Osówka jako tip na výlet: tajemné podzemní město v Sovích horách

Podzemní město Osówka v polských Sovích horách kousek od českých hranic začalo vznikat v roce 1943 jako nejrozsáhlejší Hitlerovo tajné sídlo.

Nedávno českých hranic, pár kilometrů od Náchoda, se rozprostírají Soví Hory. Blízko obce Osówka je uvnitř hor vybudován mohutný komlex podzemních továren, kasáren, velitelských stanovišť.

Osówka je atraktivita, která se hodí pro každého turistu. Navštěvují ji turisté z celého světa, děti, mládež, dospělí i senioři. Osówku můžete navštívit jako jednotlivci nebo formou organizovaného zájezdu.

Kde se Osówka nachází

Komplex se nachází přibližně 1 km směrem na severovýchod od obce Kolce a cca 1 km na sever od obce Sierpnica v Polsku.

Turisticky nejnavštěvovanějším komplexem Riese je dnes tzv. Podzemní město Osówka.

Komplex Osówka je nejzajímavější a nejdelší zpřístupněný komplex postavený v oblasti Sovích hor (Góry Sowie).

Historie projektu Riese

Ul. Že byli nacisté všehoschopní megalomani, je dobře známé. V čem se úplně vyžívali, byly stavby nejrůznějších podzemních prostor. Hrabali jak krtci podzemí továrny, sklady, bunkry, celá města, do kterých se chtěli stáhnout i s vlaky nakradeného zlata a drahého kamení a nahoru sem tam vyhodit nějakou tu Wunderwaffe.

Projekt Riese (Obr) je výjimečný svým rozsahem, jedná se o sedm podzemních staveb různého stupně rozestavěnosti a návazné povrchové stavby, opevnění a úzkorozchodné železnice.

Místa jsou od sebe vzdálena vždy několik kilometrů a je pravděpodobné, že podzemí mělo být nakonec propojeno v jeden celek, čímž by vzniklo zdaleka největší podzemní město na světě.

Od roku 1943 w rejonie Gór Sowich Niemcy prowadzili zakrojone na szeroką skalę i z ogromnym rozmachem prace budowlane pod wspólnym kryptonimem „Riese“ („Olbrzym“).

Pevnost vznikla na konci roku 1943, kdy Němci zahájili v Sovích horách stavbu objektů Riese. Vznikaly tak pozemní obranné systémy a podzemní chodby. Účel prací byl udržován v tajnosti.

Názory se různí - mělo to být tajné sídlo Adolfa Hitlera nebo se zde stavěly haly pro podzemní zbrojovky, kde se měly vyrábět tajné zbraně.

Zřejmě mělo jít o továrnu, ale přesný účel komplexu Riese není znám a z dochovaných zbytků staveb ani není zcela zřejmý.

Němci si na útěku všechny plány vzali s sebou, nebo je zničili a dosud z nich nebylo nic nalezeno.

Stavělo se zde od roku 1943 do úplného konce války, nacisté do poslední chvíle doufali v otočení situace. Práci na stavbě přerušila až německá kapitulace a příchod Rudé armády 10. 5. 1945.

Vězni, kteří komplex budovali

Práci vykonávali dělníci a vězni z koncentračního tábora Gross-Rosen.

Celý komplex stavěli samozřejmě nedobrovolně vězni koncentračních táborů. Jejich počet se odhaduje na 13 000 (někde se uvádí až 40 000) a bohužel zaplatili svými životy.

Někteří zemřeli už během prací v nelidsky tvrdých podmínkách, kolily je i opakované epidemie tyfu a jiní byli před příchodem spojenců zastřeleni, protože cílem bylo uchovat celou stavbu v tajnosti.

Větší skalní bloky byly odstřelovány kvalifikovanými střelmistry a materiál byl okamžitě odvážen, aby se nikde nehromadil a stavba nebudila nežádoucí pozornost.

Němci se na odchodu snažili dílo zničit či znepřístupnit a tak odvezli co mohli a když už nemohli, nechávali za sebou ve vstupních portálech a uzlových bodech vybuchnout nálože trhaviny.

Nejspíš buďme rádi, že k dokončení nedošlo, protože dodnes přesně nevíme, o co se zde mělo jednat. Litovat bychom měli pouze vězňů, kteří kvůli těmto projektům přišli zbytečně o život.

Rozsah a podoba podzemního města

Osówka je němým svědkem snahy o vybudovaní megalomanského projektu společně s Wlodarzem, Soboni a Rzeczkou.

Ražba komplexu byla zahájena v jižních svazích stejnojmenné hory Osówka (715 m, něm. Säuferhöhen).

Celková délka tunelů je 1700 metrů s objemem 30 000 metrů krychlových.

1200 m chodeb vyražených v tvrdé rule a částečně vybetonovaných mělo pravděpodobně sloužit jako podzemní továrna.

Kubatura je podobná jako u Vladaře, nicméně co se délky tunelů týče, tak je Osówka kratší o 1300 metrů. Dáno je to tím, že v Osówce jsou haly téměř dokončené, u některých zbývá pouze vyztužení betonem.

Vše bylo raženo ve velmi tvrdé prekambrické rule systémem řízených odstřelů. Dočišťovaní probíhalo ručně pneumatickými nástroji a hlušina se vyvážela důlními vozíky ven.

Prohlídka podzemí

Nejlépe vidět alespoň něco na vlastní oči. Nejrozsáhlejší a turistům přístupný objekt je Osówka (čti osůvka).

Podzemní město můžete poznat prostřednictvím třech tras. Vybrat si můžete z historické trasy, extrémní trasy nebo expediční trasy Riese.

V Osówce jsou prohlídky možné po dvou trasách - Historická a Extrémní, za naší návštěvy se ale po Extrémní trase neprovádělo. Nevím, zda kvůli koronavirovým opatřením, nebo z důvodu vysokého stavu vody.

Je zde také trasa uzpůsobena speciálně pro školní zájezdy.

Prohlídka je s polským průvodcem, v pokladně si však můžete zapůjčit audioguide s češtinou. Výklad z něho je ale příliš stručný, podstatně stručnější, než byl polský průvodce, což nás mrzelo, polštině jsme nerozuměli.

Cestou shlédnete krátké filmy s českými titulky, které vás uvedou do válečného děje a seznámí s okolnostmi stavby.

S průvodci se vchází štolou č. 2 a vychází štolou č. 1. Štola č. 3 se nachází bokem a není spojená s ostatním podzemím. Nachází se v ní prostory pro hydrauliku.

Do hlavního podzemí vstupují 2 štoly. Asi 30 metrů za vstupní štolou č. 1 a 2 jsou po stranách vybetonované strážnice.

S průvodcem se vstupuje štolou č. 2 a za strážnicemi se uskuteční krátká projekce vysvětlující, proč Němci začali budovat podzemní komplexy.

Haly, chodby a úskok

Poté se vystupuje po schodech do dalších útrob Osówky.

Místu, které se překonává po chodech se říká úskok - jedná se o velký zával, který vznikl po zhroucení stropu mezi ražbami.

Procházíte nízkou chodbou v předklonu, abyste se pak dostali do obrovského, 8 m vysokého, sálu. Chvílemi jsem si připadala jak Alenka v králičí noře.

Nejikoničtější místo celého Riese na sebe nenechá dlouho čekat. Jedná se o částečně vybetonovanou halu s obloukovým stropem o délce 40 metrů, šířkou 7 metrů a výškou 8 metrů.

Na stropě se nacházejí zbytky bednění, což znamená, že betonování probíhalo těsně před opuštěním objektu. A nejspíš v rychlosti.

Dále se prochází nahrubo ražené chodby a nedokončené haly.

Ostatní haly a chodby jsou pouze nahrubo ražené a nedokončené.

Téměř ke konci prohlídky se vstupuje do vybetonované chodby s historickým vozidlem a informačními tabulemi s vojenskou technikou.

Pozorně si prohlédněte podlahu, v betonu totiž můžete spatřit otisky bot. Ty mají být důkazem, že místo bylo betonováno a nejspíš opuštěno ve spěchu.

V celém Riese měly mít veškeré chodby obloukové stropy. Prosakující voda ze stropů štol stéká po oblouku do stran se žlábky.

Expozice a technické pozůstatky

Na trase jsou v několika vitrínách vystavené artefakty: jednak vybavení německých vojáků, součásti uniforem a pak nástroje, kterými vězni hloubili štoly.

Větší skalní bloky byly odstřelovány kvalifikovanými střelmistry a materiál byl okamžitě odvážen, aby se nikde nehromadil a stavba nebudila nežádoucí pozornost.

Expozice zde nalezených věcí.

Roura je ukázkou, jak byla v komplexu řešena ventilace.

Nemáme k dispozici žádné dobové fotografie, existuje pouze tato vzácná skica přeživšího vězně zachycují vstup do Osówky během budování. Autorem je August Manninger.

Nadzemní objekty Osówky

Nadzemní část komplexu Osówka představuje vnější infrastrukturu podzemního objektu.

Míra pokročilosti provedených prací řadí tyto objekty na první místo z hlediska nejvíce dokončených nadzemních objektů podniku „Riese“ v polských Sovích horách.

Po prohlídce podzemí se projděte i k nadzemním objektům. Vede k nim značená cesta s instalovanými infotabulemi v polštině.

První budete míjet základy komplikované stavby neznámého účelu. Jde o betonový monolit zapuštěný 4,5 m ve skále.

Spleť chodbiček, desítek potrubních vedení a propustků, kterými zvolna porůstá lesní vegetace.

Podle jedné teorie jde o základy jaderné elektrárny.

Na vrcholu kopce je torzo administrativní budovy a obrovské betonové vany, nejspíše násypky na stavební materiál.

V lese se nachází další betonová torza vstupů, schodů, zatopených šachet a také obrovská jáma obehnaná jen chatrným zábradlím.

50 m dlouhá kolmá šachta spojující tunely s povrchem končila v betonovém tunelu, na jehož konci stavěl vlak.

Úzkorozchodná železnice spojovala objekty s nádražím v obci Głuszyca Górna.

Silownia

K Osówce neodmyslitelně patří i dvě záhadné pozemní stavby, ke kterým se snadno dostanete, když se vydáte od vstupu do podzemí po černé značce po pěšině vedoucí do svahu.

První po cestě je Silownia, obrovský betonový blok o rozměrech cca 30 x 30 metrů.

Na jižní straně vystupuje nad povrch několik kameninových rour směřujících do podzemí.

Stavba nejspíš měla tvořit základ něčeho většího, o čemž svědčí mnoho trčících armovacích drátů na povrchu.

Silownia se nachází 48 výškových metrů nad podzemím Osówky.

Otázkou zůstává, jakou funkci měla tato stavba plnit. Uvažuje se o klimatizaci pro podzemní komplex nebo o záložní elektrárně.

Silownia pohledem shora.

Kameninové roury vedoucí kdoví kam.

Spleť kanálů.

Jedna z nádrží.

Kasyno

Kousek nad Silowniou vede lesní cesta a po ní směrem doprava dojdete ke Kasynu.

Jedná se o jednopodlažní železobetonovou stavbu zabírající plochu 680 metrů čtverečních a 2300 metrů krychlových.

Má 50 metrů na délku a 14 metrů na šířku s tloušťkou stěn 50 centimetrů.

Zajímavostí je střecha, která má prohlubně pro potřeby výsadby zeleně tak, aby budova splynula s okolím.

V Kasynu se nachází 8 místností a celkem napočítáme 46 otvorů pro okna.

Předpokládá se, že Kasyno mělo být spojeno s podzemím výtahem.

Kasyno od cesty.

Pohled na dlouhé Kasyno.

Uvnitř bunkru.

Pod Kasynem je toto místo s dlouhou chodbou. Uvažuje se, že zde mohl být někde výtah.

V chodbě.

Ke konci se prochází kolem ústí mohutné ventilační šachty.

Proč je účel Osówky stále záhadou

O Osówce se z nějakého důvodu nejvíc mluví jako o FHQ neboli Hitlerově hlavním stanu.

I žijící legenda mezi badateli Sovích hor pan Jezry Cera považuje Osówku za velitelství a jako centrum celého Riese.

Architekturou se nicméně neliší od ostatních komplexů a i zde probíhala ražba halovité pravoúhlé sítě.

Je třeba si proto položit otázku, zda jsou obrovské haly potřebné pro účely velitelství.

Délka a přímý tvar chodeb (zde, ale i v dalších objektech) vedou některé badatele k domněnce, že zde nacisté plánovali výrobu tzv. Wunderwaffe (zázračné zbraně) a její zkoušky.

Záhadou je, proč tuto halu začali betonovat, když v její spodní části není odstraněná skála. Spekuluje se, že beton něco maskuje.

Je téměř nepochopitelné, že dosud není celá oblast ani podrobně zmapovaná, někde jsou tušené zabetonované prostory, o nichž se ví, ale dosud se tam nikdo nepokusil dostat.

Spekulace o Zlatém vlaku

K oblíbeným spekulacím o komplexu Riese patří i ta o Zlatém vlaku s Jantarovou komnatou.

Jde o umělecké jantarové obložení původně berlínského zámeckého sálu, které věnoval roku 1716 Fridrich Vilém ruskému caru Petru Velikému.

Před II. sv. válkou byla vystavena v Kaliningradu, v roce 1941 ji zabavil Wehrmacht a přestěhoval v 27 bednách do Královce. Od konce války je nezvěstná.

Po válce uvedli při vyšetřování válečných zločinů někteří svědci, že do Książe začaly koncem války přicházet transporty velkých krabic naplněných neznámými předměty.

V roce 2015 rozpoutali dva muži doslova zlatou horečku, když prostřednictvím právníka oznámili, že mají svědectví důstojníka Wehrmachtu, který na smrtelné posteli uvedl polohu vlaku se zlatým pokladem, který u Walbrzychu zajel do tunelu, jehož portál byl poté zasypán.

Hodně štěstí při pátrání po Zlatém vlaku!

Praktické informace pro návštěvu

Návštěvnické centrum u objektu nabízí restauraci, audiovizuální síň, parkoviště pro 100 vozidel a malé dětské hřiště.

Otevírací doba podzemního města je 10:00-18:00 hodin v sezoně od dubna do října a 10:00-16:00 hodin od listopadu do března.

Vstupné: dospělí 40 zl.

Pro psy jsou u pokladen kotce, kde svého mazlíčka můžete na nutnou dobu nechat.

Dětí do 4 let (s doprovodem dospělých) mají vstup zdarma.

Dětí od 5 až 10 let mohou do podzemí jen s doprovodem dospělé osoby a skupiny s pedagogickým doprovodem mohou si objednat vzdělávací trasu.

Dětí od 8 let s doprovodem dospělé osoby a skupiny s pedagogickým doprovodem mohou se zúčastnit také extrémní trasy.

Expediční trasa je určená jen pro fyzicky způsobilé osoby.

V podzemích je třeba si dávat pozor, protože je tam pološero, vlhko a některé chodby jsou nízké.

Nedoporučujeme prohlídky pro lidi, kteří trpí klaustrofobií.

Pokud opustíte hlavní cestu, mějte prosím na zřeteli, že pohyb volným terénem je nebezpečný.

Je tedy dobré být dopředu připravený na to, co uvidíte.

Celkový dojem návštěvníků ovlivňuje několik faktorů. Uvnitř nefunguje žádná technika, pouze se přehrají 3 videa a projde se několika tunely.

Jde o skvělý výlet blízko hranic, přibližně hodinovou procházku podzemím a místo plné historie.

Je možné zapůjčit audioprůvodce za 5 zł s vratnou zálohou.

Velmi působivá je noční prohlídka s baterkami. Menší nevýhodou může být krátká trasa plavby; jinak je návštěva hodnocena velmi dobře.

Co navštívit v okolí

Neopouštějte Soví hory zbytečně brzy.

Původně barokní zámek měl být po dobudování podzemí nejspíš hlavním Hitlerovým sídlem v oblasti.

Práce na stavbě tam začaly už v roce 1942 a nacisté stihli upravit vnitřní prostory zámku pro své potřeby, vybetonovali výtahové šachty, jeden z výtahů měl vozit i osobní automobily, a vyhloubili chodby a sály ve dvou podzemních patrech.

Že je tam spousta prostor zabetonovaných a dosud neobjevených, to považují i odborníci za jistotu.

Adršpašské skály je přírodní rezervace, kde najdeme pískovcové skály, skalní soutěsky a jezírka. Roste tady také řada původních a chráněných rostlin.

Na nejvyšším vrcholu Sovích hor (Góry Sowie) stojí krásná kamenná rozhledna.

Byla postavena poblíž původní dřevěné rozhledny zaniklé v roce 1904. Již v následujícím roce se začala stavět nová věž otevřená v roce 1906, která nesla jméno Otto von Bismarcka.

Ruprechtický Špičák (880 m n. m.) je nejvyšším vrcholem Javořích hor, lesnatého hřebene na hranicích České republiky a Polska.

Vrchol leží v České republice cca 10 km severovýchodně od Broumova, ale je vzdálen od hranic s Polskem jen několik desítek metrů.

Jedná se o nejvyšší horu CHKO Broumovsko a okresu Náchod.

V Polsku se tyto hory jmenují Suché hory (Góry Suche), jejich vrcholy jsou o málo vyšší.

Broumov leží ve Východních Čechách, východním směrem od města Trutnov nedaleko hranice s Polskem.

Městem protéká řeka Stěnava a je ohraničeno Javořími horami a pásmem pískovcových Broumovských stěn.

tags: #osovka #tip #na #vylet