Watsonem podílel na vzniku Školy slovanských a východoevropských studií při Londýnské univerzitě.
V letech druhé světové války byl Londýn vlastně takovým „náhradním" hlavním městem Československa.
Své sídlo tu měla exilová vláda, do podzimu roku 1940 také prezident Edvard Beneš.
Z Londýna též promlouval prostřednictvím rozhlasové stanice BBC k posluchačům v protektorátu Masarykův syn Jan.
Václav Hollar: Pražský rodák, který zobrazil Londýn
První Evropan
Jedním z prvních skutečných Evropanů byl pražský rodák, grafik Václav Hollar.
Padesát let svého života strávil v cizině.
Doba jeho největší slávy je spojena právě s Londýnem, kde vytvořil nepřeberné množství pohledů na město.
Především díky Hollarovým rytinám známe dnes mnohé stavby, které lehly popelem při Velkém požáru Londýna v roce 1666.
Třeba repliku slavného shakespearovského divadla Globe mohli na konci minulého století postavit tak věrně hlavně díky Hollarovým precizním kresbám.
Anglický spisovatel, Londýňan Peter Ackroyd, mimo jiné uvedl, že „v Hollarově tvorbě se Londýn stává světovým velkoměstem, v němž jsou horizonty téměř nedohledné“.
Hollarovy kresby a rytiny zachytily Londýn v době, kdy se město rychle proměňovalo a jeho podoba byla vystavena požárům, válkám i novému urbanistickému vývoji.
Hollarovy práce v královské sbírce
Co však velkého mistra v dnešní britské metropoli připomíná?
Mnohé Hollarovy práce jsou součástí bohaté umělecké sbírky královny Alžběty.
Reprodukce jeho rytiny Toweru se také objevila na tašce v obchodu se suvenýry v tomto někdejším královském sídlu.
Je škoda, že poslední velká výstava Hollarových grafik se konala v dubnu 1942.
Jeho do nejmenšího detailu provedené kresby a rytiny tak mohly přinést vzácné chvíle radosti i uprostřed druhé světové války.
Expozici připravil Československý ústav, sídlící v centru Londýna na Grosvenor Place.
Výstavu si ve čtvrtek dopoledne 23. dubna 1942 prohlédla i královna Alžběta, manželka britského krále Jiřího VI.
Expozicí ji provedl prezident Edvard Beneš s chotí Hanou.
Hollarův hrob u kostela svaté Markéty
Hollar, v Anglii známý pod křestním jménem Wenceslaus, zemřel v Den zvěstování Panně Marii 25. března 1677.
Jeho náhrobní kámen se však do dnešních dnů nedochoval.
Ostatky velkého grafika spočívají kdesi v půdě někdejšího farního hřbitova u kostela svaté Markéty, jehož počátky spadají až do 12. století a v němž se roku 1908 ženil Winston Churchill.
Místo Hollarova posledního odpočinku tak připomíná v kostele na stěně severní lodi nedaleko vchodu jen deska, kterou nechal zhotovit kanadský badatel a mistrův obdivovatel Sidney T. Fisher roku 1972.
Nápis na ní je prostý: „Proslulý rytec Wenceslaus Hollar, narozený v Praze roku 1607, byl zde pohřben 28. března 1677.“
Deska nahradila původní plaketu zničenou při německém bombardování Londýna v roce 1940.
Připomenu, že kostel sv. Markéty je doslova ve stínu westminsterského opatství, kde mají svůj hrob také dvě české královny.
Dcera Karla IV. a manželka Richarda II., tedy „dobrá královna“ Anna, jak ji Angličané nazvali, a také královna Alžběta, dcera Jakuba I. a manželka českého „zimního“ krále Friedricha Falckého.
Panorama Londýna ze Southwarku
Ovšem umělcovo zřejmě nejproslulejší panorama Londýna z roku 1647 souvisí se čtvrtí Southwark na jižním břehu Temže.
Právě na věži zdejší katedrály, jejíž počátky se datují až do roku 1106, vytvářel Hollar náčrtky pro svou slavnou rytinu.
Mistra v katedrále připomíná mramorová deska.
Je na ní nápis „Wenceslaus Hollar: Exulant z Čech - umělec v Anglii“ a jsou uvedeny roky jeho narození a úmrtí.
Hollarův reliéfní portrét vytvořil v minulém století jiný exulant z Čech a umělec v Anglii - sochař František Bělský.
František Bělský: sochař britské královské rodiny
S dílem Františka Bělského, který byl za války příslušníkem československé samostatné obrněné brigády a po roce 1948 musel znovu emigrovat, se ale nesetkáme jen v katedrále v Southwarku.
Byl prvním „nebritským“ umělcem, jehož dílo stojí na Trafalgarském náměstí.
V roce 1970 tam odhalil princ Filip jeho bustu admirála Cunninghama.
Od roku 1983 vévodí nedalekému prostranství Horse Guards Parade Bělského socha Lorda Mountbattena, posledního britského vicekrále v Indii.
Odhalila ji sama královna Alžběta II.
Jeho dílo zahrnuje i monumentální abstraktní práce, jakou je například fontána pro Evropské centrum společnosti Shell na jižním nábřeží Temže.
Připomínka československých parašutistů
Po válce, v roce 1947, také vytvořil pamětní desku parašutistům a kněžím, která je na pražském kostele sv. Cyrila a Metoděje.
V Londýně naopak československé vojáky, kteří se podíleli na likvidaci Reinharda Heydricha, připomíná od října 2011 plaketa ve dvoře domu Porchester Gate v Bayswater Road, kde za války sídlili českoslovenští vojenští zpravodajci.
A právě před zdí této budovy byly pořízeny poslední snímky našich parašutistů včetně Jozefa Gabčíka a Jana Kubiše.
Portréty britské královské rodiny
František Bělský, jehož Britové znali pod jménem Franta Belsky a jenž byl i autorem sochy Winstona Churchilla pro americkou univerzitu ve Fultonu, byl také jediným sochařem, jenž portrétoval příslušníky čtyř generací britské královské rodiny.
Bustu královny matky vytvořil již v roce 1962, později zhotovil také portréty prince Andrewa a prince Filipa a v roce 1982 vytvořil i oficiální portrét královny Alžběty II.
Naposledy sochal v roce 1985 tehdy tříapůlletého prince Williama.
Jan Kaplický a moderní architektura Londýna
O dvacet let později než Bělský, v roce 1968, emigroval do Británie architekt Jan Kaplický.
„Je to úžasné privilegium, že teď žiji v Londýně, jednom z hlavních světových středisek architektonického myšlení. Jen to, že smím žít a pracovat ve svobodné zemi, je privilegium. Nikdy na to nezapomenu,“ napsal kdysi.
Byl to právě on, jemuž se podařilo proniknout do hájemství „nejbritštějšího“ sportu - kriketu, pro nás tak nesrozumitelného.
Jeho firma Future Systems získala v roce 1999 za projekt novinářského centra londýnského kriketového svatostánku - stadionu Lord’s - Stirlingovu cenu, kterou uděluje Královský institut britských architektů.
Od roku 1996 můžeme užívat jinou Kaplického londýnskou architektonickou realizaci - plovoucí most pro pěší ve čtvrti Docklands.
Jeho pilíře totiž nespočívají na říčním dnu, ale na plovoucích pontonech.
Můžeme přes něj přejít od dominanty čtvrti, mrakodrapu Canary Wharf, k Museum of London Docklands, které sídlí v budově někdejšího skladiště z počátku 19. století.
Retrospektiva v Design Museum
Je bohužel příznačné, že první retrospektivní výstavu díla Jana Kaplického po jeho náhlé smrti v lednu 2009 neuspořádalo jeho rodné město Praha, ale Londýn.
Muzeum designu ji dokázalo připravit jen po pouhém půlroce od architektova úmrtí.
Myšlenka na zorganizování této expozice se zrodila v hlavě ředitele muzea Deyana Sudjice, který byl Kaplického přítelem.
Architekt mu také rekonstruoval jeho byt.
Závěrečná část výstavy patřila návrhům na vítězný projekt Národní knihovny v Praze.
Prorocky se o osudu této stavby vyjádřil Stephen Bayley, který v lednu 2008 ve svém článku pro nedělník The Observer napsal: „Je to skvělé, je to odvážné - ale dorostli k tomu obyvatelé českého hlavního města?“
Eva Jiřičná: český rukopis v londýnských interiérech
Větší štěstí při realizacích v rodné zemi měla Kaplického vrstevnice a svého času partnerka, rovněž věhlasná architektka Eva Jiřičná.
I ona již zanechala výraznou stopu v Londýně.
Proslavila se zejména úpravou interiérů různých módních obchodů a butiků.
Podílela se také na návrhu nové stanice metra Canada Water.
Její nejvýraznější realizací je však návrh vstupní haly a obchodu Muzea Viktorie a Alberta, největšího svého druhu na světě.
V její hlavě se také zrodila revitalizace stálé expozice tamní Galerie šperků, v níž opět prokázala, jak skvěle umí pracovat se sklem, tradičním českým materiálem.
I když se v poslední době Jiřičná věnuje především architektonickým projektům v Praze, věřím, že neřekla své poslední slovo ani v Londýně, který je, jak řekla kdysi v rozhovoru pro Hospodářské noviny, jejím domovem.
Česká stopa v konstrukci Londýnského oka
Nejviditelnější českou stopou v metropoli nad Temží je však část Londýnského oka, tedy největšího vyhlídkového kola v Evropě.
Bohužel málokdo ví, že jeho srdce - obří střed pro upnutí lan - pochází z dílen plzeňské Škodovky.
Právě o něj se na Silvestra 1999 roztříštila láhev šampaňského, když tento projekt pokřtil tehdejší britský premiér Tony Blair.
O Škodovce zřejmě někdy slyšela jen velmi malá část ze statisíce diváků, kteří v prvních vteřinách letošního roku sledovali z protějšího nábřeží Temže novoroční ohňostroj, jeden z nejhezčích na světě.
Jeho centrem bylo již tradičně právě Londýnské oko.
Ale třeba si chvíle čekání na konec roku zkrátili prohlídkou památníku Bitvy o Británii, který stojí od září roku 2005 přímo proti Oku.
Česká kultura v londýnském veřejném prostoru
Festival Made in Prague přináší do Londýna českou kulturu již mnoho let.
Festival Made in Prague je skvělou přehlídkou české kultury v Londýně a jsem moc rád, že jsem byl jeho součástí a mohl zahrát své Sólo před vyprodaným sálem v kultovním divadle The Coronet Theatre.
Při vzpomínce na České centrum v Londýně, se mi vybaví rčení, „Oko do duše okno“.
Tyto oči přitahují lidi a ukazují bohaté vrstvy české kultury.
Ale ty oči také hledí ven, přijímají vše, co je kolem nich, a oslavují to.
Tímto způsobem spojují naše dvě kultury.
Moje milé České centrum… bylo to 30 nádherných let, kdy jste tvrdě pracovali, informovali, bavili, učili, sdružovali lidi a pořádali úžasné akce všeho druhu.
Stali jste se nedílnou součástí londýnské kulturní scény.
Děkujeme Českému centru Londýn za pravidelné pořádání vzpomínkových akcí, které připomínají působení československých veteránů za druhé světové války, zejména těch, kteří pobývali ve Velké Británii.
Děkuji vám za velmi příjemný večer.
Moc děkujeme za možnost uvést osobně Zátopka v tak skvělém kině.
Takovéhle akce opravdu mají smysl a velký ohlas.
Myslím si, že prezentace české vědy, výzkumu a technologie ve Velké Británii, v Evropě, zkrátka po celém světě, má velký význam.
Bylo mi velkou ctí vrátit se po roce do Londýna a zakončit letošní festival Made in Prague.
Společně s English Chamber Orchestra jsme uvedli skladby Dvořáka a Mendelssohna.
Publikum bylo nadšené - a dlouhotrvající potlesk byl pro mě tou nejkrásnější odměnou.
The Last Race | Official Trailer | 26th MADE IN PRAGUE
České knihy v British Library
Not many of the thousands of passengers arriving every day at London’s busy St Pancras Station are aware that they are passing just a few dozen metres away from one of the largest and most diverse collections of Czech books outside the Czech Republic.
Tucked in beside the station is the huge, but surprisingly inconspicuous complex of the British Library.
The curator of the Czech, Slovak and Lusatian Sorb collections in the British library is Susan Reynolds, whose passion for books and for all things Czech is evident the moment you meet her.
When we met in the high, open lobby of the library complex, completed some twenty years ago and housing over 14 million books, she greeted me in fluent Czech.
And Czech is just one of Susan Reynold’s many languages - an ideal qualification for someone who works in one of the most multi-lingual libraries in the world.
We made our way through a labyrinth of corridors to the administrative offices of the section for European languages, where Susan had already ordered up some of the most valuable and unusual books from the Czech collection.
Česká reformace a Kralická bible
We began by looking at one of the earliest books, a “cantionale”, or collection of musical settings for the protestant church service, published by the Unitas Fratrum, the Unity of Brethren, in 1575.
It’s one of the oldest and most valuable books in our Czech collection.
As you can see from this beautiful engraved frontispiece, it has the readings and Psalms for all the Sundays and feast days of the Christian year.
And if you look more closely you can see that it’s published by the Unitas Fratrum, so this is, in Czech liturgical terms, a very significant work.
And we have in the British Library collections the largest number of Czech Bibles outside the Czech Republic, including the famous Czech ‘Kralice Bible’ [the first full Czech translation of the Bible, going back to the second half of the 16th century].
It was brought out just over thirty years before the outbreak of the Thirty Years’ War and we can see in this one of the real treasures of the Czech Reformation.
And this is freely available for anyone who wishes to consult.
You just have to come along and get a reader’s pass as a member of the British Library.
Elizabeth Jane Weston v Praze
My personal favourite among the books that Susan Reynolds showed me was a collection of poems by a poet from the turn of the 16th and 17th centuries, whom we have featured in past editions of Czech Books - Elizabeth Jane Weston.
She was an Englishwoman, the stepdaughter of the celebrated alchemist, Edward Kelley, and she spent most of her life in Bohemia, writing some of the most beautiful poetry in Latin of the entire Renaissance period.
This book is particularly special, because it is signed by Elizabeth Jane Weston herself in 1610.
She describes herself as the wife of Johannes Leo ‘in Aula Imperiale agentis, ex familia Westoniorum, Angla.’
She’s still a proud Englishwoman after living all her life in Prague.
Sadly, she had a short life.
She was born in 1582 and died just thirty years later after having produced a large family of children and many poems.
The book has a frontispiece which has an illustration which we think is the poetess herself, brandishing a quill in her right hand and a book in her left.
That fact that it’s called ‘Parthenicon’ - the work of a maiden - dates it to the period before her marriage, and she is still, as we’ve noted, proud of her Englishness, which made her almost a kind of totemic figure at the court of Rudolph II.
It’s in remarkably good condition for its age, and as I’ve said, there’s a long poem written in Latin ‘ad lectorum’ - to the reader, which is in her own handwriting, making this even more distinguished.
You get a great feeling of intimacy, holding or touching the book in which the poetess wrote these lines herself.
Karel Hynek Mácha a první vydání Máje
The next item which I’d like to introduce to you is one of special interest in this year which marks the bicentenary of the birth of one of the Czech Republic’s best poets, Karel Hynek Mácha.
And here we have a book which came out in 1836, the very year of his death, and I’m sure you can guess what this is.
Before us we have a first edition of his great poem ‘Máj’.
It’s a very frail, very battered book, with a flimsy paper cover.
Not surprisingly, because of its delicate state, it has to be kept in a special box.
But once again, any reader who wishes to come to the British Library and order it up, can hold in their hands the very first edition - as Mácha himself would have received this book from the press.
On the title page ‘V Praze’ and the date, 1836, we have those famous lines: ‘Daleká cesta má, márné volání’, which appear on his tomb in the Vyšehrad Cemetery.
These pages are fragile and spotted with age, and still, despite the strange-looking typography, which looks closer to Polish than it does to modern Czech in its old orthography, these lines are instantly recognisable.
And I felt that especially in this bicentenary year, it would be fitting to include this among the items which I want to introduce to you.
We do, of course, have other editions of Mácha’s works, but this is the oldest and perhaps the most special.
And one likes to think that this is how he saw it when it was published just a few brief months before his death at a tragically early age.
Karel Čapek a slovo robot
We are preparing for next year a very exciting exhibition, due to open in May 2011, about science fiction.
The word first appears in the classic RUR, a science fiction play about artificial people who stage a rebellion against the humans they are created to serve.
It was written by the best loved and perhaps most influential Czech writer of the inter-war period, Karel Čapek.
The British Library has a first edition and we also have the first English translation by Paul Selver, which has plates illustrating exactly what the first robots on the British stage looked like.
What I do have, though, is one of the famous translations done by the Weatheralls of Čapek’s writings into English.
Here we have one which dates from 1940, once again, quite a fragile book.
And this is a translation, ‘Travels in the North’, exemplified by the author’s own drawings.
This, of course, is beautifully illustrated by his own pen, and we know that by that time the British Library had acquired a considerable number of his works.
He made contacts with many British authors, including H. G. Wells.
Současný růst české sbírky
The British Library’s Czech collection is not just of historical interest.
Under Susan Reynolds’ supervision it continues to grow.
Some books come through exchange agreements with other libraries and academic publishers, but Susan makes a point of being eclectic in the books she chooses for the library.
Then popular fiction often tells us about the way that the status of women is changing in the Czech Republic, which it has done dramatically since the end of communism.
So the Czech collection at the British Library is expanding, although the work is not easy, as, like so many public institutions the world over, the library is facing budget cuts.
České kulturní dědictví v Londýně
České stopy v Londýně nejsou omezeny na jedinou historickou epochu ani na jediný druh umění.
Václav Hollar zachytil podobu města v 17. století, českoslovenští politici a vojáci zde působili během světových válek, František Bělský vytvořil významná díla pro britské instituce a královskou rodinu a Jan Kaplický s Evou Jiřičnou zasáhli do moderní architektury.
Česká kultura je v Londýně přítomna také prostřednictvím festivalů, Českého centra, vzpomínkových míst a jedné z největších českých knižních sbírek mimo Českou republiku.
Její podoba se mění, ale jednotlivé stopy zůstávají čitelné v ulicích, galeriích, muzeích, knihovnách i na březích Temže.
tags: #the #old #londyn #background