Hydrologickou síť na území Polska tvoří vodní toky, jezera a vodní nádrže. Významné jsou zásoby podpovrchových vod. Současná říční síť je významně ovlivněna reliéfem, geologickou stavbou a klimatickými podmínkami.
Úmoří je část pevniny, odkud veškerá voda teče do jednoho moře či oceánu. Povodí je oblast, odkud voda stéká do jednoho závěrového profilu, například do jednoho jezera nebo moře. Hranici mezi sousedními povodími tvoří rozvodnice.
Hlavní úmoří Polska
Většina území Polska (99,7 %) náleží k úmoří Baltského moře (Morza Bałtyckiego), mezi nejvýznamnější vodní toky patří: Wisła a Odra.
Většina území Polska (99,7 %) je odvodňována do Baltského moře, hlavními vodními toky jsou Wisła a Odra.
V rámci úmoří Baltského moře tvoří nadpoloviční podíl povodí Wisły (54 %), povodí Odry pak zaujímá přibližně třetinový podíl (33,9 %), menší podíl pak zaujímá povodí řek Baltského přímoří (Przymorza) a povodí Pregoły (celkem 11 % rozlohy Polska).
| Úmoří nebo povodí | Podíl na území Polska |
|---|---|
| Baltské moře | 99,7 % |
| Povodí Wisły | 54 % |
| Povodí Odry | 33,9 % |
| Povodí Baltského přímoří a Pregoły | celkem 11 % |
| Povodí Labe | 0,08 % |
Do Baltského moře jsou odvodňovány prostřednictvím vodních toků také rozsáhlé plochy polských jezerních pánví, například prostřednictvím řek Rega, Parsęta, Wieprza, Słupia, Łupawa, Łeba, Reda, Pasłęka a Bauda.
Do Baltského moře odtékají také vody z povodí Pregoły, kam náleží řeky Łyna a Węgorapa, a z povodí Niemna, kam patří Czarna Hańcza i Szeszupa.
Relativně malá část na jihozápadě Polska (0,08 % plochy Polska) náleží k povodí Jizery a Orlice náležející do povodí Labe (úmoří Severního moře).
Rozložení a charakter říční sítě
Současná říční síť je významně ovlivněna reliéfem, geologickou stavbou a klimatickými podmínkami.
Pramenné oblasti největších řek jsou lokalizovány v jižních horských oblastech (Karpaty i Sudety), v pásu vrchovin, například z Wyżyny Krakowsko-Częstochowskiej vytéká Warta a z Roztocza řeka Wieprz, další zdrojovou oblastí jsou jezerní pánve.
Většina polských řek odtéká k severu a severozápadu. Výrazné asymetrie povodí jsou důsledkem pleistocenní glaciální modelace a celkového uspořádání, tedy orientace reliéfu severozápadním směrem (směr SZ-JV).
Jednou ze základních hydrologických charakteristik povodí největších polských řek je asymetrie povodí.
Dokumentuje to například povodí Wisły, která pramení na svazích Baraniej Góry, kde asymetrie dosahuje 27 : 73; v případě povodí Odry dosahuje asymetrie povodí poměru 30 : 70.
Pramenná oblast Odry je v Oderských vrších v ČR. V důsledku tak výrazně dominují pravostranné plochy povodí.
Typickým rysem jsou také nízko položená rozvodí, která vedou často k bifurkaci a říčnímu pirátství a načepování sousedních částí povodí.
Bifurkace znamená rozdělení vodního toku do více ramen nebo koryt. K bifurkacím dochází i v místech rozsáhlých proluviálních kuželů, kdy se vodní toky rozdělují na dílčí koryta a ve vazbě na vodnost jednotlivých ramen může docházet k bifurkacím.
Typickým příkladem je bifurkace řeky Obra, kdy část jejích vod odtéká do Warty a část do Odry.
Pro hydrografickou síť je tak typická vysoká hustota říční sítě a častá propojenost jednotlivých povodí.
Největší polské řeky mají části toků lokalizované v síti pradolin formovaných v postglaciálním období.
Režim odtoku polských řek
Odtokový režim vyjadřuje změny v množství vody v řece během určitého časového období a závisí na klimatu povodí.
Režim řek se označuje jako typický oderský typ, tedy srážkovo-sněhový. To znamená, že nejvyšší vodní stavy jsou dosahovány na jaře, kdy dochází k tání sněhové pokrývky, a v letních měsících, které patří mezi srážkově nejbohatší.
Dešťovo-sněhový režim odtoku znamená, že hlavním zdrojem vodnosti řek jsou dešťové srážky, důležité je i tání sněhu na jaře i v zimě.
Nejvyšší vodní stavy mohou vést k povodním, tedy k přechodnému výraznému zvýšení hladiny vodního toku, kdy voda zaplavuje území mimo řečiště. Přívalové povodně jsou dočasné zvýšení vodních hladin způsobené silnými srážkami krátkého trvání.
V místech, kde se řeky dostávají z vrchovin do oblastí rovin, se akumuluje mnoho sedimentů, které někdy vystupují nad hladinu a tvoří rozsáhlé proluviální, tedy náplavové či výplavové, kužely.
Příkladem jsou proluviální kužely v povodí Wisły, zejména v regionu Mazovské nížiny.
Wisła - nejvýznamnější řeka Polska
Wisła je nejvýznamnější a také nejdelší polská řeka.
| Charakteristika | Údaj |
|---|---|
| Délka toku | 1049 km |
| Plocha povodí | 194 425 km2 |
| Dlouhodobý průměrný průtok v místě ústí | 1 020 m3/s |
| Pramenná oblast | svahy vrcholu Barania Góra |
| Nadmořská výška pramene | 1 220 m n. m. |
Wisła dosahuje prvenství i v ploše povodí a dlouhodobém průměrném průtoku v místě ústí.
Wisła je také druhým největším vodním tokem přitékajícím do Baltského moře po řece Něvě, hodnoceno podle průtoků.
Zdrojnice Wisły jsou Černá a Bílá Wisełka, které pramení na svazích vrcholu Barania Góra (1 220 m n. m.).
Říční koryto je část zemského povrchu, ve které se nachází vodní tok; skládá se ze dna a břehů. Ústí řeky je místo, kde se řeka vlévá do jezera, moře nebo jiné řeky.
Odra - řeka ústící do Baltského moře
Odra je druhou nejdelší řekou v Polsku a druhé místo zaujímá i podle plochy povodí a dlouhodobého průměrného průtoku v ústí.
Pramenná oblast Odry je v Oderských vrších v ČR.
V západní části Polska vytváří Odra 187 kilometrů dlouhou státní hranici s Německem.
Po 854 kilometrech toku ústí deltou ve Štětínském zálivu do Baltského moře.
Delta je ústí řeky rozdělené do více ramen, v němž se ukládají sedimenty přinášené vodním tokem.
Odra protéká Českem pouze 134 km, ale její celková délka je 854 km.
Warta - významný přítok Odry
Povodí řeky Warty dosahuje rozlohy 54,5 tis. km2, což je 17,4 % rozlohy Polska.
Pramenná oblast Warty se nachází v regionu Krakowsko-Częstochowské vrchoviny (Wyżyny Krakowsko-Częstochowskiej) a na horním toku je koryto výrazně tektonicky podmíněno.
Směr toku se zásadně mění v Częstochowě, kde se řeka stáčí na východ.
Za městem Wyżyna Częstochowską se nachází hluboký průlom vrchovinou Wielunskou (Wyżyną Wieluńską). Průlom se označuje jako Mirowski Przełom Warty a je až 70 metrů hluboký.
Za průlomem se řeka opětovně stáčí na sever a následně na západ v okolí Radomska.
Následuje další průlom vrchovinou Wielunskou, a to Działoszyński Průlom Warty, a následně ještě jednou prolamuje vrchovinou Wielunskou.
V blízkosti lokality Śrem Warta vytváří další průlomové údolí, Poznaňský průlom Warty, v délce přibližně 45 km.
Průlomový úsek od sebe odděluje vrchovinu Poznańskou od vrchoviny Gniezńinské.
Geneze průlomového úseku souvisí s glaciální a postglaciální modelací, kdy se poledovcové údolí změnilo v klasické říční údolí s údolními terasami.
Tento několik kilometrů široký úsek silně kontrastuje s šíří pradolin, které spojuje: pradolina Warszawsko-Berlińska na jihu a pradolina Toruńsko-Eberswaldzka na severu.
Ve středu průlomového úseku leží město Poznań.
Ústí Warty a ochrana krajiny
Ochrana krajiny v oblasti ústí Warty se datuje od roku 1965, kdy v jižní části dnešního národního parku byla vytvořena takzvaná otevřená zoorezervace (zwierzyniec otwarty) z iniciativy Katedry zemědělství a lesnictví v Zelené Hoře.
V roce 1977 byla v této lokalitě vyhlášena přírodní rezervace Słońsk, zařazená v roce 1984 mezi chráněné lokality v rámci Ramsarské konvence.
V roce 1996 byla rezervace překlasifikována na Park Krajobrazowy Ujście Warty, což je obdoba chráněné krajinné oblasti na území ČR.
Bug a Narew
Západní Bug
Západní Bug, polsky Bug, je hraniční vodní tok v Polsku, v jeho jihovýchodní části při hranici s Ukrajinou, konkrétně s Lvovskou a Volyňskou oblastí.
Tvoří také státní hranici Polska s Běloruskem, konkrétně s Brestskou oblastí.
V Polsku protéká územím Podkarpatského, Lublinského, Podleského a moravského vojvodství.
Západní Bug je levostranným přítokem řeky Narew, která je podstatně kratším vodním tokem.
| Charakteristika | Údaj |
|---|---|
| Celková délka | 587 km |
| Délka hraničního úseku | 363 km |
| Celková plocha povodí | 39 450 km2 |
| Plocha povodí v Polsku | 19 284 km2 |
Západní Bug má z celkové délky 587 km na území Polska 587 km, z toho 363 kilometrů je hraničním vodním tokem.
Z celkové plochy povodí je v Polsku přibližně polovina: z 39 450 km2 je na území Polska 19 284 km2.
Pramenná oblast Bugu se nachází v Podolské vysočině ve Lvovské oblasti na Ukrajině.
Polskem protéká při východní a jihovýchodní hranici, kde odvodňuje Podlesí a Lublinskou vysočinu.
Nejvyšší vodní stavy má Bug v době tání sněhové pokrývky, především v březnu a dubnu. Od prosince do března je koryto zamrzlé.
Západní Bug je přítokem Narewu teprve od roku 1962. Do té doby byl přítokem Visly a Narew byl přítokem Bugu, i proto se objevují u těchto vodních toků velmi často odlišné základní hydrografické údaje.
Podlaský průlom Bugu
Nejcennější části povodí Bugu jsou součástí zvláště chráněného území Chráněné krajinné oblasti Podlaský průlom Bugu (Park Krajobrazowy Podlaski Przełom Bugu).
Park je fragmentem údolí dolního Bugu od Terespolu do soutoku s řekou Toczna.
Typickým rysem reliéfu jsou poledovcové vysočiny se zachovalými lesními komplexy.
Území parku má délku 65 km a průměrná šířka činí 3 až 6 km.
Průlomové úseky jsou vázány na průlomy morénovými valy, například v okolí Zabuża a Mielnika.
Bug zde proráží čelní morény zalednění Warty, tedy stadiálu Warty.
Narew
Narew je polská řeka s pramennou oblastí v Bělorusku, v Brestské oblasti.
Narew je pravým přítokem Wisły, oficiálně od roku 1963.
Řeka pramení v severovýchodní části Bělověžského pralesa v Bělorusku, v části zvané Divoké bahno.
Povodí v pramenné oblasti je z velké části zamokřené, jsou zde rozsáhlé plochy rašelinišť, časté je větvení v síť ramen a meandrující úseky.
Meandr je zákrut říčního koryta.
Zdroj vody Narewu tvoří převážně tající sněhová pokrývka.
| Místo měření | Průměrný průtok |
|---|---|
| Při ústí do vodní nádrže na soutoku s řekou Bug | 130 m3/s |
| Při ústí do Wisły | 318 m3/s |
Při extrémních vodních stavech se hladina zvyšuje o 4 až 6 metrů.
Vodní stav je výška vody od dna k hladině v určitém místě vodního toku.
Bugonarew (Bugo-Narew) bylo historické označení úseku vodního toku mezi Zegrzynskou nádrží a zálivem při ústí do Wisły.
Název byl definitivně zrušen v roce 1963. V současné terminologii je používáno označení Narew, Bug a Bug zůstal uznán za levý přítok řeky Narwi.
San a Solinská vodní nádrž
Řeka San odvodňuje jihovýchodní část Polska.
Na 55. kilometru začíná tvořit hranici mezi Polskem a Ukrajinou.
| Charakteristika | Údaj |
|---|---|
| Celková plocha povodí | 16 861 km2 |
| Plocha povodí v Polsku | 14 390 km2 |
| Plocha povodí na Ukrajině | 2 471 km2 |
| Nadmořská výška pramene | 925 m |
| Největší přítoky | Wisłok a Tanev |
Pramenná oblast Sanu se nachází v systému Karpat ve Východních Beskydech na Ukrajině. Pramen leží v nadmořské výšce 925 m.
Největšími přítoky Sanu jsou Wisłok a Tanev.
V roce 1968 byla na horním toku Sanu postavena Solinská vodní nádrž s hydroelektrárnou.
Hlavním projektantem přehrady byl Ing. F. Niczkie.
Stavba přehrady trvala 9 let a zaměstnávala více než 2 tisíce pracovníků.
| Charakteristika Solinské přehrady | Údaj |
|---|---|
| Výška hráze | 81,8 m |
| Délka hráze | 664 m |
| Plocha vodní nádrže | 22 km2 |
| Maximální objem zadržené vody | 474 mil. m3 vody |
Výškou hráze 81,8 m je nejvyšší přehradou v Polsku.
Přehrada je stavba na vodním toku, která zahrazuje údolí a umožňuje vznik vodní nádrže.
Noteć - přítok Warty
Řeka Noteć o délce 388 km odvodňuje jihozápadní část Polska a je největším přítokem Warty.
Plocha povodí dosahuje celkem 17 330 km2.
Délkou toku je Noteć sedmou nejdelší řekou v Polsku.
| Úsek toku | Délka nebo vymezení |
|---|---|
| Horní Noteć (Noteć Górna) | 204 km, od pramene do lokality Nakło |
| Dolní Noteć (Noteć Dolna) | dolní část toku až po ústí do Warty |
Řeka má dva výrazně odlišné úseky toku, a to Horní Noteć (Noteć Górna) o délce 204 km od pramene do lokality Nakło a Dolní Noteć (Noteć Dolna), zaujímající dolní část toku až po ústí do toku Warta.
Jezera, mokřady a odtok do Baltského moře
Jezera jsou na celém území Polska velmi četně zastoupena, většina je důsledkem rozsáhlé glaciální modelace.
Celkem je uváděno na území Polska více než 9 tisíc jezer, podílejících se na rozloze Polska přibližně 1 %.
Největší koncentrace jezer je v severní části, zejména na Pomořanské jezerní plošině, kde je nejvyšší hustota vodních ploch v Polsku.
Nachází se zde 44 % jezer v Polsku, jsou však plošně menší než například jezera Mazurské jezerní plošiny.
Podíl plochy jezer na celkové rozloze v Pomořanské oblasti dosahuje 2,4 %.
Na Mazurském pojezeří leží přibližně 28 % polských jezer. Jedná se o velká jezera a jezernost, tedy podíl jezer na rozloze, zaujímá 4,5 %.
V rámci Mazurské jezerní plošiny je někdy samostatně vyčleňováno Suwałské pojezeří.
Významnými jezerními oblastmi jsou také Pomorská jezerní plošina (Pojezierze Pomorskie) a Velkopolská jezerní plošina (Pojezierze Wielkopolskie), kde geneze jezer souvisí se středopolským zaledněním stadiálu Warty.
Významné je také Łęczyńsko-Włodawské pojezeří s četnými krasovými jezery.
Karová jezera se nacházejí v Krkonoších a Tatrách.
Typy jezer související s odtokem
- Poledovcová morénová jezera zaujímají značnou rozlohu.
- Poledovcové čočky mají malou rozlohu a vznikly roztátím čočky ledu, která zůstala v morénovém valu.
- Krasová jezera jsou vázaná na krasové horniny a vznikla na dnech závrtů a propastí; jedná se o plošně malá jezírka.
- Deltová jezera jsou fragmentem mořských zálivů v místech říčních delt.
- Pobřežní jezera vznikla oddělením od pobřežní linie, tedy zaškrcením mořských zátok.
V Polsku se nachází i kryptodeprese, například jezero Miedwie, jehož hladina se nachází 29,7 m pod hladinou moře.
Jezera jsou důkazem existence velmi mladého reliéfu.
V minulosti bylo i v oblasti Středopolských nížin mnoho jezer.
Časem se v nich ale usazují sedimenty, mělčí jezera zarůstají a mění se v bažiny a rašeliniště.
Rašeliniště je zavodněné místo, kde vzniká rašelina. Slatina je trvale zamokřená oblast, kde dochází k ukládání zbytků rostlin.
Zamokřená území zaujímají na území Polska přibližně 4 % povrchu.
Typicky jsou zastoupena v oblastech jezerních plošin, v pravodolinech, například v povodí Biebrzy, Noteće a Narewu, v oblastech sandrových výplavových kuželů, například na rovině Kurpiowské, a v podhorských kotlinách.
Ústí řek a pobřežní vodní prostředí
Řeka může ústit do jezera, moře nebo jiné řeky.
Odra ústí deltou ve Štětínském zálivu do Baltského moře.
Záliv je výběžek vodní plochy do pevniny, zatímco zátoka je malý záliv.
Okrajové moře je moře oddělené od oceánu poloostrovy nebo ostrovy. Vnitřní moře je moře téměř nebo úplně obklopené pevninou a spojené s oceánem průlivy.
Průliv je přírodní úžina moře mezi dvěma výběžky pevniny. Průplav je člověkem vytvořená úžina mezi dvěma vodními plochami, například mezi moři.
Baltské moře přijímá vodu z většiny polského území prostřednictvím rozsáhlé sítě řek, přítoků, jezer a mokřadů.
Voda v krajině a hydrologické pojmy
Hydrologie je věda zabývající se pohybem a rozšířením vody na Zemi.
Hydrosféra je soubor veškeré vody na Zemi.
Hydrogeografie je věda zabývající se vztahy mezi vodními útvary a ostatními krajinnými prvky.
Koloběh vody zahrnuje změnu skupenství vody a její přechod mezi různými částmi Země.
Malý hydrologický cyklus je výměna vody pouze nad oceány nebo pouze nad pevninou.
Velký hydrologický cyklus je výměna vody mezi světovým oceánem a pevninou.
Výpar vody z neživé přírody, například z hornin, vodních ploch a půdy, se označuje jako evaporace.
Transpirace je výpar vody z rostlin a evapotranspirace představuje celkový výpar.
Intercepce je zadržování srážek na listech rostlin.
Vodní jímavost půdy vyjadřuje, kolik vody může půda pojmout.
Půdní vláha je voda nacházející se ve vrchních částech půdy blízko zemského povrchu.
Vodní eroze je rozrušování povrchu působením vody, následný transport částic na jiné místo a jejich usazování.
Na nánosovém břehu říčního zákrutu, který se označuje jako jesep, dochází k ukládání materiálu v korytě.
Na nárazovém břehu říčního zákrutu, který se označuje jako výsep, dochází k erozi koryta.
Průtok vyjadřuje, kolik vody odteče za určitý čas; jednotkou je m³s⁻¹.
Hydrogram je graf znázorňující rychlost průtoku vody v závislosti na čase.
Odtoková výška je roční objem odtoku vztažený na konkrétní plochu, například plochu celého kontinentu, a udává se v mm.
Specifický odtok je průměrné množství vody na 1 km2, které odtéká z určitého povodí.
Odtok může být nesoustředný.
Odtoková oblast je území, které má přímé hydrologické spojení se světovým oceánem.
Střední je bezodtoká oblast uvnitř kontinentu, která nemá přímé spojení se světovým oceánem.
Pramen je vývěr podzemní vody a pramenná oblast je místo s více vývěry podzemní vody, kde vzniká vodní tok.
Zdrojnice je malý vodní tok v pramenné oblasti řeky.
Vodní nádrž je většinou přírodního původu a nachází se na pevnině, zatímco rybník je umělá vodní nádrž určená k chovu ryb.
Sladká voda má obsah rozpuštěných solí menší než 0,3 ‰, brakická voda má obsah rozpuštěných solí mezi 0,3 ‰ a 24,7 ‰ a slaná voda má obsah rozpuštěných solí vyšší než 24,7 ‰.
Salinita je celkové množství rozpuštěných solí v 1 kg mořské vody a udává se v promilích (‰).
Využívání a ochrana vod
Největší objem vody je v Polsku využíván pro průmysl, okolo 70 %, pro komunální hospodářství včetně zásobování obyvatel pitnou vodou, okolo 20 %, a zbývající část v zemědělství, 10 %.
Podle statistických údajů dosahuje průměrná spotřeba vody na 1 obyvatele Polska ročně 1,5 tis. m3 vody, což je v rámci Evropy podprůměrná hodnota, konkrétně 23. místo v Evropě.
ČOV je čistička odpadních vod.
Regulací toků se zmenšuje samočisticí schopnost vody, protože se zmenšuje plocha, na které se drží řasy a bakterie, které čištění provádějí.
K nepřímému znečištění vody dochází například splachováním půdy z polí, tedy vodní erozí půdy, a splachováním chemických látek.
Sucho je nedostatek vody vzhledem k normálnímu stavu v určitém časovém období.
Hydrologické sucho nastává při poklesu množství vody ve vodních tocích a snižování hladin na vodních plochách.
Meteorologické sucho znamená méně srážek, než je za dané období obvyklé, například za měsíc, rok nebo více let.
Zemědělské sucho je nedostatek vláhy v půdě pro růst polních plodin a jiných rostlin.
Socioekonomické sucho ovlivňuje běžný život lidí a způsobuje hospodářské ztráty.
Virtuální voda je množství vody, které je potřeba k výrobě určité věci.
