Severní moře je šelfové moře Atlantského oceánu v severozápadní Evropě s průměrnou hloubkou 95 metrů. Je ohraničeno Velkou Británií, Norskem, Dánskem, Německem, Nizozemskem, Belgií a Francií a směrem k Atlantskému oceánu se otevírá nálevkovitým tvarem.

V okruhu 150 kilometrů od pobřeží žije přibližně 80 milionů lidí. Severní moře představuje významnou obchodní cestu a jeho jižní část s Lamanšským průlivem patří k nejrušnějším námořním oblastem na světě.
Geografická poloha a základní charakteristika
Mapa Severního moře propojuje několik evropských pobřežních států a ukazuje prostor, který má zásadní význam pro dopravu, energetiku, rybolov, akvakulturu, cestovní ruch i ochranu mořského prostředí.
| Charakteristika | Údaj |
|---|---|
| Oceán | Atlantský oceán |
| Typ moře | šelfové moře |
| Průměrná hloubka | 95 metrů |
| Státy u pobřeží | Velká Británie, Norsko, Dánsko, Německo, Nizozemsko, Belgie a Francie |
| Obyvatelstvo v okruhu 150 kilometrů od pobřeží | přibližně 80 milionů lidí |
| Slanost | 15 až 35 promile |
| Teplota vody | 10 až 25 °C |
| Rozsah přílivu | až 6,8 metru |
Podnebí, voda a příliv
Slanost vody se pohybuje mezi 15 a 35 promilemi, zatímco teplota vody kolísá mezi 10 a 25 °C.
Příliv je vyvoláván vlnami ze severního Atlantského oceánu a jeho výškový rozdíl dosahuje až 6,8 metru.
Rozdíly ve slanosti a teplotě souvisejí s otevřením Severního moře do Atlantského oceánu, s přítokem vody z pobřežních oblastí a s proměnlivými podmínkami v jednotlivých částech moře.
Severní moře jako námořní dopravní koridor
Evropská moře představují významný uzel námořní dopravy. Znalost prostředí, kde se lodní doprava uskutečňuje, má zásadní význam pro územní plánování námořních prostor, například pro pobřežní větrné elektrárny a podmořské kabely a potrubí, i pro posouzení dopadu lidské činnosti, například rybolovu nebo výstavby na moři, na mořské ekosystémy.
Evropské přístavy představují životně důležité brány, které propojují evropské dopravní koridory se zbytkem světa.
Celých 74 % zboží, které do Evropy vstupuje nebo ji opouští, je přepravováno po moři.
Podle odhadu se v evropských přístavech každoročně nalodí a vylodí 400 milionů cestujících.
Přístavy však mají značný význam nejen pro přepravu zboží, ale představují také energetické uzly pro konvenční i obnovitelnou energii.
Přístavy navíc vytvářejí pracovní místa.

Hustota námořní dopravy
Tato mapa zobrazuje námořní dopravu v evropských mořích v roce 2021.
Hustota plavidel je vyjádřena počtem hodin, které lodě strávily měsíčně na každém čtverečním kilometru.
Tato mapa byla vypočtena z velkého souboru dat získaných ze zpráv v rámci systému automatické identifikace (AIS), které obsahují umístění palubních transpondérů lodí.
Výpočet byl proveden pomocí nového pracovního postupu analýzy dat velkého objemu vyvinutého sítí EMODnet Human Activities.
Mapa znázorňuje hlavní dopravní trasy, loviště ryb a staveniště na moři.
Evropský atlas moří obsahuje rovněž mapy hustoty plavidel pro jednotlivé typy lodí.
- bagrování nebo jiné operace pod vodou;
- nákladní lodě;
- osobní lodě;
- obslužná plavidla;
- plachetnice;
- plavidla jiného typu;
- plavidla neznámého typu.
Znalost intenzity a charakteru lodní dopravy je důležitá pro bezpečnost plavby, plánování přístavů a koordinaci různých činností v mořském prostoru.
Přístavy, zboží a cestující
Tato mapa zahrnuje rozmístění hlavních přístavů v EU.
Evropské přístavy představují životně důležité brány, které propojují evropské dopravní koridory se zbytkem světa.
Tato mapa zobrazuje přepravu cestujících v hlavních přístavech EU.
Tato mapa zobrazuje přepravu zboží v hlavních přístavech EU.
Význam přístavů proto přesahuje samotnou lodní dopravu. Soustřeďují obchodní, energetické a pracovní aktivity a propojují pobřežní regiony s vnitrozemím i se světovými trhy.
Rybolov a akvakultura
Severní moře patří k důležitým oblastem evropského rybolovu. Zároveň je zde patrný tlak na rybí populace, protože rybolov snížil stavy ryb.
Chov ryb je v celosvětovém měřítku dobře zaveden a zaznamenává rychlý růst. Chová se široká škála druhů a neustále se zvyšuje také rozmanitost jejich chovu.
Produkce akvakultury znamená chov vodních sladkovodních nebo mořských organismů, například ryb, měkkýšů, korýšů a rostlin, pro humánní použití nebo spotřebu za kontrolovaných podmínek.
Akvakultura předpokládá určitou formu zásahu do přirozeného procesu chovu, jako je například pravidelné doplňování populací, krmení a ochrana před predátory.
Akvakultura hraje klíčovou úlohu v řadě rozvíjejících se ekonomik díky svému potenciálu zvyšovat produkci potravin a zároveň přispívat ke snižování tlaku na rybolovné zdroje.
Chov mořských a sladkovodních ryb
Tato mapa zobrazuje informace o umístění farem chovajících mořské ryby v EU a v partnerských zemích za rok 2017.
Rybami zde rozumíme jak ryby, jako je například losos, tak paryby, jako je například žralok. Odlišujeme je tak od měkkýšů nebo jiných vodních živočichů.
Tato mapa zobrazuje informace o umístění farem pro chov sladkovodních ryb v EU a partnerských zemích, pro něž jsou k dispozici údaje.
Tato mapa vychází z údajů shromážděných v rámci směrnice Rady 2006/88/ES o veterinárních požadavcích na živočichy, která ukládá členským státům EU inventarizovat všechny schválené akvakulturní oblasti spadající do jejich pravomoci.
Dostupné informace o druzích byly harmonizovány.
Jsou k dispozici filtry pro tyto hlavní druhy: kapr obecný, vlkouš obecný, „jiné sladkovodní rybniční ryby“ (candát obecný, štika obecná, okoun říční, lín obecný apod.).
Chov měkkýšů
Tato mapa zobrazuje umístění hospodářství s chovem měkkýšů, která se zpravidla úzce specializují na produkci jednoho druhu.
Měkkýši jsou živočichové, kteří žijí ve vodě a mají vnější skořápku nebo ulitu.
Hlavní kategorie produkce představují slávky, ústřice, mlži, srdcovky a hřebenatky.
Důležitou vlastností měkkýšů je jejich schopnost filtrovat plankton, čistit mořskou vodu od veškerých přebytků těchto mikroskopických zelených rostlin a účinně tak zlepšovat kvalitu vody.
Produkce podle zemí a druhů
Tato mapa zobrazuje produkci akvakultury podle zemí v tisících tun od roku 2013.
Tato mapa zobrazuje produkci akvakultury podle druhů a zemí.
Údaje podle zemí a druhů umožňují porovnávat rozsah produkce, sledovat rozmanitost chovaných organismů a rozlišovat mezi rybami, měkkýši, korýši a vodními rostlinami.

Nehody lodí a námořní bezpečnost
Tato mapa zobrazuje hustotu nehod lodí v mořích v okolí Evropské unie na základě údajů poskytnutých Evropskou agenturou pro námořní bezpečnost (EMSA) v roce 2009.
Na počet a typy nehod, ke kterým v regionu dochází, mají významný vliv faktory, jako je například počasí, charakter pobřeží či hustota dopravy.
Evropská námořní bezpečnost představuje společnou potřebu nezbytnou pro blahobyt a prosperitu v rámci EU.
V případě Severního moře je význam bezpečnosti spojen s vysokou koncentrací přístavů, obchodních cest, osobní dopravy, nákladních lodí a energetické infrastruktury.
Integrovaný námořní dohled
Tato mapa zobrazuje umístění projektů integrovaného námořního dohledu v Evropě zajišťovaných Evropskou komisí.
Integrovaný námořní dohled poskytuje příslušným veřejným orgánům na úrovni Evropské unie i na regionální a vnitrostátní úrovni prostředky k výměně informací mezi odvětvími a přes hranice s cílem účinně porozumět činnostem a událostem na moři.
Integrace námořního dohledu je nezbytným předpokladem zajištění bezpečnějších, zabezpečenějších a čistších moří.
Securing the Seas: A Comprehensive Assessment of Global Maritime Security
Ropné znečištění a reakce na havárie
Tato mapa zobrazuje rozmístění plavidel pro odstraňování ropného znečištění a jejich schopnost skladovat znečištěnou vodu v metrech krychlových za rok 2013 na základě informací poskytnutých Evropskou agenturou pro námořní bezpečnost (EMSA).
Vzhledem k tomu, že ropa je přepravována ve velkých objemech, bývá důsledkem havárií vznik rozsáhlých ropných skvrn.
Tato mapa zobrazuje místa závažných ropných havárií v evropských mořích v letech 2007-2008 na základě údajů poskytnutých Evropskou agenturou pro námořní bezpečnost (EMSA).
Vzhledem k tomu, že ropa má menší hustotu než slaná voda, plave na mořské hladině a vytváří na ní tenký film zvaný ropné skvrny.
Tyto ropné havárie v mořském prostředí jsou velmi škodlivé pro vodní organismy, zejména pro mořské savce a mořské ptáky.
Plovoucí ropa se přichycuje na kožešinu a peří mořských savců a ptáků, zbavuje je izolačních a vodu odpuzujících vlastností a vystavuje je chladnému a drsnému prostředí.
Mohou se rovněž otrávit ropou, kterou spolykají ve snaze se očistit.
Rozmístění zásahových plavidel a jejich skladovací kapacita jsou důležité pro rychlou reakci na havárie a pro omezení šíření znečištění po hladině.

Kvalita vody a ochrana mořského prostředí
Vodní kvalita je ovlivňována odpadními vodami ze severní a střední Evropy.
Tato mapa poskytuje přehled o kvalitě vody ke koupání, například výborná, dobrá, přijatelná a nevyhovující, podél evropského pobřeží.
Údaje o kvalitě vody ke koupání umožňují sledovat stav pobřežních vod a upozorňovat na oblasti, v nichž mohou být nutná ochranná nebo nápravná opatření.
Ochrana mořského prostředí souvisí také s plánováním lodních tras, kontrolou ropného znečištění, udržitelným rybolovem a řízením akvakultury.
Cestovní ruch v pobřežních regionech
Cestovní ruch je důležitým hnacím motorem hospodářství v pobřežních regionech, může však mít rovněž nepříznivý dopad na pobřežní společenstva a ekosystémy.
Aby bylo možné tyto dopady posoudit a zajistit udržitelné řízení cestovního ruchu v pobřežních oblastech, je potřeba sledovat vývoj cestovního ruchu podél jednotlivých evropských pobřeží.
Jedním ze způsobů, jak toho dosáhnout, je změřit počet nocí, které lidé stráví v turistických ubytovacích zařízeních v pobřežních regionech.
Tato mapa zobrazuje počet nocí strávených v turistických ubytovacích zařízeních v jednotlivých pobřežních a vnitrozemských oblastech od roku 2012 dále.
Dalším ukazatelem je počet zařízení, pokojů a lůžek v pobřežních regionech.
Tato mapa zobrazuje počet zařízení, pokojů a míst ke spaní v jednotlivých pobřežních a vnitrozemských oblastech od roku 2012 dále.
Tyto údaje pomáhají porovnávat turistickou zátěž pobřeží s kapacitou ubytování a posuzovat možné dopady návštěvnosti na pobřežní společenstva a ekosystémy.
Námořní dědictví, muzea a akvária
Evropské námořní dědictví
Tato mapa zobrazuje hlavní evropská námořní muzea včetně těch, která jsou uvedena na seznamu evropského námořního dědictví.
Evropská námořní muzea nám poskytují jedinečné zážitky, které nám umožňují objevování naší námořní historie.
Na této mapě najdete rozmístění námořních a pobřežních památek světového dědictví UNESCO, které můžete navštívit v Evropě a po celém světě.
Můžete se zde poučit o historii a vrátit se zpátky v čase, a tak lépe porozumět naší společnosti z kulturního, sociálního, environmentálního a ekonomického hlediska i bohatým odkazům, které po sobě zanechala.
Veřejná akvária
Tato mapa zobrazuje více než 100 veřejných akvárií v Evropě, jejichž seznam je uveden v databázi International Aquarium Forum (IAF) pro Evropu.
Výlet do akvária představuje vždy obohacující zážitek.
Historické představy o Severním moři
V době, kdy na dalekých plavbách umírala polovina námořníků, ožívaly v legendách a vyprávěních nebezpečné biblické zrůdy přinášející zmar lodím i jejich posádkám.
Tyto výjevy jsou podrobně zachyceny na Carta Marina z konce třicátých let 16. století, která sloužila jako uznávaný zdroj kartografům, spisovatelům a učencům studujícím evropská moře.
Mapa je nejstarším dochovaným námořním zobrazením severní Evropy a svému oboru kralovala po dalších pět desetiletí.
Originál měl zhruba dva metry čtvereční a zobrazoval podrobný portrét severní Evropy - dnešní Dánsko, Estonsko, Finsko, Island, Lotyšsko, Litvu, Norsko, Švédsko a nejsevernější části Britských ostrovů.

Olaus Magnus a vznik Carta Marina
Autorem Carta Marina byl švédský arcibiskup Olaus Magnus.
Magnus se narodil ve Švédsku v roce 1490, pocházel z privilegovaných poměrů a navštěvoval univerzitu v Německu.
Reformace jej donutila přestěhovat se do Itálie.
A právě tam se jeho Carta Marina zrodila.
Magnus, jmenovaný exilovým arcibiskupem, pracoval na své mapě dvanáct let, dokud ji v roce 1539 nepředal k tisku.
Magnusova mapa byla jedním z prvních geografických vyobrazení Evropy.
I Magnusovo kartografické úsilí však neslo nesmazatelné stopy jeho náboženského směřování a vzdělání.
Některé z jím zobrazených nestvůr pocházejí ze Starého zákona, například mořský orm - tehdy známý jako leviatan, který se objevuje v Žalmech, v Knize Jobově a v Knize Izaiášově.
Mapu tvořil očima církevního učence.
Proč mořské příšery působily realisticky
Magnusova mapa vznikala v době, kdy se pozornost lidí obracela k vědě a objevům, jejich představivost však stále ovládaly fantastické představy o světě přírody.
Věřili na zvířata, která nikdy neviděli, jako byli draci a mořští hadi.
Spojení Magnusovy autority spolu s úctou k tištěnému slovu způsobily, že i nejdivočejší zobrazení velryby diváci vnímali realisticky.
Evropa právě vstupovala do věku zámořských objevů a díky vynálezu knihtisku čtenářům přímo před očima ožívaly na tištěných stránkách do té doby nevídané výjevy.
A lidé toužili po dalších.
Od vynálezu knihtisku sice uplynulo už sto let, ale jenom málo Evropanů umělo číst.
Ke čtení Magnusovy mapy však nepotřebovali abecedu.
Mapa jim přinášela obrazem svět všemožných příšer, které znali z Bible nebo z vyprávění.
Mořský orm
Nedaleko norského pobřeží Magnus zobrazuje jasně červeného mořského hada útočícího na loď.
Ta se pod tíhou útoku naklání, jako by ji někdo chtěl potopit.
Mořský orm částečně vycházel z pověstí, včetně biblických odkazů na mořského tvora podobného hadovi.
Vycházel také z popisů námořníků, kteří jej líčili jako mohutnou příšeru žijící poblíž norského pobřeží.
Tvrdili, že orm byl 60 metrů dlouhý had, o průměru šest metrů, tedy asi jako tunel metra.
Je možné, že mořští ormové byli ve skutečnosti obří chobotnice nebo ploutvonožci, jako jsou tuleni nebo lachtani.
Jiní tvrdí, že ormové byli žraloci, velryby nebo hlístouni.
Ve své knize Dějiny severských národů z roku 1555 Magnus uvádí, že mořský orm se mohl vynořit vedle lodi a strhnout z paluby nic netušícího námořníka.
Podle Magnuse se orm mohl plazit i po souši a dokázal požírat dobytek i lovit mořské živočichy.
Další historici a kartografové ve svých pracích reprodukovali mořského orma až do roku 1700.
„Pristery“
Mořské příšery na Carta Marina byly všeobecně zlé a zřejmě odhodlané ublížit každému člověku, na kterého narazily.
Zejména pristery byly nebezpečně agresivní.
Magnus ve své knize z roku 1555 napsal, že byly dlouhé 60 metrů, měly široké, vidlicovité ocasy a ploutvovité nohy, obličeje připomínající bradavičnaté prasata a na temeni hlavy měly dva vydechovací otvory.
Magnus si skutečně podobu některých svých mořských příšer zcela vymyslel a předlohou k nim mu byly nejčastěji velryby.
Mnoho jeho příšer však bylo okopírováno z ilustrovaných encyklopedií.
Některá z těchto ilustrovaných děl vycházela z popisů sahajících až do Přírodopisu římského autora Plinia Staršího z prvního století.
Většina dalších mořských tvorů na Carta Marina byla založena na popisech velryb.
Velryby byly lidem dobře známé, ale viděli by je pouze na hladině oceánu.
Na mapě je také vyobrazena velryba na pláži, kterou lidé zpracovávali na maso a kosti.
Magnus napsal, že velryby dokázaly svým ocasem srazit loď nebo ji potopit pouhým tím, že se nasunuly na palubu.
Podle mapy se nedaleko pobřeží Islandu dvě stvůry řítí na loď.
Jedním z mála způsobů, jak zaplašit mořskou příšeru, bylo podle Magnuse troubení na trubku.
Ostatní kartografové s tím souhlasili a Magnusova pristera se objevovala na jejich vlastních mapách celá desetiletí.
Ostrovní velryby
Podle Carta Marina byly velmi nebezpečné zejména vody mezi Norskem a Islandem.
U norského pobřeží Magnus zobrazuje zrádný Moskstraumen - skutečné místo v moři, které existuje dodnes.
Mezi mořského orma a pristeru Magnus umístil ostrovní velrybu, nemilosrdně klamnou šelmu.
Ostrovní velryba pochází z tisícileté pověsti, která se datuje od dopisu Alexandra Velikého Aristotelovi kolem roku 300 po Kristu.
Starověký příběh vyprávěl o dvou námořnících, kteří odpočívali na místě, o němž si mysleli, že je to ostrov.
Vystoupili na břeh, utábořili se a pak rozdělali oheň.
Ukázalo se, že nejsou na ostrově, ale na hřbetu velryby.
Když velryba ucítila pálení ohně, ponořila se do hlubin oceánu a vzala muže s sebou.
Na Carta Marina připomíná ostrovní velryba křížence stegosaura a nosorožce, ale pravděpodobně šlo o velrybu.
Mapa jako obraz strachu z moře
Na Carta Marina nebyly mořské příšery jenom dekorativní ozdobou, jako tomu bylo na jiných mapách v období renesance.
V některých případech mapy sloužily jako varování před obávanými příšerami v nebezpečných vodách.
Všechny dohromady odrážely obavy tehdejších obyvatel z nebezpečí námořního cestování.
Tyto jejich obavy nebyly bezdůvodné.
Úmrtnost na dálkových plavbách v roce 1500 byla už jenom kvůli kurdějím 50 procent, za další úmrtí mohly nehody, utonutí a infekční nemoci.
Mnoho lidí, kteří se vydali na moře, se už nikdy nevrátilo.
Oceán byl vnímán jako nebezpečné místo a Magnusova mapa tak odrážela nejen strach z neznámého, ale také touhu jej zkrotit.
Některá monstra, jako například mořský orm, se podařilo vyvrátit jako mýtus až po více než sto letech.
Mnoho dalších příšer se z map vytratilo v následujícím století, kdy kartografové do svých map zakomponovali realističtější zobrazení mořského života.
Severní moře v současnosti
Současná mapa Severního moře proto neukazuje pouze geografickou polohu vodní plochy. Zachycuje také hustotu lodní dopravy, hlavní přístavy, energetické uzly, rybolovná území, akvakulturní farmy, turistickou infrastrukturu, kvalitu vody, rizika havárií a nástroje námořního dohledu.
Pod mořským dnem se nacházejí zásoby ropy a zemního plynu, které se těží od 70. let 20. století.
Těžba, doprava, rybolov, pobřežní výstavba a cestovní ruch vytvářejí souběh činností, které je nutné koordinovat, aby bylo možné využívat mořský prostor bezpečně a udržitelně.
Mapa umožňuje chápat Severní moře jako propojený systém, v němž se setkávají přírodní procesy, hospodářské aktivity, historická paměť i moderní evropská správa moří.