Porcelán se stal skutečným fenoménem, protože jeho výrobky používá celý svět a mnohé z nich jsou ceněny nejen pro svou užitnou, ale také pro svou estetickou hodnotu.
Jen málo věcí se těší tak velké oblibě mezi sběrateli jako porcelán a sotva bychom nalezli muzeum, kde by historické kusy porcelánu nevyprávěly poutavé příběhy o svých někdejších majitelích.
Co znamená porcelánová značka Paříž
V souvislosti s pařížskou porcelánovou značkou je nejdůležitější francouzská manufaktura de Sèvres, která ztělesňuje již téměř tři století kvintesenci francouzského luxusu.
Byla založena v roce 1740 a sváděla krále, císaře, hlavy států, sběratele a milovníky umění po celém světě.
Každý kus se značkou Sèvres je víc než jen předmět: je to ručně vyrobené umělecké dílo s výjimečnou historií a odbornými znalostmi.
Vlastnit značku Sèvres je jako pozvat si do svého domova kus francouzského dědictví.
Dnes je Manufacture de Sèvres součástí Cité de la Céramique - Sèvres & Limoges.
Historie francouzské porcelánové značky Sèvres
Počátky ve Vincennes
Příběh začal ve Vincennes v roce 1740, kdy se skupina nadšených řemeslníků za podpory významných mecenášů pustila do vytváření měkkého porcelánu schopného konkurovat německé a čínské produkci.
Byl to oslnivý úspěch: jemné dekory, vzácná intenzita barev a elegantní tvary oslovily elitu.
Madame de Pompadour, osvícená oblíbenkyně Ludvíka XV., viděla v manufaktuře diplomatický a umělecký nástroj.
Královská ochrana a období rokoka
Pod královskou ochranou manufaktura vzkvétala.
Návrhy přejímaly pravidla rokokového stylu: zakřivené linie, květinové motivy a jemné zlacení.
Zrodila se slavná Pompadourská růže, symbolický odstín.
Objednávky se hrnuly ze všech evropských dvorů.
Stolní servisy, vázy a dekorativní předměty se staly ceněnými diplomatickými dary, symboly francouzské noblesy.
Každý předmět odrážel touhu Ludvíka XV. učinit ze Sèvres výkladní skříň francouzského savoir-vivre.
Revoluce a císařství
Francouzská revoluce rozvrátila instituce, ale manufaktura přežila.
Znárodněná manufaktura pokračovala ve výrobě, tentokrát pro republiku.
S nástupem Napoleona I.
Restaurace a druhé císařství
V době restaurace a druhého císařství se Sèvres vrátilo k nádheře hodné svého královského rozkvětu.
Napoleon III. a císařovna Evženie zadávali významné objednávky.
Díla byla bohatě zdobena romantickými krajinami, oficiálními portréty a historickými výjevy.
Manufaktura se vyznamenala na významných mezinárodních výstavách, kde vystavovala monumentální vázy a velkolepé servisy, čímž prokázala, že francouzská tradice zůstává na špičce vkusu.
Secese a art deco
Na konci 19. a na začátku 20. století spolupracovalo Sèvres s velkými představiteli secese.
Tvary se staly pružnějšími, dekorace se inspirovaly přírodou a barvy se staly organičtějšími.
Ve dvacátých letech 20. století se v Art Deco prosadily geometrické linie a stylizované motivy, které manufaktura s vervou přijala.
Tato schopnost přijímat trendy a zároveň si zachovat řemeslnou dokonalost zaručuje Sèvres jedinečné místo ve světě dekorativního umění.
Jak číst značku na spodní straně porcelánu
Máte doma starožitný porcelán, ale nemáte dost informací o jeho původu?
Podívejte se na značku, která se zpravidla nachází na spodní straně, a vyhledejte pomocí našeho rejstříku keramiky a porcelánu více informací o jeho výrobci a stáří.
Zpočátku zůstávala větší část výrobků neoznačena.
Nejrozšířenějším způsobem značení porcelánu se staly značky, jejichž používání souviselo se vzrůstajícím objemem porcelánové produkce 19. století.
Podle technologie provedení lze značky rozdělit na značky podglazurní, naglazurní, vtlačené a plastické.
Podglazurní značky
První ručně malované značení bylo zavedeno v Míšni.
Původní míšeňskou značku AR (Augustus Rex) od roku 1722 nahradil motiv zkřížených mečů.
Tato značka je nepřetržitě používána dodnes a jako taková je nejdéle používanou značku na světě.
Ručně malovanou značku kobaltovou modří používala také Císařská manufaktura ve Vídni - typický dvakrát dělený štít, známé je rovněž zdvojené „L“ manufaktury v Sèvres či malované „S“ porcelánky v Horním Slavkově.
Značky pod glazuru mohou být nanášeny také razítkem nebo obtiskem, který se hojně používal v Anglii v 2. polovině 19. století.
V největší míře se podglazurní značky používaly přibližně do roku 1830.
Vtlačené značky
Označení vtlačenou značkou se u evropského porcelánu objevuje zejména po roce 1830.
Obvykle jsou vtlačeny iniciály majitele porcelánky či počáteční písmeno z názvu manufaktury.
Někdy také celé názvy.
Vyryté značky používají často také modeláři porcelánu v Míšni.
Číselný znak obvykle označuje číslo modelu.
Pro výrobky manufaktury Rosenthal v Selbu bylo typické, že si modeláři svá díla označovali vtlačenou značkou s vlastním jménem.
Plastické značky
Plastické značky jsou většinou nalepené kousky porcelánové hmoty s vtlačeným označením.
Dodnes je používá např. porcelánka v Duchcově Royal Dux.
Jedná se o nálep z porcelánové hmoty probarvené na růžovo, do kterého je vtlačena značka s názvem manufaktury.
Naglazurní značky
Naglazurní ručně malované značky používaly již první evropské porcelánky.
Označení číslem naglazurními barvami často používali malíři porcelánu například ve Vídni a v Míšni pro označení svého díla.
Historické souvislosti evropského porcelánu
Porcelán (zastarale též porculán) je keramická hmota, vzniklá vypálením keramického těsta tvořeného směsí kaolinu, ostřiva a taviva.
Porcelán byl objeven a vyráběn v Číně - Protože tu se však nikdy nerozlišovalo mezi kameninou a porcelánem, nelze jej přesně datovat.
Mohlo to být za dynastie Tang (618-906 n.l.).
Údajně nejstarší čínské p-y byly nalezeny v hrobkách synastie Suej z konce 6. století
Zpočátku byl jednobarevný, hladký jen s rytým či jemně plastickým dekorem.
Až později byl dekor malován.
Číňané používali k výrobě p-u hmotu, kterou získali přímo z přírody a pouze mechanicky upravili.
Z Číny se výroba porcelánu rozšířila přes Koreu do Japonska.
Vlivem a obchodními styky Persie s Čínou byla zavedena kolem 10. století výroba porcelánu v Persii.
Do Evropy se dostal porcelán kolem roku 1290, kdy ho dovezl ze svých cest po Asii Marco Polo.
Od té doby se Evropa snažila porcelán vyrobit sama.
Po nějaké době, kolem 15. století se sice začal porcelán z Číny dovážet ve větším množství, ale bylo to stále velmi drahé zboží, které se vyvažovalo zlatem.
V Itálii Antonio di San Simeone roku 1470 vyrobil z boloňského jílu fritový porcelán.
Další objev se v Itálii povedl až vévodovi Francescu Mariu di Medici, který roku 1575 společně s Oratiem Fontanou a Bernardem Buontalentim, Michelangelovým žákem, vyrobil porcelán opatřený cíničitou glazurou tzv. Medičejský porcelán.
Nedosahovala takové pevnosti a už vůbec ne transparentnosti.
Byla dekorována kobaltem, kterým se napodobovaly čínské vzory.
Míšeňský porcelán a vznik evropské výroby
Správné složení porcelánu a postup výroby se porařilo objevit až v roce 1708 Ehrenfriedu Waltheru von Tschirnhaus a saskému lékárníkovi Johannu Friedrichu Böttgerovi, ale porcelán měl stále hnědočervenou barvu.
Poté si všiml bílého prášku, který se používal na pudrování barokních paruk, a tak objevil naleziště kaolínu.
Při správném poměru všech složek a jejich dobrém vypálení vznikl dostatečně tvrdý, bílý a průsvitný materiál - porcelán.
Míšeňský porcelán je první evropský porcelán.
Jeho vynálezcem byl v roce 1708 Ehrenfried Walther von Tschirnhaus, po jehož smrti v jeho díle pokračoval jeho žák a spolupracovník Johann Friedrich Böttger.
Podnik na jeho výrobu, který vznikl v roce 1710, patřil k nejslavnějším manufakturám svého druhu v Evropě a funguje dodnes pod názvem Staatliche Porzellan-Manufaktur Meissen GmbH.
Tschirnhaus a Böttger pracovali v saských městech Drážďanech a Míšni pro saského kurfiřta Fridrich August I. později polského krále známého jako August II. Silný.
Tschirnhaus měl obrovské znalosti evropských vědeckých technologií, především z oborů chemie, alchymie a metalurgie, které mu usnadňovaly více než desetileté snažení při objevu složení receptury pro výrobu míšeňského porcelánu.
V roce 1705 se k němu přidal (respektive byl Augustem Silným najat) rovněž velmi talentovaný Friedrich Böttger.
Po studiu farmacie v Berlíně se přiklonil více na stranu alchymie a právě svým tvrzením, že dokáže přeměnit bezcenné předměty na zlato, si získal pozornost Augusta Silného, který byl velkým mecenášem alchymistů a dokázal naopak značné množství zlata utratit kvůli podobným tvrzením.
Nicméně August právě v Böttgerově případě svůj kapitál investoval velmi výhodně.
Johann Friedrich Böttger byl kvůli urychlení a utajení procesu výroby zlata Augustem vězněn.
Jeho dalším úkolem bylo vytvořit porcelán, ve kterém král August spatřoval svět krásy a bohatství.
Byl jím naprosto posedlý, o čemž svědčí i jeho obrovské sbírky porcelánu, které nashromáždil.
Böttger však ve vězení velice strádal, a tak napsal králi dopis, v němž jej prosí o propuštění z vězení a přísahá, že pro něj porcelán skutečně vytvoří.
Král mu uvěří a dává mu šanci, kterou Böttger po mnohých nezdařených pokusech využívá a triumfuje.
Král je nadšen a představuje světu, v lednu 1708, „Bílý evropský porcelán“.
Toto datum je tedy oficiálním datem vynálezu porcelánu v Evropě.
Vyrábělo se na Míšeňském hradě, pracovní postup byl pečlivě střežen, a tajemství výroby bylo rozděleno mezi několik lidí.
Míšeňská manufaktura na výrobu porcelánu byla založena rok po tomto významném objevu a zde také pokračoval vývoj pecí a glazur použitelných pro vývoj Böttgerova porcelánu.
S cílem identifikovat originální míšeňské zboží byly výrobky označovány zpočátku značkami kreslenými na dno.
Posléze byly tyto značky ryty do barvy pod glazuru.
Tato značka, zavedená v roce 1720, se dekretem stala od roku 1731 značkou oficiální; různé variace stylu mečů dovolují míšeňské výrobky dobře datovat.
Technické vlastnosti porcelánu
Porcelán není kamenina.
Na rozdíl od kameniny má porcelán střep slinutý a v slabé vrstvě prosvítá.
Podle vypalovací teploty se dělí porcelán na tvrdý a měkký.
Tvrdý neboli evropský porcelán má vypalovací teplotu 1350 °C až 1500 °C.
Na výrobu tvrdého porcelánu se používá směs 50 % kaolinu, 25 % křemene (ostřivo) a 25 % živce (tavivo).
Někdy se přidává také křída a mramor.
Měkký porcelán má menší podíl kaolinu.
Porcelán se vyrábí z kaolínu, což je zvětralá živcová hornina.
Je to čistá a kvalitní surovina, která se vyznačuje maximální pevností, transparentností a bělostí a pálí se při teplotách nad 1300 °C.
Porcelánová glazura je sestavena ze stejných surovin jako střep, avšak obsahuje více taviv.
V ohni vytváří tvrdou neoddělitelnou vrstvu, pozvolna splývající se střepem.
Porcelánové hmoty se mohou zabarvit oxidy nebo solemi kovů.
Ve srovnání s tvrdým evropským porcelánem obsahují asijské porcelány méně hlinitých součástí a více živce i křemene.
V Číně a v Japonsku se porcelán vytáčí na kruhu z volné ruky.
To umožňuje jeho vysoká plastičnost způsobená v nemalé míře přítomností slídy.
Jak poznat kvalitní porcelán
- Kvalitní porcelán je jemný a částečně průsvitný. Pokud podržíte talíř nebo šálek proti světlu, měl by materiál propouštět světlo rovnoměrně.
- Lehké poklepání na porcelán by mělo vydat čistý, dlouhý a zvonivý tón.
- Povrch kvalitního porcelánu musí být dokonale hladký a rovnoměrný.
- Každá renomovaná porcelánka používá vlastní značení nebo razítko, které pomáhá určit původ i stáří výrobku.
Nejvýznamnější dekorativní motivy
Cibulový vzor
„Cibulový vzor“ (Zwiebelmuster) se vyrábí již tři století.
Jde o vzor od Höroldt z roku 1739, inspirovaný pravděpodobně čínským šálkem z období Kangxi.
Získal obrovskou popularitu a byl zkopírován více než 60 výrobními místy (včetně českých porcelánek).
Cibulák patří mezi nejikoničtější dekory českého porcelánu.
Typický modrobílý motiv je inspirován orientálními vzory a vyrábí se již po generace.
Originální český cibulák je vysoce ceněný nejen pro svou estetickou hodnotu, ale také pro tradiční způsob výroby a ruční dekorování.
Zlacené servisy
Zlacené servisní soupravy patří mezi nejvyhledávanější typy porcelánu pro slavnostní stolování.
Jemné zlaté detaily dodávají nádobí luxusní vzhled a podtrhují jeho dekorativní i reprezentativní charakter.
Lovecké a květinové dekory
Lovecké a květinové dekory jsou typické především pro historické kolekce a vintage porcelán.
Zatímco lovecké motivy často zobrazují scenérie přírody, zvěř nebo myslivecké výjevy, květinové vzory se vyznačují jemností a detailním zpracováním rostlinných ornamentů.
Pařížská značka v kontextu českého porcelánu
Český porcelán patří dlouhodobě mezi nejuznávanější na světě.
Tradice jeho výroby sahá až do 18. století a zejména oblast Karlovarska a severních Čech se postupně stala symbolem precizního řemesla, vysoké kvality a elegantního designu.
Český porcelán nachází uplatnění nejen v domácnostech, ale také v luxusních restauracích, hotelech či reprezentačních prostorách.
První česká porcelánka byla založena roku 1792 v Horním Slavkově, roku 1793 v Praze na Florenci, později přeložená na Smíchov; třetí r. 1794 v Klášterci nad Ohří, r. 1803 v Březové, stejně tak v Kysiblu, roku 1804 v Dalovicích.
Další porcelánky během 1.poloviny 19.
Datum založení nejstarší české porcelánky v Horním Slavkově se občas objevovalo na jejím porcelánu jako 1792.
Porcelánka Thun v Klášterci nad Ohří používala označení 1794 Thun BOHEMIAN PORCELAIN CZECH REPUBLIC.
Porcelánka v Dubí je tradičním výrobcem pravého českého cibuláku.
Jedna z největších a nejznámějších českých porcelánek má sortiment, který zahrnuje jídelní servisy, šálky, hrnky i profesionální hotelový porcelán.
Značka Leander je známá především luxusním dekorovaným porcelánem a reprezentativními jídelními soupravami.
Historická porcelánka je proslulá jemným tenkostěnným porcelánem a bohatě dekorovanými kolekcemi.
Luxusní porcelánka má historii sahající do 19. století.
Československé a české označení
Czechoslovakia.
Označení Československa nám mimo jiné napovídá, že porcelán bude vyroben po roce 1918, avšak před rokem 1994.
Česká republika funguje od roku 1994, tedy porcelán s nápisem „Czech Republic“ nebude starší.
Pokud je CZECHOSLOVAKIA S M, nápis s překříženými kladivy a korunkou, jde o porcelánku Sommer & Matschak z Horního Slavkova.
Praktický postup při určování porcelánové značky
- Prohlédněte spodní stranu výrobku, kde se značka zpravidla nachází.
- Určete, zda je značka podglazurní, naglazurní, vtlačená nebo plastická.
- Opíšete písmena, čísla, názvy, letopočty a symboly.
- Porovnejte značku s výrobcem, místem původu a historickým obdobím.
- Věnujte pozornost nápisům jako „Czechoslovakia“, „Czech Republic“ nebo „Made in Czechoslovakia“.
- Posuďte také kvalitu střepu, průsvitnost, zvuk při poklepání, hladkost povrchu a způsob dekorování.
Samotná značka nemusí vždy určit přesné datum výroby.
Výrobci mohli používat více značek současně a některé značky se v průběhu času měnily.
Význam mají také čísla, která mohou označovat číslo modelu, práci konkrétního modeláře nebo období výroby.
Další známé evropské porcelánové značky
Rosenthal
Firmu založil Philipp Rosenthal (1855-1937), syn obchodníka s porcelánem.
Ve firmě otce se vyučil, a pak se vydal na zkušenou do USA.
Začal v Detroitu u firmy „Jacob Meyer Brothers“, obchod s porcelánem.
Na cestách zjistil, že nedostatkovým zbožím je malovaný porcelán.
Vrátil se do Německa, aby zprostředkovával prodej malovaného porcelánu firmy z německého Selbu do Ameriky.
Majitel firmy nebyl schopen zajistit požadované množství, a tak P. Rosenthal založil 1879 svou vlastní firmu „Porzellanfabrik Rosenthal & Co.“, která nakupovala bílý porcelán a vlastními silami jej zdobila.
Od 1907 zavedl Rosenthal jako první porcelánová manufaktura vůbec označení každého svého výrobku logem a názvem firmy.
Mezinárodního úspěchu firma docílila zapojením umělců do návrhů porcelánových výrobků - byli to např. Henry Moore, Friedensreich Hundertwasser nebo Salvador Dalí.
Porcelán této značky patřil v 50. a 60. letech ke špičce moderního designu na světě.
Hutschenreuther
Slavná porcelánka Hutschenreuther byla založena malířem porcelánu Carlem Magnusem Hutschenreutherem, jež se svému řemeslu naučil ve Wallendorfu a který roku 1814 přišel do Hohenbergu, kde založil porcelánku zaměřenou na výrobu dýmkových hlaviček.
Po jeho smrti roku 1845 převzal prosperující podnik jeho syn Lorenz, který o několik let později přesídlil do Selbu, aby tam založil porcelánku novou.
Manufaktura se postupně rozrůstala a v první polovině 20. století skoupila několik německých porcelánek, jako porcelánku Paula Müllera (roku 1917), továrny v Tirschenreuthu a Baucherovu porcelánku ve Weiden (v roce 1927).
Továrna nabízela širokou škálu zboží ať už to byl velice vyhledávaný hotelový porcelán, nápojové servisy, upomínkové zboží či figurální plastiky.
Manufaktura s původním názvem Porzellanfabrik L. Hutschenreuther je v roce 1969 přejmenována na Hutschenreuther AG a zřizuje si vlastní umělecké oddělení - Kunstabteilung, které se soustředí hlavně na produkci vysoce kvalitních figurálních plastik ceněných sběrateli na celém světě.
Výroba a rozpoznání různých druhů porcelánu
Kostní porcelán byl pojmenován podle hlavní součásti svého střepu, kterou tvoří kostní popel.
Tento druh procelánu vynalezl v Anglii roku 1748 Thomas Frye.
Roku 1790 jej zdokonalil a průmyslově využil Josiah Spode v Stoke-on-Trent.
Figurální keramika se v továrnách na kostní porcelán vyráběla ze zvláštní hmoty, vypalované bez glazury.
Svým vzhledem tento procelán připomínal parský a carraský mramor, a proto se mu někdy také říká carrarský porcelán nebo parián.
Poprvé byl vyroben v Anglii v Stoke-on-Trent roku 1844 a používal se zejména na kopie antických figur.
Název biskvit (z francouzského biscuit - dvakrát pálený) vznikl podle technologického postupu při výrobě figur.
Ty jsou odlity do forem, retušovány a přežahnuty.
Potom jsou přeretušovány a znovu páleny v ostrém výpalu (opět bez glazury).
Pâte tendre artificielle - pod tímto názvem byl od poloviny 18. století vyráběn světoznámý francouzský fritový porcelán sèvreský.
Přežah se pálí až do úplného slinutí střepu, a to podle složení střepu při teplotě 1200 °C až 1300 °C.
Vypálený střep pokryjeme nízkotavitelnou olovnatou glazurou a vypálíme přibližně na 1100 °C.
Velmi průsvitný porcelán nažloutlé barvy vynalezl roku 1880 Hermann August Seger (1839 - 1893), objevitel „Segerových žároměrek“.
Francouzská továrna v Sèvres zavedla v té době výrobu tzv. nového sěvreského porcelánu (pâte nouvelle), který se skládal ze 40 dílů kaolinu, 35 dílů živce a 25 dílů křemene.
Vypalován byl při teplotě 1280 °C.
Péče o porcelán
Správná péče o porcelán pozitivně ovlivní nejen to, kalý bude na pohled, ale i dobu, po kterou se z něj můžete těšit.
Nejde o nic náročného, stačí dodržet pár základních věcí.
Porcelán není jen běžné nádobí, ale často také cenný sběratelský předmět s historickou i uměleckou hodnotou.
Rozpoznat jeho stáří proto vyžaduje alespoň základní znalosti.
Český porcelán je symbolem tradice, elegance a vysoké kvality.
Ať už hledáte porcelán pro každodenní používání, luxusní servis nebo sběratelský kousek, zajímejte se o jeho výrobce, značení i kvalitu zpracování.