Pařížská Invalidovna: Hôtel des Invalides, Dóm a hrobka Napoleona

Pařížská Invalidovna je monumentálním souborem budov vystavěných v 17. a 18. století. Nejedná se jen o světově proslulou vojenskou nemocnici a domov pro válečné veterány, ale i o jednu z nejznámějších a nejkrásnějších pařížských památek.

V srdci Paříže se tyčí zlatá kopule Invalidovny - místa, kde 14. července 1789 revolucionáři ukořistili 32 000 zbraní, než táhli na Bastilu. Dnes komplex spojuje vojenskou historii Francie, muzeální sbírky, královskou kapli, mauzoleum Napoleona Bonaparta a stále fungující zařízení pro válečné veterány.

Co je pařížská Invalidovna

Komplex budov v Paříži zahrnující největší muzeum.

Muzeum Armády, vojenská nemocnice a domov pro válečné veterány v Paříži.

Invalidovna vznikla díky iniciativě krále Ludvíka XIV. v roce 1670. Název vznikl zkrácením celého názvu Hospital des invalides (nemocnice pro invalidy).

Hôtel des Invalides, located in the 7th arrondissement of Paris, was founded by Louis XIV to accommodate wounded or elderly soldiers from his armies.

Původní vojenská nemocnice zde byla vybudována Ludvíkem XIV. v letech 1671-76 a dodnes je Invalidovna domovem pro francouzské válečné veterány a invalidy.

Celý areál tvoří několik budov, jimž dominuje samotná Invalidovna (Hôtel des Invalides). Čtyřpatrová budova s klasicistním průčelím je obklopena zahradami.

Na ploše 15 ha a s více než 25 km chodeb vzniklo tak trochu město ve městě, které mělo své vlastní úředníky, kněze a v jehož čele stál guvernér.

Celý komplex má 15. rozsáhlých vnitřních nádvoří - to hlavní je dlouhé přes 100 metrů. Invalidovna ostatně zabírá přes 175tis. metrů čtverečních.

Proč Invalidovna vznikla

Dějiny lidstva jsou dějinami válek. Jako by každý den s sebou přinášel důvody, proč bojovat a mrhat mnohdy nevinnými životy. Ani v novověku tomu nebylo jinak.

S příchodem novověku, zejména pak jeho velice významné etapy renesance, se k lepšímu změnil přístup k běžnému poddanému, nebo lépe, k občanovi. Města se začala starat o své chudé v chudobincích, o nezaopatřené děti v sirotčincích. Vznikaly nové nemocnice a školy.

Pro ty, co poznali „madam Válku“ bezprostředně a okusili všech jejich svodů, pro zmrzačené a nemohoucí vojáky vznikaly v metropolích tzv. invalidovny.

Osudy válečných vysloužilců bývaly neveselé. Když je armáda propustila, nikdo se o ně dál nestaral. Někteří skončili jako žebráci, jiní jako lapkové a zlodějíčci, další byli odkázáni na milosrdenství klášterů, kam někdy vstupovali jako laici.

Teprve během 16. a hlavně v 17. stol. se začali panovníci alespoň trochu zajímat o jejich další život.

Ludvík XIV. byl velkým panovníkem, skutečným symbolem sjednocené Francie. Za svou více než sedmdesát let dlouhou vládu podporoval kromě vědy, vzdělání a umění i sociální politiku.

Roku 1670 se Ludvík XIV. rozhodl vystavět palác pro staré a nemocné vojáky, kteří se obětovali pro Francii. Jeho slovo bylo rozkazem, a tak se skutečně stalo.

Initial royal decree aimed to offer a peaceful retirement for veterans, but also to improve the image of the army and the king.

Výstavba rozsáhlého komplexu

Koncem 17. století Ludvík XIV nechal nejprve vybudovat čtvercový komplex budov, účelově postavený jako nemocnice pro válečné veterány.

O 6 let později, tedy v roce 1676, stálo již na předměstí Paříže jádro Invalidovny. To se po dalších 32 let rozšiřovalo, například o kapli, kterou rozhodně vojáci ztrápení bolestmi a výčitkami potřebovali.

Původně to měla být nemocnice pro 1 500 válečných veteránů, nakonec byl ale celý komplex rozšířen natolik, že vojenský hospic pojal až 4 000 zmrzačených válečných veteránů.

Stavba začala vznikat roku 1670 a již o dvacet let později se vstupu dožadovalo asi 6000 mužů a panovníci celé Evropy stavěli invalidovny podle pařížského vzoru.

Vojáci v Invalidovně žili v prostých podmínkách, pracovali v dílnách nebo přepisovali knihy.

Součástí už tak gigantické stavby bylo neuvěřitelných 15 nádvoří.

Na komplexu Invalidovny je cenné i to, že zůstal dodnes prakticky nezměněný.

Za více než 300 let své existence byla a je Invalidovna lecčím: kasárnami (část objektů je dodnes vyhrazena péči o veterány a asi stovka jich tam trvale žije), nemocnicí, sídlem úřadů, ale také národním památníkem, pohřebištěm, kultovním místem a v neposlední řadě muzeem.

Architekti a podoba Invalidovny

Initially designed by Libéral Bruant and Jules Hardouin-Mansart, the complex houses the National Institution of the Invalides, the Saint-Louis Cathedral of the Invalides, museums, and the military necropolis where Napoleon I rests.

Ten byl původně naplánovaný jen v podobě vojensky prosté jednolodní stavby bez ozdob, která příliš neodpovídala vkusu Ludvíka XIV.

Navíc bylo potřeba vyřešit choulostivý problém dvorské etikety - při oficiálních akcích nemohl král vcházet stejným vchodem jako vysloužilci.

Hlavní architekt Ludvíka XIV. Jules Hardouin-Mansart, který byl v této fázi k projektu přizván, to vyřešil přistavěním královské kaple, i když v daném případě je to vzhledem k její velikosti a celkově monumentálnímu pojetí označení lehce zavádějící.

Monumentální Invalidovna ovlivnila stavbu mnoha dalších významných budov, které se podle ní inspirovaly? Tento vliv můžete vidět například u Kapitolu Spojených států amerických.

Dóm Invalidovny a zlatá kopule

V sousedství stojí impozantní Dôm od Julesa Hardouina-Mansarta, pod jehož pozlacenou kopulí jsou v šesti do sebe zapadajících rakvích uloženy ostatky Napoleona Bonaparte.

Až v 18. století vznikla další pamětihodnost, která se stala součástí Invalidovny.

Ludvík XIV. Architektonický skvost, navržený podle vzoru Baziliky svatého Petra v Římě, měl opravdu funkci královské kaple, ale pouze do té doby než sem byly převezeny ostatky Napoleona Bonaparte z ostrova Svatá Helena.

Ludvík XIV. nejprve nechal postavit čtvercový komplex budov a kapli svatého Ludvíka, známou jako Église Saint-Louis des Invalides.

V roce 1676 pro ně byl v komplexu vystavěn skromný kostel sv. Ludvíka, který je dodnes možné navštívit.

Daleko honosnější svatostánek však představuje centrální stavba celého areálu, tzv. Église du Dôme, se zlatou kupolí.

Na příkaz Ludvíka XIV. byla vybudována oddělená soukromá královská kaple Eglise du Dóme (Kostel s kopulí), dokončena byla v roce 1708.

Dóm byl dokončen v roce 1708 coby královská kaple, vzorem pro jeho stavbu byla bazilika sv. Petra v Římě a je považován za jeden z triumfů francouzské barokní architektury.

Úžasná kaple se zlatavou kopulí stala totiž roku 1860 mauzoleem.

Kaple sloužila původně jako čistě královský prostor, mauzoleem se stala až v roce 1840, kdy sem přivezli ostatky Napoleona Bonaparta ze Svaté Heleny.

Stejně zavádějícím názvem se jí říká - nejčastěji se dnes mluví o „dómu invalidů“, což vzniklo ze zvukové podobnosti francouzského slova dôme (kopule) s „dómem“ v některých jiných jazycích včetně češtiny.

Právě obří, zlatě zdobená kopule tohoto „kopulového kostela invalidů“ se postupně stala jedním z poznávacích znamení Paříže.

S výškou 110 m byl kostel také nadlouho nejvyšší stavbou ve městě.

Interiér kopule je zajímavě vymalován Charlesem de la Fossem - malby zobrazují tehdejší představu vesmíru.

Napoleonova hrobka

Dnes je Invalidovna také místem, kde jsou pohřbeni někteří z největších válečných hrdinů Francie.

Zajímavostí je, že zde nejsou pohřbena celá těla, ale pouze popel, nebo srdce.

Nejvýznamnější hrobkou je hrobka Napoleona Bonaparte v kryptě pod Mansartovým dómem.

V dómu Invalidovny se ale nenachází pouze Napoleonova hrobka, ale je zde pochováno několik členů Napoleonovy rodiny společně s nejvýznamnějšími vojenskými důstojníky, kteří sloužili pod jeho velením.

Kromě Napoleona v dómu odpočívají někteří členové jeho rodiny a také vojenští důstojníci a různí váleční hrdinové.

Napoleon Bonaparte zemřel sice v roce 1821 na ostrově Sv. Heleny, ale v Invalidovně našel místo svého posledního odpočinku až o několik let později.

Jak známo, Napoleon zemřel ve vyhnanství na ostrově sv. Helena, kam byl převezen po prohrané bitvě u Waterloo. Zde byl také roku 1821 pochován.

Ostatky Napoleona byly převezeny do Francie až 19 let po jeho smrti - v r. 1840 z ostrova Sv.

Až 19 let po jeho smrti byl umožněn převoz jeho ostatků zpět do Francie.

V roce 1840 se sám francouzský panovník Ludvík Filip přičinil o to, aby ostatky této velké francouzské osobnosti byly přesunuty do Paříže, do Invalidovny.

Protože tehdy zrovna probíhala renovace Invalidovny, byly jeho ostatky nejprve uloženy v kapli sv.

Pod zlatou kopuli, kde hrob Napoleona můžeme najít i nyní, se přesunul v roce 1861.

Po dokončení rekonstrukce Invalidovny zde Napoleon Bonaparte konečně našel svůj klid.

Invalidovna během Francouzské revoluce

Osudné pro Invalidovnu bylo datum 14. 7. 1789, kdy do budovy vtrhl dav lidí a stoupenci revoluce se zmocnili 32 tisíc střelných zbraní.

Zásadní, často opomíjený fakt: Osudným datem pro Invalidovnu se stal 14. červenec 1789 - dnes francouzský národní svátek.

Toho dne do budovy vtrhl dav lidí a stoupenci revoluce se zmocnili 32 000 střelných zbraní.

Poté rozbouřených dav táhl rovnou na Bastilu, kde stálo v té době vězení pro byrokracii.

Teprve poté rozbouřený dav táhl přímo na Bastilu, kde stálo vězení.

Právě ve sklepech Invalidovny toho dne rozlícený pařížský lid našel muškety a děla, které ještě v ten den obrátil proti Bastile.

After disturbances during the Revolution, with the capture of the Invalides and the looting of its emblems, the establishment was maintained and became the national Hôtel of Military Invalides.

Kostel i s královskou kaplí vcelku úspěšně přežil Francouzskou revoluci jako „chrám Marta a válečných ctností“ a na celou Invalidovnu se začalo pohlížet jako na určitý panteon vojenské slávy Francie.

V chrámu byly také umístěny vlajky ukořistěné nepřátelům, jež do revoluce visely v katedrále Notre-Dame.

Vojenská muzea v Invalidovně

Zbývající komplex však tvoří dnes největší historicko-vojenské muzeum První a Druhé světové války.

V originále se nazývá Musée de l'armée a představuje svoje umělecké a historické sbírky francouzské armády.

Jedno z nejvýznamnějších francouzských národních muzeí vám představí zbraně, medaile a uniformy, oslavuje velké bitvy a velká vítězství Francie od pozdního středověku až po konec druhé světové války.

V rozlehlém komplexu kromě toho sídlí tři vojenská muzea.

Muzeum vojenství a armády bylo umístěno do prostor Invalidovny po roce 1871.

Na přelomu 19. a 20. století vzniklo v Invalidovně velké Armádní muzeum. Funguje dosud a řadí se tak mezi nejstarší armádní muzea v Evropě.

Sbírky jednoho z největších vojenských muzeí na světě jsou ve východním a západním křídle Invalidovny přístupné veřejnosti od roku 1905.

Muzeum Armády (Musée de l’Armée) představuje jednu z nejkompletnějších sbírek svého druhu na světě a vystavuje exponáty francouzské vojenské historie od antiky po 2. světovou válku.

Najdete tu hrobky významných osobností, mezi nimiž nejvíce pozornosti vzbuzuje hrobka slavného Napoleona Bonaparta v kryptě pod dómem.

Jedno z 15 již zmiňovaných nádvoří se nazývá cour d'honneur (čestné nádvoří), které se rozprostírá přímo uvnitř čtvercového komplexu vojenského muzea.

Jedno z patnácti nádvoří Invalidovny se jmenuje Cour d'honneur (čestné nádvoří) - dodnes se tu konají důležité vojenské ceremonie a přehlídky.

Ve známé kapli svatého Ludvíka jsou dnes vyvěšeny vlajky, které sám Napoleon Bonaparte ukořistil ve svých vítězných bitvách.

V tradici se ale pokračovalo i po pádu Napoleona a vlajky ukořistěné francouzskými armádami během 19. stol.

Invalidovna jako stále živá instituce

Dokonce i v současné době se ve dvou menších křídlech nachází nemocnice a hospic nejen pro vysloužilé vojenské veterány.

Invalidovna na svůj původ a hlavní účel nezapomněla ani do dnešních dní.

Ačkoliv se prostory pro vysloužilé vojáky dávno změnily a přesunuly do menšího, v areálu Invalidovny stále sídlí Národní institut pro válečné veterány, který provozuje domov pro seniory, lékařské, chirurgické a poradenské centrum.

Část objektů je dodnes vyhrazena péči o veterány a asi stovka jich tam trvale žije.

Napoleon Bonaparte organized the first awarding of medals of the Légion d'honneur there in 1804, strengthening his connection with the former soldiers.

Dreyfusova aféra

Slyšeli jste o Dreyfusově aféře?

V roce 1894 francouzská rozvědka přinesla informace o tom, že by se na vysokém armádním postu měl nacházet německý špión.

Právě před Invalidovnou byl téhož roku Alfred Dreyfus, kapitán francouzského dělostřelectva židovského původu, až ostudně degradován a odsouzen k vězení na Ďáblově ostrově ve Francouzské Guyaně.

Pozdější informace vinu Dreyfuse vyvrátily a on byl o několik let později zproštěn viny.

Cour d'honneur a park Esplanade des Invalides

Jedno z 15 již zmiňovaných nádvoří se nazývá cour d'honneur (čestné nádvoří), které se rozprostírá přímo uvnitř čtvercového komplexu vojenského muzea.

Jedno z patnácti nádvoří Invalidovny se jmenuje Cour d'honneur (čestné nádvoří) - dodnes se tu konají důležité vojenské ceremonie a přehlídky.

Pokud si chcete jen odpočinout, zamiřte do parku Esplanade des Invalides s výhledem na most Alexandra III.

Invalidovnu najdete kousek od pobřeží řeky Seiny, odkud vede protáhlý park.

Do muzea vedou 2 vchody - od řeky vchod Esplanade a z druhé strany Vauban.

Na rozdíl od muzea a mauzolea je kaple zdarma a rozhodně stojí za to vidět!

Praktické informace k návštěvě

Otevírací doba

Muzeum je otevřené denně v čase 10:00-18:00 hod.

Vstupné

Vstupné zahrnuje prostory na stálé a dočasné výstavy, kostel Dóm a hrobku Napoleona.

Každý 1. pátek v měsíci je vstup pro dospělé v časech mezi 18:00 a 22:00 zlevněn na 10 EUR.

Vstupenky zakoupíte na místě, případně bez front online na oficiálním webu, v tomto případě je však nutné vybrat přesný čas návštěvy.

Muzeum pořádá aktivity a workshopy pro děti, mládež a dospělé. U nich je nutná rezervace dopředu na oficiálních stránkách.

Více informací na: musee-armee.fr.

Vchody a poloha

Invalidovnu najdete kousek od pobřeží řeky Seiny, odkud vede protáhlý park.

Do muzea vedou 2 vchody - od řeky vchod Esplanade a z druhé strany Vauban.

Hotely v okolí Invalidovny a Eiffelovy věže nabízejí nejkratší dostupnost k Napoleonově hrobce i Musée de l’Armée.

Latinský nápis tohoto znění nad severním hlavním vchodem do pařížské Invalidovny připomíná její vznik: „Ludvík Veliký vytvořil tuto budovu roku 1675 ze své královské štědrosti pro své vojáky a s vyhlídkou přicházejících časů.“

Co si při návštěvě nenechat ujít

• zlatou kopuli Dómu Invalidovny;
• kryptu s hrobkou Napoleona Bonaparta;
• hrobky členů Napoleonovy rodiny a významných vojenských důstojníků;
• Musée de l’Armée;
• sbírky zbraní, medailí a uniforem;
• historii francouzské armády od antiky po 2. světovou válku;
• kapli svatého Ludvíka s ukořistěnými vlajkami;
• čestné nádvoří Cour d'honneur;
• park Esplanade des Invalides s výhledem na most Alexandra III.

Již zvenku Invalidovna silně zapůsobí na každého kolemjdoucího. Co teprve návštěva interiérů? Pro milovníky vojenství je téměř povinností si projít zdejší rozsáhlé muzeum a také Dóm Invalidovny s hrobem slavného císaře a vojevůdce Napoleona I.

A to je právě to, čím je Invalidovna výjimečná. Při její návštěvě neuvidíte jen prázdné zdi, které smutně vzpomínají na svou dávno zašlou slávu, ale historický odkaz, který stále dýchá.

Navíc tento odkaz žije ve formě okázalého barokního skvostu.

tags: #pariz #invalidovna #orzloha