Hyundai i20 na dlouhé trasy: komfort, spotřeba a vhodné motory

Hyundai i20 patří mezi malé hatchbacky, které dokážou nabídnout víc než jen levný způsob přepravy po městě. Díky prostornému interiéru, stabilnímu podvozku, moderní výbavě a úsporným benzinovým motorům může dobře sloužit také na delší meziměstské a dálniční trasy.

To, zda je Hyundai i20 na dlouhé cesty skutečně vhodný, závisí především na konkrétní generaci, motorizaci, převodovce, výbavě a očekáváních posádky. Novější i20 působí dospěleji, nabízí pohodlná přední sedadla a při vyšších rychlostech se chová jistě. Některé starší verze však mohou být vhodnější spíše pro kratší či střední trasy.

Je Hyundai i20 vhodný na dlouhé trasy?

Auto s motorem 1,2i a výkonem 66 kW vyhovuje na kratší i delší trasy.

Motor je vcelku tichý, neruší například rádio při jízdě a pokud nemáte pocit, že omezení rychlosti je pro vás výzvou, je jízda víc než pohodová.

Bez potíží a nepříjemných pocitů zvládá vyšší rychlosti.

Auto při rychlostech 120 - 140 km/hod. a v zatáčkách sedí dobře, nemám pocit, že by začínalo "plavat".

Řízení auta je pohodové, auto zvládá i razantnější předjíždění a jízdu.

Na delších cestách se u i20 projevuje především kombinace kompaktních rozměrů a poměrně dospělého jízdního chování. Zepředu je i20 velmi pěkné dospělé auto.

Díky delšímu rozvoru a širšímu rozchodu stojí na kolech jistěji, proporčně klidněji - jednoduše vypadá dospěleji.

Jízdní komfort při delší cestě

První dojmy jsou dobré, řízení je příjemné, stejně jako sezení v rozměrných sedadlech.

Výhled z vozu bych pochválil také.

Sezení na předních sedadlech je příjemné, je dost prostoru a nemáte pocit, že se na vás spolujezdec neustále lepí.

Oceňuji nastavení sedačky řidiče na vzdálenost od volantu, na výšku a možnost náklonu opěrky.

V takto vybavené verzi překvapí klasická mechanická páka ruční brzdy.

V kombinaci s největšími dostupnými ráfky sedmnácti palcových kol je na silnici trochu tvrdší, ale výborná je akustika podvozku - hrboly jsou sice v autě cítit, ale nejsou příliš slyšet.

Jestli má i20 opravdové eso, je to podvozek.

Tady je to vyvážené: tlumení je plavné, nerovnosti mizí s klidem a přitom auto nepůsobí líně.

Na okresce nabídne slušnou přilnavost i rozumnou reakci na volant, ale když začnete tlačit, ozve se nedotáčivost a karoserie se začne víc pohupovat.

Benzínová varianta působí vyváženěji a je ochotnější měnit směr.

Chování Hyundai i20 na dálnici

Odstupňování převodovky docela šikovně využívá točivý moment motoru ve výši 171 Nm a umožňuje jak dynamický rozjezd z místa, tak rozumné cestování dálniční stotřicítkou, kdy otáčkoměr ukazuje hodnoty okolo 3000 otáček za minutu.

Vyšší rychlosti zvládá i20 bez potíží a nepříjemných pocitů.

Dalším neduhem je vyšší hluk při vyšších rychlostech.

To znamená, že Hyundai i20 může být na dálnici stabilní a snadno ovladatelný, ale při delších přesunech rychlostí kolem dálničního limitu nebude působit tak tiše jako větší vůz. Motor přitom neruší rádio při klidné jízdě, zatímco aerodynamický a jízdní hluk může s rostoucí rychlostí zesílit.

Na rychlé průjezdy zatáček má zásadní vliv mechanický samosvorný diferenciál Torsen s velmi jemným naladěním.

U běžných verzí i20 samozřejmě nejde o sportovní náčiní, ale stabilita podvozku a čitelné reakce pomáhají také při bezpečném dálničním cestování.

Spotřeba paliva na dlouhých trasách

Za jízdy si má 1200 kg těžká i20 vzít mezi a 5.1 a 5.5 litry na sto km.

Naše měření tyto hodnoty potvrdily (víceméně).

i20 se umí blýsknout u čerpací stanice, kdy meziměstské trasy umí zvládnout se spotřebou kolem 5 litrů.

Optimální spotřeba je dosahována mimo město při rychlosti 80 - 90 km/hod. a na dálnici 90 - 110 km/hod.

Průměrná spotřeba je trochu vyšší, než bych čekal (5,8l/100km), ale to je spíše mým stylem jízdy.

U staršího přeplňovaného tříválce se deklarované spotřebě v kombinovaném cyklu ve výši 4,3l/100km během testu přiblížit nepodařilo.

Dosaženou hodnotu 6,5 l/100km přičítám velkému podílu městského provozu a využívání ochoty motoru k vytáčení nad pásmo optimálních otáček.

Za předpokladu poklidné jízdy se jeden z mých kolegů byl schopen dostat do konce o litr níže než já.

Vysoký rozptyl je pak důsledkem silné citlivosti malého přeplňovaného motoru na styl jízdy.

Podmínky jízdyUvedená nebo naměřená spotřeba
Meziměstské trasykolem 5 litrů
Novější 1.0 T-GDI mild-hybrid5.1 a 5.5 litrů na sto km
Běžné používání5,8l/100km
Starší 1.0 T-GDI při testu6,5 l/100km
Sportovní i20 N podle jízdního stylu6 až 9 l/100 km

V praxi tedy záleží na rychlosti, převýšení, zatížení vozu, stylu jízdy a konkrétním motoru. Nejnižší spotřeby lze dosáhnout při klidném tempu mimo město, zatímco dálniční rychlost, časté předjíždění a jízda ve vysokých otáčkách spotřebu zvýší.

Motory Hyundai i20 pro dlouhé trasy

1.0 T-GDI s mild-hybridním pohonem

Nastartování tlačítkem neslyšně probudí litrový tříválec 1.0 T-GDI.

Se svými 88 kW je nejsilnější nabízenou pohonnou jednotkou, samozřejmě mimo sportovní Nko.

Se sedmi stupňovým automatem nabízí 200 Nm v rozmezí 2000 až 3500 otáček, o 30 více než ten samý motor s manuální převodovkou.

Ten naopak nabízí nejvyšší točivý moment už od 1500 otáček, byť jen na úrovni 170 Nm.

Zrychlení 88 kW verze má být lehce přes 10 vteřin.

Od toho papírového výkonu bych možná čekal lepší hodnoty (stejnou hodnotu zrychlení měla i o 20% slabší Fabia).

Motor reaguje trochu utlumeně, ale stačí jej přepnout do režimu Comfort (nutné po každém startu), aby trochu ožil.

V tu chvíli také pomáhá elektromotor s dodatečnými 12 kW k okamžité reakci na plyn.

A byť velkou sílu vyvinout neumí, stačí to na to, aby se něco dělo a během vteřiny přebírá žezlo spalovací motor.

Celé pohonné ústrojí má pár neduhů - ne vždycky je příspěvek elektromotoru citelný a někdy prostě i20 na plyn reaguje pomaleji než jindy.

Navíc při běžném zrychlování po přeřazení o stupeň výš motor spadne mimo pásmo s nejvyšším točivým momentem a zrychlování působí tak nějak houpavě, nekonzistentně.

To samé při povolení plynu - aby mild-hybridní soustava posbírala energii, tak i20 pořád po uvolnění lehce brzdí.

Ale jen než se dobije baterie, pak už brzdí jen motorem (takže málo).

A někdy brzdí více a jindy méně.

A někdy (jen na Eco) dokonce plachtí úplným vyřazením rychlosti.

A tahle nepředvídatelnost nás v porovnání s ostatními vozy trochu zlobila.

Pro delší trasy je tento motor zajímavý nízkou spotřebou a dostatečným výkonem, ale jeho reakce nemusí být při každém zrychlení stejně plynulé. Při předjíždění je proto vhodné počítat s tím, že automatická převodovka a mild-hybridní systém nemusí reagovat vždy stejně bezprostředně.

1.2i s výkonem 66 kW

Auto s motorem 1,2i a výkonem 66 kW vyhovuje na kratší i delší trasy.

V hodně kopcovitém terénu při větších stoupáních má i20 občas co dělat, ale zvládne to.

Jinak v běžném terénu jízdně bez problémů.

Pro klidné cestování jde o použitelnou variantu, zejména pokud řidič nevyžaduje výraznou dynamickou rezervu při jízdě do kopce nebo při předjíždění.

1.0 T-GDI bez mild-hybridu

Srdcem každého automobilu je motor.

Nejdůležitějšímu orgánu testované i20 o objemu 998cm3 něco chybí.

Doba downsizingu asi vcelku pochopitelně napoví - i20 v tom není ani náhodou sama.

Není to ani tak výkon, který dosahuje na poměry malého vozu solidní hodnoty 74kW, ale jeden válec.

Tříválcovou konstrukci pohonné jednotky prozrazuje hluboké dunění v nízkých a jekot ve vysokých otáčkách.

Řidičům, kteří neradi často řadí, bude vadit neochota táhnout z nízkých otáček.

Odstupňování převodovky docela šikovně využívá točivý moment motoru ve výši 171 Nm a umožňuje jak dynamický rozjezd z místa, tak rozumné cestování dálniční stotřicítkou, kdy otáčkoměr ukazuje hodnoty okolo 3000 otáček za minutu.

Výhodou tohoto motoru je jednoduchost ovládání a při vhodném stylu jízdy také rozumná spotřeba. Na delší trase však bude vyžadovat častější práci s převodovkou, zejména v kopcích a při předjíždění.

1.4i s výkonem 74 kW

Testovaný kus z AAA Auto měl pod kapotou nejsilnější atmosférický benzín pro i20 - čtyřválec 1.4i.

Papírově nabízí 100 koní při 6 000 ot./min a 134 Nm v 3 500 ot./min, takže je jasné, že kdo chce svižnost, musí si ji „odpracovat“ otáčkami a řazením.

Pocitově dynamika úplně neohromí, reálně se ale auto umí pohybovat celkem čile - a hlavně exceluje kultivovaností a odhlučněním.

Ve vyšších otáčkách motor dokáže znít docela příjemně a překvapila i rychlá reakce na plyn.

Přesto platí, že moderní přeplňované malé benzíny u konkurence obvykle nabídnou větší „tah“ bez takové snahy.

Alternativou je 1.4 o výkonu 74 kW - výhoda je šestistupňová převodovka, nevýhoda vyšší hmotnost motoru, která se může negativně projevit na ochotě auta zatáčet.

Atmosférický čtyřválec může být pro dlouhé trasy příjemný kultivovaností, jednoduchým projevem a dobrým odhlučněním. Dynamiku je však nutné získávat otáčkami, takže při plně naloženém voze nebo v kopcovitém terénu nebude působit tak pružně jako moderní přeplňované motory.

1.1 CRDi

U druhé generace existují dva diesely, v praxi ale nejčastěji potkáte slabší tříválec 1.1 CRDi (55 kW).

Pro delší trasy dává smysl, zatím se jeví jako spolehlivý a provozně nenáročný.

Před koupí je ale rozumné ověřit stav filtru pevných částic: zkontrolovat, jestli není koncovka výfuku očazená černými sazemi, a případně si nechat změřit kouřivost na stanici emisí.

Problémový DPF umí opravu výrazně prodražit, i když dnes existuje možnost repasí.

1.5 T-GDI

Problém nastává v tom, že co jsem se tady na foru dočetl, tak 1.5tgdi a další přímovstřiky nemají moc rádi krátké trasy.

i30 s tímhle motorem 1.5 T-GDi je vždy MILD hybrid.

Hyundai 1.5 T-GDi bez Mhev nedělá, ale po vykonostní a funkční stránce je to dobrý, vážně dobrý.

Já s tím jezdím všechny variace.

Do/z práce 8km, okresky v délkách 50 až 130km, dálnice stejně tak.

Karbonizace atd se bát nemusíš, pokud nebudeš jezdit v 1.500 otáčkách jak experti na spotřebu.

Osobně jezdím ve 3.000+ se spotřebou 7.5.

Časovanie ventilov CVVD prevádzkuje motor pri nízkych otáčkach a nízkej požiadavke na krútiaci moment v Atkinsonovom cykle.... takže ten eko jazdec, čo ide po mestskej rovine 50 na 4ke motor dekarbonizuje lepšie ako ty na dvojke pri 3500...

U tohoto motoru se názory na vhodný styl používání liší podle jízdních podmínek a způsobu zatěžování motoru. Pro delší trasy je důležité neomezovat jízdu pouze na velmi nízké otáčky a sledovat konkrétní doporučení výrobce.

Sportovní i20 N

Sportovní divize Hyundai letos představila hned tři zásadní novinky.

Modernizovanou i30 N, první sportovní SUV Kona N a kompaktní hatchbach i20 N inspirovaný soutěžním speciálem i20 WRC.

Na řidiče čeká čtyřválec s turbem o výkonu 204 koní, poctivá manuální převodovka a mechanický samosvorný diferenciál mezi předními koly pro perfektní přenos síly na asfalt.

Překvapením je spotřeba nového motoru T-GDI o objemu 1,6 litru.

I s výkonem 204 koní a točivým momentem 275 Nm se podle jízdního stylu pohybuje mezi 6 a 9 l/100 km, což je skvělý výsledek s ohledem na rychlé reakce motoru a lineární nástup výkonu až omezovači.

Zároveň je i20 N ve srovnání s i30 N měkčeji naladěná.

Díky tomu je při běžné jízdě pohodlnější a i v nejostřejším režimu N bez problému zvládá běžné (tedy rozbité) české okresky.

Dá se s ní bez problémů žít každý den, protože vůbec nepůsobí jako malé auto.

I ve vysokých rychlostech je naprosto stabilní a v každé situaci se chová dospěle díky špičkové sportovní technice pod karoserií, kterou divize N oproti větším modelům v ničem neochudila.

Na dlouhé trasy je i20 N použitelná, pokud řidič ocení sportovní charakter více než maximální pohodlí. Poctivá manuální převodovka, pevnější naladění a výraznější motor z ní dělají zajímavou volbu pro řidiče, kteří chtějí cestu spojit s aktivním řízením.

Prostor v kabině a pohodlí posádky

Nejsilnější stránkou kabiny je ale prostor.

i20 patří v rámci třídy k nejvzdušnějším autům - a to jak vpředu, tak vzadu.

Podélně i příčně je tu citelně víc místa, než člověk od malého hatchbacku čeká, a výsledkem je příjemná „světlost“ interiéru.

Dobrou zprávou je, že čtyři lidi průměrného vzrůstu se do testovaného kousku bez problému posadí.

Šířka interiéru je úměrná kategorii auta a ani v podélném směru nebudou cestující na zadních sedadlech trpět nedostatkem místa pro kolena.

U novější generace upoutají dva velké displeje, krásný kůží obšitý volant, velká pohodlná sedadla a spodní polovina interiéru vyvedena ve světlých barvách.

Verze Style je vybavená všemi vymoženostmi moderních aut jako adaptivní tempomat, detekce aut v mrtvém úhlu, automatická klimatizace, LED světla, příplatkové audio Bose, zadní vyhřívaná sedadla, nebo velká 17 palcová kola apod.

Pro delší cestování jsou důležité zejména pohodlná přední sedadla, dobrý výhled, klimatizace a dostupné asistenční systémy. V tomto směru může dobře vybavená novější i20 působit výrazně dospěleji než běžný malý hatchback.

Sedadla na dlouhé cestě

Při usednutí na přední sedadla se člověk zaraduje z výrazného bočního vedení.

Drtivá většina postav ale bohužel zanedlouho shledá, že jsou sedadla vlastně extrémně úzká a sedáky krátké.

Tato skutečnost z pohledu posádky jednoznačně předurčuje automobil k využití pouze pro kratší cesty.

U jiné testované verze však platí:

Sezení na předních sedadlech je příjemné, je dost prostoru a nemáte pocit, že se na vás spolujezdec neustále lepí.

Rozdílné hodnocení se tedy může týkat různých generací, výbav nebo konkrétních sedadel. Před koupí je vhodné vyzkoušet si vůz osobně a absolvovat delší zkušební jízdu, protože komfort sedáku a šířka bočního vedení jsou velmi individuální.

Zavazadlový prostor a cestovní praktičnost

Překvapivě velký rozdíl je v udávané velikost kufru, kdy verze bez mild-hybridu nabízí 352 litrů, zatímco verze s baterii ukrytou místo rezervního kola jen 262 litru.

Nutno říct, že obdélníková baterie v kulaté prohlubni na rezervu není úplně ideální využití prostoru a bude na tom snížení mít lví podíl.

I tak i20 nabízí dvojité dno pro snadnější nakládání objemnějších předmětů.

Jedna ze starších verzí nabízí objem 326 litrů, sklopením zadních sedaček pak lze zvětšit na 1042 litrů.

Vstup do zavazadlového prostoru nepatří zrovna mezi nejrozměrnější, stoprocentně intuitivní není ani otevírání pátých dveří, protože v poměrně širokém prolisu zadního nárazníku je na spodní straně dveří pouze malé tlačítko, které musíte trefit.

VerzeObjem zavazadlového prostoru
Bez mild-hybridu352 litrů
S mild-hybridní baterií262 litru
Starší verze326 litrů
Po sklopení zadních sedaček1042 litrů

Na dlouhé dovolené se čtyřčlennou posádkou může být zavazadlový prostor limitující. Pro dva cestující nebo běžné meziměstské cestování je jeho využitelnost podstatně lepší, zejména pokud vůz disponuje dvojitým dnem.

Interiér, ovládání a výbava

U novější generace by se dalo na první pohled skoro splést, v jaké třídě to vlastně sedíme.

Kromě zdání velké šířky upoutají dva velké displeje, krásný kůží obšitý volant, velká pohodlná sedadla a spodní polovina interiéru vyvedena ve světlých barvách.

Na druhý pohled to zkazí především střední část palubní desky, respektive celá ta část s výdechy klimatizace, která nás vrátí na zem, v jakém autě sedíme.

Velká páka automatické převodovky vypadá jak z let dávno minulých, ale je praktickou oporou pro zápěstí při ovládání klimatizace.

Palubní deska pracuje s kontrastními barvami, měkčenými plasty a oblejšími tvary, které mají evokovat „lepší“ třídu.

Ovladače mají jasně definovaný chod, páčky kladou příjemný odpor a tříramenný volant se díky povedenému průměru věnce dobře drží.

Sedadla si nehrají na sport, míří na komfort - a trefují se přesně.

Při rychlém ohledání kabiny zjišťuji, že Hyundai i20 mi nedá šanci k elementární kritice, že tu něco chybí.

Vše potřebné, možná i dost navíc, než od malého hatchbacku očekávám, nacházím na svém místě a v další fázi dokonce zjišťuji, že vše lze intuitivně a snadno ovládat.

Pokud chce člověk například spustit navigaci, nemusí se kvůli tomu utopit v několikaúrovňovém palubním menu.

V podobném duchu se nese i ovládání celého infotainmnetu a pozitivní můžeme být i s hodnocením jeho grafiky.

Zvuková aparatura je pak na danou třídu vcelku slušná.

Pro delší cesty je přínosem také adaptivní tempomat, automatická klimatizace, LED světla, detekce aut v mrtvém úhlu a kvalitnější audio. Takto vybavená verze Style však svou cenou překračuje 600 tisíc Kč, tedy více než dvojnásobek ceny základního modelu.

Spolehlivost a vhodnost pro pravidelné dálniční používání

Dosavadní zkušenosti vyznívají pozitivně: žádné typické opakující se závady se masově neobjevují a protikorozní ochrana je solidní.

U dieselové verze je před koupí důležité ověřit stav filtru pevných částic, protože problémový DPF umí opravu výrazně prodražit.

U přeplňovaných benzinových motorů se objevuje obava z karbonizace při krátkých trasách a nízkých otáčkách. Zkušenosti s provozem ukazují, že motor může zvládat různé kombinace tras, pokud není trvale provozován v nevhodném režimu.

Jediné co, tak mi auto moc neplachtí, ale 48v systém je v cajku.

Při pravidelném cestování na delší vzdálenosti se motor dostává do provozních teplot a vůz je využíván způsobem, který lépe odpovídá jeho konstrukci než výhradně krátké dvoukilometrové jízdy.

Manuální a automatická převodovka

Pákou dvouspojkové převodovky řadím D a vyrážím.

Se sedmi stupňovým automatem nabízí 200 Nm v rozmezí 2000 až 3500 otáček.

Automatická převodovka usnadňuje jízdu v kolonách, na dálnici i při delších přesunech. Její spolupráce s mild-hybridním systémem však nemusí být vždy zcela plynulá, protože po přeřazení může motor spadnout mimo pásmo nejvyššího točivého momentu.

Řazení 1 - 5 je bezproblémové, vyskytují se jen občasné potíže se zpátečkou, která ne vždy naskočí na první pokus.

U novější manuální převodovky platí:

Vůle prakticky zmizely, páka se pohybuje tiše a přesně, s příjemně tlumeným „zapadnutím“ do kvaltů.

Dráhy působí krátce, skoro sportovně.

Manuální převodovka může být vhodnější pro řidiče, kteří chtějí mít při jízdě v kopcích a při předjíždění přímou kontrolu nad otáčkami. Automat zase nabídne větší pohodlí, ale u mild-hybridní verze je nutné počítat s méně předvídatelnými reakcemi pohonu.

Starší Hyundai i20 jako vůz na delší trasy

Pokud vybíráte ojeté i20, jako nejrozumnější volba se jeví motor 1.25 CVVT (v inzerci často vedený jako 1.2 16V nebo 1.3 16V), vždy s výkonem 55 nebo 62 kW.

Je příjemně tichý, slušně pružný a pětistupňový manuál mu nijak neublíží.

Alternativou je 1.4 o výkonu 74 kW - výhoda je šestistupňová převodovka, nevýhoda vyšší hmotnost motoru, která se může negativně projevit na ochotě auta zatáčet.

U druhé generace existují dva diesely, v praxi ale nejčastěji potkáte slabší tříválec 1.1 CRDi (55 kW).

Pro delší trasy dává smysl, zatím se jeví jako spolehlivý a provozně nenáročný.

Starší i20 může být na dlouhých trasách zajímavá především nižší pořizovací cenou a jednoduchou technikou. Na druhou stranu nemusí nabídnout stejnou úroveň odhlučnění, elektronické výbavy a pohodlí jako novější generace.

Hyundai i20 na dlouhé trasy s rodinou

Jihokorejská automobilka Hyundai prezentuje model i20 jako “nejdospělejší rodinný vůz”.

Vraťme se k úvodnímu tvrzení z úst automobilky Hyundai, které označuje Hyundai i20 jako nejdospělejší rodinný vůz.

Přes veškerou snahu uchopit reklamní slogan výrobce jako trefnou nadsázku nelze považovat i20 za tradičně vnímaný ideál rodinného vozu.

Z pohledu obvyklé české rodiny může Hyundai i20 hrát spíše důstojnou roli druhého vozu, který je využíván pro kratší či střední trasy bez požadavku na vysokou přepravní kapacitu a komfort.

Čtyři lidi průměrného vzrůstu se do testovaného kousku bez problému posadí.

Pro čtyři dospělé osoby a zavazadla na delší dovolenou však bude rozhodující objem kufru, který se u jednotlivých verzí výrazně liší.

V testované generaci je dost prostoru pro kolena zadních cestujících a kabina působí vzdušně. Komfort však může omezovat kratší sedák nebo úzká přední sedadla u některých verzí.

Cena a výbava

Hyundai i20 lze hodnotit vcelku pozitivně.

Vyhnul bych se tomu mild-hybridu a některým příplatkům a pak lze v pohodě pořídit auto, které bude stát 350 tisíc.

S litrovým motorem a manuální šestistupňovou převodovkou a balíkem výbavy.

Verze Style je vybavená všemi vymoženostmi moderních aut jako adaptivní tempomat, detekce aut v mrtvém úhlu, automatická klimatizace, LED světla, příplatkové audio Bose, zadní vyhřívaná sedadla, nebo velká 17 palcová kola apod.

Však také svou cenou překračuje 600 tisíc Kč, tedy více než dvojnásobek ceny základního modelu.

U ojetých vozů se uvádějí tyto cenové hladiny:

  • spodní okraj trhu: cca 120-130 tis.
  • nejčastější “mainstream” kusy: cca 140-190 tis.
  • facelift / pěkné nájezdy (hlavně 2019): cca 220-230 tis. Kč, ale při vysokém nájezdu umí být i okolo 145-160 tis.

U sportovní verze i20 N se uvádí:

i20 N startuje na částce 599 990 Kč v základní verzi a 679 990 Kč v provedení Performance.

Technické údaje vybrané verze Hyundai i20

ParametrHodnota
Modeli20 1.0 T-GDI
Výkon74 kW
Točivý moment172 Nm
Zrychlení 0-100km/h11 s
Max. rychlost182 km/h
PalivoSuper 95
Válce3
PřevodovkaAutomatická převodovka (dvouspojková)
Stupňů7
Typ motoruTurbo
Objem998 ccm
Kombinovaná spotřeba (WLTP)6 l/100km
Objem nádrže50 l
Délka4035 mm
Rozvor2570 mm
Šířka1734 mm
Objem zavazadlového prostoru326 l
Objem zavazadlového prostoru po sklopení zadních sedadel1042 l

Na co se zaměřit před koupí Hyundai i20 pro dlouhé cesty

  • Ověřit konkrétní motor a převodovku, protože jízdní projev jednotlivých verzí se výrazně liší.
  • Vyzkoušet přední sedadla při delší zkušební jízdě.
  • Zkontrolovat skutečný objem zavazadlového prostoru, zejména u mild-hybridní verze.
  • U dieselového motoru ověřit stav filtru pevných částic.
  • Vyzkoušet reakce motoru při předjíždění, jízdě do kopce a při dálniční rychlosti.
  • Posoudit hlučnost při rychlostech 120 - 140 km/hod.
  • Prověřit stav pneumatik a rozměr kol, protože sedmnáctipalcová kola mohou zhoršit komfort na rozbitých silnicích.
  • Zkontrolovat funkčnost klimatizace, navigace, parkovací kamery a asistenčních systémů.
  • U manuální převodovky vyzkoušet řazení zpátečky.
  • U ojetého vozu ověřit servisní historii, nájezd a případné známky nadměrného opotřebení.

Hyundai i20 má v rukou několik trumfů, za ten největší považuji vnější design, kterým se odlišuje od evropských konkurentů a může se jím trefit do vkusu zájemce o nový automobil.

Těch částí, které nám ještě chybí do celku (kromě chváleného designu), je k nějaké zásadnější kritice vyloženě málo.

Zbytek auta je vcelku dobrý, nezarmoutí ale zároveň ani nenadchne.

noimgs

tags: #i #20 #hyundai #na #dlouhe #trasy