Mariánské Lázně: historie, lázeňská tradice a informace o městě

Mariánské Lázně patří mezi nejvýznamnější lázeňská města České republiky a zároveň jsou nejmladší z proslulého trojúhelníku západočeských lázní. Jejich historie se začala psát teprve na přelomu 18. a 19. století, přesto se město během několika desetiletí stalo jedním z nejznámějších lázeňských míst v Evropě.

Návštěvník, který se dnes prochází nádhernými parky, obdivuje elegantní lázeňské domy a poslouchá Zpívající fontánu, si jen těžko představí, že na stejném místě bývaly bažiny, strmé rokle a neprostupné lesy. Z nehostinného údolí vzniklo parkové město s kolonádami, pavilony, hotely a léčebnými domy, které si dodnes zachovalo mimořádnou atmosféru.

Základní informace o Mariánských Lázních

Mariánské Lázně leží v okrese Cheb v Karlovarském kraji, přibližně 27 km jihovýchodně od Chebu. Město se nachází v údolí jižně od Chráněné krajinné oblasti Slavkovský les a je obklopeno rozsáhlými lesy, parky a lázeňskou krajinou.

Mariánské Lázně leží přímo na železniční i silniční trase Plzeň-Cheb, což umožňuje dobré spojení se světem. Západně od města je vedena silnice I/21, samotným městem prochází silnice II/230, která ho spojuje s Bečovem nad Teplou na severovýchodě a Chodovou Planou na jihu.

Území před vznikem lázní

Území dnešních Mariánských Lázní patřilo pod správu premonstrátského kláštera v Teplé, který založil šlechtic Hroznata v roce 1197. Řeholníci byli mezi prvními, kdo zaznamenali slané prameny v okolních lesích. Dokonce se zde pokoušeli získávat sůl odpařováním vody.

Léčivé účinky pramenů byly známy již ve středověku. O léčivých minerálních vodách se mezi obyvateli okolních vesnic vyprávěly různé zprávy a k pramenům začali přicházet první nemocní. Klášterní představitelé nechali prameny vyčistit a upravit cestu k nim, první pokusy o založení lázní však nebyly úspěšné.

V roce 1528 nechal král Ferdinand I. zdejší prameny zkoumat na obsah soli. Na začátku 17. století se prameny začaly stáčet do sudů a vozit ke koupelím do okolních klášterů v Teplé, Chotěšově, Kladrubech a Plasích. Vody se podle kláštera v Teplé označovaly jako „tepelské kyselky“.

Nepřístupnost krajiny dlouho bránila trvalému osídlení i systematickému využívání pramenů. Na místě, kde dnes stojí centrum města, převažovaly mokřady, bažiny, rokle a husté lesy.

Johann Josef Nehr a první lázeňský dům

O skutečný vznik Mariánských Lázní se významně zasloužil Johann Josef Nehr, lékař tepelského kláštera a velký zastánce léčivých schopností zdejších kyselek. Na konci 18. století začal systematicky zkoumat jejich účinky.

V roce 1779 přesvědčil opata a několik řeholníků, aby vyzkoušeli lázeňskou kúru. Zjistil, že voda v nepatrném množství, podávaná několikrát denně, upravila trávení, povzbudila chuť k jídlu a přinesla opatovi i řeholníkům osvěžující spánek.

Klášter musel o potřebná povolení ke stavbě lázeňské budovy bojovat až do roku 1786. V letech 1805-1807 postavil doktor Nehr u Křížového pramene na místě původní dřevěné chýše první zděný dům pro lázeňské hosty s názvem „Zlatá koule“.

V roce 1808 dostalo místo název Mariánské Lázně. Název souvisel s Mariiným pramenem a s obrazem Panny Marie, který byl podle tradice zavěšen u pramene vojákem vracejícím se z války. Voják tak měl poděkovat za uzdravení svých zranění. Pramen byl předtím kvůli pronikavému zápachu nazýván Smradlavý.

Karel Kašpar Reitenberger a založení města

Klíčovou osobností dalšího rozvoje byl opat tepelského kláštera Karel Kašpar Reitenberger. V letech 1812-1827 prosazoval vybudování lázní navzdory odporu části klášterní komunity. Do rozvoje lázeňské infrastruktury intenzivně investoval a získal také zahradního architekta Václava Skalníka.

V roce 1812 vznikla z rozhodnutí opata Karla K. Reitenbergera samostatná obec Mariánské Lázně. Jeho podpora byla tak výrazná, že ho mnišští bratři za jeho úsilí nakonec vyhnali do Tyrolska.

Dne 6. listopadu 1818 byly Mariánské Lázně výnosem vlády prohlášeny za „veřejné lázeňské místo“. Toto rozhodnutí znamenalo zásadní obrat. Příliv lázeňských hostů vedl k rychlému stavebnímu rozvoji a k proměně původně bažinatého údolí v reprezentativní lázeňské centrum.

Václav Skalník a vznik parkového města

Za finanční podpory tepelského kláštera vytvořili v letech 1817-1823 zahradník Václav Skalník, architekt Jiří Fischer a stavitel Anton Turner z nehostinného bažinatého údolí půvabné parkové město s klasicistními a empírovými domy, altány, pavilony a kolonádami.

Václav Skalník nechal zasypat rokle, vysušit bažiny, založil rozsáhlé parky a promyšleně členil městský prostor. Jeho geniální prostorové řešení je z větší části zachováno dodnes. Díky tomu patří Mariánské Lázně mezi nejkrásnější zahradní města v Evropě.

Počátek 20. let 19. století znamenal obrovský rozmach nového lázeňského místa. Parky, pavilony, kolonády a elegantní domy vytvořily základ charakteru, který město odlišuje od jiných lázní.

Rozmach v první polovině 19. století

Během 19. století si místní minerální lázně postupně získávaly slávu a popularitu. Město se rozrůstalo, ale zachovávalo si svůj původní charakter.

Do Mariánských Lázní přijíždělo mnoho významných kulturních, vědeckých a politických osobností z celého světa. Mezi první slavné hosty patřili Johann Wolfgang Goethe, princ Friedrich Saský, hrabě Kašpar Šternberk, Jöns Jakob Berzelius, Václav Jan Tomášek a Marie Szymanowská.

Johann Wolfgang Goethe navštívil Mariánské Lázně v roce 1820. Zavítal sem ještě dvakrát a v roce 1823 zde prožil svůj pozdní milostný román s mladou šlechtičnou Ulrikou von Levetzow.

Goethe byl nadšen zdejšími přírodními podmínkami a povzbuzoval opata Reitenbergera, aby nepolevoval ve výstavbě lázeňských domů. Zároveň doporučoval zdejším lékařům, aby vedle tradiční lázeňské péče prosazovali také moderní léčebné metody.

Goethova přítomnost měla na návštěvnost Mariánských Lázní velmi příznivý dopad. Jeho pobyt dodnes připomíná Goethovo náměstí i příběh u Ambrožova pramene.

Fryderyk Chopin v Mariánských Lázních

Fryderyk Chopin, polský skladatel a klavírní virtuos, navštívil Mariánské Lázně 22. února 1836. Spěchal sem z Paříže za svou láskou Marií Wodziňskou.

Na pobyt Fryderyka Chopina vzpomínají Mariánské Lázně téměř na každém kroku. Na Hlavní třídě se nachází dům Chopin, původně nazývaný U bílé labutě, s pamětní deskou a stálou expozicí Chopinova památníku.

Každý rok pořádá Chopinova společnost během lázeňské sezóny Chopinův festival. Po Chopinovi je pojmenována také ulice a základní umělecká škola.

Povýšení na město a městský znak

Dne 29. května 1865 byly Mariánské Lázně výnosem císaře Františka Josefa I. povýšeny na město.

Dne 1. června 1866 byl městu císařským privilegiem udělen městský znak. Originál zakládací listiny je uložen v Městském muzeu Mariánské Lázně a faksimile udělení znaku je součástí expozice městského muzea.

Zlatý věk Mariánských Lázní v letech 1870-1914

Největší slávy dosáhly Mariánské Lázně mezi lety 1870-1914. Toto období dodnes připomínají četné historizující a secesní přestavby i novostavby lázeňských budov, hotelů, kolonád a kostelů.

Na rozvoji města se podíleli architekti Friedrich Zickler, Josef Schaffer, Arnold Heymann a Josef Forberich. Parky byly rozšířeny a vznikly romantické vyhlídky. Lázeňské centrum získalo podobu, která se v mnoha částech zachovala dodnes.

V roce 1872 získalo město železniční spojení s Chebem, Vídní a Prahou přes Plzeň. Roku 1898 bylo spojení rozšířeno také směrem ke Karlovým Varům. Rychlá doprava s okolním světem podpořila další příliv lázeňských hostů.

V té době přijížděli do města Gustav Mahler, Friedrich Nietzsche, Franz Kafka, Rudyard Kipling, Mark Twain, Thomas Alva Edison, Pierre de Coubertin, anglický král Edward VII. a císař František Josef I. Mariánské Lázně se staly politickým, společenským a kulturním centrem světového významu.

Edward VII. a světový věhlas lázní

Anglický král Edward VII. navštívil Mariánské Lázně poprvé v roce 1897. Během první návštěvy si město oblíbil natolik, že se sem vrátil ještě osmkrát.

Celkem tedy Mariánské Lázně navštívil devětkrát. Jeho pobyty obrátily světovou pozornost k městu, které se každou sezónu proměňovalo, aby dokázalo pojmout stále větší počet hostů.

V roce 1904 navštívil Edwarda VII. v Mariánských Lázních s velkou slávou rakouský císař František Josef I. Dne 16. srpna 1904 se oba panovníci setkali při oficiálním jednání v hotelu Nové Lázně.

Mariánské Lázně se staly také dějištěm několika politických jednání. V září 1899 se zde rozhodovalo o otázkách, které předcházely vzniku búrské války v jižní Africe. V dalších letech zde proběhla jednání mezi Británií a Ruskem či Bulharskem.

Ke slavným hostům patřili také Richard Wagner, Anton Bruckner, Maxim Gorkij, Johann Strauss, Alfréd Nobel, T. G. Masaryk, Edvard Beneš, Ema Destinová a Miroslav Horníček.

Kolonáda Maxima Gorkého a lázeňská architektura

Velmi významnou stavbou je Kolonáda Maxima Gorkého z let 1888-1889, která vznikla podle projektu architektů Miksche a Niedzielského. Její litinová konstrukce byla odlita v železárnách Blansko.

Unikátní výzdoba kolonády tvořená dřevěným kazetovým stropem a nástropními freskami pochází z roku 1979. Autorem výzdoby je akademický malíř Josef Vyleťal.

Dominantou Mariánských Lázní jsou lázeňské parky, historické hotely, pavilony, kostely, kolonády a vyhlídky. Architektura je přirozeně propojena se zelení, vodními prameny a okolní krajinou.

Minerální prameny a léčebná tradice

V širším okolí Mariánských Lázní vyvěrá přibližně 100 minerálních pramenů s obsahem oxidu uhličitého a minerálních solí, z nichž je zachyceno a využíváno 53 pramenů.

Jedná se především o studené železnaté kyselky odlišného chemického složení. K pitným kúram se používá šest hlavních pramenů: Křížový, Rudolfův, Karolinin, Lesní, Ambrožův a Ferdinandův.

Mariin pramen, podle kterého město získalo jméno, je pouze vývěrem plynu, tedy oxidu uhličitého.

Křížový pramen se považuje za nejstarší pramen v Mariánských Lázních. Má velmi slanou a vysoce mineralizovanou vodu, která se používá při potížích se žlučníkem, játry a slinnými žlázami a může pomáhat také při zácpě.

Rudolfův pramen je bohatý na vápník a hořčík. Lesní pramen v parku za divadlem je spojován zejména s péčí o dýchací cesty. Ambrožův pramen má vysoký obsah železa a hosté z Anglie mu přezdívají „Pramen lásky“.

Pod lékařským dohledem se může minerální voda také popíjet. Lázeňští lékaři, počínaje Johanem Nehrem, studovali lidské tělo a vliv přírodní léčby více než 200 let.

Stáčení minerálních vod

Na začátku 19. století se mariánskolázeňské prameny začaly stáčet a exportovat. Prvními byly prameny Křížovka a Ferdinandka, po nich následoval také Lesní pramen.

Roku 1818 se za rok stáčelo 75 tisíc džbánků a místní vody se exportovaly do vzdálených měst. V Praze a Vídni vznikly jejich sklady.

Minerální voda se stáčela do kameninových džbánků o objemu od 20 do 35 uncí. Džbánky se nejprve vyráběly v Chebu, později v Kynšperku a v Lorettě u Chebu. Roku 1823 si tepelský klášter otevřel vlastní výrobnu ve Sklářích u Mariánských Lázní.

Jednotlivé džbánky hrnčíři nejprve vytočili na kruhu, nechali je uzrát, opatřili razítkem s nápisem „Marienbad“ a znakem tří paroží, emblémem tepelského kláštera, a nakonec je vypálili v peci.

Před naplněním minerální vodou se džbánky vymyly a vyzkoušela se jejich vodotěsnost. Nevyhovující kusy se ihned rozbily. Po naplnění se hrdlo uzavřelo vyvařenou korkovou zátkou, překrylo kusem ovčí kůže nebo měchuřiny, převázalo nití a ponořilo do horké smoly.

Do roku 1840 bylo vyvezeno přibližně šest milionů džbánků s vodou. Od roku 1850 se hrdla začala překrývat také cínovou kapslí. Postupně se začaly používat skleněné lahve z tmavého hyalitového skla, které po roce 1872 kameninové džbánky zcela vytlačily.

Lázeňské procedury a přírodní léčivé zdroje

Mariánský plyn

Město dostalo svůj název podle místního zemského plynu, kterému se říká „mariánský“. Plyn obsahuje 99,7 % CO2 a do těla se vstřebává přes kůži.

Tradičně se využívá při procedurách, které mají snižovat krevní tlak, mírnit záněty a podporovat funkci ledvin. Spojuje se také se zmírněním některých příznaků menopauzy.

Mezi možnosti patří plynový zábal, plynová tryska nebo kyslík v pneumatické vaně.

Léčivá rašelina

Rašelina používaná v Mariánských Lázních pochází z okolí města. Využívá se pro zábaly a koupele při revmatismu, artritidě a motorických potížích. Tradičně se uvádí také její vliv na krevní oběh a zmírnění celulitidy.

Současná lázeňská péče propojuje tradiční postupy s moderními lékařskými poznatky. V lázeňských zařízeních působí specializovaní lázeňští lékaři, gastroenterologové, urologové, specialisté na akupunkturu a rehabilitaci.

Mariánské Lázně v první světové válce a mezi válkami

První světová válka nepříznivě ovlivnila také Mariánské Lázně. Fronta se městu vyhnula, přesto došlo k významnému propadu návštěvníků jako logickému důsledku tragické situace v Evropě.

Poválečné období bylo obtížné, od poloviny 20. let však lázně začaly znovu nabírat sílu a přibližovaly se své předválečné slávě. Po první světové válce a vzniku Československa se do lázní opět vrátili hosté.

Prudký růst dopravy přilákal další návštěvníky a lázně musely řešit problémy s ubytováním. Záhy však přišla ekonomická krize, která další rozvoj města opět zastavila.

V roce 1927 bylo spojení se světem rozšířeno vybudováním letiště v blízkých Sklářích.

Druhá světová válka a poválečné změny

Druhou světovou válku přežily Mariánské Lázně bez většího poškození. Město sloužilo jako lazaret a nebyly zde významné strategické body. Na rozdíl od většiny České republiky byly Mariánské Lázně osvobozeny americkou armádou pod vedením generála Pattona.

Během Křišťálové noci roku 1938 byla nacisty zničena židovská synagoga. Po válce došlo k odsunu německých obyvatel a k výměně obyvatelstva, která přinesla také chátrání části budov.

Lázně připadly Státním lázním a lázeňský provoz pokračoval. Po válce vznikala první sídliště a rekreační komplexy. Město si však nadále zachovalo svůj zvláštní a ojedinělý lázeňský i turistický charakter.

Znárodnění lázní a období socialismu

Lázeňská zařízení byla znárodněna a pod centrálním řízením změněna na rozsáhlou zotavovnu pro pracující. Mariánské Lázně tehdy plnily především léčebnou funkci.

V roce 1952 byl založen Výzkumný ústav balneologický. Díky jeho činnosti byla lázeňská léčba založena na moderních lékařských poznatcích a Česká republika v této oblasti získala řadu špičkových odborníků.

V letní sezóně přijíždělo do Mariánských Lázní až 40 000 pacientů. Masové využívání zařízení a nedostatečné investice do obnovy vedly k postupnému chátrání lázeňských budov.

Centrum města bylo naštěstí až na výjimky ušetřeno necitlivých stavebních zásahů. V roce 1952 byla zavedena ekologická trolejbusová doprava a v roce 1986 byla realizována Zpívající fontána.

Vývoj města a jeho částí

Nynější území Mariánských Lázní dříve patřilo k obci Úšovice, která byla jednou z významných obcí tepelského okresu.

Po vybudování železniční trati a nádraží v roce 1872 dostalo nádraží v tehdejších Úšovicích název Mariánské Lázně. Kolem hostince Schönau, postaveného v roce 1838, a v jeho okolí vyrostly čtvrti Šenov, Bellevue, Nádražní čtvrť a Luft.

Výnosem Zemského výboru v Praze ze 17. října 1893 byly čtvrti Šenov a Nádražní odtrženy od Úšovic a připojeny k Mariánským Lázním. Dnem 1. dubna 1895 Mariánské Lázně převzaly správu nového území.

Roku 1903 byla k nádraží zavedena elektrická dráha. Dne 15. října 1941 byly k Mariánským Lázním připojeny také Úšovice s osadami Stanoviště a Hamrníky. Po válce byl tento příkaz anulován, ale město požádalo o nové právní připojení Úšovic, které nastalo v roce 1945.

Usnesením z 12. srpna 1969 byla obec Chotěnov-Skláře připojena k Mariánským Lázním. Dne 1. ledna 1976 byla připojena obec Valy. Dne 1. dubna 1976 byly k Mariánským Lázním připojeny Malá a Velká Hleďsebe, Klimentov, Zádub, Závišín, Ovesné Kladruby, Milhostov, Vysočany, Vlkovice a Martinov. Zároveň byla připojena osada Kladská, která dříve patřila pod Lázně Kynžvart.

Mariánské Lázně po roce 1989

Rok 1989 přinesl nové možnosti revitalizace budov. Po pádu komunismu a zrušení mezinárodní izolace se Mariánské Lázně znovu otevřely zahraničním návštěvníkům.

Centrum města bylo z velké části opraveno, přibyly nové hotely a zařízení pro návštěvníky. Budovy a zázemí byly postupně renovovány a modernizovány.

Díky okolní zelené přírodě jsou dnešní Mariánské Lázně architektonickým skvostem s mozaikou parků, novoklasicistních a secesních budov, přírodních pramenů, kolonád a pavilonů.

Město dnes opět žije především lázeňstvím a cestovním ruchem. Návštěvníky láká na procedury, historickou architekturu, přírodní prameny, kulturní program a okolní krajinu.

Historické budovy a současné problémy památek

Obnova města však není dokončena. Některé historické domy a paláce chátrají, protože jejich vlastníci do údržby dlouhodobě neinvestují. Potíže se výrazně prohloubily během divokých 90. let, kdy se velká část městských budov včetně historických klenotů rozprodala soukromým vlastníkům, často ze zemí bývalého Sovětského svazu.

Mnohé domy jsou zavřené a prázdné, propadávají se jim stropy, drolí zdivo a zatéká do nich. Město ani památkáři nemají vždy účinné nástroje, jak situaci rychle řešit.

Na některých budovách jsou balkony zakryté fóliemi a zdivo zpevněné kovovými výztužemi, aby z něj neodpadávala omítka. Části historických objektů jsou v provozu, zatímco vyšší patra zůstávají v dezolátním stavu.

Hotel Rozkvět

Výrazným příkladem ztracené historické stavby je hotel Rozkvět, původně Halbmayr Haus z roku 1848, na Mírovém náměstí. V rukou spekulantů dlouho chátral, v listopadu 2014 vyhořel a v dubnu 2015 následovala demolice.

Na místě zůstala rozsáhlá proluka. Tehdejší vedení města uvádělo, že majitel přislíbil vybudovat téměř totožnou budovu, o několik let později však na místě stále zůstávala prázdná plocha.

Goethovo náměstí a palác Kavkaz

Na Goethově náměstí stojí někdejší Klebelsberský palác, později známý jako hotel Weimar a následně Kavkaz. V paláci několikrát pobýval také anglický král Edward VII. Jeho zadní trakt se téměř celý zřítil.

Stejné akciové společnosti patří také někdejší lázeňský dům Zelený kříž z první poloviny 19. století, později známý jako Split, a dům Jitřenka.

V budově Kavkaz byly provedeny etapy statického zajištění, u budovy Split byla vyměněna střecha a opravena fasáda. Plánovány jsou další zajišťovací práce a oprava fasády domu Jitřenka.

Radnice na Ruské třídě

Do havarijního stavu se dostala také honosná budova městského úřadu na Ruské třídě. Stav se zhoršoval kvůli dřevomorce a dlouhodobému zanedbávání údržby, až začaly padat stropy.

Úředníci jsou proto rozmístěni v pronajatých prostorách po celém městě. Město zpracovává projektovou dokumentaci ke kompletní rekonstrukci, jejíž očekávaná cena se pohybuje ve stovkách milionů korun. Roční rozpočet města činí přibližně 300 milionů korun.

Možnosti ochrany historických objektů

Pokud je objekt zapsanou kulturní památkou, má vlastník ze zákona povinnost o ni pečovat a udržovat ji v dobrém stavu. Pokud tuto povinnost neplní, příslušný výkonný orgán státní památkové péče mu může uložit opatření k nápravě a vymáhat je pokutami.

U staveb, které nejsou kulturními památkami, nemá státní památková péče pravomoc opatření ukládat. Do věci může vstoupit stavební úřad, nařídit udržovací práce a následně uložit pokutu, zpravidla však až tehdy, když stav budovy ohrožuje okolí.

Vymáhání opatření je v praxi složité zejména tehdy, když je vlastník nedohledatelný, sídlí v cizině nebo je insolventní. Pokud vlastník neplní opatření stavebního úřadu, může město provést práce na vlastní náklady a následně je na vlastníkovi vymáhat soudní nebo exekuční cestou.

Mariánské Lázně v UNESCO

Dne 24. července 2021 byly Mariánské Lázně spolu s dalšími evropskými lázeňskými městy zapsány na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO v rámci položky „Slavná lázeňská města Evropy“.

Společný zápis zahrnuje 11 lázeňských měst: Karlovy Vary, Mariánské Lázně a Františkovy Lázně v České republice, Baden-Baden, Bad Ems a Bad Kissingen v Německu, Spa v Belgii, Vichy ve Francii, Montecatini Terme v Itálii, Baden u Vídně v Rakousku a City of Bath v Anglii.

Mariánské Lázně spolu s Karlovými Vary a Františkovými Lázněmi tvoří takzvaný lázeňský trojúhelník. Spojuje je slavná historie, lázeňská architektura, přírodní léčivé zdroje a významné kulturní dědictví.

Příroda a okolí Mariánských Lázní

Mariánské Lázně leží v krajině, kde se lázeňská architektura přirozeně propojuje s parky, lesy a kopci. Přes sto kilometrů upravených lesních cest, pěšin a parků nabízí možnosti procházek a odpočinku.

V okolí se nacházejí jednotlivé minerální prameny, rozhledny, kavárny, výběh daňků, dětská hřiště a památníky připomínající návštěvy slavných osobností.

Rašeliniště Smraďoch

Unikátním přírodním místem je rašeliniště Smraďoch, které leží uprostřed smrkového lesa přibližně 5 km od Mariánských Lázní.

Nacházejí se zde mofety, tedy vývěry sirouhlíčitých plynů, někdy označované také jako bahenní sopky.

Kladská a Slavkovský les

Dalším krásným místem je rybník a lovecký zámeček Kladská v centru nejcennějšího území Chráněné krajinné oblasti Slavkovský les.

Golf a kočáry

V Mariánských Lázních nechybí golfové hřiště, které založil Edward VII. Je to jediné hřiště v Evropě, které má v názvu propůjčeno slovo Royal od britské královské rodiny.

Atmosféru někdejšího aristokratického lázeňského života lze připomenout také jízdou kočárem taženým koňmi.

Krajina, klima a přírodní prostředí

Klima ve městě a okolí ovlivňuje vyšší nadmořská výška a poloha výrazně na západě, tedy blíže k oceánskému podnebí. Léta bývají relativně chladnější a vlhčí, zimy jsou středně studené.

Uvedené teplotní údaje jsou dlouhodobými průměry za léta 1901-1950. Mikroklima ovlivňuje velké množství parků a lesů ve městě i v blízkém okolí.

Městem neprotéká žádná řeka, protéká jím však několik potoků, například Drmoulský potok, Dlouhá stoka, Panský potok a Úšovický potok, na kterém se nachází přehradní nádrž Mariánské Lázně.

Tyto potoky se ve městě vlévají do Kosového potoka, který se později vlévá do Mže. Mariánskými Lázněmi protéká také Mnichovský potok, který se později vlévá do Pramenského potoka a ten do řeky Teplá.

Přibližně tři kilometry od Mariánských Lázní, v nadmořské výšce 790 metrů, pramení na rašeliništních loukách řeka Teplá.

Rostlinstvo a živočichové

Zdejší květenu zkoumal při svých návštěvách také Johann Wolfgang Goethe. Roku 1835 připravil saský princ Friedrich August II. herbář, který zachycoval 512 druhů rostlin.

Ke zdejší květeně patří lýkovec jedovatý, vřesovec pleťový, podběl lékařský, plicník lékařský, prvosenka vyšší, samorostlík klasnatý, rozchodník skalní, orlíček obecný a konvalinka vonná.

Mezi chráněné druhy zdejší flóry patří vstavač plamatý, kosatec sibiřský, náprstník červený a upolín evropský. Podrosty lesů tvoří vřesovec pleťový, zimostrázek alpský a kociánek dvoudomý. Roste zde také endemický rožec kuřičkolistý.

V okolí města žije jelen lesní, srnec obecný, prase divoké, jelen sika východní, daněk skvrnitý, jezevec lesní a veverka.

Nad krajinou létá káně lesní, poštolka obecná, výr velký, kulíšek nejmenší a sýc rousný. V okolí vod se vyskytuje skorec vodní nebo ledňáček říční. Na zimu ze severu přilétá brkoslav severní.

Atmosféra města a slavné příběhy

Mariánské Lázně nejsou pouze místem léčby. Jejich atmosféru vytvářejí historické budovy, parky, kolonády, hudba, přírodní prameny a příběhy slavných návštěvníků.

Když se Johann Wolfgang Goethe v roce 1821 procházel po lázeňské kolonádě a ochutnával Ambrožův pramen, zahlédl mladičkou Ulriku von Levetzow a okamžitě se zamiloval. Navzdory věkovému rozdílu spolu strávili tři letní pobyty právě v Mariánských Lázních.

Ambrožovu prameni hosté z Anglie přezdívají „Pramen lásky“, protože podle legendy k němu Goethe chodil během svého posledního románku s Ulrikou von Levetzow.

Ke známým návštěvníkům města patřili Thomas Edison, Mark Twain, Johann Wolfgang Goethe, Edward VII., František Josef I., perský šáh, Miroslav Horníček a Ema Destinová.

Jedna z tradic se spojuje s Edwardem VII. Elegantně oblečený král měl při procházce za doprovodu lázeňského orchestru pocítit napínání spodního knoflíku svého saka. Knoflíček si povolil, a tak se podle vyprávění zrodilo pravidlo, že poslední knoflík u saka má zůstat rozepnutý.

Co dnes Mariánské Lázně nabízejí

Dnešní Mariánské Lázně spojují více než 200 let lázeňské tradice s moderními procedurami, lékařskou péčí, wellness pobyty a kulturní nabídkou.

Návštěvníci mohou využít klasickou léčebnou péči nebo krátký wellness pobyt s procedurami z přírodních zdrojů. Tradiční léčebné postupy se postupně zdokonalovaly více než 200 let a dnes se propojují s moderními lékařskými poznatky.

Na jednom místě se setkávají minerální vody, zemní plyn, léčivá rašelina, historické lázeňské domy, upravené parky, lesní cesty, kavárny a kulturní památky.

Lázeňská atmosféra přelomu 19. a 20. století zůstala v mnoha částech zachována dodnes. Mariánské Lázně tak nabízejí možnost procházet se místy, kde pobývali panovníci, umělci, vědci, politici i podnikatelé, a současně využít moderní odpočinek a lázeňskou péči.

tags: #mariaske #lazne #lazenstvi