Machu Picchu bez turistů: jak zažít klidnější Peru

Machu Picchu, správně vyslovováno „maču pikču“, patří k nejznámějším a nejnavštěvovanějším místům Peru i celé Jižní Ameriky. Návštěva této archeologické lokality je bezesporu úžasným zážitkem na celý život, zároveň však není dobré očekávat úplně liduprázdné „ztracené město Inků“ známé z dokumentárních filmů.

Na fotografiích se Machu Picchu často jeví jako opuštěné místo, po kterém se prohání nanejvýš pár lam. Ve skutečnosti se návštěvníci musí vzájemně vyhýbat a proplétat, aby se v úzkých průchodech neušlapali. Pokud chcete zažít Machu Picchu s menším množstvím lidí, musíte pečlivě zvolit termín, denní dobu, vstupenku i způsob dopravy.

Proč je Machu Picchu tak přeplněné

Machu Picchu se považuje za novodobý div světa, a proto je lepší přistupovat k návštěvě s ne příliš velkým očekáváním, abyste zabránili případnému zklamání. Je to neskutečně zprofanované místo, kde počet návštěvníků každým rokem opravdu velice strmě stoupá.

Od roku 1995, kdy Machu Picchu ročně navštívilo asi 480 000 turistů, vzrostl do dnešních dní počet návštěvníků o neuvěřitelných 800 %. Zatímco na Machu Picchu míří téměř 4 000 lidí každý den, na Choquequirao dorazí v průměru 20 lidí.

Peruánci se snaží počty regulovat pomocí stále nových pravidel, rozdělení na časové sloty a zpřístupnění jen některých částí areálu. Dobře si uvědomují, že jde o natolik významnou památku, že ji nemůžou nechat zničit nekontrolovatelnými nápory turistů. Současně však chtějí poblíž Machu Picchu postavit letiště, aby tento skvost ještě více zpřístupnili.

Největší davy se obvykle soustředí během hlavní sezóny a kolem poledne. Hodinu od hodiny se situace zhoršuje, protože přijíždějí další skupiny návštěvníků. Když si chcete udělat fotografii z dobrého místa, musíte často vyčkat frontu nebo počkat na krátký okamžik, kdy vám nikdo nevstoupí do záběru.

Kdy navštívit Machu Picchu s menším počtem lidí

Suchá sezóna a období dešťů

Peru má dvě hlavní roční období - suché, které trvá od května do října, a deštivé, trvající od listopadu do dubna.

Duben, květen, září a říjen jsou považovány za nejlepší měsíce, protože počasí bývá relativně stabilní a turistů není tolik jako v hlavní sezóně. Pokud chcete kombinovat dobré počasí, volnější Machu Picchu a přijatelnou cenu letenek a ubytování, zvolte konec dubna nebo začátek října.

Červenec a srpen jsou nejrušnější měsíce, protože jde o období letních prázdnin v Evropě a USA. Počítejte s tím, že Machu Picchu bude přeplněné, a vstupenky i vlaky se doporučuje rezervovat s několikaměsíčním předstihem.

Leden a únor jsou nejméně doporučované měsíce kvůli silným dešťům. Incká stezka je v únoru uzavřena kvůli údržbě a nebezpečným podmínkám.

Nejlepší denní doba

Pokud chcete mít Machu Picchu téměř pro sebe, vyplatí se přijít hned brzy ráno, od 6:00, nebo naopak odpoledne po 14:00. V ranních hodinách je šance, že bude areál zahalený mlhou, ale zároveň se vám může podařit zachytit kouzelný východ slunce nad ruinami. Odpoledne je méně lidí, protože většina turistů odchází kolem poledne.

Ráno se u vstupu sice tlačí zástupy lidí, ale Machu Picchu je tak ohromné, že se uvnitř davy velmi jednoduše rozptýlí. Co je na ranní návštěvě nejlepší, je skutečnost, že poránu po areálu pobíhá celkem snesitelné množství lidí. Tato situace bohužel netrvá věčně.

V ranních hodinách bývá Machu Picchu často zahalené v mlze, která se prý většinou během dne rozplyne. Pokud chcete pozorovat, jak mlha stoupá z hor kolem zřícenin, postupně zahalí celé město a pak ho znovu odhalí, vyrazte hned brzy ráno.

Choquequirao: skutečně klidnější alternativa

Pokud hledáte Machu Picchu bez lidí, nejpřesvědčivější alternativou je Choquequirao. Je to trochu jiné než bájné Machu Picchu, nicméně podobností mají na tisíc.

Choquequirao je často označováno jako „druhé Machu Picchu“, ale s tím rozdílem, že ho navštíví jen hrstka turistů. Je senzační, pusté a zasazené v neuvěřitelných přírodních kulisách. Samotný komplex Choquequirao je vzdálen pouze několik dní chůze od slavnějšího Machu Picchu.

Choquequirao bylo založeno Pachacutim a jeho synem Tupacem stejně jako Machu Picchu jako jejich královská rezidence. Zřejmě sloužilo jako vstupní bod do incké provincie Vilcabamba a také jako administrativní středisko sloužící politickým účelům, přičemž mělo sociální i ekonomickou funkci.

Samotná osada se skládala z mnoha částí. Nemohou samozřejmě chybět legendární terasy, jež Inkové budovali v terénu vskutku šíleném a prudkém. Mix vůně historie, hor, řeky, vodopádů a bájného klidu je něco, co si většina lidí chce užít.

Jak se dostat do Choquequiraa

Trek na Choquequirao trvá 3-5 dnů v závislosti na množství času a kondici výpravy. Prvním záchytným bodem je Cachora.

Cesta začíná v Cuscu v „Auto přepravě do Abancay“. Auta vyrážejí ve chvíli, kdy jsou připraveni čtyři pasažéři. Cena za cestu je 50-60 solů a trvá přibližně 3 hodiny.

Člověk nejede až do Abancay, ale vystoupí si v Ramal de Cachora. Jakmile taxík překoná horizont a začne klesat do Cachory, sjíždí se do hlubokého údolí obklopeného vysokými kopci a v dáli ční dvě pětitisícovky se zasněženými vrcholky.

Začátek treku vede ve výšce přibližně 2 900 m n. m. a nabízí výhled na hluboké údolí s divokou řekou Apurimac ve výšce 1 470 m n. m. Na pozadí se tyčí hory Kiswar ve výšce 5 771 m n. m. a Quiriwayrachina se zasněženými vrcholky.

Je nutné sklesat k samotné řece, překonat most a zase vystoupat do podobné nadmořské výšky, kde se rozléhá vesnička Marampata. Most je bod zlomu, doslova. Potom je nutné vystoupat 1 500 výškových metrů na 6 kilometrech trasy.

Je to prudké a fyzicky náročné, ale výhledy jsou skutečně úžasné. Cestou je několik míst, kde si lze dopřát osvěžující nápoj či jiný doping. Ve chvíli, kdy člověk dorazí do Marampaty, je zalit nejen potem, ale také úlevou.

Na Choquequirao doporučuji vyčlenit celý den. Nelze mu nevěnovat pár hodin dlení, pozorování okolí a hloubání v myšlenkách. Choquequirao totiž oplývá geniem loci na druhou.

Peruánská vláda schválila projekt, podle kterého by měla cestu přes údolí zkrátit lanovka. Ta přinese desetitisíce turistů ročně navíc. Projekt by měl být dokončen v roce 2030, avšak uvidíme, zda se stavba skutečně uskuteční.

Jak se dostat k Machu Picchu bez klasického vlaku

Machu Picchu leží v peruánských Andách, hned na začátku džungle, a to v těžko dostupném terénu. Nejdříve se musíte dopravit do vesničky Aguas Calientes, která leží přímo pod Machu Picchu.

Do Aguas Calientes nevede žádná silnice, přesto existuje několik možností, jak se tam dostat. Liší se cenou a množstvím času, který vám cesta zabere.

Autobus z Cusca do Hydroelectrica a pěšky podél kolejí

Nejlevnější alternativou je dojet autobusem na stanici Hydroelectrica a odtud dojít pěšky k Aguas Calientes. Jednosměrná jízdenka Cuzco-Hydroelectrica vyjde na 30 solů.

Bus vás po zhruba 6 hodinách cesty vyhodí na místě zvaném Hydroelectrica. V podstatě jde o místo nejblíže Aguas Calientes, kam lze po „silnici“ dojet. Poslední úsek není tak úplně silnice, ale spíš prašná a kamenitá cesta nad hlubokou roklí, takže kinedryl s sebou a rozhodně při jízdě nekoukat dolů.

U Hydroelectrica je několik restaurací a podél tratě narazíte ještě na další. Odtud se pokračuje 13 km pěšky podél kolejí, díky čemuž se nemáte kde ztratit. Zabere vám to přibližně 2 hodiny svižné chůze nebo 3 hodiny vyhlídkové procházky.

Trasa vede pralesem podél řeky Urubamba a vzhledem k faktu, že následujete koleje, nemůžete se tu ztratit. Je to skutečně po rovině, takže není důvod k panice.

Nejlevnější varianta může zahrnovat také přespání v kempu nebo mimo kemp. Kolem řeky je spousta hezkých prázdných míst, takže pokud chcete, aby vám večer dělaly společnost houfy světlušek místo hromady turistů, stačí se projít kolem řeky a dívat se kolem sebe.

Pozor při zpáteční cestě: autobusy od Hydroelectrica zpět do Cusca odjíždějí okolo 15:00. Kdo chce strávit v Aguas Calientes jen jednu noc, musí si koupit ranní vstup na Machu Picchu a nejpozději v půl dvanácté areál opustit.

Přes Santa Teresu

Nejblíže, kam je možné dostat se po vlastní ose, je městečko Santa Teresa. Z Cusca vás čeká na zhruba dvousetkilometrovém úseku trasy několik zajímavých míst, například solné doly Salineras, archeologické vykopávky Moray nebo dosud živé incké město Ollantaytambo.

Cestou na Machu Picchu budete muset překonat sedlo Abra Málaga, jehož nejvyšší bod dosahuje výšky 4 316 metrů nad mořem.

Ze Santa Teresy vás vlak doveze až do Aguas Calientes, anebo můžete jít pěšky. Je to příjemná asi dvouhodinová procházka po kolejích. Ze Santa Teresy sem pravidelně jezdí i minibusy; na odjezdové časy a cenu se stačí zeptat v městečku na informacích.

Pokud nejste v nejvyšší sezóně, ubytování v Santa Terese najdete celkem snadno. S trochou trpělivosti a umění smlouvat dohodnete únosnou cenu a parkování pro vaše stroje. Ubytování může být také dobrou možností, pokud nechcete absolvovat cestu z Cusca a návštěvu Machu Picchu během příliš napjatého jediného dne.

Vlakem, nebo pěšky?

Nejpohodlnější, nejrychlejší a také nejdražší varianta vede vlakem. Vlakové spojení mají na starosti firmy PeruRail a IncaRail.

Vlaky nabízejí několik úrovní služeb od ekonomické třídy až po luxusní varianty. Z Cusca může cesta trvat přibližně 3,5-4 hodiny, z Ollantaytamba přibližně 1,5-2 hodiny.

Háček je v tom, že ceny mohou být velmi vysoké. Z Ollantaytamba cesta zabere zhruba 2 hodiny a můžete za ni zaplatit třeba i 70 dolarů v jednom směru.

Většina lidí chce ušetřit, a tak se autobusem dopraví až do Ollantaytamba a nastoupí až tady. Z toho vyplývá, že cestování po Peru vlakem je vhodné pro toho, koho tlačí čas nebo kdo nepočítá každou korunu.

Možné je také zkombinovat jednu cestu vlakem a jednu autobusem. Je to váš výlet, váš čas i vaše peníze, takže si dopravu můžete sestavit podle vlastních priorit.

Jízdenky je nutné rezervovat měsíce dopředu, zejména v hlavní sezóně od května do října. Pokud chcete mít jistotu a klid v duši, zajistěte si lístky předem.

Pěší trasy k Machu Picchu

Incká stezka

Incká stezka je nejlegendárnější cesta vedoucí k Machu Picchu. Jde o původní stezku, kterou používali Inkové, a je to jediný trek, který vás přivede přímo ke Sluneční bráně, tedy Inti Punku, s úchvatným výhledem na Machu Picchu.

Klasická varianta trvá 4 dny a 3 noci a měří 43 km. Existuje také zkrácená dvoudenní verze. Čekají vás starobylé incké ruiny, horské průsmyky a mlžné lesy. Nejvyšší bod Dead Woman’s Pass dosahuje 4 215 m n. m.

Vstup na Inckou stezku je přísně regulován - denně je povoleno jen 500 osob včetně průvodců a nosičů. Pokud máte o tuto trasu zájem, je nutná včasná rezervace.

Salkantay trek

Salkantay trek je méně turistickou alternativou k Incké stezce. Trvá přibližně 5 dní a 4 noci, měří 72 km a jeho náročnost je vysoká.

Nabízí úžasné výhledy na zasněžené vrcholky And, exotickou džungli i dramatické horské průsmyky. Salkantay Pass dosahuje 4 630 m n. m. a mezi hlavní atrakce patří také laguna Humantay a tropická část džungle.

Výhodou je, že není třeba povolení, takže můžete trek rezervovat i na poslední chvíli.

Lares trek

Lares trek trvá 3-4 dny, nabízí různé varianty v délce 30-40 km a jeho náročnost je střední. Je perfektní volbou pro cestovatele, kteří chtějí zažít autentickou peruánskou kulturu a tradiční vesnice.

Choquequirao trek

Choquequirao trek trvá 8-9 dní, měří 64 km jedním směrem a jeho náročnost je extrémně vysoká. Je určen zkušeným dobrodruhům, kteří se nebojí izolovaných stezek, náročného terénu, velkého převýšení a dlouhých denních pochodů.

Pokud hledáte skutečné dobrodružství a chcete vidět incké památky bez davů lidí, Choquequirao trek je jasná volba.

Jak vystoupat z Aguas Calientes k ruinám

Autobus

Autobus představuje pohodlnou variantu, ale za pohodlí se platí. Jednosměrná jízdenka přijde na 12 dolarů a zpáteční na 24 dolarů. Autobus vás za několik minut pohodlně dopraví až k modernímu vstupu do celého komplexu.

Kyvadlové autobusy jezdí každých 10-15 minut od 5:30 do 15:30. Cesta trvá přibližně 25 minut a jízdenku je třeba zakoupit den předem. Při koupi jízdenky je třeba předložit cestovní pas.

Pěšky

Výstup z Aguas Calientes trvá přibližně 1,5-2 hodiny a vede strmě vzhůru po kamenném schodišti. Trasa několikrát protíná silnici, po které jezdí autobusy.

Je to krpál jako kráva, takže pokud jste netrénovaní nebo nechcete začínat návštěvu vyčerpávajícím výstupem, je praktičtější jet autobusem.

Most na začátku trailu se otevírá ráno v 5:00. Pokud máte vstup na 6:00, musíte být mezi prvními a nahoru jít velmi rychle.

Vstupenky a časové sloty

Vstupenky se nejbezpečněji kupují online přes oficiální webovou stránku www.machupicchu.gob.pe. Existuje mnoho dalších stránek, přes které je možné vstupenku rezervovat a zaplatit, ale jde o business, na kterém se živí spousta různých agentur.

Vstupenky se sice dají pořídit až na místě, ale mohou být na několik týdnů dopředu úplně vyprodané. Pokud budete lístky shánět až na místě, připravte si dostatečné množství solů a cestovní pas.

Vyberete si konkrétní den a ihned vidíte dostupnou kapacitu na jednotlivé časové sloty, které jsou rozdělené na celé hodiny. První vstup je mezi 6:00 a 7:00, další mezi 7:00 a 8:00 a poslední od 14:00 až do předepsané zavíračky v 17:30.

Standardní vstupné pro dospělého podle uvedených údajů činí 152 solů plus malý poplatek za platbu kartou. Oficiálně máte na prohlídku Machu Picchu 4 hodiny. Při odchodu z areálu však podle popsané zkušenosti nikdo nekontroloval, kolik času jste uvnitř strávili.

Při výběru vstupenky si můžete přikoupit vstup na jednu z hor, které jsou součástí areálu. Díky vstupnému na horu se oficiální délka návštěvy prodlouží na 7-8 hodin podle konkrétní hory.

Pokud chcete odjet odpoledním autobusem od Hydroelectrica v 15:00, výstup na žádnou horu rozhodně nestihnete pohodlně. Výstup může zabrat jednu, dvě, tři nebo čtyři hodiny a sprintovat po Machu Picchu určitě nechcete.

Huayna Picchu a Machu Picchu Mountain

Huayna neboli Wayna Picchu znamená v překladu Mladá hora. Dosahuje výšky 2 693 m n. m. a jde o horu tyčící se nad pueblem, která se objevuje na většině ikonických fotografií.

Machu Picchu Mountain znamená Stará hora a dosahuje 3 082 m n. m. Denní kapacita je u ní o něco vyšší a výstup je pozvolnější než na Huayna Picchu.

Huayna Picchu nabízí nejlepší panoramatické výhledy, ale připravte se na strmý výstup. Machu Picchu Mountain je delší, ale méně strmý trek vhodný pro milovníky pěší turistiky.

Jak se pohybovat v areálu

Po vstupu si vystojíte frontu k turniketům, kde se kontroluje vstupenka společně s cestovním pasem. Pas si nezapomeňte, jinak jste namydlení.

Za turnikety si vezměte mapku areálu, abyste měli přehled, kde se právě pohybujete. Prohlídková trasa vede po vyznačených cestičkách se směrovkami a v podstatě je intuitivní.

V areálu nejsou žádné informační tabule ani popisky, takže pokud nechcete pouze fotografie, ale chcete se o tomto divu světa něco dozvědět, vezměte si průvodce. Vstup s průvodcem podle uvedených informací v roce 2019 povinný nebyl, ale uvnitř se bez něj žádné informace nedozvíte.

Od července 2017 bylo zavedeno opatření, podle kterého se návštěvníci bez oficiálního průvodce do areálu nedostanou. Průvodci musí být držiteli speciální licence a v každé skupině může být maximálně 16 účastníků.

Další trasy a vyhlídky

Pokud jste neukořistili vstupenky na některou z hor nebo na ně nemáte čas, nemusíte zoufat.

Inca Bridge je nenáročná trasa, při které se po zapsání jména do návštěvní knihy dostanete asi za 20 minut chůze po rovině k původnímu inckému mostu. Naskytnou se vám zajímavé výhledy do vedlejšího údolí.

Sun Gate, ze španělštiny Inti Punku neboli Sluneční brána, je malá pevnost nad Machu Picchu. Nachází se v nadmořské výšce 2 770 m a právě tady vrcholí slavný Inca Trail. Cesta už není tak pohodová jako k mostu, protože vede po kamenném chodníčku do kopce, ale výhledy jsou odtud famózní.

Praktická pravidla pro klidnější návštěvu

Ještě před vstupem si dojděte na toaletu, protože uvnitř žádné nejsou. U vchodu vedle záchodů je kantýna, ale odejít kvůli toaletě nebo kávě a znovu se vrátit dovnitř není jednoduché.

Areál můžete opustit pouze jednou v rámci čtyř hodin, které máte na návštěvu, případně v rámci 7-8 hodin při vstupu s horou.

Dovnitř si vezměte vodu a svačinu. Uvnitř si žádné jídlo ani pití nekoupíte. V návštěvním řádu je uvedeno, že nesmíte mít vodu v jednorázové plastové lahvi a velké množství jídla, ale podle popsané zkušenosti u vstupu batohy nikdo nekontroloval.

Zakázané jsou drony, stativy, selfie tyče, dětské kočárky a elektronické cigarety. Kouření je na Machu Picchu zakázané celkově.

• Vezměte si pohodlné trekové boty, protože terén je nerovný a kluzký.
• Přibalte nepromokavou bundu nebo pláštěnku.
• Nezapomeňte sluneční brýle, opalovací krém a klobouk.
• Vezměte si lehký batoh s vodou a svačinou.
• Maximální povolená velikost batohu je 20 litrů.
• Na trek jsou vhodné voděodolné boty s dobrou oporou kotníků.
• V období dešťů přibalte návleky na boty nebo rychleschnoucí pončo.

Výška, počasí a aklimatizace

Machu Picchu se nachází ve výšce 2 430 m n. m., což je méně než Cuzco. Na samotnou návštěvu proto nepotřebujete takovou aklimatizaci jako ve městě Cusco, které leží ve výšce 3 399 m n. m.

Většina turistů přilétá do Cusca, kde může nastat problém s výškovou nemocí. Machu Picchu sice neleží v extrémní nadmořské výšce, ale změny počasí během jednoho dne mohou být výrazné: ráno mlha, dopoledne slunce a odpoledne déšť.

Ideální je vrstvené oblečení: funkční tričko, lehká mikina nebo fleecová bunda, nepromokavá bunda či pláštěnka, pohodlné trekové kalhoty a pohodlné ponožky. V deštivém období se vyplatí ochrana proti vlhkosti pro elektroniku a doklady.

Jednodenní návštěva bez noclehu

Často se objevuje otázka, zda lze stihnout návštěvu Machu Picchu za jeden den bez přespání v Aguas Calientes.

Autobusem z Cusca se o tom samozřejmě uvažovat nedá. Pokud se však už probudíte v Ollantaytambu a investujete do ranního vlaku, jehož cesta trvá přibližně 2 hodiny, je tato možnost celkem reálná.

Z Cuzca by to bylo zbytečně na knap. Ollantaytambo je samo o sobě krásné místo, takže při této variantě uvidíte i něco navíc.

Pokud máte koupený ranní vstup a chcete se vrátit autobusem přes Hydroelectrica, musíte počítat s odjezdem autobusů zpět do Cusca okolo 15:00. Časový plán proto vyžaduje velmi přesnou organizaci.

Kolik návštěva stojí

Celý trip přes cestovní agenturu může stát přibližně 300 solů, přičemž cena zahrnuje dopravu tam i zpět, vstupné na Machu Picchu a ubytování v Aguas Calientes.

Cena samozřejmě závisí na tom, zda jedete vlakem, autobusem, absolvujete trek, nocujete v Aguas Calientes nebo Santa Terese a zda využijete agenturu.

Za samotnou vstupenku na Machu Picchu bylo podle popsané zkušenosti zaplaceno 152 solů, tedy přibližně 1 000 Kč. Vlak ze stanice Hydroelectrica do Aguas Calientes vyšel na 31 dolarů a autobus z Aguas Calientes k branám Machu Picchu na 12 dolarů.

Pokud připočítáme jídlo, dostáváme se přibližně na 3 000 Kč za osobu. I přes rozpaky z množství turistů, špatné organizace, nefunkčních bankomatů a směnáren, odstávky vlaku a chybějících toalet ten výlet podle popsané zkušenosti za tyto peníze stál.

Jak si užít Machu Picchu klidněji

1. Vyberte duben, květen, září nebo říjen.
2. Vyhněte se červenci a srpnu, pokud vám vadí davy.
3. Zvolte ranní vstup od 6:00 nebo odpolední slot po 14:00.
4. Rezervujte vstupenky i dopravu s několikaměsíčním předstihem.
5. Zvažte Choquequirao, pokud je pro vás prioritou samota a dobrodružství.
6. Při omezeném rozpočtu využijte autobus do Hydroelectrica a pěší cestu podél kolejí.
7. Naplánujte si dostatek času na přesun z Aguas Calientes k areálu.
8. Na místě si vezměte mapku a zvažte průvodce, pokud vás zajímá historie.
9. Před vstupem použijte toaletu a vezměte si vodu i svačinu.
10. Buďte připraveni na mlhu, silné slunce i déšť během jediného dne.

Machu Picchu je úchvatná archeologická lokalita, nad kterou člověku zůstává rozum stát. Jak to tady Inkové byli schopni postavit a k jakému přesnému účelu město sloužilo, zůstává stále předmětem otázek a teorií.

Pokud však toužíte po skutečném klidu, tichu a možnosti vnímat incké ruiny bez davů, Choquequirao nabízí mnohem autentičtější zkušenost. Machu Picchu je ikonické a snadno dostupnější, Choquequirao je náročnější, méně známé a zatím podstatně klidnější.

tags: #maccu #pitcchu #bez #turistu