Lesní stezka Labské pískovce: dálkový trek skalami a hlubokými lesy

Lesní stezka Labské pískovce neboli Forststeig Elbsandstein se rozkládá jen těsně za našimi hranicemi s Německem v oblasti Českosaského Švýcarska.

Zážitková přeshraniční Lesní stezka Labské pískovce vede podél česko-německé hranice a je dlouhá sto kilometrů. Na stokilometrové lesní stezce je možné strávit několikadenní pobyt v harmonické přírodě na pomezí Spolkové republiky Německo a České republiky.

Lesní stezka Labské pískovce nabízí jedinečný zážitek hlubokého lesa - daleko od obcí, silnic i běžného turistického ruchu. Trasa měří více než 100 km a vede státními lesy České republiky i Saska převážně po lesních pěšinách, cestách a svážnicích.

Putování vede přes dvanáct stolových hor a krajinou známou hlubokými lesy, bizarními skalními útvary a výraznými pískovcovými masivy. Klikatící se stezky pískovcovými skalami se střídají s klidnými pasážemi tichými lesy.

Základní informace o trase

V informacích o stezce je hrdě uvedeno, že tato stezka je skutečným středoevropským unikátem. Stále se jedná o poměrně novou trasu, Lesní stezka byla oficiálně otevřena až v dubnu 2018.

Na levém břehu Labe v oblasti Českosaského Švýcarska otevřely v roce 2018 Sachsenforst (Saské lesy) ve spolupráci s Českými lesy dálkovou trasu Forststeig Elbsanstein - Lesní stezka Labské pískovce.

Trasa tvoří skoro uzavřený okruh a prochází krásné skalní oblasti mimo hlavní turistické trasy. Většinou se vyhýbá civilizaci, ale kdykoli se dá v případě nouze sejít někam na autobus.

Charakter krajiny a průběh stezky

Trasa vede od nádraží Schöna po úbočí Labe jižně do idylického údolí Golobtbachtal, potom vzhůru na panoramatickou vyhlídku na hoře Großer Zschirnstein a dále tichými lesy až k odbočce k Hraniční boudě.

Od ní se jde přes nejvyšší stolovou horu Labských pískovců Děčínský Sněžník až do kempu v Ostrově.

Kousek za Ostrovem začíná nejdobrodružnější úsek treku přes osamělé vrcholy divokými skalními průrvami a rozsáhlými lesy, kde nepotkáte člověka, až k chatě v lese Beutwald.

Za lesem Beutwald se lesní stezka ponoří do bizarního skalního světa údolí Bielatal, několikrát změní stranu údolí a vine se podél terénního zlomu na jižní straně.

Dále pokračuje po starých hraničních a lesních stezkách až k chatě Rotsteinhütte.

Na trase od chaty Rotsteinhütte do Nikolsdorfu vás čekají hned tři zajímavosti: málo známý pohled na Sněžník z Katzensteinu, panoramatický výhled na hoře Lampertstein a skalní labyrint u Nikolsdorfu.

Lesní stezka Labské pískovce neboli Forststeig Elbsandstein se rozkládá jen těsně za našimi hranicemi s Německem v oblasti Českosaského Švýcarska. Klikatící se stezky pískovcovými skalami se střídají s klidnými pasážemi tichými lesy.

Náročnost a pro koho je trasa vhodná

Náročný trek pro zkušené

Jedná se o fyzicky náročný vícedenní přechod určený pro trénované a dobře vybavené turisty.

Profil terénu vyžaduje dobrou kondici, orientační schopnosti a plánování zásob. Charakterem se blíží severským či novozélandským trekům.

Vzhledem k upraveným cestám, kterými Lesní stezka vede, možnosti pohodlného nocování, relativní dostupnosti vody a poměrně schůdnému stoupání i klesání, je možné tento dálkový trek řadit k těm jednodušším.

Nicméně vždy samozřejmě záleží na fyzické kondici, zkušenostech a adekvátním vybavení.

Trasa je poměrně nenáročná, byť se občas nevyhne nějakému tomu stoupání a prolézaní uliček mezi pískovcovými útvary.

Variabilita trasy - dle sil je možné trasu velmi přizpůsobit a naplánovat ji od 3 do 7 dnů.

Možnost zkratek - kdo nemá čas na absolvování celé trasy, je možné si trasu na mnoha místech zkrátit.

Díky mnoha okruhům lze trasu zkrátit, pokud je času málo.

Značení a orientace

Cesta je členěna do šesti úseků, u nás je stezka označena směrníky, v Německu žlutým svislým pruhem.

Forststeig Elbsandstein, v překladu Lesní stezka Labské pískovce, byla otevřena teprve v květnu 2018 a je vedena z naprosté většiny po saské straně Labských pískovců, z malé části po české straně.

Jako start jsme zvolili Bad Schandau a plni očekávání, jak to bude se značením, jsme hned kousek od nádraží narazili na první oficiální značku stezky.

Značená je tlustou svislou žlutou čárou.

Ačkoliv trasa často kopíruje klasické turistické zelené/žluté/červené/modré značení, užívá zejména své vlastní značení v podobě svislého žlutého obdélníku.

Trasa je po většinu času značena velmi dobře, ale přesto je třeba cestu bedlivě sledovat- ostré zatáčky a nečekané změny směrů mohou připravit překvapení v podobě zmatků a nejasností.

Rozhodně nepočítejte se značením, na které jsme zvyklí z Česka, žádné rozcestníky, ukazatele vzdálenosti nebo času ani šipky tu nehledejte.

Budete rádi, když se budete pořád držet žluté značky, která se velmi často ztrácí na rozcestích a v různém houští.

Na české straně oficiální značení stezky zcela chybí a jde se tu jen po klasických turistických trasách.

Na tomto úseku je značení sporadické, tak je třeba se řídit hlavně mapou.

Podle hranic značení zase je, ale teď už se zabloudit nedá, a tak se bavím počítáním hraničních patníků.

Naštěstí hodně pomáhá aplikace Mapy.com v telefonu.

Bohužel značení není vždy dokonalé, a proto je GPS stopa nebo Mapy.com velmi užitečná, pokud se znovu ztratíte.

Nocování na trase

Na německé straně se od dubna do října nabízí možnosti pro nocování ve volné přírodě v chatách a bivacích, na straně české lze využít veřejného tábořiště v Ostrově.

Pro přespání je po trase pět trekových chat a šest bivakovacích míst (místa pro stany, některá i s nouzovým přístřeškem).

Nocování je na stezce upraveno skvěle. Podél trasy funguje síť bivakovacích míst a chat, které spadají pod správu Lesní stezky.

Tyto chatičky jsou zatím zřízeny pouze na saské straně, v Česku nic takového není.

Na německé straně se od dubna do října nabízí možnosti pro nocování ve volné přírodě v chatách a bivacích, na straně české lze využít veřejného tábořiště v Ostrově.

Bivakovací lístky

Oficiální popis trasy začíná na vlakové zastávce Schöna a končí na nádraží Bad Schandau.

Já se vydávám na cestu v opačném směru, protože v infocentru na nádraží prodávají trekové lístky, kterými zaplatím přespání.

Jeden lístek stojí 10 euro, ať už se použije pro chatu nebo pro bivak.

Za využití tohoto zázemí se platí na místě do schránky umístěné na info-tabuli, a to pomocí tzv. bivakovacích lístků.

Cena bivakovacího lístku je 10 €/dospělého a 1 €/dítě do 17 let.

Cena přespání na bivakovacím místě, v bivaku či v chatě je vždy stejná.

Lístek se na místě přespání označí datem a ústřižek vhodí do schránky.

Není dobré pokoušet se na oficiálních místech přespat zadarmo, protože jsou pravidelně kontrolovaná strážci a koupení lístku na místě je s přirážkou dalších 10 euro.

Pokud v nich chcete přespávat, tak se musíte zaregistrovat buď na stránkách www.sbs.sachsen.de, nebo si zařídit nocleh v některém centru národního parku v Bad Schandau nebo ve Schmilce.

Bivakovací místa pro stany

Bivakovací místa jsou upravena pro postavení několika stanů, jsou opatřena WC, mnohdy také nádrží s vodou a piknikovými stoly na vaření.

Na německé straně se od dubna do října nabízí možnosti pro nocování ve volné přírodě v chatách a bivacích.

Bivakovací chatky

Bivakovací chatky jsou jednoduše zařízené, mívají jednu místnost, kde je sezení a palandy.

V bezprostřední místnosti se obvykle nachází také nádrž na vodu a kompostovací WC.

Turistické chaty

Jsou luxusní chaty s několika místnostmi.

Ty jsou opatřeny sezením a palandami na spaní.

Obývací místnost mívá k využití kamna, přičemž dřevo (připravená a nasekaná polínka) se obvykle nachází v bezprostřední místnosti chaty v přístřešku.

Stravování, vaření a voda

Vaření

Ačkoliv je v lesích Českosaského Švýcarska zakázáno rozdělávat oheň, na všech bivakovacích místech a u chat je vaření na outdoorových vařičích povoleno.

Z toho důvodu jsou na těchto místech stoly opatřené plechovou deskou na vaření.

Restaurace a občerstvení

Přímo na stezce se nachází několik restaurací, a to zejména na české části cesty vedoucí přes Děčínský Sněžník.

• Autokemp Pod Císařem
• bufet a restaurace na Děčínském Sněžníku
• restaurace Kristin Hrádek
• bufet na Papsteinu

Kombinace klidu, samoty a zázemí v podobě občasných restaurací patří k přednostem trasy.

Dostupnost vody

Vzhledem k tomu, že stezka vede poměrně dost mimo civilizace, je třeba počítat s nabíráním vody v pramíncích a říčkách po cestě, z toho důvodu je nutné si s sebou vzít filtr vodu.

Ačkoliv se nejedná o vyloženě suchou oblast, rozhodně je třeba si nabírání vody rozplánovat dle mapy, zdroje vody nejsou zrovna na každém kroku.

Tip: Na některých bivakovacích místech se nacházejí barely s vodou.

S vodou je v saských lesích brzy zjara bez problému.

Na své výpravy používám vodní filtr, stačí se trochu vyznat v mapě a vodu vždy bez problému najdete.

Doprava na začátek a z konce trasy

Cestujte vlakem, autobusem i MHD.

Trasa začíná i končí na vlakových nádražích, odkud jedou přímé vlaky do Děčína, který už nabízí skvělé spojení do všech velkých měst v ČR.

Oficiální začátek trasy se nachází na nádraží Schöna a konec trasy v Bad Schandau.

Výhodné je zvolit si cestu v opačném směru, neboť na nádraží v Bad Schandau je možný nákup bivakovacích lístků, případně počítat s jejich nákupem v Bad Schandau a následně opět sednout na vlak a vrátit se do Schöny.

Putování po etapách

Den první: Bad Schandau, Kleinhennersdorfer Stein, Papststein a Gohrisch

Z nádraží v Bad Schandau vyrážím v 9 h ráno.

Po prvních dvou kilometrech jsem zpátky u nádraží, jen o patro výš a na vyhlídce v lese.

Jak brzo zjistím, to je charakteristické pro celou trasu Lesní stezky.

Pokud je někde vyhlídka nebo skalní výchoz, stezka tam odbočí a motá se tak krajinou pěkně cik-cak.

Dnes mě vede přes tři stolové hory.

První je Kleinhennersdorfer Stein, rozlohou nějvětší, ale s výškou 392 m nejnižší.

Přímo na trase je jen jedna vyhlídka a moc lidí tu nepotkávám.

Zato na druhém kopci Papststein (451 m) je přímo narváno.

Je tu otevřená restaurace, tak většina lidí zamířila sem.

Třetí kopec Gohrisch (439 m) je rozlohou nejmenší, ale zato nejlepší prolézačka s úzkými skalními průchody a žebříky nahoru i dolů.

S velkým batohem docela zábava.

Pak už mě čekaly jen lesní cesty až na kraj vesničky Nikolsdorf do prvního bivaku.

Hned na začátku navštěvujeme jeden z prvních skalních masivů - Kleinhennersdorfer Stein.

Tady ještě potkáváme turisty, ale stezka nás sem dovedla lesní, neznačenou cestičkou mimo hlavní trasy.

První den jdeme ještě přes krásnou stolovou horu Papststein, pod kterou narážíme na oficiální rozcestník stezky Forststeig.

Procházíme přes vyvýšeninu, odkud je krásný výhled na majestátní pevnost Königstein, a pak podél řeky Biela klesáme opět dolů.

Den druhý: Labyrinth, Bielatal a bivak Spitzstein

Ráno vstávám před šestou, tak akorát na východ slunce.

Stezka mě vede okolo starého přírodního divadla a pak podél skal, divokým údolím.

Na rozdíl od včerejška potkávám jen málo lidí, tak si užívám nerušené přírody.

Nejzajímavější místo je dnes Labyrinth, malá skalní skupina v lese.

Sama o sobě stojí za cíl výletu, obvláště pro rodiny s dětmi.

Pak už jen prší, tak jsou další vyhlídky do mraků.

Dnešek končím v bivaku Spitzstein.

Je tu velká dřevěná útulna, tak nemusím spát pod plachtou.

Druhý den opět pokračujeme krásnými, hustými lesy a už vůbec nikoho nepotkáváme.

Procházíme kolem Bielatalu a stoupáme na krásnou vyhlídku Lampertsstein, odkud je parádní výhled na saskou krajinu.

U jezírka Neuteich ztrácíme na rozcestí značku, a i když podle GPS jdeme správně, značení zcela mizí.

Objevujeme ho až po několika hodinách pod Rosenthalem.

Pravděpodobně tu velká část značení chybí.

Odpoledne prší a ochladilo se, a tak je lákavá vidina teplé večeře v hospodě Pod Císařem v Ostrově.

Den třetí: Rotsteinhütte, Rosenthal a Ostrov

Dopoledne ještě zpočátku mrholí a vyhlídky jsou stále zamračené, i tak stojí za návštěvu.

Krásný je i les, kterým procházím.

Díky dešti a mlze má tajemnější atmosféru, svěží jarní zelený odstín listnatých stromů a keřů skoro září na pozadí tmavšího lesa a ptáci koncertují bez ohledu na počasí.

Zastavuji u chaty Rotsteinhütte, dvě dívky tu ještě u kamen suší vybavení, tak je chata příjemně vytopená.

Obědvám na vyhlídce Rosenthal, přístřešek je opět velikonočně vyzdobený, ale dost tu fouká, tak se nezdržím dlouho a pokračuji zpátky do lesa.

Stejně jako včera potkávám jen málo lidí a většinou jsou to „stezkaři“ jako já.

Večer jsem se ubytovala na české straně hranic v autokempu Pod Císařem.

Je pátek a po dešti, horolezci ještě nedorazili, takže na mě zbyl volný pokoj a nemusím do chatky nebo pod plachtu.

Horká sprcha a dobytí baterek se po třech dnech také hodí.

Pohraniční stezka je fantazie, moc nás to baví.

Den čtvrtý: Ostrov, Nebeská říše a Kamphütte

Ráno vyrážím do slunečného dne.

Nad kempem procházím skalní oblast Nebeská říše se symbolickým hřbitovem horolezců.

Jen malý kousek je to do vyhlášeného skalního města Tiské stěny, ale tam jsem byla loni a teď v sobotu tam bude spousta lidí, tak pokračuji po stezce zpátky do Německa.

Nad Rájeckým údolím vede stezka po hraničních kamenech a nabízí vyhlídky na údolí a na vrcholy skalních věží, některé už obsazené horolezci.

Po opuštění hranic se stezka klikatí lesem okolo vyhlídky Zeisigstein.

Potom je skal méně, zato se prodírám plantážemi borůvčí.

Dnes spím v chatě Kamphütte.

Klid, pohoda a krása všude kolem.

Den pátý: Bielatal, Grenzplatte a Děčínský Sněžník

První půlku dne jdu údolím říčky Biela/Ostrovská Bělá.

Stezka ovšem neumí jít rovně, takže přecházím z jedné strany údolí na druhou a zpátky, podle toho, kde jsou zrovna skalní vyhlídky a nabírám tak hodně výškových metrů.

Je to jeden z nejhezčích úseků stezky se spoustou prolézaček a dobře procvičí i pozornost, protože značení není moc časté a je potřeba dávat pozor, kam zrovna uhýbá.

Poslední a nejkrásnější vyhlídkou je Grenzplatte, skalní plošina nad Ostrovem.

Odtud stezka přechází zase na českou stranu a po červené pokračuje přes nejvyšší kopec trasy Děčínský Sněžník (723 m).

Děčínský Sněžník (723 m) je nejvyšší bod naší čtyřdenní cesty.

Doteď byly skály plné hlavně horolezců, Sněžník je pro změnu rájem boulderistů.

Spím kousek pod Sněžníkem v útulně Českých lesů (útulna Na Hvězdě), tady se dá přespat zadarmo.

Hřebenovka přes Děčínský Sněžník nikdy neomrzí a vždy je to krásný zážitek.

Den šestý: hraniční stezka a Zschirnstein

Od Sněžníku se stezka vrací okolo Kristýnina Hrádku zpátky k hranicím.

Na tomto úseku je značení sporadické, tak je třeba se řídit hlavně mapou.

Hraniční stezka je chvíli pohodlná pěšina, pak klopýtá přes kořeny nebo pro změnu vede potokem.

Nemůžu vynechat zastávku u bivaku vedle rybníka Taubenteich.

Je zde velmi zajímavá útulna, vtipně maskovaná jako dvě hromady dřeva.

Další pěkné místo je překonání potoka Napajedla/Krippenbach - hluboká rokle s vyhlídkou uprostřed lesa.

Dalo by se tu spát pod převisem, přímo pod reliéfem hraničního patníku, hlavou i nohama v jiném státu.

Pak už mě čeká jen kolečko po posledních dvou kopcích Kleiner Zschirnstein (472 m) a Großer Zschirnstein (560 m).

Z jejich vyhlídek je vidět skoro celá trasa stezky.

Poslední noc spím v bivaku Zschirnstein, kde je také pěkná útulna.

Den zakončujeme na nejvyšší hoře Saského Švýcarska - Großer Zschirnsteinu (560 m), který je typický protáhlým tvarem a přelomením v půlce.

Za náročnější výstup jsme odměněni asi nejhezčím výhledem za celou trasu.

Pod horou je pak Bivakhütte, kde přespáváme.

Den sedmý: Klopotský potok a Dolní Žleb

Zbývá už jen sejít zpátky do údolí Labe na vlak.

Ani na posledních kilometrech se stezka nevzdává a protahuje mě úzkou pěšinkou malebným údolím Klopotského potoka, i když o kus vedle je pohodlná lesní cesta.

Lesní stezku opouštím na hraně labského údolí.

Stezka tady zatáčí po proudu Labe na německou zastávku Schöna, já místo toho pokračuji dolů podél Klopotského potoka a proti proudu Labe na zastávku Dolní Žleb.

Na závěr celého putování si tak ještě užívám krátký kaňoning zakončený vyhlídkou na vodopád, nabírám vodu ze studánky s živou vodou a domů odjíždím z nejníže položeného nádraží v Česku.

Lesní stezku Labskými pískovci bych rozhodně doporučil každému, kdo hledá krásnou přírodu a menší dobrodružství mimo civilizaci.

Vybavení na vícedenní přechod

Jedná se o fyzicky náročný vícedenní přechod určený pro trénované a dobře vybavené turisty.

My jsme se sbalili tak, abychom byli zcela soběstační.

S ultralehkým vybavením, stany, jídlem na čtyři dny a vodou naše batohy vážili asi 8,5 kg.

Díky tomu jsme nemuseli nikam odbočovat ze stezky kvůli zásobování.

• Batoh Osprey Eja 48 - velmi pohodlná kontrukce zad, batoh nikde nedřel a nesl se pohodlně i plně naložený v náročném terénu.
• Pláštěnka na batoh Osprey UL Raincover - nová verze je z lehčího materiálu, sbalí se tak do menšího prostoru, dva dny deště vydržela spolehlivě, rychle schne.
• Osprey Hydraulics 3L Reservoir - můj druhý hydrovak od Osprey, oproti předchozí verzi má tenčí zádovou desku, je tak lehčí, zavírání je trochu jednodušší, lépe se drží a plní.
• Kalhoty Hannah Tagi - pružný tenký materiál dobře chrání před větrem i mírným chladem, zároveň velmi rychle odvádí pot a schne, kalhoty tak byly pohodlné za chladného deště i během rychlé chůze v teplém počasí.
• Jídla Adventure Menu - v porovnání s jinými značkami jsou výrazněji ochucená, všechny vyzkoušené verze mi chutnaly.
• Lampička Luci Outdoor Pro 2.0 USB - pohodlnější než čelovka na svícení v chatě či přístřešku, snadno se nafoukne jen ručním roztažením, není potřeba do ní foukat, šikovné úchyty na pověšení, příjemné světlo na čtení.

Velikost M je na batoh 48 l tak akorát, pokud by bylo potřeba přidělat vybavení na batoh zvenčí, je nutná větší pláštěnka.

U masových jídel je lepší počkat delší dobu, než uvádí návod, jinak je maso ještě křupavé.

Na stezce mi stačily malé porce, velké porce jsou vhodné pro velké jedlíky nebo když je potřeba větší příjem energie, pro dva by asi byly malé.

Materiál je odolný, i po týdnu prolézání skal vypadají jako nové.

Proč zvolit právě Lesní stezku Labské pískovce

• dostupnost: trasa je jen těsně za našimi hranicemi s Německem
• náročnost trasy: trasa je poměrně nenáročná, byť se občas nevyhne nějakému tomu stoupání a prolézaní uliček mezi pískovcovými útvary
• spojení veřejnou dopravou - začátek i konec trasy se nachází na vlakových nádraží skvěle dostupných přímo z Děčína
• nocování: skvěle vyřešená bivakovací místa a chaty podél trasy (10 €/noc/os)
• ideální na prodloužený víkend
• kombinace klidu, samoty a zázemí v podobě občasných restaurací
• variabilita trasy - dle sil je možné trasu velmi přizpůsobit a naplánovat ji od 3 do 7 dnů
• možnost zkratek - kdo nemá čas na absolvování celé trasy, je možné si trasu na mnoha místech zkrátit

Máte chuť vyvětrat si hlavu na treku, ale máte jen pár dní?

Hledáte trasu, kam bude fajn spojení veřejnou dopravou?

Oblast, kde bude pohoda rozložit si stan?

Pak je Lesní cesta Labské pískovce to pravé!

Německo nabízí turistické stezky prakticky pro každého: na své si přijdou vyznavači turistiky, geocachingu, nordic walkingu, sněžnic či obyčejných procházek.

tags: #lesni #stezka #labske #piskovce